JAN SVITÁK

(23. 12. 1898 – 10. 5. 1945)
režisér, herec



Jan Sviták      Narodil se 23. prosince 1988 v Plzni. Jeho otec Václav byl úředníkem ve zdejší Škodovce.
     První divadelní angažmá mu po první světové válce nabídl ředitel divadelní společnosti Karel Šotta. V následujících letech prošel několika divadelními scénami. Byl členem Východočeského divadla v Pardubicích, později hrál v Olomouci a v Ostravě. V letech 1921 – 1928, kdy vedl Vinohradské divadlo Jaroslav Kvapil, hrál několikrát i zde. Karel Hugo Hilar ho několikrát pozval k hostování do Národního divadla. Byl také členem Slovenského národního divadla v Bratislavě.
     Před filmovou kamerou se poprvé objevil v roce 1928 ve filmu Přemysla Pražského Podskalák. Postupně přechází k filmové režii a do roku 1941 najdeme jeho podpis pod patnácti celovečerními filmy.
     Od roku 1937 se stal ředitelem filmových ateliérů Foja v Praze-Radlicích. Do března 1942, kdy se staly tyto ateliéry součástí německé společnosti Prag-Film, zde bylo pod jeho vedením natočeno kolem třiceti filmů. Stal se vedoucím filmového klubu v pražské Lucerně. Proto se o něm začalo v té době hovořit jako o člověku, který „má blízko k nacistům“ a býval často obviňován z kolaborace. Ve skutečnosti však spíše mnoha lidem pomohl a zachránil je před zatčením.
     „Němci ho tam udělali ředitelem. A protože on ze své pozice musel mnohokrát s Němci sedět u stolu, tak začal leckdo říkat, že je to kolaborant, že s nimi držel a podobně. Ale faktem je, že spousta lidí za Svitákem šla. Když měl někdo nějaký malér, například když někoho třeba zavřeli... A skutečností je, že se Svitákovi několikrát podařilo docílit, aby toho člověka pustili. To, že by byl kolaborant, to je nesmysl. Naopak.“  [1]
     Sviták stál kromě toho, že vedl filmový klub, také v čele filmové ústředny Filmprüfstelle – úřadu, který měl na starost filmovou cenzuru.
     „Měl jsem možnost se s ním sejít dvakrát nebo třikrát. Něco jsem mu nesl do kanceláře podepsat. Ve Filmprüfstelle, kde působil, schvaloval například, co se může točit a kdo ve filmu bude hrát. Vždy mu byl předložen seznam herců, kteří v tom či onom filmu měli být obsazeni. Nevím však, že by někdy někoho neodsouhlasil. Sviták byl člověk, který byl vlastně spojkou mezi německou a českou produkcí. Pokud si vzpomínám na osobní setkání, byl vždycky velmi příjemný. Slyšel jsem sice o něm různé věci, že drží s Němci a podobně, ale na druhou stranu se o něm také říkalo, že zachránil hodně lidí.“ [2]
     V době, kdy bylo již téměř jisté, že Německo bude dříve či později nuceno kapitulovat a nastalo „převlékání kabátů“, Jan Sviták sdělil svému bratrovi, že se může prokázat odbojovou činností.
     „Říkalo se, že strejda měl nějaký sešit, kam si psal, kolik komu dal peněz. Ale zřejmě tam nebylo jenom tohle. Proto také mému otci jednou řekl: „Já se přece nemám čeho bát. Já mám ten sešit a ten mluví za všechno. Nevím, proč bych měl někam utíkat...“ [3]        
     Kromě toho, že Jan Sviták vedl v evidenci kolik komu dal za okupace peněz a koho tak podpořil, vedl si mimo jiné také záznamy o tom, kdo chodí na filmové ústředí udávat. Mnozí ho obviňovali z toho, že je zodpovědný za smrt Karla Hašlera, kterého nacisté umučili v koncentračním táboře v Mauthausenu a 22. 12. 1941 zde zemřel. Svitákova vina však nikdy nebyla prokázána a syn Karla Hašlera, Zdeněk Gina Hašler, toto obvinění přímo vyvrátil.
     Bezprostředně po osvobození republiky byl ve středu 9. května 1945 zatčen členy Revoluční gardy. Pak byl odvlečen k výslechu do Bartolomějské ulice. Místo aby byl uvězněn v cele, byl v časných ranních hodinách dne 10. května 1945 vystrčen polonahý, jen ve spodním prádle na ulici. Tam na něho už čekal dav, v němž byli i mnozí jeho filmoví spolupracovníci. Tímto davem byl Jan Sviták dovlečen Bartolomějskou ulicí ke kostelu svatého Martina. Tam se ozval hlas populární české herečky: „Toto je vrah Karla Hašlera!“. Život Jana Svitáka ukončil mladý sovětský voják krátkou salvou ze samopalu.
     Dodnes kolem případu Jana Svitáka kolují dohady. Byl kolaborant nebo naopak pracoval pro britské tajné služby a hrál tak dvojí hru? Jakékoli obvinění z kolaborace mu dodnes prokázáno nebylo. Proč tedy musel zemřít? Nejspíš se některý z jeho blízkých spolupracovníků bál „muže, který věděl příliš mnoho“. Nejspíš proto musel zemřít hanebnou smrtí ulynčován davem v revolučním kvasu dříve než stačil promluvit.

Jan Šiman
12. září 2006


[1] Kameraman Jaromír Holpuch in Motl, Stanislav: Causa Jan Sviták. Reflex č. 35 / 2006, s. 60.
[2] Akademický architekt Karel Černý in Motl, Stanislav: Causa Jan Sviták. Reflex č. 35 / 2006, s. 61.
[3] Vilém Sviták in Motl, Stanislav: Causa Jan Sviták. Reflex č. 35 / 2006, s. 62.


Přednosta stanice (1941)
     


FILMOGRAFIE

PODSKALÁK, 1928, role: plavčík Tonda
HŘÍŠNÁ KREV, 1929, role: Saeto
PLUKOVNÍK ŠVEC, 1929, role: sovětský důstojník
TONKA ŠIBENICE, 1930, role: pasák
AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA, 1931, role: plukovník Marčenko
MILÁČEK PLUKU, 1931, role: velkostatkář Trengl
PUDR A BENZIN, 1931, role: Max
TŘETÍ ROTA, 1931, role: Farka
ON A JEHO SESTRA, 1932, role: Burda
FUNEBRÁK, 1932, role: šofér
NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ, 1932, role: Fidejs
EXTASE, 1933, role: tanečník
ŘEKA, 1933, role: Zimák
ŠTVANÍ LIDÉ, 1933, režie, role: Amandée
ANITA V RÁJI, 1934, režie
DOKUD MÁŠ MAMINKU, 1934, režie
GRANDHOTEL NEVADA, 1934, režie
ZA ŘÁDOVÝMI DVEŘMI, 1934, role: notář
ŽIVOT VOJENSKÝ, ŽIVOT VESELÝ, 1934, režie
JÁNOŠÍK, 1935, role: zbojník
MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK, 1935, režie
PAN OTEC KARAFIÁT, 1935, režie
DIVOCH, 1936, režie
IRČIN ROMÁNEK, 1936, role: detektiv
HLÍDAČ Č. 47, 1937, režie společně s Josefem Rovenským
ROZVOD PANÍ EVY, 1937, režie
SRDCE NA KOLEJÍCH, 1937, režie
TŘETÍ ZVONĚNÍ, 1938, režie
SRDCE V CELOFÁNU, 1939, režie
U SVATÉHO MATĚJE, 1939, režie
PÍSEŇ LÁSKY, 1940, role: primář
POSLEDNÍ PODSKALÁK, 1940, režie
PŘEDNOSTA STANICE, 1941, režie



NÁVŠTĚVNÍ KNIHA