Československý pěší prapor 11. - východní v britské 23. pěší brigádě květen až říjen 1941

 

Tomáš Jakl

 

 Publikováno v časopise Historie a vojenství 1/2004

 


Zveřejněno na Válečných Střípkách se svolením pana Tomáše Jakla


 

Prameny pro dosavadní zpracování historie československého 11. pěšího praporu – východního byly dvojí: vzpomínky pamětníků a písemnosti z provenience praporu. Na nich byl postaven také dosud nejrozsáhlejší pokus zpracovat dějiny této jednotky. Že uvedené zdroje nemusejí být zcela spolehlivé se – vzhledem k nízké úrovni praporu v hierarchii velení, a tím i omezenému přístupu příslušníků praporu k informacím – dalo předpokládat. Naznačila to už sonda Jaroslava Hrbka do archiválií z provenience britského námořnictva.

 

Třídenní návštěva v londýnském Národním archivu ve dnech 22.–24. července 2003 byla proto cílena na excerpci válečných deníků jednotek britské armády, které mohly obsahovat zmínky o čs. praporu. Jejich seznam je obsažen v příloze 1.

 

Deník čs. 11. praporu je víceméně tvořen zkráceným opisem denních rozkazů, a tak je nejobsažnější v klidných obdobích, zatímco v okamžicích boje a při přesunech je poněkud skoupý na slovo. Britský způsob psaní válečných deníků je opačný. V klidných dnech obsahují denní zápisy věty typu „Nic pozoruhodného,“ lakonickou siglu „NIL“, případně zápis k určitému dni vůbec chybí. Naopak v okamžiku bojových operací je zápis veden s podrobností až na minuty. Jak československý, tak britské válečné deníky obsahují množství příloh.

 

Československý prapor byl při odjezdu do pole přidělen k 23. pěší brigádě britské 6. pěší divize. Velitelství 6. pěší divize a divizní služby vznikly 17. února 1941 v Kasr-el-Nil v Káhiře. Divize, jejímž velitelem se stal generálmajor John Fuller Evetts, byla určena k administrativnímu zastřešení jednotek Commandos na Blízkém východě. S narůstajícím tlakem vojsk Osy v Libyi byla přeměněna na klasickou pěší divizi. Dne 5. března již tvořily pěší složku divize 22. gardová a 16. pěší brigáda a 1. prapor královského východokentského pluku (the Buffs), přímo podřízený velitelství divize. V neděli 13. dubna 1941 zahájilo velení 6. divize činnost v Maaten Baguš. O tři dny později, 16. dubna, obdržela divize úkol hájit polní obranné postavení BAGUSH BOX. Stav opevnění byl špatný a ještě tentýž den se 1. prapor pluku the Buffs, první pěší jednotka divize, která dorazila na místo, pustil do čištění protitankového příkopu. K posílení obrany boxu u Maaten Baguš byla 19. dubna divizi přidělena 5. Indická brigádní skupina, 20. dubna také 11. Indická brigádní skupina a 22. dubna přešla dočasně pod velení 6. divize celá 4. Indická divize. Všechny divizi podřízené jednotky převzaly 23. dubna obranu postavení BAGUSH BOX. Divizi navíc přibyla zodpovědnost za obranu letišť mezi GARAWLA a prostorem BURG EL ARAB. O den později převzalo velení nad boxem velitelství 4. Indické divize a 1. prapor pluku the Buffs byl podřízen 11. Indické pěší brigádní skupině. Všechny druholiniové jednotky, s výjimkou těch, které přímo zabezpečovaly brigádní skupiny, dostaly rozkaz ke stažení z boxu. Velitelství 6. divize se 1. května 1941 přesunulo k EL DABA. Také dělostřelectvo 6. divize předalo 1. května svá postavení dělostřelectvu 4. Indické divize a následovalo své divizní velitelství. Generálmajor Evetts ještě téhož dne prozkoumal terén u al-Daba, aby zde stanovil obranný perimetr předpokládaného nového boxu. Své poznatky shrnul do hlášení, ve kterém konstatoval, že prostor u al-Daba není vhodný pro obranu. Doporučil, aby namísto budování pozice, kterou nelze efektivně hájit, bylo posilováno postavení u al-Alamejnu. Tento dokument, který přináší zajímavý pohled na styl práce britských důstojníků a měl nejspíše také vliv na boje v Egyptě o rok později, je citován v příloze 2 in extenso.

Dne 5. května 1941 bylo v Egyptě zřízeno velitelství hlavního aktéra tohoto vyprávění, britské 23. pěší brigády. Již 7. května oznámilo britské velení na středním východě, že vyjímá 16. pěší brigádu z postavení BAGUSH BOX. Do 20:00 byla brigáda soustředěna k odjezdu za neznámým cílem, který byl ale nakonec odvolán. Její pozice měla zaujmout právě 23. pěší brigáda se spojovacím oddílem, telegrafním oddílem a třemi pěšími prapory: 1. prapor pluku the Buffs, 4. prapor pohraničního pluku (4 Border) a „CZECHOSLOVAKIA INF BAT“. Je to první zmínka o československém praporu v materiálech britských bojových jednotek. Zprávu doplňovalo několik poznámek, mezi jinými i ta, že československý prapor má nedostatek zbraní.

Dne 9. května 1941 převzal velení 23. pěší brigády brigadýr A. Galloway. Brigáda dostala 17. května od 6. pěší divize rozkaz, aby po příjezdu do BAGUSH BOX začala střežit blízká letiště. Následující den, 18. května, poslal velitel 6. divize, generálmajor Evetts dopis na velitelství pouštních sil, ve kterém navrhl, aby prapor 4 Border a „český kontingent 23. pěší brigády“ byly po příjezdu do pole umístěny v BAGUSH BOX a byla jim dána příležitost cvičit, než budou vyslány střežit letiště. S tímto návrhem vyslovilo velitelství pouštních sil verbální souhlas. Příjezd velitelství 23. brigády a praporů 1 Buffs a 4 Borders očekávalo velitelství 6. divize krátce po 20. květnu, příjezd „Czech Bn“ byl očekáván 24. května. Všechny tyto jednotky měly být v boxu dočasně podřízeny velení 4. Indické divize. Předvoj velitelství 23. brigády dorazil do boxu u Baguš 28. května. Transport 4 Border a předvoj „11 Cz S“ přijely 30. května. Hlavní část „Cz S“ dorazila 31. května.

Od 1. června 1941 tak 23. pěší brigáda spadala administrativně pod 4. Indickou divizi, ale organizačně stále pod 6. pěší divizi. Porážka na Krétě a nebezpečí obsazení vichistické Levanty Němci ovšem umožnilo soustředění 6. pěší divize až téměř za jeden a půl měsíce. Část důstojníků z velitelství 6. pěší divize byla nasazena v rámci operace DEMON, evakuaci britských pozemních sil z Kréty. Do sídla velitelství u al-Daba se vrátili 2. června. Ještě 10. června bylo oznámeno, že 14. a 16. brigáda se brzy připojí k divizi a divize bude reformována v prostoru EL ALAMEIN. Dne 12. června opravdu obdrželo velitelství divize rozkaz k přesunu od el Daba k el Alameinu. Ale již 13. června obdrželo rozkaz k přesunu do Palestiny, který trval následujících pět dnů. V Palestině velitelství divize přešlo 19. června pod velení Australského sboru a v nadcházející operaci EXPORTER koordinovalo postup 5. Indické pěší brigády a sil svobodných Francouzů proti vichistům ve směru na Damašek. 21. června se v organizačním schématu divize objevuje opět také 16. pěší brigáda, nasazená u Kuneitry.

Mezitím Velitel 23. pěší brigády, brigadýr Galloway předal 13. května velení nad postavením BAGUSH BOX veliteli 7. Indické brigády, brigadýru Briggsovi. Současně s tím převzal odpovědnost za obranu přistávacích ploch v prostoru od el Daba k Sidí Barání, včetně těžkého a lehkého protiletadlového dělostřelectva. K okamžiku převzetí odpovědnosti se v tomto prostoru nacházelo 15 letišť a 4 sklady pohonných hmot a munice. Operační instrukcí č. 1 rozmístil jednotky „11 Cz S“ takto: velitelství praporu zůstalo na svém místě v boxu, po jedné rotě a šesti transportérech obdržely letiště SIDI HANEISH NORTH a SIDI HANEISH SOUTH, jedna četa velitelské roty se přesunula na letiště BAGUSH MAIN a jedna rota se čtyřmi transportéry na letiště BAGUSH SATTELITE. Navíc měl prapor stavět stráž o jednom důstojníku a třech mužích u skladu na letišti BAGUSH MAIN.

Na setkání velitelů 1. června bylo oznámeno, že podle rozkazu Západních pouštních sil 23. pěší brigáda převezme střežení letišť, s přímým spojením na 204. leteckou skupinu. Odpovědnost za obranu boxu byla svěřena jen jedné brigádě, v případě ohrožení. Základem obrany každého letiště bude jedna pěší rota a maximálně jedna sekce obrněných transportérů. Spojení bude také na australskou 1. protiletadlovou brigádu, přímo podřízenou velitelství Západopouštních sil. Průzkum bude prováděn až do prostoru severně a jižně od Sidí Barání.  Jednotky, střežící letiště, budou muset být schopny tímto směrem vyrazit, pokud v tomto prostoru budou zřízena další letiště. 23. brigáda je podřízena administrativně 4. Indické divizi a organizačně je určena pro 6. pěší divizi, se kterou ale v tomto okamžiku nemá žádné spojení.

Prapor 1 Buffs opustil brigádu 4. června a přešel pod přímé velení postavení BAGUSH BOX. O den později, 5. června, ho u 23. pěší brigády nahradil prapor 1 DLI. Ve stejný den začala 3. rota praporu „CzS“ střežit letiště FUKA MAIN a FUKA SATELITE. Šestého června následovány 1. rotou na letišti SIDI HANAISH-NORTH a SIDI HANAISH-SOUTH. Velitel brigády převzal opět velení nad BAGUSH BOX. Další den, 7. června, převzala 2. rota „CzS“ střežení letiště BAGUSH MAIN a BAGUSH SATELITE.

Bigadýr Galloway předal 13. června velení nad BAGUSH BOX opět brigadýru Briggsovi ze 7. Indické pěší divize. Ve dnech 22. až 30. června opustila 23. pěší brigáda postavení u Maaten Baguš a přes TAHAG a NATHANYIA přesunula do Metully v Palestině. Od 28. června se brigáda opět objevuje v organizačním schématu 6. pěší divize.

Dne 1. července dostal „11 Cz. S“ rozkaz v 7:00 vyrazit z ubytovacího prostoru, po trase BEIT LID – HADER – EL LAJIUN – AFFULE - KEFARTAVDE – TIBERIAS – METULLA se přesunout do prostoru záložního a tam vystřídat australský 2./2. prapor. O den později převzala 23. pěší brigáda od jednotek 7 Australské divize postavení v prostoru METULLA – MERJAYOUN - KHAIM. Na brigádní konferenci 2. července byl stanoven úkol brigády jako aktivní obrana, silné hlídkování a všechny formy taktického znepokojování nepřítele, které ho udrží v přesvědčení, že se na úseku u Mardž Ujúnu připravuje útok. Dalším úkolem též bylo pozorně sledovat jakékoliv náznaky stahování nepřítele.

Úkoly pro „11 Cz. S“, který se nacházel v záloze brigády v prostoru BANIAS, byly tři. Poskytnout maximálně jednu četu k držení pozice, známé jako BEE-HIVE a pozici převzít 3. července od 4. Border. Organizovat v praporu intenzivní výcvik tak, aby právě přidělená výzbroj umožnila bojové nasazení praporu v jakékoliv roli v rámci brigády. V případě, že bude prapor potřebovat při výcviku jakoukoliv pomoc, jeho velitelství bude informovat brigádu. Co nejdříve též ukončit výcvik na úrovni čet a družstev. Detailnější pokyny obdrží velení odděleně. Velení praporu též vydá směrnice pro návštěvy důstojníků na frontě. Počet takových návštěv musí být co nejmenší a žádné návštěvy předních linií se nesmí uskutečnit bez konzultace s velením praporu v přední linii. Pro cvičné účely obdrží prapor jednu četu obrněných transportérů.

Pokud nepřítel začne ustupovat, musí brigáda začít rychle postupovat za ním. Prapory v první linii vytvoří kolony, složené ze všech druhů zbraní, a zahájí pronásledování. V takovém případě se „11 CzS“ přesune z Baniasu a převezme frontu, nyní drženou 4 Border a 1 DLI.

Obsazení vesnice CHEBAA praporem „11 Czech“ zmiňuje 9. července zpráva v deníku 23. brigády. Deník 6. divize uvádí, že 9. července hlásí hlídky 23. brigády vyčištění vesnice a 10. července její obsazení. Téhož dne obdržela 23. pěší brigáda zprávu o nepřátelském ústupu a přešla pod přímé velení 1. Australského sboru. Další den, 11. července, následoval rozkaz o zastavení palby.

Množství organizačních změn přinesl 14. červenec. Brigáda, od nynějška nazývána 23. pěší brigádní skupina, se od 24:00 tohoto dne vrátila opět k 6. divizi. Dostala též rozkaz přesunout se 15. července do KABE ELIAS.Československý prapor obdržel 14. července rozkaz k přesunu, který mu nařizoval 15. července po setmění vyrazit do prostoru YOURHOUR. Zde bude 16. července v 9:00 vyzvednut vojenským transportem.

Dne 25. července navštívil velitel 6. pěší divize všechny její jednotky. Československý prapor je mezi jednotkami 6. pěší divize uváděn k 26. červenci v Aamiq jako „11 CzS“ pod kódovým označením UFEB.

Přelom července a srpna přinesl přesun na sever. Brigádní velitelství a prapory 1 DLI a 4 Borders se 4. srpna nalézaly v prostoru 5 mil severně od Baalbeku, „11 CzS“ v ubytovacím prostoru HAM. Dělostřelectvo zůstalo v KABB ELIAS. Pdle záznamů 23. brigády,  „11 Czs“ o den později dorazil do Idlibu. Přehledy jednotek 6. divize ho ovšem 4. srpna uvádějí v Aleppu, 8. a 22. srpna už ale také v Idlibu.

Ostatní jednotky brigády se 4. srpna přesunuly do ubytovacího prostoru 2 míle jižně od Aleppa a 5. srpna brigáda převzala pozice od 4. jezdecké brigády. V Idlibu dostal „11 Cz S“ od velitelství 23. pěší brigádní skupiny úkol, tvořit mobilní zálohu brigády pro případ jakéhokoliv druhu útoku, a zároveň provádět průzkum, který by mu umožnil operovat kdekoliv v prostoru brigády.

Do prostoru brigády se 6. srpna přesunul 2. pochodový prapor sil svobodné Francie a ve dnech 9. až 11. srpna navštívili 23. brigádní skupinu generálové Charles de Gaulle a Georges Catroux a plukovník Collet.

Idlib opustil „11 CzS“ 21. srpna 1941. Přesunul se do ubytovacího prostoru 3 míle severně od Aleppa, odkud 22. srpna vyrazil do terénu severně od AFRINE, na celodenní cvičení. O den později se prapor 4 Border přesunul do Idlibu a „11 CzS“ převzal jeho úkoly. 26. srpna byly zrušeny všechny dovolené. Rotě A „11 Czs“ bylo oznámeno, aby se přesunula do Palymyry, kam odejela ve 13:00. Jako stanoviště velitelství československého praporu je 9. srpna uvedeno letiště v Aleppu. Ve dnech 29. a 30. srpna vykonali inspekci brigády vrchní velitel britských sil na středním východě, generál sir Claude John Eyre Auchinleck a velitel spojeneckých sil v operaci EXPORTER britský generál sir Henry Maitland Wilson.

Na počátku září opustil brigádu dočasně brigadýr Galloway. Velení 4. září dočasně předal podplukovníkovi R. F. Heyworthovi a 9. září odejel z Palmyry. Brigádu za dobu jeho nepřítomnosti postupně navštívilo několik generálů, včetně velitele divize. První rota československého praporu se z Aleppa do Palmyry vrátila 13. září. Prapor převzal 17. září stráž u připravovaných destrukčních náloží na akvaduktu a dvou železničních tunelů severně od RADJOU. Informace od 23. brigády z 18. září hovořila o tom, že v tomto prostoru jsou pravděpodobné sabotáže nepřátelských agentů na důležitých objektech. Stejně tak jsou objekty v tomto prostoru zranitelné leteckým výsadkem. Informace hovoří o tom, že „11 E Cz S“ bude střežit dva železniční tunely a jeden viadukt u MEDIANE EKBES. Do RADJOU se také podle rozkazu z 23. září přesunula z Aleppa 25. září rota „A 11 Czechs“ a vyslala detašovaný oddíl do prostoru KARA BABA.

V této době se evidentně také začíná rozbíhat zpravodajská hra v souvislosti s utajením nadcházejícího přesunu brigády do Tobrúku. V upozornění z 19. září není čs. prapor jmenován mezi jednotkami brigády, určenými k přesunu na neznámé místo. V rozkaze k přesunu z 26. září již ale jmenován opět je. Brigadýr Galloway se 27. září vrátil k brigádě a ještě tentýž den opět převzal velení.

Rozkaz brigádního velitelství z 1. října nařizoval, že všechny jednotky divize mají být do 5. října včetně, připraveny k odjezdu. Rozkaz konstatoval, že „11 E Cz S“ nyní pravděpodobně odjede spolu s brigádou, ale nebude ji doprovázet až do místa konečného určení. Nicméně mají být opět praporu zasílány administrativní instrukce. Další den přijel do Aleppa předvoj australské 18. pěší brigády a 4. října 1941 bylo oznámeno příští určení 23. pěší brigády na Kypr. Rozkaz k přesunu 23. pěší brigády ze Sýrie, vydaný tento den, předpokládal vystřídání 23. pěší brigády 18. Australskou brigádou. Vlastní přesun se měl uskutečnit ve třech skupinách. Předvoj „11 Cz S“ byl určen do skupiny (a), hlavní síly praporu pak do skupiny (c). Cesta byla rozdělena také na tři etapy: a) po železnici z Aleppa do Rajáku, b) po silnici do Haify a za c) po železnici dále. Od 00:00 hodin 6. října do doby, dokud neopustí Aleppo, přejdou jednotky transportních skupin (b) a (c), a tedy i Československý prapor, pod velení 18. Australské pěší brigády. Velitelství této brigády zajistí také vystřídání „11 Cz S“ a jeho soustředění v Aleppu.

Československý prapor obdržel 5. října v rámci operace CULTIVATE sériové číslo 21W v VII. skupině. Do Tobrúku měl přes KANTARA dorazit 21. října v počtu 16 důstojníků a 723 mužů ostatních hodností. V prostoru Aleppa 18. australská pěší brigáda převzala velení 6. října a v 11:20 téhož dne velitelství 23. pěší brigády s prapory 4 Border a 1 DLI město opustilo. Odjezd předvoje „11 Cz S“ z Aleppa do Damašku byl naplánován na 6. října v 15:40. Hlavní praporu pak měly z Aleppa do Damašku odejet 18. října odpoledne.

6. pěší divize se 10. října 1941 ve Wavellových kasárnách v Baalbeku přejmenovala na 70. pěší divizi. Svůj sektor předala 12. října 6. Australské divizi. Divizní velitelství odejelo do Haify, odkud pokračovalo dále do Alexandrie. Velitelství 23. pěší brigády, prapor 1 DLI a předvoj 1. praporu Essexského pluku dorazily téhož dne přes Raják, Haifu, Amyriu v 8:00 do Alexandrie a ve 23:00 do Tobrúku. Velitelství brigády bylo přiděleno 26. Australské pěší brigádě. Hlavní část 1. praporu Essexského pluku, který v sestavě 23. pěší brigády nahradil československý prapor, přijela do Tobrúku 17. října, spolu s praporem 4 Borders. Část 1. praporu Essexského pluku byla přidělena 2./24. Australskému pěšímu praporu a prapor 4 Border 2./23. Australskému pěšímu praporu.

Velitelství 70. pěší divize dorazilo z Alexandrie do Tobrúku 20. října ve 23:00. Operační rozkaz 70. pěší divize z 21. zařazoval „11 E Cz Bn“ do polské brigády v západním sektoru obrany Tobrúku. Tentýž den převzala 23. pěší brigáda velení prostoru PILASTRINO a stala se záložní brigádou pevnosti Tobrúk.

Dne 22. října převzala 70. pěší divize velení pevnosti Tobrúk. V 17:00 téhož dne vystřídal „11 E Czecho-Slovak Bn“ 8. Australský pěší prapor v roli záložního praporu, záložní, 23. pěší brigády. Velitelství 23. pěší brigády převzalo 23. října 1941 velení nad jižním úsekem obrany Tobrúku, kde vystřídalo 20. australskou pěší brigádu. Na levém křídle svého úseku nasadilo 1 Essex, na pravém křídle 4 Border. V záloze brigády zůstal 13. australský pěší prapor.

V noci z 23. na 24. a z 24. na 25. října 1941 se „11 E Cz Bn“ přesnul z prostoru ARIENTE do přední linie u silnice na Dernu, do podřízenosti polské Samostatné brigády Karpatských střelců. Na jižním sektoru obrany vystřídal 25. října Australany v záloze 23. pěší brigády 2. prapor yorkského a lancasterského pluku, který byl ovšem 27. října nahrazen praporem 1 DLI.

Po uvolnění pevnosti Tobrúk z obklíčení bylo 11. prosince 1941 velitelství FORTRESS TOBRUCH zrušeno. Zodpovědnost za prostor převzala 88 Base Sub-Area.  Československý prapor se vrátil k 70. pěší divizi, kde od 12:00 hodin 12. prosince do 19. prosince podléhal 16. pěší brigádě a od 19. prosince přímo velitelství divize. Poté, co divizní velitelství 21. prosince opustilo Tobrúk, byl československý prapor podřízen 14. pěší brigádě. Tato brigáda převzala úkoly velitelství zadního voje divize a spolu s 88. Base Sub-Area zajišťovala co nejrychlejší evakuaci zbývajících divizních jednotek s výjimkou „11 Cz Bn“. Prapor zpočátku zůstal obranných postaveních v Tobrúku, ke konci roku začal střežit letiště v okolí přístavu. Výjimku tvořila 2. rota praporu, která od 17. prosince 1941 do 17. ledna 1942 sloužila jako ochrana velitelství britského 13. sboru a v této roli procestovala téměř celou Kyrenajku. 11. československý pěší prapor – východní opustil 70. pěší divizi 31. prosince 1941 a od 1. ledna 1942 byl podřízen 38. indické brigádě.

70. pěší divize se přesunula do Indie a Barmy, kde byly 16. a 23. pěší brigáda v září 1943 reorganizovány pro vedení operací v hlubokém týlu nepřítele a 14. pěší brigáda reorganizována na 14. brigádu pěchoty přepravované letadly.


Příloha 1

 

WO 169 War Office: British Forces, Middle East: War Diaries, Second World War

WO 169/1164 6th INFANTRY DIVISION G.S. 1941 Feb.- Sept.

WO 169/1165 6th INFANTRY DIVISION A. Q. 1941 Feb.- Apr.

WO 169/1166 6th INFANTRY DIVISION C.R.A. 1941 Apr.- Oct.

WO 169/1167 6th INFANTRY DIVISION C.R.E. 1941 Feb.- Sept.

WO 169/1168 6th INFANTRY DIVISION Sigs. 1941 Mar.- Sept.

WO 169/1169 6th INFANTRY DIVISION C.R.A.S.C. 1941 Apr.- June

WO 169/1170 6th INFANTRY DIVISION Ord. Fd. Pk. 1941 May- Oct.

WO 169/1171 6th INFANTRY DIVISION Pro. Coy. 1941 Apr.- Sept.

WO 169/1172 6th INFANTRY DIVISION Postal Unit 1941 July- Sept.

WO 169/1215 70th INFANTRY DIVISION G.S. 1941 Oct.- Dec.

WO 169/1216 70th INFANTRY DIVISION G.S. Adv. H.Q. 1941 Nov.- Dec.

WO 169/1217 70th INFANTRY DIVISION C.R.A. 1941 Nov.- Dec.

WO 169/1218 70th INFANTRY DIVISION C.R.E. 1941 Dec.

WO 169/1219 70th INFANTRY DIVISION Sigs. 1941 Nov.- Dec.

WO 169/1220 70th INFANTRY DIVISION Ord. Fd. Pk. 1941 Nov.- Dec.

WO 169/1221 70th INFANTRY DIVISION Ord. Wksp. 1941 Nov.- Dec.

WO 169/1222 70th INFANTRY DIVISION Pro. Coy. 1941 Oct.- Nov.

WO 169/1223 70th INFANTRY DIVISION Postal Sec. 1941 Oct.- Dec.

WO 169/1288 14 Inf. Bde. H.Q. 1941 June- Dec.

WO 169/1290 16 Inf. Bde. H.Q. 1941 Jan.- Dec.

WO 169/1291 16 Inf. Bde. Sigs. Sec. 1941 Mar.

WO 169/1300 23 Inf. Bde. H.Q. 1941 May- Dec.

WO 169/1301 23 Inf. Bde. A. Tk. Coy. 1941 Sept.- Nov.

WO 169/1302 23 Inf. Bde. R.A.S.C. 1941 June- Dec.

WO 169/1370 TOBRUK FORTRESS C.R.A. 1941 Apr.- Oct.

WO 169/1371 TOBRUK FORTRESS C.B.O. 1941 May- Aug., Oct., Dec.

WO 169/1705 4 Border 1941 Mar.- Dec.

WO 169/1708 1 Buffs 1941 Apr.- Dec.

WO 169/1713 1 D.L.I. 1941 Jan.- Dec.

WO 169/7674 38 Indian Infantry Brigade: H.Q. 1942 Jan.- May

WO 177 War Office: Army Medical Services: War Diaries, Second World War 1939-1946

WO 177/70 Sub-Areas: 88 Sub-Area Tobruk 1941 Mar.- 1942 June 


 

Příloha 2

 

Generálmajor Evetts, velitel britské 6. pěší divize, informuje 1. května 1941 velitelství západopouštních sil o špatných možnostech obrany pozice el Daba a navrhuje namísto jejího budování posilovat pozici u el Alameinu.

TNA/PRO, WO 169/1164 6th INFANTRY DIVISION G.S. 1941 Feb.- Sept., D/127/382.

 

T A J N É

PŘEDMĚT: Obrana EL DABA

 

VEL. 6 Div.

S/284/G.

1. května 41.

 

Velitelství

Western Desert Force

 

1. Prozkoumal jsem prostor EL DABA podle instrukce obsažené ve WDF/3006/G z 25. dubna 41.

Uvážil jsem obranu tohoto prostoru jak proti nájezdům obrněných automobilů, tak proti útokům vedených silou všech zbraní.

 

2. (a) Byl jsem instruován, že síly, určené k obraně prostoru EL DABA jsou dvě brigády s předpokladem jejich posílení odpovídajícím množstvím dalších zbraní.

S pěti prapory vpředu, každým, držícím frontu 4.000 yardů, stále není možné zabránit dělostřeleckému pozorování prostoru železniční stanice nejméně ze dvou směrů.

Mezi prapory jsou mezery do 1.500 yardů výtečně využitelné obrněnými vozidly.

(b) K obraně proti nájezdům budou muset být dvě brigády doplněny odpovídající mobilní silou, určenou k protiútokům, schopnou operovat proti obrněným autům Mercedes.

(c) Delší obranná čára pomocí dvou brigád nepřichází v úvahu. Navíc, bezpečný zdroj pitné vody nedostačuje k zásobování sil o velikosti nutné k prodloužení obrany.

 

3. (a) Cílem obrany EL DABA je chránit správní zařízení a nikoliv zabránit nepříteli zásobování vodou, stejně jako u ostatních pevností.

To bez ohledu na to, mohou-li být tato správní zařízení v současných podmínkách užitečněnjší východně od pozice EL ALAMEIN.

(b) Tak dlouho, dokud máme železniční nebo silniční spojení do MATRUH a BAGUSH, sklady budou pravděpodobně přesouvány přímo tam. Budou-li tato postavení posilována, EL DABA a vodovod, na kterém je závislá, začnou být ohrožovány nájezdem nebo útokem.

(c) Obrněná divize bude stále potřebovat zásobování, ale to bude pravděpodobně zabezpečováno každodenním vlakovým transportem do daleko bezpečnějšího železničního uzlu, nebo ze skladů, ukrytých v poušti, a nikoliv ze skladů ve zranitelné a snadno dostupné pozici.

Podobně, jednotky, zajišťující opravy, budou pravděpodobně přesunuty na bezpečné místo, přes výdaje spojené s delší vzdáleností.

(d) Je tedy opravdu nutné nebo rozumné přeměnit EL DABA na důležité správní centrum, vyžadující ochranu?

Nebude lepší přesunout toto centrum východně od EL ALAMEINu?

 

4. Výhody udržení správního centra východně od EL ALAMEINu jsou v tom, že mužstvo, pracovní a obranné sklady mohou být soustředěny při výstavbě pozice, která může mít skutečnou cenu v hlavní bitvě o Deltu namísto rozptýlení důležité části tohoto úsilí na pozici, která nemůže vydržet dostatečně dlouho nato, aby to mělo vliv na hlavní bitvu.

 

5. Může být namítnuto, že také velká část posádky pozice EL ALAMEIN je také závislá na vodovodním potrubí. 

To je pravda, ale šance na nájezd na potrubí východně od EL ALAMEINu je daleko menší a linie, kterou musí nájezdníci prorazit, je dostatečně přímá na to, aby mohla být účinně chráněna obrněnými jednotkami.

 

6. Před průzkumem pozice EL ALAMEIN (jehož provedení jsem připravil na 3. a 4. května, v doprovodu důstojníka Královského Tankového Pluku), jsem toho mínění, že bude lepší soustředit maximum našich zdrojů k zabezpečení pozice EL ALAMEIN a omezit obranu EL DABA na jeden prapor s Bren-carriery a jednu brigádní protitankovou rotu.

Tyto síly budou dostačovat k zabránění okamžitého přepadení prostoru železnice a blízkosti silnice nepřátelskými obrněnými auty v době, kdy silnice a železnice budou užívány jako komunikační linie.

 

7. Jestliže by se situace vyvinula tak, že by EL DABA nemohla být dále považována za bezpečnou železniční stanici, tyto malé síly by mohly být snadno staženy do pozice EL ALAMEIN, pokud ovšem nebudou obtíženy velkým množstvím administrativního personálu.

 

(Sgd). J. F. Evetts

generálmajor

Velitel 6. divize


Prameny:

  • Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv Praha, f. SV 

  • Britský Státní archiv (Public Record Office)

  • Toman BROD, Tobrucké krysy, Naše Vojsko-Svaz protifašistických bojovníků, Praha 1967

  • H. F. JOSLEN, Order of Battle, London 1960

  • Jaroslav HRBEK, Operace CULTIVATE - přeprava 11. čs. pěšího praporu do Tobrúku, Historie a vojenství XLI./1992, č. 5


Index Zpět Články