PROČ?
(Filmové studio Barrandov, 1987, 86 min.)
Návštěvní kniha k filmu


Režie: Karel Smyczek
Námět: Radek John, Karel Smyczek
Scénář: Radek John, Karel Smyczek
Kamera: Jaroslav Brabec
Hudba: Michal Pavlíček

Hrají:
Jirka - Jiří Langmajer
Michal - Martin Sobotka
Petr - Pavel Zvarič
Marie - Pavlína Mourková
Milan - Jan Potměšil
Vlasta - Daniel Větrovský
Pavel - Daniel Landa
Anča - Markéta Zmožková
Šury - Martin Dejdar
Průvodčí - Emília Zimková
Vyšetřovatel - Karel Pospíšil
Stupka - Adolf Kohuth
Stupková - Eva Lecchiová
Mariina matka - Emma Černá


     Běsnění fotbalových fanoušků a vlajkonošů Sparty cestou na rozhodující utkání do Banské Bystrice.
     Film byl natočen podle skutečné události...


Zpět na seznam českých filmů



PROČ?
Davová psychóza pod vlajkou Sparty

     Pokud diváci byli z předchozích Smyczkových filmů zvyklí na tu více, tu méně intenzivní střídání vážné a komické polohy, po shlédnutí snímku Proč? odcházela většina obecenstva z kina s velice mrazivými dojmy a nepříjemnými pocity. V době svého uvedení vyvolal film takřka celospolečenskou diskusi nejen o zobrazovaném jevu a problematice fanoušků fotbalových klubů a vlajkonošů, ale o stavu tehdejší společnosti vůbec.
     Samotný příběh vychází ze skutečné události, která se stala dne 18. června 1985. Ten den jeli sparťanští fanoušci vlakem povzbudit své idoly na rozhodující utkání do Banské Bystrice. Během cesty zdemolovali několik vagónů a způsobili tak škodu přibližně za čtvrt milionu korun. V Žilině došlo k policejnímu zákroku, následoval proces s třinácti zadrženými a vynesení exemplárních rozsudků...
     Způsobem vyprávění, jaký Karel Smyczek zvolil, se stala kombinace hraného a dokumentárního filmu. Mezi dokumentární prvky patří zejména anketní části snímku, ve kterých se k problému vandalismu fotbalových vlajkonošů vyjadřují zástupci široké veřejnosti. Jejich výpovědi působí dojmem improvizace a nepřipravenosti, jejich výběr se zdá být nahodilý, ovšem vše je ve skutečnosti přesně předepsáno ve scénáři.
     Film nepopisuje zobrazovanou nešťastnou událost lineárně a chronologicky, ale využívá funkce střihu a montáže. Výsledkem toho je střídání scén z několika prostředí. Máme možnost nahlédnout do rodinného zázemí hlavních aktérů případu. Zde je snad vhodné pozastavit se nad skutečností, že všichni zúčastnění pocházejí z rozvrácených rodin a nevydařených manželství. Tohoto faktu si povšimla i dobová filmová kritika.
     "Film je nesmírně přesvědčivý zejména v řadě jednotlivých postřehů, což se týká zejména lhostejně apatického postoje většiny cestující veřejnosti k mladistvým desperátům, nedostatečné schopnosti železničních ozbrojených složek zajistit bezpečnou přepravu a energicky zlikvidovat vandaly již v zárodku, jakož i nalézání zdrojů této mladické vykolejenosti v rodinném zázemí. Postrádám zde však širší spektrum reálně existujících příčin, tedy i v rodinách navenek dokonale harmonických, ale pro dospívajícího člověka nudných, provokujících svým měšťáckým stereotypem. Opomenuty byly však i případy synů a dcer nejrůznějších prominentů, neúměrně vytížených funkcionářů, kteří svým dětem dokázali nabídnout všechno kromě nutného citového zázemí.  1
     Dále je nám umožněno strávit s fanoušky nejednu chvíli v jejich oblíbené sparťanské hospodě a je samozřejmé, že podstatná část vyprávění se odehrává v samotném vagónu zdevastovaného vlaku. Vzhledem k tomu, že se převážná část filmu odehrává ve stísněném interiérovém prostoru, měl nejen kameraman snímku Jaroslav Brabec, ale celý filmový štáb velice ztížené pracovní podmínky. Důkazem o tom může být výpověď Alice Ronovské, která ve filmovém týmu zastávala funkci asistentky režie:
     “Tvrdě jsme si užili při natáčení vlakových scén na železničním okruhu ČSD u Cerhenic. Odjížděli jsme z Prahy v šest večer a celou noc až do svítání jsme točili průběh devastace vagónu. Byla to fuška, protože na minimální prostoře kupé a chodbičky vagónu se za plné jízdy - ta zima a průvan z rozbitých oken! - musel vtěsnat štáb, herci, vlajkonoši, technika. Navíc v devastovaném vagónu, plném střepů a rozmláceného zařízení: zrcadel, oken, zářivek, ostění chodbičky, WC atd...  2
     Podle vlastních slov Karla Smyczka byla prvotním popudem k práci na tomto filmu děsivá “skutečnost, že se to u nás mohlo stát”.  3
     “My jsme tenkrát šli s Radkem Johnem na večeři a říkali jsme si: Co bychom tak natočili? Co nás trápí tak, že bychom o tom chtěli točit? Shodli jsme se, že násilí. Začali jsme fabulovat příběh. U stolu jsme vymysleli to, jak se to skutečně stalo. Vykašlali jsme se na jakýkoli žánr. Začalo to vznikat jako pseudodokument. Vymysleli jsme scénář, Radek šel po té záležitosti a ono to jenom potvrdilo, jak to asi ve skutečnosti bylo.
     V době, kdy probíhal soud, jsme měli napsaný scénář. Takže jsme tam dali ještě nějaký věci od toho soudu.
  4
     To, že se v roce 1985 nestalo něco až tak příliš náhodného a že se určitá část tehdejší mládeže skutečně “bavila” podobným způsobem jako vlajkonoši ve filmu, potvrdily i smutné události, které byly spojeny s uvedením snímku do kin.
     Pražská premiéra filmu Proč? se uskutečnila v kině Blaník v říjnu 1987. Zdeněk Grygárek, tehdejší vedoucí tohoto kina, popsal na stránkách Mladého světa atmosféru prvních představení:
     “Začalo to anonymním telefonátem. Několik dní před premiérou tohoto filmu nám zavolal člověk, který podle vlastních slov zastupoval “všechny správný sparťany” a vyhrožoval, že když Proč? uvedeme, umístí v kině bombu. Informovali jsme Veřejnou bezpečnost.
     Ještě dnes, když na to vzpomínám, mám pocit strachu. Drtivou většinu diváků v té době tvořili agresivní vlajkonoši, kteří terorizovali okolí. Během prvního měsíce uvádění filmu dokázali vyprodat sál. Byla to davová psychóza. Ti mladí lidé jásali při scénách destrukce vlaku a znásilnění. Kdo se ozval, aby se uklidnili, byl nevybíravými slovy a někdy i fyzicky napaden a umlčen. Většina slušných diváků proto v průběhu představení odcházela.
     Musím přiznat, že nejhorší pocit jsem měl ze dvou věcí. Tou první bylo vandalství, když ta mládež rozřezávala a rozšlapávala židle a čalounění. To se stalo vzápětí po tom, co proběhla obdobná scéna na filmovém plátně. Tou druhou smutnou věcí bylo chování některých rodičů, když jsme poukazovali na to, že jejich dítěti je teprve deset let, rozzuřili se a křičeli: “Tak si ten film sežerte, stejně půjde v televizi anebo si ho pustíme za tejden doma na videu. Náš kluk ho přece musí vidět, je taky sparťan.
  5
     Karel Smyczek a Radek John, spoluautor scénáře a námětu, byli často obviňováni z toho, že film Proč? je vlastně návodným a ukazuje mládeži, jak se má chovat. Proti tomuto nařčení se tvůrci obvykle bránili citací F. X. Šaldy:
     “Že by umění bylo nebezpečím pro mravnost veřejnosti, pokládám za nedorozumění, nemravnost se rodí z bídy a chudoby (ducha), nevzdělanosti. Umění nezkazilo ještě nikoho, kdo nebyl zkažen již předtím.  6
     Režisér Smyczek rovněž připomenul, že “takový film by měl být hlavně impulsem k zamyšlení a hledání příčin ve vztazích mezi lidmi a ve společnosti.  7
     Pojďme nyní k hereckému obsazení filmu. Jako obvykle uplatnil Karel Smyczek metodu kombinace studentů konzervatoře a DAMU s neherci vybranými na základě rozsáhlého konkursu. Mezi tehdy už známější tváře patřili zejména Jiří Langmajer a Jan Potměšil, kterému přinesla tato role zpočátku nemalé potíže, neboť do té doby hrál pouze sympatické kluky a nyní musel svou zaběhnutou polohu zcela obrátit. Kromě dalších, dnes už známých tváří, jako jsou Martin Dejdar či Daniel Landa, můžeme spatřit spoustu celebrit také v menších rolích či v komparsu. Při pečlivém pohledu do řad rozvášněných fanoušků můžeme objevit třeba dnešního ředitele České filmové a televizní akademie Petra Vachlera, oblíbeného moderátora a herce Jana Krause či kapelníka skupin J. A. R. a Monkey Business Romana Holého. Za zmínku jistě stojí i obsazení Ladislava Jakima, známého zejména z filmu Miloše Formana Černý Petr (1963), do role soudce, který se tak vrátil na filmové plátno po dvaadvaceti letech.
     Co se týče obsazení ženských rolí, mezi fanoušky nalezneme i tři výtržnice. Anču, kterou ztvárnila Markéta Zmožková, Moniku a Marii, jíž dala filmovou tvář tehdejší studentka konzervatoře Pavlína Mourková. Nejpřirozenější mi připadá obsazení role Moniky. Zde mám pocit, že se herečka typově zcela hodí do ztvárněné postavy. Opačný pocit mám v obsazení Marie. Pavlína Mourková, podle mého názoru, až příliš “přehrává” a působí jakoby se nemohla zbavit návyků, které si přinesla na natáčení ze školní výuky na konzervatoři. Patrné je to zejména při rozhovorech Marie a její matky nebo při výpovědi Marie u výslechu.
     Pokud bylo snahou tvůrců pátrat po příčinách zla ve společnosti, podařilo se jim hned v úvodu nastínit jeden ze základních zdrojů této neřesti - totiž samotnou výchovu. Když se hned v úvodu dostaneme do oblíbené hospody sparťanských fanoušků, sledujeme společně s nimi televizní reportáž podávající zprávu o jejich odsouzení. Jeden z přítomných strýců poznamená, že “alespoň jim o něco šlo” a “že jeho generace by se na něco takového nezmohla”. Jak lze potom chtít nalézt novou a dokonce lepší generaci mladých lidí, jsou-li vychováváni generací otců, která smýšlí tímto způsobem?
     Takřka vzápětí můžeme vidět malého chlapce pozorujícího skandující dav, který spolu s ostatními mává vlaječkou a volá: “Sparta! Sparta! Sparta! To malé stvoření si ani nemůže uvědomit, v jakém prostředí se ocitlo. Díky jeho rozumové nevyzrálosti staví snad dokonce průvod vlajkonošů na úroveň prvomájového průvodu. Nelze se ani divit, protože prvomájové veselice se v dobách socialismu odehrávaly na Letné skutečně jen pár metrů od fotbalového stadionu Sparty.
     Snad stojí za zmínku i posudek psychologa, kterého ztvárnil Leoš Suchařípa:
     "Každý člověk cítí potřebu být podepsaný na tomhle světě. I když se tváří, že ho to vůbec nezajímá. Dřív, když vyrobil švec botu, byl to jeho podpis. Ale dneska? Každý dělá ve fabrice jednu jedinou operaci. A čí je to dílo? Z čeho má mít takový kluk zadostiučinění? Jak má získat pocit jedinečnosti? Pocit hodnoty? A pak dojde ke zkratu. Rozmlátit telefonní budku. To je můj podpis na tomhle světě. To víte, destrukce je snazší než něco vytvořit. Poslední možnost, když nic jiného nemám - něco rozmlátit, někoho zranit. Vzbudit pozornost - toto jsem JÁ …  8
     V proslovu psychologa jako bychom cítili kritiku samotné podstaty socialistického zřízení, které opravdu neposkytovalo příliš prostoru tvůrčím individualitám.
     Na druhou stranu nelze ovšem popřít fakt, že bychom chování podobné tomu, jaké jsme mohli pozorovat u fanoušků a vlajkonošů ve filmu Proč?, mohli nalézt i hlouběji v historii lidstva. Nejstarší příklad, který mě napadá, je fanatické povzbuzování soupeřů ve starořímské aréně při gladiátorských zápasech. Smůla vlajkonošů byla v tom, že své nadšení přenesli přes ochozy fotbalového stadionu do veřejných míst, kam nepatří. Římané pravděpodobně po svém odchodu z arény do ulic města nic neničili, ani nikoho fyzicky nenapadali. Nelze ovšem pominout historickou skutečnost, že Římané byli dobyvatelé…
     Přeneseme-li se do současnosti, zdá se mi, že problém vlajkonošů a fanoušků sportovních klubů není po patnácti letech, které nás dělí od vzniku filmu Proč?, tak bedlivě sledován veřejností jako tehdy. Otázkou je, zda proto, že jsme na něj zapomněli, což může být nebezpečné, či proto, že je vyřešen a společnost se s ním vypořádala. Vždyť zprávy o násilích na sportovních stadionech a v ulicích měst stále ještě plní prostor ve zpravodajských televizních relacích…
     Po tom, co všechno Karel Smyczek musel prožít při natáčení snímku Proč?, se nelze divit jeho rozhodnutí, že “jeho příští film musí být komedie, i kdyby si tam herci měli nos utírat židlí. 9 Toto své předsevzetí se mu podařilo naplnit veselohrou Sedm hladových (1988), jejíž scénář napsali Petr Novotný a František Ringo Čech. V tomto svém snímku opustil tématiku mladého hrdiny na prahu dospělosti a už se k podobným filmům nikdy nevrátil.
Jan Šiman
1. června 2002



Poznámky:

1) Melounek, Pavel: My všichni Spartou opilí. Scéna, 11. 8. 1987
2) Patočka, Jiří: Proč! - Proto?. Záběr, 16. 6. 1987
3) Jiras, Pavel: Proč?. Květy, 11. 9. 1987
4) Osobní rozhovor s Karlem Smyczkem, 21. 3. 2002
5) Beniak, Luboš - Bartůšek, Michal: Je film Proč? návodný?. Mladý svět, 1988, č. 46
6) Matějková, Jolana: Nevážně vážně. Mladá fronta, 13. 2. 1987
7) Matějková, Jolana: Nevážně vážně. Mladá fronta, 13. 2. 1987
8) Patočka, Jiří: Proč! - Proto?. Záběr, 16. 6. 1987
9) Jiras, Pavel: Proč?. Květy, 11. 9. 1987