Označení vozidel Čs. 11. pěšího praporu – Východního v roce 1941

 

Tomáš Jakl

 Vojenský Historický Ústav, Difrologický Klub

 

Publikováno v HaPM 6/2003

 


Zveřejněno na Válečných Střípkách se svolením pana Tomáše Jakla


 

Jaro 1941 přineslo pro britské síly na Středním východě pod velením generála Wavella vypětí až téměř na samou mez možností. Rok přitom začal velmi slibně. V prosinci 1940 Britové odrazili italský útok na Egypt a zahnali Mussoliniho vojska do hloubi Libye. V lednu 1941 zahájili operace k osvobození Etiopie, okupované Italy od roku 1935, a na počátku března  britská vojska ze Středního východu také posílila řeckou armádu, která vedla vleklou poziční válku s Italy v Albánii. Britové 28. března rozdrtili Italy v námořní bitvě u mysu Matapan. Mezitím však přišel Mussolinimu na pomoc do Libye německý generál Rommel v čele Afrikakorpsu, který 31. března zaútočil ve směru na Egypt. O týden později, 6. dubna, sice britská vojska vstoupila do Addis Abeby v Etiopii, tentýž den ovšem Němci zaútočili na Jugoslávii a Řecko. Jugoslávie kapitulovala 17. dubna, Řecko požádalo o příměří 20. a kapitulovalo 23. dubna. Britské námořní síly provedly operaci DEMON, ve které do 29. dubna stáhly britské pozemní jednotky z kontinentálního Řecka. Britové se udrželi pouze na Krétě. Také v Libyi zůstala Britům pouze 9. australská divize, obklíčená v přístavu Tobrúk. Němci a znovu Italové stanuli v průsmyku Halfája na Egyptských hranicích.

Britům, bojujícím na severozápad, západ a jih od Egypta, přibyl v dubnu 1941 další nepřítel na východě. V Iráku se 2. dubna státním převratem chopila moc skupina „Zlatého čtverce“, která vypověděla přátelskou smlouvu s Británií. Iráčané 27. dubna oblehli britskou leteckou základnu Habbáníja, zablokovali Brity využívaný přístav Basra, přerušili ropovod do Haify a požádali Německo o vojenskou pomoc. Němci neměli letadla s tak dlouhým doletem, aby překonali vzdálenost Řecko-Irák bez mezipřistání. Požádali proto Francouzskou vládu ve Vichy ke svolení s mezipřistáním svých letadel ve Francouzi kontrolované Levantě (Sýrii a Libanonu). Francouzská kolaborantská vláda povolení vydala a 11. května přistály první Messerschmitty Bf 110 a Heinkely He 111 v iráckém Mosúlu. Britové museli odpovědět. Z Jordánska vyrazila 13. května do Iráku improvizovaná jednotka Habforce, která 18. května vyprostila obleženou posádku Habbáníje a zahájila postup na Bagdád. Na Libyjsko-Egyptských hranicích Britové v operaci BREVITY 14. května zaútočili na italská postavení v průsmyku Halfája. Německý tankový protiútok je ale vrátil do výchozích postavení. Navíc 20. května němečtí výsadkáři a horští myslivci zaútočili na Krétu.

První se Britům podařilo zvládnout situaci v Etiopii. Do osvobozené Addis Abeby se 5. května triumfálně vrátil císař Haile Selassie a 17. května kapituloval italský místokrál Etiopie, vévoda z Aosty. Také v Iráku bylo do konce května po všem. Od Basry dorazila k Bagdádu 10. indická divize a Irácká vláda 31. května kapitulovala. Německá letadla se 1. června stáhla do Sýrie. Na Krétě naopak 1. června skončila britská evakuace a ostrov ovládli Němci.

Britské velení nemohlo riskovat, že se Němci uchytí v Sýrii a Libanonu, proto 8. června zahájilo operaci EXPORTER. Proti vichistům v Levantě zaútočila z Palestiny do Libanonu 7. australská divize a z Jordánska do Sýrie 1. divize svobodné Franice a 5. Indická pěší brigáda. Na Libyjských hranicích 15. června v operaci BATTLEAXE britské tanky znovu zaútočily na průsmyk Halfája, s cílem prorazit k obklíčenému Tobrúku. Německé tanky 16. června v bitvě u Sollúmu opět zvítězily a obě strany se 17. června stáhly do výchozích postavení.

V Sýrii svobodní Francouzi a Indové dobyli 21. června Damašek. Vichistické síly ale kladly dále neočekávaně silný odpor a do hořké bitvy, kde proti sobě stáli bývalí spojenci, a také Francouzi proti Francouzům, musely být nasazeny další jednotky. Ze severní Afriky se do Syrsko-Libanonského pomezí  přesunula britská 6. pěší divize. Z Iráku postupovala do Sýrie Habforce na Palmyru a 10. indická divize podél Eufratu na Aleppo. Australané 9. července vstoupili do Bejrútu a 14. července uzavřely obě bojující strany příměří.

Britům se podařilo udržet si Střední východ s jeho ropnými zdroji pro sebe. Přítomnost britské armády na Syrsko-Tureckých hranicích také podstatně snížila možnost zapojení neutrálního Turecka do války na straně Osy. Tažení v Iráku a Sýrii připravilo též strategické podmínky pro spolupráci s novým spojencem. Po vstupu SSSR do protihitlerovské koalice v červnu, Britové postupem z jihu a sověti ze severu 24. srpna obsadili Irán. Spojenci tím zcela odstranili německý vliv v této oblasti a otevřeli Perský záliv pro dodávky zbraní a válečného materiálu do Sovětského svazu. Britové na Středním východě tak do poloviny července 1941 zabezpečili svůj pravý i levý bok a týl a mohli soustředit všechny své síly proti Rommelovi v Libyi.

V září a říjnu, v operacích SUPERCHARGE a CULTIVATE, britské loďstvo vystřídalo 9. australskou divizi v obklíčeném Tobrúku za britskou 6. pěší divizi a polskou Samostatnou brigádu karpatských střelců. Z důvodu utajení byla britská 6. pěší divize záhy po příjezdu do Tobrúku přejmenována na 70. pěší divizi. Pozemní ofenzíva k vyproštění pevnosti začala 18. listopadu pod názvem operace CRUSADER. Po dvou tankových bitvách u Sidí Rezeh se spojencům podařilo Tobrúk 10. prosince uvolnit z obklíčení a do 31. prosince 1941 vyhnat Němce a Italy z celého poloostrova Kyrenajka a zatlačit je až k el-Aghejle.

 

Čechoslováci v operaci BATTLEAXE

 

Československý 11. pěší prapor – východní ukončil 24. února 1941 výcvik a pouštní aklimatizaci a od 18. března byl nasazen ke střežení zajateckých táborů, přístavních zařízení a letišť u Alexandrie. Od 21. května byl podřízen 23. pěší brigádě britské 6. pěší divize.  Jednotky  této divize tvořily obranné postavení, tzv. „box“, u Mersa Bagguš. Do tohoto boxu, který ležel už ve válečném pásmu, se 31. května přesunul také československý prapor. Zaujal zde obranné postavení na západním obvodě perimetru. Vpravo sousedil s 1. praporem pluku Durham Light Infantry (1st DLI), nalevo s 2. praporem pluku The Border Regiment (2nd Borders). Kromě 23. pěší brigády obsahovala 6. pěší divize ještě 16. a 14. pěší brigádu, která se právě zotavovala z porážky na Krétě. Na počátku června se velitelství 6. divize urychleně přesunulo do Palestiny, kde koordinovalo postup 5. indické brigády, vyčleněné ze 4. indické divize, 1. divize svobodné Francie a australských a britských jednotek, určených k jejich podpoře v operaci EXPORTER. Svobodní Francouzi sice tvrdošíjně označovali svoji jednotku jako lehkou divizi, podle britských tabulek šlo však o pouhé dvě pěší brigády bez dělostřelectva. Velení nad boxem u Mersa Bagguš převzal velitel 4. indické divize, který také vykonal inspekci československých obranných postavení. Nejspíše proto se v české literatuře mylně  traduje, že čs. prapor byl při odchodu do bojové zóny podřízen právě 4. indické divizi. Čerstvá zkušenost z Kréty přiměla britské velení k posilování letišť pěchotou na obranu před vzdušnými výsadky. Také československý prapor byl záhy nasazen k obraně letišť Bagguš, Fuka a Sidí Hanajš. V operaci BATTLEAXE byla 4. indická divize, spolu se 7. obrněnou divizí nasazena do útoku, box u Mersa Bagguš, obsazený brigádami 6. pěší divize, tvořil záchytné obranné postavení.

Československé automobily, motocykly a šestnáct Universal Carrierů neneslo v době přesunu do Západní pouště a při nasazení v boxu u Mersa Bagguš žádné označení. Pouze snad v některých případech nesly evidenční číslo ministerstva vojenství, tzv. WD-number.

 

Čechoslováci v operaci EXPORTER

 

Když bylo zřejmé, že Němci a Italové nevyužijí vítězství v bitvě u Sollúmu jako počátek útoku na britská postavení a k obnovení postupu na Egypt, následovaly své velitelství do Sýrie také brigády 6. pěší divize. Čs. prapor, stále v rámci 23. pěší brigády, se přesunul ve dnech 24. až 30. června. Větší část sil 6. pěší divize byla nasazena u Damašku, odkud postupovala na západ, vysokohorským terénem Antilibanonu na Bejrút. 23. pěší brigáda byla nasazena u Merdž Ajúnu (francouzsky Merdjayoun) na Libanonsko-Syrském pomezí. Při nepřátelském dělostřeleckém ostřelování zde padl první příslušník čs. praporu, vojín Jiří Haas. Po kapitulaci vichistické správy postupoval čs. prapor rychle na sever a po odpočinku v Aamiq byl nasazen v rámci k pohraniční službě na syrsko-tureckých hranicích u Aleppa.

Rozkazem 6. pěší divize byla 25. července přidělena jednotkám 23. pěší brigády následující sériová čísla: Velitelství 23. brigády mělo číslo 94, 1st DLI č. 67, 1st Borders č. 68 a čs. 11. prapor č. 69. Čísla byla bílá a protože 23. pěší brigáda měla v rámci divize postavení tzv. „junior brigade“, měla čísla hnědý podklad. Čísla byla umístěna na čtvercové tabulce, která  byla vyjímatelná a z rubu černá, s bílým nápisem PASS. Nejpozději od 17. července, kdy to nařídil velitel praporu denním rozkazem, neslo všech padesát šest automobilů a deset Universal Carrierů československého 11. praporu - východního kromě sériového čísla jednotky také znak 6. pěší divize, červenou čtyřcípou hvězdu na bílém čtverci. Znak měl být malován správně tak, aby čtverec stál na hraně. Zejména zpočátku byl ale často orientován otočený o 45 stupňů, cípem dolů. Označení doplňovalo černé číslo hmotnostní klasifikace na žlutém disku a často vynechávané WD-number.

Nákladní automobily československého praporu nesly v Sýrii množství nejrůznějších typů kamufláží. U praporu se vyskytovala vozidla zcela zelená či zcela písková, písková s plochami černé nebo zelené i písková s nepravidelnými skvrnami zelené. Deset Universal Carrierů neslo speciální pouštní kamufláž z ostře lomených polí tmavě a světle šedé a pískové, tzv. „caunter scheme“.

 

Obrana Tobrúku a operace CRUSADER

 

Stále v sestavě 23. pěší brigády 6. pěší divize se čs. prapor v týdnu od 14. do 21. října přesunul do Tobrúku. Po ukončení přesunu byla ze zpravodajských důvodů 6. pěší divize přejmenována na 70. pěší divizi. Její velitel, generál R. M. Scobie, se stal také velitelem obležené pevnosti. Kromě své divize se 14., 16. a 23. pěší brigádou měl k dispozici ještě polskou Samostatnou brigádu karpatských střelců a 32. armádní tankovou brigádu. Československý prapor byl od 23. října do 11. prosince podřízen polské Samostatné brigádě karpatských střelců. Po uvolnění pevnosti z obklíčení se čs. prapor vrátil k nyní už 70. pěší divizi, kde od 11. do 19. prosince podléhal 16. pěší brigádě, od 19. do 21. prosince přímo velitelství divize a od 21. do 31. prosince ještě 14. pěší brigádě. Čechoslováci zůstali v obranných postaveních v Tobrúku, a také začali střežit letiště v okolí přístavu. Výjimku tvořila 2. rota praporu, která od 17. prosince 1941 do 17. ledna 1942 sloužila jako ochrana velitelství britského 13. sboru a v této roli procestovala téměř celou Kyrenajku. Celý prapor opustil 70. pěší divizi 31. prosince 1941 a od 1. ledna 1942 byl podřízen 38. indické brigádě.

Výměna posádky Tobrúku na podzim 1941 probíhala po moři a týkala se pouze mužstva.  Veškerá technika zůstala na místě, stále s označením původních uživatelů, nejvíce tedy se symbolem 9. australské divize. Jednak měla posádka obležené pevnosti důležitější starosti, než přemalovávat označení na vozidlech a svou roli sehrála také snaha zmást protivníka, proto označení vozidel symbolem ptakopyska a bumerangu používala posádka Tobrúku ještě v prosinci 1941. Naopak britská 6. pěší divize zanechala veškerý svůj vozový park před přesunem do Tobrúku v Sýrii, kde ho převzala 9. australská divize. Také Australané v Sýrii ze zpravodajských důvodů na vozidlech ponechali veškeré označení 6. pěší divize. Utajení ale asi nebylo příliš účinné, protože vojáci 9. australské divize, pyšní na svůj divizní symbol, ho malovali na vozidla i přes oficielní zákaz a používali současně s původní červenou hvězdou 6. pěší divize.

Po uvolnění Tobrúku z obklíčení je na jednom československém vozidle spolu se znakem 9. australské divize doloženo staré sériové číslo jednotky 69. Denní rozkazy praporu ale označení vozidel nijak neupravovaly. Teprve 21. února 1942 obdržel čs. prapor v rámci 38. indické brigády číslo 40 na červeném podkladě.


Prameny:

 Poděkování: Nakladatelství MV&H, J. Čvančarovi, Oldřichu Pejsovi a Gustavu Svobodovi.

 

Barva:  viz obrázek

Čelní pohled: typický vzhled vozidel čs. 11. pěšího praporu - východního v Sýrii od 11. 7. do 14. 10. 1941. Červená čtyřcípá hvězda je symbol 6. pěší divize, hnědá tabulka označuje 23. pěší brigádu a bílé číslo 69 patří čs. 11. praporu. Černá pětka na žlutém disku označuje hmotnostní klasifikaci vozidla. Autor Petr Štěpánek.


Front view: typical marking of truck of the Czechoslovak 11th Infantry Battalion - East in Syria from 11 July to 14 October 1941. It wears badge of the 6th Infantry Division, brown square table denotes 23rd Infantry Brigade and white number 69 belongs to the 11th Battalion. Black 5 on yellow disc is bridge classification number.

Summary

Marking of Czechoslovak Infantry Battalion No 11 East in 1941 The spring of 1941 brought bad times for the British Forces of General Wavell in the Middle East. This year appeared to be very promising. The British repulsed Italian offensive in Egypt still in December 1940. In January 1941 they started operation to liberation of Ethiopia, supported the Greek Army in Albania and crushed the Italians in the naval battle near Cap Mattapan. Then General Rommel with Afrikakorps came to help Mussolini and attacked in Libya on March 31. The Germans also invaded Yugoslavia and Greece on April 6. Yugoslavia capitulated on April 17 and Greece on April 23. The British naval forces realized the operation DEMON and retreated from continental Greece and hold Crete only. No 9 Australian Division left enclosed at Tobruk in Libya and the Germans and Italians stood in Halfaya pass on Egyptian borderline. The British got a new enemy in April 1941 in the East. The group of “Golden Square” made the coup in Iraq denounced the treaty with Great Britain. They surrendered British Habbanya base, blocked Basra port, cut off oil pipeline to Haifa and asked Germany for help. The Germans sent Heinkel He 111 bombers and Messerschmitt Bf 110 fighters to Mosul. The British had to answer and sent improvised Habforce unit to save Habbanya garrison in May. The British also launched Operation Brevity in Halfaya and attacked Italian forces on May 14. German tank counter-attack pushed them back and moreover German paratroops attacked Crete on May 20. The British managed to control Ethiopia still in May. Also in Iraq No 10 Indian Division captured Baghdad on May 31 and German planes retreated to Syria. On the contrary the Germans captured Crete and British evacuation ended on June 1.

The British invaded Syria and Lebanon on June 8 during Operation Exporter against Vichy forces in Levant. British tanks again attacked in Halfaya in Operation Battleaxe but were knocked back by the German tanks on June 16. In Syria Free French forces and Indians captured Damascus and Australians entered Beirut on June 9. Then both sides concluded a cease-fire. The British succeeded in keeping crude oil sources of the Middle East, were present on Turkish borders and together with the Soviet Forces captured Iran in August. They fully supplanted German influence from this area and opened Persian Gulf for deliveries of war material to the Soviet Union. In July they secured both right and left sides and could engage all forces against Rommel in Libya. In September and October the British launched Operations Supercharge and Cultivate and changed units in besieged Tobruk. On November 18 the ground offensive started as Operation Crusader and the Allies succeeded to free besieged Tobruk and push the Germans and Italians back to Al Agheyla. The Czechoslovaks in Operation Battleaxe Czechoslovak Infantry Battalion No 11 East completed its training and desert acclimatization on February 24, 1941. On April 18 the battalion undertook guard duties of prisoners camps, port facilities and airports around Alexandria. The battalion served under British No 6 Infantry division near Mersha Baggush in defense positions, so-called “box”. It was held in reserve during Operation Battleaxe. Czechoslovak trucks, motorcycles and Universal Carriers carried no special marking except maybe some WD-numbers. The Czechoslovaks in Operation Exporter Brigades of No 6 Infantry Division followed their HQ to Syria. The Czechoslovak Battalion included in No 23 Infantry Brigade operated in Syria and Lebanon. The first member of battalion Jiri Haas was killed here. After the fall of Vichy administration in the area the Czechoslovak battalion advanced rapidly to the north and served on Syrian-Turkish border near Aleppo. As No 23 Brigade was “junior brigade” within No 6 Division the designation numbers of individual units in white were painted on brown base. The Czechoslovak Battalion got assigned number 69. The numbers were painted on a square table that was black on the back with “PASS” inscription in white. All trucks and Universal Carriers carried also the badge of No 6 Infantry Division – four-point star in red on a white square – from July 17. This square should be oriented edgewise but often was turned for 90 degrees. Black number of weight classification on yellow disc and WD number added the marking. Trucks of Czechoslovak battalion in Syria wore several types of camouflage e.g. overall green or sand, sand with black or green fields and sand with green irregular patches. Ten Universal Carriers wore the special sand camouflage of dark and light gray and sand, so-called “Caunter Scheme”. The Defense of Tobruk and Operation Crusader Still within No 23 Infantry Brigade the Czechoslovak battalion transferred to Tobruk in October. No 6 Infantry Division was renamed to No 70 Infantry Division and its commander General R.M. Scobie was appointed commander of besieged fortress. The Czechoslovak battalion served here under the Polish Independent Carpathian Brigade. After release of Tobruk the Czechoslovaks stayed in positions and guarded also an airfield round this port. No 2 Company served as a protection of HQ No 13 Corps and went through all Cyrenaica. The battalion left No 70 Division and went under No 38 Indian Brigade in January 1942. The exchange of Tobruk garrison in the fall 1941 concerned troop only and all machinery left with marking of original users. Vehicles in Tobruk wore the marking of No 9 Australian Division of duckbill and boomerang. After releasing of fortress the unit serial number 69 was recorded on one vehicle together with the badge of No 9 Division. The Czechoslovak battalion got number 40 on red underlay as the designation within No 38 Indian Brigade.     

 

 


Index Zpět Články