Jak nám vládnou politici

 

    Demokracie je prý vláda lidu, který se ve svobodných volbách rozhodne, kdo že se bude v příštích čtyřech letech starat o prosperitu a blaho oveček národa a bude za to příslušně odměňován a ctěn. Rozumná úvaha. Ale  právě pro tyto pocty, odměny a moc i příležitosti z toho plynoucí se demokracie, stejně jako socialismus stává utopickou. Nemusíte ani číst Orwella, či H.G.Welse, kteří již před mnoha a mnoha lety varovali, jak to může dopadnout. Stačí číst naše noviny o současných událostech na naší politické scéně a je zřejmé, že měli pravdu.

     Výhody politických bačů jsou totiž tak veliké a lákavé, že se o ně před volbami bojuje všemi způsoby, včetně těch podpásových. Volební kampaně jsou, v poslední době, tak agresivní, až je to nechutné. Kandidáti kromě pomlouvání soupeřů hýří nevážně míněnými, často i nereálnými sliby, jen aby omámili voliče a zmanipulovali je na svou stranu. To je však jen rozdávání karet do hry. Pravé orgie nastanou vždy až po volbách, kdy se rozdělují pašalíky a sestavuje vláda. Tam už nejde o voliče, ani o blaho národa, ale o výhody z funkce plynoucí. Pravda vítězí, lež a moc však prosperují.

     Pokud se voliči, vybírající ze seznamu často stovek jim nic neříkajících jmen shodnou na některých z nich, mají takoví vyhráno. Naberou si funkce, za které jsou placeni, najmou si za naše peníze poradce, kteří budou dělat jejich práci a užívají si. Pak už jim stačí, aby byli často vidět v televizi, měli soka, vůči kterému se mohou vymezovat a svádět na něj vinu. Problém ale nastane, vznikne-li „plichta“, což je v poslední době dosti časté i ve světě. U nás je to takový PaT – Paroubek kontra Topolánek.

     Oba vysoce ambiciózní, do sebe zahledění machivellisté, mající ústa plná ideálů svých stran, jimiž se zaštiťují a ruce plné banánových slupek na házení soupeři pod nohy . Oba si usurpují pro sebe volební vítězství, zaklesnuti do sebe, jako boxeři v klinči. Oba se bojí ustoupit o píď, aby to soupeř pro sebe nevyužil. Opravdovým mistrem úhybných manévrů a kladení nereálných podmínek je ale Jiří Paroubek. Jeho blokování jakéhokoli smysluplného jednání by mu mohli závidět i předváleční sudetští henleinovci, kteří měli podobný destruktivní cíl – nedopustit jakoukoli dohodu.

     Situaci ještě prohlubuje finanční oligarchie, tahající ze zákulisí za provázky tak, aby ti, jimž pomáhají do funkcí jednali především v jejich zájmu. Výsledkem jsou miliardy na jejich účtech, které rozhodně nejsou určeny pro prospěch všech. Mají pro to i mnoho možností. Úplatky, lobování, ale i vraždy nepohodlných. To jsou tvrdé nátlakové nástroje. Dokonce i demokratická Ústava tomu nahrává tím, že o klíčových funkcích rozhodují jedinci – prezident jmenuje premiéra, který sestavuje jmenovitě vládu. Ta pak, obsazena většinou poslanci, si  významným podílem sama ve Sněmovně hlasuje pro svou důvěru a schvaluje svá jednání.

      Ovlivnit pár politiků není pro majitele miliard už takový problém. Zejména i proto, že většina politiků má zájem o své další zvolení. Že politiky vybírají lidé ve volbách je jen iluze. Ve skutečnosti jsou výsledky voleb úměrné pravidlu, že “tam se svět pohne, kam se síla napře“. Povšimněte si, jak často překvapivě mění takoví vrcholoví politici svá rozhodnutí i názory ze dne na den, když se mezitím poradili se svým „gremiem“. Svůj vliv má i to, že opětzvolení Václava Klause je závislé na hlasech komunistů a snad proto jeho jednání občas připomíná jednání kryptokomunisty. A to už ani nepřipomínám, překvapivé zvolení Stanislava Grosse, nebo že na internetu lze nalézt tvrzení, že například plakáty „Havel na hrad“ vyšly z tiskárny STB. Inu, vše je jinak na povrchu i pod ním.

     Noviny, plné jednání s Nomurou už nepíší o tom, že původ problémů vznikl tím, že páni Pilip a Kühnl podepsali ve smlouvě MAI závazek, ochránit státem zisky i z jen předpokládaných podnikatelských záměrů, protože „Američané na to prý velmi naléhali“, jak se jeden z nich hájil v Lidových novinách.. A tak se teď Nomura soudí o ztrátu z toho, že o  obchody s akciemi našich pivovarů měl i zájem i jiní, kterým naši politici fandili víc. A teď vyčíslují ztráty  předpokládaného zisku  z jedné malé banky v rozsahu téměř šestiny ročního státního rozpočtu.. Nám se namluví, jak je výhodné, že zaplatíme za jejich pochybení „jen“ sedm miliard, nebo že se uvnitř Evropské unie se bez obrněných transportérů neobejdeme.

    Na tomto případě  je dobře vidět, jak různí šibalové dodržují pravidlo, že „vrána vráně oči nevyklove“. . Oba pánové i nadále totiž sedí ve významných státních funkcích kdoví, nebude-li pan Kühnl v nové vládě ministrem, aby mohl dokončit „výhodný“ obchod s rakouskými obrněnými transportéry. Za to, že se jim to zcela nepovedlo teď chtějí odškodné. A beztrestnost. A naše nová vláda je v tom podporuje.

    Sociálně demokratická vláda udělala z hospodaření státu ementál. Zejména bývalý ministr Sobotka svým podporováním bank. ČSOB, za kterou neskrývaně lobuje si tak mohla vyplácet do zahraničí dvoutisícové dividendy na tisícovou akcii. Vcelku vloni vydělaly banky téměř čtyřicet miliard korun. Nejen na nestydatých poplatcích a nízkých úroků ze vkladů, ale zejména na půjčkách. Loni půjčily klientům přes bilion korun (ČTK). Nemalým přínosem pro ně jsou zajisté i státní dluhopisy, na které občané nedosáhnou, ač jejich vklady ve výši téměř pět set miliard by státní dluh pokryly jistě laciněji. Ty však s úročením nižším než inflace jsou k dispozici právě bankám, které na jejich rozpůjčování vydělávají.

     Ale ani nová vláda (a ta příští nebude jiná) nevypadá, že by byla nějak skvělá. Bude to stejný slepenec, jako všechny ostatní. Po velkém kritizování svých předchůdců nic lepšího neukázali. Řada z nich má ke kompetentnosti dost daleko. Kritizování jim šlo, ale sami teď ve funkci plavou. Jako pan ministr Julínek. Ale přenechat křesla odborníkům, kteří by to uměli nehodlají. Je to cesta z bláta do louže.

     Nechci nikomu radit, ale kdybych já stál před tak nelehkým úkolem, jakým je sestavení dobře fungující vlády, asi bych zásadně vyloučil dosazovat do exekutivy poslance, či senátory, protože jde o střet zájmů. Mohou se však po jmenování mandátu vzdát. Také bych nedosazoval do exekutivy členy politických stran. Vláda musí být apolitická a jsou-li vybráni členové stran, musí si po dobu funkce členství pozastavit.

    Vyloučil bych i ty, kteří už funkce ministrů vykonávali, zejména ty, kteří tak činili s nevelkým úspěchem, nebo lobovali pro kohokoli než pro občany státu. Přihlížel bych maximálně k jejich odborným znalostem a zkušenostem pro daný obor a jejich bezúhonnosti. Vybíral bych je konkurzem, do něhož by se přihlásili, nebo byli doporučeni a jehož porotou by byly obě parlamentní komory tajným hlasováním

     Trval bych na tom, aby ministři nepřijímali žádné další funkce ve státním aparátu, nebo podnikatelských objektech. Jmenování premiéra by měli  schválit až nově vybraní ministři a obě parlamentní komory. Nově jmenovaní ministři by museli souhlasit s osobní odpovědností za svůj resort a odcházet z něj až po absolutoriu, uděleném oběma parlamentními komorami.

    Jsou to tvrdé podmínky, ale taková vláda by měla mnohem silnější motivaci i podmínky pro dobrý výkon funkce. Vláda jako exekutiva má být sborem odborníků, odpovědná poslancům, jako zástupcům lidu. Hlavní role poslanců je pak dozor nad zákony a jejich dodržováním. Nemají sami zákony tvořit, to mají dělat odborníci v legislativní radě. Stejně jako uplatňovat je mají odborníci v exekutivě. Zastupitelé lidu pak mají posoudit, zda jsou zákony a aplikace v předložené formě reálné, nezneužitelné a platí vyváženě pro všechny občany státu. Tedy i pro ně samé.

     Z tohoto pohledu je dnešní neomezená poslanecká imunita projevem sektářství a odtržení od těch, jež mají zastupovat. I v Ústavě USA je, že: požívají ve všech případech poslanecké imunity v době jejich přítomnosti na zasedání příslušné komory, jakož i v době jejich příjezdu a návratu ze zasedání.
     Žádný senátor ani člen Sněmovny reprezentantů nesmí být během období, pro které zvolen, jmenován do jakékoli úřední funkce ve službách Spojených států, byla-li tato funkce zavedena nebo plat za její vykonávání zvýšen během tohoto období. Žádná osoba, která vykonává jakýkoli úřad ve službách Spojených států, nemůže být členem žádné z komor, pokud pokračuje ve výkonu svého
úřadu“. Předpokládám, že úřad ministra státní úřad také je.

     Dnešní poslanci se snaží zákony tvořit, vládnout, ovlivňovat státní rozpočet „porcováním medvěda“, vměšovat se do řady jiných funkcí, zapomínaje, že „dělá – li někdo devět řemesel, je desátým bída“. A ono to k něčemu podobnému spěje. Zdravotnictví, které nám záviděl svět je v troskách, dnes si platí plné zdravotní pojištění, ale na plnou lékařskou péči si stejně musí většinou doplácet. Také musí chodit do práce a k lékaři mnohde pěšky, protože doprava kolabuje.

     Domácnosti dluží bankám přes čtyři sta miliard. Lidé se zadlužují a chudnou, ti „horních deseti miliard se mají stále lépe. Hospodářský produkt je příznivý jen díky výrobě aut a jiných produktů v podnicích zahraničních investorů, kteří si však zisky z práce našich lidí odvážejí domů. Nezaměstnanost se sice nešplhá k nebeským výšinám díky umělé zaměstnanosti a přehnaným plýtváním při jinak potřebných rekonstrukcích paneláků, ale přibývá „bezdomovců z povolání“, kteří odvykli pravidelné práci a čekají, že se o ně stát postará. Na pomocné práce a úklid pak musí být zaměstnáváni „gastarbeitři“.

    Celkově lze říci, že jsou třeba nejen reformy ve zdravotnictví a důchodovém systému, ale  především reformy ve způsobu vlády a v jejím obsazení. A to důkladně a rychle, neboť se starými slečnami se nový lusthaus neudělá. Leda tak země bezvládí a bezdomovců.

 

10.12.2006

Vladimír Veselý