“Etnofilosofie”

Myšlenku kolektivní filosofie nebo mentality Afričanů, resp. černochů, rozvíjeli protagonisté hnutí négritude, Aimé Césaire a zejména Léopold Sédar Senghor. Slovo “négritude” se poprvé objevuje v Césairově básni Cahier d’un retour au pays natal z roku 1939 a vyjadřuje spolu se slovem “retour”, “návrat”, ústřední myšlenku této básně: jde o návrat k vlastním kořenům, návrat ke své lidské důstojnosti, nalezené v rehabilitaci hodnoty černého člověka. Hnutí négritude navazuje na hnutí v Americe, která byla reakcí na otrokářství a na výsledné zbídačení černochů v americké společnosti. Od počátku 20. století ve Spojených státech vznikalo hnutí, které dosáhlo svého vrcholu v 20. letech v osobnostech jako Claude McKay, Langston Hughes, Jean Toomer, Countee Cullen a Sterling Brown a které se označuje jménem “Harlem Renaissance”. Na Haiti kolem roku 1925 existovalo hnutí “indigenismu” (Jean Price-Mars, Jacques Roumain, Carl Bronard, Jean Brierre a d.) a na Kubě hnutí “kubanismu” (generace Nicolase Guilléna).

Inspirace négritude hnutími z Nového Světa byla značná, neboť na rozdíl od Afričanů prožívali američtí černoši doopravdy rasovou segregaci a také jen oni byli vystaveni pocitu odcizení africkým kořenům. Černošští intelektuálové, kteří se ve 30. letech v Paříži podíleli na vzniku hnutí négritude, z velké části sami pocházeli z Nového Světa (Aimé Césaire, Frantz Fanon, Léon Damas) a také byli obeznámeni s díly amerických abolicionistů a protagonistů hnutí za návrat černochů do Afriky (Garvey, Du Bois, Blyden), jakož i s díly literátů Harlem Renaissance.

Negritude was the black francophone version of this expression of black personality. The Harlem Renaissance gave negritude both its form and its content. The form was poetry and the content was pluralism (...). This value of pluralism was built around an ontology that accepted diversity or otherness without hierarchical judgments of human worth on the basis of racial and cultural characteristics. (D.A.Masolo, African Philosophy in Search of Identity, Indiana University Press, Bloomington and Indianapolis, Edinburgh University Press, Edinburgh 1994, str. 10.)

V letech 1929-34 se Senghor a další afričtí a antilští intelektuálové setkávali s americkými spisovateli v literárním salónu Paulette (nebo Andrée) Nardal z Haiti. Ta založila v roce 1930 spolu s dr. Léo Sajonsem z Haiti bilingvální revue La revue du Monde Noir. Vyšlo 6 čísel.

Černí studenti v Paříži se rozdělili na dvě hnutí, jedno, vedené radikálními studenty z Antilských ostrovů v čele s Etiennem Léro, založilo v roce 1932 revoluční noviny Légitime Défense, které byly okamžitě zakázány. Jejich program zahrnoval boj proti křesťanské buržoazii a kapitalistickému západnímu světu prostřednictvím komunismu a surrealismu, napadli dosavadní literární tvorbu antilských autorů a kladli nárok “chercher à modifier l’existence et s’adresser à ceux qui souffrent des mêmes passions et de mêmes tourments: c’est la voie de l’efficacité; ou bien s’approfondir soi-même, explorer son moi authentique, riche des réserves dynamiques qui font son originalité: c’est la voie de la redécouverte du vieux fond africain!”. (Lilyan Kesteloot, Négritude et situation coloniale, Collection ABBIA, Editions CLE, Yaoundé 1968, str. 17. Srv. též D.A.Masolo, African Philosophy in Search of Identity, str. 24 a d.)

Druhá skupina sestávala z básníka Léona Damase z Guayany, Aimého Césaira z Martiniku, Léopolda Sédara Senghora ze Senegalu a dalších a jejich program byl zaměřen především na kulturní rehabilitaci černého člověka spíše než na politickou akci – jakkoli se hnutí négritude později transformovalo v hybnou politickou sílu (zvláště u Senghora, který se po druhé světové válce stal významným politikem). Tato skupina založila v roce 1934 časopis L’Etudiant Noir.

Ils combattirent alors avec virulence l’assimilation culturelle et, se plongeant avidement dans l’étude des travaux d’ethnologie, opèrent un étonnant retour aux sources africaines, par delà trois siècles d’exil, afin de récupérer leur personnalité et de se dégager des manières de penser et de sentir occidentales, des “manières de blancs”. (Kesteloot, str. 18)

Hnutí négritude bylo tedy zpočátku především hledáním vlastní identity a snahou o kulturní obnovu černé rasy.



Aimé Césaire

Léopold Sédar Senghor

Placide Tempels

Alexis Kagame

John S. Mbiti

Zpět na stránku Africká filosofie