ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ

Pohled z Lovoše S-V směrem

České středohoří - vymezení oblasti, vznik a vývoj -
Chráněná krajinná oblast České středohoří (CHKO) -
Státní přírodní rezervace (SPR) -
Chráněná naleziště (CHN) -
Chráněné přírodní výtvory (CHPV) -
Vrcholy Českého středohoří -
Tipy na výlety -
Zajímavosti -
Dálnice D8 -
Fotografie

České středohoří - vymezení oblasti, vznik a vývoj

Vymezení oblasti a dělení Českého středohoří
České středohoří se nachází v severních Čechách, jeho území zahrnuje nejen vlastní celek Českého středohoří, ale i přilehlé oblasti, které spojuje blízkost a z ní pramenící historický vývoj.
Administrativně tvoří jádro okres Litoměřice a části okresů Most, Teplice, Ústí nad Labem, Děčín a Česká Lípa.(hranice se dají vymezit takto: Roudnice nad Labem, Dobříň, Bechlín, Kostomlaty pod Řípem, Ctiněves, Straškov, Vodochody, Mšené Lázně, Peruc, Panenský Týnec, Líšťany, Hřivice, Tuchořice, Holedeč, Mněcholupy, Čeradice, Libočany, Žiželice, Havraň, Most, Bílina, Braňany, Duchcov, Teplice, Chabařovice, Varvažov, Libouchec, Jílové, Děčín, Huntířov, Česká Kamenice, Kamenický Šenov, Nový Bor, Česká Lípa, Zahrádky u České Lípy, Kravaře, Úštěk, Liběšice, Polepy, Hošťka, Roudnice nad Labem) Osou území je řeka Labe, po jeho obou stranách se rozprostírá. Rozloha je 1265 km2.
Hranice s ostatními orografickými celky Krušnohorské provincie a České tabule jsou většinou tvořeny úpatnicemi. Výjimky jsou velmi řídké. Např. Jílovský potok nemůže být hranicí Českého středohoří, neboť kvádrové pískovce Děčínské vrchoviny zasahují i na jeho pravý břeh. Přesné vedení úpatnice je v některých případech značně obtížné vzhledem k dlouhým táhlým svahům kopců, které téměř neznatelně přecházejí do roviny.
Jižní okraje Českého středohoří lemují písčité slínovce, které nepatří k  České tabuli v případech, kdy tvoří přímou součást svahů neovulkanitů. Naopak vulkanity, které jsou od vlastního masívu Českého středohoří odděleny pruhem křídových sedimentů různé šíře, považujeme za tzv. exoty v sousedních orografických celcích (Hazmburk, Ronov, Vlhošť, Říp aj.).
Odlišný charakter má hranice od Lužických hor. Probíhá v oblasti Polevského hřebene v poměrně značné nadmořské výšce.
Celková délka Českého středohoří od jihozápadu na severovýchod je asi 76 km.
České středohoří patří jako jeden z pěti celků do Podkrušnohorské oblasti, která je součástí Krušnohorské subprovincie v rámci provincie České vysočiny. Specifické horopisné znaky zmožňují dále jej dělit na dva podcelky. Hranice mezi oběma podcelky probíhá od Litoměřic k severozápadu, údolím Tlučenského potoka k Sebuzínu, odtud proti proudu Labe pod Dubický kostelík, západně do mělkého údolí Radejčínského potoka po jeho ústí do řeky Bíliny u Stadic, dále pak západně od vrchu Rovný k býv. Lochočicím a Tuchomyšli.

Verneřické středohoří
Základním prvkem reliéfu je zvlněná plošina na destruovaných lávových příkrovech s vystupujícími vulkanickými suky. Zpestření poměrně jednotvárného reliéfu představují mělká údolí potoků, která se před ústím do hlavních toků postupně zahlubují.Verneřické středohoří můžeme dále dělit na:
a) Benešovské středohoří
Nejsevernější část Českého středohoří, rozprostírá se převážně na pravém břehu Ploučnice. Má mírně členitý reliéf vrchovinného a pahorkatinného rázu.
b) Litoměřické středohoří
Rozkládá se převážně na pravém břehu Labe a je typické rozsáhlými zbytky tzv. předčedičového zarovnaného povrchu.
c) Ústecké středohoří
Zaujímá severozápadní část Českého středohoří na levém břehu Labe, severně od Ústí nad Labem.

Milešovické středohoří
Tvoří jej především výrazné vulkanické kužely, kupy a krátké hřbety. Časté jsou vypreparované výplně sopečných komínů, žíly a lakolity (podpovrchové tvary), méně jsou přítomny povrchové denudační formy. Rozsáhlé části povrchu leží na křídových sedimentech. Milešovské středohoří dále dělíme na:
a) Kostomlatské středohoří
Nejvyšší část Českého středohoří. Typickými útvary jsou tu vypreparované znělcové a trachytové lakolity.
b) Teplické středohoří
Má mírně zvlněný povrch na reliktech lávových příkrovů v nadmořské výšce 300 – 350 m. Typické jsou nepříliš výrazné vrchy.
c) Bořeňské středohoří
Rozprostírá se západně od Kostomlatského středohoří a představuje přechodný reliéf mezi Kostomlatským a Teplickým středohořím. Nápadné jsou výrazné znělcové suky oddělené ukloněným povrchem křídových a miocenních sedimentech.
d) Ranské středohoří
Je odděleno od ostatních částí zhruba linií Želkovice, Červený Újezd, Sedlec u Mostu. Přechodný reliéf mezi Českým středohořím a Českou tabulí. Ostré izolované kuželovité tvary na neovulkanitech jsou v příkrém kontrastu s mělkým strukturně denudačním reliéfem na usazených křídových horninách.

Vznik a vývoj Českého středohoří
Podobu, jakou má v současnosti České středohoří, dostalo v třetihorní vulkanické činnosti, doprovázené současně činností sedimentační.

Starohory
Na našem území bylo moře, na jehož dně se ukládaly mocné vrstvy nejstarších hornin (tyto horniny prakticky nikde nevystupují na povrch). Po vyzvednutí Českého masívu začaly působit vnější síly, které vedly k postupnému snižování a zarovnání (denudaci) pohoří. Moře znovu proniklo na větší část území, mořská pánev se střídavě prohlubovala a změlčovala, došlo k vyvrásnění (asyntské vrásnění) a přeměně sedimentů. Takto vytvořené patro se skládá z algonkických přeměněných hornin (krystalické břidlice), které vystupují na povrch jen v několika málo místech Českého středohoří (Oparenské údolí, Porta Bohemica, okolí Bíliny).
Prvohory
Po skončení horotvorných pochodů při variském vrásnění (větev hercynského), byla vzniklá horstva vystavena silné denudaci. Materiál odnášela voda do pánví a příkopových propadlin. V této době byla též sopečná činnost (křemenný porfyr severně od Malých Žernosek).
Druhohory
Sedimentace triasu a jury oblast prakticky nezasáhly. V křídové době vznikla mořská pánev, protažená podél labské linie, o rozměrech asi 300 . 100 km. Sedimenty, které se v této pánvi utvořily, dosahují mocnosti až 700 m a v Českém středohoří jsou většinou zakryty sopečnými horninami. Cenomanské pískovce jsou bohatou zásobárnou podzemních vod. Naopak mladší svrchnokřídové sedimenty nejsou na podzemní vody příliš bohaté. Zabírají většinu území dolního Poohří a v souvislém pásu lemují jižní úpatí Českého středohoří. Hospodářský význam mají jílovité vápence, které zpracovává Čížkovická cementárna.
Třetihory
Po ústupu svrchnokřídového moře se stal Český masív definitivně souší. Jeho výzdvih byl doprovázen silnou denudací a erozí. Teplé a suché podnebí ve starších třetihorách podporovalo rozrušování hornin. Tyto procesy vedly k vytváření zarovnaného povrchu, jehož zbytky dodnes nacházíme ve skupině Dlouhého vrchu (450-600 m), na úpatí Milešovky a Kletečné (asi 500 m), v okolí Verneřic atd. Do spodní fáze miocénu (mladších třetihor) spadá vrchol první fáze sopečné činnosti, v níž vznikla převážná většina vyvřelin Českého středohoří. Do druhé fáze, která následovala koncem miocénu, řadíme kimberlitoidní erupce v okolí Třebívlic a Měrunic. Horniny: nejvíce v Českém středohoří převládají čediče (73,6 %). Nápadnou vlastností čedičů je jejich odlučnost, ponejvíce sloupcová (hranolová) – Vrkoč, Radobýl, Lovoš, Milá, Panská skála a jinde.
Po čedičích jsou to čedičové tufy, mívají různou barvu (od zelenavě nebo žlutě šedé až po hnědou).
Významný je i znělec (Milešovka, Milešovský Kloc, Lipská hora, část hradišťanského masívu). Znělcové vrchy bývají často krajinnými dominantami pro svůj nápadný homolovitý tvar. Znělec se většinou rozpadá na deskovité útvary, které při úderu vydávají charakteristický dutý zvuk. Dále se vyskytují v Českém středohoří tefrity a jejich tufy, které vytvářejí jakýsi přechod mezi čediči a znělci. Podléhají snadno rozrušování. Z mladých vyvřelin se v menší míře (necelé 1 %) uplatňuje ještě trachyt.V obdobích se zvýšenou sedimentační činností vznikaly v Českém středohoří drobné izolované pánvičky. Silný rozvoj vegetace za příhodných klimatických podmínek byl předpokladem pro pozdější vznik uhelných slojí (uhlí se těžilo např. u Verneřic a Příbrami,Horních Zálezel, Byňova, Chlumu, Merboltic, Lbína, a Hlinné – dva doly u Verneřic byly v provozu ještě po první světové válce). Vyšší teploty vzduchu a mělkých jezerních vod vytvořily vhodné podmínky pro rozvoj jednobuněčných řas – rozsivek, jejichž schránky vytvořily vrstvy diatomitů (usazená hornina) – Skalice u Litoměřic, Kudratic, Lbína a Kučlína.
Zvláštní pozornosti se těší těžba pyropů (českých granátů) na Třebenicku. Mocnost dosahuje při úpatí Českého středohoří až 6 m, směrem k yOhři klesá na méně než 1 metr.
Čtvrtohory
I ve čtvrtohorách pokračoval pozvolný výzdvih Českého středohoří. Toto vyklenutí zvyšovalo i spád řek a umocňovalo jejich erozní sílu, jak dokládají různé úrovně říčních teras Labe a Ohře.
V ledových dobách docházelo při jarním tání ke stékání svrchní rozbředlé vrstvy půdy po trvale zmrzlém podloží – k soliflukci, jíž vděčí za svůj vznik pyroponosné štěrky na Třebenicku aj.
Typickým jevem bylo pozvolné přemísťování koryt řek, způsobené akumulací naplavenin (např. Ohře tekla ve starších čtvrtohorách údolím Srpiny a Bíliny a vlévala se do Labe u Ústí nad Labem). Činnost větru na přechodech dob ledových a meziledových měla za následek akumulaci spraší (větrem navátý sediment), a to zejména v závětrných polohách kopců a v nížině při vodních tocích (na jižním úpatí Českého středohoří tvoří mocnost spraší až 15 m). Charakteristickým prvkem krajiny Českého středohoří jsou sutě (svahové sedimenty) na příkrých svazích. Za svůj vznik vděčí podnebí starších čtvrtohor, kdy probíhal silný mechanický rozpad hornin. V menší míře vznikají dodnes.
Řidším jevem jsou kamenná moře, kdy jednotlivé bloky "plavou" na hlinitém materiálu. Jsou většinou vytvořena na mírnějších svazích nebo na vrcholových plošinách – Jezerka. Většinou je kryje vegetace.
Současná geologická doba (holocénu)
V současné geologické době lze za rozhodující činitele utvářející povrch považovat tekoucí vodu, gravitační pohyby svahových uloženin (sesuvy půd – Klapý r. 1900, Dolní Týnec na úpatí Sedla r. 1941, Horní Chobolice r. 1965 a 1980, okolí Milešova 1980), vítr a činnost člověka.


Chráněná krajinná oblast České středohoří (CHKO)

byla vyhlášena v roce 1976 k ochraně území o rozloze 1600 km2.
Rozkládá se v okresech Ústí nad Labem, Teplice, Most,Louny,Litoměřice, Děčín a Česká Lípa. České středohoří je dlouhé asi 75 km a široké 20-25 km.
Rozloha 1 063 km2, les 28 %, trvalé travní porosty 20 %, orná půda 34 %, vodní plochy 1 %
Geografická orientace 50° 18´ - 50° 52´ N, 14° 32´ - 13° 43´ E
Nadmořská výška 122 m (Děčín) - 837 (Milešovka)
Vyhlášení výnosem MK ČSR č.j. č.j. 6883/1976
Zvláštní ochrana 39 maloplošných zvlášť chráněných území, celková rozloha MCHÚ 616 ha.

Chráněná krajinná oblast České středohoří se rozprostírána severu Čech, po obou březích dolního toku české částiLabe. Zaujímá téměř celou geomorfologickou jednotkustejnojmenného pohoří. Pro České středohoří typické kuželovitétvary kopců jsou výsledkem třetihorní vulkanické činnosti,která vytlačila vyvřeliny většinou čedičového typu a znělcedo tvaru kup a příkrovů. Specifické přírodní podmínky (průměrnéroční teploty 9-5°C, průměrné roční úhrny srážek 470-800mm, převážně zásaditá reakce půdy) jsou důvodem, proč jeČeské středohoří jedna z nejbohatších oblastí na množstvídruhů rostlin a živočichů v České republice.Charakteristická jsou teplomilná stepní společenstva a společenstvasutí a na ně vázaný výskyt několika desítek druhů, kteréjsou v rámci státu prohlášeny za kriticky nebo silně ohrožené.Díky vhodným přírodním podmínkám bylo České středohořívelmi brzy osídleno a kultivováno člověkem. Během staletíse tu vyvinula svérázná, harmonicky utvářená krajina,typického reliéfu, krajina ovocných sadů, protkaná množstvímdrobných sídel s lidovou zástavbou a vznosnými historickými památkami.

Vzniklo v třetihorách vulkanickou (sopečnou) činností.Vyvřelé horniny (převážně čediče a znělce) vymodelovalynad usazeninami druhohorniho křídového moře (pískovce aopuky) malebnou krajinu vysokých kuželů a kup s nejvyšším vrcholem Milešovkou (837 m).

Hlavním erozivním činitelem byly vodní toky. Největšířeka Labe vytvořila impozantní údolí zvané Brána Čech ažk Děčínu. Došlo k vypreparování sopečných komínů, lávovýchpříkrovů a podpovrchových těles. Vyskytuje se zde řadajedinečných geologických jevů: hranolovitý rozpad čediče,kamenná slunce, obnažené sopečné komíny, pyropové horniny(český granát), kamenná moře, sutě, spraše, ledové jámy a ventaroly.

České středohoří se dělí na dva podcelky:

Verneřické středohoří (východní část): Benešovské, Litoměřické, Ústecké
Milešovské středohoří (západní část): Kostomlatské, Teplické, Bořeňské, Ranské

Podnebí:

Mírné s průměrnými ročními teplotami od 5 do 9° C. Množstvísrážek kolísá mezi 470 až 800 mm za rok. Celá západní část oblasti leží ve srážkovém stínu Krušných hor.
Nejvyšší vrcholy Českého středohoří se vyznačují velkýmpočtem větrných dnů v roce. Milešovce se také někdy říká větrný pól.

Rostlinstvo:

Travnaté, suché a slunné stráně mají charakter stepí alesostepí. Jižní, JV a JZ svahy mnohých kopců Ranského aKostomlatského středohoří jsou bezlesé. Rostou zde sucho ateplomilné rostliny (koniklec luční, hlaváček jarní, tařice skalní, pelyňky, divizny a kavyly).
Opačné svahy jsou porostlé jasany, lípami, duby a javorem babykou.
Bílé stráně hostí většinou nelesní společenstva na půdáchs vysokých obsahem vápníku. Roste zde vzácná květena:vstavač nachový, střevičník pantoflíček, pětiprstka žežulník, hořce, černohlávek velkokvětý, aj.

Dubohabrové lesy jsou převážně na stráních kolem Ohře, nasvazích údolí - Opárenské údolí. Převládá zde dub zimní,habr obecný a dále bříza, javory, jilmy a jasany. Keřovépatro tvoří líska, hloh, jeřáb, aj. Bylinný podrost: lýkovecjedovatý, lilie zlatohlávek, mařinka vonná, hrachor jarní,konvalinka vonná, jaterník podléška, sasanka hajní, plicník lékařský aj.

Ochrany zasluhují šípákové doubravy s dubem pýřitým (šípákem), jejichž největší zbytky jsou ve SPR Lovoš a Košťálov.

Bučiny vyžadují pro svůj rozvoj vlhčí a chladnějšípodnebí. Proto jsou v Českém středohoří zastoupeny jen menšími porosty na severních a severovýchodních svazích.

Z bylin zde roste áron plamatý, podbílek šupinatý, kopytník evropský, zvoneček klasnatý aj.

Pěkné bučiny ve stáří 110 až 170 let najdeme v SPR Březina, Milešovka, Dlouhý vrch a Buková hora.

Lužní lesy jsou ve zbytcích dochovány na různých místechdolního Poohří - Budyňský les, Myslivna, Loužek u Doksan aj. Bývají zaplavovány v jarním období.

Velké bohatství rostlinstva Českého středohoří dokládáskutečnost, že je zde evidováno 90 druhů úplně chráněných.Některé z nich však již vymizely či jsou kriticky ohrožené.

Živočišstvo:

Fauna Českého středohoří není tak podrobně prozkoumánajako flóra. Živočichové velmi citlivě reagují na změnykvality svého živ. prostředí (používání chem. prostředkůk ochraně zemědělských plodin, nadměrné používání umělýchhnojiv, rušení drobných remízků, silné znečištění vodních toků, meliorace aj.).

Žije zde hojně zmije obecná, ještěrka obecná a slepýš křehký.V České Bráně se vyskytuje i ještěrka zelená. Na vlhčíchmístech žije užovka obojková, mlok skvrnitý, skokan zelenýa hnědý. V okolí řek, potoků, vodních nádrží a mokřinžije vodní ptactvo - různé druhy kachen, lysky, potápky, volavky, labutě vzácně čáp bílý a černý.

Lovná zvěř: mufloni, kteří zde byli uměle vysazeni (jejich trofeje patří k nejlepším), srnčí a černá zvěř

Šelmy: jezevec, tchoř, lasice kolčava a vzácně i hranostaj

Drobní živočichové: plch obecný, plšík lískový, rejsekmalý, rejsec vodní, rejsec černý, bělozubka šedá, ježek, koroptev, bažant, zajíc

Dravci a sovy: káně lesní, poštolka obecná (nejhojnější),káně rousná, jestřáb, krahujec, vzácně výr velký, častěji sova pálená, puštík a kalous

Hmyz: chránění motýli - otakárek ovocný a vzácnějšíotakárek fenyklový, chránění brouci - roháči, krajníci atesaříci, lesní druhy mravenců jsou také chráněny (přemisťovánímravenišť z území, kam postoupila těžba uhlí)


Státní přírodní rezervace (SPR):

Bílé stráně (vstavače)
Boreč (ventaroly - mikroexhalace teplého a vlhkého vzduchu)
Březina (starý bukový les)
Čičov (krystaly aragonitu v puklinách čediče, tepl. rostlinstvo)
Francká hora (reliktní bor)
Holý vrch
Hradišťanská louka (úpolín evropský, vstavače)
Hradiště
Kalvárie (rulový vrch s výskytem kapradiny kyvoru lékařského)
Košťálov (hlaváček jarní, jeřáb oskeruše)
Lipská hora (teplomilné rostlinstvo)
Lovoš (dvojvrchol - menší "Kybička" tvořen znělcem, větší čedičem, teplomilné rostlinstvo)
Milá (tepl. rostlinstvo)
Milešovka (meteorologická stanice od roku 1905, rozhledna,nejvyšší hora, glaciální relikty - pozůstatky rostlin z doby ledové)
Oblík (tepl. rostlinstvo)
Raná (stepní charakter rostlinstva)
Sedlo (hranolovitá odlučnost znělce, smíšený porost)
Sluneční stráň (chráněné rostlinné druhy)
Stříbrný roh
Štěpánovská hora (čedičový vrch s tepl. rostlinstvem)
Tobiášův vrch
Vrabinec (čedičová odlučnost)


Chráněná naleziště (CHN):

Březinské tisy
Farská louka (šafrán)
Jánský vrch (stepní rostlinstvo)
Jílovské tisy
Radobýl (sloupcová odlučnost čediče, divizna brutnáková)


Chráněné přírodní výtvory (CHPV):

Bobří soutěska (vodopád Bobřího potoka v puklině čediče)
Dubí hora
Kamenná slunce (doklad sopečné činnosti)
Kozí vrch
Kuzov
Panenská skála
Panská skála (čedičové varhany)
Plešivec
Radobýl - viz CHN
Vrkoč (unikátní odlučnost čediče ve tvaru vějíře)


Vrcholy Českého středohoří

A
Aloisova výšina - viz Pohradická hora

B
Baba (306 m)
Zalesněný čedičový vrch nad Děčany, 2 km jižně od Třebívlic. Na skalnatém vrcholu výskyt vzácné trávy pěchavy vápnomilné na podkladu čediče se značným obsahem vápníku.

Bídnice (361 m)
Nápadný zčásti zalesněný vrch 2,5 km sz. od Litoměřic. Na jižním úbočí výhledy jižně Radobýl, jz. Lovoš.

Bílá hora (280 m)
Vypuklina s pozoruhodnými porosty 3 km sv. od Litoměřic.

Bílé stěny viz - Vrkoč

Bílé stráně (354 m)
Vyvýšenina 2,5 km severně od Litoměřic. Přírodní rezervace se společenstvy na teplé opukové stráni (len žlutý, bělozářka větevnatá, černohlávek velkokvětý).

Binov (543 m)
Zalesněný čedičový vrch 9,5 km severně od Úštěku, 2,5 km sz. od Kravař. Jižní svahy nánosy čedičového tufu, které jz. nad osadou Pohorsko prorazil výlev znělce. Na jv. svahu při okraji lesa pověstmi opředený mečový kámen (též dýkový), nepravidelný pískovcový balvan s letopočtem 1492, na obou jeho částech zkřížené šavle. Původ je nejasný, pověst vypráví o souboji dvou formanů (vozka, kočí) na úvozové cestě z Kravař do Pohorska a Verneřic. Nad Pohorskem výhled západně na Pohorský vrch a jz. na Sedlo.

Blansko (540 m)
Zalesněný čedičový vrch 6 km sv. od Ústí nad Labem a na něm zřícenina hradu. První zmínka o hradu je z r. 1401 jako Blankenstein.
V 16. stol. podstatně přestaven. Po r. 1585 sídlo feudálního majitele přeneseno do zámku Krásné Březno, hrad se používal jako vězení a od poloviny 17. stol. chátral. Na jv. se dochovaly malé zbytky hradního paláce mezi dvěma baštami, na sz. studniční věž, na jv. novodobá brána. Částečný rozhled k jihu a jihozápadu do Ryjického údolí a k Labi.

Blešenský vrch (520 m)
Zalesněná čedičová hora 6 km západně od Třebenic nad vsí Blešno. Sesuvy půdy. Na západním ostrohu příkop a stopy hrádku. Částečné výhledy k jihu na vrchy Kuzov a Baba.

Bořeň (539 m)
Skalnatý znělcový vrch 2 km jižně od Bíliny, charakteristická dominanta Bílinska, zdaleka nápadná svým působivě nesouměrným tvarem připomínajícím lva. V horní části je patrná sloupcová odlučnost, na úpatí, kde vyrůstá bezprostředně z rulového okolí, odlučnost desková. Z vrcholu je daleký rozhled k severu na teplickou kotlinu a Krušné hory (Komáří hůrka, Pramenáč, Bouřňák, Stropník, Loučná, Jezeří), na západ ke Kaňkovu, Hněvínu nad Mostem, Ryzelskému vrchu, Zlatníku a Želenickému vrchu, k jihu Výrov, Milá, Oblík, Čičov, jv. Vraník, Hradišťko, Srbsko, Ostrý, Hradišťany, východně Ostrý, Štěpánská hora, Milešovka, Mileš. Kloc, Francká hora, Štrbický vrch, Javorský vrch, Děčínský Sněžník, Doubravská hora. Bořeň několikrát navštívil J. W. Goethe.

Borečský vrch = Boreč (446 m)
Národní přírodní památka od roku 1951 na ploše 18,7 ha. Znělcová vyvýšenina 4 km západně od Lovosic nad obcemi Režný Újezd a Boreč. Spolu se Sutomským vrchem a Ovčínem tvoří charakteristickou trojici, která s protáhlým hřbetem Jezerka obklopuje borečskou kotlinu otevřenou jen k severovýchodu. Výskyt mikroexhalací - tzv. Ventarol (latinsky ventus = vítr), tj. drobného vyvěrání teplého a vlhkého vzduchu. Boreč je prostoupen systémem puklin, které ústí na povrch na úpatí i na vrcholu. V zimě relativně teplý vlhčí vzduch stoupá vzhůru, zatímco otvory na úpatí nasávají studený vzduch. V létě naopak těžší, až 4 °C chladný vzduch vytéká otvory na úpatí. Teplotní rozdíly rostou s chladem, protože ve spárách neklesá teplota pod 9-10 °C. V zimě se zde objevují tzv. tmavé skvrny, někdy je možné i v zimě na dně jam pozorovat čilý život uprostřed spící přírody (protikladem bývají uváděny sněžné jámy na Plěšivci, v nichž se udržuje zmrzlý sníh až do léta). V Režném Újezdu začíná okružní naučná stezka, která severním úpatím Borečského vrchu, dále stoupá na vrchol a východním úbočím se vrací zpět do Režného újezdu. Stoupáte-li na Borečský vrch od vesnice Boreč, nepřehlédněte odbočku na vrchol. U třetího zastavení naučné stezky se vydejte doprava nahoru (odbočka není značena, dostanete se na naučnou stezku a po ní vystoupejte na vrchol).

Břvanský vrch (302 m)
Též Chlum, čedičová vyvýšenina 2 km jz. od Břvan. Z vrcholu rozhled jižně na údolí Ohře, východně na Libochovice a v pozadí Říp, severně Bořeň a Zlatník, v popředí Milá, Raná a Hazmburk.

Buková hora (683 m)
Čedičová dominanta Verneřického středohoří, 11 km jižně od Děčína a 4 km východně od Malého Března. Z velké dálky vidět televizní vysílač - nepřístupný (původní z roku 1961 vyhořel a byl postaven nový). Výhled je pouze z Humboldtovy plošiny na České středohoří a v pozadí i Krušné hory.

Bukovinská hora (505 m)
Lesnatý čedičový vrch 5 km ssz. od Úštěku, nad vsí Bukovinou. Částečné rozhledy severně na Pohorský vrch, sv. Binov, východně Dubí hora a za ní Ronov a Vlhošť, v dáli Ještěd a Krkonoše, jv. Úštěk s Helfenburkem, jz. Sedlo.

C
Červené stěny - viz Vrkoč

Červený vrch (289 m)
Též Stříbrník, geologicky pozoruhodná vyvýšenina, 3 km severně od Loun. Složen z jílů vypálených do červena stykem s hořící slojí,
v nich jsou otisky třetihorních organismů. Zpustlá rozhledna s výhledem severně na Hradišťany, východně Velký vrch, jižně Džbán, jz. Výrov.

Čičov (477 m)
Též Hořenecký Špičák, čedičový kužel 10 km severně od Loun, západně nad vsí Hořenec. Rozhled: sv. Vraník, za ním Hradišťko, vpravo Srbsko, vzadu Ostrý a masív Hradišťany, západně Kamýk, jz. Milá, vzadu lesnatá plošina Džbán.

D
Deblík (459 m)
Čedičový vrch (původně snad Ďáblík) 11,5 km jižně od Ústí nad Labem, jz. nad Sebuzínem, 310 m nad údolím Labe, které jej v půlkruhu obtéká.

Děčínská vyhlídka (661 m)
Jeden z nejvyšších bodů hřebene Dlouhého vrchu, 7 km severně od Litoměřic, nad vsí Lbínem. Daleký výhled k severu.

Dlouhá - viz Čičov

Dobrná (532 m)
Široký zalesněný hřbet, dominanta Dobrnské vrchoviny, 3 km severně od Benešova nad Ploučnicí, 7 km východně od Děčína. Z okraje lesa dílčí výhledy.

Dlouhý vrch 1 (nejvyšší výška je 663 m)
Rozlehlý lesnatý horský hřbet (4-7 km) severně nad Litoměřicemi, složený převážně z tefritů (vrcholy) a tefritových tufů (svahy).

Dlouhý vrch 2 (u Třebívlic) - viz Solanská hora

Dob - viz Dobský hřbet

Dobrý (311 m)
Zčásti zalesněný vrch severně nad Oparenským údolím, cca 4 km sz. od Lovosic.

Dobský hřbet (455 m)
Jeden z nejzápadnějších výběžků Českého středohoří, 8 km jižně od Bíliny. Nejvyšší vrchol je Dob (455 m).

Doubravská hora (392 m)
Též Doubravka, zalesněný znělcový vrch 2 km východně od Teplic. Je osamělým výběžkem Českého středohoří. Na vrcholu zříceniny pozdně gotického hradu z let 1478-1486. V troskách zdiva zachována část sklípkové klenby. V roce 1884 do trosek vestavěna novogotická restaurace s vyhlídkovou věží (asi nepřístupna - nezaručená informace). Kruhový výhled do Mostecké pánve a na teplickou aglomeraci s Krušnými horami v pozadí a na Milešovku s Kletečnou. Na severním úpatí křemencový balvan zvaný Kámen čarodějky Vely, opředený pověstmi.

Dubí hora (463 m)
Lesnatý sopečný vrch 5 km od Úštěku, ze sklovitého tefritu a s mocným kuželovým obalem z tefritového tufu. V sz. úbočí masívu (nad vsí Konojedy) chráněný přírodní výtvor - bochníkovitý rozpad sloupců analcinického tefritu v bývalém lomu (sloupce vysoké 6-8 m a silné až 75 cm).

Dubina (460 m)
Vrch z čedičového tufu 12 km sv. od Úštěku nad vsí Rané. Na jižním a východním svahu zbytky přírodního parku (tzv. Boží zahrádka)
z roku 1895. Rozhled jv. Vlhošť, jv. a východně kužele a kupy severu Máchova kraje (St. Berštejn, Maršovický vrch a Jestřebí, Bezdězy a Ralsko.

F
Farský vrch (520 m)
Lesnatá čedičová vyvýšenina 5 km sv. od Ústí nad Labem. Daleké výhledy již při výstupu od Sovolusk (1 km) do labského údolí
u Velkého Března, s Bukovou horou a Sokolím hřebenem v pozadí.

Francká hora (650 m)
Dříve Zvon, 3 km východně od Kostomlat pod Milešovkou.

G
Gluha - viz Čičov

H
Hamry(532 m)
Lesnatý vrch z čedičového tufu, 11 km sv. od Úštěku, nad vsí Rané. Výhledy do údolí Ploučnice a Bobřího potoka.

Hazmburk (418 m)
Dříve Klapý, Klepý, též Hasenburk. Leží 4,5 km jjv. od Třebenic nad obcí Klapý. Jedna z nejmalebnějších hradních zřícenin, jejíž dvě dochované vysoké věže na mohutném osamělém čedičovém kopci dominují širokému okolí. Zřícenina hradu nápadně vyčnívá z ploché Hazmburské tabule. Na vrcholu zříceniny gotického hradu, postaveného ve druhé polovině 13. stol. Podle Dalimilovy kroniky byl Hazmburk hradištěm kmene Lučanů, s nimiž v 9. stol. bojoval legendární pražský kníže Hostivít.Zakladateli byli Lichtemburkové, po roce 1335 jej získal Zbyněk Zajíc z Valdeka. Podle jeho erbovního zvířete se hrad začal nazývat Házmburk. Za husitských válek opěrný bod katolické strany. Roku 1558 Kryštof z Házmburka panství prodal Janu staršímu z Lobkovic a o pouhých třicet let později je hrad již uváděn jako pustý. Daleký rozhled: sv. Radobýl, Litoměřice, Dlouhý vrch, vpravo Sedlo, sz. a zsz. Hradišťany a Milešovka, severně Lovoš.
V letech 1882, 1898 a 1900 katastrofální sesuvy těžkých čedičových svahových sutí po nepropustných, kluzkých slínech na západním úpatí. Ohrožovaly ves Klapý.

Holoměř (291 m)
Čedičový vrch s výhledy v sz. části ústecké aglomerace, nad čtvrtí Bukov.

Holý vrch 1 (320 m)
Znělcová vyvýšenina 6 km východně od Litoměřic. Dříve se tu pořádali tradiční slavnosti pálení svatojánských ohňů. Výhled na Blata.

Holý vrch 2 (574 m)
Čedičový vrch nad Hlinou, 6 km severně od Litoměřic. Přírodní rezervace koniklece lučního, otevřeného a Hackelova (kříženec obou).
V půli západního svahu roztroušena bizarní čedičová skaliska (tzv. učitel a žáci).

Holý vrch 3 (446 m)
Nezalesněná vyvýšenina nad vsí Sutom (u Třebenic), daleké výhledy do údolí Modly (potok pramenící pod hradišťanským masívem a Lipskou horou).

Hora 1 (497 m)
Většinou nezalesněný čedičový vrch 7 km sv. od Ústí nad Labem. Výhled na Děčínský zámek.

Hora 2 (688 m)
Nesprávný název pro Lipskou horu.

Horka (292 m)
Lesnatý čedičový vrch 7 km sz. od Ústí nad Labem. Při úpatí Krušných hor, je však ještě výběžkem Českého středohoří. Za bitvy
u Chlumce v srpnu 1813 odtud generál Vandamme řídil operace franc. jednotek. Na vrcholu kaple z roku 1691 na paměť morové epidemie. V 10.-12. století tu stávalo přemyslovské strážní hradiště, určené k ochraně komunikace vedoucí přes Nakléřovský průsmyk.

Hořenecký špičák - viz Čičov

Hořidla (372 m)
Zčásti zalesněný pískovcový vrch se znělcovým jádrem, 7 km východně od Litoměřic nad Třebutičkami. Výhled do údolí Labe
(k Mělníku) i na České středohoří, severně na Mlýnský vrch a Sedlo, sz. na Trojhoru a hřeben Dlouhého vrchu.

Hostěraz (245 m)
Lesnatý vrch 2 km jv. od Roudnice nad Labem. Také Krabčická obora.

Hradec (453 m)
Hradiště 2 km jz. od Levína dosud neznámého původu. Na něm postaveno r. 1881 podle projektu stavitele Zettela pro liběšického průmyslníka Josefa Schrolla mauzoleum (mauzoleum, původně monumentální architektonický náhrobek kárského krále Mausóla
v Halikarnássu z 352 př. n. l. - jeden ze sedmi divů světa - od římské doby obecně monumentální architektonický náhrobek pro uložení tělesných pozůstatků významných osob) v řecko-antickém slohu.

Hrádek 1 (329 m) - nepatří do Českého středohoří
Zvaný též Helfenburk, je to zřícenina hradu na pískovcovém ostrohu v lesích 3 km od Úštěku. Jan z Klinštejna hrad založil v polovině 14. stol. Roku 1375 jej koupil arcibiskup Jan Očko z Vlašimě. V letech 1375 až 1380 hrad přestavěl jeho nástupce Jan z Jenštejna. Na dobře opevněném Hrádku byly ještě před husitskými válkami uschovány vzácné relikvie, klenoty a knihy ze Svatovítského chrámu, které zde přečkaly husitské bouře a některé zde byly uchovány až do roku 1480. Uchýlil se sem i arcibiskup Konrád z Vechty, který tu roku 1431 také zemřel. Na přelomu 16. a 17. století už byl hrad opuštěn a za třicetileté války dále pustošen.V 19. stol. se romantická zřícenina stala cílem četných poutníků. Vlastník liběšického panství, průmyslník Josef Schroll postavil v areálu hradu hájenku s hostincem a nechal nepříliš šťastně rekonstruovat věž. Dnes zůstaly z vnitřního hradu jen zbytky staveb, byly však opraveny hradby a znovu i věž. Zachovaly se také sklepy o dvou poschodích. Ve spodním je otvor vedoucí k hradní studni, hluboké 57 metrů, ve které bylo nalezeno množství dobových užitkových předmětů. Přístup z Úštěku značenou cestou podél Hrádeckého potoka nebo ze Skalky. Rozhled z věže na Dokeskou pahorkatinu.

Hrádek 2 (268 m)
Vyhlídkový bod nad pravým břehem Labe (Porta Bohemica - Brána do Čech) 6 km sz. od Litoměřic (v sousedství Kalvárie). Hradiště z mladší doby bronzové (asi 1 tis let př. Kr.), později sloužilo Keltům a v 8.-12.století Slovanům. Rozhled k západu na Milešovku a Kletečnou. Nad cestou při sestupu do Libochovan tzv. Ďáblova skála (vegetací obrostlý rulový balvan s plošinou obrácenou k severu).

Hrádek 3 - viz Oltářík

Hradišťany (752 m)
Druhý nejvyšší vrch Českého středohoří 7 km jz. od Milešovky. Čedičový-znělcový masív. Na travnaté náhorní plošině dvojitý kruhový val (2 m vysoký) z čedičových kamenů, oválné vnitřní hradiště kultury knovízské (z 9.-8. století př. Kr.). Přírodní rezervace Hradišťanská louka (4 ha), podhorská louka. Výhledy: východně kotlina horní Modly, vlevo Lipská hora, vpravo Sutomský vrch, za ním Lovoš.

Hradiště (545 m)
Čedičový, zčásti zalesněný vrch, 3.5 km severně od Litoměřic. Název prokázán již roku 1461. Přírodní rezervace s porosty koniklece lučního českého a otevřeného. Na západní straně těsně pod vrcholem jeskyně. Výhledy: západně Kostomlatské středohoří, jz. Hazmburk, jv. Říp. Jižněji vrch Kamýk (zvaný Malé Hradiště).

Hradiště u Habří (314 m)
Zčásti zalesněný znělcový vrch, 7 km jz. od Ústí nad Labem a 3 km západně od Stadic. Přírodní rezervace Rač na protáhlém skalnatém hřebenu. Severněji vyhlídkový bod Jedovina (viz. heslo dále).

Humenský vrch (246 m)
Osamělé čedičové návrší 4 km od Lovosic, 1 km západně od Keblic. Rozhled na sz. na panoráma Českého středohoří, jz. Hazmburk, východně na Terezínskou kotlinu.

Husův vrch (267 m)
Nad obcí Hostomice, chráněné naleziště hlaváčku jarního. Výhledy: za údolím Bíliny Kletečná, Milešovka, Pařez, Bořeň, Mostecká pánev, Krušné hory.

Ch
Chloumek 1 (481 m)
Lesnatý vrch z čediče a leucitického basanitu, 2 km jjz. od Kostomlat pod Milešovkou.

Chloumek 2 (259 m)
Nezalesněný tufový pahorek s přírodní rezervací stepních společenstev nad Bečovem, 13 km jižně od Bíliny.

Chmelník (508 m)
Dříve Chmelová hora, zalesněný čedičový vrch, 4 km jz. od středu Děčína. Výhled omezen.

J
Jánský vrch (340 m)
Zčásti zalesněná vyvýšenina 8 km jjz. od Bíliny. Chráněné naleziště ovsíře stepního Besserova a hlaváčku jarního. Rozhled: východně Dob, jv. Vrbka, severně Zlatník, jižně Milá.

Javorský vrch (617 m)
Nejvyšší bod Ústeckého středohoří, nezalesněný tefritový hřbet 3 km jižně od Jílového. Kruhový výhled na Krušné hory, průmyslové podhůří, Děčínský Sněžník, Lužické hory a České středohoří.

Jedlová (530 m)
Nezalesněný vrch 5 km jv. od Děčína.

Jedlová hora (382 m)
Osamělý výběžek Českého středohoří pod Krušnými horami, 6 km sz. od Ústí nad Labem. Zalesněný čedičový vrch s výhledem k jz. na historické bojiště u Chlumce.

Jedovina (339 m)
Lesnatý znělcový vrch 6 km jz. od Ústí nad Labem. Výhledy: východně a jv. do údolí Bíliny, na České Středohoří, sz. chlumecká kotlina
s Krušnými horami v pozadí.

Jezerka (471 m)
Lesnatý čedičový vrch severně od zříceniny hradu Košťálov. Spolu se Sutomským vrchem, Ovčínem a Borečským vrchem obklopuje borečskou kotlinu.

Jordán - viz Plešivec

K
Kalich (538 m)
10 km sv. od Litoměřic. Na vrcholu zbytky hradu, na místě původní kamenné tvrze řádu německých rytířů, v r. 1421 dobyté Janem Žižkou. Poslední zpráva o hradu je z r. 1474, poté hrad zpustl. Rozhled na Říp, Labe u Mělníka, Sedlo, Terezínskou kotlinu.

Kalvárie (239 m)
Zdaleka viditelný rulový ostroh nad pravým břehem Labe se třemi kříži (Porta Bohemica - Brána do Čech) 6 km sz. od Litoměřic
(v sousedství Hrádek). Tři kříže doloženy od roku 1587. Přírodní rezervace fauny (ještěrka zelená) i flóry. Výhled na Labe, Portu Bohemicu, jv. Radobýl, jižně v dáli Hazmburk, naproti vlevo Lovoš, vpravo Kubačka a mezi nimi v dáli Milešovka, Kletečná a severně nad Dubický kostelík.

Kamýk 1 (382 m)
Na skalnatém suku nad vsí Kamýk (ve vsi pobýval krátce i Bedřich Smetana roku 1860 na své druhé svatební cestě) zřícenina gotického hradu z počátku 14. století, opraven a rozšířen r. 1547, kolem roku 1600 opuštěn a r. 1632 zpustošen saskými vojsky. Dochován zbytek pětiboké věžovité budovy na vrcholu rozeklané čedičové skály, kolem obvodová hradba a na jihu stěna s třemi velikými otvory po oknech. Rozhled na sv. Plešivec, vpravo Varhošť a vzadu Krušné hory. Jižně Radobýl, vlevo v pozadí Říp a Sovice, vpravo Lovosice a za nimi Hazmburk. Západně Kletečná a Milešovka. V pozadí Krušné hory u Jáchymova.

Kamýk 2 (543 m)
Vrch jižně od Hradiště zvaný také Malé Hradiště.

Kaňkov (436 m)
Dříve Pastýřský, Kyselecký či Ovčí vrch. Zalesněný znělcový suk, 4 km západně od Bíliny. Tradiční vycházkový cíl lázeňských hostů
z blízké Kyselky. Ze skalnatého vrcholu rozhled sv. na les Mnichovec, jv. Bořeň, jižně Zlatník a Želenický vrch.

Kletečná (706 m)
Zalesněná znělcová hora 8 km sz. od Lovosic. Výhled pouze z jižního úbočí od vísky Zbožná, jižně na Ostrý, západně na Milešovku a jv. na Lovoš.

Klobouk (502 m)
Čedičovo-znělcový vrch mezi Děčínem a Jílovým. Výhled sz. na Děčínský Sněžník, východně Popovický vrch a část Děčína.

Kočičí hlava (520 m)
Jeden z vrcholů Sokolího hřebene, 1,5 km jv. od Velkého Března. Většinou zalesněna, občasné výhledy k severu na Děčín a k západu na ústeckou aglomeraci.

Kočka - viz Sovice

Kohout (589 m)
Čedičový suk 3 km od Benešova nad Ploučnicí. Na vrcholku volně přístupná kamenná rozhledna ve tvaru rotundy. Výhledy k jz. až jv. - Buková hora, v dáli Varhošť, Milešovka, Radobýl, jižně Sedlo, vlevo Ronov.

Kohoutí vrch - viz Humenský vrch

Kosí vrch (401 m)
Zalesněná výšina složená z tefritu a čedičového tufu, 2 km severně od Benešova nad Ploučnicí.

Kostelní sedlo (280 m)
Sníženina mezi Deblíkem a Trabicí, 2 km jižně nad Sebuzínem. Výhled: jz. Prackovice nad Labem, vlevo Lovoš, a Hazmburk, v pozadí Kubačka, vpravo Debus, za nimi Kletečná a Milešovka, mezi ní a Lovošem Mileš. Kloc, Táhlina, Hradišťany, Lipská hora, před nimi zřícenina Ostrého a Hrádku. Jv. Strážiště, Kamýk, za ním Radobýl, v pozadí Terezínská kotlina.

Kostelní vrch (310 m)
Též Malá Trabice, nezalesněný znělcový vršek jjv. od Deblíku. Těžba.

Kostomlaty pod Milešovkou - Sukoslav (ves 405 m)
Zříceniny gotického hradu na kopci nad stejnojmennou vsí, ztotožněného s bájným hradem Sukoslav kronikáře Václava Hájka z Libočan. Hrad postavili páni z Rýzmburka počátkem 14. století. První hodnověrná zpráva je z roku 1335, kdy hrad koupil markrabě Karel, pozdější císař Karel lV. Hrad byl v roce 1434 obléhán a dobyt husity pod velením hejtmana Jakoubka z Vřesovic. Ve druhé polovině 16. století přestal sloužit jako panské sídlo, byl opuštěn a na počátku 17. století je již uváděn jako pustý. Jádro starší části hradu tvořil štíhlý bergfrit (hlavní věž - poslední útočiště obránců) a dva paláce. Mladší předhradí chránily čtyřhranné věže. V 15. století bylo opevnění zdokonaleno parkánem se čtyřhrannými baštami. Podle svědectví Bohuslava Balbína byl kostomlatský hrad koncem 18. století opět obydlen. V polovině 19. století byla částečně restaurována a zpřístupněna velká okrouhlá věž s neobvyklým zúženým zakončením, tvořící dodnes typickou siluetu hradu, a přistavěn podobně jako např. na Hasištejně hostinec. Dnes je areál zříceniny volně průchozí, věž opatřená obvyklým vchodem v patře však opět nepřístupná).

Košťálov (481 m)
Také Košťál, skalnatý čedičový suk 5 km jz. od Lovosic. Na strmé vrcholové skále zřícenina gotického hradu, připomínaného k r. 1372. Roku 1422 byl obléhán husity, koncem 16. století opuštěn. Zůstala čtyřboká dispozice hradního nádvoří a nad ní na jižní straně nejvyššího vrcholu část obdélníkového paláce, původně třípatrového, s otvory oken a dveří. Na východní straně zbytky hradby. Rozhled jižně rovina s Hazmburkem, východně údolí Labe, sz. Ovčín, za ním Lovoš a vpravo Radobýl. Západně Lipská hora, Hradišťany, zřícenina Hrádek a blíže Vršetín.

Kozí hřbet (650 m)
Lesnatý hřeben v hradišťanském masívu, 7 km jv. od Bíliny.

Kozí vrch (380 m)
Lesnatá znělcová vyvýšenina se strmou skalní stěnou nad levým břehem Labe, nad Neštědicemi a Povrly, 7 km východně od Ústí nad Labem. Chráněný přírodní výtvor. V Českém středohoří ojedinělý výskyt lomikamene vždyživého (bylina). Roku 1770 zde došlo
k rozsáhlému sesuvu stráně. Výhledy k jihu do údolí Labe, na Dlouhý vrch a Kuklu, jz. Vysoký Ostrý a za ním Milešovka. Západně Doubravská hora, nad Teplicemi a Krušné hory, sz. Dobětická výšina, Radešín, Farský vrch, zřícenina Blansko.

Kramolna (186 m) viz. Mariánský vrch

Krkavčí skála (385 m)
Čedičový suk se skalnatým vrcholem nad Tlučenským údolím. Výhled do údolí Labe na Sebuzín, vlevo Varhošť.

Krkavčí vrch - viz Křížová hora

Křemín (244 m)
Nezalesněný vrch 5 km východně od Litoměřic, budovaný převážně z křídových pískovců. Zvedá se téměř 100 m nad hladinu Labe, proto byl od 19. století zapojen do vnější pevnostní linie Terezína, valy z r. 1866. Na svazích vinice, zahrady a rekreační chaty.

Křížová hora (590 m)
Jižní výběžek hřebene Dlouhého vrchu, lesnatý tefritový vrch 5 km sv. od Litoměřic. Ze skalnatého temene výhled k jz. na Litoměřice a
k sz. na Varhošť. Na jv. úpatí Krkavčí vrch (500 m) s výhledy na Labe od Radobýlu až po Mělník, jz. Hazmburk, západně Poustevna a za ní Hradiště a Plešivec, mezi nimi v pozadí Kletečná, vpravo Milešovka, před ní Kalvárie, Lovoš, vzadu Lipská hora, vlevo zřícenina Hrádek a Košťálov. Severně Buková hora, sv. Trojhora a Kalich, vlevo Panna, východně Liščín a Myštický vrch, dále Sedlo, vpravo Vlhošť a Bezdězy, mezi nimi na obzoru Jizerské hory.

Kubačka (542 m)
Nesprávně též Kukačka, lesnatý čedičový vrch západně nad Prackovicemi nad Labem. Vrchol tvoří tefrit, který dodatečným výlevem prorazil čedičovým lakolitem. Omezený výhled do labského údolí u Litochovic (v úbočí kamenolom).

Kukla (674 m)
Lesnatý hřeben ze sodalitového tefritu, 6 km jv. od Ústí nad Labem. Rozhled sv. Sokolí hřeben, Buková hora, východně Panna, jv. Dlouhý vrch.

Kuzov (414 m)
Zčásti zalesněný vrch s tefritovým vrcholem nad Dřemčicemi, 2 km severně od Třebívlic. Na skalách roste tařice skalní, česnek tuhý.

Kyselecký vrch - viz Kaňkov

L
Labské vrchy
Lesnatý čedičový hřeben nad levým břehem Labe proti Střekovu, cca 2 km jižně od Ústí nad Labem. Začínají na severním úbočí Vrkoče při Podlešínském potoce a táhnou se až k soudnému vrchu. Vede tudy vrcholová cesta.

Ledový vrch - viz Plešivec

Levínské sedlo - viz Sedlo

Lhota (571 m)
Lesnatý čedičový vrch jižně nad Milešovem.

Lipská hora (688 m)
Znělcový vrch nad kotlinou horní Modly, 9 km západně od Lovosic, nad vsí Lipá. Výrazný kužel s deskovitě ruzpukaným znělcovým vrcholem. Přírodní rezervace teplomilných společenstev (hvozdík sivý, medvědice léčivá) na trachytovém podkladu. Vrchol zarůstá, zůstávají však krásné dílčí výhledy k severu a východu. Obtížný výstup, nejlépe z Medvědic nebo Lhoty.

Liščín (433 m)
Lesnatý čedičový vrch 5 km severně od Litoměřic. V pravěku měl zřejmě kultovní význam (nález bronzových depotů z 8. stol. př. Kr.). Na jižním úbočí stopy po pokusném dolování zlata (od toho i bývalý německý název Goldberg - Zlatá hora). Rozhled sz. na Dlouhý vrch, severně na Trojhoru a vlevo za ní Panna v pozadí Děčínský Sněžník, vpravo Kalich a Soudný kámen. Severovýchodně Mlýnský vrch, za ním Sedlo a vpravo za ním Ronov a Vlhošť. Východně vzadu zřícenina St. Berštejn a Bezdězy, jv. Labe s Mělníkem a Říp, jižně přes plochou Bílou horu Terezín a nivy Ohře, jz. Litoměřice a Lovosice, mezi nimi Radobýl a v dáli Hazmburk,, vpravo Lovoš, za nimi Košťálov, Ostrý a Milešovka, vzadu Lipská hora.

Líšeň (548 m)
Zalesněný znělcový vrch 10 km západně od Lovosic a 4,5 km severně od Třebívlic, nad vsí Lhotou.

Litýš (486 m)
Zalesněný znělcový vrch 7 km západně od Úštěku, s dílčími výhledy. Na vrcholu rozlehlé zbytky hrádku, připomínaného r. 1432. Patřil Vartenberkům z Děčína, obýván ještě v 16. stol., ale již r. 1680 jej Bohuslav Balbín označuje jako neznámý. Zachována původní cesta, příkop, zbytky dvojitých hradeb a část zdiva obytné budovy, vysoká přes 4 m. Výstup původní cestičkou od silničky Nová Vesnička - Jeleč.

Lotarův vrch (512 m)
Zalesněná čedičová kupa 2 km východně od Jílového. Podle pověsti tu byl zajat něm. král Lotar III. českým knížetem Soběslavem I. roku 1126 po bitvě u Chlumce (přesné dějiště nebylo dosud zjištěno). Může však jít i o zkomoleninu jména Lotrberg (podle sedláků - lotrů).

Lovoš (570 m)
Čedičový kužel s přilehlým znělcovým vrchem Kybička (480 m) nad Oparenským údolím a Lovosicemi, na levém břehu Labe. Sady a vinice na úpatí Lovoše doloženy již ve 13. stol. Svahy Lovoše a vrcholové partie Kybičky zahrnuty do státní přírodní rezervace (stepní a lesostepní společenstva, květena teplých hájů a suťové lesy). V roce 1982 zřízena 9 km dlouhá naučná stezka. Na vrcholu Kybičky tři znělcové sloupy zvané Panenské kameny (váže se k nim pověst o zkamenělých dívkách, potrestaných za zanedbávání mše). Rozhled: západně Milešovka, Kletečná a Ostrý, jižně Sutomský vrch, Boreč, Ovčín, Košťálov, v dálce Hazmburk, východně Radobýl, v pozadí Říp. Z Kybičky je částečný výhled do údolí Labe.

M
Majka (324 m)
Vrch mezi Mošnovem a Bukovicemi, 7 km sv. od Bíliny. Jeden z okrajových znělcových výlevů Českého středohoří. Výhled k východu na Milešovku, jižně Kostomlaty a okolní vrchy.

Malé Hradiště viz Kamýk 2

Malé Sedlo (534 m)
Též Malé Levínské sedlo, dříve Malý Jelečský vrch. Lesnatý znělcový severní výběžek masívu Sedla, cca 2 km jz. od Levína.

Mariánský vrch (265 m)
Také Mariánská skála. Znělcový útes při východním okraji Ústí nad Labem, spadající příkře k Labi stěnou lomu. Je to jedno z nejbohatších nalezišť minerálů (natrolit, apofylit, thompsonit, granát, hyalit, fluorit, albin), objeven tu byl dosud neznámý hibschit (vznikl
v úlomcích opuky stržených do žhavotekutého znělcového magmatu). S protilehlou Kramolnou tvořil Mariánský vrch původně jedno těleso, pleistocenní Labe vyerodovalo zdejší Ústeckou bránu, úzké labské údolí. Na východním svahu je dnes zoologická zahrada.Výhled na ústecký a krásnobřezenský přístav na Labi, jz. na Trmice a vzadu Rovný, západně ústecká aglomerace se Střížovickou horou, v pozadí Krušné hory.

Matrelík (668 m)
Vrch jv. od Bukové hory.

Matrý (597 m)
Rozložitý čedičový vrch na pravém břehu Labe sv. od Sebuzína.

Milá (510 m)
Zčásti zalesněný skalnatý čedičový vrch nad stejnojmennou vsí, 9 km ssz. od Loun a 12 km jižně od Bíliny. Rozhled na České středohoří – Hradišťany, Milešovka, Ostrý, Boreč, Sutomský vrch, Ovčín a Košťálov.

Milešovka (837 m)
Nejvyšší vrch Českého středohoří, znělcový vrch 10 km severozápadně od Lovosic nad vsí Milešovem.
Milešovka je největrnější hora v ČR, tyto silné větry modelují i vrcholový smrkový porost, tzv. vlajkové stromy. V roce 1904 zde byla zřízena meteorologická stanice. Nálezy slovanské keramiky naznačují kultovní funkci Milešovky v předkřesťanském období.Větší část Milešovky je přírodní rezervace glaciálních reliktů (skupina konkrétních organismů, skutečně existujících nyní nebo v geologické minulosti, které jsou pokládány za formální klasifikační celek - jednotku - na základě nějakých společných vlastností, kterými se odlišují od všech ostatních celků, v současnosti přežívající pouze na omezeném území, jehož přírodní podmínky se po delší dobu víceméně nezměnily) - kapradinka skalní, medvědice lékařská, přirozených bučin a smíšeného lesa se zajímavým podrostem - tařice skalní, kosatec bezlistý, bělozářka liliovitá i větvitá, růže galská, hvozdík pyšný i vrcholových vlajkových smrčin. Součástí rezervace jsou i tzv. Výří skály na jihozápadním úpatí. Chráněni jsou zde výr, jestřáb, krahujec, káně, včelojed a kalous.
Roku 1850 zde byla zřízena první vyhlídková věž, 19 m vysoká rozhledna a observatoř je z roku 1904, meteorologové ji začali využívat 1.1.1905. Od konce 50. let patří observatoř Ústavu fyziky a atmosféry Akademie věd ČR v Praze, který na ní provádí dlouhodobá meteorologická měření. Až donedávna byla věž pro běžné návštěvníky uzavřena. Vše se změnilo v roce 1998, kdy byla založena obecně prospěšná společnost Milešovka, jejíž zásluhou se stal spodní ochoz rozhledny opět přístupný pro návštěvníky.
Rozhled z Milešovky považoval Alexandr Humboldt (* 14. 9. 1769,   6. 5. 1859, německý přírodovědec, zeměpisec a cestovatel) třetí nejkrásnější na světě. Kruhový rozhled na České středohoří, Krušné hory.

Milešovský Kloc (674 m)
Zalesněný znělcový vrch 2 km západně od Milešova.

Milíře (552 m)
Lesnatý čedičový vrch, severní výběžek Francké hory, 10 km jv. od Teplic.

Modřín (626 m)
Lesnatý vrch nad Němčím, 6 km jv. od Ústí nad Labem.

Mostka (272 m)
Lesnatá čedičová vyvýšenina 0,5 km severně od Litoměřic, na něm vybudována v roce 1910 restaurace s rozhlednou. Výhled k jihu Litoměřice, Terezínská kotlina, Hazmburk, vl. Říp. Jméno Mostka odvozeno z faktu, že zdejší stromy poskytly dřevo na stavbu prvního litoměřického mostu přes Labe v roce 1452.

Mrchový kopec (211 m)
Dominanta Trávčického lesa na levém břehu Labe, 7 km jv. od Litoměřic. Z vrcholu omezený výhled.

Myštický vrch (389 m)
Vrch z čedičového tufu východně od Křížové hory, s výhledem do kotliny Lučního potoka.

O
Oblík (509 m)
Čedičový vrch 6 km severně od Loun. Rozhled od severu k západu Bořeň, Milá, Raná, Lenešický chlum. Od jihu k východu Výrov, Červený vrch, Džbán, Babí, Blšanský chlum, Bytiny. Od východu k severu Chožovská hora, Říp, Hazmburk, Baba, Sedlo, Košťál, Lovoš, Varhošť, Oltářík, Solanská hora, Lipská hora, Milešovka, Hradišťany, Vraník. Přístup od Chraberců, Mnichova a Rané polními neznačenými cestami. Lounští odtud vezli kámen pro Národní divadlo.

Oltářík (565 m)
Též Hrádek, na čedičové skále nad Děkovkou (ves), 5 km ssz. od Třebívlic, 9 km zjz. od Lovosic. Založen husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic po r. 1426. Roku 1531 již byl pustý. Rozhled k jihu na Chrašťany, vlevo Plešivec, vpravo Třešňový vrch, sv. Sutomský vrch a Košťálov, jv. Hazmburk.

Ostrý 1 (261 m)
Zřícenina raně gotického hradu nad řekou Ploučnicí, 2,5 km od Benešova nad Ploučnicí. První zmínka o hradu je z roku 1268 (z této doby je zachována část válcové věže). Od počátku 16. stol. pustý. Na svazích lze v zimě pozorovat vystupování teplých par ze skalních štěrbin (podobně jako na Borečským vrchu).

Ostrý 2 (553 m)
Lesnatý čedičový vrch 2 km jv. od Milešova. Na skalnatém vrcholu zříceniny gotického hradu, založeného kolem r. 1433, roku 1565 již opuštěného. Zachovaly se zbytky okrouhlé bašty, brány a hradby, na nejvyšším místě zbytky paláce. Výhledy od severovýchodu
k západu Kubačka, Kletečná, Milešovka, Milešovský pařez, Lhota, za ní Lipská hora, jv. Sutomský vrch, Boreč, vlevo Lovoš.

Ostrý 3 (719 m)
Zčásti zalesněný vrch v čedičové části hradišťanského masívu. Kruhový rozhled po Českém středohoří.

Ovčín (431 m)
Čedičový vrch 3,5 km zjz od Lovosic. Východně odtud se 1.10. 1756 odehrála bitva mezi rakouským a pruským vojskem, jíž byla zahájena tzv. sedmiletá válka. Výhled východně na bojiště na pláni mezi Vchynicemi a Lovosicemi. Od severu k západu Lovoš, Boreč, Sutomský vrch, v pozadí Kletečná a Milešovka.

Ovčí vrch - viz Kaňkov

P
Panenská skála (367 m)
Dominantní vypreparovaná čedičová žíla na východním úbočí Vaňovského vrchu nad levým břehem Labe, 5 km jjv. od Ústí nad Labem. Její tři čedičová skaliska jsou podle pověsti tři začarované dívky, které lákaly zpěvem a hrou labské plavce a uvrhly tím na sebe hněv nadpřirozených bytostí.Výhledy severně a jižně labské údolí, sv. Vysoký Ostrý, východně Modřín, jv. Matrý a Varhošť, jižně Deblík.

Panenský kámen (622 m)
Dominantní vrchol hřebene Dlouhého vrchu, 4 km ssv. Od Litoměřic.

Panna (594 m)
Kuželovitý zalesněný vrch nad Řepčicemi, 10 km sv. nad Litoměřicemi. Na skalnatém vrcholu nepatrné zbytky hradu, který byl postaven r. 1421 jako opěrný bod proti husitskému hradu Kalichu. Husité Pannu dobyli již v roce 1423 a měli zde potom posádku až do roku 1437, kdy byl hrad obléhán a rozbořen litoměřickou krajskou hotovostí. Přístup od silnice severně nad Řepčicemi vlevo a východním svahem k vrcholu (při cestě balvan, k němuž se váže pověst o zkamenělé jahodářce, která se rouhala.

Panská skála (580 m)
Vulkanický čedičový suk výrazně vyčnívající z náhorní plošiny při východním okraji Kamenického Šenova, u vsi Prácheň. Chráněný přírodní výtvor (ukázka sloupovité odlučnosti čedičové horniny nefelinického tefritu, odkrytá těžbou a chráněná již od roku 1895 jako nejstarší geologická rezervace u nás). Při nejstarší fázi třetihorní sopečné činnosti zde došlo k výlevu magmatu, jež utuhlo ještě v přívodním kanálu. Šestiboké a pětiboké pravidelné sloupce této horniny jsou až 12 m dlouhé a mají 20 až 40 cm v průměru. Zvětráváním se pomalu oddělují. Celý útvar připomíná píšťaly varhan, proto se mu Varhany. Pod skálou je malé jezírko, které vzniklo a udrželo se v jámě po vytěžení horniny a je plněno srážkovou vodou.

Pařez (Kloc) (733 m)
Lesnatý znělcový vrch jižně nad Kostomlaty pod Milešovkou, 6 km východně od Bíliny. Podle staršího pramene asi nepřístupný.

Pastýřský vrch - viz Kaňkov

Paškapole (442 m)
Sedlo mezi Kletečnou a Milešovkou (nejvyšší místo silnice Lovosice – Teplice). Jméno pochází podle pověsti od loupeživých rytířů, kteří sídlili na hradě Ostrém, kteří zde přepadali kupce.

Pískový vrch (470 m)
Jeden z vrcholů hřebene Dlouhého vrchu, 8 km severně od Litoměřic. Vrchol je tvořen čedičem a čedičovým tufem.

Plešivec 1 (509 m)
Též Ledový vrch, lidově Jordán, lesnatý čedičový kužel 5 km sz. od Litoměřic. Při úpatí tzv. Ledové jámy (odtud starší název), dutiny, ohraničené čedičovými balvany), v nichž se udržuje led a sníh do pozdního jara až léta – chráněný přírodní výtvor. V dutinách suti se hromadí těžký studený vzduch, který vlivem dokonalého utěsnění slehlými zvětralinami v dolní vanovité části suti nemůže proudit. Pod vrcholem tzv. Ledová studánka se stálou teplotou 5 – 7° C. Na jižním svahu barokní kaple sv. Jana z r. 1660, poblíž staleté duby. Rozhled: západně údolí Labe u Litochovic s Lovošem, jižně zřícenina Kamýk, za ní Labe s Lovosicemi, vzadu vlevo Hazmburk a vpravo Košťálov.

Plešivec 2 (477 m)
Vrch jihozápadně od vsi Vlastislav.

Pohar - viz Vysoký kámen

Pohorský vrch (601 m)
Též Pohorská boule, nezalesněný tefritový vrch 6 km severně od Ústěka. Rozhled: jz. Sedlo, v pozadí Milešovka, jižně Úštěk, za ním vpravo Říp, vlevo Mělník, jv. Ronov, Vlhošť, a zřícenina St. Berštejn, v pozadí vpravo zámek Houska, vlevo Bezdězy. Východně rybníky mezi Stvolínky a Jestřebím, v pozadí Ralsko a Ještěd, severně Hvozd, Luž, Tolštějn, Jedlová, Studenec, Vlčí hora a Růžový vrch, sz. Děčínský Sněžník a Krušné hory.

Pohradická hora (419 m)
Dříve Porač, nezalesněný čedičový kužel 6 km sv. od Bíliny. Výhled: západně Milešovka a Kletečná, jižně Hůrka, za ní Štrbický vrch a hradišťanský masív, jz. Bořeň, západně Mostecká pánev a v pozadí Krušné hory.

Popovický vrch (356 m)
Čedičová vyvýšenina na západním okraji Děčína. Z vrcholu výhled do údolí Labe.

Porač - viz Pohradická hora

Ptačí kameny (580 m)
Čedičová skála na sv. úbočí Bukové hory s výhledy zvláště do údolí Labe.

R
Rač - viz Hradiště u Habří

Radešín (550 m)
Většinou zalesněný vrch z tefritického trachytu, 4 km sv. od Ústí nad Labem. Rozhled: východně Blansko, jižně Dobětická výšina, vzadu Milešovka, západně Zámecký vrch, v pozadí Krušné hory.

Radobýl (399 m)
Osamělý, řídce zalesněný skalnatý čedičový kužel, 3 km západně od Litoměřic. Na vrcholu stojí železný kříž (na místě původního dřevěného z roku 1622 a železného z r. 1862). Nálezy pravěké a slovanské keramiky svědčí o kultovním významu této hory. V místech bývalého vápencového lomu mezi Radobýlem a Bídnicí vybudovali na jaře 1944 nacisté podzemní továrnu Richard, v níž se vyráběly součásti vojenských automobilů. V bývalém lomu na jz. svahu lze dobře pozorovat vnitřní stavbu Radobýlu. Nad základní strukturou mladší příkrov s odlišnou orientací sloupců. Rozdílná odlučnost dokládá průběh dvou po sobě následujících intruzí (výlevů) čediče. Vpravo dole starší výplň sopečného komína, uprostřed mladší výlev téhož magmatu s výrazným spirálov. uspořádáváním sloupců – chráněný př. výtvor. Kruhový rozhled, východně ústí Ohře do Labe, Terezínská kotlina, vzadu Roudnice nad Labem a Říp, Mělník, vlevo Sovice (u Rce), Křemín, Hořidla, v pozadí Bezdězy, vpravo Nedvězí, vlevo St. Berštejn. Za Litoměřicemi Úštěk, pak Vlhošť a Ronov, mezi nimi vzadu Ralsko, Ještěd a Krkonoše, sv. Sedlo, vpravo Liščín, vlevo Křížová hora, hřbet Dlouhého vrchu. Severně Bídnice, vzadu Varhošť, vpravo Hradiště, vlevo zřícenina Kamýk a Plešivec, v pozadí Komáří hůrka v Kr. horách, sz. Strážiště, vpravo Deblík. Západně Lovoš, vpravo Milešovka, Kletečná, Kubačka, vlevo Lipská hora a za ní Hradišťany, Sutomský vrch, zříceniny Oltářík a Košťálov, Oblík, jz. Hazmburk.

Raná (457 m)
Nezalesněný masivní čedičový vrch 6 km ssz. od Loun. Na jižních svazích přírodní rezervace teplomilné stepní vegetace (zejména vzácné trávy ovsíře Besserova). Vrch je používán rogallisty.

Rovný (377 m)
Rozložitý čedičový vrch 5 km jz. od středu Ústí nad Labem. Částečný výhled na aglomeraci. Mezi Rovným a Širokým kamenem začíná nejhezčí úsek Bílinského údolí.

Rozkoš (42 m)
Též Kyselecký vrch, lidově zvaný Plezír. Zčásti zalesněný kopec proti Kaňkovu, 2 km zjz. od Bíliny.

Říp (456 m)
Osamělá a zdaleka viditelná čedičová kupa v širé rovině Řipské tabule, 5 km jv. od Roudnice nad Labem. Podle pověsti přišel sem Praotec Čech v čele svého kmene. Roku 1126 zde byla vysvěcena zdejší rotunda na paměť vítězství knížete Soběslava I. nad vojsky německého krále Lothara III. Saského. Později se stal Říp známým poutním místem a cílem táborů lidu, symbolizoval touhu Čechů po národní nezávislosti (např. r. 1868 při velkém táboru lidu – 30 000 lidí – byl odtud slavnostně odvezen základní kámen pro Národní divadlo). Tmavošedý čedič je zvláštního typu: sodalitonefelinický s příměsí olivínu, obsahuje i magnetit (způsobuje vychylování kompasu). Vlastní hora je vypreparovaný čedičový suk a lze na něm sledovat vývoj jednotlivých erupcí i efuzí (výbuchů i výlevů) od sopečného popela přes tufové brekcie až k celým balvanům. Rozhled (na vrcholu zarostlý, vyhlídky na úbočích). Pražská vyhlídka – v dáli Praha, Libochovická vyhlídka – Poohří s Hazmburkem, Litoměřická vyhlídka – České středohoří, Mělnická vyhlídky – Bezdězy, Ještěd a Krkonoše. Na vrcholu turistická chata s restaurací.

S
Sedlo (726 m)
Též Vysoké Levínské sedlo, dříve Jelečský vrch. Mohutný zalesněný trachyandezitový vrch 4 km zsz. od Úštěku, dominanta východní části Českého středohoří. Spolu se znělcovým Malým Sedlem tvoří jeden hřbet, z dálky připomínající jezdecké sedlo. Přírodní rezervace smíšeného porostu na znělcovém podkladu. Hranolová odlučnost horniny podmiňuje na mnoha místech bizarní skalní útvary (např. Tři děti), zvláště ve vrcholové partii. Nad jv. úbočím 2 předsunuté terasy s dílčími výhledy k východu a k severovýchodu, z dalších k severozápadu a k jihozápadu. Rozhled z vrcholové skalky: vlevo rybník Chmelař u Úštěka, za ním Ronov a Vlhošť a vzadu Bezdězy, vpředu Štětí, vpravo Říp, Hazmburk, Milešovka, Lovosice a Litoměřice.

Skála (210 m)
Nezalesněná vyvýšenina severně od Doksan.

Skalička (491 m)
Dříve Josefovská výšina, vrch 1 km jz. od Kostomlat pod Milešovkou.

Skalka (652 m)
Zalesněný vrch na sz. hradišťanského masívu.

Skalky (333 m)
Zalesněná znělcová vyvýšenina 7 km východně od Litoměřic.

Sokolí hřeben (587 m)
Protáhlý výběžek masívu jv. od Velkého Března, pestrého geologického složení (čedič, č. tefrit a tuf). Z nejvyššího bodu Pláň (592 m) výhledy severně na Děčín, sv. Bukovou horu a Matrelík, jz. Kukla a Široký vrch.

Sokolí vrch (512 m)
Rozeklaný čedičový vrch 4 km východně od centra Děčína. Na východním úbočí dvě tzv. jeskyně skřítků.

Solanská hora (638 m)
Též Solanský vrch, trojvrcholový hřbet nad vsí Skalice, 4 km severně od Třebívlic.

Soudný kámen (546 m)
Tefritový vrch nad Horním Týncem, proti Malému Sedlu, 10 km sv. od Litoměřic. Dílčí výhledy: jv. Sedlo, jižně Litýš, za ním Mlýnský kámen, jz. Kalich, Trojhora.

Soudný vrch (300 m)
Málo zalesněný čedičový kopec nad Ústím nad Labem, 1 km jižně od Větruše. K jihu pokračuje vrchem Větruš (386 m), oba tvoří tzv. Labské vrchy nad levým břehem Labe. Výhled do údolí Labe i Bíliny a daleko na sz., zvláště z Humboldtovy (německý cestovatel) vyhlídky. K Labi vede Humboldtova rokle.

Sovice 1 (276 m)
Dříve Soví vrch či Kočičí hrad. Nezalesněná výšina 1,5 km sv. od Litoměřic. Čedičový vrchol již před 70 lety narušily lomy na šterk. Při pohledu z dálky má skála podobu sedící kočky, říká se jí běžně Kočka.

Sovice 2 (278 m)
Též Sovický vrch, izolovaný zčásti zalesněný vrch 5 km sv. od Roudnice nad Labem, zbytek někdejší opukové plošiny.

Starý vrch – viz Radejčín

Starý vrch
Lesnatý výběžek Kubačky.

Strážiště (362 m)
Nesprávně Sedlo, čedičový vrch nad pravým břehem Labe v místě zvaném Porta Bohemica, s rozhledem k jihu na vinorodé svahy nad Velkými Žernosekami, na opačném břehu Labe Dobrý a Lovoš.

Strážný vrch (609 m)
Zčásti zalesněný kužel za sklovitého tefritu, 4 km jz. od Žandova. Dřevěná rozhledna z roku 1901 asi v troskách. Z návrší nad bývalou osadou Havrani (mezi Velkou Javorskou a Novosedlem) rozhled: sz. Růžovský vrch, údolí Ploučnice, sv. Lužické hory (okolí Studence), jv. Kozelský hřbet s Královým vrchem.

Střekov (246 m)
Na znělcové skále nad pravým břehem gotický hrad v městské části Ústí nad Labem. Vybudoval jej Pešík ze Střekova před r. 1319, toho roku jej však král Jan Lucemburský dal v léno Vartenberkům z Děčína, kteří hrad rozšířili. Za bratří Glaců kolem r. 1479 hrad obohacen o zdobné prvky. Roku 1564 přešel hrad do držení Václava Popela z Lobkovic, který dal hrad znovu opravit a rozšířit. Za třicetileté války hrad čtyřikrát obsadili Švédové, naposledy posloužil vojenským účelům za války sedmileté roku 1757, poté pustl. Nový zájem o hrad vzbudil až romantismus 19. století. Roku 1841 projel pod Střekovem 1. Parník z Prahy, roku 1874 (23 po železnici na levém břehu) byla vybudována železnice, v letech 1923 až 1935 zdymadlo. Hrad opravován koncem 19. století a v roce 1953. V podhradí bývalý pivovar a správní budovy.

Stříbrník 1 – viz Červený vrch

Stříbrník 1 (413 m)
Vrch 7 km jjv. Od Bíliny.

Stříbrný roh (517 m)
Zalesněný vrch 1,5 jv. od Těchlovic, nad pravým břehem Labe.

Střížovnická hora (357 m)
Plochý, na úbočích zalesněný vrch ze sodalitového tefritu, při sz. okraji ústecké aglomerace. Výhled: jv. a sv. Ústí nad Labem, sz. hnědouhelná pánev a Krušné hory v pozadí. Přístup neznačenou cestou ze Střížovic či Klíše.

Sutomský vrch (505 m)
Zalesněná hora z čediče. Spolu se Borečským vrchem a Ovčínem tvoří charakteristickou trojici, která s protáhlým hřbetem Jezerka obklopuje borečskou kotlinu otevřenou jen k severovýchodu. Na vrcholu občas patrný podobný úkaz jako na Borči – viz heslo. Rozhled: severně Milešovka a Kletečná, sv. údolí Labe.

Široký kámen (400 m)
Dříve Dubový vrch, lesnatý čedičový masív 4 km jjz. od středu Ústí nad Labem, nad Trmicemi. Přechází na jihu ve Volskou horu. Na jz. ukončen Stadickými srázy. Občasné výhledy k Trmicím do údolí Bíliny.

Široký vrch (664 m)
Lesnatý vrch jižně nad osadou Němčí, asi 7 km jv. od středu Ústí nad Labem, s částečným rozhledem.

Štěpánovská hora (621 m)
Rozložitý lesnatý čedičový masív 4 km západně od Milešova. Na jižním okraji přírodní rezervace nejvýše položené stepi v Českém středohoří. Na jv. výběžku valy z mladší doby bronzové. Rozhled: severně Pařez, východně Milešovský Kloc, jv. Táhlina, jižně Hradišťany.

T
Táhlina (656 m)
Dříve Talina, lesnatý čedičový vrch 8 km severně od Třebívlic. Výhled k sz. do kotliny Lukovského potoka a na Štěpánovskou horu.

Tobiášův vrch (354 m)
Nezalesněný čedičový pahorek v polích 11 km severně od Loun, 10 km jižně od Bíliny, západně nad vsí Kozly. Přírodní rezervace teplomilných stepních společenstev typických pro bezlesé kopce Českého středohoří.

Trojhora (451 m)
Výrazný lesnatý čedičový vrch jz. nad Třebušínem, 9 km sv. od Litoměřic. Rozhled: severně Panna, západně hřeben Dlouhého vrchu, jižně Polabí, východně Mlýnský vrch, sv. Kalich.

Tři kříže – viz Kalvárie

V
Vaňovský vrch (561 m)
Rozložitý a většinou zalesněný ostroh nad levým břehem Labe, 5 km jižně od Ústí nad Labem. Výhledy: severně a jižně Labské údolí, sv. Vysoký Ostrý, východně Modřín, jv. Matrý a Varhošť, jižně Deblík.

Varhošť (639 m)
Lesnatý čedičový vrch 8 km ssz. od Litoměřic, na vrcholu je 13 m vysoká ocelová rozhledna z roku 1972 (na místě starší z r. 1927 a ještě starší z r. 1891). Lze spatřit Labe na 8 místech, výhled na České středohoří, Krušné hory, Terezínskou kotlinu. Přístupná i po silnici, z parkoviště cca 0.5 km k rozhledně.

Velký chlum (508 m)
Vyhlídkový čedičový vrch, 3 km jjv. od Děčína. Na vrcholu rozhledna: jižně Vrabinec a Buková hora, jv. Kohout, jz. Ústecké středohoří s Blanskem, v dáli Milešovka, západně Krušné hory, sz. Děčínský Sněžník, severně Stolové hory Saského Švýcarska, východně Lužické hory.

Velký obr (600 m)
Též Obří vrch, mocný znělcový výlev v hradišťanském masívu, 7 km jv. od Bíliny.

Větruš (386 m)
Dříve Ferdinandova výšina, vyhlídkový vrch nad levým břehem Labe při jižním okraji Ústí nad Labem. K jihu přechází v soudný vrch. Roku 1897 zde byla vybudována vyhlídková restaurace s výhledem na labské údolí, ústeckou aglomeraci, Vysoký Ostrý (na pravém břehu) a v pozadí plochou Bukovou horu.

Vinička (407 m)
Lesnatý znělcový vrch nad vsí Březno, 2 km jv. od Milešova.

Volská hora (308 m)
Lesnatý čedičový vrch, na sv. přechází ve Stadické srázy. Podle pověsti v hoře zmizeli Přemyslovi volci.

Vrabinec (350 m)
Vypreparovaný čedičový sopouch nad vsí Babětín, 6 km jižně od Děčína, 1,5 sv. od Těchlovic. Přírodní rezervace zdejší typické teplomilné květeny. Na skále skrovné zbytky středověkého hradu, doloženého r. 1404 (Vrábník), r. 1425 jako Sperlingstein. Postavili jej kolem r. 1400 zámožní vladykové z Těchlovic, od r. 1413 patřil Vartenberkům a r. 1420 jej převzal Mikuláš Lobkovic. Později hrade přinesla Anežka ze Šternberka věnem opět Vartenberkům. Roku 1444 byl hrad zničen, r. 1504 zmiňován jako součást děčínského panství. Zbytky hradních zdí dochovány mezi čtyřmi skalními útesy – východně dva ze sodalitového tefritu, západně jsou z nefelinického basanitu.

Vrkoč (250 m)
Čedičový skalnatý hřbet spadající jako útes prudce k levému břehu Labe, 4 km jižně od Ústí nad Labem. Chráněný přírodní výtvor – z okolních slínovců a pískovců vypreparované žilné těleso olivinického čediče s unikátní ukázkou vějířovitého uspořádání sloupců (směr paprsků naznačuje směr tuhnutí magmatu). Po vypreparování labským tokem tvoří 100 m dlouhou skalní zeď, spodní část obnažena při stavbě železniční tratě. Rozhled do údolí Labe. Na Podlešínském potoce, který obtéká Vrkoč na sz., vznikl 12 m vysoký vodopád (nejvyšší v Českém středohoří) na čedičovém lávovém příkrovu, obklopený až 40 m vysokými sloupci o průměru 1 – 2 m. Nad ním Červené stěny s bizarními útvary (např. Jeptiška se závojem), pod nimi kamenné moře. Po 1 km severně vede cesta tzv. Nebeskými schody vzhůru k Bílým stěnám, které (ač z tmavého čediče) působí jako vápencové, a to díky světle šedým porostům lišejníku.

Vršetín (470 m)
Zčásti zalesněný čedičový vrch 3 km zsz. od Třebenic. Rozhled: sz. Oltářík, za ním Solanská hora a Hradišťany, sv. Košťálov, jv. Hazmburk a dolní Poohří.

Vršíček (443 m)
Čedičový kopec 4 km východně od středu Bíliny.

Výsluní (365 m)
Dříve Šajnberk, zčásti zalesněný vrch z leucitického basanitu, výběžek hřbetu Kubačka nad levým břehem Labe, jižně od Dolních Zálezel, s výhledem do labského údolí.

Vysoký kámen (480 m)
Lesnatý vrch ze sodalitického tefritu, nejvyšší bod hřbetu Pohar, 6 km sv. od Ústí nad Labem. Výhled pravděpodobně zakryt stromy. Západně od vrcholu tzv. Lysá též Holá stěna, 11 m vysoký skalní sráz spadající prudce do údolí Luženeckého potoka, západní úbočí buduje hornina gauteit, v jejíchž dutinách se vyskytuje minerál chabazit.

Vysoký Ostrý (587 m)
Tzv. Polabský Rigi, lesnatý čedičový kužel 5 km jv. od Ústí nad Labem. Ze skalnatého vrcholu rozhled: Labe je odtud vidět sedmkrát. Severně za Žežicemi, Dobětická výšina, Blansko a Děčínský Sněžník, vlevo hřeben Krušných hor, vpředu Ústí nad Labem a Mariánský vrch. Severně labské údolí kolem Velkého Března a Těchlovic s Kozím vrchem a Horou, dále Chmelník a v pozadí Jedlová, Studenec, Zámecký a Růžovský vrch.Západně Doubravka, jz. Milešovka a Kletečná, mezi nimi Pařez a Hradišťany, vlevo od Milešovky (za Vaňovem v údolí Labe) zřícenina Kostomlaty, Bořeň a Solanská hora, vlevo od Kletečné Lipská hora a Ostrý, Hrádek, Vršetín, Košťálov a Lovoš, vlevo v dáli Hazmburk. Jihovýchodně Varhošť a vlevo labské údolí od Litoměřic po Mělník, v pozadí Říp a pražský Petřín. Východně Široký vrch a Kukla, sv. Sokolí hřeben a Buková hora.Příjezd autem po silnici Nová ves – Malečov.

Z
Zlatník (522 m)
Většinou zalesněný znělcový vrch 4 km jz. od Bíliny, vytvořen pravděpodobně na tektonické linii jižně od vrchu Bořeň. Ze skalnatého vrcholu rozhled: při úpatí údolí Bíliny, ssv. Kaňkov a Rozkoš, sv. Želenický vrch, za ním Bořeň. Západně osecké vinice a zřícenina Hněvín nad Mostem.

 

Tipy na výlety

V Českém středohoří je vyznačeno několik naučnýchstezek, např: Lovoš, Boreč, pod Vysokým Ostrým a Sluneční stráň.

Tip č. 1 - Milešovka (837m n.m.)
Výchozí místa: Bílka (červ), Černčice (mod), Milešov (červ), Velemín (mod)
Kruhový rozhled z věže meteorologické stanice (zpřístupněnaceloročně na požádání včetně výkladu pracovníků stanice).

Tip č. 2 - Lovoš (570 m n.m.)
Výchozí místa: Oparno (mod), Bílinka (žl, mod), Lovosice (zel), Malé Žernoseky (žl, mod)
Kruhový rozhled z terasy Chaty na Lovoši, občerstvení (so, ne).
Spojit s prohlídkou zříceniny hradu Opárno a Opárenského údolí.

Tip č. 3 - Košťálov (481 m n.m.)
Výchozí místa: Boreč, Sutom (žl), Třebenice (zel)
Kruhový rozhled ze zříceniny stejnojmenného hradu.

Tip č. 4 - Hrádek-Oltářík
Výchozí místa: Děkovka (mod)
Kruhový rozhled ze zříceniny stejnojmenného hradu.

Tip č. 5 - Ostrý (553 m n.m.)
Výchozí místa: Milešov (čer, mod), Březno (mod)
Kruhový rozhled ze zříceniny stejnojmenného hradu (dle pověsti sídlo loupežných rytířů Paška a Pole).

Tip č. 6 - Boreč (446 m n.m.)
Výchozí místa: Boreč (žl), Bílinka, Režný Újezd (žl)
Ventaroly = mikroexhalace teplého a vlhkého vzduchu (vrcholová partie, patrné zejména v zimě).

Tip č. 7 - Varhošť (639 m n.m.)
Výchozí místa: Sebuzín (mod, žl), Čeřeniště (mod, žl), Lbín (mod)
Kruhový rozhled z rozhledny na východní a západní část Českého středohoří.


Zajímavosti Českého středohoří

Věčné jaro uprostřed Českého středohoří
Když se Libušino poselstvo ubíralo za Přemyslem z Prahy doStadic, kněžnin bělouš ho vedl zcela najisto. Z čehož pozdějicynikové usoudili, že sama Libuše musela cestu za svým přítelem Přemyslem už předtím dobře znát.
Ostatně, podle bájných zdrojů tímto směrem skutečně vyjížděla,aby nedaleko dnešních Lovosic vystoupila na vrch Boreč a v oblacích tajemných par hovořila s bohy.
Všechno, co se nesrovnává s normálem, budí nedůvěru až děs.Vrch Boreč stojí na kraji Českého středohoří a mírnostíse podobá spíš domácky oblému Řípu než výbojně kuželovitéMilešovce. Přesto k němu lidé po staletí vzhlíželi sobavou: v zimě, kdy teplota klesá pod nulu, stoupá z kamenitýchjam na jeho vrcholku bílá pára a šíří se teplo, pod jehoždotykem taje sníh a ponechává místo věčně svěží zeleni.Bůh? Ďábel? Sopečný dech? Odhalení, co se vlastně pod borečskýmpovrchem děje, přinesl až rok 1881, kdy pražský univerzitníprofesor Jan Krejčí se synem Prokopem vystoupali v mrazivémlednovém dnu na špičku kopce a nejen naměřili, že teploměrtu poskočil z minus jedenácti na plus čtrnáct stupňů, alespolečnou zkušeností geologa a chemika podivný jevprozkoumali. Výsledek: jde o pouhý vzduch. Jejich následovnícipak prokázali, kde se tu bere: v zimním období ho kopec nasáváprůduchy na svém úpatí, cestou ohřívá a nahoře vypouštíteplý a vlhký. Jeho působením se v okolí "výdechů"udržuje věčně zelený mech, tráva, řada obyčejných i vzácnýchrostlin, hodně teplomilného hmyzu a drobných živočichů.Nejcennější květinku tu našel Jan Šimr, mladý učitel znedalekého Velemína a zapálený botanik, který v roce 1928objevil ve svěží zeleni nikterak nápadnou Targonia hypophyllačili druh játrovky, dnes zvaný borečka vzácná. I ta má rádastálé teplo, proto jsou jejím domovem kraje Iráku, Etiopie čiMadagaskaru. V chladné střední Evropě jí to dopřává jediný Boreč.

Červen v únoru
Na Boreč vede od lovosické železniční stanice přes Vchynicemodrá značka a po zhruba pěti kilometrech dorazí do Režného Újezda.
Z jeho centra odbočuje do vrchu zeleně značenástezka, která turistu provede všemi zdejšími přírodními poklady. Leccos se dozvíte
o suťovém lese, o břízáchbradavičnatých a místních kosatcích, budeli při vás státštěstí, uvidíte lišku. Ale k tomu, co založilo borečskouslávu, si musíte došlápnout prudkým svahem až nahoru. Navrcholku kopce je tu několik jeskyněk, přesněji řečenokamenitých prohlubní, nápadných i v těchto zimních týdnechsvěžím mechem jarně zelených tónů. Bude-li nad nulou, bíloupáru samozřejmě neuvidíte, ale nevadí. (Mimochodem, když sev roce 1956 podařilo tenhle zázrak architektu Drahošovi znedalekých Třebenic vyfotografovat, bylo minus osmadvacet.) Alei v nemrazivých dnech je zážitek vstoupit v únoru do tepléhovlhka a dopřát si iluzi, že červen je na dosah. Borečskánaučná stezka ovšem nenabízí jen geologické a botanickéatrakce. Jedno z jejích zastavení otevírá krásný pohled donitra Českého středohoří, od Milešovky přes Táhlinu, Hrádeček(Oltářík) až po Ranou. A tam, kde stezka svede turistu zase kúpatí kopce, tabule připomene, že v dolině mezi Borečskýmvrchem, protějším Lovošem a Lovosicemi se 1. října 1756odehrála první bitva takzvané sedmidenní války, ve které seMarie Terezie pokoušela dobýt na Prusku zpět ztracené Slezsko. Neúspěšně.

O marnivém purkrabím na Košťálově
Od vrchu Boreč, přesněji řečeno z Režného Újezda, vede žlutáznačka do obce Boreč a dál k Sutomskému vrchu, kde v poněkudmenším vydání funguje stejný přírodní úkaz jako na Boreči.Odtud na jih je to už jen zhruba kilometr přes Jezerku k hradu Košťálov.
Kdy na skalnatém ostrohu, zády ke kopcům Českého středohořía čelem k rovině vyrostl, není známo, snad se tu zařadilmezi strážce obchodní cesty do Saska. Je krásný, nápadný,pozapomenutý. Středověký.Pověsti, které se ke Košťálovuvážou, mají poněkud tradiční ráz. Jedna vypráví o ukrytémpokladu, hlídaném psem s ohnivýma očima a přístupném jenna Květnou neděli. Jistou matku jak jinak nalezené zlato takzmámilo, že ve skále zapomněla dítě, a to se jí vrátilo ažza rok. Druhá pověst připomíná příběh krásné Běly ajejího muže Košála, kteří do zdejšího kraje přišlihledat nová pastviště pro svoje stáda. Když se v jejichsousedství objevil konkurent Kolostoj, Košál ho chtěl vypudita zaplatil za to životem. Zdrcená Běla svého muže deset dnů nato na věčnost následovala.
Možná bylo, možná ne. Adam Jist v knížce Kopa kopců uvádíponěkud zábavnější historku. Roku 1372 žil na Košťálověmladý purkrabí Vojtěch ze Slavětína, pán velmi fintivý, astejně takovou měl ženu. Podle diktátu módy si pořídili iboty s dlouhými zdviženými špičkami zvanými nosy nebozobany, a jak v nich jednou postávali na nádvoří, sjel z čistéholetního nebe blesk, rovnou do zobanů, a bylo po nich. Tedy pocelém marnivém purkrabském páru, což kanovník Beneš Krabice z Weitmile označil za boží trest.
Pokud je historka pravdivá, je rok 1372 nejstarší zprávou oexistenci hradu. Prokazatelnější jsou ovšem doklady o tom, žepočátkem 15. století Košťálov zapsal Zikmund do majetkuJana Kaplíře ze Sulevic, a proto ho roku 1422 oblehli husité.V 16. století Kaplířové poněkud větrný hrad opustili a podúpatím kopce si zakoupili pohodlnější tvrz Skalku. Od košťálovskýchruin na ni shora můžeme shlížet, dodnes se z ní zachovala nápadnáokrouhlá věž a pod ní údajně poklad. V dolní části jejíhointeriéru bývalo ještě v letech 1605-1615 vězení, poprovinilcích tu dokonce zůstalo několik nápisů. Po polovině17. století i Skalku její tehdejší majitelé Hrzánovéopustili a těsně vedle si zbudovali raně barokní zámek. Hradsám tiše chátrá, kdo ví, možná vzpomíná na časy, kdy tusídlil lučanský kníže Vlastislav a pořádal odtud výboje.Tak to alespoň popsal Kosmas a tak taky dostala obec u Skalky jménoVlastislav, které nese dodnes. To všechno je vidět od zříceninyKošťálova, který na rozdíl od Skalky zůstal osamělý. Ještěroku 1609 ho zakoupil Adam ze Vchynic, ale jako účastníkustavovského povstání mu byl spolu s ostatním majetkemzkonfiskován. Ještě ho získala Maří Magdaléna Trčková zLobkovic, která obratným skupováním pobělohorských konfiskátůvelmi rozmnožila trčkovské jmění, ale od 17. století hrad užjen chátral. A pustnul do romantické krásy, což ocenili malířia z nich především Otakar Nejedlý a Emil Filla, ale už dávnopřed nimi hleděl z oken svého litoměřického pokojíku na"černý Košťál na obzoru plamenného nebe při západuslunce" sám Karel Hynek Mácha. Od košťálovskýchrozvalin vede zelená značka zpátky k Lovosicím a takřkacelou cestu nabízí při ohlédnutí k jihu krásný výhled na zříceniny hradu Házmburku. Ale o něm až někdy jindy.
Marie Homolová (Lidové noviny - 19.02.2000)

Házmburk,hrad pyšných pánů Zajíců
Když počátkem 15. století začaly v českých zemíchhoustnout Viklefovy myšlenky, nechal pražský arcibiskup posbíratjeho knihy a 16. července 1414 je přikázal spálit.Protestoval nejen Jan Hus, ale i studenti v ulicích posměšnýmpopěvkem: "Biskup Zbyněk Abeceda spálil knihy, nic nevěda,co je v nich." A dotyčný pán raději prchl na své sídlo nedaleko Roudnice.
Jmenoval se Zbyněk Zajíc z Házmburku.
O málokterém českém hradu se dá říci, že je špatně položený,ale Házmburk si vede vysloveně skvěle. Na cestě od Prahy jeprvním předznamenáním Českého středohoří, nápadně sevypíná na nápadném vrchu, jedním okem hledí do úrodné roviny, druhým
k sopečným kuželům hor. Turistovi, který k němusměřuje, ať už od Třebenic, nebo od Libochovic, je dobrým cílem:nikdy neztratí z očí siluetu zříceniny jak z příručky. Nenadarmo patří k motivům, které si Karel Hynek Mácha zakreslil někdy kolem roku 1833 do svého putovního deníčku.

Hrad na pohyblivém kopci
Čas, který nás dělí od chvíle, kdy tady tlakem zemské kůryvyrostl vrch Klapý, odhadují geologové na desítky milionůlet. Historikové jsou podstatně skromnější, navíc přesněnevědí, odkdy počátky hradu na Klapém počítat. Soudí se,že tu stál už počátkem 13. století za vlády Václava II.Možná ho zbudovali Lichtenbergové, možná samotný král.Prvním přesným datem je rok 1335, kdy ho Jan Lucemburskýprodal Zbyňku Zajíci z Valdeka, dědečkovi zmíněného pražskéhoarcibiskupa. Jejich rod tu pak sídlil víc než dvě stě let.Zajícové hned na začátku učinili dvě věci. Hrad přestavěli a vtiskli mu svoje jméno. Ovšem, jak doba žádala,
v německé verzi. Z českého zajíce, kterého měl rod v erbu,tak vzešel Hase, potažmo Hasenburg. Český člověk z něj pakučinil alespoň Házmburk. Vyjmenovat všechny zdejší pánynemá valného smyslu, a tak snad zmíním jen jedinou historku,která se mezi dějepisci traduje. Počínaje arcibiskupem Zbyňkempatřili Zajícové k odpůrcům reformních náboženských myšleneka za husitských válek byl jejich hrad poškozen. V ideovélinii rodu pokračoval i Jan Zajíc II., který stál proti Jiřímuz Poděbrad. Proto také nabídl ubytování uherské posádce,která do Čech přitáhla posílit královy nepřátele. Vojácisi ovšem na Házmburku počínali tak domácky, že majitel radějiprchnul do Budyně, a když se po jejich odchodu vrátil, museldo oprav vložit značné peníze. Poslední Zajíc na Házmburku,Kryštof, prodal roku 1558 hrad Janu z Lobkovic, a pak už to tušlo od deseti k pěti. Lobkovicové o středověké sídlonejevili valný zájem, investovat do něj považovali za zbytečnýluxus. O necelých třicet let později se o Házmburku píšejako o pustém místě. Znovu ho objevila až generace romantikůa jejich český král Karel Hynek Mácha. A po něm další básníci,spisovatelé a malíři například Emil Filla. Poněkud méněromantické dojmy ze zříceniny mají lidé žijící na úpatívrchu Klapý. Vesnice stejného jména se několikrát stala obětíničivého závalu, při kterém ze svahu pod hradem sjela čedičovásuť. Poslední tragédie se odehrála přesně před sto lety, vroce 1900, kdy se do pohybu dalo patnáct hektarů půdy, a ve vesnici zničilo dvaapadesát domů.

O zbabělých mužích a statečných ženách
Z pyšného Házmburku toho do dnešních časů moc nezbylo. Dvěvěže: Černá válcová a Bílá čtverhranná, cimbuří, upaty kopce stopy hradeb. Ale pokud strmý kopec vyšlapete, objevítekrásný rozhled do všech světových stran, a navíc středověkétrosky umějí přivolat náladu starých časů, kdy bylo,nebylo... Nejstarší, poněkud feministickou historku o zdejšímmístě pustil do světa už kronikář Dalimil. Podle ní jistýLučan Léva chtěl vymanit lucké knížectví z moci českéhoknížete Neklana a zbudoval na strategickém kopci hrad, ze kteréhochtěl kraji vládnout. Neklan přitáhl, aby ho ztrestal. Lévovaposádka se mu bojovně vyřítila vstříc, ale když zjistila,že protivník je v přesile, zbaběle prchala zpátky. Cožjejich ženy značně popudilo a začaly se jim posmívat asi vtomto smyslu: "To máme pěkné hrdiny! Schovejte se za našesukně, my si vezmeme vaše meče, samy nepřátele posekáme..."Chlapi se zastyděli, vzchopili a Neklana porazili. Pro ten ženskýklep pak hradu dáno jméno Klapý, které vydrželo až do příchodupánů Zajíců. Další pověst vypráví o jistém Michalovi,kterého v házmburském sklepení počastovali záhadní starciskvělým vínem, ale protože neudržel tajemství, zaplatil zato životem, a navíc pohostinný sklep navždy zavalil kámen. Aještě další pověst vypráví o Mikuláši Zajícovi, kterýnechtěl svoji dceru Lucii dát mladému Věnceslavovi z nedalekéhoKošťálova, a proto ho hnal do světa zkrotit a přivést draka.Mladík odešel, dívka zemřela žalem, výčitkami trápenýotec ji ve skleněné rakvi uložil do Bílé věže a odstěhovalse na Budyni. Po sedmi letech se Věnceslav vrátil, a kdyžzjistil, že milá je mrtvá, ulehl vedle ní a skonal taky.Truchlivý příběh připomínají drobná, krvavým krůpějímpodobná kvítka, která rok co rok rozkvétají na hradním nádvoří.
Dlužno dodat, že člověk z rodu Zajíců jménem Mikulášskutečně existoval, dokonce byli dva, ale jen první z nich měl něco společného
s Házmburkem i s Budyní. Druhý žil na přelomu16. a 17. století, tedy v dobách, kdy Zajícové už hrad naKlapém nevlastnili. Navíc o něm Ottův slovník naučný říká,že to "byl pán velmi vzdělaný a pro všechno ušlechtilézaujatý, zvláště přítel alchymie, v níž své jmění utopil."
A to příliš nemluvíme o posledním výhonku slavného roduZajíců, Kateřině, která v hluboké bídě zemřela roku 1698,a na hrad svých předků se vrátila coby Bílá paní. Pár lidíz podhradí s ní prý mělo svoje zkušenosti.

Od českých granátů k Purkyněmu
Středověký půvab hradu Házmburk nemusí být jediným cílemnedělního výletu. Nezapomeňte, jste v kraji granátovýchnalezišť. Pokud dorazíte z Lovosic do šest kilometrů vzdálenýchTřebenic a pokud je po prvním dubnu můžete si prohlédnoutzdejší Muzeum českého granátu, jemuž roku 1872 položila základysoukromá sbírka vlasteneckého lékaře Václava Paříka. Kzajímavostem patří mimo jiné náhrdelníková soupravaposlední Goethovy lásky Ulriky von Levetzow. K Házmburku je toodtud jihovýchodním směrem po turistické značce sedmkilometrů. Po dalších čtyřech kilometrech otevřenou a přehlednoukrajinou pak čekají Libochovice a jejich barokní zámek, vekterém se narodil Jan Evangelista Purkyně. I zámecké prostoryjsou až do dubna uzavřené, ale nevadí. Rozlehlý a krásnýpark je přesně to místo, kde člověk může pozorovat přicházející jaro.
Marie Homolová (Lidové noviny - 04.03.2000)

Záhadný kopec Kotyně a zaniklý hrad Paradies u Rtyně nad Bílinou Jižně od obce Rtyně nad Bílinouse vypíná zalesněný vrch Chotyně (ve starých písemnýchmateriálech také Choteny) - 273,6 m n.m., ke kterému se váže záhadná historie, neobvyklé jméno hradu a pověst.
Před 600 lety roku 1402 zde byl údajně postaven hrad, kterýdostal jméno Paradies (česky Ráj). Tím také vzrostla důležitostcelého okolí v údolí řeky Bíliny. Hrad se tyčil nad roklíMokrá směrem k Žalanům, kterou protékal tehdejší Mlýnský,později přejmenovaný na Bořislavský potok. Hrad na naléhánílenního pána z Reisenburgu (hradu Osek) Viléma, markraběte míšeňského,postavili purkrabí na Karlštejně - Beneš z Hořovic, oseckýhejtman Jindřich Spiegel a Dobeš z Brné, který sídlil na hradě Střekov.
Hrad, který se měl stát rájem a střežit vstup do údolí řekyBíliny směrem k Teplicím, však neměl dlouhéhé trvání. Vroce 1426 jej dobyli a pobořili husité, kteří patřili k zapřísáhlýmnepřátelům nejen míšeňských markrabat, ale také všech německých osadníků, jejich přívrženců a přisluhovačů.
Na místě poničeného hradu vznikl později klášter SvatéKateřiny. Ještě pak v 18. století byly na kopci dobře patrnézáklady dřívějších staveb. Základy kamenných šestibokýchvěží se tehdy přičítaly hradu Paradies a ostatní rozsáhlé zbytky zdiva a rozvalin zase základům pozdějšího kláštera.
Ke kopci Kotyni, na němž stával bájný hrad, se váže taképověst podobná té, kterou uvádí Karel Jaromír Erben ve svéKytici. Na Velký pátek se při pašijích otvírá v boku kopcevchod, vedoucí k pokladům. Ten také našla jedna žena ze Žalan,vešla dovnitř a objevila ukrytý poklad. Aby unesla více penězdomů, nechala tam svého malého synka a odběhla si pro něco,v čem by alespoň část nalezeného bohatství přenesla. Pojejím návratu však zůstal kopec již uzavřený. Zoufalá ženateprve až po roce, při opětovném čtení pašijí v doběVelikonoc, našla opět vchod do nitra kopce, takže mohla vběhnoutdovnitř a zachránit tak svého synka, který ač je to k nevíře,zůstal živ a hrál si s několika penízky. Ty také byly jediné, které ženě z celého velkého pokladu zůstaly.
V současné době kryje celý kopec Kotyni včetně vrcholuvzrostlý les. Ten, kdo se vypraví až nahoru, zde může najítještě i náznaky toho, co zde kdysi stálo. Kameny z ruin jsouvšak už jem pouhými zbytky, neboť většina se rozkutálelapo okolí nebo také posloužila za stavební materiál v nedaleké Rtyni.
Pokud byste se na tento kopec chtěli vydat, nejlepší je dojetautem, vlakem nebo autobusem do Rtyně, nebo od vlaku či autobusu ze Žalan je to sem nanejvýš 1,5km.
Pavel Kovář (Impulsy Krušnohoří 7-8/2001)