Historie Cetvin

13. stol. – 1611 Cetviny v majetku Rožmberků
1611 – 1918 Cetviny v majetku/pod patronátem Buqoyů
1918 – 1938 Cetviny za první republiky
1938 – 1951 Cetviny za války a v poválečných letech
1951 – 1990 Cetviny za železnou oponou
1990 - Cetviny po zrušení železné opony
-----------
Jak velké byly Cetviny?
Jak Cetviny vypadaly?
Jaké bylo národnostní a náboženské složení Cetvin?
Čím se obyvatelé Cetvin živili?
Jak vypadal vývoj obce v poválečných letech?
Jak a proč byly Cetviny zničeny?
Jak vypadal život v Cetvinách po jejich zničení?

Cetviny v majetku Rožmberků

13. stol. Pravděpodobné období založení vsi kolonisty z Rakouska. Původ jména Cetviny, někdy též Cetvina, není přesně doložen. Je možné, že jde o odvozeninu od názvu Cetvův dvůr.
1325 První písemná zmínka o vsi Cetviny. V listině z 21.12.1325 zastavil Petr z Rožmberka Bohuňkovi z Harrachu obce Cetviny a Mikulov („die Dörfer Zetbunne und Nicolts“) za 83 stříbrných.
1384 První písemná zmínka o kostelu Panny Marie
1418 Cetviny uváděny jako městys. Udělení prvních výsad Oldřichem z Rožmberka.
1420-23 Záznamy o chiliastech a husitech procházejících krajem a způsobených škodách. Cetviny však zřejmě nebyly postiženy.
1498 Petr z Rožmberka potvrzuje a rozšiřuje výsady udělené v roce 1418. Zároveň uděluje městysu rožmberskou pečeť a znak. Cetviny získaly pro svůj znak červenou pětilistou růži se zlatým středem na stříbrném štítě.
1541 První zmínka o cetvinské škole.
1563 Vilém z Rožmberka uděluje cetvinským občanům právo várečné
1593 Rožmberkové zakládají v Cetvinách mlýn (Herrenmühle)
1611 Po smrti Petra Voka Rožmberkové vymírají po meči a regentství nad Cetvinami přebírají Švamberkové.

Cetviny v majetku/pod patronátem Buquoyů

1619 Ve druhém roce třicetileté války vyloupili a vypálili vojáci generála Heinricha von Dampierre Cetviny. Městys se octl v troskách a místní obyvatelstvo uprchlo do okolních lesů.
1620 Cetviny přecházejí do vlastnictví Buquoyů. Državy protestantského rodu Švamberků propadly po porážce českých stavů císaři Ferdinandu II. Ten převedl panství rožmberské a novohradské na Karla Bonaventuru Buquoye.
1623-28 Na podnět hraběnky Marie Magdaleny Buquoy probíhá na nových buquoyských panstvích, včetně Cetvin, protireformace. Všichni protestanté jsou donuceni konvertovat ke katolicismu.
1760-65 Jan Buquoy zakládá nedaleko Cetvin osadu Janova ves (Johannesdorf)
1772 Vztyčení morového sloupu zasvěceného sv. Janu Nepomuckému na náměstí v Cetvinách
1792 Založení nového hřbitova
1795 Cetviny, včetně kostela, zničeny požárem, který nepozorností způsobila jedna z obyvatelek městečka.
1805-06 Ustupující francouzští vojáci z Napoleonovy armády vyrabovali Cetviny.
1827 Postavení farní kaple (Pfarrkapelle) ve farním lese nad Cetvinami
1849 Zánik vrchnostenského zřízení, Cetviny samostatnou politickou obcí
1866 Obyvatelstvo Cetvin ukrývá dobytek a cenné předměty v lesích před procházejícími pruskými vojsky.
1883 Vybudování křížové cesty na farní kapli
1892 Postavení jeskynní kaple (Grottenkapelle) ve farním lese
1909 Zřízení poštovního úřadu v Cetvinách
1914-18 V první světové válce padlo 18 mužů z Cetvin.

Cetviny za první republiky

1921 Nové vyměření česko-rakouské hranice. Zřízení československého celního úřadu v budově mlýna na rakouské straně (Lexmühle).
1938 V červenci byl nedaleko Cetvin v noci zastřelen omylem příslušník české finanční stráže Jaroslav Novák svým kolegou.

Po 20.9. proběhlo několik srážek o kontrolu nad Cetvinami mezi československou armádou a Freikorpsem. Příslušníci Finanční stráže s rodinami, kteří neuprchli, byli uneseni a drženi asi měsíc v zajetí v Rakousku.

1.10. po mnichovské dohodě byly Cetviny přičleněny k německé říši.

Cetviny za války a v poválečných letech

1939 Otevření kamenného lomu v Cetvinách
1940 Rekonstrukce kostela
1945 10.5. dorazily do Cetvin první jednotky Rudé armády

24.7. správy Cetvin se ujala šestičlenná Místní správní komise jmenovaná především z příslušníků místní finanční stráže.

1946 Mezi 15.5. a 14.8. proběhlo 8 transportů, během nichž byli téměř všichni obyvatelé Cetvin odsunuti. Na konci roku 1946 zůstává v Cetvinách asi jen 20-30 původních obyvatel.

Červen – v Cetvinách začíná působit Horské pastvinářské družstvo Tichá a přebírá pozemky po odsunutých obyvatelích

5.12. Cetviny formálně sloučeny s Mikulovem a Tichou do jedné obce

1948 Květen – poslední pokusy o dosídlení obce volyňskými Čechy
1950 Národní sčítání budov a obyvatel. Téměř všechny cetvinské domy ještě stojí, ale u většiny z nich se uvádí, že jsou určeny ke zbourání.
1951 Vynucený odchod zbylých obyvatel z Cetvin a uzavření okolního prostoru v hraničním pásmu. Přístup povolen pouze vojenským jednotkám.

Cetviny za železnou oponou

1952 1.7.1952 Cetviny sloučeny s Rychnovem nad Malší, název Cetviny oficiálně zanikl
1955-56 Fyzická likvidace obce. Domy byly postupně vyhazovány do povětří a terén následně zarovnáván.

Cetviny po zrušení železné opony

Zahájení rekonstrukce kostela Panny Marie.
1990 Znovuzpřístupnění Cetvin a okolního prostoru.
1995 Zahájení rekonstrukce kostela Panny Marie.
1995 Zahájení rekonstrukce kostela Panny Marie.
2003 6.září znovuvysvěcení rekonstruovaného kostela Panny Marie.
2006 Znovuotevření dvou hraničních přechodů do Rakouska pro pěší a cyklisty směrem na Hammern a Mairspindt

Jak velké byly Cetviny?byvatel z roku 1930 zaznamenalo v Cetvinách 552 obyvatel a 121 domů. Z toho přímo v Cetvinách žilo 455 obyvatel, zbylí obyvatelé žili v nedaleké osadě Lhota (Neustift).
Vývoj počtu obyvatel v Cetvinách v přibližně dvacetiletých intervalech ukazuje následující graf. V počtech obyvatel nejsou započítáváni příslušníci pohraniční stráže. Jejich počet se v 50. letech pohyboval kolem 50.
 

Jak Cetviny vypadaly?

Městys se rozkládal na sever od hraniční řeky Malše. Bylo možné ho rozdělit na dvě části. V horní části se nacházelo náměstí vřetenovitého tvaru tvořené asi 25 usedlostmi. Dodnes zachovalý kostel stál v jeho dolní části. V dolní části umístěné blíže k hranicím a nazývané tradičně Prägarten se nacházely především menší domky.

Jaké bylo národnostní a náboženské složení Cetvin?

V Cetvinách výrazně převládalo německé obyvatelstvo katolického vyznání. Sčítání obyvatel z roku 1930 zaznamenalo v Cetvinách včetně Lhoty 523 německé národnosti a 29 občanů československé národnosti. Všichni uvedení obyvatelé Cetvin byli římsko-katolického vyznání.

Čím se obyvatelé Cetvin živili?

Obyvatelé Cetvin se živili především prací v zemědělství a lesní prací. Někteří obyvatelé Cetvin se věnovali řemeslům a obchodu, další za prací cestovali do jiných regionů. Při absenci průmyslu a poměrně tvrdých podmínkách pro zemědělství byly Cetviny dobře fungující, ale nikoli bohatou obcí. Cetvinští zemědělci chovali hovězí dobytek a dalších domácích zvířat. Sčítací komisař zaznamenal v květnu roku 1945 následující počty domácích zvířat:
 
Hovězí dobytek Vepři Ovce Koně Kozy Slepice Husy
433 111 68 31 154 881 219

Z tohoto přehledu mimo jiné vyplývá, že na každého obyvatele Cetvin připadala jedna kráva a dvě slepice. V přibližně stejné době vyplnil sčítací komisař také formuláře pro hospodářskou půdu. Značná část produkce z této půdy zřejmě byla určena právě pro uvedená domácí zvířata.

Z uvedeného grafu lze vyčíst, že na jednoho obyvatele připadaly méně než dva hektary půdy, z toho jeden orné. Na této půdě se pak pěstovalo především odolnější obiloviny - žito a oves.
Z řemesel a živností měly předválečné Cetviny barvíře, bednáře, hamerníka, hodináře, hokynáře, holiče, hostinského, hrnčíře, jircháře, klouboučníka, koláře, krejčího, lékaře, malíře písma, mlynáře a majitele pily, nájemce pivovaru, pekaře, pojišťovacího agenta, prodejnu smíšeného a střižního zboží, řezníka, sedláře, sklenáře, šindeláře a truhláře (všechna tato povolání udává výkladová tabule cyklistické trasy “Řemesla na řece” umístěná v Cetvinách).

Jak vypadal vývoj obce v poválečných letech?

V květnu 1945 dorazily do Cetvin sovětské jednotky. V červenci 1945 se začali do Cetvin vracet příslušníci finanční stráže, kteří tam sloužili před válkou. Většina z nich byla vzápětí jmenována do místní správní komise, která měla na starosti řízení obce (Němci byli po válce zbaveni volebního práva a nebylo jim dovoleno zvolit si vlastní zástupce). Jejich hlavním úkolem byla organizace odsunu německého obyvatelstva. V této složité situaci dokázali místní lidé i příslušníci finanční stráže udržet korektní vztahy a obě strany významně přispěli k tomu, že v Cetvinách nedocházelo k násilnostem a jiným nezákonnostem tak jako na mnoha místech republiky.
Přestože o odsunu německého obyvatelstva bylo rozhodnuto poměrně brzo, o osudu Cetvin samotných nebylo zcela jasno ještě nejméně tři roky po válce. Dlouho se rozhodovalo o tom, zda obec bude dosídlena. O dosídlení obce aktivně usilovala Místní správní komise – doložena je například korespondence s volyňskými Čechy - ale bezvýsledně. Odlehlá obec (nejbližší železniční stanice byla 15 km daleko) s tvrdými podmínkami pro existenci nebyla příliš atraktivní pro přistěhovalce. Díky tomu možná Cetviny unikly i nájezdům zlatokopů – podle pamětníků do Cetvin přišel jen jeden.
Postupem času se šance obce na znovuosídlení snižovaly. První překážkou se stalo zřízení Horského pasteveckého družstva, kterému byly svěřeny v létě roku 1946 do užívání veškeré pozemky po odsunutém německém obyvatelstvu Cetvin, Mikulova a Tiché. To znamenalo, že nezbyla žádná půda, která by mohla být přidělena potenciálním osídlencům pro hospodaření. Druhou překážkou byl politický vývoj v poválečném Československu směrem ke konfrontaci se západním světem. S tím souviselo i zpřísňování podmínek v pohraničních oblastech s Německem a Rakouskem. Cetviny ležící přímo na hranici s Rakouskem důsledky tohoto politického vývoje bezprostředně pociťovaly.
Výsledkem těchto okolností bylo to, že obec po odsunu německého zůstala vylidněna. V polovině roku 1948 žilo v obci asi 60 českých obyvatel, především rodin státních zaměstnanců (finační stráže, SNB, učitele, poštmistra) a několik dosud neodsunutých německých rodin. Kromě toho se v Cetvinách zřejmě usadilo asi tři až pět rodin přistěhovalců z jiných oblastí. Jednalo se o přistěhovalce ze Slovenska, Bulharska a Rumunska, zaměstnance pasteveckého družstva. Většina těchto přistěhovalců (asi kolem stovky) však bydlela v Tiché.
Počet obyvatel Cetvin se v následujících třech letech dále postupně snižoval. Definitivně byly Cetviny vystěhovány v roce 1951 v souvislosti s vytvořením hraničního pásma, do něhož měli civilní obyvatelé zakázaný přístup (podle záznamů pohraniční stráže šlo o 8 rodin). Mezitím se změnilo hospodaření celé oblasti. Pastevecké družstvo dostálo svému jménu a prakticky z celé zemědělské plochy vytvořilo pastviny, především pro ovce. Na okraji Cetvin byl postaven nový ovčín. Výsledky byly nevalné. Nedostatek pracovníků a potřebných dovedností vedl k tomu, že družstvo vykazovalo samé ztráty. Z tohoto pohledu si lze představit, že rozhodnutí o zničení obce bylo bráno také jako pouhé zrušení nerentabilního provozu…

Jak a proč byly Cetviny zničeny?

První kroky k likvidaci byly učiněny hned po odsunu německého obyvatelstva. Vybavení usedlostí bylo zčásti rozprodáno a zčásti rozkradeno, a to navzdory snahám příslušníků finanční stráže udržet pořádek. Podle dochovaných záznamů zcizovali majetek především zaměstnanci pasteveckého družstva, pamětníci zmiňují i působení jednoho z přistěhovalců. Vzhledem k tomu, že zcizována byla i okna a dveře, neudržovaná stavení rychle chátrala.
V roce 1951 byly Cetviny zahrnuty do tzv. zakázaného pásma a jedinými obyvateli opuštěné obce byli příslušníci pohraniční stráže. Od srpna 1955 do dubna 1956 pak proběhla podle archivních materiálů a zveřejněných výpovědí pamětníků systematická likvidace Cetvin. Zadavatelem a investorem demolice bylo ministerstvo vnitra zastupované odborem pro vnitřní věci rady okresního národního výboru v Kaplici. Demolice samotné prováděla firma Zemstav n.p. (předchůdce dnešní firmy IPS-Skanska a.s.) se sídlem v Praze s podporou posádky pohraniční stráže v Cetvinách. Usedlosti byly postupně vyhazovány do povětří a terén byl následně zarovnáván buldozery. O velikonocích roku 1956 bylo zničení Cetvin dokončeno a zbývající trosky zapáleny. Oheň se tehdy rozšířil až k břehům Malše a hrozilo, že pronikne na rakouskou stranu.
Oficiální důvod pro zničení Cetvin byl zřejmě stejný jako u řady obcí, které postihl podobný osud. Komunistický režim tvrdil, že opuštěná stavení v zakázaném pásmu mohou poskytovat úkryt a útulek pro záškodníky a komplikují tak ochranu hranic. Demolice stavení v obydlených vesnicích byla zdůvodněna tím, že chátrající budovy kazí vzhled obce, respektive ohrožují bezpečnost jejích obyvatel.
Spolu s Cetvinami byly zničeny také obce, které spadaly do farnosti Cetviny: – Mikulov (Böhmdorf), Janovu Ves (Johannesdorf) a Horní a Dolní Příbrání (Ober-/Untersinnetschlag). Celkem tak byla zničena obydlí pro více než tisíc lidí. Celkem bylo v letech 1955-58 jen v kaplickém okresu srovnáno se zemí přes 600 domů.

Jak vypadal život v Cetvinách po jejich zničení?

V Cetvinách zůstala umístěna poměrně silná jednotka pohraniční stráže, která střežila zakázané pásmo. Šlo o 9. rotu II. praporu se sídlem v Kaplici. Celý prapor měl asi 200 vojáků a střežil asi 60 km státní hranice. 9. rota byla umístěna přinejmenším do roku 1958 v budově bývalé celnice těsně u státní hranice, později se přesunula dále od hranic do kasáren, které stojí dodnes. Pohraničníci sloužící v Cetvinách byli po zničení obce prakticky na samotě, do nejbližšího obydleného místa bylo více než 10 km. Podle pamětníků se vojáci z povolání umísťovali do Cetvin za trest. Pokusy o útěk se vyskytovaly, ale častější byly u sousední 8.roty v okolí hraničního přechodu Dolní Dvořiště.