Ostatní zahrada 3 
r. 2006

poslední úprava stránky 29.12.2006

zpět na hlavní stránku  na úvodní stránku         Kronika zahrady      
       na 1.stránku zahrady          na 2. stránku zahrady       na 4. stránku zahrady

Počátkem 6. roku práce na zahradě (rok 2006) již je vidět, že je to zabydlený prostor, přinášející majiteli a uživateli potěšení a prospěch. Více jak dvě desítky postupně vysazených ovocných stromů, mnoho lesních i jiných stromů a bezpočet ovocných i okrasných keřů vzhled zahrady pronikavě změnily. Původní po léta neobhospodařovaná zarostlá louka, kterou byl značný problém vůbec poprvé posekat, se změnila k nepoznání. Jediný vzrostlý strom, který dřívější šetrný majitel louky před prodejem pokácel na palivo, získal hodnotné nástupce, včetně malého lesního hájku, ve kterém v létě již rostou i jedlé druhy hub. Samozřejmě, že dvou či tříleté stromky zvláště v předjarním období v prostoru zahrady ještě zanikají. Ale 4-5 leté stromy jsou již dostatečně mohutné nejen pro vytváření potřebného zastínění k udržení vlhkosti okolního prostoru a jisté ochrany před vanoucími větry, ale i zahradu rozčleňují na prostory pro různé druhy činností. Několik desítek pětiletých smrků u západního oplocení je již znatelnou hrází západnímu dříve volně vanoucímu větru. Další desítky listnatých stromů zase chrání zahradu před větry severními, které zde jsou oslabeny prudkým svahem a zástavbou se zahradami sousedů.

Po 5 letech práce s překopáváním jílovité půdy a jejím zúrodňování a s výsadbou stromů a keřů, z nichž ne všechny se v daném prostředí ujaly, dnes již chalupář se může  jen procházet po zahradě, kochat se krásnými květy a pak zrající úrodou a od konce května až do zámrazu průběžně konzumovat dary přírody. Na práci mu zbývá jen několikrát do roka posekat přerostlou trávu, případně v předjaří či během léta odstranit či upravit nevhodně rostoucí větve. Hlavní a nejnáročnější jeho prací je postarat se o sklizeň ovoce a následně o jeho zkonzumování.

Takový zahrádkář na rozdíl od ovocnáře se musí lopotit od jara do podzimu shrben nad svými záhonky, aby zasel, vyjednotil, přesadil, okopal, odplevelil, zkypřil, zalil a opět odplevelil a zkypřil a pak si konečně po několika týdnech či měsících vytáhl ředkvičku, kedlubnu či uřízl salát. Samozřejmě, že i to lopocení má pro člověka své kouzlo a radost. Nejen výsledný efekt ve vlastnoručně vypěstované ředkvičce či kedlubně, kterou by si mohl bez problémů za pár korun koupit v obchodě, mu přináší pocit uspokojení. Důležitější, než ta samotná ředkvička je pro něj sledování a radost z toho, jak ty rostlinky s jeho péči zdárně rostou. 

Po dlouhé (údajně mimořádně dlouhé) zimě, je průběh letošního jara předzvěstí mimořádně dobrého pěstitelského roku. Rozkvetlo a bez problémů s ranními mrazíky odkvetlo všechno, co vykvést mohlo a mělo. Jsou roky, kdy si člověk kvetení stromu skoro ani nevšimne. Jsou však i roky, kdy bohatě kvete všude všechno, kam se člověk podívá. Letošní zkrácené teplé a vlahé jaro bylo jedním z těch rozkvetlých jar. Zima, byť byla trochu delší, nebyla nijak mimořádně mrazivá. Holomrazy také byly, ale jen krátce a žádné velké škody na rostlinách nezpůsobily. Teplo a vláha jsou zatím skoro v optimálním poměru, takže prakticky nebylo třeba ani zalévat, až na první dva květnové týdny, kdy u nás nezapršelo. Zalití vyžadovaly jen čerstvé výsevy a výsadby, ne ostatní rostliny. Nadbytek dešťových srážek byl letos jen lokální, v našem kraji (nemám na mysli kraj administrativní) se nekonal. Rovněž bambusům průběh počasí svědčil a tak letos mají v růstu proti loňsku o dobré čtyři  týdny náskok.

Pět roků výsadby zahrady není nijak zvláště dlouhá doba. Zejména, pokud je zahrada vysazována postupně. Proto i letos dost keřů i stromků vykvetlo poprvé. A to nejen nějakými ojedinělými květy, ale všechny velmi bohatě. Především různé druhy slivoní a obě meruňky. Jedinými nekvetoucími stromy jsou jen tři hrušně, vysazené v r. 2003. Vloni na ukázku vykvetl jeden muchovník jedním shlukem květů. Borůvka z něj nebyla ani jediná. Letos však kvetou všechny muchovníky a desítky trsů květů by se snad ani nedaly ani spočítat. Tedy úroda jistě bude. Poprvé vykvetla klanopraška čínská. Buhužel jen samčími květy. Příští rok snad budou i květy samičí. Po slabém loňském roce jsou obalené květy i stromek i keř arónie i moravská sladkoplodá jeřabina. Přebohatě kvetla višeň plstnatá. Kvetla trochu i vloni, ale je to cizosprašný keř a tak neměla ani jedinou višničku, přestože předloni opylená zřejmě z prodejny, byla višničkami obalená. Letos po odkvětu je vidět, že nějaké višničky zase budou. Jak letos dopadnou kiwi zatím nevím. U révy jsou hrozny budoucích květů zřetelně viditelné. S kiwi zatím žádné zkušenosti nemám a tak si netroufám odhadnout, zda pokvete. 

V loňském roce se mi podařilo koupit jedlý dřín a letos jsem vysadil hlošinu - českou olivu. U těch se na květ zřejmě bude muset několik roků počkat. Podstatně delší dobu jistě bude trvat, než poprvé vykvete vlašský ořech, který jsem získal vloni od sousedky. Ujal se a začíná pučet. 

Letos bohatě vykvetly i stromky a keře tvořící oplocení pozemků. Jde především o plané třešně a trnky a další keře. No uvidíme, jaké plody urodí. Zkušený zahrádkář a ovocnář při čtení těchto řádek bude jistě kroutit nevěřícně hlavou, co že za druhy keřů a keřů, které odborníci do zahrad zásadně nedoporučují, to na své zahradě vysazuji. Trnku, višeň plstnatou, dokonce i bezinky. Jistě, nepatří do intenzívně obhospodařované zahrady a sadu, neboť mohou být zdrojem virových onemocnění jiných stromů. Jenže rostou-li trnky o 20 m dál volně na mezi, tak to trnka v oplocení samozřejmě nijak nevytrhne. Dnes je již tolik různých virových a jiných onemocnění stromů, plísní i jiných škůdců všude v okolní přírodě, že jediným způsobem ochrany je druhová pestrost (a bohužel  chemie). V loňském roce jsem měl obě broskvoně zdravé. Letos jsou již silně napadené kadeřavostí listů, že ač nerad, musel jsem použít chemický postřik. No a odkud se ta kadeřavost vzala? Z  blízkého lesa patrně nikoliv. Broskve, na rozdíl od meruněk ze stejně starých stromků letos nebudou. .

Čtenář, který dočetl až sem, jistě také chápe, co je smyslem a cílem mé činnosti na chalupě.Vytvořit bezúdržbovou zahradu, ze které při vynaložení minimální námahy a práce bude maximální prospěch a to prospěch nejen hmotný. Samozřejmě, že zcela bezúdržbová zahrada nemůže být nikdy. Nejen proto, že od doby, kdy židovský Pánbůh vyhnal Adama a Evu z Ráje musí lidé chléb svůj v potu tváře dobývati. Ráj v našich končinách nikdy nebyl a nikdy nebude.Tedy nic samo o sobě nebude trvale přinášet plody, jak tomu může být v krajinách blíže rovníku. Také našince by asi ani nebavilo, kdyby mu pečení holubi létali do huby. Radost má člověk nejen z konečného výsledku, ale z celého průběhu činnosti. Z toho, jak zahrada se postupem času proměňuje a spěje k člověkem předem zamýšlenému stavu. 

Dnes jistě není problém pozvat odbornou firmu, která během několika dnů či týdnů konečný stav zahrady vytvoří a to stav naplánovaný specialistou v příslušném oboru. Může však člověka taková zahrada těšit? Koupená věc jistě člověka uspokojuje a má z ní radost, ale nikdy ne takovou, jako z toho, co si sám, byť neuměle, vlastní hlavou a rukama vytvořil, čemu pomáhal k životu. V procesu tvorby vzniká k vytvářenému dílu citový vztah. Je jistě přirozené chtít, aby to vytvářené dílo, bylo co nejdokonalejší. Měřítka pro dokonalost zahrady mohou být různá. Hlavní však jistě je, že zahrada je kus přírody. Příroda je sama o sobě dokonalá. Byla tu, když po člověku ještě nebylo ani stopy a jistě tu bude, až lidé nebudou. Příroda si žije svým vlastním způsobem a pokud člověk do ní zasahuje, tak zpravidla k její škodě. Proto dokonalá zahrada je taková, která bude vyžadovat co nejméně zásahů člověka. O tom  přemýšlelo již mnoho lidí a na internetu lze nalézt množství nápadů, jak takovou zahradu vytvořit. Základní inspirací mohou být stránky http://www.ekozahrady.com/ekozahrada.htm .

 

     Je konec července 2006, léto již je v plném proudu. Pravé neošizené kontinentální léto - dnes má být 37°C. Přestože se po pozdním a krátkém jaru zdálo, že již žádné léto nebude, tak přišlo a je mimořádně vydařené. Teplé, přímo horké léto trvá již více než 6 týdnů a podle předpovědí ještě nejméně měsíc má trvat. Do toho sem tam trochu krátce zaprší, aby nebylo potřeba mnoho zalévat Myslím si, že letos skutečně nikdo nemá důvod si na letní počasí stěžovat, snad kromě našich turistů, kteří se vypravili na dovolenou do jižních krajin k moři. Tedy ne, že by se tam neohřáli a nevykoupali. Tak zle není. Absolutně tepleji je však paradoxně v našich zeměpisných šířkách. Dost možná na tom oteplování Zeměkoule něco bude, protože to v praxi nyní zažívá jak Evropa, tak Severní Amerika. Ale to jen tak na okraj.

    Povedlo se jaro, všechny rostliny - stromy a keře bez problémů odkvetly a navíc velmi bohatě. Koncem května pak nastaly zahrádkářovi žně. Nejprve kamčatské borůvky a jahody - úroda velmi dobrá. Horký červen však postupné dozrávání kamčatských borůvek urychloval a ty po dozrání velmi snadno opadávají. Tak již jsem měl obavy, že koncem června nebude na zahradě co ovocného sezobnout. Ale chyba, rychle zčervenaly první višně a rychle na to začaly třešně. Pak začaly dozrávat muchovníky - nejprve Amelanchierova borůvka - Amelanchier alnifolia, prodávaná také pod obchodním názvem borůvka Alaska, následovaná trochu pozdnějším muchovníkem kanadským. Je to drobné ovoce zatím ještě tak trochu exotické. Alaska vytváří shluky velkých ve zralosti tmavě modrých bobulí. Muchovník kanadský má bobulky menší a v trsu řidší. Jejich barva se při zrání mění ze zelené na tmavě rudou, modrou a zářivě červenou. Chuťově muchovník kanadský je více osvěžující. U Alasky možná záleží na místě pěstování, možná také na občasném zalití. Na jednom keři velmi bohatě obaleném plody měly bobule chuť nevýraznou, mdlou. Druhý keřík v místě cca 20 m od prvně uvedeného, měl bobule chuťově znatelně lepší, což mi potvrdili všichni, co ochutnávali. Literatura i někteří prodejci doporučují, že postačí jeden keřík na zahrádce. Pokud keře budou stejně plodné, jako letos ve svém třetím roce pěstování, tak si zahrádkář na zkonzumování úrody z jediného staršího keře bude muset zvát brigádníky. Prostě úroda mimořádně velká. Alasku je asi nejvhodnější pěstovat jako keř až 2 m vysoký, muchovník kanadský jako nízký stromek. Zatím zdá se, že zralé bobule muchovníků nejeví náchylnost k brzkému opadávání.

      Než jsme stačili zlikvidovat třešně a muchovníky, dozrávala již úroda ranných červených a růžových rybízů a černých rybízů, následovaná malinami. Pak nastoupily další pozdnější višně a nyní již měknou plody angreštů i nádherně žluté rannější meruňky. Tedy žádná pauza ve sklízení a konzumaci nenastala a patrně do pozdního podzimu již nenastane. A to bohužel letos neplodí broskve, které po opakovaném pozdním postřiku zkadeřených listů opět již začaly růst. Plodné keře nevytvořily bohužel zatím ani minikiwi ani klanopraška čínská. Zato do plodnosti nastoupily další hlavy révy, které již ukazují budoucí hrozny. Tradičně dobrou úrodu jablek a hrušek i zahradních ostružin letos doplní mimořádně velká úroda různých druhů švestek a pološvestek, které dosud neplodily nebo jen minimálně.

    Tak i když občas žehráme na praotce Čecha, že ve své pouti mohl pokračovat ještě trochu jižněji, tak ve skutečnosti  mu musíme být vděčni, protože našel pro náš národ to nejsprávnější místo, kde je skutečný zemský ráj. Anebo by mohl být, kdybychom ho svojí činností nepustošili. 

 

    Již před časem jsem náhodou navštívil webové stránky o renesanci tradičního nástroje zemědělců - kosy  na www.kosimesnadno.cz/ .Nyní po čase jsem na stránce http://www.ekozahrady.com/kvetnate_louky.htm - (každému zájemci vřele doporučuji zároveň s tamním odkazem na producenta travních semen pro jakékoliv možné druhy louky www.plantanaturalis.com ) opět narazil na odkaz na stránku o snadném kosení. Kosení tradiční kosou je nejen ekologičtější, ale i pro sekáče zdravější a pro zdatného sekáče i  rychlejší, než kosení kosou motorovou. Stránky mě natolik zaujaly, že jsem se rozhodl železnou kosu si pořídit a tím pro životní prostředí i své zdraví něco dobrého udělat. Již při pečlivém studiu techniky snadného kosení, výběru, naklepávání a broušení kosy jsem si byl vědom na základě svých dávných zkušeností z mládí, kdy jsem namísto do pionýrského tábora jezdil vypomáhat svým příbuzným samostatně hospodařícím rolníkům při žních, že práce s kosou není žádná sranda, jak by se nezkušenému člověku při čtení o snadném kosení mohlo jevit. Přitom samostatné sekání kosou je tím nejmenším problémem.
    Pro začátek jsem se rozhodl nikoliv pro kosu profesionálních sekáčů za 1.000 Kč kus bez kosiště, ale pro kosu, která bude na našem trhu běžně dostupná. Pak se po nabytých zkušenostech uvidí. Tedy navštívil jsem Baumax, kde měli pouze kosiště v ceně kolem 270 Kč.Uspěl jsem v zahradním centru, kde měli komplet kosu s kosištětem i kroužkem na upevnění kosy za pouhých 370 Kč - označeno jako výrobek z Ruska. Ruská bude zřejmě jen kosa samotná, protože kroužek je označen značkou českého výrobce a na kosištěti se země původu laicky nepozná.Babku na naklepávání kosy měli pouze tradiční, naklepávače kos tam nevedou. 
    I tak, že jsem nebyl perfektně vybaven, jal jsem se kosu nasadit a pokusit se ekologický nástroj vyzkoušet. Dvě zadní hrany u kroužku kosy se rašplí zaoblí a nasazení je snadné. Sekání nenaklepanou kosou již tak snadné nebyly. Respektive samotný pohyb naznačující sekání vcelku šel. Jenže kosa ukousla pouze silné stvoly vysokých travních rostlin, nikoliv však již samotné listy trávy. Tedy skoro již suché roští nad travním porostem zásahem kosy polehlo, zelená tráva však zůstala nedotčena. Naklepání kosy je zamýšlený účinek sekání určitě nezbytné.
    Poučen teoretickým návodem na uvedeném webu dal jsem se do naklepávání kosy. Riziko zničení kosy neodborným mlácení kladívka je značné, neboť ostří kosy snadno zvarhánkovatí a pak i se rozpraská. To jsem věděl z mládí. Ale mám malou kovadlinu s perfektně rovnou plochou a kladívek hafo. Bohužel doporučované kladívko o hmotnosti 600 gramů jsem mezi nimi nenalezl. (Následně ani ve specializovaném obchodě - jen 500 gr nebo 1.000 gr.) Přehršel kladívek jsem si připravil ke kovadlině a jal se ostří kosy zpracovávat. Kladívko o vyznačené hmotnosti 500 gr. o hypermarketu se ukázalo jako naprosto nevhodné, neboť po několika desítkách úderů se na něm začaly odštěpovat hrany a při naklepávání špičkou i ta špička. A to jsem klepal pouze malou silou, abych zachoval rytmus naklepávání, jak jsem si ho v paměti vybavil - tedy odhadem 2-3 údery za vteřinu. No, patrně kladívko není na klepání do železa výrobcem určeno. Z různých druhů kladívek se osvědčilo jako nejvhodnější kladívko zednické. Zhruba každým jedním úderem ze sta se malá ploška ostří kosy do příslušné podoby trochu rozklepla. Výsledek na vynaložené úsilí velmi žalostný. Ovšem další pokus o sekání  trávy byl již zdařilejší. Sem tam i kus trávy se kose podařilo uškubnout. 
    Nezbylo mi, než zmínit se sousedům o mém pokusu o ekologické chování v přírodě. Nalezl jsem pochopení a nyní již vím nejméně o třech dosud žijících lidech, kteří dokážou kosu správně naklepat. Mám i speciální nástroj - naklepávač kos, pro který by správné naklepání kosy měla být hračka. Přesto dám na radu svých dobrých sousedů a motorovou kosu nevyhodím. Prý ji ještě rád využiji. Tak zatím nevím, jakého dosáhnu pokroku v činnosti, kterou v minulosti ovládal naprosto každý člověk na venkově.  Práce s tradiční kosou je umění mistrů. Ale snad ovládnout toto umění nemůže být tak mimořádně obtížné, že by dnešní člověk takové dovednosti nemohl získat. Zatím stále ještě mezi námi žijí lidé, kteří toto umění ovládají. Při nejhorším se za pouhé tři stovky přihlásím do dvoudenního kurzu vedeného kanadským specialistou.

    Naklepávač kos je věc praktická, práce s ním  snadná a výsledek vynikající. Tedy aspoň podle mých laických dosavadních zkušeností. Samozřejmě nelze jen bušit do kloboučku, ale je třeba dbát, aby kosa po každém klepnutí se trochu posunula a klobouček naklepávače pootočil. Naklepat kosu se mi zdárně podařilo a ihned jsem ji vyzkoušel. Na první pokus jsem posekal asi 10 arů louky, kde byla tráva vyšší. Výsledek sice nebyl na profesionální úrovni - po shrabání trávník spíše než jako posekaný někde vypadal jako pokousaný, ale až praxe dělá mistra. Nikdo učený z nebe nikdy ještě nespadl. To, že trávu jsem posekal bez řevu motorové sekačky, mě skutečně těšilo. Kosa se osvědčila jako dobrá investice.

 

pokračování

Nahoru

Zpět na 1.stránku zahrady

Zpět na 2. stránku zahrady

 zpět na hlavní stránku na úvodní stránku
    
  

NAVRCHOLU.cz