Louka

 

Najdeš si útulné místo ve volné přírodě, kde je překrásné ticho. Bude to rozsáhlá zelená louka, kolem stromy a nad hlavou zářící slunce. Rozložíš deku na zelenou trávu, lehneš si na ni a chvíli medituješ. Slyšíš cvrkot všech broučků v trávě, zpěv ptactva poletujícího ve stromech, občasný závan větříku prolétne korunami stromů, a rozfoukané listy zašumí jako vodopády v hlubokém lese. Máš zavřené oči, cítíš jak slunce pálí do tvé tváře, nemyslíš na nic, máš prázdnou mysl, jen prožíváš ten nádherný pocit, který vnímáš všemi svými smysly.

Nejde o nic zvláštního, jen ležíš a mozek přestává fungovat. Teprve, když mozek vynecháš, začneš přemýšlet jako skutečný člověk jako bytost stvořená pro bytí na této Zemi.

 

Jak dlouho se sem vracíme žít pořád stejné životy? To záleží jen na nás samotných. Kdo poznal ten krásný dar, který mu byl věnován – život a poznání životů jiných – pozná také proč je zde mezi spousty jiných lidí. Mladá duše nemá tolik nezodpovězených otázek, nemá tolik trápení,
i když její trápení je pro ni to největší a nejbolestnější ze všech. Každý, ať jsme již poznali nebo nepoznali smysl naší návštěvy na tomto světě, máme daný důvod, proč se vracíme sem, mezi všechny podobně žijící lidi.. Je to dáno naším přístupem k ostatním lidem. Kdo je zlý a podvádí, kdo je neupřímný a falešný, kdo lže a ubližuje, ten nepozná pravé štěstí, které by na něho čekalo, kdyby byl upřímný, hodný, nelhal by, nepodváděl, neubližoval... Tací lidé se sem vrací do jiných životů stále a stále aby napravili své chyby a udělali šťastné ty, kterým v minulých životech ublížili. Oni ještě netuší svůj úkol, který mají na této planetě. Smysl jejich návštěvy a nás všech, pozná každý sám, až přijde vhodná doba, až udělá šťastnými své přátele a pozná jak si má vážit upřímného přátelství bez podrazů, lží, neupřímnosti, nedůvěry…

 

Napsal: Dodge Viper někdy v červnu roku 2001

Dodge Viper