Bez přátel nemáš nic

 

Žil jednou jeden malý chlapec, který mel velmi spatnou povahu. Otec mu
dal pytlík hřebíků a řekl mu, ze vždy, když se rozlobí, ať zatluče jeden
hřebík do plotu vzadu za domem.
První den chlapec zatloukl do plotu 37 hřebíku. Za několik týdnu se naučil
kontrolovat svůj hněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval.
Zjistil, ze je jednodušší ovládat zlost, než zatloukat hřebíky do plotu.
Nakonec přisel ten den, kdy se chlapec ani jednou nerozlobil.
Řekl to otci a ten mu navrhl, aby teď chlapec vytahoval vždy jeden hřebík,
když se za cely den ani jednou nerozhněvá.
Dny míjely a chlapec po čase mohl říct otci, ze v plote nezůstal ani jeden
hřebík. Tehdy vzal otec chlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu řekl:
"Udělal jsi dobře, chlapce, ale podívej se na ty díry v plote. Ten plot
už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, tak to zanechá
právě takové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nuž a vytáhneš ho.
Nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stale zůstává. Rána způsobená
slovem bolí stejně, jako fyzicky úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné
drahokamy. Rozveselují tě a podporují ve všem. Vyposlechnou tě, když máš
starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotni ti otevřít své srdce."

Dodge Viper