BIOFYZIKA

Při diskusi o biofyzice vyvstal dotaz, zda mohou mít kondenzátory také auru, když mají podobný náboj jako buněčné membrány. V té době jsem prostřednictvím kovové virgule shromažďoval statistické údaje o velikosti aury osob, proto bylo snadné se přesvědčit, že kondenzátory mají ve svém okolí obdobnou auru jako lidské tělo. Toto zjištění se stalo podnětem pro intenzivní výzkum, při kterém jsem zaznamenal dosud nepublikované vlastnosti kondenzátorů.

Prvním poznatkem bylo, že s objemem aury kondenzátorů lze manipulovat změnami napětí na elektrodách. Z dalších experimentů vyplynulo, že prostřednictvím kondenzátoru lze také manipulovat s velikostí aury lidského těla. Uchopí-li asistent nabitý kondenzátor, získá s ním společnou auru, kterou lze manipulovat také změnami napětí na svorkách kondenzátoru.

Dále jsem experimentálně ověřil stejnou souvislost i mezi kondenzátory. Libovolný počet kondenzátorů získá společnou auru, když se jejich aury překrývají. Dalším poznatkem bylo, že uvedený jev probíhá se stejným výsledkem také u lidí. Libovolný počet lidí při splnění podmínky překrytí aury získá společnou větší auru.

Následné experimenty potvrdily, že organismy i veškerá hmota - vodní toky, elektrické zdroje, rozvody elektrické energie a chemické reakce - mají také auru. Pro získání společné aury mezi uvedenými zdroji platí stejné podmínky jako u kondenzátorů a osob - překrytí aury jinou aurou.

U hornin a některých jiných hmot nelze auru identifikovat. Neznamená to, že auru nemají, energetická hodnota jejich aury je jen menší než citlivost virgule. U takových hmot lze prokázat přítomnost aury zvýšením její hodnoty. Toho lze docílit, umístíme-li hmotu s neidentifikovatelnou aurou na několik hodin do okolí hmoty, která vykazuje velkou auru jako např. kovy, vodní toky apod. Horniny a eventuálně další hmoty tak získají s aktivačním zdrojem společnou větší auru. Svůj energetický zisk budou po odstavení od zdroje několik hodin pozvolna ztrácet.

Je snadné experimentálně ověřit, že stejně jako aktivační hmota s horninou jsou v interakci i ostatní hmoty včetně organismů. Lze z toho odvodit, že v lidském těle, které získává od jiné hmoty větší auru, může probíhat stejný energetický proces jako u kondenzátorů - zvyšování elektrického napětí na buněčných membránách. Toto jsem ověřil mnoha dalšími pokusy. Nejprve z dostupných materiálů zopakuji co je to aura.

V historii se termínem aura označuje vyzařování celého lidského těla, které tvoří jakýsi světelný obal těla a je různého zabarvení. Tvar a barva jsou určovány duševními hnutími člověka i stavem jeho těla. Aura je determinována řadou faktorů jako strava, působení slunce, průběh fyziologických procesů, afekty i myšlenky, dýchání atd. I když je aura neviditelná, prostupuje a obklopuje všechny druhy hmoty. Princip aury zůstává dosud nevyjasněn. Nepodařilo se uspokojivě zjistit v čem tento jev spočívá. Pojem aura je všeobecně spojován s lidským tělem. To by mohlo být zavádějící, když v dalším výkladu budu dávat do souvislosti auru s veškerou hmotou. Proto nahradím termín aura označením "Energetický prostor".

V průběhu několikaletého experimentování s energetickým prostorem jsem zaznamenal ještě další dvě energetické složky, které jsou průvodním jevem každé hmoty. Nazval jsem je "Energetické zóny"a "Interzóny". Energetické zóny kopírují tvar energetického prostoru v určitých rozestupech jako slupky. Prostupují kovy, zeminou i budovami, a jejich dosah nelze zjistit. Interzóny jsou ve většině případů čtyři, nacházejí se mezi energetickými zónami a jsou přilehlé k energetické zóně, která směřuje k energetickému prostoru. Je jich velké množství a vytvářejí hustý trojrozměrný rastr.

Jelikož se v dalším textu budou názvy energetických složek často opakovat, budu pro přehlednost energetický prostor dále označovat pouze "ES", energetické zóny "EZ". Pro interzóny, které se tak často v textu nevyskytují, zkratku používat nebudu. V dalším textu budou také často uváděny různé energetické zdroje, které energetické složky (ES, EZ a interzóny) produkují. Všechny tyto zdroje budu označovat jednotně jako "P-náboj". P- náboje produkují dosud nikde nepopsanou energii a tuto energii jsem nazval "Kosmická energie".