Personal Site

My photo

Několik tipů pro seřízení akustické kytary

Následující rady vycházejí:
a) z rozhovorů s kytaráři
b) z internetu
c) ze zkušeností.
Co jsem dělal, popíšu, co jsem nedělal, přiznám. Třeba vám tipy trochu pomohou. Další rady najdete přes odkazy na příslušné stránce.

Jedním z hlavních problémů bývá

Dohmat

Dohmat (v angličtině action, kdybyste hledali na webu) je v zásadě dán kombinací tří vlivů: výškou ořechu (kostěný nebo plastový pražec u hlavy nástroje), průhybem krku a výškou sedlového pražce v kobylce. Přesné seřízení je nejlepší si udělat sám. Kolem výšky strun nad 12. pražcem se nadělá moc řečí, jde o to, aby se vám i nástroji dobře hrálo. Není důležité, aby struny byly "co nejníž", jak to podle diskusí na webu někdy vypadá. Záleží na stylu hudby, způsobu hry a celkovém stavu kytary. Pro doprovodné hraní bych skoro provokativně řekl dát struny tak vysoko, jak dovolí ladění, aby kytara neztrácela výkon. Docela jsem se divil, jak vysoko měl struny prstový génius Chet Atkins (podle svého spoluhráče Paula Yandella - viz rozhovor na netu). Vždycky jsem si myslel, že je musel mít extrémně nízko. Pravý opak byl pravdou, někdy je u nové kytary prý ještě zvyšoval. Cílem byl prostě zcela čistý zvuk. Kytaristé, kteří "slajdují" (válečkem) nebo podlaďují (irská ladění), zase mají naprosto jiné seřízení.

1. Ořech (nut) je lehounce přilepen, stačí jej odklepnout kouskem tvrdého dřeva, je-li zasazen v drážce, prostě ho vytlačíme ven. Na rovnou podložku položíme (lépe nalepíme) brusný papír a brousíme. Pozor na rovinnost a kolmost, obé kontrolujeme šuplerou. Jemně můžeme plochu korigovat "šábrováním" ostrým břitem nože. Podle mého soudu je přesné seřízení ořechu důležitější než populární štelování kobylky. Nepatrná změna (snížení) může odstranit důvod nespokojenosti s laděním v nižších polohách, o komfortu hry nemluvě. Výška by měla být taková, aby při dohmatu na 2. pražci byla struna v drážce téměř na úrovni 1. pražce. Přeženeme-li broušení, podložíme ořech dýhou (slyšel jsem i o staniolu) nebo papírem. Lepíme vteřinovým lepidlem v nepatrném množství. Můžeme i proříznout jednotlivé drážky, ale opatrně, kytaráři na to mají speciální nástroje. Tady už je případná náprava horší, dobrý tip je kašička smíchaná z vteřinového lepidla a prášku obroušeného z rybí kosti. Může se stát, že při nasazení kapodastru bzučí struny mezi kapodastrem a ořechem. Na to má kromě ořechu vliv i průhyb krku.

2. Průhyb krku se nedoporučuje seřizovat bez zkušeností, ale někde je musíme získat, že... Ono to zas není bůhvíco. Kytaru je třeba položit na rovnou pevnou podložku. Přístup k táhlu (truss rod)je buď od hlavy nástroje, bývá tam přišroubována plastová nebo dřevěná krytka, nebo z korpusu. V korpusu je pak hlava s vnitřním šestihranem (imbus), klíčem je šestihranná tyčka zahnutá do pravého úhlu, v hlavě je to různé. Buď opět imbus, ale také normální šestihranná matice (pak je nutný trubkový klíč, a měl by být dost tenkostěnný, což lze upravit zbroušením), nebo i šroub s drážkou pro šroubovák.

Zásada je průhybem krku neseřizovat a priori výšku strun nad oktávou (něco jiného jsou jemné korekce, když se trochu hne právě krk). Malý průhyb je dobrý k tomu, aby struny nechytaly o pražce. Hmatník pak jakoby kopíruje kmitající strunu, která má dost místa.

Průhyb nastavíme tak aby při kapodastru na 1. pražci a struně E stisknuté na 13. až 14. pražci byl průhyb na 6. až 7. pražci 0,15 - 0,25 mm. Já bych řekl, že i míň, raději zvednu kobylku. Je to opět subjektivní, zase s tím někdo nemusí souhlasit, uváděné údaje jsou opět často větší, ale neoddiskutovatelné je chování kmitající struny (tvar její půlvlny při rozkmitu). Na to změření stačí trochu papíru a posuvné měřítko. Kdesi na internetu jsem se dočetl, že by měla projít dolarová bankovka:)) Síla dolaru je prostě síla dolaru. Pokud je vůle menší, povolíme táhlo, pokud je větší, přitáhneme. Nešroubujte, jako když stavíte z Merkuru, je to citlivá záležitost, stačí jít tak po 1/6 otáčky. Krk se musí chvilku usadit.

3. Sedlový pražec (bridge) nejvýrazněji určuje výšku strun nad oktávou, tedy 12. pražcem (myšleno nad kovovým pražcem, ne nad hmatníkem). Seřizujeme jej nakonec. Anglické weby tento parametr uvádějí ve čtyřiašedesátinách palce. Mám vyzkoušeno pro struny tl. 012-053 a trsátkové hraní hodnoty 7/64 (asi 2,8 mm) u struny E mezi strunou a vrcholem pražce, 5/64 pro e, pro hraní prsty trochu méně. Pro tvrdší hraní je únosné jít na 8/64, resp 6/64. Je to nesmírně individuální, připouštím, že asi mám spíše vyšší dohmat, ale mám rád ten čistý tón bez pazvuků, které ubírají struně energii, a hraje se mi dobře. Na YouTube jsou hráči, kteří nemají pomalu jeden čistý tón, všechno jde o pražce, a nějak to nevadí, ale já bych tak hrát nemohl. Vladimír Merta píše ve své folkařské příručce o 4 mm u struny E, to už se mi zdá opravdu dost, ale je to Pan kytarista, navíc podlaďuje o tón. No a jazzový kytarista Freddie Green měl struny tak vysoko, že normální člověk by na barré potřeboval svěrák. Jenže hrál speciální technikou.

Na měření stačí šuplera (hloubkoměr přiložíme na pražec a táhneme, dokud se spodní okraj struny nekryje s hranou posuvky, nebo použijeme měřicí doteky pro díry) nebo měrka (pokud nemáme rovnou palcové měřítko). Při tisku měrky (pdf) dejte pozor na nastavení tisku ve skutečné velikosti.
pdf.gif(1 kb) merka.gif(444 b)
Měrka

Brousíme-li sedlový pražec, výšku kontrolujeme šuplerou, nutností je rovná podložka, pozor na kolmost. Jeden mm na pražci znamená 0,5 mm nad oktávou. Potřebujeme-li pražec podložit, pozor na plastový vikslajvant, vezme kytaře zvuk. Lepší je kostěný pražec nový, nebo jej lze podložit mahagonovou či palisandrovou dýhou (mám dobrou zkušenost) nalepenou vteřinovým lepidlem.

Problém může nastat při piezosnímači pod pražcem, úprava může rozhodit snímání (některá struna zní hlasitěji atd.). Je to trochu riziko, pokud se to stane a netrefíte jemné korekce pomocí papírové pásky, je třeba jít za odborníkem.

Intonace kytary

Bývá dalším problémem, zejména opět u továrních neseřízených kytar. V první řadě si musíme uvědomit, že každý pražcový nástroj je ze své podstaty falešný. A vůbec nejnedostižnější je asi dokonale ladící španělka...

Čím můžeme intonaci ovlivnit: základ je pochopitelně dán už konstrukcí nástroje, tedy menzurou a rozmístěním pražců. Je-li to blbě, může to zachránit jen nástrojař a je otázka, zda to má cenu. Další faktor je popsán výše, je to právě dohmat. Intonaci může výrazně ovlivnit i značka strun ve vztahu k nástroji, nutno vyzkoušet. Podstatná je i technika, struny by se neměly tisknout zbytečně silně a ruka by se neměla povalovat po hmatníku a "viset" na strunách. Jednu zajímavou chybu jsem kdysi objevil i u sebe: při hraní ve stoje jsem u některých hmatů podvědomě přitlačil kytaru k tělu a prohnul ji tak vzad... Hloupé, co? I vyprsit se musíme s citem. A konečně se dá intonace ovlivnit tzv. kompenzací. Ta se běžně provádí na kobylce, šílenci kompenzují i ořech, na vlastní oči jsem to ale neviděl. Chce to totiž většinou říznout do hmatníku (na to nemám, hlavně psychicky, jinak všechno jde spravit...).

Nejjednodušší to je na elektrické kytaře, tam je všude kov a šroubky. Procesy seřízení (popř. rozes..."rozřízení") jsou vratné. Na akustice je to horší, tam se musí brousit. Kobylka bývá běžně kompenzována už výrobcem, poznáte to podle toho, že směrem k basovým strunám je pražec šikmo vzad. Takaminy mívají pražec dokonce dvoudílný. Problém bývá s intonací struny h, jejíž tóny od 5. pole nahoru většinou "utíkají" výš, než by měly, někdy zlobí g (oběma směry, na nylonkových španělkách bývají hmaty kolem 7. pole rozladěné výš, na kovových strunách zase při použití kapodastru bývá struna g níž). Pokud je problém ve vyšších polohách, pomůžeme tomu zbroušením hrany kobylkového pražce tak, aby struna, která má snahu ladit výš, byla delší a naopak. Když jsem kdysi brousil pražec tak, aby opěrný bod struny h byl dál, řekl mi jeden můj známý houslař: "To jste bourák, když poznáte ten milimetr..." Bourák rozhodně nejsem, ale vážení, ten mm poznat opravdu byl.

Je-li problém s intonací dole, tj. do 5. pole, je to horší, protože to kobylkou neovlivníte. Buď se musí kompenzovat ořech, o čemž jsem četl teoreticky v časopise Muzikus, dá se to najít i na webu, ale chce to superpřesnou ladičku (v ceně levnější kytary) a odvahu. O něco se zkracuje hmatník, no já bych to nedělal, protože příliš velká přesnost může znít až nepřirozeně, nebo se to dá ovlivnit aspoň úpravou výšky ořechu (je-li ještě kam brousit). Osobně tuto kompenzaci pokládám za zbytečnost. Ve studiu jsem naladil studiovou ladičkou Korg a ladění Michálkovy kytary následně schválil nejen zvukař, ale i počítač, tak co bych něco pižlal. Má-li kytara tzv. 0. pražec (ořech pak pouze určuje rozteč strun), pomůže někdy jeho zbroušení. Pozor na zaoblení pražce, zbrousíte-li ho naplocho, může se zhoršit zvuk prázdné struny. Nástrojaři na to opět mají speciální nářadí.

Měl jsem kdysi kytaru (dreadnought), která hrála velmi pěkně, dokud člověk nezmáčkl hmat Ddur ve druhé poloze - jeden z nejčastějších. Tento hmat zněl prostě ošklivě, jakoby falešně; i když podle ladičky seděl, zvukově se nepříjemně vymykal. Mám španělku, která má pro mě nepěkný tón G (3. pole na struně E), najednou tak jako výrazně zaduní. Poznám to hlavně při vícehlasé hře, ani ne při jednohlasé melodii. Přitom když kytaru nahraju, ten dojem nemám. Když jsem ji před lety kupoval, nějak jsem to podcenil, kromě toho má taky kladné stránky:). Musím tu nejhlubší strunu na 3. pražci hrát prostě opatrně. Jsou to věci mezi nebem a zemí.

Někde něco nezní, drnčí, rezonuje...

Průšvih. Strašně těžko se hledá příčina, pokud není zcela banální, tzn. opotřebovaný či uvolněný pražec, nebo nedejbože v kytaře něco prasklo a my alespoň víme, co to bylo a proč. Neznějící prázdná struna může mít příčinu i ve struně samé. Jinou příčinou zhoršení zvuku prázdné struny může být nepřesně usazený sedlový pražec v kobylce (na to upozorňuje na stránkách firma Furch, kde jsou dobré rady k údržbě nástroje), popř. vůbec opotřebený kobylkový pražec.

Tupý zvuk na určitém pražci může být zaviněn uvolněným pražcem, pozorně zkontrolujte, zda se pražec v drážce nehýbe. Pokud máte kytaru elektrifikovanou, může otupení zvuku některých tónů způsobit i vodič dotýkající se ozvučné desky zespodu v nevhodném místě.

Nejhorší je rezonance a drnčení. Kytara v tomto případě klame tělem, příčina může být jinde, než se zdá podle poslechu. Na vině může být cokoli - od prasklého žebra, uvolněného spoje (čím hlouběji v korpusu, tím "lépe"...) přes ozvučení (blbý potenciometr...) nebo uvolněnou mechaniku po papírovou etiketu. Podle zákona schválnosti se v dílně opravářově nestane naprosto nic - kytara hraje jako nová. Pokud máte "štěstí" a parazitní zvuk se ozve, zkušený kytarář často pozná příčinu spíš než laické ucho. Jinak těžká rada, chce to hledat a hledat a uvažovat a nejlepší je být sám doma, jinak vás bližní po půlhodině strávené třeba s tónem G vynesou v zubech na mráz. Howgh.

Kontakt

black manUž jsem zjistil, že pár lidí našlo na těchto stránkách radu. Jsem zcela neješitně rád.

Chcete-li napsat, pak na josefgruber61[@]gmail.com (samozřejmě odstraňte lomené závorky).