Dylan | Beatles | Rolling Stones | The Who | Doors | Pink Floyd | Lennon | Young | Bowie | Iggy Pop | Springsteen | Petty | Costello | U2 | R.E.M.

Diskografie Bob Dylan Texty a akordy

    Ač si průměrný český posluchač vybaví v souvislosti s Dylanem především folkové hnutí první poloviny 60. let, je všeobecně považován za nejvýznamnější postavu klasického rocku. Ve vlivu v rámci celé rockové historie mu konkuruje pouze Elvis Presley. Jeho zásluhy spočívají především v elektrifikaci folku v polovině 60. let a ve spojení popkultury s poezií. Za vrchol jeho tvorby jsou pokládána revoluční alba Highway 61 Revisited (1965) a Blonde On Blonde (1966), plná složitých mnohoznačných textů a nezapomenutelných skladeb ("Like A Rolling Stone", "I Want You" a "Just Like A Woman" patří do zlatého fondu rockového písničkářství).
    Načrtnout životopis Dylana alias Roberta Zimmermana není nijak snadné. Zvláště jeho dětství a dospívání je důkladně zamlženo nejrůznějšími historkami a mýty, které si začínající Dylan s chutí vymýšlel a šířil. Tvrdil například, že pochází ze zchudlé farmářské rodiny v Oklahomě (ve skutečnosti se narodil v Minnesotě), že se od 9 let potuluje po celých Státech, nesrovnalosti byly také s jeho datem narození (nejspíš 24.5.1941).
    Ve skutečnosti byl malý Bob tichým a poslušným chlapcem a prožil vcelku nudné dětství s rodiči v zapadlém městečku u kanadských hranic. Kolem 14 let si zamiloval country zpěváka (a kytaristu) Hanka Williamse a začal intenzivně poslouchat country & western a také blues. Díky filmu "The Blackboard Jungle" (Džungle před tabulí) se slavnou ústřední skladbou "Rock Around The Clock" Billa Haleyho propadl vzápětí rock'n'rollu. Málokdo ví, že Dylan (tehdy ještě Zimmerman) založil se spolužáky hlučnou rock'n'rollovou kapelu, se kterou objížděli okolní města a snili o hvězdné kariéře. Jeho idoly byli v té době Little Richard a slavný "rebel bez příčiny" James Dean.
    V r.1959 Bob odmaturoval, přestěhoval se do Minneapolisu a nastoupil na výtvarnou fakultu místní univerzity. Brzy splynul s tamním hudebním podhoubím a začal vystupovat se španělkou a harmonikou po studentských klubech (pseudonym Dylan si prý vybral podle britského básníka a spisovatele Dylana Thomase). Repertoár byl už folkový - nejvíce skladby Peta Seegera a nejrůznější "lidovky". Zásadní vliv však na něj mělo až setkání s Woody Guthriem, duchovním otcem celého protestního písničkářského hnutí. V devatenácti letech se za ním vypravil do New Yorku. Polichocený Guthrie si ho velmi oblíbil a podporoval ho v dalším hraní. Dylan se zabydlel v umělecké čtvrti Greenwich Village a dál přehrával tradicionály a bluesové klasiky. Už tehdy si jej všimli New York Times i Village Voice a předpovídali mu velkou budoucnost. Povzbuzený Dylan (kterému ostatně sebevědomí nikdy nechybělo) podepisuje smlouvu s Johnem Hammondem z Columbie a vydává první album Bob Dylan (1962) obsahující vedle tradicionálů i vlastní skladby "Song For Woody" a "Talkin' New York".
    Po vydání spíše bluesového debutu vycítil nástup protestního hnutí a brzy se stal jeho předním reprezentantem vedle Joan Baez a skupiny Peter, Paul & Mary. Proslavil se protestsongem "Blowin' In The Wind" z výborného druhého alba Freewheelin' Bob Dylan. Následovaly další folkové perly "Masters Of War", "Don't Think Twice It's Alright", "A Hard Rain's A-Gonna Fall" a především "Times They Are A-Changin'". Pod tlakem veřejnosti se na začátku r.1964 stáhl do ústraní, pod ochranu osobních strážců a do světa drog. Na LP Another Side Of Bob Dylan se nechal inspirovat nastupujícím anglickým rockem, což staří fanoušci považovali za zradu (na folkovém festivalu v Newportu "elektrifikovaného" Dylana nemilosrdně vypískali). Přechod od folku k rocku završil albem Bringing It All Back Home (1965) s hity "Subterranean Homesick Blues" a "Mr. Tambourine Man". V textech se posunul od ostrých politických postojů k osobní, lyrické poezii, často však jakoby "šifrované".
    Nesmrtelnost si Dylan zajistil slavnou "Like A Rolling Stone" z neméně slavného alba Highway 61 Revisited (1965). Nezaměnitelného zvuku dosáhl za přispění bluesového kytaristy Mikea Bloomfielda a Ala Koopera, který použil "vrzající" hammondovy klávesy. Z alba je slyšet inspirace LSD, z čehož si brzy vzali příklad i Beatles. Následující dvojalbum Blonde On Blonde (1966) jmenuje dodnes většina rockových kritiků jako nejlepší album všech dob. Obsahuje silné poetické písně v čele s "Just Like A Woman", "Temporary Like Achilles" nebo "Visions Of Johanna", nechybí ani chytlavý lovesong ("I Want You"). Závěrečná "Sad-Eyed Lady Of The Lowlands" se proslavila jednak na svoji dobu revoluční délkou 14 minut a jednak obtížně interpretovatelným textem, kterému rozumněl snad jen sám Dylan.
    Toto hektické období Dylanovy kariéry ukončila v červnu 1966 vážná motocyklová nehoda, která ho na rok a půl vyřadila z činnosti (poraněný krk si dlouho léčil v nemocnici, pak se zotavoval doma, na farmě ve Woodstocku). Okamžitě se vyrojilo množství fám a pověstí o tom, že se zmrzačil, že propadl drogám, že se zbláznil a pobývá v ústavu pro chorobomyslné nebo dokonce že je mrtvý. Nic z toho samozřejmě nebyla pravda. Dylan odpočíval na farmě uprostřed krásné přírody, hodně četl a pomalu se vracel i ke skládání. S kapelou Band nahrál v tomto období "domácké" album Basement Tapes, které dlouho kolovalo jen na pirátských kopiích - oficiálně vyšlo až v r.1975. Na veřejnosti se objevuje až začátkem roku 1968 na koncertě věnovaném památce Guthrieho (zemřel v r.1967), vzápětí vychází dlouho očekávaná řadovka John Wesley Harding, na které překvapil jednoduchými skladbami a akustickým doprovodem. Dylanův hlas je měkčí, texty přístupnější, hudba melodičtější. Ve stejném duchu se nese i další deska Nashville Skyline, natočená v countryovém obsazení, v úvodní "Girl From The North Country" si dokonce zaspíval Johny Cash. Neobvyklý singl "Lay Lady Lay" se umístil v Top 10. Úspěšný návrat potvrdil také strhujícími vystoupeními na legendárních festivalech na ostrově Wight a ve Woodstocku.
    Jestliže se dá říci, že v 60. letech Dylan nenatočil jedinou slabší desku, o následující dekádě to už bohužel neplatí. V roce 1970 vydal rozporuplná alba New Morning a Self Portrait, pak si dal na čas pauzu (pouze v r.1971 vychází kompilace Greatest Hits II). Dal o sobě vědět až v r.1973 soundtrackem k filmu Pat Garrett And Billy The Kid, ve kterém si taky zahrál. Z této desky pochází geniální "Knockin' On Heaven's Door", která se rychle stala nejpřebíranější rockovou skladbou v historii (převzal ji mj. Eric Clapton a v r.1991 také "chuligáni" Guns'N Roses).
    LP Planet Waves snad ani nestojí za zmínku. Pověst si vylepšil až nadupanou živou deskou Before The Flood (1974) a především mistrovským albem Blood On The Tracks z následujícího roku. Povedly se ještě Desire a další živák Hard Rain (obě z r.1976), ale pak to šlo s Dylanem opět z kopce. Koncem 70. let se přiklonil ke křesťanství a vydal několik gospelových desek. Popularitu si udržoval zatím stále výbornými koncerty. Ani 80. léta nepřinesly výrazný zlom. Z řady průměrných a podprůměrných desek vyčnívá pouze LP Infields, natočená v r.1983 v produkci Marka Knopflera z Dire Straits, a následující Empire Burlesque (1985).
    Na úroveň svých nejlepších nahrávek se Dylan dostal až v r.1989 albem Oh Mercy s hity "Political World" a "Everything Is Broken". Od té doby naštěstí formu neztratil a fanouškům dělá jenom radost. Už v r.1990 vydává Under The Red Sky, natočenou v produkci Dona Wase a s řadou hvězdných hostů. Kritikům se sice nelíbily na Dylana příliš jednoduché texty - např. v "Handy Dandy", ale museli ocenit chytlavé a zvukově vybroušené skladby typu "Unbelievable" a "Cat's In The Well". Dalšími dvěma alby se vrátil ke svým kořenům - Good As I Been To You a World Gone Wrong jsou kolekcemi tradicionálů, které Dylan interpretuje po svém a nutno dodat, že mistrovsky. Až u těchto nahrávek jsem si uvědomil, jak virtuózním kytaristou je (skladby doprovází jako za starých časů pouze se španělkou a harmonikou). Za World Gone Wrong dostal Grammy v kategorii Nejlepší současné folkové album.
    Pak se vydal na rozsáhlé světové turné, v rámci něhož vystoupil třikrát za sebou i v Praze. Po jeho skončení to vypadalo na odchod do důchodu (v červnu 1997 dokonce podstoupit složitou operaci kvůli nebezpečné srdeční infekci). Naštěstí se rychle uzdravil a mohl dokončit roztočené album Time Out Of Mind. To vyšlo v říjnu loňského roku a kritika jej ihned oslavovala jako jedno z nejlepších Dylanových děl. Na konci roku pravidelně vyhrávalo v anketách o album roku, Dylan se dokonce dočkal Grammy v hlavní kategorii Nejlepší album! Desce dominuje těžká, bluesová nálada většiny čísel, vrcholem jsou obě závěrečné skladby "Can't Wait" a patnáctiminutová "Highlands". Stejně vysokou úroveň udržel i na následujícím albu Love & Theft. Co chystá Dylan v současné době, mi bohužel není známo, ale věřím, že s takovouhle formou to teď rozhodně nezabalí a pustí se zase do natáčení.
 
Nejlepší alba Boba Dylana:
 
 Blonde On Blonde (Columbia, 1966)
Nejlepší album v historii populární hudby se recenzuje obtížně. Jisté je, že obsahuje plno klasických skladeb jako "Rainy Day Woman", "I Want You" a "Just Like A Woman" a zřejmě nejlepší texty, které kdy byly v rocku k slyšení. Napoprvé je obtížně stravitelné (také kvůli předlouhé stopáži), ale po několika poslechách budete odměněni nenapodobitelnou krásou Dylanových skladeb, které se vám do smrti neoposlouchají.
 
 Highway 61 Revisited (Columbia, 1965)
Tato na svoji dobu revoluční deska se vyznačuje plným dynamickým zvukem (obzvlášť efektní jsou Kooperovy hammondky), dokonalou souhrou doprovodných hudebníků a samozřejmě nádhernými skladbami s obsažnými texty. Vrcholy alba jsou "Like A Rolling Stone", "The Ballad Of A Thin Man" a závěrečná "Desolation Row".
 
 Blood On The Tracks (Columbia, 1975)
Blood On the Tracks je výjimečná deska, zvlášť když ji srovnáme s ostatními Dylanovými "opusy" ze 70. let, nad nimiž ční opravdu vysoko. Dylan, deprimovaný rozpadajícím se manželstvím, se vzepjal k mimořádnému výkonu a natočil velmi poslouchatelnou desku s působivými texty plnými bolesti a hořkosti. Za zmínku stojí perly "Idiot Wind" a "If You See Her Say Hello". Toto LP se doporučuje pro první seznámení s Dylanem.
 
 Time Out Of Mind (Sony Music, 1997)
Natočil někdo v šedesáti letech tak úchvatnou desku? Kdoví, co by dnes dělal John Lennon (a co bude dělat za 10 let Bowie), ale takhle nezbývá než prohlásit, že Dylan opět ukázal, že je naprosto mimořádná osobnost, která nemá v rocku konkurenci. Přiznám se, první poslech byl pro mě trochu zklamáním, ale tak je to u Dylana vždy. Působivost jeho hudby totiž vykrystalizuje až po opakovaném poslechu a čím déle ji posloucháte, tím se vám líbí víc. A tak byla mým favoritem nejprve úvodní "Love Sick", ale časem jsem pronikl do křehké krásy skladeb jako "Tryin' To Get To Heaven" a "Make You Feel My Love".
 
 John Wesley Harding (Columbia, 1968)
Osmá řadová deska je rozhodně ovlivněna známou havárií v r.1966. Dylan se zotavoval v poklidném prostředí jeho woodstockské farmy a stejně poklidná je i většina skladeb. V době, kdy Beatles a Beach Boys natočili první koncepční alba (Sgt. Pepper a Pet Sounds) a populární hudba se stávala stále složitější a umělečtější, přišel Dylan s kolekcí nezvykle jednoduchých písní, z nichž je nejvíce cítit vliv country music. Přes převážně akustické aranže mají písně tradiční rockovou strukturu, o čemž svědčí řada zdařilých coververzí od "All Along The Watchtower" Jimi Hendrixe, přes "I'll Be Your Baby Tonight" Roberta Palmera až po "The Wicked Messenger", kterou nazpívala v r.1996 Patti Smith. Mým favoritem je ale svižná "Ballad Of Frankie Lee And Judas Priest".
 
 World Gone Wrong (Sony Music, 1993)
Sbírka převzatých folkových standardů a tradicionálů připomíná Dylanova prvni alba - na jednoduchých písních s jednoduchými aranžemi (jen španělka a harmonika) vyniká Dylanova vybroušená interpretace a vyzrálý naléhavý zpěv. Je opravdu zážitkem sledovat pestrý kytarový doprovod, jednou vybrnkávaný, jindy hraný pomocí "nervního" trsátka. Deska je neobyčejně vyrovnaná a kompaktní, takže ani nemá cenu vypichovat jednotlivé skladby.
 
 Oh Mercy (Sony Music, 1989)
Deska znamenající Dylanův comeback po letech uměleckého tápání. Chytlavé skladby "Political World", "Everything Is Broken" a další zvýrazňuje také pečlivá produkce a moderní zvuk. Oh Mercy je nejlepší deska od Blood On The Tracks a právem je označována za jednu z nejlepších nahrávek osmdesátých let.
 
Nejlepší skladby Boba Dylana:

  1. Like A Rolling Stone - LP HIGHWAY 61 REVISITED [1965]
  2. All Along The Watchtower - LP JOHN WESLEY H. [1968]
  3. Don't Think Twice, It's All Right - LP FREEWHEELIN' [63]
  4. Knockin' On Heaven's Door - LP PAT GARETT AND.. [73]
  5. Just Like A Woman - LP BLONDE ON BLONDE [1966]
  6. I Want You - LP BLONDE ON BLONDE [1966]
  7. Times They Are A-Changing - LP TIMES THEY ARE.. [64]
  8. Tangled Up In Blue - LP BLOOD ON THE TRACKS [1975]
  9. Poor Boy - LP LOVE AND THEFT [2001]
10. Lay Lady Lay - LP NASHVILLE SKYLINE [1969]

Více o Bobu Dylanovi najdete na http://starling.rinet.ru/music/dylan.htm
 
 
 Zpět na obsah encyklopedie