Československé Crusadery

 

 Mgr. Tomáš Jakl

Vojenský Historický Ústav Praha, Difrologický Klub

Publikováno v časopise HaPM 1/2006

 


Zveřejněno na Válečných Střípkách se svolením pana Tomáše Jakla


S Československou samostatnou obrněnou brigádou je spojován především tank Cromwell, který tvořil hlavní výzbroj brigády na frontě u Dunkerque. Pro dějiny brigády však byl neméně důležitý tank Crusader, díky němuž se na přelomu let 1943 a 1944 z československých pěšáků a protiletadlových dělostřelců v britském exilu stali tankisté.

 

A15 Cruiser Tank Mk VI Crusader

Britská vojenská delegace v čele s generálem Wavellem shlédla v roce 1937 na návštěvě Sovětského svazu množství tanků na podvozku excentrického amerického konstruktéra J. W. Christieho. Pod vlivem dojmů členů delegace vypsala britská vláda specifikace A13 na křižníkový tank, vybavený takovým typem podvozku. Také motor, dvanáctiválec Meadows D.A.V., měl být v tehdy hypermoderním uspořádání boxer. Výsledný tank byl přijat britskou armádou pod názvem Covenanter v roce 1939. Zvyšující se mezinárodní napětí vedlo britskou armádu k objednání velké série Covenanterů bez ověřování vlastností konstrukce na prototypech. Vojáci předpokládali odstraňování „dětských nemocí“ typu za pochodu, nicméně se to ukázalo jako omyl. Podmotorované Covenantery nakonec nikdy nebyly nasazeny bojově a sloužily na mateřských ostrovech k výcviku.

Již v době zadávání výroby Covenanteru na počátku roku 1939 navrhla firma Nuffield Mechanization and Aero v Birminghamu britské vládě výrobu vylepšené verze, prodloužené o jeden pár pojezdových kol a vybavené motorem Nuffield Liberty V12. Vláda souhlasila a nový tank objednala pod specifikací A15. V roce 1940 byl přijat armádou pod jménem Crusader. Jeho zkoušky ve Farnborough začaly dokonce o půl roku dříve, než u Covenanteru. Přestože výroba obou tanků běžela prakticky současně a množství dílů včetně věže měly oba tanky společné, si Crusader, na rozdíl od svého sourozence, vysloužil bojové ostruhy v severní Africe. Od června 1941 ho užívali v 8. armáda Britové, a poté také Australané, Novozélanďané a Svobodní Francouzi. V 8. armádě se Crusadery účastnily celého tažení od Egypta po Tunis. V Alžíru a Tunisu jimi byly vyzbrojeny také jednotky britské 1. armády. V létě 1943 byly Crusadery oficielně staženy z první linie a v italském tažení je již zcela nahradily Shermany.

Crusadery se vyráběly ve třech základních verzích. Zvnějšku prakticky identické verze Mk I a Mk II byly vyzbrojeny 40mm kanónem spřaženým s kulometem BESA ve věži a jedním kulometem BESA ve věžičce vedle řidiče. Věžička, zdroj častých potíží, byla obvykle odmontovávána a stroje verze Mk II bez věžičky a se zesíleným pancéřováním se nazývaly Crusader Mk VIA. Verze Mk III věžičku už neměla a byla vyzbrojena 57mm kanónem a kulometem BESA ve věži. Verze Mk I a Mk II byly produkovány též v provedení CS, tedy Close Support, kdy měly kanón ve věži nahrazen houfnicí ráže 76,2mm. Speciální Crusadery OP (observation post) a Command měly pouze maketu hlavně kanónu a ve věži byly vybaveny výkonnými radiostanicemi. Další úpravy Crusaderu byly určeny k tažení protitankových děl, vezení ženijních mostů, k odminování atd.

V roce 1943 vznikly tři protiletadlové verze Crusaderu, všechny na podvozcích verzí Crusader Mk II a Mk III. Crusader AA Mk I byl vyzbrojen 40mm kanónem Bofors v otočné věži. Stroje Crusader AA Mk II a AA Mk III měly jiný typ věže, vyzbrojené dvěma 20mm kanóny Oerlikon, u verze AA Mk III doplněnými 7,7mm kulometem Vickers K. V roce 1944 jimi byly vyzbrojeny prakticky všechny britské obrněné divize v západní Evropě, ale po vybojování vzdušné převahy Spojenců byly od jednotek staženy.

 

Československé Crusadery

Československá samostatná brigáda byla od února 1943 rozmístěna mezi Colchesterem a úsekem východního pobřeží Anglie, které ohraničoval na severu Felixstown, jehož přibližný střed tvořil Harwich a jižní okraj Walton on the Naze. Velitelství brigády sídlilo v Dovercourtu. V budově War Office v Londýně proběhla 16. června 1943 schůzka představitelů britské armády, československé exilové vlády a čs. brigády, na které bylo rozhodnuto reorganizovat čs. brigádu na brigádu obrněnou. Pro nedostatek personálu byly válečné tabulky zkráceny o jednu třetinu a tak měla Čs. samostatná obrněná brigáda mít namísto tří například dva tankové prapory/pluky. Warning Order na dodávku prvních 25 tanků Crusader, učených na seznámení s novou technikou, přišel k čs. brigádě 26. června 1943. Samotné tanky pak dorazily k brigádě ve dvou dodávkách 5. a 12. července. Nejvíce Crusaderů – šedesát dva strojů - obdržela brigáda v září, v říjnu téhož roku pak dalších čtrnáct a v listopadu ještě dvacet sedm. Drtivá většina byla verze Mk III. Pouze čtyři byly verze Mk VIA a patnáct Mk II CS. Unikátem byl jeden stroj verze Mk I CS, dodaný v listopadu. V polovině srpna 1943 také čs. brigádu posílil kontingent ostřílených vojáků ze Středního východu.

K 1. září 1943 vytvořená Československá samostatná obrněná brigáda (v britských materiálech Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group) byla na konci téhož měsíce přesunuta k Northamptonu. Její perimetr ohraničovala dále města Market Harborough, Peterborough a Huntington, velitelství sídlilo v Arthingworthu. Dne 28. října 1943 proběhla ve výcvikovém prostoru v Burton Latimer za přítomnosti exilového prezidenta Dr. Edvarda Beneše, ministrů exilové vlády a delegací spojeneckých armád, přehlídka k 25. výročí vzniku ČSR. Z této přehlídky pocházejí nejznámější fotografie čs. Crusaderů, seřazených před přehlídkou v několika řadách, a poté defilujících před tribunou s prezidentem a čestnými hosty.

V prosinci 1943 a v lednu 1944 dostala brigáda dalších šestnáct Crusaderů Mk III, které byly zařazeny na tabulková místa doposud nedodaných Crusaderů protiletadlových. Od března 1944 začaly k jednotkám brigády přicházet tanky Cromwell a čas Crusaderů se začal pomalu naplňovat. V dubnu 1944 čs. brigáda vyřadila první Crusadery Mk III. Také v dubnu 1944 brigáda ještě obdržela devět protiletadlových Crusaderů. Jejich zavedení provázely administrativní zmatky, protože zpočátku se v rozkazech objevují jako Crusader AA Mk III. Šlo ovšem o chybný zápis označení Crusaderů Mk III AA Mk II. Rozkaz ze dne 5. května 1944 ujednotil označování čs. protiletadlových tanků na Crusader AA Mk II.

V květnu očekával čs. samostatnou obrněnou brigádu transport do Skotska, do prostoru ohraničeného městy Duns, Lauder, Kelso a Galashiels, kde prodělala intenzivní výcvik. Vyřazování Crusaderů všech verzí, jejich demontáž a odsun do průmyslových závodů ke konečné likvidaci nabralo obrátky v květnu 1944. Naopak poslední Crusader, který brigáda obdržela, byl v červnu 1944 jeden stroj verze AA Mk II. Dne 7. června 1944 vyhlášená polní mobilizace brigády, zakončená 25. června 1944 dosažením bojové pohotovosti brigády, se tanků Crusader nedotkla. Zato v červenci vyřazování Crusaderů vyvrcholilo a na počátku srpna skončilo. Nic nenaznačuje, že by si brigáda některý z Crusaderů kterékoliv verze odvezla s sebou na kontinent.

 

Kamufláž a označování

V době, kdy začaly první Crusadery přicházet k čs. jednotkám byla základní barvou britských obrněných vozidel hnědá barva SCC 2. Protože rozkaz, kterým byla tato barva v květnu 1944 nahrazena zelenou SCC 15 Olive Drab výslovně uváděl, že nová barva má být použita až po opotřebení původního nátěru a až po vyčerpání zásob SCC 2, můžeme předpokládat, že Crusadery dosloužily u čs. jednotek v hnědé barvě. Také není na žádné z fotografií patrné, že by čs. Crusadery nesly kamuflážní skvrny další barvou, ani, že by byly v zimním období natírány bíle.

Označení československých Crusaderů se v průběhu jejich služby vyvíjelo. První Crusadery byly v létě 1943 označeny pouze bílými sériovými čísly na bocích věže, čelním a zadním pancíři, a znakem brigády na pravém předním blatníku. Po reorganizaci čs. brigády na obrněnou brigádu byl znak brigády přemístěn na pravou (z pohledu řidiče) stranu spodního čelního pancíře, na jehož protější straně byl doplněn barevnou tabulkou s číslem jednotky. Ta se opakovala také na pravé straně (opět z pohledu řidiče) zadního pancíře, na jehož protější straně byl umístěn naležato bílý ovál o rozměrech 22x13 cm s černými písmeny ČS.

Přelom listopadu a prosince 1943 znamenal zásadní změnu označení. Nejprve 26. listopadu vydalo velitelství brigády novou tabulku symbolů jednotek. A poté rozkazem z 2. prosince velitelství brigády zavedlo taktické symboly a mezispojenecký znak. Taktické symboly rot byly převzaty z britských předpisů a nacházely se v přední části boků věže. Vnější hrany taktických znaků (případně průměr kruhu u symbolu 3. roty) byl 12 palců, tloušťka čáry 1,5 palce. Mezispojenecký znak v podobě ležatého, červeno-bílo-červeně pruhovaného obdélníku o rozměrech 10x18 palců byl předepsán na horní část čelního pancíře, oba boky a zadní pancíř. Označení mělo být provedeno nejpozději do konce roku.

Dne 9. března 1944 byl v Čs. samostatné obrněné brigádě zaveden nový znak s červeno-modře šachovaným štítem, který se - na rozdíl od předchozího s bílým štítem - používal kromě označení vozidel také jako rukávový odznak. Na vozidla se aplikoval jako obtisk, ale na Crusaderech, u kterých bylo zřejmé, že budou sloužit do skončení své životnosti už pouze k výcviku, se nezdá, že by byl starý znak přelepován novým. 12. dubna 1944 byly v čs. brigádě zavedeny praporky velitelů na anténách tanků, jejich použití podle předpisu ale zatím není potvrzeno fotograficky.

Jako nový mezispojenecký symbol byla 20. května 1944 zavedena bílá hvězda. Rozkaz velitelství čs. brigády, kterým se zaváděla, ale výslovně uváděl, že jí nemají být označeny Crusadery verzí Mk III a Mk II CS a Covenanter Bridgelayer. Stejně tak, po změně sériových čísel jednotek podle tabulek britské obrněné divize 4. července 1944, neměla být změna označení jednotek provedena na Crusaderech, s výjimkou strojů verze AA. S tím, jak se staré označení opotřebovávalo a nebylo nahrazováno novým, končily čs. Crusadery svou službu opět označeny pouze sériovými čísly.



Prameny a literatura:

D. Fletcher – P. Sarson: Crusader Cruiser Tank 1939-1945. London, Osprey 1995.

R. Gaskell: Czech And Slovak Things. http://www.geocities.com/czechandslovakthings/.

J. Magnuski: Wozy bojowe Polskich sil zbrojnych 1940-1945. Warszawa, Lampart 1998.

I. Procházka: Válečné střípky. http://www.volny.cz/ipro/stripky/.

G. Svoboda: Československá samostatná obrněná brigáda a operace Overlord. Historie a Vojenství 4/1996.

Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv Praha



Navazující informace k tématu lze nalézt na této webové stránce  a číselné označení tanků zde


Index Zpět Články