JIŘÍ WEISS

(29. 3. 1913 - 10. 4. 2004)
režisér, scenárista


     Socialismus, tedy myšlenka, které já jsem věnoval svůj život, je jenom myšlenka. Já jsem se přesvědčil o tom, že ji nelze uskutečnit. Několikrát se mě ptali, jaké mám zásady. Odpovídal jsem, že jsem měl zásady, ale teď žádné nemám, protože všechny zásady jsou špatný.
     Jestli já bych měl odkázat něco mladým v této zemi, tak bych jim jenom řekl, že nesměj sloužit žádný myšlence, žádný straně… Jenom člověku.


     Když se Jiří Weiss rozhodl studovat filmovou školu v Kolíně nad Rýnem, byl jeho otec proti. Chtěl totiž, aby se z Jiřího stal právník. Jiří se vzepřel rodinnému prostředí, odešel z domova a živil se jako korespondent u jedné malé firmy.
     Seznámil se s Vladislavem Vančurou, který se tehdy začal věnovat filmové režii. Tím se naskytla Jiřímu velká příležitost osvojit si desátou múzu, neboť mohl stát za kamerou při natáčení interiérových scén Marijky nevěrnice a osahat si tak základy filmařské techniky.
     Když se svými kamarády sjížděl o prázdninách řeku Lužnici, půjčil si šestnáctimilimetrovou kameru a zaznamenal plavbu na filmový pás. Bohužel, kopie jeho snímku Lidé na slunci, který byl promítán také na filmovém festivalu v Benátkách, se nedochovala…
     Další film Dejte nám křídla otevřel Jiřímu cestu na poli dokumentaristiky. V kulturním oddělení AB založil s několika spolupracovníky (kameraman Václav Hanuš, hudební skladatel Jiří Srnka, scenárista a textař K. M. Walló) stálou skupinu, která se programově zaměřila na dokumentární tvorbu.
     V roce 1937 natáčí mimo jiné snímek Píseň o smutné zemi, který patří k těm nejzásadnějším, které před druhou světovou válkou vytvořil. Jednalo se o první film natočený na území Podkarpatské Rusi, pokud pomineme exteriérovou část Vančurova snímku Marijka nevěrnice.
     Díky nepříznivé politické situaci a vzhledem ke svému židovskému původu byl donucen v roce 1938 opustit domov a uprchl před nacismem do Velké Británie. Tam se seznámil s předními tvůrci anglické dokumentaristické školy (Paul Rotha, John Grierson, Robert Taylor). Protože mu nemohou jako cizinci podle tamních zákonů dát práci, podporují ho alespoň finančně. Jiří Weiss se tedy živí, jak to jde a stále hledá příležitost vrátit se za kameru. Od našeho ministerstva zahraničních věcí pak získává podporu k vytvoření filmu Uloupení Československa, který je montáží zpravodajských materiálů z jiných snímků.
     Později dostal v Anglii možnost natáčet dokumenty o životě u speciálních vojenských jednotek mezi anglickými i zahraničními vojáky, mezi nimiž bylo také mnoho Čechů (Věčná Praha, Mládež bojuje, Noc a den, Věrni zůstaneme). U společnosti Crown Unit natočil celou řadu filmů, týkajících se letectva (Ohnivý rybolov, 311 a Bojový pilot).
     Na britské půdě si také Jiří Weiss poprvé vyzkoušel režii hraného filmu (Kdo zabil Jacka Robinse a John Smith se probouzí). První příležitost v domácí hrané kinematografii mu po návratu do vlasti poskytl režisér Karel Steklý, který připravoval snímek podle románu Marie Majerové Siréna. Podílel se na scénáři tohoto filmu oceněného v roce 1947 na festivalu v Benátkách.
     V roce 1947 se mu dostal do rukou scénář Miloslava Fábery Uloupená hranice zobrazující epizodu z pohnutých dní roku 1938 v malé pohraniční vesnici. Pak následovala řada ideologicky propagandistických filmů: Dravci, Poslední výstřel, Vstanou noví bojovníci.
     Po snímku Můj přítel Fabián a vkladu do oblasti dětského filmu v podobě příhod party dětí se psem Punťa a čtyřlístek se vrátil k problematice protektorátního období v přepisu románu K. J. Beneše Hra o život.
     Kritika si cenila zejména psychologické hloubky tohoto příběhu. Válečné tematice se věnoval rovněž v přepisu novely Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma a v na Slovensku natočeném Zbabělci. Ještě předtím však natočil jeden ze svých neúspěšnějších snímků, který byl oceněn doma i ve světě - Vlčí jámu podle románu Jarmily Glazarové.
     Ve filmu Třicet jedna ve stínu vykreslil drama nešťastné dívky, která spáchá sebevraždu, poté co byla neprávem obviněna ze zločinu.
     Ve filmu Vražda po našem se Jiří Weiss vrátil ke spolupráci s Janem Otčenáškem, který je spoluautorem námětu a scénáře. Stejně jako v tomto snímku, hrál i v televizním přepisu povídky Karla Čapka Případ Selvinův, uvedeném pod názvem Případ pro Selvina, hlavní roli Rudolf Hrušínský. Měl v plánu natočit s Rudolfem Hrušínským také vlastní verzi Oblomova, ale nepodařilo se mu sehnat producenta.
     V roce 1968 podruhé emigroval. Nejprve strávil několik let v NSR, pak v USA, Austrálii i v dalších zemích. V zahraničí se věnoval pedagogické činnosti na několika univerzitách.
     V roce 1990 natočil v německo-francouzské koprodukci svůj zatím poslední autobiograficky laděný snímek Marta a já.



Literatura o Jiřím Weissovi:
Merhaut, Václav: Jiří Weiss. Československý filmový ústav - odbor filmových informací, Praha 1988.



FILMOGRAFIE


CELOVEČERNÍ FILMY

MARIJKA NEVĚRNICE, 1934, adept kamery a režie


Filmy realizované ve Velké Británii:

WHO KILLED JACK ROBINS (Kdo zabil Jacka Robinse), 1940, námět, scénář, režie
JOHN SMITH WAKES UP (John Smith se probouzí), 1941, námět, režie


Filmy realizované v Československu:

SIRÉNA, 1947, umělecká spolupráce
ULOUPENÁ HRANICE, 1947, scénář s Miloslavem Fáberou a Bohumilem Štěpánkem, režie
DRAVCI, 1947, scénář s Josefem Machem, režie
POSLEDNÍ VÝSTŘEL, 1950, režie
VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI, 1950, režie
PŘIZNÁNÍ, 1951, umělecká spolupráce
MŮJ PŘÍTEL FABIÁN, 1954, scénář s Ludvíkem Aškenázym, režie
PUNŤA A ČTYŘLÍSTEK, 1955, scénář s Otou Hofmanem, režie
HRA O ŽIVOT, 1956, scénář s Karlem Josefem Benešem, režie
ROBINSONKA, 1956, scénář s Otou Hofmanem a Jaromírem Pleskotem
VLČÍ JÁMA, 1957, scénář s Jarmilou Glazarovou a Jiřím Brdečkou, režie
TAKOVÁ LÁSKA, 1959, scénář s Pavlem Kohoutem a Jiřím Brdečkou, režie
ROMEO, JULIE A TMA, 1960, scénář s Janem Otčenáškem, režie
ZBABĚLEC, 1961, scénář s Otou Ornestem a Ivanem Bukovčanem, režie
KRÁL KRÁLŮ, 1962, námět
ZLATÉ KAPRADÍ, 1963, scénář, režie
TŘICET JEDNA VE STÍNU, 1965, námět, scénář s Davidem Mercerem a Jiřím Muchou, režie
VRAŽDA PO NAŠEM, 1966, autor námětu a scénáře s Janem Otčenáškem, režie
MARTA UND ICH (Marta a já), 1990, námět, scénář, režie



TVORBA PRO TV

PROMIŇTE, OMYL, TV film, 1963, scénář, režie
SPRAVEDLNOST PRO SELVINA, TV film, 1968, spoluautor scénáře, režie



DOKUMENTÁRNÍ TVORBA
 
Filmy realizované v Československu:
 
LIDÉ NA SLUNCI, krátký film, 1935, námět, scénář, kamera, režie
DEJTE NÁM KŘÍDLA, krátký film, 1936, námět, scénář, režie
NAD LUŽNICÍ SVÍTÍ SLUNCE, krátký film, 1936, námět, scénář, režie
PÍSEŇ O SMUTNÉ ZEMI, krátký film, 1937, scénář, režie
POJĎ S NÁMI, krátký film, 1937, námět, scénář, režie
PŘÍSTAV VZDUŠNÉHO MOŘE, krátký film, 1937, námět, scénář, režie
CESTA ZE STÍNU, krátký film, 1938, námět, scénář, režie
NAŠE ZEMĚ, krátký film, 1938, námět, scénář, režie
ZKROCENÝ ŽIVEL, krátký film, 1938, komentář
DVACET LET SVOBODY, krátký film, 1938, (nedokončeno)
VLÁDA LIDU, krátký film, 1946, námět
PÍSEŇ O SLETU, 1949, scenář, režie, komentář
PŘIZNÁNÍ, 1951, umělecká spolupráce
RADOSTNÉ DNY, středometrážní film, 1951, spolurežie s Miroslavem Hubáčkem
 
 
Filmy realizované ve Velké Británii:
 
RAPE OF CZECHOSLOVAKIA (Uloupení Československa), krátký film, 1939, režie
ETERNAL PRAGUE (Věčná Praha), krátký film, 1940, režie
HOME FRONT (Domácí fronta), krátký film, 1940, režie
MLÁDEŽ BOJUJE, krátký film, 1942, režie
POROBENÁ ZEMĚ, krátký film, 1942, režie
SOVĚTSKÝ SVAZ ÚTOČÍ, krátký film, 1942, režie
100 MILIÓNŮ ŽEN, krátký film, 1942, režie
DĚTI VE VYHNANSTVÍ, krátký film, 1943, námět, scénář, režie
BEFORE THE RAID (Před útokem), středometrážní film, 1943, režie
311, krátký film, 1943, námět, scénář, režie
FIGHTER PILOT (Bojový pilot), 1943, krátký film, režie
NIGHT A DAY (Noc a den), 1945, krátký film, režie
A LETTER FROM PRAGUE (Dopis z Prahy), 1945, krátký film, námět, komentář, režie (společně s Františkem Sádkem)
VĚRNI ZŮSTANEME, 1945, námět, scénář, režie



















































NÁVŠTĚVNÍ KNIHA