Personal Site

My photo

Něco o kytarách a trocha zkušeností

"Moje kytara je tak krásná, že si někdy přeju, abych na ni uměl hrát." (Leonard Cohen)

Tyto stránky jsou přidruženy ke stránkám kapely Klobouk dolů.

5 rad pro pořizování kytary

1. Přiměřenost

Nezastávám názor, že "kytara pod 30 tisíc mi nesmí do baráku", musí to být úměrné kapse a síle hudebních aktivit. Nemá cenu investovat do nástroje, na který se pak bojíte hrát, i když je pravda, že z Martina za 98 000,- Kč snadno dostanete zvuk, který obdivujete z nahrávek... Nesmyslem je opačný extrém - že totiž dobrý hráč zahraje na cokoli. Prosbě "Hele, ty hraješ, zahraj něco..." jsem podlehl pouze jednou a pamatuji si ten průser dodnes - ta španělka měla zbořený krk a struny v nadoblačné výši nad hmatníkem. Problémem fabrických kytar pod dvacet tisíc bývalo většinou nevalné seřízení, dnes už přehled nemám, ale mě osobně seřízení-neseřízení kdysi odpudilo v obchodech od celkem slušných nástrojů (co já vím, co to udělá, když se přitáhne táhlo v krku a sníží kobylkový pražec, popř. ořech... a propos - podle vztahu k obyčejným kytarám hodnotím hráče, opraváře a prodejce - okázalé apriorní opovržení a nos nahoru neberu). Dobrá kytara je každopádně pro průměrnou kapsu docela nákladná záležitost.

2. Opruzovat, opruzovat, opruzovat

Ptejte se, nechte si poradit, vyhledávejte kontakty, muzikanti jsou vesměs sdílný lid a prodavači jsou od toho, aby prodávali. Zahrajte si na co nejvíc kytar, zejména těch kvalitních - musíte mít srovnání. Buďte vstřícní i vy - přitisknout v obchodě novou kytaru na krásnou bundu s kovovými cvoky není ideální postup. Uvidí-li prodavač nebo výrobce, že se k nástroji jakékoli ceny chováte citlivě, bude hned ochotnější. Názory jiných filtrujte, ne každý, kdo radí, taky věci rozumí. Nicméně reference jsou velmi důležité, zejména v případě rozhodnutí nechat si stavět nástroj na zakázku. Neptejte se kováříčků, je-li dostupný kovář - od čeho je e-mail? Já jsem kdysi napsal např. Jaromíru Nohavicovi, promptně, ochotně a konkrétně odpověděl.

3. Zvážit materiál

Celopřekližkový nástroj: relativně levný, odolný, vydrží i drsné zacházení, není tak citlivý na změny teploty a vlhkosti. Zvuk je více tupý, jakoby "nemohl zcela ven". Ideální do hospody a k ohni. Pozor - "překližka" vůbec není apriorně šunt (však taky překližková elektroakustická Yamaha stojí pěkných pár peněz!), při dobrém výběru poslouží výborně - třeba pro rytmický doprovod "tá-dap tá-dap" swingového typu a nějaké to sólo. Jsou i profesionálové, kteří mají kvalitní překližkovou kytaru pro vystoupení, kde do nich díky péči pořadatelů pere hodinu polední slunce nebo hrozí déšť.

Polomasiv: jsou různé možnosti - masivní vrchní deska (smrk nebo cedr), ostatek překližka; masivní vrchní a zadní deska, luby překližka; masivní vrchní deska a luby, zadní deska překližka. Při dobrém výběru může hrát velmi pěkně, je nutné porovnat. Není tolik náchylná k sesychání jako celomasivní nástroj.

Celomasiv: pochopitelně, že dobrý celomasivní nástroj taky nejlépe hraje. Připomíná živou bytost - ozývá se celým tělem, má dozvuk, plastický tón. Je však choulostivý na změny teploty a vlhkosti a náchylný k sesychání. Při nejistém původu materiálu (některé asijské nástroje) riskantní - může prasknout nebo se zdeformovat. Myslím, že v téhle kategorii by se pohybovali zájemci o značkové Martiny, Gibsony, Takaminy, popř. české zakázkové nástroje, u nichž vás kytarář přesvědčí o kvalitě své práce. Vrchní deska se dělá ze smrku (tzv. sitka, adirondacký, alpský apod.) nebo z cedrů. "Červený" cedr je měkčí, má zdánlivě barevnější zvuk, v kapele to může být však i na závadu (začne se to divně míchat s jinými nástroji, kdežto u smrku vám najednou vylezou takové sexy špičky v tónu). "Žlutý" cedr je pevnější, snese i tvrdší struny. Velmi hezky vypadá. Navíc i při konstrukci kytary pro barevnější zvuk jakoby udrží středy, takže výsledný zvuk zní zajímavě při hraní prsty i při razantnějším doprovodu. Ale to jsou subjektivní pocity. U celomasivní kytary ovlivní zvuk i materiál lubů a zadní desky - do toho se tu nechci pouštět, jenom bych opisoval, takový znalec nejsem (ale jestli je na kytaře palisandr nebo něco levnějšího, to je někdy sakra znát:-). Pozor - právě tady jsou značné rozdíly v ceně (nejlevnější z běžně používaných exotických dřev je kanadský ořech, pak asi mahagon, mezi nejdražší patří právě brazilský palisandr, a co je úplně top, si nechám pro sebe, protože to je informace, kterou nemám ze sebe - stejně to u nás nepořídíte:)! Co se hmatníku a kobylky týče, jsem notorický "ebenista", protože tohle dřevo je pevné a tvrdé, ale právě tady se dá něco ušetřit bez zásadní újmy na kvalitě (palisandr). Navíc ebenový hmatník je těžký a při hraní ve stoje kytara může padat na hlavu.

4. Zvážit volbu "tovární výrobek - ručně dělaný zakázkový nástroj"

S tím souvisí i rozhodování "cizina-domov", málokdo z čtenářů těchto stránek asi zaskočí do Kanady k Larivéeovi, aby si objednal mistrovský kus. Zahraniční fabrické kytary do 20 tisíc (orientačně) jsou většinou z Dálného Východu. Tamním dělníkům je celkem putna, jak slepí dva kusy dřeva, chce to oči a ucho jako ostříž (éééé, jak je na tom ostříž se sluchem?...), navíc je tu i materiálová nejistota, vysokou cenu dobrých kytar dělá právě přirozeně vyzrálé kvalitní dřevo. Dobré byly Yamahy z Taiwanu (Kaohsiung, nebo tak nějak), ale jak píšu výš, přehled dnes už tolik nemám.

Čeští výrobci umějí hodně, nemají sice za sebou vývojové laboratoře světových firem, ale hraje jim to taky pěkně. Chce to reference, vyzkoušení, porovnání a osobní návštěvu v dílně. Výhoda je jasná - oč požádáte, toho se vám dostane, navíc v ceně nižší, než byste zaplatili za zahraniční značkovou kytaru srovnatelné kvality. Nevýhoda taky - jaký ten nástroj doopravdy bude, se pozná až po dohotovení - a za dva roky (vyzrálost materiálu). Podle mne patří k absolutní špičce pan Michálek z Jihlavy (nemá ani www stránky, přesto se o něm mezi muzikanty dobře ví a práce má opravdu hodně). U některých jiných výrobců se vám může stát, že dostanete sice výborně hrající kytaru, která na první pohled i báječně vypadá, ale při bližším pohledu zjistíte jistou lajdáckost v detailech. Pokud je správně napasovaný krk, jsou v pořádku hmatník a kobylka a kytara hraje, jak má, dá se to strávit, ale mistra dělají právě ty detaily. Někteří výrobci by se možná měli méně věnovat svým internetovým prezentacím a zaměřit se na čistotu práce. Jsou výrobci, s nimiž se lze dohodnout, že nástroj neodeberete, nebudete-li stoprocentně spokojeni. Je to ovšem dražší záležitost a žádný kytarář nezajásá, když začnete slovy "Tak co děláte nejlevnějšího?" (pak vás pošle do krámu a ten drsnější ještě jinam...). Zastávám názor, že je nutné dát jasné základní požadavky (druh kytary, materiály, hmatník, pražce, rozteč a posazení strun apod.), výrobci předvést své typické hraní a pak mu do toho moc nekecat a nevymýšlet si prkotiny, nejste-li těžký profík. Spíš je dobré najít výrobce, který nějak sám od sebe dělá to, co vám vyhovuje. Tvrdím, že kytara má duši a když donutíte mistra k detailům, které jsou mu proti srsti, nástroj to pozná.

5. Nepřebrat

Byl jednou jeden a ten vybíral, až přebral. Buď se jednou rozhodnete, nebo nebudete hrát na nic - tertium non datur. I když si koupíte kytaru za 160 tisíc, najde se někdo, kdo vám sdělí, že za ty prachy by to mohlo hrát ještě líp. Vždycky to totiž může hrát "líp" - ne každý má stejné ucho a vkus. Mnoho lidí oplývá přesvědčením, že znalosti a odbornost dá nejlépe najevo kritikou a hledáním nedostatků. Pozor - může za tím být i závist, neberte všechno vážně. Pokud vám projde rukama dostatek kytar, u jedné nakonec získáte pocit, že v dané cenové kategorii bude máloco lepšího, a když, tak ne výrazně a se zhoršením něčeho jiného. Potom kupte, mějte radost, vesele hrajte a na "kritiky" kašlete. Dobrou radu a konstruktivní kritiku od blábolu brzy poznáte.

Kontakt

black manUž jsem zjistil, že pár lidí našlo na těchto stránkách radu. Jsem zcela neješitně rád.

Chcete-li napsat, pak na josefgruber61[@]gmail.com (samozřejmě odstraňte lomené závorky).