S odstupem času

16.12.02 - Těd když si čtu co jsem tady napsal, tak to jsou asi dva roky zpátky co se tomu tak stalo. Od té doby se hodně změnilo. Už nebydlím u rodičů, nemám doma internet, nemám tolik volného času na psaní myšlenek a pocitů, které mě napadaly právě v té době, když jsem měl možnost být skoro každý večer sám doma a přemýšlet nad spoustou věcí. Už bydlím ve svém bytě, už jsem měl zase narozeniny a zase se blíží nový rok, který jako by byl včera. Čas mi utíká rychleji a ať se snažím jak chci, stále jen chodím do práce, která už je také jiná a z práce zase domu a po práci ven s přáteli… Stále se to opakuje a necítím, že bych se v něčem zdokonaloval… Někdy mám chuť nechodit už ven s těmi všemi lidi s kterými se bavim jen o tom samém dokolečka – povrchnosti, materální potřeby, drby… Vždyť mě to vůbec nezajímá… Ano, je to legrace, směji se také, ale když jdu domů a usínám, myslíte že jsem o něco chytřejší, že mám pocit vědění víc...? Ne, pouze jsem se chvilku bavil a pak vše odejde. Tomu říkám povrchní zábava. Nic Vám to nedá do budoucna. Rád rozebírám myšlenky, pocity a přicházím při takových debatách na nové myšlenky a cítím, že získávám víc o duchovním vědění… To je ten pravý pocit s kterým když usínám, je mi hezky a mám skvělou náladu… Znám jen jednu dívku s kterou jsem si kdysi takto dokázal povídat a cítil jsem při tom krásný pocit získávání nových myšlenek o životě a štěstí. Tato dívka s krásným jménem Renata mě přivedla na spoutu nových myšlenek a za to jí děkuju. Bohužel časy se mění a i těmto debatám je již konec… Kdo za to může? Čas… Nemám ho ani já, ani Ona... Stále víc a víc cítím jak se propadám do té propasti povrchnosti, materiálna, spěchu a umělých náhražek hezkých pocitů. Kamkoliv jdete za zábavou, všude se jen zábava vyměnuje za peníze. Je to tedy nějaká zábava? Jsme akorát otroky majitetů těchto center, kteří se nám snaží vnutit představu že zábava je to co oni nabízejí. Většina lidí to tak cítí. Mě už to ale nebaví, jsou to jen chvilkové pocity radosti, na které časem zapomenete a Vaše duše není nijak obohacena a vynesena výš… Je to jen povrchní a to je to, co mě ničí a stahuje do oné propasti. Dá se tomu jen těžko unikat, když je to všude kolem Vás. Všude kam se podíváte, jen samé budovy jako žrouti peněz… Hrozné je na tom, že sám nevím jak se bavit, jak se bavit bez těchto zažitých představ o zábavě. Přemýšlel jsem co by mohlo člověka vytáhnout z té propasti povrchnosti. Myslím si, že jsou to lidé. Přesněji jeden člověk s kterým je Vám hezky. Schůzky s kamarádem, přítelkyní, kamarádkou, kýmkoliv kdo je nalazen na stejnou vlnu jako Vy. Scházet se na klidném místě, třeba příroda, případne kavárna nebo restaurace a povídat si o svých pocitech, myšlenkách, problémech, radostech… Povídat si upřímně a otevřeně! To je důležité, jinak se nedostavý již zmiňovaný krásný pocit, že jste někomu pomohli, poradili nebo on poradil Vám… Je to pocit kdy cítíte, že se Vaše vědění prohlubuje o nové poznatky a informace o životě a štěstí… Ale jsou to věci na které si každý přichází sám, při nějaké debatě… Ten s kým si povídáte Vás jen inspiruje k přemýšlení a tím se Vaše vědění zdokonaluje… A to je to, co dělá lidi šťastné… Pocit, že začínají rozumět sami sobě. Což je podle mě nejdůležitější… Pochopit sám sebe a porozumět své duši… Pak bude člověk šťastný… A to je ten můj problém s nedostatkem času, nepřemýšlím nad sebou a pak nevím co chci, nemám v životě svůj přesný cíl… Našli jste už Vy sami sebe? Víte co přesně chcete od života?

Napsal Dodge Viper – Demure - 16.12.02 Bez zpětné kontroly textu

Dodge viper