Bojuji s…

Bojuji s pláčem, je silnější než já… Proč? Vždyť už jsou to dva měsíce co mi láska odešla. Nemůžu smutku dovolit aby mě nechal brečet, nepustím ho k sobě, je mi přece 26 a to už se nedělá… Velký kluci nebrečí. Proč já musím brečet? Ani nevím co je ten pravý důvod. Svírá se mi duše a cítím to neštěstí jak si se mnou hraje a já brečím a myslím na svou lásku a na život, který teď dva měsíce žiji a ani nevím jaký to má smysl. Můj život teď nemá smysl, to je to. To je ten důvod proč moje duše brečí. Nelíbí se jí jak každý den jsem s jinou dívkou a hledám něco co by mělo přeci přijít samo. Nelze poručit a mít lásku. Stejně hledám stále stejnou jako byla moje co odešla. Takovou přeci nenajdeš, říká mi hlas v mé hlavě. Já vím, ale MILUJI JÍ. Bolí to, když už není se mnou a přesto polovina mé duše a mého života je stále u ní a nemohu si ji vzít zpět. Nejde to, snažím se, marně…

Tolik lásky jsem rozdával, a celý můj život patřil jen té jediné dívce, celé mé tělo bylo zrozeno pro mou lásku, moje srdce bylo celé dva roky pouze pro ni. Mysl byla zahlcena myšlenkami kdy ji zase brzy spatřím a budu usínat vedle ní jak v dobrém tak ve zlém. Vše zdálo se tak dokonalé, jen moje city byly nejspíš málo znatelné na pohled. Láska přeci není vyjadřována slovem, vyjadřuji lásku citem, úsměvem, duší která promlouvá k druhé svým tichým a tajemným hlasem… Škoda že to moje milovaná dívka chtěla dokazovat slovem…

 

2. 1.2004 23:01 Demure Mirek

 

Dodge Viper