Plzeňská náboženská scéna


Studie o stavu religiozity v Plzni vypracovaná v létě 1998
pro Magistrát města Plzně
 
 
 

Napsal:

Mgr.Mgr. Martin Fojtíček


 
 
 

  návštěv



Úvod *

1 Základní pojmy a úvahy *

1.1 Základní pojmy *


1.1.1 Náboženství
*
1.1.2 Kvazireligiózní útvary
*
1.1.3 Religiozita
*
1.1.4 Spiritualita
*
1.1.5 Náboženská společnost a církev
*
1.1.6 Nová náboženská hnutí
*
1.1.7 Sekta
*
1.1.8 Několik poznámek k problému metody
*

2 Religiozita v naší zemi *
2.1 Situace v Evropě
*
2.2 Religiozita v České republice
*


2.2.1 Průzkumy religiozity
*
2.2.2 Právní úprava statutu církví a náboženských společností v ČR
*
2.2.3 Zastoupení jednotlivých církví a náboženských společností v české populaci
*

3 Religiozita v Plzni *
3.1 Historický pohled
*
3.2 Církve, náboženské společnosti, náboženské a duchovní aktivity v Plzni
*


3.2.1 Problém klasifikace náboženských společností
*
3.2.2 Křesťanství
*
3.2.3 Křesťanské církve v Plzni
*
3.2.4 Společenství vycházející z křesťanství
*
3.2.5 Židovství
*
3.2.6 Islám a hnutí z něj vycházející
*
3.2.7 Hnutí inspirovaná indickým národním náboženstvím
*
3.2.8 Hnutí vycházející z buddhismu
*
3.2.9 Hnutí vycházející z esoterismu
*
3.2.10 Nábožensko-psychoterapeutická hnutí
*
3.2.11 Hnutí New Age
*

4 Shrnutí, výhledy *
4.1 Bilance religiozity
*
4.2 Závažnost problému
*
4.3 Možná skrytá nebezpečí
*
4.4 Prognóza situace v Plzni
*
4.5 Prevence negativních náboženských jevů
*


4.5.1 Vzdělávání
*
4.5.2 Informovanost
*
4.5.3 Sdílení
*
4.5.4 Konkrétní opatření
*

Závěr *

Vybraná studijní literatura: *

Použitá literatura: *

Adresář církví a náboženských společností a dalších v práci zmíněných subjektů *

Informace o církvích, náboženských společenstvích a hnutích podají: *

Informace o církvích a náboženských společnostech na Internetu *

Průběh práce na projektu Plzeňská náboženská scéna *

 

 



Úvod

Naše práce nese název Plzeňská náboženská scéna. Má za cíl mapovat náboženské a duchovní aktivity v Plzni.

Pro orientaci v tématu se věnujeme nejprve vysvětlení základních pojmů (kap. 1), se kterými budeme pracovat (náboženství, religiozita, církev, sekta apod.). Dále uvádíme několik motivujících poznámek ke stavu náboženskosti v Evropě a k vývoji religiozity v našich zemích v tomto století (kap. 2). Jádrem práce je popis plzeňských náboženských a duchovních společenství (asi čtyřicet subjektů) a dalších náboženských aktivit, které se v Plzni objevují (kap. 3). Součástí popisu je stručná charakteristika směru, kontaktní adresa, popis činnosti v Plzni, počet členů a způsob organizace společnosti. Kromě těchto společenství se v této kapitole věnujeme i rozličným aktivitách v duchu organizačně nesourodého hnutí Nového Věku. Následující kapitola (kap. 4) shrnuje získané výsledky, vyvozuje závěry, pokouší se o výhled do budoucnosti a navrhuje preventivní opatření k omezení patologických náboženských jevů. Závěr konstatuje pozitivní zkušenost vstřícnosti, se kterou jsme se při výzkumu setkali, a vyjadřuje naději na porozumění mezi stoupenci různých náboženských směrů. Kromě doporučené studijní literatury je přílohou práce seznam kontaktních adres, krátká stať o možnostech informace o náboženských hnutích na Internetu a zpráva o průběhu projektu Plzeňská náboženská scéna.

 

Metoda práce se chce držet seriózních vědeckých (snad religionistických) postupů. Od vlastního náboženského přesvědčení se snažíme (kromě tohoto úvodu) metodicky odhlédnout ( vyzávorkovat je). Tím jsme se však nevyhnuli jinému problému.

Práce na projektu nás zavedla mezi Skyllu touhy upozornit na praktiky a nauky některých hnutí, se kterými nesouhlasíme, a Charybdu nutkání nezklamat důvěru představitelů těchto hnutí, která je příslibem dalšího positivního kontaktu těchto hnutí s okolní společností. Práce se pokouší proplout středem s vědomím, že patrně plně neuspokojí ani jednu stranu. Příznivce Skylly, lačnící po odhaleních nevhodných praktik jednotlivých společenství, odkazujeme na některé práce uvedené v seznamu literatury, zvláště Enroth, 1994Novotný, 1992. Charybdu snahy neznepřátelit si stoupence jednotlivých hnutí podporujeme výslovným vyjádřením, že naším úmyslem nebyla konfrontace, ale touha po porozumění, a odkazem na svoji omezenost a malost.

Svojí prací vyjadřujeme přesvědčení, že chceme-li pro sebe navzájem něco udělat, musíme o sobě nejdříve něco vědět. Zároveň práce svědčí a chce svědčit o tom, jak nízké jsou naše spory ve světle Toho, který nás nekonečně převyšuje.

 

Martin Fojtíček, 2.7.1998




1 Základní pojmy a úvahy

 

Dříve než se budeme věnovat jednotlivým konkrétním náboženským společenstvím, vymezíme základní pojmy a provedeme několik přípravných úvah.

 

1.1 Základní pojmy

V používání pojmů, popisujících náboženské prožívání člověka a náboženská společenství, neexistuje jednotný úzus. Popisujeme-li společenství nejrůznějších duchovních a náboženských tradic, nabízí se nám dvě krajní možnosti: přidržet se striktně termínů používaných uvnitř těchto tradic, protože věrně zachycují jazyk té které skupiny, a snažit se jim přesně porozumět, což je velmi náročné, nebo se pokusit vytvořit jakýsi universální slovník, jímž se budeme snažit vystihnout tradice všech směrů; pokus o tento nadjazyk (je-li vůbec možný) přesahuje možnosti této práce i autora.

Snažíme se vyhnout oběma krajnostem tak, že užíváme běžného jazyka. Potřebné základní všeobecné pojmy přesně vymezíme v této úvodní části a pojmy typické pro nauku jednotlivých společenství vysvětlíme tam, kde je poprvé použijeme.

 

1.1.1 Náboženství

Náboženství chápeme jako způsob lidské existence ze vztahu ke skutečnosti, která je chápána jako posvátná a transcendentní (přesažná). (viz Anzenbacher,1990, str. 26; Štampach, 1998, str. 30). Posvátná tu znamená skutečnost vznešená, vzbuzující údiv, úžas, nadšení i obavy. Vlastnost transcendence značí přesažnost (mimosvětskost), dokonalost, nedisponovatelnost. Tato skutečnost není nutně jediný Bůh (jako v monoteistických náboženstvích), může jí být i více bohů (polyteismus), či neosobní božství. Tento náboženský vztah pak formuje a proměňuje celý způsob lidského prožívání světa, náboženství tedy není vhodné omezovat jen na nauku, věrouku, či systém. Latinský pojem pro náboženství religio má (podle jedné z tradic) ve svém kořeni právě odkaz na spojení, vztah. České slovo náboženství může sugerovat vazbu k osobnímu Bohu, což pojem poněkud omezuje (pak by např. taoismus, či některé směry buddhistické nebyly náboženstvím).

 

1.1.2 Kvazireligiózní útvary

Mezi kvazireligiózní (kvazináboženské) útvary řadíme ta společenství nebo ty aktivity, které svým působením připomínají náboženské společnosti nebo náboženskou praxi, ale ve skutečnosti předmětem jejich vztahu není transcendentní, ale imanentní skutečnost. Tyto útvary se někdy dále rozlišují na kryptoreligiózní a pseudoreligiózní. Kryptoreligiózní jsou ty, které se samy k náboženství nehlásí, ale mají některé prvky vlastní náboženstvím, jako obřady, dogmata atp. Jsou to např. politické kulty, kult populárních zpěváků, některé modely multilevelmarketingu atd. Jako pseudoreligiózní chápeme ty, které samy sebe chápou nábožensky, ale jejich cíl je imanentní (psychohygiena, výchova k zájmu o životní prostředí atp.).

V naší práci se kryptoreligiózním útvarům prakticky nevěnujeme, některé mapované aktivity však mají rysy hnutí pseudoreligiózních.

 

1.1.3 Religiozita

Religiozita (od lat. religio - náboženství), náboženskost je obecně lidský sklon uctívat Boha, bohy či jiné objekty, vedoucí k vytváření náboženství nebo kvazireligiózního útvaru. Sociologicky jde o obecně o přítomnost náboženství v populaci, zjišťovanou sociologickými metodami. Neprojevuje-li se zájem o duchovní otázky praxí v nějakém vymezeném náboženství, mluvíme spíše o spiritualitě.

 

1.1.4 Spiritualita

Spiritualitu chápeme jako osobní lidskou orientaci na duchovní život (lat. spiritus - duch), která není navázána na nějakou náboženskou společnost, neprojevuje se pevnou věroukou, obřady či organizací. Vyjadřuje se praktikováním určitých forem duchovního života (např. meditace).

 

1.1.5 Náboženská společnost a církev

Náboženskou společností rozumíme skupinu lidí vyznávajících stejné náboženství. Pojem církev necháváme vyhrazen pro křesťanské náboženské společnosti (popř. jej používáme tam, kde se jakákoli náboženská společnost církví sama nazývá).

Církev není antonymem k termínu sekta, jakkoli se tak v obecném jazyce běžně užívá. Sektářské rysy se mohou objevovat i v církvích. Pojem také nijak nevyjadřuje právní zakotvení té které náboženské společnosti.

 

1.1.6 Nová náboženská hnutí

Tento termín (angl. new religious movement) se používá jako označení proudu nových náboženských skupin, které vznikají v posledních desetiletích ve znamení nového zájmu o náboženské skutečnosti a duchovní život. Inspirují se myšlenkami z různých náboženských tradic, navazují na evropské tradice křesťanské i předkřesťanské (tzv. novopohanství) i na nauky jiných kultur (indické, čínské). Někdy mají spíše kvazireligiózní povahu (např. tzv. psychokulty). Nová náboženská hnutí nejsou nutně organizována jako náboženské společnosti, jde spíše o zájmové skupiny, komunity, školící centra apod. Slučování nejrůznějších (ne vždy slučitelných) duchovních a náboženských tradic se označuje pojmem synkretismus.

 

1.1.7 Sekta

1.1.7.1 Pokus o definici

Pojem sekta je často, podobně jako pojem církev, nešťastně používán. Slovo sekta pochází z latiny a je nejspíš odvozeno od latinských slov sequor - následuji nebo seco - řežu, sekám. Klimešův slovník (Klimeš, 1994) definuje sektu jako malou náboženskou skupinu odštěpenou od církve pro odlišné učení nebo obřad. Pomineme-li nevhodné použití pojmu církev, které pojem sekta zužuje na oblast křesťanského náboženství, lze v prvním přiblížení zavést pojem sekta jako výsledek jakékoli náboženské diferenciace (Štampach,1998, str. 164). V tomto smyslu se bez jakéhokoli hodnotícího přídechu mluví například o buddhistických sektách v Japonsku. Klimeš však přidává ještě druhý výměr: sekta je skupina izolující se od nějakého hnutí nebo od společnosti vůbec a hlásající nekriticky, až dogmaticky (bez připuštění námitek) určité nereálné názory a zásady.

Odborníci se pak většinou zdržují krátké definice sekty a vymezují pojem delším výčtem a vysvětlením jeho znaků a vymezením odstínů používání pojmu v různých kontextech (Štampach, 1998, str. 165, Larson, 1989, str. 14; tohoto postupu se drží i tato práce).

Jinde můžeme pozorovat zúžení pohledu, dané přijatou metodikou určité vědy. Tak se sociologicky sekty mohou vymezit jako náboženská společenství, která se významně liší v jednom či více ohledech od víry a praxe těch náboženských společenství, která jsou považována za normální výraz náboženství v rámci naší kultury (Martin, 1989, str. 11), aniž je dále zkoumáno, do jaké míry je normální výraz náboženství skutečně normální. Tomu podléhá i např. Tomáš Novotný v knize Přicházejí (Novotný, 1992), kde mezi Svědky Jehovovy, hnutí Haré Kršna, satanismus a další řadí i islám.

Časté pokusy o vymezení sekt nacházíme v náboženské literatuře. Jako příklad definice teologické z křesťanského náboženského okruhu uveďme vymezení J. W. Sirea, který definuje sektu jako jakékoli náboženské hnutí, které je organizačně odlišné a má učení či praktiky, které odporují učení a praktikám zjeveným v Písmu, jak ho vykládá tradiční křesťanství reprezentované katolickým a hlavními protestantskými denominacemi a jak je vyjádřeno v prohlášeních typu Apoštolského vyznání (Enroth, 1994, str. 12).

Vystižení obsahu pojmu sekta je rovněž možné jeho vymezením vzhledem k jiným pojmům (kult, církev). V této souvislosti se často používá dichotomie církev - sekta, která pochází od sociologa Maxe Webera (1864-1920). Kritéria tohoto dělení se pak uvádějí různá. Vzhledem k nejednotnosti pohledu a s přihlédnutím k tomu, jak používáme pojem církev v naší práci, nepovažujeme tuto klasifikaci zkoumaných náboženských společenství za vhodnou. Lužného rozlišení pojmů sekta a kult (Lužný, 1997, str. 121), jako dvou typů náboženských hnutí rovněž v této práci neakceptujeme a pojem kult budeme používat pouze v obecném smyslu jako uctívání, vzdávání úcty (Bohu, božstvům, lidem; vnitřně i vnějšími obřady).

V dalším podáme přehled znaků, o kterých je možné mluvit jako o znacích sektářských. Výčet těchto znaků nechce a snad ani nemůže být přesným výčtem všech konstitutivních rysů každého problémového náboženského společenství na naší náboženské scéně (stručně řečeno: “ideální sekta” neexistuje), jde spíše o kritéria, která nás při kontaktu s jednotlivými společenstvími mají upozornit na oblasti možných problémů. V tomto smyslu akceptujeme interpretaci náboženského sektářství jako zneužití náboženství, jak o ní píše Dr. Vojtíšek ve stati Sekta jako zneužití náboženství (Vojtíšek, 1996).

1.1.7.2 Falešné znaky sekt

Názor široké veřejnosti na sekty je často provázen kritérii falešnými. Jedním z omylů je například představa ilegality sekt, tzn. přesvědčení, že sekty působí mimo zákony státu, nejsou státem nijak registrovány. Časté je rovněž (alespoň podvědomé) opačné přesvědčení, že registrace společenství je garancí serióznosti a bezproblémovosti, což některá společenství mohou i zneužívat. Realitou však je, že většina společenství, jimž se sektářské rysy obvykle přisuzují, je registrována minimálně jako občanské sdružení (Scientoligie, Haré Kršna, ...), popř. jako církev nebo náboženská společnost podle zákona 308/1991 (mormoni, svědkové Jehovovi). Podobně se můžeme setkávat s problematickými společenstvími i v rámci některých tradičních velkých církví (např. v katolické církvi).

Dalším omylem je přesvědčení, že velikost a serióznost společenství jsou přímo úměrné, tzn. pocit, že velké společenství nemůže mít sektářské rysy. I tohoto argumentu řada společenství umí zneužít. Představa církve či jiné náboženské společnosti rozšířené po stovkách zemí výborně pomáhá přesvědčit o serióznosti společenství. Ve specifické podobě se tento argument používá při poukazu na to, že např. ve Spojených státech je dané společenství registrováno a úspěšně rozšířeno. Přitom se zneužívá stále přežívajícího okouzlení západním světem a neznalosti toho, že většina problematických společenství pochází právě z USA, kde jsou zákony pro registraci náboženských společností podstatně volnější než u nás.

Podobně ne zcela vhodným kriteriem je již zmíněná novost rozličných proudů v evropském, ještě stále křesťanstvím podstatně ovlivněném prostředí. Tak jsou pro nás orientální náboženské směry podezřelé už tím, že jsou cizí, aniž bychom přihlíželi k tomu, že v zemích svého původu jsou tradičními náboženstvími (často je takto chápán např. islám).

Zřejmě zcela falešná (leč rozšířená) je představa části (zejména nábožensky aktivní) populace, že kromě jejich vlastního (náboženského) názoru jsou všechny ostatní nutně automaticky sektářské.

 

1.1.7.3 Znaky sekty

V tomto odstavci se držíme především znaků, které uvádí ve své práci doc. Štampach (Štampach,1998, str. 165).

Jako charakteristický znak sekty mnoho autorů uvádí autoritářství. Nositeli této autority jsou zakladatelé společnosti, popř. jejich nástupci, kteří si často přisvojují titul boha, mesiáše, proroka, pravého zvěstovatele, osvíceného. Takovou autoritu může mít také kolektivní vedení. Tyto osoby pak neomylně s nárokem božské vůle rozhodují o nauce a o povinnostech členů, jejich rozhodnutí jsou nezpochybnitelná, nediskutuje se o nich. Sféra vlivu vůdců sahá až do nejintimnějších oblastí života. Je důležité si uvědomit, že členové těchto společností se autoritě svého vůdce podřizují většinou dobrovolně a, jak se domnívají, ze svobodné vůle. Hraje zde roli i řada podvědomých obav z neposlušnosti a strach z okolního světa. Jedním z příkladů silné autority může být doporučení partnera pro manželství, které na základě fotografie a životopisu členů Církve sjednocení provádí reverend Moon.

Autoritářství je obvykle spojeno s i velkou mírou centralizace. Centrum skupiny vše eviduje, direktivně rozhoduje a vydává pro všechny závazná stanoviska k rozličným problémům. Jako příklad jednotného centralizovaného řízení může dobře posloužit model brooklynského centra Společnosti Strážné věže, která produkuje závaznou literaturu pro svědky Jehovovy ve všech zemích světa.

Dalším rysem charakterizujícím sektářské společenství je uzavřenost. Aby se extrémní nauka udržela i nadále v extrémní formě, aby autorita vůdce nebyla zpochybňována, má společenství tendence se uzavírat. V některých případech může jít o uzavřenost fyzickou: skupina společně žije a pracuje, často na vesnici nebo samotě. Tak se někteří noví členové vzdávají své původní práce, přerušují studium, opouštějí rodinná společenství. Rozšířenou praxí je také pokus o izolaci nových zájemců o členství v sektě (formou intenzivních kurzů apod.), aby byli silněji vystaveni působení organizátorů a nemohli bezprostředně konzultovat své poznatky a zážitky s někým mimo společenství. Mnohem častěji se setkáváme s uzavřeností informační. Představuje semknutí členů do jednotné skupiny, v rámci které se řeší vše, i konkrétní životní problémy jednotlivých členů. Často je toto uzavření posilováno démonizováním okolního světa, černo-bílou představou: my jsme ti vyvolení, oni - zbytek světa - jsou ti zatracení. Tím se posiluje nedůvěra k bývalým přátelům, příbuzným, kteří nejsou členy skupiny, a dalším. Tak se i způsob komunikace s okolním světem proměňuje ze vzájemné komunikace na komunikaci jednostrannou: poslechni si mou zvěst a dál mě nezajímáš. Příkladem separace může být bývalá komunita Parsifala Immanuela, nebo lákavé nabídky bezplatných seminářů v cizině pro nové zájemce v Církvi sjednocení.

Typickým rysem sektářské mentality je fundamentalismus. Fundamentalismus spočívá v nekritickém a nekompromisním lpění na (zejména písemně) tradované doktríně. Při práci s textem (např. s biblí) se odhlíží od dobové podmíněnosti textu, ignoruje se lidský faktor, který se na vzniku podílí. Text se chápe jako tlumočení věčných pravd a přesný záznam historických událostí. Takto chápaný text se stává jednoznačnou odpovědí na všechny současné problémy, nelze k němu nic dodat, pokus o jeho hlubší interpretaci se považuje za nežádoucí spekulaci. Systematický výklad nauky se stává zbytečným, jde o to, osvojit si několik základních pouček a hesel. Na složité otázky se podávají jednoduché (prostoduché) odpovědi a je to považováno za přednost (např. odpovědi pouze biblickými verši). Příkladem může být chápání Bhagavadgíty a dalších indických spisů v hnutí Haré Kršna (např. zpochybňování přistání amerických kosmonautů na Měsíci s odkazem na rozdíly televizních záběrů s popisem měsíční krajiny v posvátných spisech), nebo doslovná interpretace bible v některých křesťanských společenstvích.

Některá náboženská společenství jsou problematická také tím, že informace o sobě utajují nebo presentují jen v pečlivě přiměřených dávkách. Tak postupně připravují posluchače na zvěst, kterou by bez přípravy nebyli ochotní akceptovat. Některé informace se utajují i vlastním členům. Vyskytují se společnosti, které o sobě záměrně poskytují jen částečné nebo nepravdivé informace. Příkladem takového postupu mohou být filosofické přednášky organizované některou z dceřiných organizací Církve sjednocení, které připravovaly posluchače na přijetí zvěsti o Moonově mesiášství.

Člověku, který nežije v žádné náboženské tradici, se může zdát, že se tyto znaky vyskytují ve všech náboženských společnostech, tedy, že každé náboženství je vlastně sektou. Nutno říci, že mezi věrností náboženské tradici a náboženským fanatismem je opravdu přechod postupný a fanatismus, nekritičnost, autoritářství nelze vždy spolehlivě identifikovat.

Při studiu nevlastních tradic je samozřejmě rozpoznání zneužívání náboženství ještě komplikovanější. Tak se například vztah duchovního mistra (guru) a žáka v tradici některých východních směrů může zdát Evropanovi přehnaně autoritářský a úcta prokazovaná duchovnímu mistru přehnaná, řekněme fanatická, přitom se tento vztah bude odehrávat zcela v intencích orientální tradice a na Východě by vůbec nebudil pozornost. Podobně události jako závazek slibem (např. celibát), misijní nasazení, odchod od rodiny apod. nejsou nutně samy o sobě sektářským úkonem. Problematické se stávají, jsou-li provázeny omylem, manipulací či násilím.

Je vhodné připomenout, že konkrétní jednotlivec může prožívat svůj příklon k nějakému náboženství jako příklon k sektě, jakkoli společnost sama sektářské prvky nemá. Takový způsob konverze je nutno přičítat jeho osobní indispozici (duchovní nezralost, sklon k podřizování autoritě, ...). Ve zdravém duchovním prostředí by tato počáteční sektářská mentalita jedinců měla ustupovat ve prospěch stálosti a tolerance.

1.1.7.4 Nebezpečí sekt

Náboženská společenství, která deformují osobnost jedince (závislost na vůdci či organizaci, omezování osobního rozvoje), nepříznivě zasahují do rodinných a dalších společenských vztahů (společenská izolace, rozpad rodiny), ohrožují členy či okolí na zdraví (extrémní posty, odmítání lékařské péče), či dokonce na životě (hromadné sebevraždy, atentát skupiny Ómu šinrikjó v tokijském metru) jsou pro člověka a společnost nebezpečné. Zvláště rizikovou skupinou jsou děti členů sekt, které jsou vystaveny působení svých zfanatizovaných rodičů.

Prokáží-li se některému společenství některé z uvedených rysů, je třeba se vší vážností proti němu vystoupit. Porušuje-li společenství platné zákony (což ohrožováním zdraví či života činí), stává se předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení. Deformace osobnosti je však jev, který se již tak zřetelně identifikovat nedá, vnější působení sekty je vždy provázeno určitou vnitřní dispozicí jedince a není tudíž možné jednoznačně přisoudit zodpovědnost náboženské skupině.

1.1.7.5 Reakce na sekty

Zájem o sekty není výsadou akademických badatelů. Problematika sekt je živá i v médiích a v široké veřejnosti. Díky publicitě skandálních případů náboženské manipulace tak v části nenáboženské veřejnosti problematika sekt prakticky splývá s problematikou náboženství.

V kruzích náboženských se pak setkáváme s očerňováním jiných náboženských společností v duchu přesvědčení, že “každý, kdo vyznává něco jiného než my, je sektář.” Tato propaganda pak šíří řadu nepravdivých nebo překroucených informací o jiných skupinách.

Z těchto kruhů vzniklo ve Spojených státech tzv. antikultovní hnutí (anti-cult movement, z amer. angl. cult - sekta), hnutí, které si klade za cíl varovat před nebezpečím všech nových náboženských směrů. Nejde zde však o nezaujaté zkoumání, spíše je “přání otcem myšlenky”, tzn. do argumentace se promítá vlastní náboženské přesvědčení a snaha prosadit své vidění světa. Tato hnutí vycházejí většinou z aktivit křesťanských společenství a přístup sociologický, event. psychologický směšují ve své argumentaci s teologickým hodnocením.

Patrně také z těchto motivů vznikla v Praze v r. 1992 Ekumenická společnost pro studium sekt a nových náboženských hnutí (dnes Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů). Nyní však již několik let působí jako seriózní subjekt na poli studia a osvěty ve věci nových náboženských směrů a problému sekt.

Problémem nových náboženských směrů se zabývají i akademická pracoviště na universitách v Brně a v Praze a další subjekty.

 

1.1.8 Několik poznámek k problému metody

Náboženská společenství lze studovat pohledem řady věd (sociologie, psychologie, religionistika, filosofie náboženství).

Mohli bychom se omezit na pozitivistický (např. statistický) popis vnějších charakteristik těchto skupin. Takto bychom jistě nepřekročili meze speciální vědou vymezené, nicméně by práce nepřinesla prakticky žádné podstatné informace pro orientaci čtenářů a možnost hodnocení jednotlivých společenství.

Druhým extrémem by bylo vypsání osobního pohledu na zkoumaná společenství, do něhož by se nereflektovaně promítalo autorovo vlastní náboženské přesvědčení, potažmo jeho celkový pohled na svět. To by jistě vedlo ke zkreslení obrazu o celé řadě společností.

Ošidnou cestou je i spolehnutí se na objektivní literaturu badatelů stojících mimo společenství, která často nese prvky antikultovní či jiné propagandy, podobně jako se nelze zcela spolehnout na informace, které o sobě poskytly společnosti samy, neboť je zde faktor osobního zaujetí i možnost tajení podstatných informací.

Náš postoj se pokouší najít střední cestu mezi extrémy. Užívá k tomu informací, které o sobě poskytly společnosti samy, informace publikované v odborné literatuře, jakož i osobní zkušenosti autora, jenž se pokusil většinu společenství kontaktovat osobně a účastnit se jejich akcí.

Stále však trvá nebezpečí manipulace, které je dáno prosazováním pohledu autora, jakož i nebezpečí dezinformace, které zaviňuje autorova nevzdělanost. Toto je třeba mít při četbě této práce stále na zřeteli.

 




2 Religiozita v naší zemi

Dříve než se budeme zabývat konkrétní náboženskou situací v Plzni, uvedeme ještě několik postřehů týkajících se obecně religiozity v evropském a republikovém měřítku.

 

2.1 Situace v Evropě

Podle údajů Evropské studie životních hodnot z roku 1990, jíž se účastnila většina evropských zemí (a Spojené státy a Kanada), se za nábožensky založené označilo asi 57% dotazovaných Evropanů (otázka zněla: Nehledě na to, zda chodíte či nechodíte do kostela, považujete se za nábožensky založeného, nábožensky indiferentního či za přesvědčeného ateistu?). Ze severoamerických států se mezi nábožensky založené zařadilo asi 80% respondentů.

Podobný výrazný rozdíl mezi Evropou a Severní Amerikou lze pozorovat i u otázek Jak důležitý je Bůh ve Vašem životě? ( velmi důležitý odpovědělo asi 22% evropských a 45% severoamerických respondentů, vůbec není důležitý udalo 17% evropských a jen 4% severoamerických respondentů) a Jak často se - nehledě na bohoslužby - modlíte? (23% evropských a 48% severoamerických dotázaných udává často , nikdy naopak udává 32% evropských a 10% severoamerických respondentů).

Podle této studie v (blíže nespecifikovaného) Boha věří přes 60% Evropanů a kolem 90% Severoameričanů. Mezi evropskými zeměmi mají hodnoty nad 80% Irsko, Polsko, Itálie, Španělsko a Portugalsko. Naopak nejnižší hodnoty (20% - 40%) dosahují Švédsko, bývalé země NDR, Česká republika a Litva. Podobně nízké hodnoty vykazují podle jiných průzkumů také Albánie a Bulharsko.

 

2.2 Religiozita v České republice

2.2.1 Průzkumy religiozity

Evropská studie životních hodnot z roku 1990 uvádí, že v České republice je 32% těch, kteří věří v  Boha (Česká republika byla již tehdy analyzována samostatně). Docent Štampach (Štampach, 1998, str. 60) cituje rozličné prameny, které udávají podíl věřících v české populaci v rozmezí  30%  -  57%. Přitom je zřejmě velice důležité znění otázky, na kterou se odpovídá. Podle IVVM je podíl těch, kteří v Boha věří nebo připouštějí jeho existenci vyšší než 50%. Podle výzkumu Biblické společnosti jistě věří v Boha 25% a snad věří 32% populace ČR, podobně STEM v roce 1994 uvedl, že 55% populace není ateisty.

Podíl dotázaných, kteří v Boha věří nebo připouští jeho existenci, v porevolučních letech nepravidelně stoupá. Nestoupá však počet lidí, kteří se hlásí k nějaké církvi nebo náboženské společnosti.

Podle ročenky Českého statistického úřadu z roku 1993 se při sčítání lidu v roce 1991 k nějaké církvi nebo náboženské společnosti hlásilo 4 523 734 občanů (44%), bez vyznání bylo 4 112 864 lidí (40%), rubriku vyznání nevyplnilo 1 665 617 (12%) obyvatel ČR.

2.2.2 Právní úprava statutu církví a náboženských společností v ČR

Právní řád ČR zakotvuje svobodu náboženského vyznání v Listině základních práv a svobod. Postavení církví a náboženských společností upravují zejména zákony 308/1991, 161/1992 a zákon 218/1949. Stát uznává jen ty církve a náboženské společnosti, které jsou podle těchto zákonů zaregistrovány na odboru církví Ministerstva kultury ČR. Podmínkou registrace je deset tisíc podpisů zletilých osob, které se k dané náboženské společnosti hlásí, popř. pouze 500 podpisů, je-li společnost členem Světové rady církví. Tyto společnosti mají nárok na finanční dotaci na platy svých duchovních a provoz ústředí, mají možnost organizovat výuku náboženské výchovy ve školách, jejich duchovní mají možnost působit v nemocnicích, dětských domovech, v armádě atp. V současné době je takto zaregistrováno 21 subjektů. Jsou to:

Apoštolská církev

Bratrská jednota baptistů

Církev adventistů sedmého dne

Církev bratrská

Církev československá husitská

Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů

Církev řeckokatolická

Církev římskokatolická

Českobratrská církev evangelická

Evangelická církev augsburského vyznání v ČR

Evangelická církev metodistická

Federace židovských obcí v ČR

Jednota bratrská

Křesťanské sbory

Luterská evangelická církev augsburského vyznání v ČR

Náboženská společnost českých unitářů

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi

Novoapoštolská církev v ČR

Pravoslavná církev v českých zemích

Slezská církev evangelická augsburského vyznání

Starokatolická církev v ČR

Ostatní náboženské společnosti vykonávají svoji činnost bez registrace (povinnost registrace neexistuje), většinou skryté za určité občanské sdružení (občanská sdružení ze zákona nemohou vyvíjet náboženskou činnost) registrované na Ministerstvu vnitra, popřípadě bez jakékoli registrace.

 

2.2.3 Zastoupení jednotlivých církví a náboženských společností v české populaci

Na základě dat ze sčítání lidu lze konstatovat následující: majoritou jsou jednoznačně římští katolíci, k nimž se přihlásilo 4 021 385 obyvatel, což je 39% celé populace a téměř 89% z těch, kteří uvedli své vyznání. Českobratrská evangelická církev má 203 996 členů (2% obyvatel, 4,5% věřících), k Církvi československé husitské se přihlásilo 178 036 obyvatel (1,7% obyvatel, 3,9% věřících). Více než deset tisíc obyvatel se při sčítání přihlásilo ještě k Slezské evangelické církvi augsburského vyznání (33 130 obyv.), k Církvi pravoslavné (19  354 obyv.) a ke Svědkům Jehovovým (14 575 obyv.). Ostatní církve a náboženské společnosti mají velice pravděpodobně i nyní (rok 1998) méně než 10 000 členů.

Řada lidí však nežije svůj duchovní život nutně v rámci církve či jiného pevného společenství. Proud nové religiozity přináší nové typy náboženského a duchovního života. Tento způsob prožívání již není vázán na pevné společenství, naopak má silně individualistický ráz. Výrazem tohoto způsobu přístupu k duchovním problémům je stuobshdium duchovní literatury, návštěva nejrůznějších kursů a školení, účast na meditačních a cvičebních setkáních, kontakt s léčiteli či duchovními učiteli. Tento typ religiozity se pak pro svou variaci a volné struktury obtížněji studuje a popisuje.

 

 




3 Religiozita v Plzni

3.1 Historický pohled

Plzeň dnes, podobně jako jiná česká, města vykazuje nízkou úroveň religiozity. Tato situace je však historicky poměrně nová (změna proběhla v našem století).

Při sčítání lidu v r. 1910 se z 99 178 obyvatel přihlásilo 94 574 k vyznání katolickému (95,3%), 923 k vyznání evangelickému (1%), 3 530 k vyznání židovskému (3,5%) a pouze 151 občanů bylo bez vyznání.

V roce 1921, vlivem odpadového hnutí, se situace změnila a z 108  023 obyvatel se ke katolictví hlásilo 61 344 obyvatel (56,8%), 6  451 obyvatel se hlásilo k evangelickému vyznání (6%), 4 821 k církvi československé (4,%), židů bylo 3 094 (2,8%), k jinému vyznání se hlásilo 313 občanů a 31 971 občanů bylo bez vyznání (29,6%).

Vlivem celosvětových trendů, díky hrůzám druhé světové války a létům totality religiozita ještě více klesala. Při sčítání v roce 1991 byla situace v Plzni následující:

katolíci

45 402 obyv.

26,2%

Českobratrská evangelická církev

3 062 obyv.

1,8%

Československá církev husitská

1 972 obyv.

1,1%

ostatní křesťanské církve

858 obyv.

0,5%

ostatní náboženské společnosti

345 obyv.

0,2%

bez vyznání

95 429 obyv.

55,2%

údaj nevypsalo

25 940 obyv.

15,0%

v Plzni celkem

173 008 obyv.

100,0%

 

Je zřejmé, že pro seriózní úvahu musíme odlišit mezi členy náboženských společností, kteří se prakticky neúčastní náboženských aktivit, a členy aktivními. Vzhledem k tomu, že aktuálnější informace o religiozitě v Plzni nemáme, pokusíme se jistý odhad učinit v následující kapitole naší studie.

 

3.2 Církve, náboženské společnosti, náboženské a duchovní aktivity v Plzni

3.2.1 Problém klasifikace náboženských společností

Pro strukturovanější pohled na plzeňskou náboženskou scénu je vhodné pokusit se popisovaná společenství rozčlenit do větších skupin.

Problematika členění náboženských společností je řešena různými autory různě. Jde o to, nalézt klasifikaci, která by pro členění náboženských společností byla užitečná, tedy ne příliš obecná, ani ne příliš podrobná (každé společenství má vlastní skupinu). Pro potřeby naší práce přejímáme klasifikaci nových náboženských hnutí Dr. Lužného (Lužný, 1997, str. 48) a modifikujeme ji pro potřeby klasifikace všech náboženských společností.

 

Náboženská společenství, jejichž působení jsme se v Plzni dopátrali, členíme tedy na tyto skupiny:

1.  křesťanské církve a sbory a společenství vycházející z křesťanství

2.  židovství

3.  islám a hnutí z něho vycházející

4.  hnutí vycházející z hinduismu

5.  hnutí vycházející z buddhismu

6.  hnutí vycházející z esoterismu (hermetismu)

7.  hnutí nábožensko-psychoterapeutická

8.  hnutí Nového věku (New Age)

 

3.2.2 Křesťanství

Křesťanství je nejrozšířenější světové náboženství. Jako tradiční evropské náboženství je pevně spjato s kulturou naší země. V naší zemi je nejrozšířenějším náboženským směrem. Z asi čtyřiceti společenství, která jsme v rámci výzkumu kontaktovali, jich je více než dvacet křesťanských a řada dalších je křesťanským učením silně inspirována (např. mormoni, Federace rodin za světový mír, ...).

3.2.2.1 Původ křesťanství

Křesťanství vzniká v prvních desetiletích našeho letopočtu v Jeruzalémě a okolí. Jeho  centrálním tématem je učení, život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista (přibližně 4 př. n. l. -30. n. l.).

3.2.2.2 Nauka

Křesťané věří v jednoho Boha, kterého uctívají v Bohu Otci, Synu a Duchu svatém. Věří, že smrtí Ježíše Krista (očekávaného mesiáše) jsou vykoupeni z moci hříchu, kterému jsou vlastní vinou podřízeni, a tak díky milosti Boží mohou k Bohu přijít. Branou k tomu je přijetí křtu. Kanonickým spisem křesťanství je bible, která obsahuje posvátné knihy Židů (Starý zákon) a texty převážně z 1. stol. n.l., které vypovídají o životě Ježíše Krista, jeho smrti a vzkříšení (evangelia; z řec. eu angelion - dobré poselství), o vzniku a aktivitách první církve, o křesťanském učení a praxi atp., shrnuté do Zákona nového.

V dějinách se původní křesťanská jednota rozpadla do řady křesťanských směrů, které se (většinou) sice shodují na základních pravdách víry (tak jak jsou shrnuty např. v Apoštolském vyznání víry), ale během doby vytvořily vlastní tradice výkladu, kultu atp.

Křesťanské proudy lze hrubě rozdělit na proud katolický (římskokatolická a řeckokatolická církev), pravoslavný (Pravoslavná církev v českých zemích), starobylé východní církve (nejsou u nás zastoupeny) a proud protestantismu (např. Českobratrská církev evangelická, Církev bratrská, Evangelický církev metodistická a další). Nová křesťanská společenství, denominace a proudy vznikají i v dnešní době. Zároveň sílí ekumenické hnutí, v jehož rámci se účastníci snaží o integraci a překonání rozdělujících pohledů mezi jednotlivými křesťanskými společenstvími.

3.2.3 Křesťanské církve v Plzni

3.2.3.1 Katolická církev

Katolická církev je v evropském prostředí tradičním náboženským společenstvím. V Čechách má více než tisíciletou tradici. Během staletí vytvořila stabilizovanou strukturu učení, obřadů (svátosti, bohoslužby) a hierarchie (papež, biskupové, kněží, jáhni).

V Plzni je katolická církev církví tradiční. Od založení Plzně bylo katolické křesťanství jednoznačně majoritním náboženstvím, ve středověku doplňované pouze židovstvím. Za svůj pevný katolický postoj získala Plzeň uznání papežů (bílý chrt v plzeňském erbu je toho symbolickým vyjádřením). Evangelické sbory se v Plzni objevují až ve 2. polovině 19. století. Ještě při sčítání lidu v roce 1910 bylo z 99 178 obyvatel Plzně 94 574 katolíků (95.3%). Jisté ochladnutí přineslo odpadové hnutí ve dvacátých letech, kdy bylo katolictví většinou vnímáno jako náboženství podporující rakousko-uherský monarchismus. Podle údajů ze sčítání v roce 1921 byl podíl katolíků v Plzni už jen 56.8%. Další oslabení náboženského života jako celku přinesla léta totality. Při sčítání lidu v roce 1991 se k římskokatolické církvi přihlásilo 26.2% Plzeňanů. Toto číslo však zahrnuje i tzv. matrikové katolíky, kteří se jinak náboženského života v Plzni prakticky neúčastní.

3.2.3.1.1 Římsko-katolická církev

Římsko-katolická církev je registrovanou církví ve smyslu zákona 308/1991. Jejím vrcholným orgánem a reprezentantem je Česká biskupská konference. Ta ji také zastupuje v Ekumenické radě církví (má statut přidruženého členství).

K této církvi se v Plzni hlásili v r. 1991 45 402 obyvatelé, pravidelných návštěvníků nedělních bohoslužeb je však podle průzkumu v r. 1994 jen asi 1800. Římskokatolická církev má placený aparát, který se skládá z biskupů, kněží, jáhnů a z administrativních a odborných pracovníků. Využívá rovněž řadu dobrovolných spolupracovníků. Její finanční potřeby jsou v Plzni kryty asi z 95% státními příspěvky a z 5% sbírkami a dary ze zahraničí.

Cíl působení charakterizují Ježíšova slova z Matoušova evangelia (bible, Mt  28,19-20a): Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.

K tomuto cíli směřují i hlavní aktivity církve: slavení bohoslužeb, vzdělávací a výchovná činnost, organizace duchovních cvičení, evangelizací (např. i formou kulturních výstav) atp.

Plzeň je v současné době rozdělena na pět farností. V Plzni sídlí rovněž biskup plzeňské diecéze, která byla založena papežem Janem Pavlem II. 31. 5. 1993. Napříč farnostmi působí několik společenství a organizací (Česká křesťanská akademie, Kolegium katolických lékařů, četná modlitební a jiná společenství).

 

Biskupství plzeňské

biskup Monsignor František Radkovský

generální vikář P. Adrián Pavel Zemek O.Praem.

Nám. Republiky 35, 301 14 PLZEŇ

tel.: 722 72 39, 722 31 12, 722 55 76

fax.: 22 19 17

 

Úřad biskupství organizačně zajišťuje chod celé diecéze, v budově biskupství se často konají akce rozličných katolických organizací a společenství (např. pravidelné přednášky České křesťanské akademie).

Pro všech pět plzeňských farností vychází společný měsíčník Farní věstník (distribuovaný v kostelech).

 

Farnost svatého Bartoloměje

P. Josef Šťastný

Františkánská 11

301 12 PLZEŇ

tel.: 722 60 98

Ve farnosti působí dva kněží a jeden jáhen. Základní poslání církve se ve farnosti naplňuje konáním bohoslužeb, setkáním společenství u jednotlivých kostelů, výukou náboženství, organizací duchovních cvičení, přípravou na přijetí svátostí (křest, eucharistie, biřmování, manželství). Kněží pravidelně navštěvují nemocné ve fakultní nemocnici Bory, ve vojenské nemocnici a také doma. Slouží při rozloučení se zesnulými. Kromě těchto duchovních služeb farnost organizuje koncerty duchovní hudby a pečuje o provoz meditační zahrady a kaple sv. Maxmiliána Kolbeho v Doudlevcích.

Na území farnosti pracuje Diecézní centrum mládeže (DCM), které připravuje akce pro mládež plzeňské diecéze. Sídlí v rekonstruovaném objektu na Skvrňanech (Křimická 73). Zde též působí tři řeholnice Kongregace sester sv. Josefa z Chambéry, které se podílejí na křesťanských aktivitách v Plzni (práce v Charitě, výuka na Církevním gymnáziu). Kromě nich v objektu DCM působí Klub salesiánského hnutí mládeže, které organizuje komunita Kongregace dcer P. Marie Pomocnice - Salesiánek Dona Bosca (dvě, od září 1998 tři sestry). V současné době se v nejrůznějších kroužcích (výtvarných, hudebních, jazykových a speciálních - logopedie, vaření, ...) angažuje přes 300 dětí. Kromě kroužků nabízí klub další aktivity (karnevaly a besídky, videoprojekce, víkendové výlety, tábory pro děti).

 

Farnost sv. Martina a Prokopa

P. Alois Hurník SDB

Revoluční 98, 312 07 PLZEŇ

tel.: 726 69 53

Ve farnosti působí tři kněží a řada dobrovolných spolupracovníků. S aktivitami farnosti je těsně spojena práce Salesiánského střediska mládeže. Salesiáni - členové řeholní společnosti založené italským knězem Janem Boscem v r. 1859, která se věnuje mládeži - působí v Plzni od roku 1990. Nyní pracuje v rámci střediska řada kroužků: jazykové (španělština, němčina), hudební (kytara, flétna), umělecké (výtvarný, fotografický, kouzelnický), technické (modelářský, elektrotechnický), sportovní (pozemní hokej). Ve středisku funguje mládežnický klub V  pasti, oratoř pro aktivní využití volného času mladých, pravidelně zde probíhají přednášky, koncerty. Středisko organizuje řadu víkendových a prázdninových podniků a další akce (např. hudební festival Plzeňská hudební žízeň). Akcí střediska se pravidelně účastní přes 300 dětí a mladých.

Kromě těchto aktivit běží ve středisku standardní farní akce (bohoslužby, výuka náboženství, přípravy ke svátostem, pěvecká schola).

 

Farnost Panny Marie Růžencové

P. Jiljí Vladimír Příkaský OP

Jiráskovo nám. 30, 301 54 PLZEŇ

tel.: 724 16 60

Farnost vznikla jako druhá plzeňská farnost v roce 1910 péčí řeholníků řádu dominikánů (založený sv. Dominikem r. 1216). Nyní čítá komunita pět členů, tři kněze a dva laické bratry.

Farnost pokrývá všechny své duchovní potřeby, jako jsou bohoslužby, služba svátostmi, výuka náboženství, návštěvy rodin, setkání společenství atp. V konventu bratří probíhají pravidelné přednášky z katechismu, etiky a religionistiky, pracují zde kroužky pro mládež (hudební, dramatický, výtvarný, sportovní). Dominikáni také organizují aktivity plzeňských katolických vysokoškolských studentů (duchovní cvičení, výlety, ...). V budově konventu začíná pracovat vysokoškolský klub PEC a veřejná knihovna sv. Tomáše Akvinského. Farnost se již několikrát presentovala veřejnými akcemi (Den farnosti, pašijové hry před kostelem, ...). Jeden z kněží pravidelně pracuje s vězni v Borské věznici.

 

Farnost Plzeň - severní předměstí

P. Šebestián Pavel Smrčina OFM

Komenského 17, 323 13 PLZEŇ

tel./fax.:52 11 23

e-mail: ofmplzen@top.cz

Farnost je nejmladší plzeňskou farností (vznikla v září 1996) a zahrnuje poměrně největší část obyvatel Plzně (sídliště Lochotín, Bolevec, Košutka, Vinice). Ve farnosti působí komunita bratří františkánů - dva kněží, jeden laický bratr (řád založil sv. František r. 1209).

Farnost se schází k nedělním bohoslužbám v Lochotínském pavilonku, výjimečně používá kostel Všech svatých na Roudné. V novém farním středisku probíhají všechny další typické aktivity (bohoslužby ve všední den, příprava na křest, hovory o víře, společenství mládeže). V pastorační péči farnosti je lochotínský domov důchodců a léčebna dlouhodobě nemocných. Další společenství (maminky s dětmi, studenti) se scházejí ve farním bytě v Brněnské ulici na Vinicích. Organizuje se bohatý víkendový a prázdninový program zejména pro mládež a rodiny s dětmi.

 

Farnost sv. Petra a Pavla

P. Constantino Tamiozzo

Budilovo nám. 1, 321 02 PLZEŇ

tel.: 782 81 80

Od léta 1996 působí v litické farnosti Koinonia Jana Křtitele (italská zkratka KGB; koinonia - řec. společenství), mezinárodní společenství zaměřené na novou evangelizaci a nová povolání (rozumí se povolání Duchem svatým k zasvěcenému životu). Duchovní a vzdělávací centrum komunity je v Itálii, svoji činnost rozvíjí v několika zemích Evropy. V ČR je její centrum právě v Liticích. Základní orientaci lze shrnout třemi řeckými slovy: kerygma - hlásání (zvěstování evangelia), karisma - otevření se projevům Ducha svatého, koinonia - společenství s Bohem. Komunita se svým profilem řadí k charismatickému proudu v katolické církvi.

Jádro komunity tvoří pět bratří a šest sester, tzv. celibátní společenství, jehož členy jsou kromě bratří a sester české národnosti Italové a Italky, Polky a jedna občanka SRN. Dále v komunitě žije (zatím) jedna česká rodina. Širší okruh Koinonie tvoří rodiny a jednotlivci, které se programů komunity účastní, žijí však mimo komunitu. Komunita chápe svůj způsob života jako nabídku pro zájemce, místní farníci mají přirozeně možnost účastnit se bohoslužeb jinde, podobně jako se akcí komunity účastní řada Plzeňanů z jiných farností (nedělní mše svaté se účastní 20 až 30 lidí) a větších akcí - zejména evangelizačních kurzů - se účastní zájemci z celé republiky (na svátek seslání Duch svatého v červnu 1998 přes 200 lidí).

3.2.3.1.2 Řeckokatolická církev

Řecko-katolická církev vznikla r. 1596 vstupem rusínské pravoslavné církve do církve římskokatolické. Má tak plně katolické učení (např. uznává primát římského papeže), zachovává však byzantský ritus (obřad, způsob slavení). V době totality byla řeckokatolická církev zrušena a věřící byli nuceně převáděni k pravoslaví. Dnes působí opět samostatně (je řádně registrovaná podle zákona 308/1991).

Řeckokatolickým bohoslužbám předsedá na území plzeňské diecéze pověřený římskokatolický kněz. V Plzni se konají bohoslužby jednou za čtrnáct dní v kostele sv. Mikuláše na Slovanech. Účastní se jich kolem deseti lidí.

3.2.3.1.3 Organizace s vazbou na katolickou církev

V Plzni působí několik organizací, které mají těsnou vazbu na katolickou církev. Jsou to Církevní gymnázium, Městská (a Diecézní) charita a Hospic sv. Lazara.

 

Církevní gymnázium

ředitelka Mgr. Jana Hrbotická

Mikulášské nám. 15, 301 54 PLZEŇ

tel.: 724 88 16

Církevní gymnázium je osmileté gymnázium, které pracuje od roku 1992. Zřizovatelem školy je biskupství plzeňské. Ve škole se vyučuje podle osnov platných pro státní školy, učební plán je rozšířen o předmět religionistika, který zprostředkovává základní informace o křesťanství a náboženství vůbec, a latina, studenti mohou navštěvovat předmět náboženská výchova. Škola nabízí studentům více příležitostí seznámit se s odkazem křesťanských tradic a hlouběji reflektovat své postoje prožívání světa pomocí meditačních dnů, tématických exkurzí atp. Podíl křesťanů ve škole nepřevyšuje 20%.

 

Městská charita Plzeň

ředitel Pavel Janouškovec

Sady 5.května 8, 301 00 PLZEŇ

tel.: 722 15 05

Městská charita je účelové zařízení římskokatolické církve. Náplní její činnosti je pomoc všem potřebným. V současné době poskytuje ošetřovatelskou a pečovatelskou službu v domácnosti asi pro 200 klientů, provozuje denní stacionáře v Polední (8 až 12 míst) a Chválenické ulici (6-8 míst), Domov sv. Františka pro bezdomovce (10 míst + cca 50 částečně socializovaných samostatných klientů), Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni v Čermákově ulici (nyní 18 matek a 32 dětí). Dále se podílí na projektu osobní asistence tělesně postižených v bezbariérovém domě na Lochotíně, provozuje dva charitní šatníky, pořádá společenské večery pro osamělé, vypravuje balíky humanitární pomoci do Rwandy a bývalé Jugoslávie.

 

Hospic sv. Lazara

ředitel Ing. Václav Pták

Sladkovského 66, Plzeň

tel.: 7431381-4, fax: 7431385

Hospic sv. Lazara je jeden ze tří českých hospiců, zdravotnických zařízení pro těžce nemocné pacienty, zejména s onkologickým onemocněním v pokročilém stadiu. Vznikl díky péči aktivistů z katolické a českobratrské evangelické církve. Cílem hospicové péče je zlepšit kvalitu života nemocného. Tomu je podřízen i řád zařízení. Pacientům je k dispozici kromě sester, soc. pracovník, lékař, kněz. S pacientem může být v hospicu ubytován i někdo z jeho příbuzných. Hospic má kapacitu dvacet lůžek.

3.2.3.1.4 Pan Bednář

Svým způsobem patří do této kapitoly i populární plzeňský hlasatel pan Josef Bednář, proslulý svými kázáními, která pravidelně několik hodin denně pronáší z okna svého bytu v Palackého ulici číslo 10. Jeho promluvy jednoznačně svědčí o vážné psychické poruše, nicméně jádro jím zvěstované zprávy tvoří extrémně mariánské katolické křesťanství (tento směr poněkud přehání roli Marie v plánu Boží spásy - zbožšťuje ji). Vize posledních okamžiků světa a jejich projevů v dnešní společnosti (zbrojení, telekomunikace,...), podobně jako přesvědčení o pronásledování “Luciperem” patří už patrně k halucinačním obrazům kazatele. Tyto vedou k tomu, že zmíněný podle vlastního tvrzení od srpna 1996 nevychází z bytu a kromě lékařky, poštovní doručovatelky a donašeče potravin nepřijímá návštěvy.

Kromě mylného pocitu, že náboženství je nutně cosi bláznivého, který si může odnášet naivní posluchač, který nepřihlíží ke kazatelově zřejmé psychické poruše, není působení pana Bednáře vážně nebezpečné.

3.2.3.2 Pravoslavná církev v ČR

Pravoslavným (ortodoxním) křesťanstvím rozumíme křesťanství východních patriarchátů (vyšších administrativních jednotek) církve (Konstantinopol, Antiochie, Alexandrie, Jeruzalém), jejichž tradice se v prvním tisíciletí našeho letopočtu utvářela s jinými důrazy než tradice západní - římská. Napětí vyvrcholilo tzv. velkým východním schismatem r. 1054, odkdy se obě tradice vyvíjejí nezávisle. Problematický vztah obou tradic lze historicky doložit i na našem území (cyrilometodějská byzantská versus latinská západní mise).

Pravoslaví má mnoho styčných bodů s katolickým křesťanstvím (nauka o Bohu a Kristu, pojetí svátostí), v některých konkrétních postojích se liší (problém “filioque”, bohoslužebné zvyky,..). Charakterizuje jej hlubší chápání liturgie a mystičtější forma zbožnosti.

Pokus rozšířit pravoslavné křesťanství v Čechách probíhal v 19. stol., inspirován ideou panslavismu, některé ruské církevní obce vznikly v západočeských lázeňských městech. Církev se v naší zemi pevně usadila příchodem několika reformních katolických kněží, kteří nebyli spokojeni s orientací církve československé, v r. 1921. Byla podřízena srbskému patriarchátu. V roce 1942 byla církev fašisty zakázána (za ukrývání parašutistů po atentátu na Heydricha). V r. 1945 byla opět povolena, v r. 1948 byla vyňata z pravomoci srbské a podřízena ruské pravoslavné církvi. Od r. 1951 má československá církev samostatnost (autokefalitu). V r. 1991 se přihlásilo k pravoslaví 19 354 obyvatel ČR. Pravoslavná církev v ČR je řádně registrovaná církev, je členem Ekumenické rady církví.

V Plzni církev nefiguruje samostatně v žádném z meziválečných sčítání lidu. Po druhé světové válce působí pravoslavná církev v Plzni v kostele sv. Anny, který má zapůjčen od katolíků.

 

Pravoslavná církev v ČR - církevní obec Plzeň

Mgr. Jan Polanský

Hálkova 6, Plzeň

tel.: 222 653

tel.: 0184/78 44 63 (domů)

Základní aktivitou církevní obce v Plzni je pravidelné konání nedělních bohoslužeb a udílení svátostí. K liturgii jsou orientovány i další aktivity (např. pěvecký sbor). Duchovní se věnuje další osobní pastoraci věřících. Charitativní činnost je směřována především na pomoc pravoslavným křesťanským obcím. Kostel sv. Anny je pravidelně využíván pro veřejné koncerty. Do ekumenického hnutí v Plzni se obec zapojuje nepravidelně.

K církevní obci patří asi 300 rodin. Účast na nedělní bohoslužbě se pohybuje mezi 40 a 80 lidmi. Velkou část účastníků tvoří cizinci (Ukrajinci, Rusové, Bulhaři, Řekové, ...). V obci pracuje jeden placený duchovní, ostatní funkce (starší, diákoni, sbor) jsou dobrovolné. Kromě státního příspěvku získává obec finance z darů a příspěvků věřících.

3.2.3.3 Církev československá husitská (CČSH)

V prvních desetiletích 20. stol. vystupuje v české katolické církvi skupina reformních kněží, požadujících slavení bohoslužby v národním jazyce, povolení manželství kněží a demokratizaci církevní správy. Tato reforma byla katolickou církví odmítnuta. 8. ledna 1920 byla těmito reformními kněžími založena Církev československá, deklarativně navazující na cyrilometodějské, husitské a českobratrské tradice a hnutí katolického modernismu, s cílem vytvořit národní církev vycházející ze slovanských tradic. Ve dvacátých létech se od církve odštěpuje skupina kněží, kteří přecházejí k pravoslaví. Název Církev československá husitská se používá od r. 1971.

Církev československou husitskou tvoří křesťané, kteří usilují naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým, jak se nám zachoval v Písmu a v podání starokřesťanském, našemu národu pak dochován je hnutím husitským, českobratrským a dalším úsilím reformačním, charakterizuje hlavní cíle církve plzeňský biskup Mgr. Moc. Vnějšími rysy se církev řadí mezi tradici katolickou a protestantskou (liturgií, počtem svátostí je podobná katolictví, pojetím Večeře Páně, odmítáním úcty ke svatým, pojetím učitelského úřadu se podobá protestantství). Teologickým pojetím stojí na pozicích reformace. Církev patří mezi registrované církve podle zákona 308/1991. Při sčítání lidu v r. 1991 se k ní v ČR přihlásilo 178 036 občanů. Je členem Ekumenické rady církví.

V Plzni má CČSH velkou tradici, působil zde jeden z jejích zakladatelů Dr. Karel Farský. Náboženská obec zde vznikla hned v r. 1920, o rok později, při sčítání lidu se k církvi hlásí 4821 Plzeňanů (4,5%), v r. 1930 6803 obyvatel (6%). V r. 1926 se farnost dělí na dvě: Plzeň - východ a Plzeň - západ. Od roku 1952 je v Plzni zřízeno biskupství. V r. 1991 se k CČSH hlásilo 1972 Plzeňanů (1,1%), diecézní rada uvádí asi 2500 příslušníků plzeňských náboženských obcí, z toho v aktivním kontaktu přes tisíc. Nedělních bohoslužeb církve v Plzni se účastní 100 až 150 lidí. Kromě státních příspěvků jsou aktivity obcí kryty dobrovolnými příspěvky a sbírkami členů.

 

Diecézní rada církve československé husitské

biskup Mgr. Michael Moc

Mgr. Milan Semilský

Husova 1, 301 24 Plzeň

tel. a fax 722 13 18

Diecézní rada je koordinační orgán, neprovádí přímou pastorační činnost. Duchovní se podílejí na aktivitách v náboženských obcích.

 

Náboženská obec CČSH Plzeň - západ

farářka Mgr. Marta Silná

Husova 1, 301 24 Plzeň

tel.: 222 608

Farnost kromě pravidelných bohoslužeb koná biblické hodiny, setkání mládeže, výuku náboženství, tematická hudební či duchovní setkání - nešpory, přednášky. Charitativní činnost je směřována cíleně na jednotlivce, farnost podporuje charitativní akce Diakonie. Duchovní se podílejí na vězeňské duchovní péči, jsou angažováni v rámci plzeňské ekumeny. Sbor pořádá v kostele Karla Farského koncerty vážné hudby a další akce pro veřejnost.

 

Náboženská obec CČSH Plzeň - východ

farářka Mgr. Šárka Matyášová

Mikulášské nám. 11, 301 45 Plzeň

tel.: 220 679

Ve farnosti probíhají pravidelné bohoslužby, biblické hodiny, vyučování náboženství, setkávání dětí a mládeže, pravidelně jedenkrát měsíčně koncerty. Charitativní a další sociální činnost je obdobná obci Plzeň - západ.

 

Náboženská obec CČSH

Školní 6, 312 16 Plzeň

Farnost v Plzni Doubravce není obsazena duchovním, aktivity se omezují na nedělní bohoslužby.

3.2.3.4 Protestantismus

Pod pojmem protestantismus rozumíme ty církve a náboženské společnosti, které vzešly z evropské reformace v 16. století nebo na ni nepřímo navazují (Filipi,1996, str. 111).

3.2.3.4.1 Nauka

Církve vzešlé z reformace vznikají rozchodem s tradicí katolické církve. Většinou odmítají její tradicí vytvořenou hierarchii, obřady a některé části její nauky. Tato společenství netvoří jednotné hnutí.

Obecně je těmto společenstvím vlastní důraz na autoritu Písma (distancují se od komplikované teologické tradice, ve zdůraznění role bible je též původ označení evangelické církve), na prioritu Boží milosti pro spásu (proti učení o záslužných skutcích) a význam osobní víry v Boha. Obřady jsou jednodušší, jako svátosti jsou obvykle chápány jen křest a večeře Páně (katolictví a pravoslaví zná svátostí sedm).

Významnými směry protestantismu jsou luterství, kalvinismus a anglikanismus.

Luterství je spjato s působením německého teologa Martina Luthera (1483-1546), věroučný základ tvoří Augsburská konfese (1530), odsud pochází označení církve augsburského vyznání.

Kalvinismus vychází z učení švýcarského reformátora Jana Kalvina (1509-1564), opírá se o tzv. Druhou helvetskou konfesi (1566) a Heidelberský katechismus. Tyto církve se také někdy nazývají reformované nebo církve helvetského vyznání.

K formálnímu oddělení anglické církve od Říma došlo roku 1534. Během následujících desetiletí převzala anglická církev některé reformační prvky, ale podržela řadu rysů katolických. Z anglikánství později vznikají další proudy: metodisté, kongregacionalisté, adventisté, letniční a jiní.

3.2.3.4.2 Historie evangelického křesťanství v Plzni

Evangelické křesťanství přišlo do Plzně výrazněji ve druhé polovině 19. stol. s přílivem německých dělníků z protestantských oblastí. Proto byla r. 1862 ustavena v Plzni filiálka německého evangelického sboru helvetského a augšpurského vyznání v Praze. O rok později byl založen řádný sbor, a roku 1869 si evangelíci postavili vlastní kostel (dnešní Sbor Karla Farského na Klatovské třídě proti Divadlu J. K. Tyla).

Od roku 1880 působí v Plzni svobodná reformovaná církev (dnešní Církev bratrská).

V prvních letech dvacátého století se ustavily samostatné české evangelické sbory jak helvetského, tak augšpurského vyznání, jejichž spolupráce během první světové války (společné bohoslužby) vyústila v říjnu 1918 ve sloučení obou sborů v jeden. V prosinci 1918 byla celostátním sloučením obou konfesí ustavena Českobratrská církev evangelická. Tato církev posílila vzápětí díky silnému přestupovému hnutí ve dvacátých letech. Misií českých metodistických sborů v Texasu zapustila v Plzni kořeny evangelická církev metodistická. V roce 1930 se z 114 704 obyvatel Plzně hlásilo k evangelickým církvím 10 891 obyvatel (9,5%).

3.2.3.4.3 Českobratrská církev evangelická (ČCE)

ČCE vznikla v prosinci r. 1918 sloučením všech českých sborů Evangelické církve helvetského vyznání a Evangelické církve augšpurského vyznání. Početně byla posílena částí katolíků během přestupového hnutí dvacátých let.

Církev patří mezi církve zaregistrované podle zákona 308/1991, při sčítání lidu v r. 1991 se k ČCE přihlásilo 203 996 obyvatel, což ji činí druhou nejpočetnější církví v ČR. Církev je členem Ekumenické rady církví.

V Plzni vznikl společný sbor kalvínského i luterského proudu již v říjnu 1918, v roce 1921 se díky početnímu vzrůstu rozdělil na východní a západní. Západní sbor se schází k bohoslužbám v kostele Mistra Jana Husa v Němejcově ulici (kostel postaven r. 1925), východní sbor vybudoval r. 1936 budovu Korandova sboru na Anglickém nábřeží.

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Plzni

západní sbor

farář Jan Šoltézs

jáhenka Renata Šilarová

Němejcova 2, 320 22 Plzeň

tel.: 273 908, 74 20 268

Sbor se shromažďuje k pravidelným nedělním bohoslužbám, organizuje biblické hodiny, přípravu mládeže před konfirmací, setkání starších občanů. Při sboru pracuje pěvecký kroužek. Sbor spravuje kazatelskou stanici v Nýřanech.

Aktivisté sboru navštěvují věznici na Borech (i ženskou vazbu) a podílejí se na ekumenických bohoslužbách ve věznici. Organizují pobožnosti v domově důchodců na Borech. Průběžně spolupracují s ČČK při sbírkách šatstva. Jednou měsíčně se v kostele konají koncerty s kázáním pro veřejnost. Sbor se aktivně zapojuje do ekumenických aktivit v Plzni.

Sbor má 1 800 členů. Bohoslužeb se zúčastňuje cca 35 lidí (věkový průměr asi 60 let), na biblických hodinách a dalších aktivitách se účastní kolem 10 lidí. Sbor je financován jednak ze státních příspěvků (platy duchovních), jednak z darů. Na opravy kostela přispívá město. Jistý zisk přináší nájem v domě, jenž sbor vlastní.

 

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Plzni

východní sbor

farář ThMgr. Pavel Pellar

kurátor Ing. Josef Beneš

Anglické nábřeží 13, 301 50 Plzeň

te.: 22 70 73

Sbor koná pravidelné nedělní bohoslužby, biblické hodiny a setkávání mládeže. Aktivisté sboru se významně zasloužili o vybudování Hospice sv. Lazara v Plzni a střediska Diakonie Radost pro mentálně postižené děti v Merklíně u Přeštic. V budově sboru sídlí SOS centrum Archa pro lidi v tísni zřizované Nadací Archa, které provozuje Linku pomoci a poradenskou a terapeutickou pomoc. Nabízí pomoc v osobních, rodinných a partnerských problémech. Při sboru pracuje LPS Kavalíři, společenství mládeže, organizující aktivity pro děti. Sbor se aktivně podílí na plzeňských ekumenických aktivitách.

Sbor měl k 31.12.1997 1933 členů, na bohoslužbách se účastní průměrně 87 lidí. Na biblické hodině je přítomno průměrně osm účastníků. Sbor má tři placené duchovní a několik administrativních a technických pracovníků. Finanční zdroje tvoří sbírky (20%), církevní dobrovolná daň (30%), dary (40%), výnos z hospodářské činnosti (10%).

3.2.3.4.4 Církev bratrská (CB)

Církev bratrská je pokračovatelem Svobodné církve reformované, která vznikla v českých zemích péčí amerických misionářů v r. 1880. Věroučně stojí na pozicích kalvinismu. Vyšla však z kongregacionalimu, hnutí odděleného od anglikánství. Zachovává některé tradice kongragacionalismu, jako jsou nezávislost jednotlivých sborů (celorepubliková Rada církve bratrské má spíše koordinující funkci), dobrovolnost a uvědomělost členství v církvi (členem církve se nestávám křtem, ale na základě vlastního rozhodnutí). Církev patří mezi zákonem registrované církve, je členem Ekumenické rady církví.

V Plzni církev působí od r. 1880, sbor byl založen r. 1893. Tento sbor získal prostory v Doudlevecké ulici, kde církev působí dodnes.

 

Církev Bratrská

kazatel Ing. Daniel Jurčo (bude v říjnu 1998 vystřídán novým kazatelem)

Doudlevecká 31, 301 33 Plzeň

tel.: 72 36 224

Sbor koná pravidelné nedělní bohoslužby, biblické hodiny a biblické vyučování mládeže a dorostu. Nově se pořádají evangelizační večery mládeže Switch club v Lochotínském pavilónku.

Sbor má šedesát členů (s dětmi, které nejsou řádnými členy církve téměř sto). Účast na nedělní bohoslužbě se pohybuje od třiceti do sedmdesáti lidí. Sbor se aktivně účastní ekumenického hnutí v Plzni. Kazatelé CB jsou placeni Radou CB ze státních příspěvků, ostatní náklady jsou hrazeny sbírkami a dary věřících.

3.2.3.4.5 Evangelická církev metodistická (ECM)

Metodismus vychází z anglikanismu. Za svůj název vděčí důrazu na metodické pěstování osobní zbožnosti, jež doporučovali zakladatelé hnutí bratři Wesleyové (18. stol.). Je pro něj charakteristické zaměření na misii a silná sociální angažovanost.

Metodismus se u nás prosadil ve dvacátých letech 20. stol. rasantní misií (tlampače, stany) amerických misionářů z česky mluvících sborů v Texasu. ECM byla již v době totality státem registrovanou církví a je jí stále, je členem Ekumenickou rady církví. Při sčítání lidu v r. 1991 se k ECM přihlásilo 2855 občanů ČR.

V Plzni si metodisté postavili r. 1927 Betlémskou kapli v Husově ulici, roku 1929 zde byl zřízen farní úřad. Od roku 1988 používá sbor jméno Maranatha (aramejsky Pane, přijď). Tehdy se také sbor profiluje více letničně (důraz na osobní obrození Duchem svatým, které se projevuje dary proroctví, uzdravování, modlitbou v jazycích - viz Bible, 1Kor 12,4nn. a 14,1nn.), nyní již není tato orientace tolik výrazná. V roce 1996 se farnost dělí na tři. Kromě farnosti mateřské, tvořené sborem Maranatha, vzniká farnost Plzeň 1 - Lochotín a farnost Staňkov. ECM se aktivně podílí na ekumenických aktivitách v Plzni.

 

Farnost Evangelické církve metodistické v Plzni 3

Sbor Maranatha

kazatel Ing. Zdeněk Eberle

Husova 14, 301 24 Plzeň

tel.: 722 21 68

Sbor koná pravidelné nedělní bohoslužby, organizuje biblickou školu. Členové sboru se scházejí v rámci řady modlitebních společenství. Členové sboru se věnují osobní evangelizaci, příležitostně se konají i evangelizace veřejné. Členové sboru se podílejí na duchovní službě ve věznici na Borech.

Sbor má 350 členů, z toho asi 170 aktivních. Účast na nedělní bohoslužbě se pohybuje kolem 120 lidí, z toho cca čtvrtina dětí. Nejsilnější věkovou skupinou jsou dospělí v produktivním věku. Farnost je financována z desátků a darů, kazatel a dva pomocníci jsou placeni ze státních příspěvků.

V rámci aktivit sboru funguje Středisko křesťanské pomoci, středisko Teen Challenge a mateřské centrum.

Středisko křesťanské pomoci pracuje od r. 1990 a navazuje na duchovní službu ve věznici. Poskytuje svým klientům ubytování, stravu, pracovní příležitost, smysluplné využití volného času a duchovní péči. Pracuje v jednoročním programu, přičemž program dokončí polovina klientů. Ubytovací kapacita je 9 míst, pracuje však i ambulantně. Provoz zajišťují stálí pracovníci a pracovníci na civilní službě. Na provozu střediska se z 15% podílí Magistrát města Plzně.

Teen Challenge je středisko pro prevenci a konzultaci drogových závislostí. Je pobočkou mezinárodní organizace téhož jména. Středisko organuzuje přednášky o drogové problematice na školách (66 přednášek za rok 1997), provozuje poradnu závislé a jejich rodiče, telefonní linku důvěry, vede práci na ulici, resocializační a terapeutické programy a další aktivity. Středisko má tři stálé a řadu dobrovolných spolupracovníků. Na činnost střediska přispívají ze 40% Ministerstvo zdravotnictví, Magistrát města Plzně a Nadace Druhý břeh.

Obě střediska působí v objektu fary u kaple v Husově ulici.

Mateřské funguje v budově fary v Thámově ulici 4. Dvakrát týdně pořádá dopolední program pro předškolní děti a jejich maminky.

 

Farnost Evangelické církve metodistické v Plzni 1

farářka Alena Procházková

Thámova 4, 320 25 Plzeň

tel.: 27 91 71

Farnost koná nedělní bohoslužby v areálu učilišť na Karlovarské třídě, biblické hodiny a modlitební společenství jsou v budově fary v Thámově ulici. Tam také působí Mateřské centrum.

Členové mají záměr vybudovat v Bolevci novou modlitebnu se zázemím, které umožní i výraznější sociální práci (např. aktivity Teen Challenge).

Farnost má asi 50 členů a dalších více než deset dosud neevidovaných účastníků bohoslužeb. Farář a misijní pracovník jsou placeni státem, ostatní je hrazeno z desátků a darů členů. Dary ze zahraničí představují asi 5% příjmů.

3.2.3.4.6 Armáda spásy

Armáda spásy pochází z prostředí anglického metodismu. Založil ji v r. 1861 metodistický kazatel William Booth (1829-1912). Společnost je známa zejména svojí paravojenskou organizací, jež jí umožňuje nasazovat se ve velkých projektech i v rizikových prostředích (kriminální živly, alkoholici, prostitutky).

V českých zemích působí Armáda spásy od r. 1920 (jedno z velitelství bylo i v Plzni). V roce 1950 byla zakázána a od roku 1990 opět pod patronací nizozemské větve vyvíjí činnost. Její zařízení (zejména centra pro bezdomovce) jsou v šesti českých a moravských městech.

V Plzni Armáda spásy v současné době nepůsobí, počítá se však s tím, že v dohledné době zřídí v Plzni dům pro bezdomovce.

3.2.3.4.7 Církev adventistů sedmého dne

Církev adventistů sedmého dne pochází ze Spojených států. Navazuje na hnutí baptistického kazatele Williama Millera (1782-1849), který studiem bible objevil systém, jehož aplikací vypočetl datum druhého příchodu Krista (rok 1844). Adventisté věnují studiu Písma velkou pozornost a očekávají blízký Kristův příchod (odtud adventisté: adventus - lat. příchod). Pečlivé studium bible je vede k zachovávání některých starozákonních pravidel (svěcení soboty, čisté a nečisté pokrmy). Ve svém misijním působení kladou kromě zvěstování evangelia důraz na vzdělání a zdraví člověka (jsou abstinenty a nekuřáky).

Adventisté patří mezi registrované církve (jakkoli v totalitě měli potíže s prosazováním sobotního klidu a odmítáním vojenské služby). Při sčítání lidu v r. 1991 se k církvi přihlásilo 7674 obyvatel. V ekumenické radě církví ČR má církev status pozorovatele.

 

Sbor církve adventistů sedmého dne

kazatel Jaromír Ludvík

Klatovská 176, 320 08 Plzeň

tel.: 27 57 02

Sbor se schází k sobotní bohoslužbě a odpolednímu shromáždění ve velké posluchárně Šafránkova pavilónu na Lochotíně. Vedle toho se koná kurz Poznáváme bibli, korespondenční kurzy Impulsy života a Rodina, veřejné evangelizační přednášky, koncerty duchovní hudby, programy mládeže. Kazatel sboru se podílí na vězeňské duchovní péči.

Společně se Společností život a zdraví a ve spolupráci s SOS centrem Archa pořádá zdravotnické přednášky a cykly (Jak se zbavit kouření, Jak zvládat stres, ...). Výraznou aktivitou chystanou na podzim 1998 je satelitní evangelizace NET 98.

Sbor má 140 členů, setkání se pravidelně zúčastňuje asi 90 lidí, věkový průměr je 50 let. Veškeré výdaje (včetně platu kazatele) se hradí z desátků a darů členů sboru (církev se zřekla státního příspěvku).

Na církev adventistů je těsně navázána humanitární organizace ADRA - Adventistická organizace pro pomoc a rozvoj, která organizuje širokou škálu humanitárních akcí, zejména na pomoc chudým zemím v Asii a Africe. V Plzni ADRA provozuje sklad obnošeného šatstva, bot a hraček pro sociálně slabší občany (případně pro pomoc v zahraničí) v Čelakovského ulici.

3.2.3.4.8 Křesťanské sbory

Křesťanské sbory vznikly jako hnutí v 19. stol. v Irsku jako reakce na roztříštěnou křesťanskou scénu. Navazují na biblický a prvokřesťanský ideál církve, odmítají církevní úřady, funkce a hierarchii. Nepovažují se za denominaci. Každý sbor je samostatný a nezávislý.

V českých zemích působí toto společenství od počátku 20. stol., roku 1949 bylo dočasně zakázáno, neboť nebylo ochotno ustanovit jediné ústředí se zodpovědnou osobou. Na základě kompromisu bylo povoleno r. 1956.

Křesťanské sbory patří mezi církve a náboženské společnosti registrované podle zákona 308/1991, vzdávají se však nároku na finanční příspěvek od státu, nejsou také členem Ekumenické rady církví. Při sčítání lidu v r. 1991 se ke křesťanským sborům přihlásilo 3017 občanů ČR.

 

 

Křesťanský sbor Plzeň

P.O.Box 40, 318 40 Plzeň

popř.

Dr. Jan Staněk

Kyšice 147, 330 01 Kyšice

tel. a fax: 794 59 18

mobil: 0603/418 525

Sbor koná pravidelná shromáždění, biblické hodiny, modlitební setkání a veřejné přednášky v jídelně 15. základní školy na Skvrňanech (Terezie Brzkové 35). Při sboru pracuje hudební skupina Holubice. Charitativní a sociální aktivity jsou orientovány zejména na členy sboru, proběhlo ale také několik humanitárních akcí na pomoc obyvatelům bývalé Jugoslávie a Rumunska, organizovaných mezisborovou radou Křesťanských sborů.

Sbory nevedou registraci členů, pravidelných akcí se účastní 15 až 20 lidí všech věkových kategorií. Provoz sboru je hrazen výhradně ze sbírek a dobrovolných darů, asi 1% příjmů pochází z darů jiných sborů. Sbor se aktivně účastní ekumenických aktivit v Plzni.

3.2.3.4.9 Luteránská evangelická mise "Myšlenky víry" v ČR

Tuto křesťanskou misii zahájil krátce po revoluci v Plzni americký kazatel českého původu James Krikava se svojí rodinou. Hlavním projektem misie byla křesťanská základní škola s rozšířenou výukou anglického jazyka. Po několika letech v Černicích se škola roku 1995 přestěhovala do budovy bývalé 5. ZŠ v Předních Skvrňanech, kterou předtím odkoupila a rekonstruovala. Zde nyní působí kromě školy i Sbor sv. Pavla, patrně jediný sbor této mise v ČR.

Věroučně stojí mise na pozicích luterského proudu reformovaných církví. Usiluje o registraci podle zákona 308/1991 o církvích a náboženských společnostech, dosud však nesplňuje podmínky (nejspíše počet obyvatel k církvi se hlásících).

Kromě péče o školu se Mise podílí na činnosti folklórních souborů Mladina a Mladinka (kolem čtyřiceti koncertů ročně), organizuje mezinárodní basketbalový turnaj s účastí Američanů, angažuje se rovněž charitativně (šatstvo pro ústav v Trnové, pomoc Chorvatsku).

 

Luteránská evangelická mise

Sbor sv. Pavla

reverend Matthew Luttman - ředitel mise

reverend Mark Grubbs - pastor sboru

Školní náměstí 1, 318 01 Plzeň

tel. a fax: 28 07 54, 28 60 09

Sbor koná pravidelné nedělní a středeční bohoslužby biblické hodiny, organizuje náboženskou výuku ve škole a jinak školu podporuje. Má kolem sedmdesáti členů, bohoslužeb se účastní 50 až 250 lidí. Mise je financována nadací Americké luterské evangelické mise (ALEM).

Při Luterské misi pracuje Základní škola Martina Luthera, s.r.o.

Základní škola Martina Luthera, s.r.o.

ředitel Mgr. Miloš Vršecký

Školní náměstí 1, 318 01 Plzeň

tel. a fax: 28 60 09, 28 07 54

Škola je základní školou zařazenou do sítě škol MŠMT s rozšířeným jazykovým vyučováním a křesťanskou výchovou. Má 120 žáků. Kromě státního příspěvku je běh školy financován ze školného žáků a z příspěvku ALEM.

3.2.3.4.10 Křesťanské společenství (KS)

Již před rokem 1989 se sbor Českobratrské církve evangelické vedený pastorem Danem Drápalem v Praze na Maninách začal přiklánět k letničnímu pojetí křesťanství. V r. 1990 se formálně osamostatnil a začal ustavovat další probuzenecké sbory. Tak vzniklo Křesťanské společenství, jedna z typických letničních církví u nás.

Společenství se profilovalo jako církev reformované tradice se silným akcentem na dary Ducha svatého. Kromě křtu je třeba, aby křesťan prožil obrácení, křest v Duchu svatém, který se projevuje darem modlitby v jazycích (bible 1Kor, kap. 12 a 14), schopností uzdravování a dalšími charismaty. Společenství mělo silný misijní ráz a během několika let vznikla řada sborů, které se ke společenství hlásí.

Církev je registrována na základě spolčovacího zákona. Není členem ekumenické rady církví, ale aktivně se zapojuje do místních ekumenických aktivit.

V Plzni vznikl na začátku devadesátých let sbor Boží děti, který byl podobně letničního ražení jako KS. Členové se scházeli v modlitebně CČSH na Doubravce. Tento sbor byl pražským Křesťanským společenstvím “adoptován”.

 

Křesťanské společenství Plzeň

pastor Karel Řežábek

Bolevecká 19, 301 66 Plzeň

tel. a fax: 53 06 01

e-mail: kaya@top.cz

Společenství koná pravidelné bohoslužby v aule 32. ZŠ na Lochotíně, biblické hodiny, modlitební skupinky a víkendové semináře. Charitativní a sociální aktivity jsou nasměrovány na jednotlivce, jde o návštěvy domova důchodců a dětského domova, společenství podporuje finančně působení podobného sboru na Ukrajině. Společenství se aktivně podílí na ekumenických aktivitách v Plzni.

Sbor má 163 členů, nedělních bohoslužeb se účastní 110 až 120 osob. Ve sboru působí dva kazatelé na plný úvazek. KS se financuje výhradně z desátků, sbírek a případných darů.

3.2.3.4.11 Česká křesťanská misie - sbor Eden

Tento plzeňský sbor vznikl péčí Mezinárodního sdružení podnikatelů zvěstujících plné evangelium (Full Gospel Business Men`s Fellowship International). Toto mezinárodní sdružení samo sebe charakterizuje třemi slovy: laici, nadkonfesijní, charismatici. Tato organizace stála za iniciativou rozhlasového vysílání Na křesťanské vlně Plzně, jehož pořady běží v Plzeňském rozhlasu již několik let (neděle 7.00 a 21.00).

Skupina aktivistů i oslovených posluchačů vytvořila tento nový sbor. Členy sboru mohou být i křesťané, kteří jsou zároveň členy jiných sborů či církví. I proto se bohoslužby konají již v sobotu. Společenství v současné době (červen 1998) pracuje na své registraci jako občanské sdružení.

 

Česká křesťanská misie - sbor Eden

Václav Prokopec - starší sboru, vedoucí rozhlasové misie

Daniel Zajíc - starší sboru, vedoucí misijních aktivit

adresa pro doručování pošty:

Thámova 4, 320 25 Plzeň

tel.: 0602 40 66 70 (Daniel Zajíc)

fax.: 276 306

Sbor se schází ke společným bohoslužbám v modlitebně ČCE v Němejcově ulici. K dalším aktivitám patří práce domácích modlitebních skupinek, organizace konferencí a evangelizačních setkání, rozhlasová misie. Sbor podporuje charitativními akcemi věřící na Ukrajině, angažoval se při povodních na Moravě (pracovní týmy), příležitostně spolupracuje při resocializaci problémových osob s SOS centrem Archa. Sbor má dobré kontakty se sborem Jednoty bratrské v Dobřívě u Rokycan.

Sbor Eden má 21 členů, angažuje se však v něm cca 60 lidí (včetně dětí), průměrná účast na pravidelných bohoslužbách je 30 osob všech věkových kategorií. Sbor je veden staršími, nemá dosud žádné placené zaměstnance. Náklady na provoz sboru se získávají z dobrovolných příspěvků (často typu desátků).

3.2.3.4.12 Novoapoštolská církev v České republice

Ve třicátých letech 19. stol. vznikly v Anglii sbory, jejichž cílem byl návrat k původnímu apoštolskému křesťanství prvních století. Typickým výrazem tohoto návratu byl důraz na biblickou hierarchii církve, včetně volby apoštolů. Tyto sbory, hlásající blízký Kristův příchod, se rozšířily i do ostatní Evropy. Novoapoštolská církev vznikla v Německu z těch sborů, které se po smrti prvních apoštolů přiklonily k možnosti volit apoštoly nové. Církev se nepovažuje za denominaci, chápe se nadkonfesně jako místní církev vedená Duchem svatým. Vedení církve na čele s kmenovým apoštolem podává závazný výklad bible, za jejíž část považují i pět knih, které ostatní křesťané považují za apokryfní (nepatřící do kánonu posvátných spisů).

Církev byla v ČR zastoupena už před druhou světovou válkou, zejména v Sudetech, v r. 1991 se k ní přihlásilo 427 občanů ČR. Novoapoštolská církev je registrovanou církví podle zákona 308/1991, zříká se však státních finančních příspěvků, na něž má ze zákona právo. Církev se nepodílí na ekumenickém hnutí, neuzavírá se však před nikým.

V Plzni církev patrně nepůsobí dlouho.

 

Novoapoštoská církev v ČR

Mgr. Monika Tomašáková

Gerská 18, 232 23 Plzeň

tel. a fax: 52 43 30

popř.

církevní prezident Jan Mutschler

V lesíčku 4/623, 150 00 Praha 5

tel. a fax: 02/573 10 120, 573 10 121

V Plzni žije šest lidí účastnících se aktivit církve (z toho dvě děti). O obec pečuje dojíždějící evangelista (p. Mutschler nebo představený obce - Rakušan p. Trawyer). Bohoslužby se konají v modlitebně ČCE Plzeň-západ v Němejcově ulici jednou za čtrnáct dní.

Církev je financována výhradně z obětních darů členů, finance jsou centrálně přerozdělovány. Činnost církve v ČR je dotována ze zahraničí.

3.2.3.4.13 Slovo života

Neformální skupina silně letničních křesťanů, vzniklá v r. 1988, se po roce 1989 přihlásila k dílu švédského misionáře Ulfa Ekmana. Tak začínají dějiny společenství Voda života (později Slovo života) v ČR. V současné době má společenství několik set členů, hlavně ve velkých městech.

Společenství Slovo života je zařazováno do tzv. hnutí víry, hnutí, které navazuje na letniční hnutí důrazem na působení Ducha svatého. Víra uschopňuje člověka k přijetí všech Božích požehnání, jakými je mj. i zdraví, či bohatství. Nemoc a problémy jsou tak někdy chápány jako nedostatek víry. Slovo života má statut občanského sdružení.

V Plzni byl sbor založen v r. 1994.

 

Slovo života Plzeň

pastor Marek Kult

Hodonínská 59, 310 02 Plzeň

tel.: 53 84 25

Sbor koná pravidelné bohoslužby v Měšťanské besedě, mimo to probíhají domácí modlitební skupinky, modlitební shromáždění, evangelizace (např. Večery zázraků). Plzeňské Slovo života se podílí na následujících vzdělávacích a sociálních projektech: Nadace krmení hladových, Nadace pro novou bibli kralickou, Operace Jabotinski (pomoc židům z býv. SSSR při návratu do Izraele), Národní iniciativa pro život - ochrana nenarozeného života, Pochod pro Ježíše. Sbor spolupracuje s ostatními křesťany na organizaci některých akcí (evangelizace), ekumenických setkání se neúčastní.

Plzeňský sbor má dvacet členů, bohoslužeb se účastní 30 až 40 lidí, nemá žádné stálé zaměstnance. Náklady na provoz jsou hrazeny z desátků a sbírek ve sboru.

3.2.3.4.14 Penúel

Úspěchem evangelizačních Večerů zázraků v divadle Čas na jaře 1997 se v rámci Slova života vytvořila skupina nových romských charismaticky orientovaných křesťanů, která se pod vedením korejských misionářů z mezidenominační misijní organizace Ambassadors for Christ (AFC, Velvyslanci na místě Kristově) osamostatnila a 4. ledna 1998 vytvořila sbor s názvem Křesťanské centrum Penúel. Silným impulsem pro růst sboru byla série evangelizačních koncertů zpěváka Jiřího Zmožka v dubnu 1998.

 

Velvyslanci na místě Kristově

p. Sang

Strážnická 28, 310 00 Plzeň

tel. a fax: 53 25 70

sbor Penúel

kazatel Ivan Čonka

Sbor se schází k pravidelným bohoslužbám a biblickým hodinám v kulturním domě JAS na Slovanech. Mimo to pracují modlitební skupiny, sbor se podílí i na sociálních aktivitách (např. dětské odpoledne v Borském parku).

Sborem prošlo už více než sto lidí, čtyřicet jich bylo pokřtěno. Pravidelných bohoslužeb se účastní asi 30 osob.

3.2.3.4.15 Jitřní hvězda

Specifickou skupinou mezi plzeňskými křesťany je společenství kolem křesťanské hudební skupiny Jitřní hvězda. Vznikla osamostatněním několika členů sboru Maranatha. Tato silně letniční skupina není nijak registrována. Je pro ni typický důraz na osobní prožívání vztahu s Bohem, objevují se přímá proroctví a Boží doporučení prostřednictvím sdělení vedoucích skupiny. Skupina se distancuje od ostatních křesťanů, všechny denominace a církve považuje za společenství falešné lásky a pokrytectví, ironizuje je, neuznává a nezapojuje se do ekumenických aktivit.

Jistou dobu působila pod názvem Misijní spolek západočeský, nyní působí volně, schází se po bytech svých členů (asi 20 účastníků). Vydává vlastní hudební nahrávky (Jitřní hvězda je název hudební skupiny, společenství vlastní jméno nemá), ze kterých je možné nahlédnout věroučná východiska tohoto společenství (např. naprostá poslušnost Božímu vedení; modlitba, studium bible i láska k bližnímu jsou zbytečné, jestliže nejsme vyvoleni a vedeni přímo Bohem).

Kontakt:

Pavel Hrabě

Rychtaříkova 44, 307 05 Plzeň

tel.: 74 30 892

3.2.3.4.16 Christadelfians - Bratři v Kristu

V delších intervalech (1 až 4 krát ročně) koná v Plzni od roku 1994 biblické přednášky společenství Christadelfians (Bratři v Kristu), laické nekonfesní sdružení, pracující na bázi dobrovolnosti. Jejich přednášky se konají většinou v hotelu Continental. Účast na přednáškách je však slabá, uvažuje se o jejich zrušení. Bratři také zdarma distribuují biblickou literaturu.

V Čechách je členy sdružení několik jednotlivců, v západní Evropě je hnutí poněkud známější.

Christadelfians

PhDr. Miloš Bednář

P. O. Box 7, 110 06 Praha 6

tel.: 02/7176 2348

3.2.3.5 Ekumenické aktivity v Plzni

Ekumenické hnutí je hnutí usilující o překonání konfesijních, rituálních a jiných rozdílů mezi křesťany. První organizované struktury ekumenického hnutí vznikají v 19. stol., nejvýznamnější je dnes Světová rada církví (založena 1948). Od roku 1955 pracuje u nás Ekumenická rada církví, jejímiž členy jsou Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev metodistická, Bratrská jednota baptistů, Jednota bratrská, Církev bratrská, Pravoslavná církev v českých zemích, Starokatolická církev, Slezská církev evangelická a.v., Evangelická církev a.v. v ČR, Apoštolská církev. Přidruženými členy jsou Armáda spásy a Česká biskupská konference (vrcholný orgán katolické církve), statut pozorovatele má Církev adventistů sedmého dneFederace židovských obcí v ČR. Katolická církev se do ekumenického dialogu zapojuje až po II. Vatikánském koncilu (1962-65).

Četné kontakty mezi církvemi v Plzni existovaly již v době totality. Po r. 1989 se církve zaměřily na rozvoj vlastních struktur ve svobodné společnosti. Jistým popudem pro obnovení spolupráce byla společná organizace mezinárodní satelitní evangelizace amerického kazatele Billy Grahama v r. 1993 a 1995. Výbor pro přípravu evangelizace se nadále scházel a přetransformoval se do tzv. malé ekumeny, která se pravidelně schází v dvouměsíčních intervalech. Několik let se schází i tzv. velká ekumena, kolegium kněží a pastorů plzeňských církví a sborů. Účastní se jí římskokatolická církev, ČCE, CČSH, CB, KS, křesťanské sbory a Pravoslavná církev. Plodem ekumeny je dialog mezi vedoucímu jednotlivých společenství, poznání různých tradic, spolupráce na humanitárních a dalších projektech.

3.2.3.6 Další křesťanské aktivity

K doplnění spektra křesťanských aktivit uvádíme několik dalších subjektů, jejichž působení se zaměřuje na křesťanskou misii a s jejichž aktivitami se lze v Plzni setkat.

3.2.3.6.1 Trans World Radio (TWR)

TWR je mezinárodní nezisková křesťanská organizace zaměřená na šíření křesťanské zvěsti prostřednictvím rozhlasu, která vznikla r. 1952. V současné době vysílá ve více než 130 jazycích. Plzeňský rozhlas vysílá pořady TWR v sobotu v 7.00 a v 21.00 hod.

 

TWR - českomoravská křesťanská rozhlasová misie

TWR-CZ P.O.Box 96, 656 96 Brno

tel.: 05/4423 3770, fax: 05/4423 3773

3.2.3.6.2 Brněnská tisková misie (BTM)

V různých veřejných prostorách, v kostelech a modlitebnách se můžeme setkat s letáky Brněnské tiskové misie. Od roku 1992, kdy tato organizace vznikla, jich bylo vytištěno přes deset miliónů. Motivační letáky, orientující na bibli a základní pravdy křesťanské víry, využívá řada zejména reformačních církví.

Společnost získává finance na tisk letáků ze zahraničí (SRN), distribuují je dobrovolníci.

Brněnská tisková misie

P.O. Box 64, 638 00 Brno

tel.: 05/58 19 07

3.2.3.6.3 Baptistická misie

Baptismus vznikl v 17. stol. z anglikanismu. Jeho specifikou, která se promítla i v jeho názvu, je důraz na svobodné, uvědomělé přijetí křtu (baptisma - řec. křest); proto baptisté křtí pouze dospělé. V Čechách působí registrovaná náboženská společnost Bratrská jednota baptistů, v roce 1991 se k ní hlásilo 2544 občanů.

V Plzni nepůsobí žádný baptistický sbor, nicméně se na veřejných místech a někdy i v poštovních schránkách objevují evangelizační materiály této denominace. Jejími původci jsou:

Baptistická církev

Troschelhammer 2, 92690 Pressath

Německo

 

popř.:

K. Smith

Baptistická misie

P.O.Box 3, 330 08 Zruč - Senec.

3.2.3.7 Rodina

Rodina je společenství, které je nejen křesťany odmítáno jako nebezpečné, presentuje se však jako jedna z protestantských denominací.

V šedesátých létech vznikla mezi tehdejšími hippies skupina inspirovaná učením bible. Její zakladatel David Berg (1919-1994) v ní rozvíjel interpretaci křesťanského poselství v duchu revolty proti establishmentu a jeho ustrnulým vzdělávacím, církevním a rodinným strukturám. Tak vzniklo společenství Boží děti. Charakteristickým učením této skupiny byla revoluce v sexuální oblasti, v komunitách se doporučovala volná láska, služba dívek podle rozpisu vedoucího komunity, zahajování sexuálního života dětí v co nejnižším věku, misie a získávání nových členů prostitucí (tzv. flirty fishing). Tento přístup byl ospravedlňován z bible tak, že všechny biblické výroky o lásce byly interpretovány jako výroky o sexu. Z důvodů těchto excesů byly komunity v mnoha státech zakazovány, Berg žil do konce svého života v ilegalitě. V osmdesátých letech společnost změnila strategii, pokusila se přiblížit obrazu jiných křesťanských církví, změnila jméno na Rodina lásky (dnes pouze Rodina), verbálně se distancuje od své minulosti. Její specifický důraz na sex však trvá.

V Čechách působí malá komunita v Týnci nad Sázavou. S její misií prostřednictvím pestrobarevných letáků, podepsaných Martinelli, Vídeň, se však setkáváme poměrně často.

Během posledních let rozdávali v Plzni příznivci organizace několikrát propagační letáky v okolí Hlavního nádraží a obchodního domu Tesco.

Kontakt:

Martinelli

PF 238, A-1092 Vienna, Rakousko

v ČR:

Rodina

P.S. 571, 170 00 Praha 7 (adresa z r. 1994)

 

3.2.4 Společenství vycházející z křesťanství

Následující společenství mají nějaký vztah ke křesťanství, z křesťanské tradice vyšla nebo se jí inspirovala. Křesťané je za křesťanská nepovažují, protože jejich nauka či praktiky odporují biblické a křesťanské tradici. Nicméně svědkové Jehovovi, mormoni a moonisté se za křesťany považují a prohlašují.

3.2.4.1 Svědkové Jehovovi

Z prostředí adventistických křesťanů, očekávajících blízký konec světa, vyšel Charles Taze Russell (1852-1916), který r. 1870 zakládá skupinu Badatelé bible. Působením časopisu Siónská strážná věž vznikají pak další kroužky nazvané Mezinárodní badatelé bible. Charakterizuje je doslovný výklad bible, badatelská a misijní horlivost, apokalyptické vidění světa (přesvědčení, že žijeme v jeho posledních dnech). Russellovy předpovědi konce světa  (1914) se nesplnily. Po Russellově smrti pokračuje ve vedení společnosti J. F. Rutherford (1869-1942). Buduje přísně centralizovanou organizační strukturu společnosti, která r. 1931 dostává název Svědkové Jehovovi. Typickým nástrojem působení z centra jsou knihy a časopisy Strážná věž a Probuďte se, které obsahují závaznou nauku hnutí a které jsou na shromážděních svědků pečlivě studovány.

Nauka svědků Jehovových se v některých podstatných bodech odlišuje od nauky křesťanské, jde zejména o rozdíly v pojetí Boha jako trojice osob, božství Ježíše Krista, pojetí milosti a svátostí, svědkové používají rovněž vlastní překlad bible. Nauka zároveň obsahuje řadu konkrétních specifických příkazů pro život, jako odmítání vojenské služby a jiného podílení se na státní správě (striktní politická neutralita), angažovanost v misijní službě, nejčastěji podomní, odmítání transfúze krve, ignorování svátků osobních i křesťanských (vánoce).

Ve světě je přes 5 mil. svědků Jehovových ve 232 zemích.

První misionáři Svědků Jehovových přicházejí do Čech v r. 1907, registrováni byli r. 1930. Během okupace a v totalitě byli Svědkové Jehovovi zakázáni. Pracovali však v ilegalitě. Od 1. 9. 1993 je Náboženská společnost Svědkově Jehovovi v ČR registrovanou náboženskou společností podle zákona 308/1991, zříká se však finanční podpory státu. V r. 1991 se ke Svědkům Jehovovým hlásilo 14 575 občanů, údaje Svědků z r. 1998 udávají 16 318 osob.

 

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi (NSSJ)

Sál království svědků Jehovových

Hrádecká 23, 312 14 Plzeň - Doubravka

tel.: 74 60 367

stupce Informační služby pro veřejnost při NSSJ pro Západočeský kraj

Milan Kocourek

Macháčkova 52, 318 08 Plzeň

V rámci plzeňského Sálu království působí čtyři samostatné sbory (Slovany, Lochotín, Bory, Doubravka). Jejich hlavními aktivitami je evangelizační práce (tzv. polní služba dům od domu a příprava na ni pravidelným školením), sborová shromáždění (v neděli a jeden den v týdnu), sjezdy (v Plzni naposled oblastní sjezd v r. 1995, přes 5000 účastníků; v červenci 1998 sjezdy v Praze a v Ostravě, asi 15 000 účastníků), školící programy, charitativní činnost (zejména pro souvěrce, ale i pro jiné), vstřícnost vůči minoritám (čtvrtinu členů plzeňských sborů tvoří Romové; každou neděli se koná bohoslužba v ruštině pro ruské a ukrajinské pracující v Plzni), pomoc tělesně a sociálně slabým (jde především o šíření bible v Brailově písmu a výuku znakové řeči ve sborech pro misii mezi neslyšícími), služba ve věznicích (pro zadržené, kteří mají o výuku zájem).

Pravidelných bohoslužeb se účastní asi 380 věřících. Veškerá činnost ve sborech je vykonávána dobrovolně, finanční náklady sborů kryjí členové z dobrovolných darů, náklady na tištěné materiály pro misii jsou hrazeny ze zahraničí.

3.2.4.2 Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů (mormoni)

Tato církev má svého zakladatele v osobě Američana Josepha Smitha (1805-1844). Tento muž měl podle mormonů v r. 1820 při modlitbě zjevení Boha Otce a Syna, při kterém mu bylo řečeno, že jím bude obnovena pravá církev, neboť všechny dosavadní církve se od Boha odloučily. Podle dalších zjevení pak vyhledal zlaté desky, jejichž text zázračně přeložil a vydal. Tak vznikla Kniha Mormon (desky pak odnesl anděl Moroni na bezpečné místo).

Základní zvěstí knihy je ta, že americká civilizace byla založena Izraelci, kteří do Ameriky připluli v několika skupinách v době před naším letopočtem. Po svém ukřižování a vzkříšení se této skupině zjevil Ježíš, založil zde církev, podobně jako předtím v Jeruzalémě a přesně ustanovil svoji vůli. Proto mají mormoni přesnější vědomí o Kristových záměrech než kterákoli křesťanská církev a s tímto přesvědčením provádějí v celém světě intensivní misii.

Nauka mormonů se od křesťanského pojetí liší kromě přesvědčení o jistých nových historických faktech především chápáním Boha (Bůh podle mormonů má tělo z masa a kostí), člověka (člověk se po smrti Bohu vyrovná), Krista a vykoupení, křtu a ospravedlnění. Kromě bible a Knihy Mormon chápou mormoni jako posvátné ještě spisy Drahocenná perlaNauky a smlouvy.

Církev má centrum v americkém státě Utah, kde se kdysi trvale usídlili první mormoni, ve světě má asi 10 mil. členů. Veřejnosti je církev známa zejména intenzivní podomní misií, na kterou jsou vysíláni mladí muži (na dva roky) a ženy (na 18 měsíců).

V Čechách je církev registrována od r. 1929, v době fašistické a komunistické totality byla zakázána, svoji činnost obnovila 1. 3. 1990. Církev se zříká finančních prostředků na svůj provoz, na které má ze zákona právo. V ČR má církev přes tisíc členů.

 

Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů

U Svépomoci 9, 320 15 Plzeň

tel.: 274 918

jednatelka Jaroslava Marková

Dobrovského 18, 320 28 Plzeň

tel.: 273 165

Sbor začal v Plzni znovu působit záhy po Sametové revoluci. Jeho hlavními aktivitami jsou nedělní bohoslužby, přednášky a misionářská práce. V rámci misie v Plzni působí šest misionářů, většinou z USA. Kromě návštěv domácností, kde v šesti lekcích probírají se zájemci základy svého učení, navštěvují domov důchodců, dětský domov, vedou bezplatné konverzační kursy angličtiny.

Plzeňský sbor má 133 členů. Pravidelných bohoslužeb se účastní asi 20 lidí všech věkových kategorií. Všechny funkce v církvi se vykonávají na základě dobrovolnosti a bezplatně. Zdrojem financí církve jsou desátky členů.

3.2.4.3 Církev sjednocení - Moonisté

Církev sjednocení (celým názvem Společenství Ducha svatého pro sjednocení světového křesťanství) je jedno ze společenství, které působí v širokém proudu organizací, hnutí a aktivit iniciovaných Korejcem Sun Mjung Moonem. Všechna tato společenství jsou vedena lidmi, kteří jsou přesvědčeni, že reverend Moon je opravdový mesiáš.

Reverend Moon se narodil r. 1920 v Koreji. Jeho náboženský systém, vyložený v knize Božský princip, obsahuje výklad dějin lidstva, ze kterého vyplývá, že ve dvacátých létech 20. stol. se v Koreji měl narodit mesiáš. Za tohoto mesiáše je členy Církve sjednocení (i sám sebou) považován Moon.

Nauka hnutí (věrouka církve prostupuje i ostatními společnostmi) se soustřeďuje na porozumění mezi národy a náboženstvími, na ideu sjednocení nejprve na základních morálních principech (přísná sexuální morálka, rodinné hodnoty), později na Moonově mesiášství. Členové církve si pak nechávají Moonem (na základě fotografie) doporučit partnera, s nímž se setkávají zpravidla až při svatebním obřadu. Tímto obřadem se stávají členy pravé rodiny, která je zárodkem Božího království na Zemi. Další život členů je pak těsně svázán s misijními a výdělečnými aktivitami hnutí.

Kromě Církve sjednocení (dnes formálně rozpuštěné) u nás pracují v intencích Moonovy nauky organizace Federace žen za mír ve světě, Federace rodin za mír ve světě, Akademie profesorů za světový mír a vysokoškolská organizace CARP.

Církev sjednocení působila v ČR už v době totality, nesena zejména silným antikomunistickým akcentem (antikomunismus byl Moonem před několika lety opuštěn). Po r. 1989 se přední představitelé církve pokoušeli oslovit čelné osobnosti veřejného správy a akademické obce (častý postup, který zvyšuje věrohodnost moonistických organizací). Dnes se k Moonem inspirovaným organizacím v ČR hlásí několik set osob. Největší aktivitu vyvíjí Federace rodin za mír ve světě, která je od r. 1996 registrovaným občanským sdružením.

 

Federace rodina za mír ve světě

Žerotínova 42, 130 00 Praha 3

tel.: 02/697 52 56

fax: 02/697 52 57

v Plzni:

Ing. Radka Marešová

tel. a fax: 221 079 (bude změněn na 727 00 79)

V Plzni byla pobočka Církve sjednocení založena po r. 1989 misií několika Asiatek a dobrovolníků nejspíše z Prahy. Několik let působilo studijní centrum v Divadelní ul. 2 a později v Kopeckého sadech 15. Dnes Federace nevydržuje v Plzni žádné prostory. Mezi aktivity Federace patří celorepublikové konference a festivaly. V Plzni se konalo několik výstav (o aktivitách rev. Moona, o rodině a vztazích, ...), pravidelně probíhaly přednášky a semináře o principech Hnutí sjednocení, na téma rodina, morálka apod. Členové Církve sjednocení (asi dvanáct lidí; všichni členové federace nejsou členy Církve) se scházejí k nedělním bohoslužbám. V květnu proběhla v Plzni a jiných větších městech propagační kampaň Cílem je rodina, při které byly distribuovány balíčky ovocného nápoje a pozvánky na červnový moonistický Světový festival sportu a kultury do Bratislavy, který probíhal paralelně s festivaly v několika jiných světových velkoměstech.

Federace má v Plzni 23 členů, pravidelných setkání se účastní asi 20 lidí (věk 20 až 40 let). Federace nemá placený aparát, na aktivitách se podílejí členové podle svých možností. Činnost je financována dobrovolnými příspěvky členů.

3.2.4.4 Unitáři

Z křesťanské tradice vycházejí i unitáři, i když jejich česká větev již nemá s křesťanstvím mnoho společných rysů. Unitářské myšlenky (myšlenky omezující Boží trojjedinost na úkor jedinosti) se objevují v prostředí evropské reformace v 16. - 17. stol. V 19. stol. v USA hnutí vstřebalo některé prvky východních náboženství. Do Čech přinesl unitářství Dr. Norbert Čapek v r. 1921. Od r. 1930 je používán název Náboženská společnost čs. unitářů. Společnost patří k registrovaným náboženským společnostem (její činnost byla povolena i v době totality). V r. 1991 se k unitářství hlásilo 365 občanů.

Společnost se staví mimo věrouky jednotlivých náboženství, chápe se jako filozoficko-náboženské hnutí svobodomyslných lidí, jejichž cílem je dosáhnout Nejvyšší Pravdy vlastní duchovní zkušeností, uplatňovat toto poznání v každodenním životě a pomáhat v tom ostatním (z propagačního letáku).

V Plzni působí unitáři od r. 1924, sbor byl založen v r. 1932. Na počátku devadesátých let dochází v pražském vedení společnosti k majetkovým i ideovým sporům, které vedou k vytvoření paralelní struktury a rozštěpení sborů. Majetkový spor není dosud soudně uzavřen. I v Plzni působí dva paralelní sbory, počet zaregistrovaných členů před rozdělením byl 25.

 

Náboženská obec českých unitářů - Obec Plzeň

(v Kulturním přehledu Plzeňského deníku označení Unitáři)

reverend Václav Němeček

Waltrova 59, 318 14 Plzeň

tel.: 286 120

(adresa domů, sbor nemá vlastní prostory)

Sbor koná pravidelné středeční přednášky, duchovní promluvy, meditace a modlitby v prostorách Státní vědecké knihovny. Shromáždění se účastní většinou kolem deseti lidí, větších akcí až padesát. Účastníci jsou spíše vyššího věku.

Kromě státních příspěvků (tato skupina patří k frakci státem uznávané) je sbor financován z dobrovolných příspěvků dárců.

 

Náboženská obec českých unitářů - Obec unitářů v Plzni

(v Kulturním přehledu označení 1. plzeňský unitářský sbor)

Resslova 13, 301 35 Plzeň

tel.: 22 78 18

Libuše Volfová, předsedkyně Místního správního sboru

Na kovárně 32, Plzeň

PhDr. Jiřina Chudková, laická duchovní

Patryzánská 16, Plzeň

Sbor koná pravidelné nedělní bohoslužby, společné meditace, výlety. Účast na pravidelných akcích kolísá mezi čtyřmi a osmnácti lidmi. Mezi členy převažují lidé starší padesáti let.

Obec unitářů v Plzni má právní subjektivitu. Aktivity jsou financovány příspěvky členů a dary unitářských sborů v Anglii a USA (z 60 - 70%). Všichni aktivisté pracují zdarma.

3.2.5 Židovství

Židovské náboženství se rodí ve 2. tisíciletí př. n. l. na Blízkém Východě. Jádrem náboženství je vztah židovského národa s Bohem - Hospodinem, který podle tradice zachované v bibli (křesťanském Starém zákoně) vede svůj lid dějinami. Jádrem posvátných textů je Tóra - pět knih Mojžíšových, ze které pramení Hospodinův Zákon. Na texty bible navazuje talmud.

Centrem židovského náboženství byl v 1. tisíciletí př. n. l. jeruzalémský chrám (definitivně zničen Římany v r. 70 n.l.), po zničení chrámu zůstalo zachováno scházení v synagógách. Židé žili ve starověku a středověku rozptýleni po celé Evropě i jinde, v Evropě byli nuceni vytvářet vlastní uzavřená ghetta. Na konci 19.  stol. žilo v našich zemích 140 tisíc Židů v mnoha obcích. Dnes žije v deseti obcích na 3 tisíce Židů vysokého věkového průměru, hlavním rabínem (jedním ze dvou rabínů v ČR) je p. Karol Sidon. Federace židovských obcí v ČR je zákonně registrovaná náboženská společnost.

V Plzni žijí Židé od jejího založení. Ze starších památek se dodnes dochovala stará synagoga a zbytky židovské školy, obojí z poloviny minulého století ve vnitrobloku v Kopeckého sadech. Roku 1892 byla otevřena synagoga nová, jedna z největších v Evropě, na Klatovské třídě. Ještě v r. 1938 měla plzeňská židovská obec 3200 členů. Z koncentračních táborů se jich na konci druhé světové války vrátilo asi 200.

 

Židovská obec

Smetanovy sady 5, 301 37 Plzeň

tel. a fax: 723 57 49

předseda p. Arnošt Bergmann

Obec koná pravidelné bohoslužby, které vede kantor dojíždějící z Prahy. Kromě toho probíhá výuka náboženství a hebrejštiny pro malé skupiny zájemců. Charitativní aktivity obce jsou směřovány především ke starým a potřebným členům obce.

Plzeňská židovská obec má v současné době 120 členů (z toho 80 Židů a 40 sympatizantů) z celého regionu. Věkový průměr členů se pohybuje kolem sedmdesáti let. Pravidelných modliteb (nyní ve čtvrtek večer) se účastní asi patnáct lidí. Plzeňská obec je financována z příspěvků členů, z darů a z nájmu v domě ve Smetanových sadech.

 

3.2.6 Islám a hnutí z něj vycházející

Islám je v našich zemích stále netradičním náboženstvím. Přitom je druhým největším světovým náboženstvím a jeho rozvoj je rychlejší než rozvoj zatím početně silnějšího křesťanství.

Zakladatelem islámského náboženství je Muhammad (asi 570 - 632). Z jím přednesených textů zjevení vznikl krátce po jeho smrti posvátný spis Korán. Islám se pak rychle šířil díky válečným výpravám arabských kmenů do Afriky, Asie a s Turky i do Evropy.

Základními charakteristikami islámu je víra v jednoho Boha (Alláh - arabsky bůh) a v Muhammada jakožto Božího proroka (který navazuje na starozákonní proroky Abrahama, Mojžíše, krále Davida, na (specificky interpretované) učení Ježíšovo.

Války Evropanů s muslimy (křížové války, války s Turky), jakož i zprávy o terorismu arabských fundamentalistů ovlivňují přijímání islámu v Evropě. Je třeba však říci, že fundamentalismus není základní islámskou pozicí. Podobně obávaný ihád, interpretovaný často jako svatá válka, se chápe spíše jako úsilí o duchovní zdokonalení a posílení vlivu obce, což v důsledku znamená spíše snahu o osobní zbožnost a misijní činnost. Pojem bývá nicméně zneužíván politickými demagogy.

3.2.6.1 Islám v České republice

V Čechách se islám šíří díky vlivu a působení zahraničních studentů a pracovníků. Počet muslimů v ČR se odhaduje na dvacet tisíc, české národnosti z toho asi 400 lidí. Právní subjektivitu má Ústředí muslimských náboženských obcí, Nadace pro zřízení a provoz islámského centra v Praze a Brně a Všeobecný svaz muslimských studentů (vznikl 1992).

Všeobecný svaz muslimských studentů (VSMS)

El Manasra Ramy

Vysokoškolská kolej

Bolevecká 34, 301 66 Plzeň

Předseda VSMS Praha

Khalid Al Hakimi

Blatská 1491, Kyje, Praha 9, 198 00

tel.: 02/81918875 - 6

mobil: 0604/922 731

(údaje ze srpna 2000)

Aktivity VSMS se zaměřují na vytváření podmínek pro duchovní život muslimských studentů (prostory pro společnou modlitbu, literatura, letní a zimní tábory, přednášky, vydavatelská činnost), zaměřují se i na pomoc bosenským uprchlíkům (humanitární pomoc, výuka náboženství pro děti). Svaz nemá placený aparát a financuje se z darů členů a účastníků modliteb.

V Plzni žije více než sto vysokoškolských studentů z islámských zemí, pro ně VSMS koná pravidelné páteční společné modlitby v pronajatých prostorách na koleji. Účastní se jich 20 až 30 studentů.

3.2.6.2 Baháí

V prostředí šíitské větve islámu vzniká univerzalistické náboženství baháí. Jeho zakladatelem je Bahá`ulláh (1817-1892). Jeho syn zvaný Abdul Bahá (1844-1921) rozšířil toto učení do světa. Dnes má baháí několik miliónů členů.

Základním přesvědčením baháí je víra v jednotu všech náboženství, v to, že velcí proroci a zakladatelé velkých náboženství (Mojžíš, Kršna, Buddha, Ježíš, Mohamed) jsou zvěstovateli Boží pravdy a manifestacemi Boha pro danou dobu. Poslední takovou manifestací je Bahá`ulláh. Veliký důraz v praxi baháí je kladen na jednotu (národů, jazyka, vědy, náboženství) a rovnost (majetkovou, sociální, mezi rasami, pohlavími).

V Čechách působí baháí od r. 1907, dnes má několik desítek členů.

V duchu učení baháí přednášel v devadesátých letech v plzeňském Domě kultury několikrát doc. PhDr. Vahíd Behmardi, hostující profesor Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK v Praze. V červnu 1998 navštívila několik plzeňských škol a Britskou radu skupina žáků Townshendovy mezinárodní školy z Hluboké nad Vltavou (škola má vazbu na baháí) s misijním programem.

 

Baháí - informační středisko

Belgická 36, Praha 2

tel.: 02/2425 7925

fax: 02/2423 1731

e-mail: bahai@bahai.cz

Baháí nekoná v Plzni žádné pravidelné aktivity.

 

3.2.7 Hnutí inspirovaná indickým národním náboženstvím

Indickým národním náboženstvím rozumíme skupinu náboženství, která se vyvíjela od příchodu Árjů do Indie ve 2. tisíciletí př.n.l. a udržela tradiční vazbu na nejstarší posvátné texty - védy. Tato pestrá tradice bývá často označována názvem hinduismus. V návaznosti na další vrstvy posvátných spisů (upanišady a další texty, např. Mahábháráta a její část Bhagavadgíta) je rozvíjely nejrůznější tradice a duchovní cesty, přičemž společným jmenovatelem všech je dědictví mýtů ze starých spisů, přesvědčení o znovuvtělování duše (reinkarnace) a často pohled na uspořádání společnosti (kasty).

V Evropě se hinduistická nauka prosadila zejména působením některých indických duchovních učitelů (guru) a zájmem o duchovní cestu jógy.

Typologicky odlišíme tradice výslovně náboženské (Haré Kršna a meditační školy různých guruů) a jógové školy, které jógu provozují jako cvičební systém bez vedení duchovním učitelem.

3.2.7.1 Hnutí Haré Kršna

Hnutí navazuje na tradice bengálského višniusmu, který uctívá boha Višnu v jednom z jeho vtělení (avatárů) - v Kršnovi. Uctívání Kršny v Bengálsku rozšířil Čaitanja Maháprabhu (1486-1533), který hlásal, že nejlepším výrazem oddané lásky (bhakti) k božstvu je zpěv mahámantry “Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré, Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré”, která obsahuje různá Kršnova jména. Do Spojených států přinesl toto učení v roce 1965 Abhaj Čaran De (1896-1977) řečený Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda. Ten přeložil do angličtiny a komentoval kanonické spisy hnutí a mezi americkými hippies založil Mezinárodní sdružení pro vědomí Kršny (ISKCON). Hnutí se pak rozšířilo i do Evropy. Prabhupáda je uctíván jako duchovní učitel (guru).

Hnutí klade důraz na šíření vědomí Kršny , což se projevuje především distribucí Prabhupádovách knih, rozdáváním prasádam (jídla obětovaného Kršnovi) a organizováním přednášek a festivalů. Osobní život členů hnutí má striktní řád s přísnými pravidly.

V ČR má ISKCON čtyři střediska - překladatelské centrum v Praze na Zličíně, dvě vegetariánské restaurace v Praze a ekologickou farmu u Benešova.

V Plzni žijí čtyři oddaní Kršny, kteří pořádají s pomocí pražského centra pravidelné přednášky a programy (setkání se konala v mateřské škole na Doubravce, naposledy v čajovně Na Roudné, nyní se hledá jiný vhodný prostor) a festivaly (např. v Lochotínském pavilonku), do Plzně přijíždějí také distributoři literatury.

Kontakt:

Centrum pro védská studia

pan Trilokátma dás

Jílová 290, Praha 5 - Zličín

tel.: 02/579 503 91, fax.: 02/302 16 28

 

 

 

3.2.7.2 Meditační školy

3.2.7.2.1 Sri Chinmoy

Chinmoy Kumar Ghose (nar. 1931) žil dvacet let v ášramu duchovního mistra Sri Aurobinda, který vyučoval “integrální jógu”, spojení duchovních praktik, sportu a umění, které vede člověka do vyššího evolučního stadia. Od r. 1964 odešel Sri Chinmoy do New Yorku, kde začal hlásat duchovní nauku vedoucí k sjednocení s Nejvyšším (Supreme) a přijímat žáky. Je populární nejen jako duchovní učitel (vede meditační skupinu při středisku OSN v New Yorku), ale též jako hudebník (v devadesátých letech měl i dva koncerty meditační hudby v Praze, uvádí se, že je autorem několika tisíc písní), literát (údajně 700 knih, 30 000 básní), malíř (populární jsou jeho kresby mírových ptáčků ) a sportovec (maratóny, ultradlouhé běhy). Celým působením se nese myšlenka světového míru a harmonie.

Chinmoyovi duchovní žáci praktikují dvakrát denně meditaci se soustředěním na fotografii Sri Chinmoye (také Chinmoy přijímá žáky na základě zaslané fotografie a životopisu), studují jeho spisy, propagují a organizují chinmoyovské mírové, kulturní a sportovní akce (např. mírový běh).

V Čechách má hnutí dvě až tři sta stoupenců. V povědomí je zapsáno především prostřednictvím plakátů, jichž bývá vylepeno před každou akcí velké množství.

V Plzni aktivisté hnutí také působí, svázanost města s hnutím vyjadřuje pamětní kámen v Borském parku, jenž oznamuje vyhlášení parku Sri Chinmoyovým místem míru.

 

Sri Chinmoy Centrum

Gabčíkova 11, 182 00 Praha 8

kontakt v Plzni:

Marek Nový

Houškova 6, 301 54 Plzeň

Plzeňská skupina čítá 14 členů, z toho pět je v současnosti mimo republiku. Organizuje v Plzni přednášky, pravidelné kursy meditace, běžecké závody (např. v květnu 1997 pro školní mládež), mírové běhy (každoročně buď podíl na celosvětovém Peace Run, nebo jen lokální mírový běh - např. letos z Aše do Košic). Další pravidelné sportovní akce se připravují. Na jaře koncertovala v chrámu sv. Anny švýcarská hudební skupina Mountain Silence, složená z  žaček Sri Chinmoye.

Členové přispívají k činnosti skupiny dobrovolně podle svých možností, financují se vlastními dobrovolnými příspěvky, přičemž se snaží jít cestou minimalizace nákladů (velké série plakátů, dobrovolná práce).

3.2.7.2.2 Sahaja joga

Hnutí s názvem Sahaja joga (spontánní jóga, přirozené spojení - rozuměj s božstvím) založila r. 1970 Sri Mataji Nirmala Devi (nar. 1923), vzdělaná Indka, manželka vysokého úředníka OSN. V tomto roce dosáhla Sri Mataji (Velká Matka) otevření nejvyšší čakry (podle indického pojetí duchovně energetického centra na temeni hlavy), a tak zpřístupnila tuto zkušenost všem ostatním lidem. Jóga přestává být výsadou asketů a jogínů, ale je přístupná všem. Součástí praxe sahaja jogy je meditace fotografie duchovního učitele - guru - Sri Mataji a očišťovací obřady.

Sri Mataji několikrát navštívila ČR (před akcemi byla republika zaplavena plakáty s portrétem Velké Matky), má zde asi sto následovníků. V Plzni probíhaly kursy Sahaja jógy v r. 1995, nyní se již nekonají.

Kontakt:

Společnost Sahadža jóga

Lublaňská 1, 120 00 Praha 2

3.2.7.2.3 Bhagwan Sri Rajneesh (Osho)

Bhagwan Sri Rajneesh (1931-1990), indický guru, jistou dobu též učitel filosofie, vstoupil do povědomí západního světa otevřením svého ášramu v indické Pooně r. 1974, který do r. 1981 navštívilo několik tisíc Američanů fascinovaných Rajneeshovými meditačními technikami (říkalo se mu “sexuální guru”). Po obvinění z daňových úniků se přestěhoval do USA, kde ve státě Oregon založil město svých oddaných - Rajneeshpuram. Odsud se učení šířilo do celého světa. V roce 1985 město zaniklo roztržkou mezi Rajneeshem a jeho sektretářkou, která již několik let hnutí řídila, neboť Rajneesh se zavázal k mlčení. Po soudním vyhoštění z USA se Rajneesh vrátil do Poony, kde vyučoval do své smrti. Na konci života používal nové jméno Osho.

Oshova nauka kombinuje a popularizuje řadu náboženských tradic, programově si protiřečí, nevytváří pevný systém. Meditační techniky pracují s metodou přesycení, se sexuální energií, s kontrastem extatického šílení a tiché meditace.

V Čechách působí jen několik málo stovek Oshových stoupenců, ovšem ve velkých nákladech se prodávají jeho knihy (Oranžová kniha, Od sexu k nadvědomí, ...).

V Plzni se v r. 1996 začala praktikovat Oshova dynamická meditace v domě Boiohema v Lipové ul. na Roudné, dnes již dům nepracuje. Z Plzně dostupné je centrum pro osobní růst a duchovní transformaci OSHO Shangri La v Lažanech u Toužimi, které také v Plzni šíří své reklamní materiály. Nabízí relaxační, vzdělávací, léčebné a léčitelské pobyty, na některé z kursů se vyžaduje negativní HIV test.

Kontakt:

OSHO Shangri La

Lažany 49, 364 51 Štědrá

3.2.7.3 Školy jógy

Jóga (spojení) je v náboženství Indie chápána jako duchovní cesta. Během staletí se vytvořily rozličné jógové tradice (karmajóga, bhaktijóga, ...). V Evropě se velmi rozšířila praxe nižších stupňů jógy, které se zaměřují na tělesné zdraví a pohybovou kulturu (hathajóga), eventuelně na dýchání a sledování vnitřních energetických procesů v těle (pránajáma). S tím ve větší či menší míře přichází i presentace dalších principů indického náboženství - vegetariánství, víra v reinkarnaci, práce s vibracemi (slabika óm) atd.

V České republice pracovaly oddíly jógy při tělovýchovných jednotách už v době totality. Dnes pracuje rovněž celá řada středisek buď volně, nebo ve vazbě na duchovní mistry (např. Swami Maheshwarananda).

 

 

Největší současná plzeňská škola je Škola jógy pro každý den.

Škola jógy pro každý den

Ing. Václav Hošek

Tylova 8, Plzeň

tel.: 222 844

tel. domů: 527 809

Škola si klade za cíl rozvoj duševních i duchovních schopností člověka, zlepšení psychického, fyzického i spirituálního zdraví. Koná pravidelná cvičení pro různé skupiny cvičenců, přednášky, kursy a prázdninové pobyty s cvičením jógy a doplňkovými přednáškami. Cvičitelé pracují také se skupinou vozíčkářů, osobami postiženými roztroušenou sklerózou, vedou cvičení se žáky pomocné školy na Borech.

Škola má kolem 1600 cvičenců ve všech věkových kategoriích, převážně ženy. Škola je provozována jako živnost, pracují v ní kromě manželů Hoškových další placení cvičitelé a dobrovolníci. Cvičenci platí kursovné.

 

3.2.8 Hnutí vycházející z buddhismu

Jedním ze světově rozšířených náboženství je buddhismus, proud, který založil Siddhártha Gautama (asi 563-483 př. n. l.), nazývaný později titulem Buddha (Probuzený). Tento mudrc dosáhl podle tradice stavu vyvanutí (nibbana, nirvána), vysvobození z koloběhu životů (přesvědčení o koloběhu životů je vlastní všem indickým náboženstvím). Jeho učení shrnuje kanonický spis Tipitaka (Tři koše, tzv. pálijský kánon). Nauka buddhismu se později diferencovala do několika směrů: théraváda - jižní buddhismus, který se striktně drží Tří košů, mahájána - severní buddhismus, uctívající řadu kosmických buddhů a světců (bódhisattvů), lámaismus - tibetský buddhismus, spojující prvky buddhismu s původním tibetským náboženstvím.

3.2.8.1 Zen

V Číně vzniká v tradici mahajánového buddhismu směr čchan, který se soustřeďuje na jádro Buddhova učení - meditační praxi vedoucí ke zkušenosti nirvány. Tato škola se pak šíří do Koreje a do Japonska (zde má jméno zen).

Zen se stal populární mezi americkými hippies, řada kultovních autorů byla učením zenu ovlivněna (např. Kerouac). Seriózněji propagoval zen japonský filosof a zenový mistr D. T. Suzuki. V šedesátých letech se v Evropě objevují první zenoví mistři, řadu zkušeností přivážejí také katoličtí misionáři.

Začátkem devadesátých let vzniká v Čechách SEZA - Středoevropská zenová asociace, zakládá ji francouzský zenový mnich Gregoir Debailly. Základní aktivitou asociace je praxe zazenu, pravidelné meditace vsedě. SEZA má své středisko také v Plzni.

 

SEZA Plzeň

Čechova 8, 320 28 Plzeň

předseda Roman Kovářík

Táborská 16, 301 45 Plzeň

tel.: 744 78 76

e-mail: kovarik@lfp.cuni.cz

Sdružení koná pravidelná meditační cvičení, jedno i vícedenní soustředění, přednášky a semináře. Meditační cvičení se konají od pondělí do čtvrtka v Dojo (označení místnosti pro zenovou praxi) v Suvorovově 21.

SEZA je občanským sdružením, v květnu 1998 měla 12 členů, kteří se pravidelně účastnili společných meditací. Setkání jsou veřejná, nepravidelně se účastní několik dalších zájemců. Věkový průměr členů se pohybuje kolem 27 let. Náklady na provoz Dojo jsou hrazeny z pravidelných měsíčních příspěvků členů.

 

3.2.9 Hnutí vycházející z esoterismu

Esoterismus charakterizuje Štampach (1998,str. 149) jako domnělou nebo skutečnou vrstvu některých náboženství, která je ukryta před veřejností i před řadovými přívrženci daného náboženství (kteří jsou seznámeni jen s exoterní tradicí). Tato skrytá vrstva je často chápána jako esence všech existujících náboženství, studium se proto obrací na tradice starověkých kultur i současných náboženství, zejména k jejich neortodoxním školám (gnóze, kabala, grálové legendy atp.). Zájem je rovněž o tradice čarodějnictví a předkřesťanského pohanství.

Západní esoterismus se také někdy nazývá hermetismus (od řeckého jména egyptského boha Thovta - Hermés, tradičně uváděného jako autora základních esoterních spisů). Někdy se též hovoří o okultismu (occultus lat. skrytý).

S vědomím možnosti jistých výhrad do této kapitoly řadíme grálové hnutí a satanismus.

3.2.9.1 Hnutí Grálu

Hnutí Grálu vychází z učení Němce Oskara Ernsta Bernhardta (1875-1941). Jeho ústřední dílo Ve světle pravdy - Poselství Grálu, které vydal pod jménem Abd-ru-shin, je základní studijní knihou aktivistů Hnutí Grálu.

Abd-ru-shinova nauka vychází z esoterismu. Rozlišuje různé úrovně bytí světa, na hranici duchovní (člověkem dosažitelné) úrovně a úrovně Božské je Svatý Grál, jakési pouto mezi Bohem a světem (nejde tedy o grál, misku s Kristovou krví ze středověkých legend). Svět se řídí neměnnými duchovními zákony (zákon tíže, přitažlivosti stejnorodého, zvratného působení), podobnými, jaké známe z přírody a společnosti. Dělení reality na hrubohmotnou (rozumovou) a jemnohmotnou odkazuje k vyššímu nadrozumovému poznání. Vyznění knihy vede většinu badatelů Poselství Grálu k přesvědčení, že Abd-ru-shin je Syn člověka, zakladatel Tisícileté říše, a že konec světa není daleko.

Hnutí Grálu působí v našich zemích od r. 1932, během fašistické a komunistické totality bylo zakázáno, oficiálně obnoveno bylo v r. 1990. Nyní se k němu v ČR hlásí přes tisíc občanů.

Z prostředí Hnutí Grálu vyšel Jan Dietrich Dvorský (nar.1966), který se prohlásil za Syna člověka a zakladatele Tisícileté říše a dal si jméno Parsifal Immanuel. Knihou Syn člověka získal během let 1993-94 několik desítek stoupenců. Toto společenství řada odborníků kvalifikovalo jako jednu z nejnebezpečnějších sekt působících na našem území. Společenství se ale již rozpadlo a po Parsifalu Immanuelovi pátrá policie.

Působení této skupiny však nelze spojovat s aktivitami Hnutí Grálu, jakkoli členy Dvorského komunity byli především čtenáři Poselství Grálu.

Nadace Hnutí Grálu v ČR

mluvčí Jaroslav Štefek

P.O.Box 24, 108 00 Praha 10

vedoucí čtenářů v Plzni a okolí

Jarmila Jirková

U Bachmače 44, 301 57 Plzeň

tel.: 74 319 73

Plzeňská skupina se pravidelně schází k pravidelným bohoslužbám, jejichž hlavní náplní je četba z knihy Ve světle pravdy. Kromě toho koná jednou měsíčně veřejné přednášky na rozličná témata (homeopatie, léčení drahými kameny, křesťanství třetího věku) v kulturním domě JAS (dříve v Centrumu). Na čteních se účastní asi třicet účastníků, na veřejných přednáškách v závislosti na tématu přednášky i více. Hnutí má právní statut nadace, nemá zaměstnance, a je financováno z darů a ze vstupného na přednášky.

3.2.9.1 Satanismus

Satanismus je religiózní fenomén se silnými přesahy do oblastí psycho- či sociopatologie. Nemá danou strukturu, posvátné spisy ani vůdce.

Společným rysem satanistů by mohl být postoj protestu, odporu, který ostatně vyjadřuje i etymologie biblického pojmu satan (hebr. protivník, odpůrce). Odpor je směřován zejména proti většinovému židovsko-křesťanskému pohledu, proti morálce či společnosti. Satanismus se tak v náboženské podobě většinou konstituuje jako odpor, negace, inverze křesťanství. Často se v něm objevují ideje i rituály převzaté z předkřesťanských náboženství (zvířecí, výjimečně lidská oběť, sexuální orgie), esoterní tradice (čarodějnictví, magie), pohoršlivé praktiky (zejména protikřesťanské - znesvěcování a ničení kostelů, hrobů, parodování liturgie), fascinace zkázou, utrpením.

Mezi stoupenci hnutí lze rozlišit několik úrovní satanistické praxe. Tvrdý, kriminální satanismus zacházející s technikami černé magie, provozující oběti a další obřady, je velmi nebezpečným, ale také velmi řídkým jevem.

Častěji se vyskytuje satanismus jako žitý sobecký naturalistický egoismus, jak jej prezentuje ve své Satanské bibli Anton Szandor La Vey (1930-1997). V jeho pojetí satanismu se ani neřeší otázka existence Satana. Jde o to, “užít si co nejvíc”. Někteří sympatizanti na tento postoj navazují další esoterické tradice a magické výklady podstaty světa a člověka.

Patrně nejrozšířenějším satanistickým směrem jsou mladí lidé, kterým je satanismus výrazem protestu “proti všem a všemu”. Tento protest vyjadřují svým oblečením, účesem, náklonností k hudbě satanismem inspirované (motivy hnusu, smrti, pekla; black metal, death metal aj.) a často vandalskými či kriminálními činy. Náboženský rozměr takového konání však ustupuje do pozadí, jde spíše o společenské faktory (pocit příslušnosti ke skupině, revolta proti společnosti dospělých). Satanismus má ohlas především mezi učňovskou mládeží.

V ČR je satanismus těsně spjat právě s působením hudebních skupin, které se satanistickou symbolikou inspirují. Vedoucím české pobočky Církve Satanovy je kapelník hudební skupiny Root Jiří Valtr. Působení tohoto společenství je samozřejmě společensky nevhodné, nicméně nejde patrně o formu tvrdého kriminálního satanismu.

V Plzni je situace podobná. Aktivity v duchu kriminálního satanismu se v Plzni patrně nedějí. Některé plzeňské hudební skupiny se profilují satanisticky, jde nicméně spíše o hledání image, než o satanistickou praxi (např. Sorath). Kolem těchto skupin se shromažďuje širší okruh osob se satanskou image, jíž ale patrně hlubší promyšlení i rituální praxe rovněž chybí. I satanskými symboly provázené poškození náhrobků na Mikulášském hřbitově a devastace interiéru kostelíka U Ježíška v minulých letech posuzujeme jako vandalské činy sociálně problematických individuí či skupin bez hlubšího náboženského motivu.

Koncerty a festivaly satanistických hudebních skupin se konají většinou v kulturním sále Svornost na Doubravce.

 

3.2.10 Nábožensko-psychoterapeutická hnutí

Mezi nábožensko-psychoterapeutická hnutí řadíme ta společenství, ve kterých se psychoterapeutické působení, jež je obyčejně součástí každého náboženství, stává ústředním bodem jejich praxe. V této kapitole pojednáme scientologii a Silvovu metodu, dalším psychoterapeuticky orientovaným společenstvím se budeme věnovat v kapitole o New Age.

3.2.10.1 Scientologie

Scientologická církev působí na pomezí náboženství a psychologického poradenství. Její počátky jsou spojeny se vznikem dianetických center, která ve Spojených státech provozovala psychoterapeutický servis podle teorií zakladatele hnutí Ronalda Hubbarda (1911-1986). Proti těmto teoriím se v USA zvedl silný odpor odborné veřejnosti, Hubbardova kniha Dianetika se však stala bestsellerem. Od roku 1955 působí hnutí jako Scientologická církev s bohoslužbami a obřady. Jádrem působení však nadále zůstává za úplatu poskytovaná baterie specifických psychoterapeutických služeb (rozličné kurzy zvýšení osobních schopností, pohovory sloužící k odreagování zablokovaných zážitků - tzv. auditing, očistné kůry). K dianetice se klienti dostávají většinou absolvováním bezplatného Oxfordského testu osobnosti, který je hojně propagován. Na základě jeho (pro většinu lidí většinou velmi špatných) výsledků je klientům nabízen první z placených kurzů, na nějž navazují další placené služby. Principy dianetiky propagují ve svém působení také některé firmy pro vnitropodnikové poradenství a personalistiku. Pro neserióznost používaných metod (přes proklamovanou vědeckost) a hrozbu vytvoření závislosti je zájem aktivity scientologické církve v různých zemích omezovat (zejména v Bavorsku).

Od počátku devadesátých let působí dianetické centrum v Praze, v r. 1997 vyšla v českém překladu kniha Dianetika - moderní věda o dušenvím zdraví.

Nabídka oxfordského testu osobnosti se před několika lety nárazově objevila i v Plzni. Mimo to v Kopeckého sadech 15 pracovala ještě v r. 1997 firma zabývající se dianetickým poradenstvím. Dnes již na uvedené adrese nesídlí. Podle zmocněnce pro scientologii v ČR p. Voráčka neměla tato aktivita vazbu na pražské scientologické ústředí.

Kontakt:

Dianetické centrum

Hornokrčská 60, 140 00 Praha 4

tel.: 02/900 51 013

fax.: 02/900 51 007

3.2.10.2 Silvova metoda kontroly mysli (Silva Mind Control)

Američan José Silva (nar. 1914) konal kromě svých prostých zaměstnání (prodej novin, opravy rádií) experimenty s hypnózou a dalšími technikami ovládání činnosti mozku. Tak vznikla populární Silvova metoda kontroly mysli, rozšířená dnes v USA i v Evropě.

Jádrem metody je technika sestoupení na “hladinu alfa”, hladinu, při níž je mozková frekvence pomalejší než v bdělém stavu. Toho se dosahuje metodou připomínající autohypnózu. V této hladině si lze osvojovat pozitivní schopnosti a návyky (rozšíření paměti, odnaučení zlozvykům), jakož i získat schopnosti komunikace s nejrůznějšími úrovněmi inteligence (od neživé po tzv. Vyšší Inteligence). Adeptům je pak doporučováno, aby v hladině alfa vizualizovali své budoucí záměry a tak positivně ovlivnili jejich výsledek. Silvova metoda je presentována jako přísně vědecká. Prvním stupněm výcviku je placený víkendový kurs.

V Plzni nabízí kursy pražský Silva Method Club, naposledy v červnu 1998 to byl 1. stupeň základního kursu za 1800,- Kč v sále Povodí Vltavy na Denisově nábřeží.

Kontakt:

Silva Method Club

Seifertova 9, 130 00 Praha 3

tel.: 02/627 9094, 627 9079

 

3.2.11 Hnutí New Age

Hnutí New Age je širokým proudem spirituálních a náboženských směrů, který vyvěrá z reflexe stavu dnešní společnosti a jejích problémů. Název Nový Věk (New Age) vyjadřuje astrologickou změnu, přechod ze sféry vlivu znamení Ryb (symbolizující křesťanský vliv v minulých dvou tisíciletích) do znamení Vodnáře. Doba Vodnáře má jiné charakteristiky než doba minulá, proto Nový Věk přináší změnu paradigmat (určitých “vzorců myšlení”), jak o ní hovoří i současná postmoderní filosofie. Důvody nutnosti změny vidí stoupenci Nového Věku v současné ekologické a morální krizi světa, v současném stavu vědy, která se ocitla na hranici svých možností a v materialistickém konzumismu Západu.

3.2.11.1 Akcenty New Age

Pro postmoderní myšlení je charakteristická pozice tolerance a připuštění plurality pravd, výzva k budování alternativ navyklým postupům. Tyto akcenty hnutí Nového Věku dále rozvíjí zejména na poli společenských věd, náboženských a spirituálních nauk, na poli životního stylu, zdravovědy atp.

V oblasti náboženství je charakteristický akcent na monistické chápání světa (vše je tvořeno jedním principem, rozmanitost je zdánlivá), evoluční optimismus (člověk spontánním vývojem vystoupí až na božskou úroveň vědomí) a víru v převtělování. V přístupu k duchovním otázkám se uplatňuje konzumní přístup (vztah poskytovatel - klient), bez nutnosti trvalé příslušnosti k nějaké náboženské společnosti, jaká je typická pro dobu minulou. Duchovní techniky se nabízejí formou kursů a seminářů, z nichž si klienti podle zájmu vybírají. S tím souvisí i náboženský synkretimus - směšování různých (často i odporujících si) náboženských nauk. Kritérium pravdy je odsunuto jako nemoderní, důraz spíše než na rozum je kladen na pocit, prožitek, užitek pro řešení aktuálních problémů.

V psychologii a dalších společenských vědách se prosazují nové netradiční postupy zkoumání: změněné stavy vědomí, práce s rozličnými typy “mentálních energií”, prožívání vztahu se Zemí, která je chápána jako živý organismus (Gaia), vztahu s celým Univerzem (kosmické nebo Nejvyšší vědomí, Prazáklad apod.). Propojují se teorie psychologie a fyziky na základě esoterních nauk (vibrace vesmíru, propojení mikro- a makrokosmu, světové informační pole).

Životního stylu a péče o zdraví se dotýkají různé metody rozšiřování psychických a spirituálních možností (hnutí lidského potenciálu, regresní terapie), léčení netradičními technikami (homeopatie, psychotronika) a obecně uplatnění holistického (celostního) přístupu k člověku (jednota tělesných, duševních a duchovních projevů) a světu (vztah mikro- a makrosvěta, teorie morfických polí).

Často citovanými autoritami působícími v intencích novověkého paradigmatu jsou fyzik Fritjof Capra, biolog Rupert Sheldrake, psychiatr Stanislav Grof, spisovatelka Marilyn Fergusonová.

Hnutím Nového Věku nelze tedy rozumět pevné náboženské společenství, spíše jde o jakousi síť myšlenkově spřízněných center, škol, duchovních učitelů, léčitelů a dalších subjektů.

V dalším se zaměříme především na ty charakteristiky hnutí Nového Věku, jejichž projevy jsme v Plzni zaregistrovali. Popis rozdělíme na kapitoly podle práce Dr. Vojtíška (Vojtíšek, 1998, str. 92-118), při vědomí jisté nepřesnosti, neboť velká část popisovaných aktivit se týká několika oblastí zároveň.

Hlubší vhled do problematiky New Age poskytuje například práce Vojtíškova (1998), Štampachova (1998), Lužného (1997) a jiných.

3.2.11.2 Inspirace méně známými etniky

Ideová návaznost na evropské předkřesťanské kultury (někdy se mluví o neopaganismu - novopohanství) je v hnutí New Age motivována snahou o překonání “omezeného” křesťanského paradigmatu, které má být vystřídáno kosmickou moudrostí Nového Věku. Tuto “původní”, nepřekroucenou moudrost se někteří pokoušejí hledat v dědictví starých evropských kultur (Keltů, Germánů), případně v technikách afrických, amerických, či jiných domorodců.

Ožívá tak zájem o etnickou hudbu, která se doporučuje jako podpůrný prostředek k technikám vedoucích k změněnému stavu vědomí (bubnování), či k relaxaci (keltská hudba). Velký zájem je také o šamanismus a jeho techniky.

Kromě množství literatury na tato témata se v Plzni objevují i šamanské praktiky bubnování, extatického tance a nejrůznějších obřadů. Zájem o tyto praktiky jeví především (“alternativní”) středoškolská mládež, akce se konají buď soukromě, nebo v klubech a čajovnách. Řada mladých se účastní festivalů při příležitosti tradičních keltských svátků. New Age rituál vítání jara a bubnování bylo i součástí plzeňské House Party v den jarní rovnodennosti v březnu 1998. Je zřejmé, že tyto extatické techniky se často kombinují s konzumací (alespoň měkkých) drog. Aktivity tohoto typu probíhají mimo pevné organizační struktury, nejsou trvalé. Proto je obtížné (a snad i neužitečné) je precisně mapovat.

3.2.11.3 Inspirace východním náboženstvím

Synkretistické tendence hnutí Nového Věku přinášejí na trh idejí stále častěji myšlenky myslitelů východních náboženství. Běžně se používají termíny vlastní tradici Orientu, často bez patřičných definic, nezřídka s posunutým či změněným obsahem (reinkarnace, karma, brahma, ...). Překládají a ve velkých nákladech se vydávají knihy různých orientálních či Orientem ovlivněných duchovních autorů (Šrí Rámakrišna, Ram Dass, Osho), pořádají se semináře a kursy vyučující jejich učení a praktikující jejich meditační a jiné techniky (např. Oshovy meditace). Řada škol, o kterých bude řeč v následujících kapitolách, odvozuje své vědění z orientální moudrosti (Čchi Kung, reiki, Šambaola, ...).

3.2.11.4 Esoterická inspirace

Vodnářský věk se v hledání inspiračních zdrojů distancuje od křesťanské éry Ryb chronologicky (časově jde před křesťanství) i geograficky (inspirace Orientem). V rámci vlastního chronotopu (Evropa posledních dvou tisíciletí) navazuje spíše na proudy neortodoxní - hermetické. Jde zejména o tradice magie, alchymie, astrologie, numerologiekabaly.

Knihy s touto tématikou vydává v ČR řada nakladatelství (Trigon, Horus, Půdorys,...), v Plzni nabízí patrně nejširší nabídku zejména Benešovo knihkupectví v Divadelní ulici.

Astrologie zažila v ČR po roce 1989 mediální boom, horoskopy jsou “povinnou” součástí většiny periodik. Také v Plzni působí několik astrologů (např. pí. Měsťanová). Na astrologii těsně navazují další formy mantiky (věštění). Techniky mohou být různé - věštění z ruky, vykládání karet (zejm. tarot), numerologické spekulace (v Plzni např. Studio P-Greis).

Moderní formou esoterické tradice je víra v mimozemské inteligentní civilizace (lidově UFO). Posuzováním rozličných svědectví o pozorování UFO (Unidentified Flying Objects, neidentifikovatelné létající předměty) a diskusi o možnostech mimozemských civilizací se, kromě jiného, věnuje plzeňský Klub psychotroniky a UFO (viz 3.2.11.10).

3.2.11.5 Parapsychologie

Parapsychologie (v Čechách se také hojně používá termín psychotronika) je alternativní věda, jejíž postupy jsou pro většinu odborníků mimo stávající vědecké paradigma. O její rozvoj a popularizaci se v Čechách významně zasloužily práce Břetislava Kafky (1891-1967).

Předmětem parapsychologie jsou postupy jako mimosmyslové vnímání, jasnovidnost (telegnóze), psychokineze (pohybování předmětů nehmotnými prostředky - myšlenkou).

Jedním ze způsobů mimosmyslového vnímání je vnímání aury. Aura je záření energetického obalu fyzického těla, který je někdy nazýván astrální tělo (antroposofie, Hnutí Grálu aj.). Tento energetický obal mohou někteří citliví lidé (většinou léčitelé) údajně pozorovat. V Plzni působí Aura studio RNDr. Štýbra, který nabízí dokonce “vyfotografování” osobní aury pomocí speciálního přístroje.

O energiích (negativních energiích) se mluví i v případě geopatogenních zón. Nabídka detekce geopatogenních zón, případně jejich odrušování je široká. Nejrozšířenější je jejich detekce pomocí proutku (virgule), který je chápán jako nástroj, který signalizuje jinak nepostřehnutelné mimosmyslové reakce proutkaře. Jako jeden z prvních konal na toto téma přednášky v Plzni Ing. Mojžíš.

Časté je také používání siderického kyvadélka, které se používá nejen k hledání geopatogenních zón, ale i k rozhodování o kvalitě potravin, v diagnostice, v práci s vlastním podvědomím. Další z parapsychologických metod je automatická kresba a automatické psaní.

3.2.11.6 Bioenergetika

Bioenergetika (v českém prostředí též biotronika) vychází z fyzikálního poznatku vztahu hmoty a energie. Svět interpretuje jako systém energií různých kvalit (myšlenka je energie jemná, hmota hustá). Energii je možno čerpat a předávat, což se využívá zejména v léčení. Léčitelé sami většinou interpretují své působení jako dodání energie.

Nejznámějším českým léčitelem biotronikem je patrně Tomáš Pfeiffer. Vzhledem k tomu, že jeho působení již kromě rozměru léčení nese zřetelné prvky náboženství, pojednáme o jeho aktivitách samostatně později (viz kap. 3.2.11.10). V Plzni působí ještě další léčitelé.

3.2.11.7 Alternativní medicína

Lidské zdraví je častým tématem aktivit hnutí Nového Věku. Léčebné metody jsou přebírány z nejrůznějších kultur (zejména Čína) nebo jsou vyvíjeny nové. Mezi alternativní léčebné terapie patří akupunktura, akupresura, homeopatie. Další metody pracují opět s energií. Jsou to metody Čchi Kung, taiči, šiacu, práce s energií reiki. V medicínské diagnostice se používá metod pozorování oční duhovky nebo celé stavby těla, někdy též metody automatické kresby. Kromě léčby bylinami (fytoterapie) se v Plzni objevuje léčba vůněmi - aromaterapie, léčba obrazy (ve Studiu P-Greis), léčba drahými kameny.

 

Podrobněji zde zmíníme tři plzeňské aktivity:

Studio P-Greis

Studio P-Greis

pí. Dagmar Rusková

Masarykova 66, Plzeň - Doubravka

tel.: 72 602 81

Od roku 1996 nabízí paní Dagmar Rusková ve svém studiu léčení metodou psychosomatické artterapie. V rámci svého působení kombinuje techniky věštecké, numerologické, astrologické s energetickým léčitelstvím, působením léčebných obrazů a terapeutickým rozhovorem. Studio koná veřejné přednášky propagující alternativní medicínu a parapsychologii, pravidelná psychosomatická cvičení (s určitými rituálními prvky). Kromě těchto duchovně léčebných aktivit nabízí Studio standardní taneční kursy.

Reiki

Učení o reiki, životadárné energii, kterou lze uzdravovat, přišlo do Evropy přes USA z Japonska, kde bylo objeveno asi před sto lety. Šíří se prostřednictvím kursů, které vedou mistři reiki (ti, kteří absolvovali nejvyšší kurs u některého z mistrů). V kursech se vyučují techniky, jak s reiki pracovat a adepti jsou poté mistrem zasvěcováni - otevřeni pro práci s reiki. Po absolvování víkendového kursu prvního stupně (v ceně asi 1200,- Kč) jsou údajně schopni léčit sebe i druhé. Druhý kurs (cena 2-5 tisíc Kč) umožňuje pracovat až s desetinásobně silnější reiki a léčit pomocí reiki i na dálku. Mistrovský kurs (20 000 Kč) umožňuje absolventovi reiki vyučovat a zasvěcovat klienty. Absolventi kursů se dále setkávají a sdílejí své zkušenosti s reiki.

V ČR je údajně k práci s reiki zasvěceno několik tisíc lidí a několik mistrů. V Plzni dnes údajně žijí dva mistři reiki, některé kursy však vedli i mistři z jiných měst.

 

Jedním z plzeňských mistrů reiki je

pan Palan

Révová 13, Plzeň - Doudlevce

tel.: 74 20 417

Kromě vedení reiki kursů prvního a druhého stupně přednáší pan Palan o nejvyšších duchovních zákonech, jak je předala duchovní bytost Saint Germain (v rámci bezplatného ročního kursu proběhlo již asi pětadvacet přednášek v areálu učňovských škol na Skvrňanech; na jedné z nich účast asi třiceti lidí; nebylo nám však dovoleno účastnit se jí), léčí, překládá geopatogenní zóny (obojí i na dálku).

Mistr Palan spolupracuje s občanským sdružením Hledej cestu k životu .

Absolventi reiki kursů prvního a druhého stupně mistra z Liberce se nějakou dobu v letech 1997-8 scházeli v Centrumu na Doubravce.

Čchi Kung

Čchi Kung (přeloženo práce s energií ) vychází z tradic čínské medicíny, taoismu a buddhismu. Jde údajně o tisíce let starou tajnou nauku, jejímiž plody je dokonalé zdraví, dlouhý život a duchovní vyspělost. Je vyučováno ve třech úrovních: tělesné, energetické a mentální. Další úrovně umožňují využívat energii k léčení.

 

Společnost Čchi Kung - Bodhidharma

Pavel Simon

Sokolovská 89, 323 15 Plzeň

tel.: 521 521

Společnost organizuje jednou za dva až tři měsíce víkendové kursy vedené Mistrem Lenem Sinclairem z Velké Británie. Pro studenty kursu jsou určeny tréninkové semináře jednou za čtrnáct dní, vedené panem Simonem. Cena úvodního víkendového kursu je 680,- Kč.

Společnost má k červnu 1998 28 členů, seminářů s Mistrem se účastní kolem třiceti lidí, tréninkových seminářů přes deset. Náklady jsou hrazeny z kursovného a členských příspěvků společnosti.

3.2.11.8 Alternativní psychologie

Holistické chápání člověka úzce svazuje s metodami medicínskými metody psychologické a psychoterapeutické. I na poli psychologie podporuje vodnářské hnutí zejména alternativní metody. Mezi ně patří holotropní dýchání (překysličení mozku v kombinaci s pocitovou hudbou vede k zážitku změněného stavu vědomí), hypnoterapie (léčení psychických a psychosomatických poruch hypnózou), regresní terapie (zpřítomnění zážitků údajně z prenatálního období, či dokonce z minulých životů prostředky hypnózy; provádí např. Dr. Foučková), vizualizace (intenzivní představování chtěné skutečnosti, které způsobí její uskutečnění; např. Silvova metoda), kineziologie (ovlivňování mozku harmonizací svalového pohybu), subliminální technologie (nahrávky obsahující pod hranicí slyšitelnosti pozitivní výroky, které se poslechem fixují v podvědomí posluchačů).

Z těchto metod se v Plzni nabízejí služby především v oblasti kineziologie, zejména metodou One Brain (např. Mgr. Rutová). O metodu mají velký zájem pedagogové, protože kineziologie podle terapeutů umožňuje odstraňování lehkých mozkových dysfunkcí, dyslexie, dyskalkulie, hyperaktivity apod.

3.2.11.9 New Age jako životní styl

Hnutí New Age se dotýká kromě již zmíněných duchovních a vědeckých přístupů ještě dalších oblastí lidského života. Jde o životosprávu (časté je vegetariánství, popř. makrobiotika), umění (meditační hudba, hra na orientální hudební nástroje, kresba mandal - obrazů vyjadřujících řád světa atd.), zakládání školicích a relaxačních center, ekologických farem a ášramů (komunit).

V Plzni se organizaci rozličných aktivit v duchu Nového Věku od září 1996 věnoval dům Boiohema na Roudné. Nabízelo se zde vegetariánské občerstvení, prodejna a půjčovna duchovních knih, prodej racionální výživy, přírodní kosmetiky a drahých kamenů, grafologické rozbory, organizovaly se přednášky a meditace. Dům pracoval asi rok. Přednášky na podobná témata konala i akademie Esprit. V současnosti organizuje podobně laděné přednášky a kursy (astrologie, léčení, rozšíření vědomí, komunikace s mimozemšťany) roudenský dům U Slunce, který mimo to nabízí i kursy jazykové a rekvalifikační.

Propagaci nového životního stylu se věnuje i pravidelná plzeňská výstava Miluj svůj život, kde je možné kontaktovat většinu plzeňských léčitelů, astrologů a dalších aktivistů. Letošní výstava se koná 12.-14. 11. 1998 v Pekle.

3.2.11.10 Další aktivity v duchu Nového Věku

Na závěr kapitoly uvádíme několik organizací, které se presentují v duchu spirituality Nového Věku a dosud jsme se jim nevěnovali, protože jejich aktivity procházejí napříč většinou zmíněných oblastí zájmu vodnářského hnutí. Jsou to Nadace Šambaola, projekt Spirituální Země a Duchovní universita Bytí. Na závěr připojíme specifický Klub psychotroniky a UFO.

Šambaola

Šambaola - nadace pro harmonický rozvoj a duchovní růst pracovala v Plzni od r. 1994 přibližně do r. 1997. Vedla ji Ing. Larisa Zlatníková, která byla i hlavní přednášející a školitelkou. Témata kursů se týkala prakticky všech zmíněných okruhů zájmů Nového Věku (vesmír a jeho zákony, reinkarnace a karma, člověk, jeho energie a čakry, UFO, Gaia, léčení energií). Kromě přednášek a pobytových kursů nadace konala pravidelné meditace.

Duchovní universita bytí (DUB) Tomáše Pfeiffera

Tomáš Pfeiffer, žák léčitele biotronika Josefa Zezulky (1912-1992), si získal proslulost svými seancemi s léčebným působením v programu televize Nova. V listárně tohoto pořadu odpovídal i na náboženské a duchovní otázky tazatelů. Po zrušení pořadu začal Tomáš Pfeiffer přednášet na různých místech republiky. Pro šíření duchovní vzdělání, kultury a moudrosti (v pojetí svého učitele) zakládá v r. 1994 Duchovní universitu Bytí (DUB). Pod hlavičkou této organizace šíří Zezulkův odkaz, zejména zvěst o přinašeči - bytosti, která přichází jednou za dva tisíce let, aby lidstvo pohnula k dalšímu duchovnímu úsilí, nutnému pro evoluční postup od zvířete k duchovní bytosti. Tímto přinašečem byl před dvěma tisíci let Ježíš, následujícím přinašečem je podle Pfeiffera Zezulka. Kromě vyučování Zezulkova učení o světě a člověku, které nese rysy synkrese orientálních a esoterních tradic, mluví i o konkrétních zázracích, které Zezulka konal (např. bilokace - pobyt na dvou různých místech současně). Pokročilí posluchači přednášek se mohou stát studenty prvního ročníku DUBu, hlavní podmínkou přijetí je závazek vegetariánství. DUB koná pravidelné srazy a sliby posluchačů na hoře Říp. Těsně před  kolaudací je nyní Biotronická nemocnice v Soukenické ulici v Praze, která má biotronicky léčit zejména pacienty s onkologickými onemocněními.

 

Duchovní universita Bytí

Ing. Tomáš Pfeiffer

Soukenická 21, Praha 1

tel.: 02/23 11 141

V Plzni se konají přednášky DUBu pravidelně jednou měsíčně v sále areálu učilišť na Karlovarské 99 v Plzni - Lochotíně. Přednáška začíná a končí léčebným biotronickým působením, jádro tvoří odpovědi na otázky posluchačů. Přednášky tzv. nultého stupně DUB jsou veřejné, na přednášky prvního stupně mohou přicházet pouze členové DUBu. Účast na veřejných přednáškách se pohybuje v rozmezí sto až sto padesát lidí, na přednáškách prvního stupně je asi padesát lidí. Na akce do Plzně se sjíždějí posluchači z celého regionu.

Spirituální Země

Spirituální Země je nadace, jejímž zakladatelem je Petr Chobot (nar. 1967). Petr Chobot studoval psychofyziologii v Leningradě a na Dálném Východě se seznámil s šamanskými a súfickými (súfismus - islámský mysticismus) technikami. Od roku 1992 veřejně přednáší a vede semináře. Myšlenkově se plně opírá o schemata Nového Věku (svět jako fikce, nutnost rozšíření vědomí, kontakty se Zemí, s mimozemšťany, zvětšení lidských možností, regrese do minulých životů, léčení). Pro praxi navrhuje užívání různých psychotropních prostředků pro navození změněného stavu vědomí. Jedním z prostředků je metoda transformační fytoterapie - působení účinných rostinných látek na organismus (účastníci seminářů pijí speciálně připravený bylinný nápoj).

V Plzni se konají semináře a přednášky několikrát za rok v areálu učňovských škol, Karlovarská 99. Účastní se několik desítek osob.

Kontakt:

Spirituální Země

Korunovační 9, 170 00 Praha 7

tel.: 02/371 952

Jubilejní 31, 315 01 Plzeň

tel: 019/ 72 40 146

Klub psychotroniky a UFO

Klub psychotroniky a UFO má z hlediska našeho předmětu zvláštní hraniční postavení, přesto jej v této široce pojaté kapitole zmíníme.

 

Klub psychotroniky a UFO

Borská 19 (hotel Victoria), 320 22 Plzeň

tajemník L. Šafařík

tel.: 27 43 56

e-mail: safarik@zeus.zcu.cz

Klub psychotroniky a UFO vznikl v Plzni v r. 1991. Dnes má přes 600 členů v celé republice v několika pobočkách, v Plzni a okolí asi 100. Věnuje se badatelské a osvětové činnosti v oblasti anomálních jevů, zejména v následujících oblastech:

 

UFO a jiné pozorované anomálie v atmosféře

anomálie jako psychokineze, různá zjevení, kontakty s cizími bytostmi, stašidelné domy

alternativní medicína - léčitelství, automatická kresba a psaní

zvláštní schopnosti osob - telepatie, samovolné přitahování předmětů (biogravitace); pátrání o životě mystiků a léčitelů

výskyt kruhů v obilí - dokumentace a výzkum

herpetologie - výzkum plazů

filosofické pozadí výskytu anomálií - metodologie vědy

Klub pracuje v několika sekcích podle oblasti zájmu, pořádá přednášky a výstavy, organizuje expedice, vydává pravidelný bulletin ZAZ (Západočeský archeoastronautický zpravodaj) a další publikace.

Klub nevyvíjí žádnou vlastní náboženskou činnost, názorově se ale ztotožňuje (i podle tvrzení tajemníka klubu) s pohledem vlatním hnutí New Age.

 




4 Shrnutí, výhledy

4.1 Bilance religiozity

Na základě získaných statistických údajů se jeví problém náboženství v Plzni jako okrajový.

Z údajů vyplývá, že pravidelně se náboženského života svého společenství účastní něco přes tři tisíce Plzeňanů (kolem dvou procent populace).

Toto číslo ovšem nevyjadřuje celkový počet občanů interesovaných na náboženství a duchovním životě v Plzni. K tomuto počtu je třeba přičíst množství starých lidí, kteří byli nábožensky vychovaní a náboženského života se neúčastní proto, že nemohou, či nechtějí měnit své stereotypy z doby totality. Svůj duchovní život omezují na příležitostné návštěvy obřadů, na poslech náboženských pořadů v rozhlase apod.

Další nezanedbatelná složka duchovně angažovaných lidí se realizuje návštěvou kursů jógy (1600 klientů ve škole jógy Ing. Hoška), účastí na seminářích a přednáškách (léčitelství, reiki aj.), studiem literatury. Podíl takto angažovaných odhadujeme do 5% populace Plzně.

Matrikové záznamy by svědčily o angažovanosti mnohem vyšší (kolem 30%), tento odhad je však evidentně nadhodnocený a není vhodné jím argumentovat.

 

4.2 Závažnost problému

Jakkoli se na poli náboženství angažuje jen malý díl populace, problém religiozity není jevem okrajovým. Uvědomíme-li si, že většina problémových náboženských společenství povstala působením jediné (často předtím prakticky neznámé) osobnosti, nebudou údaje o počtu nábožensky angažovaných hlavním ukazatelem závažnosti problému.

Při úvahách o problematice náboženství bude třeba zohlednit širší společenskou situaci, “náladu” populace, vnitřní postoje lidí. Bez ambice na komplexní postižení těchto obecných předpokladů vývoje religiozity uvádíme několik poznámek k současné situaci v naší zemi.

V České republice zvolna klesá podíl institucionalizovaných věřících, věřících, jejichž příslušnost k určitému náboženskému společenství (většinou k tradičním církvím) je jednoznačná. Nastupující trend chápat náboženství jako osobní záležitost každého člověka, bez jednoznačného přihlášení se ke konkrétní instituci, vede ke vzniku pestré nabídky duchovních aktivit na bázi placených kursů, seminářů, škol atd. Ve svobodné společnosti tak vzniká jakýsi trh náboženských idejí, kde je k dostání téměř vše a žádostivostí člověka je okusit od každého kousek. Pluralita bývá zaměňována synkretismem, hloubka okamžitým efektem.

Proti vzrůstajícímu pluralismu, relativismu a rozmlženosti pravdy sílí i opačný trend. Jisté malé procento lidí se sdružuje ve skupinách přesvědčených o jedinečné správnosti vlastní cesty. Tato tendence bude ještě posilována apokalyptickými vizemi spojenými se zlomem tisíciletí (např. sektářské společenství kolem Parsifala Immanuela na Hořovicku v letech 1993 a 1994).

 

4.3 Možná skrytá nebezpečí

Všeobecnou bolestí, které usnadňuje působení řady hlasatelů bizarních nauk a sektářských společenství, je totalitní dědictví filosofické, duchovní a religionistické negramotnosti. Běžný občan neví o fenoménu náboženství a jeho konkrétních projevech zpravidla skoro nic. Tato neznalost základních faktů usnadňuje sektám manipulaci a získávání nových členů.

Přitom řada naukových systémů různých hnutí v sobě obsahuje množství historických, religionistických a filosofických (ale i fyzikálních a medicínských) omylů, či přinejmenším podezřelých tvrzení, které však díky absenci filosofické průpravy a základního náboženského (či religionistického) vzdělání posluchači přehlíží.

V rámci práce na tomto projektu jsme se sami přesvědčili, jaké množství omylů se v nejrůznějších hnutích presentuje a jaké důvěře se těší jejich hlasatelé. Pravda se většinou neprokazuje, ale hlásá. Ztotožnění s naukou není rozumové, ale pocitové, často ovlivněné osobou hlasatele. Jde tedy spíše o manipulaci, než o argumentaci.

Vinou našeho kusého vzdělání se stává, že propracovanou misií hlásaný náboženský názor určité skupiny je často prvním uceleným výkladem světa (vyjma marxistického), se kterým se zájemce setkal, a snadněji se pro něj stává jedinečný a nezpochybnitelný.

Jiný, psychologický důvod přitažlivosti mnohých náboženských společenství je výrazně vyjadřovaný zájem o nově přicházejícího člena (tzv. love bombing - “bombardování láskou”, často pečlivě propracovaný a pro nováčka nepozorovatelný), který naplňuje zájemcovy potřeby být milován a oceňován, někam patřit. Takto je oslovena ta část člověka, které v dnešní konzumně a výkonnostně orientované společnosti často strádá.

Aktuálním problémem je rozčarování některých občanů z rozvoje svobodné demokracie v naší zemi. Ztráta jistot (morálních i materiálních), “garantovaných” komunistickou diktaturou, se může projevit inklinací k totalitním strukturám sekt, které ztracený pocit jistoty opět zajistí.

 

4.4 Prognóza situace v Plzni

Náboženská situace se bude zřejmě v dalších letech dále měnit. Lze možná alespoň odhadnout trendy, které budou v budoucnu působit.

Obecně bude zřejmě klesat podíl institucionalizovaných věřících. Zavedené církve se budou pokoušet udržet alespoň stávající stav. Z křesťanských církví mají do budoucna šanci růst hlavně “živé” farnosti a sbory. V katolické církvi nejspíše farnost Lochotín (díky působení mladých františkánů přímo na sídlišti v novém farním středisku v Komenského ul.) a Litice (charismatické společenství KGB bude přitahovat lidi z regionu). Podobně se může rozrůst lochotínská farnost Evangelické církve metodistické, využije-li možností budovaného farního střediska na Bolevci. Jistou naději má i romský křesťanský sbor Penúel (finančně patrně jištěn organizací AFC s možností oslovit romskou komunitu). U dalších křesťanských společenství se lze nadít spíše jen růstu nevýrazného. (Tyto prognózy se mohou již v několika týdnech ukázat jako mylné, nejsou podloženy seriózními modely, vycházejí z “pocitu” a zkušenosti autora.)

Další skupinou, která se patrně bude rozvíjet, jsou svědkové Jehovovi, neboť jejich misijní úsilí je pečlivě koordinováno a věnuje se i okrajovým skupinám společnosti, které ostatní náboženské společnosti oslovují jen zřídka: sluchově a zrakově postižení (několik členů plzeňských sborů studuje znakovou řeč, vydávají se publikace v Brailově písmu), ukrajinští a ruští pracovníci (pořádají se bohoslužby v ruštině, věnují se jim misionáři v polní službě, v Plzni se distribuuje literatura v ruštině a ukrajinštině).

Kromě křesťanských a křesťanství podobných náboženských společností se bude patrně rozrůstat počet posluchačů nejrůznějších kursů v intencích psychoterapeutických hnutí a v duchu hnutí New Age. Hnutí lidského potenciálu, rozšiřování schopností, sebepoznání apod., jakož i reiki a další systémy budou patrně čím dál více populární (metody jsou nenáročné, není třeba podstatně měnit životní styl, lze si je “koupit”). Tyto aktivity, které nabízí např. roudenský dům U Slunce, budou pravděpodobně ještě vyhledávanější.

Do podoby sektářsky uzavřeného společenství se silným autoritářským prvkem by mohlo vrůst (podle některých již vrůstá) společenství kolem Jitřní hvězdy.

 

4.5 Prevence negativních náboženských jevů

Pojetí preventivních opatření je nutně závislé na pojetí náboženství samotného. Od chápání hodnoty a smyslu náboženství se odvíjí chápání negativních náboženských jevů (např. pro někoho je každý projev náboženského života fanatismem a každá jeho presentace manipulací). V této práci chápeme jako negativní náboženské jevy s negativním dopadem na jednotlivce a společnost. Dopadem negativních náboženských jevů na jednotlivce míníme zejména výraznou nežádoucí a nekontrolovanou změnu psychiky, rozpad osobnosti, závislost, nezvládnuté pocity viny, depresivnost apod., ale také ztrátu majetku, postavení, zázemí. Negativními náboženskými jevy ve vztahu ke společnosti rozumíme rozpad původních sociálních vazeb při vstupu do náboženského společenství, uzavřenost skupiny, manipulaci a každé porušení platného právního řádu.

Návrhy preventivního působení shrnujeme do tří odstavců: vzdělávání, informovanostsdílení.

 

4.5.1 Vzdělávání

Prvním a nejdůležitějším způsobem prevence negativních náboženských jevů je výchova a vzdělání. Vzhledem k dědictví totality jde v krátkodobém pohledu především o vzdělávání učitelů, výchovných pracovníků a všech, kteří s problematikou náboženství přicházejí do kontaktu.

V dlouhodobém kontextu jde o vzdělávání dětí a mládeže v rámci společenskovědních předmětů ve školách. Téma náboženství je sice součástí osnov občanské nauky pro základní školy, výuka tohoto tématu se však setkává s potížemi a rozpaky, především proto, že sami učitelé nemají v této oblasti utvořený konsistentní názor. Přitom právě mládež ve věku od patnácti do pětadvaceti let je právě z hlediska náboženského sektářství nejrizikovější skupinou.

Školy (a také internáty) byly na počátku devadesátých let předmětem misijního zájmu. Náboženská společenství využila otevřenost ředitelů vůči náboženské osvětě, a tak v některých plzeňských školách besedovali mormoni, Slovo života a další. Některé školy nakoupily pro výuku literaturu hnutí Haré Kršna a jiných minoritních náboženských skupin. Ještě v roce 1997 dostala každá plzeňská škola od Svědků Jehovových knihu Tajemství rodinného štěstí.

Možnosti

Autor koná přednášky s religionistickou tematikou pro pedagogy i pro veřejnost od roku 1995 (Problém sektářství, Sekty a nová náboženská společenství v Plzni, Východní náboženství a Západ, Reinkarnace aj.), ve školním roce 1997/98 konal na středních školách několik přednášek na témata velká světová náboženství a náboženské sektářství. Další vhodné přednášky pro pedagogy nabízí Pedagogické centrum. V prvním pololetí roku 1998 proběhl kurs pro učitele dějepisu a společenských věd organizovaný Českou křesťanskou akademií, na kterém přednášeli přední čeští religionisté, teologové a jiní odborníci (Halík, Trojan, Filipi, Vaško, ...).

Nevhodné přístupy

V sekularizované (zesvětštělé) společnosti se objevuje názor, že nebezpečí náboženských patologií se vyvarujeme, jestliže se vyvarujeme náboženství jako celku. S tímto názorem nesouhlasíme a domníváme se, že vyřazení informací o náboženství z výchovy riziko “nezvládnutí” vyrovnání se s náboženstvím zvyšuje.

Podobně omezení náboženského vzdělání na varování před sektami je řešení jen částečné. Vytváří falešnou představu dvou polarit: světské (ateistické) společnosti a světa sekt. Střední cesta zdravého duchovního života se pak většinou stáčí buď k náboženské patologii nebo ke kryptoreligiozitě.

 

4.5.2 Informovanost

Pro dobré rozhodnutí jsou třeba informace. To platí i o orientaci na náboženské scéně.

Možnosti

Informovat o působení nových, málo známých náboženských společenstvích si uložila pražská Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů (Soukenická 15,110 00 Praha 1, tel.: 02/24 81 94 04, čtvrtek 15.30-17.30), která má svou pobočku i v Brně. V Olomouci pracuje Centrum pro prevenci v oblasti náboženských sekt při YMCA (třída 17. listopadu 43, 772 00 Olomouc 2, tel. a fax: 068/522 19 44, středa 17.00-20.00). V Plzni působí v tomto oboru Křesťanské informační centrum Milost (Thámova 4, 320 25 Plzeň; konzultace každé druhé úterý v měsíci od 19 do 21 hod.; vede Karel Doležel, tel. domů:273 545). Konzultace k tomuto tématu rád poskytne i autor.

Pro ucelený pohled je vhodné kombinovat informace z více zdrojů. Velice se nám osvědčilo kontaktovat přímo někoho z vedení zkoumaných náboženských společenství. Nelze si však utvořit komplexní obraz na základě jediného setkání.

Kompetentní osoby na městských úřadech by měly mít o náboženské situaci ve městě poměrně dobrý přehled. Zejména tam, kde jde o práci s mládeží, kulturní a sociální aktivity. Přehled o aktivitách náboženských společností, zejména zaměřených na mládež, by měl mít i Školský úřad.

 

 

 

4.5.3 Sdílení

Jistou možností, jak pomoci vzájemnému poznávání a porozumění různých náboženských společenství je sdílení v nejrůznějších (sociálních, vzdělávacích a jiných) aktivitách.

Situace

V jistém smyslu je prostředím takového sdílení plzeňská ekumena, díky níž se extrémní postoje některých křesťanských charismatických společenství přiblížily “křesťanskému standardu”, tzn. omezila se černobílá rozlišování, vydělování, horečná nevěrohodná misie (která je svojí neodbytností často spíše kontraproduktivní) atd.

Jiné kontakty tohoto typu nám nejsou známy.

Možnosti

Platformou společného poznávání a sdílení různých náboženských společenství mohou být humanitární a podobné projekty, možná i iniciované městem.

Optimální formou sbližování je mezináboženský dialog, který se u nás jen pozvolna rodí, zejména péčí několika pražských aktivistů.

V některých náboženských společenstvích existuje na základě konkrétních zkušeností pocit pronásledování společností, který je vede do větší izolace a zvyšuje riziko nezdravých projevů. Tento pocit pronásledování přežívá, jak jsme se mohli při realizaci našeho projektu přesvědčit, v některých společenstvích dodnes. Právě sdílení, upřímný zájem o lidi z takových společenství, úcta k jejich tradici a otevřenost ve vztahu k nim pomáhá budovat zdravé vztahy. Tyto vztahy pak mohou být mostem k porozumění, přiblížení, případně i k proměně nábožensky patologického společenství ve společenství zdravější. Osobní kontakty členů různých společenství mohou také usnadnit odpoutání některých závislých členů od totalitní autority nějaké sekty. Tuto otevřenost však musí provázet vlastní věrohodnost a zřetelnost postojů.

 

4.5.4 Konkrétní opatření

V Plzni navrhujeme konkrétně toto:

- konání jednorázového (např. jednodenního) semináře pro kompetentní úředníky Magistrátu, ev. Školského úřadu, bezpečnosti aj. na téma náboženství a náboženskost, náboženská situace v ČR a v Plzni, pod vedením religionistů a odborníků (Štampach, Vojtíšek z pražské Společnosti pro studium sekt aj.)

- nabídka přednášek na témata co je náboženství, nebezpečí zneužití náboženství - problém sektářství pro střední školy

- propagace informačních center, kde se lze o nových náboženských směrech dozvědět seriózní informace (SSSNNS Praha, Milost Plzeň)

- v případě spolupořádání, povolování, podporování a zaštiťování různých duchovních (ale i mírových, ekologických a jiných) aktivit městem konzultovat tato rozhodnutí s odborníky na nová náboženská hnutí

- iniciovat, nebo alespoň podporovat vzájemné kontakty náboženských společenství ve městě

- nepředloženými kroky nezahnat žádné společenství do defenzívy (perzekuce, metoda “dvojího metru” vůči novým náboženským proudům apod.)

- všímat si všech nových náboženských aktivit a hnutí ve městě

 




Závěr

Práce Plzeňská náboženská scéna si kladla za cíl popsat současné náboženské dění v Plzni, ukázat jeho problémová místa, navrhnout vhodné postoje magistrátu a prevenci negativních náboženských jevů v Plzni.

V rámci studie jsme nakontaktovali přes čtyřicet v Plzni působících náboženských společenství a řadu jednotlivců, od většiny společenství jsme získali informace o počtech členů, struktuře a hlavních aktivitách. Zúčastnili jsme se několika desítek bohoslužeb, modlitebních shromáždění, přednášek a meditací. Osobně jsme se setkali asi s dvaceti vedoucími představiteli těchto společenství, s řadou ostatních jsme jednali telefonicky.

Žádné z popsaných společenství nás neodmítlo, vždy jsme se setkali s vůlí ke kontaktu. I ta společenství, která se po zkušenostech s novináři obávala zneužití poskytnutých informací, se kontaktu neuzavírala (Církev sjednocení, Haré Kršna, DUB).

Zkušenosti, kontakty a přátelství získaná během práce na projektu přesahují rámec vypsaných faktů. Jakkoliv jsme se setkávali s rozdílnými náboženskými pohledy, vždy byla zřejmá snaha po porozumění a vstřícnost. S touhou po tomto porozumění a s odkazem na naši nedostatečnost zde předkládáme tuto práci a věříme, že napomůže k lepšímu vzájemnému poznání a sblížení.




Vybraná studijní literatura:

Obecná problematika náboženství včetně základních informací o jednotlivých náboženstvích a směrech:

Štampach I. O.: Náboženství v dialogu, Portál, Praha 1998

 

Křesťanství:

Filipi P.: Křesťanstvo, Centrum demokracie a kultury, Brno 1996

Štampach I. O.: Nástin ekumenické teologie, Karolinum, Praha 1995

 

Judaismus:

Newman J., Sivan G.: Judaismus od A do Z, Sefer, Praha 1998

 

Islám:

Kropáček L.: Duchovní cesty islámu, Vyšehrad, 1993

 

Hinduismus:

Zbavitel D., Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti, DharmaGaia, Praha 1993

 

Buddhismus:

Lesný V.: Buddhismus, Votobia, Olomouc 1996 (reprint vydání z r. 1948)

 

Esoterismus:

Wild Maria: Křesťanství a esoterika, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997

 

Nová náboženská hnutí:

Vojtíšek Z.: Netradiční náboženství u nás, Dingir, Praha 1998

Lužný D.: Nová náboženská hnutí, Masarykova universita, Brno 1997

kolektiv: Malý slovník sekt, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1998




Použitá literatura:

Anzenbacher A.: Úvod do filosofie, SPN, Praha 1990

Bělohlávek M.: Archív města Plzně, průvodce po fondech a sbírkách, Západočeské nakladatelství, Plzeň 1988

Bělohlávek M.: Církve v Plzni v první polovině 20. století - Výstupové hnutí in: Kultura, historie a současnost Plzně - Sborník z Mezinárodní konference k 700. výročí založení Plzně a 50. výročí osvobození Plzně konané ve dnech 3. a 4. května 1995 v Plzni, bez vydavatele a vročení

Enroth R. a kol.: Za novými světy, Návrat domů, Praha 1994

Filipi P.: Křesťanstvo, CDK, Brno 1996

Klimeš L.:Slovník cizích slov, SPN, Praha 1994

kolektiv autorů: Malý slovník sekt, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1998

König F., Wanderfels H.: Lexikon náboženství, Victoria Publishing, Praha 1994

Lang A., Němec D., Štampach O.:Církev - sloup a opora pravdy, Velehrad, Olomouc 1993

Larson B.: Larson`s New Book of Cults, Tyndale House Publishers, Wheaton, Illinois, USA 1989

Lužný D.: Antikultovní hnutí. Otázka nebezpečnosti nových náboženských hnutí a metody akademického studia náboženství in: Religio 1/96, Česká společnost pro studium náboženství, Brno 1996

Lužný D.: Nová náboženská hnutí, Masarykova universita, Brno 1997

Martin W.: The Kingdom of the Cults, Bethany House Publishers, Minneapolis, Minnesota, USA 1985

Novotný T.: Přicházejí, Nakladatelství a vydavatelství Rady Církve bratrské, Praha 1992

Novotný T., Vojtíšek Z.: Základní orientace v nových náboženských směrech, SSSNNS, Praha 1994

Pavlincová H. a kol.: Slovník - judaismus, křesťanství, islám, Mladá fronta, Praha 1994

Štampach O. I.: Sekty, SSSNNS, Praha 1995

Štampach O. I.: Náboženství v dialogu, Portál, Praha 1998

Štampach O. I.: Co je co in: Dingir 1/1998, Dingir, Praha 1998

Vojtíšek Z.: Sekta jako zneužití náboženství in: Zneužití náboženství - pokus o nové chápání sekt, Oliva, Praha 1996

Vojtíšek Z.: Netradiční náboženství u nás, Dingir, Praha 1998

Zulehner P. M., Denz H.: Wie Europa lebt und glaubt, Patmos Verlag, Düsseldorf 1993

 

kanonické spisy a další materiály jednotlivých církví, náboženských společenství a hnutí




Adresář církví a náboženských společností a dalších v práci zmíněných subjektů 

Křesťanské církve, sbory a organizace:

Katolická církev:

Biskupství plzeňské

biskup Monsignor František Radkovský, generální vikář P. Adrián Pavel Zemek O.Praem.

Nám. Republiky 35, 301 14 Plzeň

tel.: 722 72 39, 722 31 12, 722 55 76

fax.: 22 19 17

 

Farnost svatého Bartoloměje

P. Josef Šťastný

Františkánská 11

301 12 PLZEŇ

tel.: 722 60 98

 

Farnost sv. Martina a Prokopa

P. Alois Hurník SDB

Revoluční 98, 312 07 PLZEŇ

tel.: 726 69 53

 

Farnost Panny Marie Růžencové

P. Jiljí Vladimír Příkaský OP

Jiráskovo nám. 30, 301 54 PLZEŇ

tel.: 724 16 60

 

Farnost Plzeň - severní předměstí

P. Šebestián Pavel Smrčina OFM

Komenského 17, 323 13 PLZEŇ

tel./fax.:52 11 23

e-mail: ofmplzen@top.cz

 

Farnost sv. Petra a Pavla

Budilovo nám. 1, 321 02 PLZEŇ

P. Constantino Tamiozzo

tel.: 782 81 80

 

Pravoslavná církev v ČR - církevní obec Plzeň

Mgr. Jan Polanský

Hálkova 6, Plzeň

tel.: 222 653

tel.: 0184/78 44 63 (domů)

 

Československá církev husitská:

Diecézní rada církve československé husitské

biskup Mgr. Michael Moc

Mgr. Milan Semilský

Husova 1, 301 24 Plzeň

tel. a fax 722 13 18

 

 

 

Náboženská obec CČSH Plzeň - západ

farářka Mgr. Marta Silná

Husova 1, 301 24 Plzeň

tel.: 222 608

 

Náboženská obec CČSH Plzeň - východ

farářka Mgr. Šárka Matyášová

Mikulášské nám. 11, 301 45 Plzeň

tel.: 220 679

 

Náboženská obec CČSH

Školní 6, 312 16 Plzeň

 

Českobratrská církev evangelická:

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Plzni - západní sbor

farář Jan Šoltézs

jáhenka Renata Šilarová

Němejcova 2, 320 22 Plzeň

tel.: 273 908, 74 20 268

 

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Plzni - východní sbor

farář ThMgr. Pavel Pellar

kurátor Ing. Josef Beneš

Anglické nábřeží 13, 301 50 Plzeň

tel.: 22 70 73

 

Církev Bratrská

kazatel Ing. Daniel Jurčo (od října 1998 přijde jiný kazatel)

Doudlevecká 31, 301 33 Plzeň

tel.: 72 36 224

 

Evangelická církev metodistická:

Farnost Evangelické církve metodistické v Plzni 3

Sbor Maranatha

kazatel Ing. Zdeněk Eberle

Husova 14, 301 24 Plzeň

tel.: 722 21 68

 

Farnost Evangelické církve metodistické v Plzni 1

farářka Alena Procházková

Thámova 4, 320 25 Plzeň

tel.: 27 91 71

 

Sbor církve adventistů sedmého dne

kazatel Jaromír Ludvík

Klatovská 176, 320 08 Plzeň

tel.: 27 57 02

 

Křesťanský sbor Plzeň

P.O.Box 40, 318 40 Plzeň

popř. Dr. Jan Staněk

Kyšice 147, 330 01 Kyšice

tel. a fax: 794 59 18, mobil: 0603/418 525

Luteránská evangelická mise

Sbor sv. Pavla

reverend Matthew Luttman, reverend Mark Grubbs

Školní náměstí 1, 318 01 Plzeň

tel. a fax: 28 07 54, 28 60 09

 

Základní škola Martina Luthera, s.r.o.

ředitel Mgr. Miloš Vršecký

Školní náměstí 1, 318 01 Plzeň

tel. a fax: 28 60 09, 28 07 54

 

Křesťanské společenství Plzeň

pastor Karel Řežábek

Bolevecká 19, 301 66 Plzeň

tel. a fax: 53 06 01

e-mail: kaya@top.cz

 

Česká křesťanská misie - sbor Eden

Thámova 4, 320 25 Plzeň

tel.: 0602 40 66 70 (kazatel Daniel Zajíc)

fax.: 276 306

 

Novoapoštoská církev v ČR

Mgr. Monika Tomašáková

Gerská 18, 232 23 Plzeň

tel. a fax: 52 43 30

popř. církevní prezident Jan Mutschler

V lesíčku 4/623, 150 00 Praha 5

tel. a fax: 02/573 10 120, 573 10 121

 

Slovo života Plzeň

pastor Marek Kult

Hodonínská 59, 310 02 Plzeň

tel.: 53 84 25

 

Velvyslanci na místě Kristově

p. Sang

Strážnická 28, 310 00 Plzeň

tel. a fax: 53 25 70

 

Jitřní hvězda

Pavel Hrabě

Rychtaříkova 44, 307 05 Plzeň

tel.: 74 30 892

 

Christadelfians

PhDr. Miloš Bednář

P. O. Box 7, 110 06 Praha 6

tel.: 02/7176 2348

 

 

 

TWR - českomoravská křesťanská rozhlasová misie

TWR-CZ P.O.Box 96, 656 96 Brno

tel.: 05/4423 3770, fax: 05/4423 3773

 

Brněnská tisková misie

P.O. Box 64, 638 00 Brno

tel.: 05/58 19 07

 

Baptistická církev

Troschelhammer 2, 92690 Pressath

Německo

 

K. Smith

Baptistická misie

P.O.Box 3, 330 08 Zruč - Senec

 

Hnutí z křesťanství vycházející:

Rodina

Martinelli

PF 238, A-1092 Vienna, Rakousko

nebo

Rodina

P.S. 571, 170 00 Praha 7 (adresa z r. 1994)

 

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi (NSSJ)

Sál království svědků Jehovových

Hrádecká 23, 312 14 Plzeň - Doubravka

tel.: 74 60 367

zástupce Informační služby pro veřejnost při NSSJ

pro Západočeský kraj

Milan Kocourek

Macháčkova 52, 318 08 Plzeň

 

Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů

U Svépomoci 9, 320 15 Plzeň

tel.: 274 918

jednatelka Jaroslava Marková Dobrovského 18, 320 28 Plzeň

tel.: 273 165

 

Federace rodina za mír ve světě

Žerotínova 42, 130 00 Praha 3

tel.: 02/697 52 56

fax: 02/697 52 57

v Plzni:

Ing. Radka Marešová

tel. a fax: 221 079 (bude změněn na 727 00 79)

 

Náboženská obec českých unitářů - Obec Plzeň

reverend Václav Němeček

Waltrova 59, 318 14 Plzeň

tel.: 286 120

Náboženská obec českých unitářů - Obec unitářů v Plzni

Resslova 13, 301 35 Plzeň

tel.: 22 78 18

Libuše Volfová, předsedkyně Místního správního sboru

Na kovárně 32, Plzeň

PhDr. Jiřina Chudková, laická duchovní

Patryzánská 16, Plzeň

 

Židovství:

Židovská obec

předseda p. Arnošt Bergmann

Smetanovy sady 5, 301 37 Plzeň

tel. a fax: 723 57 49

 

Islám:

Všeobecný svaz muslimských studentů (VSMS)

El Manasra Ramy

Vysokoškolská kolej

Bolevecká 34, 301 66 Plzeň

Předseda VSMS Praha

Mohamed Abbas

tel.: 02/24 81 33 79

mobil: 0602/291 241

 

Hnutí inspirovaná indickým náboženstvím:

ISKCON (hnutí Haré Kršna)

Centrum pro védská studia

pan Trilokátma dás

Jílová 290, Praha 5 - Zličín

tel.: 02/579 503 91, fax.: 02/302 16 28

 

Sri Chinmoy Centrum

Gabčíkova 11, 182 00 Praha 8

v Plzni:

Marek Nový

Houškova 6, 301 54 Plzeň

 

Společnost Sahadža jóga

Lublaňská 1, 120 00 Praha 2

 

OSHO Shangri La

Lažany 49, 364 51 Štědrá

 

Škola jógy pro každý den

Ing. Václav Hošek

Tylova 8, Plzeň

tel.: 222 844

tel. domů: 527 809

 

Hnutí vycházející z buddhismu:

SEZA Plzeň

Čechova 8, 320 28 Plzeň

předseda Roman Kovářík

Táborská 16, 301 45 Plzeň

tel.: 744 78 76

e-mail: kovarik@lfp.cuni.cz

 

Hnutí vycházející z esoteriky:

Nadace Hnutí Grálu v ČR

mluvčí Jaroslav Štefek

P.O.Box 24, 108 00 Praha 10

vedoucí čtenářů v Plzni a okolí Jarmila Jirková

U Bachmače 44, 301 57 Plzeň

tel.: 74 319 73

 

Psychoterapeutická hnutí:

Scientologie

Dianetické centrum

Hornokrčská 60, 140 00 Praha 4

tel.: 02/900 51 013

fax.: 02/900 51 007

 

Silva Method Club

Seifertova 9, 130 00 Praha 3

tel.: 02/627 9094, 627 9079

 

Hnutí a jednotlivci působící v duchu spirituality Nového věku:

Studio P-Greis

pí. Dagmar Rusková

Masarykova 66, Plzeň - Doubravka

tel.: 72 602 81

 

reiki mistr pan Palan

Révová 13, Plzeň - Doudlevce

tel.: 74 20 417

 

Společnost Čchi Kung - Bodhidharma

Pavel Simon

Sokolovská 89, 323 15 Plzeň

tel.: 521 521

 

Duchovní universita Bytí

Ing. Tomáš Pfeiffer

Soukenická 21, Praha 1

tel.: 02/23 11 141

 

Spirituální Země

Korunovační 9, 170 00 Praha 7

tel.: 02/371 952

v Plzni: Jubilejní 31, 315 01 Plzeň

tel: 019/ 72 40 146

 

Klub psychotroniky a UFO

Borská 19 (hotel Victoria), 320 22 Plzeň

tajemník L. Šafařík

tel.: 27 43 56

e-mail: safarik@zeus.zcu.cz

 




Informace o církvích, náboženských společenstvích a hnutích podají:

Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů

Soukenická 15,110 00 Praha 1

tel.: 02/24 81 94 04, čtvrtek 15.30-17.30

 

Centrum pro prevenci v oblasti náboženských sekt při YMCA

tř. 17. listopadu 43, 772 00 Olomouc 2

tel. a fax: 068/522 19 44, středa 17.00-20.00

 

Křesťanské informační centrum Milost

Thámova 4, 320 25 Plzeň

konzultace každé druhé úterý v měsíci od 19 do 21 hod.

Karel Doležel

tel. domů: 273 545

 

Martin Fojtíček

Dvořákova 51, 320 04 Plzeň

 




Informace o církvích a náboženských společnostech na Internetu

Bez nároku na úplnost zde podáváme několik informací o možnostech informovat se o námi zkoumaném tématu v počítačové síti Internet.

Velice slušnou nabídku informací o církvích, náboženských společnostech, jejich       periodikách a aktivitách v České republice poskytuje server SEZNAM na adrese www.seznam.cz/společnost/náboženství/. Zde lze již najít odkazy na webové stránky nejrůznějších společenství.

Z křesťanských společenství jsou zde vystaveny stránky některých katolických farností a organizací (například České křesťanské akademie: www.etf.cuni.cz/~cka/, pražského Pastoračního střediska: www.víra.cz; oficiální Web katolické církve dosud není), pravoslaví (www.pravoslav.gts.cz) a některých evangelických církví (Církev bratrská: www.applet.cz/~cb/, adventisté: www.casd.cz, Křesťanské společenství Plzeň: ksplzen.omnis.cz, Slovo života: www.slovozivota.cz).

Z dalších společenství je snadno přístupné baháí: www.bahai.cz, Společnost pro vědomí Kršny (ISKCON): www.harekrsna.cz, Duchovní universita bytí: www.dub.cz, Silvova metoda: www.silvamethod.cz. V cizích jazycích se nabízejí stránky svědků Jehovových: www.watchtower.org nebo Hnutí Grálu: www.grail.org.au. (neoficiální stránka ovlivněná knihou ve Světle Pravdy - Poselství Grálu je česká www.webfabric.cz/blanik/) Ilustrativní jsou stránky plzeňských satanistů home.zcu.cz/~mzajicek/ a  home.zcu.cz/~satan/.

České informace o náboženských sektách nabízí server www.adam.cz, jehož informace se kryjí s publikací T. Novotného a Z. Vojtíška Základní orientace v nových náboženských směrech. Na adrese www1.osu.cz/K_Katech/sekty.htm odpovídá docent Novotný na dotazy na téma náboženské sektářství, které jsou mu zaslány e-mailem na adresu novotny@osu.cz.

 




 

Průběh práce na projektu Plzeňská náboženská scéna

Projekt Plzeňská náboženská scéna vzešel z potřeby koncepční analýzy náboženské situace v Plzni. Touto problematikou se v posledních letech podle nás nikdo hlouběji nezabýval.

V době totality působila v Plzni z devatenácti státem povolených církví a náboženských společností jen asi polovina. Několik dalších společenství působilo ilegálně. Množství veřejně působících náboženských společenství po revoluci však prudce vzrostlo. Zprávy o nových náboženských společenstvích a jejich aktivitách se (více či měně zkreslené) namátkou objevovaly pouze v tisku a v rozhlase, soustavně se jim však nikdo nevěnoval.

Určité snahy o vzájemné poznání podnikaly v polovině devadesátých let křesťanské církve a sbory. Ze strany města se o aktivity registrovaných společenství zajímal v době svého působení ve funkci náměstka primátora můj otec Ing. Fojtíček. Ten na jaře 1994 kontaktoval zástupce asi dvanácti církví a náboženských společností. Údaje o počtech členů tehdy uváděné se nám ale jeví poněkud nadsazené.

Autor se problematikou plzeňského náboženského dění zabývá systematičtěji od r. 1994. Během několika let shromáždil jisté množství materiálu. Přidělení finančního příspěvku Nadací pro sociální aktivity občanů města Plzně umožnilo shromážděný materiál aktualizovat, doplnit a komplexně zpracovat.

Pro potřeby šetření jsme v květnu a červnu 1998 nabídli zástupcům třiceti plzeňských náboženských společenství k vyplnění odpovědní list, který se týkal základních charakteristik jejich společenství, jeho struktury, početního zastoupení v Plzni, jeho aktivit na poli sociálním a kulturním, způsobu financování apod. Tento dotazník byl pak většinou východiskem k osobnímu rozhovoru se zástupci hnutí (tyto osobní rozhovory byly pro nás patrně největším přínosem v rámci celé práce na projektu). V několika případech jsme zástupce kontaktovali pouze písemně či telefonicky.

V rámci práce jsme se na jaře a v létě 1998 účastnili několika desítek bohoslužeb, modlitebních či vzdělávacích setkání, seminářů, přednášek a meditací. Zde jsme porovnávali své představy, informace z literatury a údaje z odpovědních listů s realitou.

Další korekce přinesly (a přinesou) konzultace s odborníky a  s  těmi, kteří byli nebo jsou členy popisovaných společenství.

V tomto stadiu uzavíráme první fázi práce a předáváme ji k diskusi všem, kteří chtějí uvedené informace korigovat, doplnit opomenuté či opravit východiska a závěry našeho zkoumání, zejména zástupcům všech zmíněných církví a náboženských společenství, ale i odborníkům a laskavým zájemcům. Jejich připomínky, opravy a doplnění bychom rádi zapracovali do revidovaného textu, který bychom rádi připravili k uveřejnění během vánoc 1998.

Už nyní chci ze srdce poděkovat všem, kteří jakýmkoli způsobem napomohli vzniku této práce, zejména kněžím, pastorům, starším a dalším aktivistům jednotlivých společenství, kteří mi věnovali část svého vzácného času. Děkuji docentu Štampachovi, že se uvolil přehlédnout text a doktoru Vojtíškovi za cenné konzultace.

Děkuji přátelům Janě Studené a Václavu Březinovi za  pomoc při sbírání informací, dámám z Plzeňského informačního centra za trpělivost se mnou a své ženě Janě, že mě má pořád ráda. Děkuji všem členům sociální komise Magistrátu města Plzně, jejichž rozhodnutí mi umožnilo zpracovat tuto studii a doufám, že je práce nezklame.