Na shledanou v džungli
Milada Jančíková


Džungle, brouci, sklípkani, moskyti, domorodci ... a žena. Že to nejde dohromady? Mýlíte se. Ženou, která se v tomto prostředí pohybuje, je autorka následujících příběhů dr. Milada Jančíková. Od roku 1989 podnikla několik přírodovědných cest do Vietnamu, Peru, Barmy a Thajska. Na svých cestách získala nejen spoustu nových zkušeností a poznatků, ale prožila i mnoho zážitků. Na ty smutné raději rychle zapomíná, a proto si přečtěte ty veselejší. Ostatně jsou také bližší její povaze.

V knize najdete jedenáct humorně laděný povídek z Barmy, Thajska, Vietnamu a devět z Amazonie (hranice Peru a Bolivie). Na konci každé části je barevná fotopříloha z dané oblasti.

Pro ukázku je zde uvedena jedna z povídek.


POSVÁTNÍ BROUCI

scarabeus Čeleď brouků vrubounovitých, ke kterým patří i posvátný scarabeus, je pro spoustu entomologů zajímavá a přitažlivá. Já jsem vždy dávala přednost jiným druhům, ovšem když se člověk ocitne na místě, kde žijí převážně vrubounovití, tak nakonec nepohrdne ani těmito černými krasavci. A my jsme na ně natrefili tam, kde jsme je vůbec nečekali.
Asi týden jsme pobývali v severothajském městě Fang. Najali jsme si domorodé taxi zvané tuc - tuc a vyrazili vzhůru do hor. Tam se měla vyskytovat bohatá loviště se spoustou pozoruhodných exemplářů hmyzu. Ale ouha. Silnice končila na podivném staveništi, kde nelétali žádní krasci ani tesaříci, ale byly tu jen hromady hlíny, stavebního materiálu a několik bagrů. Nechali jsme stát taxi na místě a zklamaně se rozhlíželi po okolí, kam jít. Směrem do údolí se vinula klikatá pěšinka, a tak jsme vyrazili po ní. Došli jsme na velkou louku, lemovanou velikými hromadami čehosi záhadného. Při bližším průzkumu se ukázalo, že je to trus. Moc jsme nedumali, který tvor je jeho původcem a chtěli pokračovat v cestě.
Radek se ozval: "Co kdybychom dál neztráceli čas, je teplo, není moc co dělat, co tak prozkoumat tyhle kupy trochu podrobněji." Souhlasili jsme, nakonec proč ne.
Pustili jsme se do díla. Používat k téhle špinavé práci pinzety nám bylo líto, a tak jsme si nalámali klacky a každý se pustil do své hromádky. Po několika pokusech jsem se naučila hromádky rozeznávat. V těch čerstvých nebylo nic.Teprve ty starší, na jejichž povrchu se nacházely kamínky a hlína, jak brouci trus přemísťovali, byly slibnější. Prohrabávala jsem hromádky trusu se stále rostoucí zvědavostí a zručností.
jungle lodge v Peru Najednou jsem měla pocit, že mě někdo pozoruje. Ohlédla jsem se a zahlédla v jednom ze zákrutů pěšinky našeho zvědavého taxikáře (tuk- tukáře), jak mě zděšeně pozoruje. Ráno ve svém voze vezl bílou dámu, sportovně oblečenou, upravenou a voňavou, a teď se ta samá osoba s gustem prohrabuje v lejnech a avíc přitom radostně a hlasitě vykřikuje a vůbec neskrývá své nadšení. Naše oči se setkaly a mně bylo jasné, že jsem v těch jeho hodně hluboko klesla.Takhle dopadnout, no fuj, otřásl se odporem.V tu chvíli mi to bylo dost jedno. Jen jsem si v duchu pomstychtivě pomyslela: "No počkej, však ty si přijdeš taky na své, až nás povezeš dolů". A s chutí jsem se pustila do chytání černých brouků, kteří v rozhrabaných kupách pobíhali a snažili se ulétnout.
Náš lov byl nakonec velmi úspěšný, a tak to, co ráno vypadalo jako ztracený den, dávalo v podvečer úplně jiný obrázek. Nalezli jsme několik druhů čeledi vrubounovitých, hlavně šesticentimetrové černofialové kusy Heliocopris dominus.
"No to budou kluci doma v Čechách koukat, co jsme našli," vykřikoval Radek.
"A hlavně, až jim budeme vyprávět, jak tvrdě jsme je vydolovali." "Až se umeju, tak to zapiju," zaveršoval Mirek.
Celí rozjásaní, ale také toužící po řádné očistě, jsme nastupovali do tuc - tucu. Jeho majitel a řidič v jedné osobě měl co dělat, aby nám nedal příliš najevo, co si myslí. Jenže jsme zaplatili a peníze jak známo (na rozdíl od nás) nesmrdí.

Chcete-li si přečíst další zajímavé povídky o entomolozích a jejich příhodách z džungle Asie a Amazonie, můžete si za pouhých 80,- Kč knihu objednat pomocí elektronické pošty.
Napište mi Napište mi

Zpět na úvodní stránku