O díle L.S.Senghora, který stavěl svou politickou koncepci na svém chápání négritude, jsme se již zmínili. Senghorova teorie socialismu v hrubých obrysech sdílí znaky teorií ostatních afrických státníků (např. popírání existence třídního boje v tradiční Africe, důraz na tradiční africký komunitarismus, v návaznosti na nějž je moderní socialistické zřízení přirozeným pokračováním, důraz na rozvoj a využití moderní techniky atd.), avšak je to jedna z filosoficky nejrozpracovanějších a nejkultivovanějších mezi nimi, založená na podrobné polemice s marxismem a na vysvětlení afrických prvků v konfrontaci s celou západní filosofickou, teologickou a politickou tradicí. (Velmi podrobnou analýzu Senghorova politického myšlení obsahuje kniha: Irving Leonard Markovitz, Léopold Sédar Senghor and the Politics of Negritude, Atheneum, New York 1969.)

Z tohoto myšlenkového komplexu zde vybereme pouze malý díl, a to stručný popis toho, jak byl pojem négritude začleněn do politického myšlení a praxe a jak se přitom měnil.

Vývoj Senghorova pojmu négritude se děl ve třech fázích – v době před druhou světovou válkou, v období získání nezávislosti a v epoše po získání nezávislosti.

Ve letech před válkou byla négritude hnutím černých intelektuálů, kteří hledali svou osobní identitu. V této době “Negritude came closest to being an ideology of racial superiority – a militant racism accompanied by a stance of withdrawal and an attitude of total noncooperation which could possibly have barred communication and accommodation with the French”. (Markovitz, str. 50) Později, také pod vlivem rasistické ideologie nacismu, byl tento rasistický aspekt oslaben a důraz byl kladen na kulturní rozdíly mezi Afrikou a Evropou.

Po válce se Senghor stal uznávaným politikem a problémem se stalo hledání národních identit vznikajících afrických národů (na rozdíl od etnik je pojem národa spjat v Africe během období získávání nezávislosti se státy, stát je celek definující národ). Négritude bylo hnutím intelektuálního hledání sebe sama, připravené ke kulturní spolupráci s Francií. Soustředilo se na analýzu kultury a méně na politicku činnost. Pro to si vysloužilo kritiku radikálních afrických vlastenců, jako W.E. Abrahama, Frantze Fanona, Ezekiela Mphaleleho a dalších. Napadali zejména Senghorovo spříznění s Francií, nedostatek politické akce a přemrštěný romantismus a idealizaci afrického života a minulosti, opomíjející její temnější stránky, krutost a násilí.

It seemed to [ these radical critics of Senghor] , concentrating on an analysis of the works of this time, that Senghor abandoned the real political and social issue of the era – nationalism – in order to create stronger ties to the French. (Str. 68)

Po získání nezávislosti se négritude stala ideologií vedoucí k národní jednotě, ekonomickému rozvoji a kulturnímu růstu. Změny v Senghorově koncepci négritude postihují dva aspekty. Jednak Senghor, ovlivněn Teilhardem de Chardin posuzuje jak francouzskou tak africkou kulturu jako příspěvek “civilizaci univerzálna” (“Civilisation de l’Universel”), což je možnost jak ospravedlnit a racionalizovat kolonialismus (jako cesta k syntéze rozdílných kultur, ke “kulturnímu křížení” (“métissage culturel”)).

Participation of the new nations in world politics means that the day draws closer when the Universal Civilization will be a reality. (...) Colonialism has actually aided in the hastening of the “Civilization of the Universal”. (Str. 69)

A jednak Senghor vyvíjí z négritude pragmatickou ideologii pro tvorbu národa a rychlý růst. Senghor se začal o domácí, senegalskou politiku zajímat zejména po pádu ministerského předsedy Mamadou Diy v roce 1963.

Negritude in this phase of economic development has become increasingly instrumental: an ideology concerned with production, with motivating people to harder effort. (Str. 70-71)

Senghor zaujal zcela jiný postoj k otázce vztahu racionality a pravdy:

Rationality today is not truth, which is the domaine of philosophy, but efficiency, which is essential for underdeveloped countries. It is a question of an instrumental rationality and technology. (L.S. Senghor, Planification et Tension Morale: Rapport sur la Politique Générale, IVe Congrès National de l’U.P.S. les 10-11 et 12 Octobre 1963 à Dakar, mimeograf, 1963, citováno v: Irving Leonard Markovitz, Léopold Sédar Senghor and the Politics of Negritude, str. 71.)

Senghor přitom nezapomíná na poslední účely a rozlišuje bezprostřední cíle a poslední účely:

But let us make no mistake, objectives are not ends. The global objective is the society of abundance, of well-being. As far as the end, the end of ends, if we wish to be faithful to the genius of our race, to the Negritude which is existentially disinterested, if we only wish to be faithful to our human vocation, this final end can only be the society of culture; of supreme being. (L.S. Senghor, Planification et Tension Morale, citováno v: Irving Leonard Markovitz, Léopold Sédar Senghor and the Politics of Negritude, str. 71.)

Senghor apeluje na základní ctnosti négritude, které vidí v pospolitém životu a práci, a na tomto základě rozvíjí praktickou politiku: restrukturaci školství, které se stává více prakticky zaměřené (oproti stávájícímu školství ve francouzském duchu, zdůrazňujícímu práva, společenské a humanitní vědy), rozvíjející se v oblastech vědy a inženýrství.

[ T] he African school will integrate the African values of civilization and will bear the stamp of Negritude.

It is a question of Negritude open and forward-looking. Because it is rooted in the past, our school will better prepare the future. We must then – because such is the imperative for development – form more engineers than philosophers, more economists than poets. This is the truth of the twentieth century. There will be found in addition, some philosophers to explain this development, and some poets to praise it. (L.S. Senghor, Discours à l’Assemblée Nationale, Dakar, April 19, 1963 (mimeograf), citováno v: Irving Leonard Markovitz, Léopold Sédar Senghor and the Politics of Negritude, str. 73.)

Négritude definuje Senghor jako “the permanent values of our civilization, the communal spirit, the spirit of enterprise, the respect of cultural values, of spiritual values, the sense of the concrete, the sense of the facts”. (L.S. Senghor, Discours à Kaffrine, January 22, 1961 (mimeograf), citováno v: Irving Leonard Markovitz, Léopold Sédar Senghor and the Politics of Negritude, str. 73.)

Zde vidíme značný posun oproti chápání négritude v její první, předválečné fázi. V této pragmatické orientaci se stává négritude základem pro Senghorovu koncepci afrického a konkrétně senegalského socialismu.



Senghorova filosofie négritude

Zpět do kapitoly Politická filosofie

Zpět na stránku Africká filosofie