Návrat zpět

Oedura castelnaui (Thominot, 1889)

 Systematické zařazení

            Rod Oedura zahrnuje celkem 13 druhů, vyskytujících se výhradně na australském kontinentu a ve dvou případech na přilehlých ostrovech v oblasti Kimberley. Gekoni se nevyskytují pouze na jižním pobřeží. Sedm druhů bylo popsáno v 19. století, zbývajících 6 až ve druhé polovině 20. století, z čehož posledním popsaným druhem je Oedura filicipoda (King), popsaná v roce 1985.
            Oedura castelnaui (Thominot) byla původně popsána jako Phyllodactylus castelnaui (1889), později byla několikrát přejmenována, např. na Oedura mayeri (Garman, 1901), Oedura tryoni (Zietz, 1920), Oedura castelnaui (Bustard, 1970), Oedura castelnauxi (Tinkle & Gibbons, 1977), a nakonec v roce 1993 na Oedura castelnaui (Kluge).

 Výskyt a způsob života

 Oedura castelnaui (Thominot) obývá poloostrov Cape York, který tvoří severovýchodní špičku Queenslandu a dále jeho severovýchodní pobřeží asi po 20°jižní šířky. Směrem na jihozápad se vyskytuje po ústí řeky Gilbert River. Tato část Austrálie je tvořena třemi biotopy, které se částečně prolínají. Jsou to queenslandské tropické deštné pralesy, východní australské lesy mírného pásma a tropická savana poloostrova Cape York.
            Queenslandský tropický deštný prales se nachází v úzkém pobřežním pásmu severovýchodní Austrálie, na příkře zvlněných horských svazích ležících mezi 600 m a 900 m nad mořem, s horskými vrcholy stoupajícími k 1622 m. Pobřežní nížiny jsou spojené s výšinami příkrými, odstupňovanými, drsnými srázy. Regionální deštný prales má elementy zastupující tropické, subtropické, mírné a monzunové lesní typy nacházející se jinde v Austrálii. Roční srážky se pohybují v rozsahu od 1200 mm nad 8000 mm a od 75% do 90% úhrnného množství jich spadne mezi listopadem a dubnem (NIX, 1991). V severní části jsou nejvyšší, v jižní nejnižší. Tyto pralesy jsou tvořeny blahovičníkovými lesy, popínavými rostlinami, cévnatými epifyty, palmami a dužnatými bylinami se širokými listy.
            Jihovýchodní Queensland tvoří australské lesy mírného pásma. Tento ekoregion zahrnuje velmi různorodé složení substrátů, mikroklimat a populaci rostlinstva. Blahovičníkové lesy jsou roztroušené a  přechází v malé listnaté stromy, popínavé rostliny, kapradiny a keře. Směrem k pobřeží převládá suchá forma blahovičníkového lesa s vřesovišti a přidruženou vegetací písečných rovin.
            V nejsevernější špičce Queensland
u, na poloostrově Cape York je podnebí silně monzunové, s největšími letními dešťovými srážkami. Severní a východní oblasti přijmou opět více deště než jih a jihozápad. Množství srážek v suchém ročním období souvisí s přílivem vlhkého pasátového větru nad pobřežím. Léta jsou horká a vlhká a maximální teploty v lednu dosahují 33° 36°C. Množství srážek se značně mění s těsnou blízkostí k pobřeží. Na severu dosahují průměrně množství 2400 mm ročně a klesa na průměrných 800 mm ročně na jihu. V zimním, neboli suchém ročním období, tedy v červenci, klesají teploty průměrně k minimu 21°C na severu a 15°C na jihu (Tropical Savannas CRC undated).
            Oedura castelnaui  žije arboricolně, v různorodých lokalitách, zahrnujících oblasti vlhkého tropického lesa a lesostepi, kde se vyskytuje většinou na stromech, pod uvolněnou kůrou nebo ve stromových dutinách. Nezřídka je možné ji nalézt nehybnou pod hustou vegetací, odumřelými tlejícími kmeny, pařezy a dalšími lesními úlomky. Na jednom stromě žijí tři až čtyři zvířata, ve dne ukrytá a v noci lovící potravu na kmenech, větvích, ale i na zemi. V přírodě je údajně velmi hojná. V oblasti Wooland´s byla dokonce nalezena pod odloupnutou žulou v odkryvech skal nebo v jeskyních. V jižní oblasti svého rozšíření se její výskyt prolíná společně s druhem Oedura coggeri (Bustard, 1966).

 Popis, zbarvení a pohlavní rozdíly

            Gekon Oedura castelnaui je středně velký druh dosahující celkové délky od 140 do 170 mm. Oedura castelnaui může žít v zajetí 10 i více let.
Moje chovné trio dosahuje následujících rozměrů:

           Celková délka          Hlava         Tělo     Ocas
Samec:         163 mm        28 mm         69 mm    66 mm
Samice 1      150 mm        26 mm         66 mm    58 mm
Samice 2      154 mm        27 mm         67 mm    60 mm   
            Jedním z charakteristických znaků gekonů rodu Oedura jsou velmi jemné, stejně velké, zrníčkovité šupinky sametově hebké struktury a hladké na dotek. To je dáno tím, že se jejich šupiny vzájemně nepřekrývají. Dodávají gekonům sametový, ve světle duhově zbarvený vzhled. Hřbetní šupiny jsou nepatrně větší než břišní. Oční duhovka je tmavě hnědá.                         Plochá, podlouhlá hlava plynule přechází v krk a ten ve štíhlé tělo a ocas. Díky jejich zploštělému tělu se mohou gekoni vmáčknout i do těch nejmenších trhlin a uniknout tak potenciálním nepřátelům. Je jedním z několika představitelů rodu Oedur, pro které je charakteristický tukový ocas, do kterého jsou schopni ukládat potravu ve formě zásobního tuku.
            Prsty mají ze spodu plně funkční přísavné lamely, což umožňuje gekonům bezproblémově lozit po hladkých plochách i po skle. Ty se skládají ze dvou větších apikálních přísavek, za nimiž s odstupem následuje 4 - 5 zmenšujících se dělených příčných lamel a dále ještě 3 - 4 nedělené, značně redukované přísavné polštářky. Drápky jsou velmi malé, zatažitelné a gekoni je využívají při šplhání a pohybu po stromech. Zvláštností v chování je absence keratofágie při svlékání pokožky, kterou nechávají na místě svleku jako hadi a nepožírají ji.
            Jejich zbarvení je pestré avšak individuálně velmi variabilní, závislé na prostředí výskytu a intenzitě světla. Základní zbarvení gekonů přechází od žlutohnědé nebo žlutošedé po světle hnědou či oranžově hnědou, u některých jedinců se zobrazí kropenatě. Týlní oblast hlavy je lemována širokým, sytě hnědým pruhem, který zasahuje přes oči až na nos. Další, již částečně rozpadlý pruh je na šíji. Následuje 5 bledě šedých až nažloutlých pásků ve tvaru půlměsíce, které jsou na celé hřbetní straně od krku až k ocasu a jsou vždy tmavohnědě až černě orámovány. Na ocase je dalších 4 - 5 šedých, černohnědě orámovaných příčných pruhů. Mezi pruhy po celém těle jsou rozesety drobné tmavé skvrnky. Spodní, břišní strana je bělavá. Regenerovaný ocas bývá silnější a jen nepravidelně skvrnitý. V noci mění zvířata nepatrně svůj vzhled pokožky k výraznějšímu zbarvení. S přibývajícím věkem tyto jasné čáry vzájemně splynou.
            Samci bývají pestřeji zbarvení a mají mohutnější ventrální stranu kořene ocasu než samice, protože zde mají uloženy hemipenisy. Obě pohlaví, samci i samice, mají po stranách tohoto útvaru postanální zvětšené ploché tuberkuly, které však jsou nápadnější u samců. Dále mají zřetelně rozdělený postanální váček. Preanální póry jsou vyvinuté, ale málo výrazné.

 Chov v teráriu a jeho zařízení

 Přestože je tento druh Oedur poměrně velmi odolný a nevyžaduje od chovatele nějakou speciální péči, pro zdárný chov a odchov je potřeba jim vytvořit vhodné podmínky, nahrazující jim jejich přirozené prostředí.
            Jednoho samce a dvě samice Oedur chovám ve středně vlhkém teráriu o rozměrech 40x30x50cm (délka x šířka x výška). Pro zvětšení jeho užitné plochy jsou boční a zadní stěna obloženy pískovcem, čímž jim současně poskytujeme větší pocit bezpečí. V horní části bočních stěn jsou umístěny větrací otvory, které zajišťují dostatečnou cirkulaci vzduchu v teráriu a eliminují tak při dané vlhkosti vznik různých nežádoucích plísní. Jako podkladový substrát slouží klasická směs rašeliny a písku v poměru 3:1, udržující v teráriu dostatečnou vlhkost. Jeho vrstva by však neměla být příliš vysoká (asi 1- 2 cm), neboť potom jej Oedury používají k zahrabávání vajíček.
            Vzhledem k jejich arborikolnímu (žijící na stromech) způsobu života je vhodnější vyšší terárium, se začleněnými větvemi ke šplhání o průměru 3 - 5 cm, umístěnými vodorovně i svisle napříč celým teráriem. K úkrytu postačí větší pláty korkové kůry (vhodná je i borovice nebo akát), opřené o boční stěny terária, za které se gekoni ukrývají. Nejideálnějším úkrytem jsou však korkové roury, protože jsou preferovaným místem pobytu gekonů během dne, a nejlépe vystihují jejich přirozený úkryt ve volné přírodě. Rostliny (nejlépe osvědčené druhy Philodendron  nebo Scindapsus) jsou vhodné, nikoliv nutné a slouží spíše k dekorativním účelům a udržování vlhkosti. Já osobně v teráriu rostliny nemám. Nutnou součástí vybavení terária je i malá miska s vodou a kladiště (uzavřená plastová nádoba s malým otvorem, naplněná přiměřeně vlhkým zahradnickým substrátem o výšce alespoň 5 cm).
            Jako zdroj tepla slouží 25 wattová žárovka umístěná v květináči dnem vzhůru, umístěná v rohu nádrže. Její umístění v rohu je záměrné, aby zvířata měla dostatečný prostor pro výběr optimální vyhovující teploty. Protože se jedná o noční gekony, není potřeba používat UV osvětlení, ačkoli UV zářivka s malým výkonem pro udržení dobrého stavu živých rostlin je vhodná. Nad teráriem mám pouze umístěnou malou  zářivku o výkonu 9W, která simuluje denní a noční periodu.
            Vzhledem k oblasti rozšíření gekona se snažím udržovat letní teplotu ve dne v rozmezí 25 - 30°C, v bezprostřední blízkosti žárovky dosahuje teplota až 40°C. Noční teplota klesá na 20 - 22°C. V letním období je navíc teplota znatelně ovlivněna okolní venkovní teplotou, takže při horkých letních dnech je teplota v teráriu vyšší. V takových případech vypínám vnitřní zdroj (žárovku) a nechávám pouze zářivku. Ta je v provozu v letní periodě 12 hodin denně. Velkou oblibou gekonů je večer po zhasnutí žárovky nebo ráno po jejím zapnutí si zalézt do květináče, přitisknou se k jeho stěnám a dodatečně se vyhřívat. Kvůli dosažení požadované vlhkosti vzduchu ve výši 70 - 90% musíme terárium pravidelně rosit (alespoň každý druhý den) vlažnou vodou pomocí rozprašovače, což také usnadňuje gekonům svlékání. S tím ostatně doposud nemám nejmenší problémy. V zimních měsících je vhodný na jeden až dva měsíce pokles nejen teploty, ale také relativní vlhkosti vzduchu. Snížením výkonu žárovky (sériové zapojení s jiným teráriem) přibližně na polovinu (12 - 13 W) snížím teplotu v teráriu. Ta se ve dne pohybuje mezi 22 - 25°C, v noci klesá na 17 - 20°C, při vlhkosti vzduchu asi 50 - 70%. Během této doby terárium rosím pouze 1- 2 krát za týden. Snižuji  také postupně světelnou periodu na 9 hodin denně časnějším vypnutím zářivky.

 Krmení

Pro zdárný vývoj a růst gekonů přichází v úvahu jako krmivo nejrozmanitější hmyz. Ne každý gekon však je ochoten žrát vše, a proto je třeba nabídnou a vyzkoušet co nejvíce druhů hmyzu. Stejně jako u většiny hmyzožravých gekonů i u Oedur jsou hlavním krmným hmyzem cvrčci všech druhů, které přijímají bez problémů. Ochotně žerou i některé druhy švábů (hlavně zelených rodu Panchlora), kobylek a sarančat, v přírodě pak jejich potravu tvoří i pavouci a dokonce malí gekoni (Bustard 1970; Cogger 2000; Gow and Swanson 1977; Swan 1998). Méně vhodné jsou larvy některých brouků (Zophobas, Pachnoda či klasičtí mouční červi) nebo voskoví moli kvůli jejich nízké výživné hodnotě. Protože disponují vysokým obsahem tuku, neměli by být příliš často nabízeni, ale měli by sloužit spíše jen jako zpestření či doplněk stravy. Samozřejmě všechen hmyz musí být nabízen ve vhodné velikosti. Je lépe raději nabídnout několik menších kusů, než jeden nebo dva velké.
            Některým gekonům příležitostně jako potrava slouží i dětská výživa (např. banánová, jablečná aj., ne však citrusové plody) nebo dobře rozmačkaný banán, broskev či meruňka. Směs takových ovocných kašiček je určitě považována za vítanou změnu ve stravě a současně jako ideální způsob pro přidávání vitaminových a dalších živin.
            Všechen krmný hmyz by měl být ještě bezprostředně před vlastním zkrmením nejdříve nakrmen. Nakrmený krmný hmyz výrazně ovlivní příjem stopových prvků a vitamínů a zvýší tak nutriční hodnotu krmiva. Krmivo je pro jednotlivé druhy hmyzu hodně rozdílné. Důležité je, aby vykazoval vyšší obsah vápníku než fosforu. I přes dobré nakrmení krmného hmyzu, musí být tento obohacen (poprášen) ještě dodatečně vitamíny a minerálními produkty. Z vitaminových a minerálních směsí používám nejvíce Vitamix Rep a Plastin, jako čistý vápník používám mleté vaječné skořápky, sépiovou kost nebo drcený Dologran. V omezené míře, především v období páření a rozmnožování, přidávám samostatné vitamíny Combinal E a Combinal AD3. S dávkováním všech produktů bychom to však neměli přehánět, ale měli bychom být opatrní.
            Jelikož mají Oedury sklony ukládat si zásoby tuku v ocase, je třeba termíny krmení a zvláště množství krmného hmyzu dobře zvolit a v případě velkého zbytnění ocásku krmení omezit. V přírodě je tato zásobárna nejcennější během horkého, suchého počasí, kdy metabolická aktivita zůstává vysoká, ale jídlo může být nedostupné. Cogger (1957) zjistil, že pokud je zvíře ponecháno bez jídla, ale s přísunem vody, může trvat okolo 9 měsíců, než spotřebuje zásoby uložené v ocase. Pokud voda není k dispozici, zásoby jí vydrží asi 2 měsíce.

            Dospělé gekony krmím 2 - 3 krát týdně, mláďata naproti tomu 4 - 5 krát týdně. Doporučuji podat tolik krmného hmyzu, kolik ho sežerou do 2 dnů. Hmyz setrvávající v teráriu delší dobu, může být pro Gekony stresující až nebezpečný (zvláště velcí cvrčci, které gekoni nejsou schopni pozřít). Často mohou např. ohlodat nakladená vejce nebo i vážně poranit či zabít gekony, zvláště mláďata

Rozmnožování  a životní projevy

            Před vlastním rozmnožováním by měla O. castelnaui projít chladnou periodou, jak jsem uvedl výše. Během tohoto zimního odpočinku není separace pohlaví nutná, protože zvířata sama s pářením kolem září přestanou. Kdybyste přesto pozorovali, že dochází k dalšímu páření, je lépe samice od samce oddělit. V některých případech může na samce ochota k páření působit pozitivně, když je právě přes zimní období oddělený od samičky. Období páření tohoto druhu je přibližně od poloviny ledna do září, zřejmě dost záleží na načasování chladné periody. Začátkem ledna postupně prodlužuji světelnou periodu tak, aby koncem ledna trvala již plných 12 hodin  a v polovině ledna také dávám již plný výkon žárovky. Zvyšuji postupně krmné periody a dávky, které musí být dostatečné, aby samičky měly dostatek zásob a sil ke kladení. V tuto dobu také častěji podávám vitamíny E a AD3.
            Po několika týdnech dochází k páření a koncem února se mohou objevit již první snášky vajíček. Od páření k nakladení vajíček uplyne přibližně 40 dnů. Samička klade zpravidla dvě podlouhlá, měkká vajíčka, krytá pouze slabě kalcifikovanou blánou. Každé vajíčko při kladení převaluje prsty zadních nohou, dokud povrchová blána neztuhne, a přitom se částečně obalí substrátem, přičemž zůstává pevná. Občas se stává že naklade pouze jedno nebo druhé s odstupem několika dnů. Po nakladení dosahuje velikost vajíček rozměrů 20 - 23 x  10 - 13 mm. Jejich hmotnost se pohybuje kolem 0,22 - 0,39 gramu a dosahují tak téměř 23% tělesné hmotnosti samičky (SCHOSTAKOVSKI 2001). Samostatně nakladená vajíčka mohou být ještě nepatrně větší. V důsledku jímání vody, v průběhu inkubace zvětšují svůj průměr, délku i hmotnost
(Bustard 1967; Cogger 2000; Greer 1989). Jelikož Oedury mají možnost (jako i některé další druhy gekonů) „skladovat“ sperma po určitou dobu, postačí jedno páření na několikanásobné oplodnění a nakladení snášky. Během období rozmnožování může samička naklást 5 až 9 snášek v rozmezí každých 3 - 5 týdnů. Někdy, především v době kladení vajec, mohou být k sobě samice  navzájem agresivní, kdy spolu soupeří o umístění kladiště. V tom případě musíme držet gekony pouze v páru. Samci jsou k sobě nesnášenliví, proto musí být vždy odděleni.
            Samička vajíčka zahrabává, a to buď přímo do substrátu v teráriu nebo do připraveného kladiště (viz. výše). V teráriu se toto projeví navýšenou vrstvou substrátu, v kladišti naopak prohlubní. Po nakladení samička nějakou dobu vajíčka hlídá a brání proti případnému narušiteli. Vajíčka je vhodné co nejdříve po nakladení přemístit do inkubátoru. V mém případě se jedná o neprodyšně uzavřenou plastovou krabičku naplněnou vrstvou Seramisu o výšce asi dva cm. Ten je nasycen vodou, kterou je v sobě dokonale schopen udržet, takže vlhkost v ní je téměř stoprocentní. Je třeba dávat pozor, aby vysrážená vlhkost nekapala na vajíčka, jinak by mohlo dojít k udušení plodu. Inkubátor minimálně jednou týdně nechávám provětrat sejmutím víčka. Jako další inkubační substráty lze doporučit rašeliník, hrubozrnný Vermiculit nebo perlit. Inkubátor mám umístěn v teráriu, takže inkubační teplota kolísá. Při průměrné teplotě asi 26°C se mi mláďata líhnou za 80 - 95 dnů. S vyšší teplotou se doba líhnutí adekvátně zkracuje. Při průměrné teplotě 25,5°C je uváděna inkubační doba 103 - 106 dnů, při 27,5°C 81 - 82 dnů, při 28,5°C trvala inkubace 70 - 80 dnů a při teplotě 30°C již jen 60 dnů (VERGNER, 2001). Vyšší nebo nižší teploty než uvedené vedou k prudkému poklesu líhnivosti mláďat a k častému výskytu anomálních a méně životaschopných mláďat.

            Oedura castelnaui je i v zajetí docela plachý gekon. Příležitostně jsou tito noční gekoni aktivní i ve dne, avšak při vyrušení se rychle ukrývají. Nedoporučuji proto přílišnou manipulaci s jedinci v teráriu, protože se lekají a vyhledávají úkryty, kde se cítí bezpeční. Jejich obranným a zastrašujícím postojem je vztyčení na nohou, prohnutí hřbetu, výhružné syčení a v neposlední řadě výpady s otevřenou tlamkou s tendencí kousnout vetřelce. I když nemám osobní zkušenost, také Oedury mají schopnost odlamovat svůj ocas, jako formu obrany, pokud jsou v ohrožení. Pokud s nimi tedy manipulujeme, měli bychom je uchopovat opatrně.

Odchov mláďat

            Narozená mláďata měří od 52 do 65 mm, z čehož ocásek tvoří asi 40% z celkové délky. Do 24 hodin po narození se mláďata svlékají. Několik hodin po vylíhnutí můžeme přemístit mláďata z inkubátoru do menších plastových nádob s malými otvory pro cirkulaci vzduchu. Zde je můžeme držet buď  samostatně, nebo v menších skupinkách (doporučuji max. 4 ks), a to jen mláďata přibližně stejné velikosti. Pokud zjistíme, že některé z mláďat zaostává za ostatními v růstu, měli bychom jej od ostatních separovat. Na dno plastové nádoby můžeme dát buď malou vrstvu říčního písku, nebo papírový ručník. Nádoba by také měla obsahovat kousky kůry nebo větvičky pro lezení a úkryt. Boxy vyhřívám z terárií vespod, rosení provádím 2 - 3 krát týdně, kromě toho je v nádobě umístěna také malá miska s vodou.
            Třetí až pátý den začínají malí gekoni přijímat potravu. Jedná se o stejnou nabídku jako pro dospělá zvířata, avšak přiměřené velikosti mláďat. Při odchovu také nesmíme zapomenout na vitamínové a minerální doplňky stravy, a především dostatek vápníku, který je důležitý hlavně pro mladé samičky. V průběhu růstu je třeba také sledovat jejich bezproblémové svlékání, které je indikátorem dostatečné vlhkosti v nádobě.
            Zbarvení mláďat se výrazně liší od dospělých zvířat. Základní zbarvení je tmavě hnědé a přechází až do tmavě hnědě fialové. Přes tělo od zátylku ke kořenu ocasu se táhnou čtyři příčné pruhy ve tvaru „V“, které jsou výrazně žlutobílé. Od kořene ocasu k jeho konci je pak dalších pět příčných žlutobílých proužků. Asi po čtyřech měsících se začne toto zbarvené rozpadat a přibližně v půl roce mají mláďata již zbarvení jako dospělci. V této době lze také již bezpečně rozlišit pohlaví. Pohlavní dospělosti dosahují již kolem 9. měsíce, ale k páření bychom je měli připustit nejdříve po jednom roce života.
            Závěrem mohu říci, že Oedury jsou atraktivní a poměrně krotcí gekoni. Při dodržení základních životních potřeb a náležité péči jsou to celkem bezproblémoví chovanci, kteří nás potěší svou elegancí a krásou.

Použitá literatura:
Bustard, R. 1970: Australian Lizards. William Collins (Australia) Ltd. Brisbane
Bustard, R. 1967: Reproduction in the Australian Gekkonid Genus Oedura Gray 1842. Herpetologica 23(4): 276-284
Cogger, H. 1957: Investigations in the Gekkonid genus Oedura
Cogger, H. 2000: Reptiles and Amphibians of Australia. Reed New Holland. Australia
Gibbons, P. and Lindenmayer, D. 2000: Tree Hollows and Wildlife Conservation in Australia. Csiro Publishing Collingwood Victoria 3066, Australia
Gow, G. and Swanson, S. 1977: Snakes and Lizards of Australia. Angus and Robertson Publishers. Australia
Greer, A. 1989: The Biology and Evolution of Australian Lizards. Survey
Henkel and Schmidt, 1991: Geckos. Ulmer Verlag, Stuttgart
King, M. and Horner, P.: Fauna of Australia, 27. Family Gekkonidae
Klátil, L. 1993: Několik poznatků o gekonu Oedura castelnaui. Akvárium terárium, Praha, 36 (3), 29-29
Nix, H. 1991: Biogeography: pattern and process. Pages 11-41 in H.A. Nix and M. Switzer, editors. Kowari 1: Rainforest Animals: Atlas of Vertebrates Endemic to Australia’s Wet                         Tropics. Australian National Parks and Wildlife Service, Canberra, Australia
Schostakovski, E 2001: Oedura castelnaui (viz. www.jcu.edu.au)
Swan, G. 1998. Green Guide to Australian Snakes and Other Reptiles. New Holland Publishers (Australia) Pty Ltd. Sydney.
Toledo Herpetological Society newsletter, Australian Velvet Geckos,Vol.13, No.3, March 2002.
Tropical Savannas CRC. undated. Savanna Explorer. Northern Territory University, Darwin, Australia. viewed on September 25, 2001.
Vergner, I. 2001: Ještěři. Biologie, chov. Gekoni 1; Madagaskar

Webové stránky:

www.bgsu.edu/departments/biology/facilities/herp/caresheetpages/nvelvet
www.jcu.edu.au/school/tbiol/zoology/herp/Oeduracastelnaui
www.nationalgeographic.com/wildworld/profiles/terrestrial_aa
www.oedura.org/deu/oedura_castelnaui
www.thelizardwizard.com/Velvet_Gecko_Care
www.tremperslizardranch.com

Mapa výskytu
Návrat zpět