Životopis neznameho individua:

Narodil jsem se, když nikdo nebyl doma. Tata byl na flamu a mama drhla schody. Bylo nas doma jedenáct. Vsichni jsme se jmenovali Josef, jen poslední Josef byl Karel. Spali jsme pod jednou Peřinou. Když se chtěl jeden obrátit, všichni museli na dvůr. Byli jsme tak chudi, ze jsme museli kazdou nedeli mlatit do stolu, aby si sousedi mysleli, ze delame rizky.
Kdyz mi bylo 7 let, zacal jsem chodit do skoly. Ve Skole se mi tak libilo, ze jsem kazdou tridu opakoval dvakrat. Nejlip mi sel zpev. Jednou mi dal pan ucitel 10 korun, abych uz prestal zpivat. Ma laska byla divadlo. Uz od detstvi jsem zpival v opere. Prede mnou plny sal, po mne liduprazdno. Zpival jsem tak sladce, ze lide dostavali zachvaty cukrovky. V divadle jsem v prvnim dejstvi hral strom, ve druhem parez a ve tretim me vyhodili.
Svou prvni lasku jsem poznal v hospode. Ja pil pivo, ona jedla drztkovou polevku. Rekl jsem: Slecno, visi vam drzka. A tak jsme se seznamili. Na prvni schuzce jsme se sesli v prirode. Byli jsme jako kamna. Ona zhava a ja trouba. Sedli jsme si do travy. Rekla: Citite tu vuni? Odpovedel jsem: Kdybyste to rekla driv, nemuseli jsme si do toho sednout.
Kdyz jsem byl na vojne, dali mi kompas a rekli: Najdi sever. Rekl jsem, ze jsem tady teprve ctrnact dni a nestacil jsem to tu okouknout. Na vojnu posilaly mamy klukum buchty a penize, tak jsem se rozhodl, ze taky napisu: Mila mami, posli mi buchty a 100 Kc. Za dva tydny mi prisla odpoved: Mily synu, buchty Ti neposilam, protoze troubu mam na vojne a zapamatuj si, ze 10 Kc se pise s jednou nulou a ne se dvema. Po vojne jsem sel delat vesnickeho flakace. Kdyz mi bylo 50 let, umrel jsem.

Dodge Viper

<zpět>