SEZNAM ČESKÝCH FILMŮ
HLAVNÍ STRÁNKA FILMU
FOTOGALERIE
ČLÁNKY
NÁVŠTĚVNÍ KNIHA

JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE
(Filmové studio Barrandov - 2. dramaturgicko-výrobní skupina Josefa Císaře, 1984, 98 min.)


Režie: Dušan Klein
Námět: Ladislav Pecháček, Dušan Klein
Scénář: Ladislav Pecháček, Dušan Klein
Kamera: Josef Vaniš
Hudba: Zdeněk Marat

Hrají:
Štěpán - Pavel Kříž
Kendy - David Matásek
Jeskyňka - Adriana Tarábková
Mireček - Joseph Dielle
Venoš - Václav Svoboda
Honza - Karel Roden
Štěpánova matka - Míla Myslíková
Ječmen - Josef Somr
Valerián - František Filipovský
Vendulka Utěšitelka - Eva Jeníčková
Bedřich - Pavel Oskar Gottlieb
Doc. Sejkora - Jan Přeučil
Prof. Solferin - Leoš Suchařípa
Doc. Zajíc - Zdeněk Svěrák

     Ve druhé části básnické tetralogie režiséra Dušana Kleina a scenáristy Ladislava Pecháčka se opět scházíme se Štěpánem Šafránkem, tentokrát již jako studentem medicíny, a jeho přítelem Kendym, studujícím na FAMU.
     Seznámíme se s novými Štěpánovými spolužáky: Honzou Antošem z Kolína, Moravákem Venošem a černochem Numirou Cassou Thombem alias Mirečkem. Štěpán usilovně, leč ne vždy úspěšně, bojuje jak s náročným studiem, tak s odmítavou kráskou Jeskyňkou. Zatímco studijní výsledky se po úmorné dřině dostaví, s láskou je to horší. Štěpán ztrácí iluze, ale už ví, že "na každém konci je pěkné to, že něco jiného začíná…"
     Mimořádný divácký úspěch komedie Jak svět přichází o básníky (1982) přiměl tvůrce, aby se po dvou letech k osudům svých hrdinů vrátili. Ani tentokrát nechybí pecháčkovská nadsázka, vtipné dialogy, studentská recese a dvojsmyslné narážky. Nedílnou součástí filmu jsou animované dotáčky, jejichž autorem je Adolf Born.

Z tiskových informací ČT



     Po psychologickém kriminálním dramatu Radikální řez se režisér Dušan Klein se scenáristou Ladislavem Pecháčkem vracejí k hrdinovi divácky velmi úspěšné komedie Jak svět přichází o básníky. Hrdinové Štěpán a Kendy odcházejí po maturitě studovat do Prahy. Štěpán si zvolil medicínu a Kendyho předurčily umělecké sklony ke studiu režie na FAMU. V prvním dílu prožíval Štěpán svou první velkou lásku k půvabné Borůvce, na začátku dílu druhého dostává svatební oznámení: Borůvka se vdává za jiného. To ovšem neznamená, že mladý muž zanevře na všechny ženy. Láska je jednou z nejkrásnějších věcí lidského života - a musí ta druhý být nutně horší než ta první? Štěpán prožije zklamání, které ho poznamená, ale současně přinutí k zamyšlení. Znovu si vytváří určité iluze o životě. Ve své podstatě se nezměnil, své city neskrývá a nestydí se za ně. Teprve další události mu ukáží, že existují i iluze falešné. Autoři nechtěli směšovat iluze s ideály, pro které stojí za to žít, milovat a ve Štěpánově případě studovat. V novém prostředí se do popředí dostávají nové postavy, nazírané z pohledu studentů. Student z rozvojové země Numira Casa Thombo, zvaný Mireček, kolega z Moravy Venoš a Honza - každý s jiným přístupem ke studiu i k životu. Opět je použito animovaných sekvencí, na rozdíl od prvního filmu, kde byly použity jako náhražka představ hlavního hrdiny, snažili se tvůrci využít kresbu promyšleněji a pevně ji zabudovat do děje. Autorem výtvarné části je tentokrát Adolf Born, jehož styl by měl vyjádřit vyspělejší mentalitu hrdiny.

Jak básníci přicházejí o iluze. Film a doba, 1984, č. 12, s. 657 - 659.