CFIDS      

Autor studie (2005-2009):     Jan Žáček

"Kdo to nezažil nevěří, kdo to celé zažil už pravděpodobně není mezi námi a ostatní s tím právě bojují a pro ně je tato studie určena........"

Úvod

Jednou z nejzáhadnějších nemocí může trpět až polovina lidstva, podobně jako dle teorie může trpět TBC až třetina lidstva. Je ale velice pravděpodobné, že se s touto nemocí před koncem života setká každý, zatím však neexistuje metoda jak tento patogen v organismu najít. Nemoc se projevuje mnoha různými příznaky podobně jako AIDS, ale původce této nemoci opravdu napadá jen nervový a imunitní systém a jelikož je malý a v organismu velmi rozptýlený a skrytý, a tak zatím neexistuje žádná dostupná dostatečně citlivá laboratorní diagnostika. Nervový a imunitní systém napadá produkcí neurotoxinu, který je vysoce účinný i ve stopovém množství, který otráví celý organismus, neurotoxin však nelze nijak v organismu detekovat. Samotný původce je velice malý, odolný a velice rozptýlený, už při koncentraci 1:1000000, což zatím nelze žádným způsobem diagnostikovat, produkuje dostatek neurotoxinu, aby se projevily příznaky nemoci, nicméně při takto malé koncentraci už operuje v organismu milion jedinců. Díky snížené imunitě se pak projevuje celá řada oportunních infekcí a pacient je v podstatě do konce života permanentně nemocný, neboli po zbytek života pomalu umírá v beznaději. Imunita je však snížena ve tkáních, ne v krvi, takže se to dá těžko z krve diagnostikovat. Na rozdíl od HIV-AIDS je tato nemoc infekční, přesněji přenositelná vzduchem, přenositelnost je velice vysoká a podle statistik je téměř dvojnásobná proti TBC, přesněji postihuje 0.5% obyvatelstva, kdežto TBC jen 0.3%. Ještě přesnější je, že 0,5% obyvatelstva jí má v aktivním (akutním) stavu a jsou tedy přenašeči, většinou si uvědomují, že jsou nemocní, ale lékaři je přesvědčují, že jsou zdraví, u většiny ostatních lidí je ale v latentním stavu, kdy jí imunitní systém drží v mezích a čeká na jinou symbiotickou nemoc a většinou se plně projeví až těsně před smrtí. Takže v době smrti může mít tento patogen v organismu v dostatečném množství většina lidí a tak přímo či nepřímo se tento patogen podílí na úmrtích většiny lidí, dalo by se říct, že jedná o parazita, jež je na vrcholu potravinového řetězce a jež se opravdu živí lidmi, smrt však vypadá přirozeně a tak to nikoho netrápí. Kdo to sám nezažil, neuvěří, že takový parazit vůbec může existovat a že tak nepatrný patogen v minimální koncentraci může i zabít, a to podle lékařů, zcela zdravého člověka. Tato teorie se již prokázala u HIV pozitivních, kteří v 50% umírají právě na tento patogen, u těchto pacientů se ale namnoží natolik, že je snadněji diagnostikovatelný i méně citlivými a tedy snadno dostupnými metodami a hlavně jsou díky různým výzkumným projektům sledováni. Často se CFIDS srovnává s poslední fází nemoci AIDS, ve skutečnosti podobnost není náhoda, ale jedná se o naprosto totožný patogen a tedy stejnou nemoc. Přesto, že jsou vedeni ve statistikách jako HIV pacienti, jedná se o duální onemocnění se stejnými příznaky, avšak pravou příčinou smrti je právě tento patogen, jež vyvolává nemoc CFIDS, který napadá , kromě imunitního, i nervový systém proto se také začal časem pro HIV/AIDS v pokročilém stavu, používat termín NeuroAIDS. Bohužel tato poslední fáze netrvá déle než tři měsíce. Rád bych tedy požádal pacienty s CFIDS, aby se vůbec nepřibližovali k HIV pozitivním, i ti by měli dostat šanci na život. Infekčnost sice závisí na stavu imunitního systému, ale pro nakažení není velký rozdíl mezi HIV pozitivními a člověkem, který má jen chřipku a protože patogen má blíže k parazitům a je tak velmi odolný, je extrémně obtížné ho z organismu dostat. HIV/AIDS pacienti jsou prostě stejní lidé a tak se nakazí stejnými nemocemi, jako ostatní, jen průběh nemoci je však o dost těžší. Není tedy žádný důvod se domnívat, že tato nemoc se týká jen HIV pozitivních, jak se většina lékařů domnívá, dokonce se často domnívají, že o ní ani nemusí nic vědět, jelikož se týká jen zanedbatelného počtu lidí, kteří jsou tak jako tak těsně před smrtí. Díky málo citlivé diagnostice se zatím nedá zjistit kolik lidí má tento patogen v organismu a tak smrt vypadá přirozená, posmrtně to zjišťovat nebude možné asi ani v budoucnu. Můj odhad je, že v době smrti má tento patogen v organismu více než polovina lidí, lidí po padesátce to může mít v latentním stavu víc než desetina, většina se však domnívá, že je to prostě stáří a lékaři je v tom jenom utvrzují. Hodně se píše, že pacienti s CFIDS jsou spíše ženy a to až 80%, já myslím, že je to jen zkreslená statistika, málokterý muž přizná, že je tak slabý, že má problém zvednout lžíci, je také pravda, že muži umírají dříve a také častěji na různá zranění, takže statisticky jich může opravdu být o malinko méně, ale více to odpovídá poměru mužů a žen ve vyšších věkových skupinách. Nejhůře tuto nemoc snášejí sportovci, vojáci, či policisté a záchranáři, tedy lidé jež využívají fyzické zdatnosti, lidé kteří podávají vysoké fyzické výkony, dělají triatlon, nebo běhají maraton a pak během dvou měsíců nejsou schopni dojít si 200 metrů nakoupit něco k jídlu, to nesou velice těžce a musí nejen ukončit kariéru, či povolání, ale najednou se stávají závislí na pomoci druhých. Nejlépe tuto nemoc snášejí lidé, kteří předtím dělali jen gaučink, často si ani nevšimnou, že jsou vážně nemocní. Nejhůř jsou na tom důchodci, ti jsou většinou již smířeni se zhoršujícím se zdravotním stavem a berou tuto nemoc jako stáří.

Odborná literatura tvrdí, že největšími přenašeči tohoto patogenu jsou ptáci, přesněji trus v podobě prachu ve vzduchu, to však platí jen lokálně a spíše v tropických krajinách, u nás je největším přenašečem člověk. Nemoc je velice dobře přenosná a vím o případu kdy se člověk nakazil běhen desetiminutového rozhovoru. Nemoc se přenáší potem a dechem nemocného, jež se může jevit jako zdravý a jen unavený, patogen je velice malý a tak se zúčastňuje termálního proudění podobně jako cigaretový dým, je však velice odolný a tak mimo organismus přežívá mnoho týdnů a v nevětraných místnostech se může kumulovat. Není tedy nutné se s nemocným přímo setkat, stačí se jen ubytovat v hotelu v místnosti kde předtím nemocný přespával. K uchycení infekce pak stačí dostatečná nálož patogenu, avšak u člověka s oslabenou imunitou stačí podstatně menší nálož, ke snížení imunity stačí jakákoli další nemoc například jen Chřipka, EBV, nachlazení, snížená imunita bezprostředně po očkování, nebo jen prosté vyčerpání po fyzickém výkonu. Ideálně se přenáší v rodinném prostředí, ve společných místnostech, noclehárnách, nemocnicích, bez filtrace vzduchu a hromadných dopravních prostředcích, k ochraně však stačí maličkost – rouška ( Japonci jsou v tomto mnohem zodpovědnější, není náhodou že v Japonsku žije nejvíce stoletých lidí ). Rouška nemá chránit ostatní před člověkem například s chřipkou, ale naopak člověka s chřipkou a tedy oslabenou imunitou, před mnohem závažnějším onemocněním. Ze stejného důvodu by člověk s chřipkou neměl pobíhat mezi ostatními lidmi, ale měl by ležet doma. Často se také této nemoci také říká přechozená chřipka, nebo post chřipkové onemocnění. Patogen proniká do těla vždy plícemi s prachem, kouřem, či výpary a jen díky snížené imunitě odsud proniká do krve a pak je roznesen do celého organismu. Proto vždy na začátku vyvolá atypický zápal plic, ten je ale většinou velmi mírný, někdy i bez příznaků, nebo je na pozadí jiného onemocnění, jako například chřipky. Samotný patogen se projevuje minimálně a rozhodně neničí tkáně, ale jeho neurotoxin paralyzuje lokálně nervový a imunitní systém, paralýza nervového systému se projevuje únavou, od malé přes slabost, bolest, brnění, až po naprosté vyčerpání a dočasné ochrnutí. Paralýza je však, na rozdíl od HIV infekce, jen lokální, jen v malém okolí parazita a dočasná a tak vyhubením tohoto parazita v organismu se lze úplně uzdravit. Paralýza imunitního systému se projevuje především vznikem různých oportunních infekcí a samozřejmě, nejen díky opakujícím se infekcím, také zvýšením pravděpodobnosti vzniku všech forem rakoviny a leukémie. Nejčastěji infekce napadají močové, trávící a dýchací ústrojí, tedy vstupní místa infekcí, kde patogen funguje dobře jako katalyzátor nemocí. Naprosto typické je permanentní bolest v krku a to je místo kde se permanentně střetávají, patogen ve vydechujících vodních parách a různé mikroorganismy ze vzduchu při vdechnutí. Je to vlastně tak, že tenhle patogen si v nás ty nemoci pěstuje, jde o symbiózu, kdy patogen poskytuje ochranu před imunitním systémem vypouštěním neurotoxinu a ostatní mikroorganismy ničící tkáň mu poskytují zas potravu. Patogen je před imunitním systémem skrytý a tak jediný mechanismus obrany je vznik lézí, je to tedy granulomatózní onemocnění a tak se taky dá nepřímo diagnostikovat jako chronická granulomatóza, při vyšetření imunity je většina CD+ lymfocitů dlouhodobě snížena. Patogen je rozptýlen v celém organismu - diseminovaná forma a tak léze se mohou tvořit kdekoli, většinou jsou velice malé, pod milimetr, ale mohou být i několik centimetrů velké a ty mohou být nebezpečné pro vznik různých trombóz a nejnebezpečnější je pokud vznikne na srdeční chlopni, kdy vznikají vážné deformace a nedomykavost chlopně, s nutností operace. Některé léze přetrvávají, ale u jinak zdravého jedince se většinou úplně vstřebají a to často i během několika dnů a tak nezůstává žádný důkaz o nemoci. Patogen působí symbioticky s celou řadou jiných patogenů a tak v organismu způsobuje v podstatě většinu známých nemocí, proto je taky neuvěřitelně těžké určit správnou diagnózu, nemoc má vždy velice různý charakter. Symbióza funguje tak, že produkovaný neurotoxin lokálně paralyzuje imunitní systém, čímž umožňuje bujení symbiotických mikroorganismů, které ničí buňky a tyto zbytky jsou pak potravou pro samotný patogen. Proto se nejlépe patogenu daří když je člověk nemocný nebo když vydává hodně energie při fyzické, či tepelné námaze, kdy je v mezibuněčném prostoru velké množství zbytků zničených buněk, kterými se živí. Díky neexistující dostatečně citlivé diagnostické metodě odhalení tohoto patogenu v organismu, funguje tato nemoc skrytě, jakoby na pozadí jiných nemocí a i běžné nemoci jako je chřipka či chlamydiové infekce, jež běžně odezní během pár dnů trvají i měsíce. Problém je v tom, že při léčení běžnými Antibiotiky se tyto symbiotické mikroorganismy ve většině tkáně rychle zničí, ale v blízkosti patogenu zůstávají nedotčené ostrůvky, některé příznaky se rychle zlepší, ale po vysazení ATB se zas rychle zhorší, protože se znovu z těchto ostrůvků rozšíří do celého organismu, navíc se patogen živí nejen odumřelými zbytky buněk ale i různých mikroorganismů a tak celá řada ATB mu dělá dobře a proto jiné příznaky nemoci se zas zhoršují a pacient je stále jako na houpačce. Pacienty v těžkém stavu, i když neví kudy dál, bych odrazoval od experimentování, obzvláště pulsní či krátkodobé používání ATB, kdy následný herx může přivodit i smrt. Patogen se totiž brání léčení, pozastavením a pak vypouštěním většího množství neurotoxinu najednou (jako bych slyšel Samantu z mého oblíbeného sci-fi seriálu „Bál byl ještě víc nepříjemnej než obvykle a vstříkl jí do organismu neurotoxin“, bohužel na rozdíl od Goauldů jsou tihle paraziti skuteční). Díky mnohavrstvé buněčné stěně je patogen skryt i pro imunitní systém a takovouto hradbou žádný lék nepronikne, proto se léky nejsnáze ovlivňuje až jeho replikace, kdy dojde k zeslabení buněčné stěny, nejsnáze se tedy ničí při množení. Tady však vzniká další problém, a to že dojde k synchronizaci buněčného cyklu patogenu a tak opětovně podaný lék v nesprávnou dobu už nefunguje, proto se doposud neobjevil lék ani náhodným podáváním. Patogen je totiž poměrně inteligentní a má řadu strategií jak přežít. Patogen je velmi malý, je rozptýlený a je v pohybu, podle mích odhadů to může být 10 jedinců na 100ml krve u pacienta v těžkém stavu a jen v době replikací, ve tkáni pak desetinásobek, v postižené tkáni pak tisícinásobek, to je ale zcela mimo možnosti citlivosti kultivačně mikroskopických metod, které jsou u nás jediné dostupné, velký rozdíl koncentrace mezi krví a tkání, to je také důvod proč se snížená imunita příliš neprojeví ve vyšetření krve. Je třeba si uvědomit, že při velikosti kolem 4 mikrometrů může paralyzovat imunitní systém do vzdálenosti 10-100 násobku své velikosti, tak může jedinec ovládat až milion okolních buněk, a tak vznikají jen malé ostrůvky, kde teprve působením jiného mikroorganismu může dojít k postižení tkáně a tak vznikají jen nespecifikované lokální záněty, které se projeví ve standardních vyšetřeních, jen zvýšenou sedimentací. Z vyšetření krve nelze nic určit protože nedochází k ničení imunitního systému, ale jen k jeho lokální paralýze, kdy bílé krvinky v blízkosti patogenu jen zpomalí, ztuhnou a přestanou být aktivní, jakmile se ale vzdálí mimo dosah neurotoxinu zas ožijí. Navíc v krvi se objevují především mladý replikanti a to zhruba jednou za 5 týdnů a tak vyšetření krve by bylo nutné opakovat každé tři dny v této periodě, protože buněčný cyklus může být u všech sesynchronizován použitím některých účinných z léků, nebo jen běžných, ale účinných bylinek, jako je třeba Tymián. Nemoc má celou řadu dalších příznaků, které ale nejsou pravidlem u všech pacientů, jsou to například petechie, kožní forma lézí v podobě akné, jež na sluníčku progradovává, nebo bílé skvrny pod zubní sklovinou. Říká se že petechie jsou typickým příznakem Leukémie, ale co tu Leukémii způsobilo. O bílých skvrnách pod sklovinou jsou také různé mýty, jako že je to způsobeno zubní pastou s Fluorem, já myslím, že to způsobuje metabolický vápník, který vytváří imunitní systém jako granulom kolem patogenu, aby ho zničil. Existuje onemocnění s podobnými projevy únavy a bolestí kloubů a podobným diseminovaným vývojem nemoci, Lymská borelioza, na borelie však existuje citlivá diagnostika a tak jí lze snadno vyloučit, navíc jí lze většinou snadno rozpoznat lokálně, v místě kde došlo k přisátí klíštěte dochází většinou k charakteristickému kožnímu projevu. Jiná nemoc s podobnými příznaky je Candidoza, ta bývá však jen doprovodným jevem a již sama o sobě naznačuje problémy se sníženou imunitou. Roli Candidy nelze úplně snadno vysvětlit, protože kvasinky mezi sebou o teritorium bojují a je možné, že právě Candida omezuje šíření jiných nebezpečnějších kvasinek a udržuje tak křehkou rovnováhu. Kvasinková onemocnění se často dávají do souvislosti s acidózou - zvýšením pH kyselosti krve, avšak tělo má několik regulačních mechanismů jak ovládat pH a tak se nedá jednoznačně určit příčinu a následek. Bohužel příznaky těchto doprovodných nemocí jsou výraznější, příznačnější a markantnější, proto se tak těžko určuje diagnóza jen z příznaků.

I když je tento patogen pro vědce téměř století známý, lékaři ho neznají a není ani obecně známo jeho fungování v organismu. Přesto, že touto nemocí trpí ve světě více lidí než AIDS a TBC dohromady, téměř nikdo z lékařů tuto nemoc nezná, ale pacienti tuto nemoc znají, i když jí říkají různě a mnoho z nich si nemoc ani nepřizná nebo jí bere jako stáří, dají se snadno najít, největší skupina se sdružuje pod názvem CFIDS (Chronic Fatigue and Immunity Disfunctional Syndrome, používají se i další názvy ME - Myalgic Encephalomyelitis, ME/CFS) je to zhruba 0,5% obyvatelstva (asi 20 milionů lidí na celém světě), nebo GWS (Gulf War Syndrome) asi 200tis, nebo FM - Fibromyalgia., nebo se jí též říká přechozená chřipka, názvů je mnoho, nebo také falešně pod Chlamydie, což bývá častý symbiotický mikroorganismus, na něž existuje citlivá laboratorní diagnostika a hlavně alespoň nějaká metoda léčení – dlouhodobým podáváním ATB, která na tento patogen zabírá, myslím tím Wheldonův protokol, podobný Marshalově protokolu pro CFIDS. Pokud se projeví příznaky podobné meningoencefalitýdě často se to svede na klíště. Naprostá většina pacientů však dostane až diagnózu nějaké té symbiotické, nejčastěji, následné nemoci jako je třeba rakovina. Je dobré si uvědomit, že se jedná vždy o více nemocí, kdy tento patogen funguje symbioticky s většinou mikroorganismů, nejčastěji s Chlamydiemi a Mycoplasmami, vytvářející nejčastěji různé záněty a tak projevy těchto nemocí jsou většinou výraznější. Patogen se množí v nepříznivém prostředí velice pomalu, jeden buněčný cyklus trvá zhruba 5 týdnů a tak samotná nemoc nastupuje měsíce, je to tedy vždy chronické onemocnění, které se v našich nemocnicích zásadně neléčí. První fáze je většinou bez příznaků a připomíná spíše nachlazení, nebo přesněji lehký zápal plic, druhá fáze je diseminovaná forma typické chronické onemocnění na něž se nejlépe hodí označení CFIDS, ve třetí fázi je to velmi různé a velmi podobné AIDS se závažnými orgánovými nemocemi. Mezi druhou a třetí fází pak nejčastěji stav pacienta osciluje, protože patogen reaguje na celou řadu ATB (například na Cefasporínová nebo Tetracyklinová ATB, jež pronikají do buněk ) pozastavením množení, zároveň léčením ATB přichází patogen často o symbiotický mikroorganismus. Celá řada ATB však působí na patogen příznivě (například Penicilínová ATB), protože se jedná o parazitickou kvasinku a tak stav pacienta denně osciluje mezi výrazně horším a výrazně lepším. Neurotoxin produkující patogen proniká do CNS nejčastěji nervovými zakončeními, kde je obal nervu nejslabší, kde způsobují svalovou slabost, která se jeví jako únava, od toho je název únavový syndrom. Přesto, že se jedná o dlouhodobé chronické onemocnění, pacient může kdykoli zemřít během deseti minut na dočasné ochrnutí se zástavou dýchání a to za specifických podmínek náhlé změny tlaku, ať už krevního tlaku po rozčílení či orgasmu, nebo zranění, nebo barometrického tlaku, při přistávání letadla, v rychlovýtahu, nebo při potápění. Prudkým zvýšením tlaku se natlačí patogen na nervové svazky a vyrovnáváním tlaků neurotoxin pronikne do CNS a způsobí dočasné ochrnutí, to nejčastěji začíná tuhnutím šíje a strnutí se pak rozšiřuje na další části těla, to však nelze ani posmrtně zjistit a tak smrt vypadá přirozená a tak se svede na stáří nebo třeba na chřipku. Právě neurotoxin, jež patogen produkuje, způsobuje to, že při sebemenším zranění to mnohem více bolí, dokonce i obyčejné přesedění ruky, nohy může být velmi bolestivé a lokální dočasné ochrnutí hlubší, nežli u zdravého člověka, proto jsou lidé s touto nemocí velice neurotičtí, podráždění a přesto že jsou velice unavení nevydrží ani sedět na jednom místě. Je vysoce pravděpodobné, že tento patogen paralýzou imunitního systému přímo způsobuje celou řadu závažných onemocnění, především všechny formy rakoviny a leukémie, defrakci srdeční chlopně, pravděpodobně ulcerózní kolitidu a Crohnovu nemoc, nebo i roztroušenou sklerózu a řadu dalších nepřímo. Navíc výrazně zhoršuje průběh všech i banálních nemocí a i zranění. U řady lidí pak může kdykoli patogenem produkující neurotoxin způsobit dočasné ochrnutí se zástavou dýchání a tedy i náhlou smrt.

Je jasné, že pokud by se podařilo vyvinout citlivou diagnostickou metodu na tento patogen a zavést jí do praxe, mohl by v budoucnu klesnout počet všech nemocných pacientů ve zdravotním systému až na polovinu, jen v ČR je podle statistik 50.000, v Evropě přes milion a v USA zhruba milion, permanentně nemocných pacientu s touto nemocí v aktivním stavu - bacilonosiči. Nemoc se však vážněji projeví až po několika měsících a tak její snadná přenositelnost není hned zřejmá, je však téměř dvakrát vyšší než u TBC. Aktivní fází nazývám stav, kdy se objem patogenu zvýší natolik, že se neurotoxinem zasažené ostrůvky v organismu spojí v oblast kde symbiotický mikroorganismus vytvoří nespecifický zánět, ten probudí imunitní systém, který se snaží zvýšeným pocením zbavit patogenu, a emituje s potem do svého okolí velké množství tohoto patogenu, typické jsou noční poty a mírně zvýšená teplota po zátěži organismu a samozřejmě vysoká únava, přecházející až v paralýzu pohybového ústrojí projevující se brněním, nebo křečí. Pasivní fáze je pak stav, kdy imunitní systém drží množství patogenu v přijatelné mezi, projevuje se jen mírnou únavou a sníženou imunitou, patogen číhá na svoji příležitost a tu dostane s jakoukoli další nemocí, třeba chřipkou, nebo Chlamydiemi. Nalezení správné diagnozy a tedy léčení, může mít samozřejmě i negativní důsledek v sociální oblasti protože se může skokově prodloužit život v průměru až o 20 let, možná časem i na dvojnásobek a tím zhroutit důchodový systém, celkově to však musí být pozitivní protože řada lidí onemocní již v dospívání a zbytek života bojuje se sníženou imunitou a tak by se zlepšila kvalita života především v aktivní části a hlavně tato nemoc se na rozdíl od HIV-AIDS týká každého z nás, lze jí totiž chytit kdykoli a kdekoli třeba v MHD. Pokud se člověk nakazí jako mladý, má největší šanci této nemoci odolávat, někteří odolávají i 20 let, dá se ale říct že 20 let umírají, protože život s CFIDS je jedna velká beznaděj. Projevy a rychlost vzniku typů symbiotických nemocí závisí na věku, proto se u řady nemocí uvádí typický věk, příkladem může být rakovina, která rozhodně nezávisí na dědičnosti, ale především na stavu imunitního systému. Většina lidí bere tuto nemoc jako stáří, někomu zkrátí život jen o pár let, nejčastěji se však nakazí dva až tři měsíce před smrtí u HIV pozitivních nebo velmi starých lidí, nebo rok až tři v případě následné rakoviny a to u starších lidí, mladí lidé odolávají často i 20 let, ale někomu může zkrátit život třeba i o 50 let, a to u velmi mladých lidí a to jsou zvlášť tristní případy, ta beznaděj, kdy nikdo z lékařů nedokáže pomoci. Zrovna nedávno byla v televizi zpráva, že dvacetiletá slečna odešla z nemocnice Na Bulovce, kde jí nechtěli léčit a jen jí trápili negativními vyšetřeními, prý svalové obtíže, šla v beznaději za léčitelem, ten jí dělal masáž a přitom se jí zastavilo srdce. Nikdo už ale neví, že tento patogen se mechanickým tlakem může dostat svůj neurotoxin do centrální nervové soustavy a způsobit dočasné ochrnutí, pokud je však rozsáhlejší a jsou zasaženy plíce, bez kyslíku se po pár minutách zastaví i srdce. Neurotoxin je zcela nezjistitelný a patogen je velmi rozptýlen a tak nelze zjistit příčinu ani posmrtně pitvou. Hrozně mne takové zprávy mrzí, vždyť by stačilo pár pilulek, tak zbytečná smrt a není to jediný případ takto umírají jen u nás tisíce lidí, ale lékaři o tom mlčí. Lékaři také vždy léčí jen jednu nemoc a to tu která vypadá jako nejzávažnější nebo nejakutnější a ostatními se nezabývají, zde se však jedná o celou řadu nemocí, způsobenou původcem v symbiotickém vztahu. To že o této nemoci nikdo z lékařů téměř nic neví, může být i důsledek toho, že se u nás v celém systému zdravotnictví systémovýma mykózami nikdo nezabývá, ani chronickými nemocemi se nikdo nezabývá a přesto že patogen napadá především nervový a imunitní systém, ani lékaři z těchto specializací o tomto mezi vědci poměrně známém patogenu vůbec nic nevědí. Lékaři se pokoušejí léčit až následné opakované orgánové infekce, či rakovinu, ale to je již pozdě, je třeba léčit již původce těchto nemocí. V případě následné rakoviny, pak pokus o léčení ozařováním ještě dále naruší imunitní systém a patogen se může plně projevit, pacient pak umírá velmi rychle, obvykle do dvou měsíců v bolestech. Právě tento patogen může za to, že se pacient po zničení imunitního systému ozařováním, cítí tak špatně, všechno ho bolí a sotva se hýbe. Podobně je tomu u pacientů s rozvinutým HIV AIDS, ti také většinou umírají do dvou, třech měsíců od nakažení tímto patogenem. Většina lékařů bere smrt po čtyřicátém roku věku jako přirozenou, ale člověk se zcela běžně dožívá 80-90 let a není daleko doba, kdy s hormonovou stimulací bude možné žít v dobré kondici 150 let, není tedy normální tak brzo umírat a rozhodně bych nehledal problém v genetické predispozici. Samozřejmě mnoho lidí si zdraví ničí záměrně, kouří, fetují, opíjejí se a přejídají, to je ale jiný problém. U opravdu starých lidí může být tato nemoc určité vysvobození jako eutanázie, kdy většinou do tří měsíců zemřou, ale protože je to snadno přenosné vzduchem, může kdokoli onemocnět ve dvaceti, takový mladý člověk může také zemřít do 3 měsíců, většinou však umírá třeba 20 let.

Zkoušel jsem požádat o grant, bohužel to zatím nikdo podpořit nechce, zatím jsem narazil jen na byrokraty v EU a zkorumpované úředníky v ČR, vypadá to že podporu mohou získat jen státní organizace držené komunisty. Po čtyřech letech marného žádání o grant to asi vzdám, naposledy odůvodnily vyřazení ze soutěže tak, že jsem údajně nevyplnil adresu a oznámení mi poslali poštou na moji adresu, můj druhý projekt, rotační spalovací motor, který je 40 krát menší než pístové motory a umožnil by snížit spotřebu benzínu na desetinu, zas vyřadili protože jsem údajně nevyplnil seznam spolupracovníků, když žádné spolupracovníky nemám. Bojovat se zkorumpovanými úředníky je ztracený čas. Prostředky z grantu měli být použity na překlady a publikace a osvětu a hledání možnosti jak v kooperaci vylepšit a uvést do praxe citlivou PCR diagnostiku na tento patogen, podle informací v Austrálii vyvinuli velice citlivou metodu, je ale otázka jak snadno a spolehlivě jí bude možno použít v praxi. Určitě bude potřeba využít nějakou sedimentační techniku koncentrace patogenu a PCR spíše pro určení kmenu. Vyzdvihuji diagnostiku protože léky a léčení jsou známy, nejsou však lékaři používány protože antimykotika jsou drahá a také v potřebných vysokých dávkách velice toxická. Pokud však nejsou používána v dostatečné hladině a dostatečně dlouho a po 2-3 týdnech se léčba vysadí dostaví se herx a tedy výrazné zhoršení stavu, které může znamenat i smrt, tímto pulzním způsobem léčby se patogen jen rozdráždí a výsledky jsou pak hodnoceny negativně. Diagnostika by měla být co nejcitlivější, ideální by bylo, kdyby dokázala spočítat počet těchto parazitů v organismu, patogen totiž spíše funguje jako parazit, nesnaží se tedy hostitele usmrtit, je dobré si uvědomit, že to není nemoc kterou člověk má nebo nemá, ale nemoc se projevuje podle množství těchto parazitů v organismu a též jaký momentální kmen pacient hostí. Buněčný cyklus patogenu je zhruba 5 týdnů, na rozdíl od virů kde je v hodinách, vývoj nemoci je tedy velmi pozvolný, ale léky jsou schopny ničit patogen především při replikaci, kdy je nejzranitelnější, tudíž i citlivé léčení je velice pomalé. Nutná hladina – dávkování léků bude teprve předmětem výzkumu a zřejmě bude individuální s ohledem na dobu jakou tuto nemoc pacient již má, pokud jí má už roky, tak se zřejmě, jak se správně říká, zažrala až do morku kostí, kam budou léčiva pronikat obtížněji a hladina musí být podstatně vyšší. Následný výzkum by měl najít nejšetrnější a nejrychlejší metodu léčby, jež by vedla k úplnému vyléčení. I když podobné granulomatózní nemoci - diseminovaná TBC, či lepra jsou zatím doživotní nemoci, tak věřím tomu, že v budoucnu bude možné i plné vyléčení a udělám pro to co bude v mích silách. Dobrou znalostí fungování patogenu v organismu a Synchronizací buněčného cyklu a zvyšováním dávkování léčiv, až při replikacích, se dá minimalizovat objem vstřebávaných poměrně toxických antimykotik a tak chránit další orgány. V rámci výzkumu se mi podařilo najít nejen zajímavou elektrostatickou sedimentační metodu průkazu patogenu, ale našel jsem i řadu účinných přírodních antimykotik, jež dokáží regulovat buněčný cyklus patogenu v organismu a tím úplně blokovat jeho negativní účinky na nervový a imunitní systém a to i při velice malých dávkách, jež nemají vůbec žádné vedlejší účinky, léčba je tedy bez rizika, je však velmi zdlouhavá. Tato přírodní léčba je také velice laciná a tak si jí mohou dovolit i ti nejchudší z celého světa. Takovýto lék pak může být bájným elixírem života, grál medicíny, který může nejen prodloužit život každému druhému až o desítky let, ale hlavně zvýšit jeho kvalitu, protože s paralyzovaným imunitním systémem člověk zbytek života už jen přežívá. Čím více má člověk v organismu těchto patogenů, tím častěji je nemocen a čím více je nemocen, tím více se pomnoží tento patogen a nemoci se radikálně zhoršují. Při různých virových epidemiích první umírají lidé se sníženou imunitou, to jsou právě lidé s tímto skrytým patogenem v organismu. Pokud se někdo z epidemiologů bál, že by někdy mohla existovat nemoc jako AIDS přenosná vzduchem z člověka na člověka, tak takovou nemoc tu máme a každý zná někoho kdo jí má, ale nikdo to veřejně nepřizná, většina lidí na ní zemřela nebo v nejbližší době předčasně zemře, ale protože není k dispozici citlivá laboratorní diagnostika, funguje skrytě a smrt vypadá přirozeně a tak to lékaře netrápí. Již v roce 2002 se na světovém mykologickém kongresu hovořilo o celosvětové pandemii tohoto patogenu, nikdo však až do současnosti nepopsal, jak přesně v organismu funguje. To, že na vrcholku potravinového řetězce jsou plísně je poměrně známé, ale to, že člověka začínají požírat už za živa a že skutečně zkrátí život většině lidí a popsat tento mechanismus, se podařilo až teď. Je též známo, že podáváním vitamínu D lze prodloužit život, ale mechanismy a důvody nebyli doposud zcela jasné. Může to znít až neuvěřitelně, že by někdo mohl objevit něco jako elixír života, ale všichni jsme viděli jablko, jež vydrží měsíce i rok zcela čerstvé a pak z ničeho nic zplesniví během týdne a podobně je to s lidmi, jakmile se nakazí začnou stárnout o mnoho rychleji, protože imunitní systém začne bojovat na mnoha frontách a občas někde začne prohrávat. Dá se říci, že v podstatě stačí pochopit jen mechanismus, jak nemoc funguje, a lék už se najde snadno. Mnoho lékařů se domnívá, že vznik řady nemocí je dána genetickou predispozicí, nebo dokonce stářím, ale skutečnost je taková, že je to vždy dáno okamžitým lokálním stavem imunitního systému a jestliže ten oslabí, nemoci na sebe nenechají čekat.


     Závěrem se dá říci, že je vysoce pravděpodobné, že pravým původcem řady nemocí lidí je právě tento patogen, i když podobně jako parazit hostitele přímo nezabijí, avšak vypouštěným neurotoxinem paralyzuje nervový a především imunitní systém, čímž způsobuje hostiteli celou řadu nemocí a tím se hlavní měrou podílí na předčasném ukončení života většiny lidí. Je jasné, že v boji s nemocemi je nejdůležitější náš vlastní imunitní systém a tak udržováním tohoto mechanismu v té nejlepší kondici je nejdůležitějším cílem každého léčení. Díky úplné kontrole tohoto patogenu v organismu a jeho vymýcení či omezení by se lidstvo mohlo dostat nejen na vrchol potravinového řetězce na této planetě, ale umožnilo by prodloužit život až na dvojnásobek a učinilo by tak velký vývojový skok k vlastní  nesmrtelnosti.
   Vzhledem k tomu, že se díky vysoké infekčnosti tato nemoc týká každého a podílí se hlavní měrou na nemocnosti a délce života každého člověka, měla by mít i v systému zdravotnictví tato nemoc zvláštní zřetel, podobně jako HIV/AIDS nebo TBC.
    Hlavní problém s touto nemocí je především její neznalost lékaři, pokud ale dosud neexistovala žádná citlivá diagnostika, nelze se divit. Řešením je tedy nejen osvěta, ale především zavedení citlivé laboratorní diagnostické metody, jež by byla součástí základního vyšetření zdraví obyvatelstva.
   Nemocní, kteří tuto studii čtou, i když se zřejmě cítí mizerně, patří mezi ty šťastnější, kteří přežily a tak mají velkou šanci na uzdravení.


Infečnost

Patogen

Jak patogen funguje v organismu

Herx

Kožní forma

Kostní forma

Můj příběh

Diagnostika

Léčení         





                                               2005-2010  © Copiright  john.z