NÁVŠTĚVNÍ KNIHA


MARTIN FRIČ

(29. 3. 1902 – 26. 8. 1968)
režisér, herec



"Když jsem několik dnů nedělal film, měl jsem pocit prázdna."


Martin Frič     Martin Frič se po studiích na nižší reálce a uměleckoprůmyslové škole začal ve svých šestnácti letech místo letadlům věnovat divadlu. Vystupoval v kabaretu Červená sedma, v Revoluční scéně, v divadle Rokoko... Pak ale opustil Prahu a v Bratislavě se stal jedním ze spoluzakladatelů populárního nočního podniku – kabaretu Moderna. V Bratislavě ovšem dlouho nevydržel a po roce se vrátil do Prahy.

     Bylo mu dvacet let, když se díky úspěšnému návrhu plakátu k filmu Dáma s malou nožkou dostal do báječného světa filmu. Nejprve kreslil reklamy, maloval stavby, pracoval v laboratořích, psal scénáře, hrál malé role... Jeho režijním debutem se stal Páter Vojtěch. Adaptace populárního románu Jana Klecandy v titulní roli s Karlem Lamačem sklidila nečekaný úspěch a to i v zahraničí.
     Fričovým prvním zvukovým filmem se stala adaptace Haškova románu Dobrý voják Švejk. Natáčení se ale neobešlo bez problémů. Nejprve došlo k právním sporům ohledně autorských práv, později zasáhla cenzura a postava polního kuráta Katze, kterého představoval Hugo Haas, musela být změněna na štábního lékaře. U diváků měl film úspěch, u kritiky příliš ne. Ta hodnotila negativně zejména výkon Saši Rašilova v hlavní roli.
     Pak následovalo několik snímků vzniklých za spolupráce s Karlem Lamačem (On a jeho sestra, To neznáte Hadimršku), ve kterých hrál hlavní roli Vlasta Burian. O tohoto herce se potom Karel Lamač s Martinem Fričem “dělili”. V letech 1930 – 1945 natočil Vlasta Burian 23 filmů. Z nich osm natočil Lamač, Frič devět a zbytek ostatní režiséři. Fričovy filmy ovšem měly vyšší uměleckou úroveň. Byl jediným režisérem, který dokázal Buriana ukočírovat. Výsledkem toho jsou tři filmy, ve kterých převládá propracovaný herecký výkon namísto obvyklé improvizace: Dvanáct křesel, Revizor, U snědeného krámu. Za umělecký vrchol společné práce je považován právě posledně jmenovaný snímek, adaptace staropražského románu Ignáta Herrmanna. Žádný z dalších společných filmů (Hrdina jedné noci, Tři vejce do skla, Baron Prášil ani Katakomby) již nedosáhl jeho úrovně.
     V roce 1933 se opět sešel Martin Frič s hercem Národního divadla Hugo Haasem. Tehdy, když hrál ve Fričově snímku Život je pes, patřil Hugo Haas již k nejoblíbenějším filmovým komikům. Film dosáhl velkého úspěchu u obecenstva a přirozeně následovaly další společné snímky Friče a Haase. Přestože obecenstvo je přijímalo i nadále s nadšením, kritice neušlo, že oba tvůrci těžili z jediného druhu komiky a z Haasovy herecké rutiny. Jednalo se často o náměty, na nichž se Hugo Haas autorsky podílel (Mazlíček, Ať žije nebožtík!, Švadlenka, Mravnost nade vše) nebo šlo o adaptace divadelních předloh (Poslední muž, Jedenácté přikázání).
     Z linie těchto filmů nejvíce vybočoval snímek Ulička v ráji z roku 1936. V roce 1937 spolupráce Martina Friče s Hugo Haasem, který přecházel postupně k vlastní režii, skončila.
Martin Frič     Ve stejném roce ale natočil také ve spolupráci s Janem Werichem a Jiřím Voskovcem film Svět patří nám. Jednalo se o jeden z nejodvážnějších protifašistických snímků své doby. To mu samozřejmě přineslo spoustu problémů během okupace.
     Ve filmu Advokátka Věra se setkal s další výraznou hereckou osobností, s Oldřichem Novým. Ten teprve před třemi lety přišel do Prahy, byl obsazován do kýčovitých snímků vycházejících z operetních předloh (Na tý louce zelený, Uličnice) či nenáročných konverzaček (Důvod k rozvodu, Falešná kočička, Dědečkem proti své vůli) a až Martin Frič v něm objevil herce se svérázným druhem komiky. Dva roky po premiéře Advokátky Věry, přišel do kin film Kristián, který byl s nadšením přijat a to dokonce i ze strany filmové kritiky. Za režii Kristiána a filmu Škola základ života získal Frič Zemskou cenu 1939.
     Dvojice Oldřich Nový – Nataša Gollová se stala slavnou. Přesto se už úspěch Kristiána nepodařilo zopakovat v žádném z následujících filmů (Eva tropí hlouposti, Roztomilý člověk, Hotel Modrá hvězda).
     Podle předlohy Jaroslava Žáka natočil ještě před válkou komedie Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Ve filmu Krok do tmy se pokusil o kriminální komedii. Natočil rovněž drama Hordubalové podle předlohy Karla Čapka nebo příběh legendárního slovenského zbojníka Jánošík.
     Komediálního talentu přední členky Národního divadla Růženy Naskové, využil Martin Frič ve filmu Tetička. Na sklonku okupace natočil historické veselohry Počestné paní pardubické a Prstýnek.
     Po osvobození se mu podařilo vypořádat se s nadměrným požíváním alkoholu a opět se s elánem pustil do práce. Vystřídal režiséra J. A. Holmana na režii filmu 13. revír, natočil první slovenský celovečerní hraný film Varúj...! a Čapkovy povídky, které se dočkaly ocenění na mezinárodním festivalu v Benátkách.
     Natočil také komedie ze současnosti jako Polibek ze stadionu nebo parodii Pytlákova schovanka.
     Po únoru 1948 se opět ocitl pod tlakem totalitní moci a byl tlačen tam, kde příliš nechtěl být. V roce 1949 vstoupil do Komunistické strany a natočil snímek Zocelení. Za film získal Cenu boje za sociální pokrok na MFF v Karlových Varech.
     Naději na nové nadechnutí sliboval dvoudílný film Císařův pekař a Pekařův císař. Došlo ovšem k opaku a ministr kultury Zdeněk Nejedlý udělil Martinu Fričovi dvouletý distanc. Během této doby natáčel jen dokumenty Bylo nás 120 000, Mladé dny, Mládí naší vlasti, Obránci vlasti, Píseň svobody, Spartakiáda.

     Frič měl od lékařů stále přísný zákaz pití. Údajně mu řekli, že jedna jediná sklenička ho může zabít. Přesto u něj Miloš Forman, se kterým Frič pracoval na scénáři filmu Nechte to na mně, našel láhev koňaku. Frič údajně pokrčil rameny a řekl: "Jednou, až mi bude všecko fuk, si z toho báječnýho koňáčku naleju pořádnýho frťana.” 1)

     Po zákazu se vrátil s novými oblíbenými herci – Jiřím Sovákem, Jiřinou Bohdalovou, Vlastimilem Brodským, Milošem Kopeckým aj. Zachovává si pro sebe tak typickou pestrost žánrů. Vedle komedií Král Králů, Nejlepší ženská mého života se pokusil i o pohádkový žánr ve filmech Princezna se zlatou hvězdou a Dařbuján a Pandrhola. Natočil rovněž adaptaci předlohy Eduarda Basse Lidé z maringotek a drama Hvězda zvaná Pelyněk. K jeho vrcholům patří rovněž také televizní práce Medvěd a Slzy, které svět nevidí s Janem Werichem v hlavní roli.
     Jeho nenaplněným snem bylo natočit film Lidice o smutném osudu této vesnice.
     V noci na 21. srpna 1968 si nalil ze svého schovaného koňaku a druhý den byl nalezen a odvezen do nemocnice, kde 26. srpna 1968 zemřel.
     Natočil celkem 111 filmů a stal se nejplodnějším českým filmařem všech dob, kterého jen tak někdo nepřekoná. Kromě toho, že byl vynikající režisér, byl také skvělý člověk. Stejně jako miloval film, miloval i lidi.



Poznámky:
1) Miloš Forman & Jan Novák: Co já vím?, Atlantis Brno, 1994, s. 73 - 75

Literatura:
1) Jaroslav Sedláček: Martin Frič, Cinema 7/95, str. 64 – 66
2) Luboš Bartošek: Náš film, Mladá fronta, Praha, 1985


     MAC FRIČ je malířem ve filmu: přináší velice pěkné obrazové komposice, jichž vedle něho v českém filmu dociluje pouze Anton. Obrazový efekt nemusil by býti na úkor uměleckého celkového útvaru: u Friče tak tomu však je. Svým naturelem není režisérem: to jest organisátorem, ústředním mozkem celého díla, ovládajícím všechny vůle spolutvůrců, udávajícím jim směr a vykazujícím jim jejich role. Jeho filmy (Páter Vojtěch, Varhaník u svatého Víta, Chudá holka) prozrazují však dobrý vkus a jsou prosty nechutností a banalit, které v české kinematografii jsou častým pravidlem.

Dr. Otto Rádl: Vývoj české filmové režie. Studio 1930 - 1931, Dr. Ot. Štorch-Marien 1931.



FILMOGRAFIE

PROČ SE NESMĚJEŠ, 1922, spoluautor námětu, scénář, role
VENOUŠEK A STÁZIČKA, 1922, role: truhlář
TU TEN KÁMEN, 1923, role: zpěvák v kabaretu
BÍLÝ RÁJ, 1924, spolupráce na scénáři, role: lékař
CHYŤTE HO!, 1924, role: Johnnyho přítel
OKOVY, 1925, role
DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, 1926, role: Turek ve vazbě / reportér z "Bohémie"
DŮM ZTRACENÉHO ŠTĚSTÍ, 1927, spolupráce na scénáři, role: Eliščin nápadník poručík Vrtěl
NEMODLENEC, 1927, role
SEXTÁNKA, 1927, scénář
PÁTER VOJTĚCH, 1928, režie, scénář, role: novic
ŽIVOTEM VEDLA JE LÁSKA, 1928, spolupráce na scénáři
CHUDÁ HOLKA, 1929, režie, scénář
VARHANÍK U SV. VÍTA, 1929, režie, spoluautor námětu
VŠE PRO LÁSKU, 1930, režie, spolupráce na scénáři
DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, 1931, režie
ON A JEHO SESTRA, 1931, režie
TO NEZNÁTE HADIMRŠKU, 1931, režie
ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC, 1932, režie
FUNEBRÁK, 1932, role: kancelista inspektorátu drah
KANTOR IDEÁL, 1932, režie
LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE, 1932, role: detektiv Sherlock Holmes
SESTRA ANGELIKA, 1932, režie
DVANÁCT KŘESEL, 1933, režie
POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI, 1933, režie
REVISOR, 1933, režie
S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI, 1933, režie
U SNĚDENÉHO KRÁMU, 1933, režie
ŽIVOT JE PES, 1933, režie, spolupráce na scénáři
HEJ RUP!, 1934, režie, spolupráce na scénáři
MAZLÍČEK, 1934, režie, spoluautor námětu, spolupráce na scénáři
POSLEDNÍ MUŽ, 1934, režie
AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK, 1935, režie, spoluautor námětu, spolupráce na scénáři
HRDINA JEDNÉ NOCI, 1935, režie
JÁNOŠÍK, 1935, režie, spolupráce na scénáři
JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ, 1935, režie
PÁTER VOJTĚCH, 1936, režie
ŠVADLENKA, 1936, režie
ULIČKA V RÁJI, 1936, režie
ADVOKÁTKA VĚRA, 1937, režie
HORDUBALOVÉ, 1937, režie
LIDÉ NA KŘE, 1937, režie
MRAVNOST NADE VŠE, 1937, režie, spolupráce na scénáři
SVĚT PATŘÍ NÁM, 1937, režie
TŘI VEJCE DO SKLA, 1937, režie
KROK DO TMY, 1938, režie
ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA, 1938, režie
CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, 1939, režie, spolupráce na scénáři
EVA TROPÍ HLOUPOSTI, 1939, režie
JINÝ VZDUCH, 1939, režie
KRISTIÁN, 1939, režie
MUŽ Z NEZNÁMA, 1939, režie
BARON PRÁŠIL, 1940, režie
DRUHÁ SMĚNA, 1940, režie
KATAKOMBY, 1940, režie
MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA, 1940, režie
HOTEL MODRÁ HVĚZDA, 1941, režie, spolupráce na scénáři
ROZTOMILÝ ČLOVĚK, 1941, režie
TETIČKA, 1941, režie, spolupráce na scénáři
TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA, 1941, režie
BARBORA HLAVSOVÁ, 1942, režie
VALENTIN DOBROTIVÝ, 1942, režie, spolupráce na scénáři
EXPERIMENT, 1943, režie
POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ, 1944, režie
PRSTÝNEK, 1945, režie
13. REVÍR, 1946, režie
PRŮLOM, 1946, umělecké vedení
ČAPKOVY POVÍDKY, 1947, režie, spoluautor námětu
POLIBEK ZE STADIONU, 1947, režie, spoluautor námětu, spolupráce na scénáři
NÁVRAT DOMŮ, 1948, režie
PĚTISTOVKA, 1949, režie
PYTLÁKOVA SCHOVANKA, 1949, režie
BYLO TO V MÁJI, 1950, režie
PAST, 1950, režie
ZOCELENÍ, 1950, režie
AKCE B, 1951, spolupráce na scénáři
CÍSAŘŮV PEKAŘ, 1951, režie, spolupráce na scénáři
PEKAŘŮV CÍSAŘ, 1951, režie, spolupráce na scénáři
TAJEMSTVÍ KRVE, 1953, režie, spolupráce na scénáři
NECHTE TO NA MNĚ, 1955, režie, spolupráce na scénáři
PSOHLAVCI, 1955, režie, spolupráce na scénáři
ZAOSTŘIT, PROSÍM!, 1956, režie
DNES NAPOSLED, 1958, režie
POVODEŇ, 1958, režie, spolupráce na scénáři
DAŘBUJÁN A PANDRHOLA, 1959, režie, spolupráce na scénáři
PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU, 1959, režie, spolupráce na scénáři
BÍLÁ SPONA, 1960, režie
KRÁL KRÁLŮ, 1963, režie
HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK, 1964, režie
LIDÉ Z MARINGOTEK, 1966, režie
PŘÍSNĚ TAJNÉ PREMIÉRY, 1967, režie
NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA, 1968, režie