Evangelium podle Sedelmayera

Možná vám bude tahle "kristovská" paralela připadat poněkud přitažená za vlasy, ale posuďte sami. Jiří Sedelmayer, lékař českého původu žijící v Hamburku, přinesl zhruba před pěti lety do České republiky zvěst, která zní: "Zuby se kazí, protože jsou špinavé, a proto je třeba si je čistit." Přestože říká skoro totéž jako mnoho věrozvěstů ústní hygieny před ním i po něm, má kolem sebe oddanou skupinu přívrženců, kteří považují jeho přednášky za objevné. Před dvěma tisíci lety řekl Ježíš Kristus: "Miluj bližního svého." Upřímně řečeno - taky nijak originální myšlenka.

Nedělní dopoledne, sál plný zubařů. Vlastně zubařek, převažují dámy okolo čtyřicítky. Dole pod promítacím plátnem robustní muž s bílým plnovousem právě říká: "Byli jsme taková lepší rodina s vlastním bytem, otec si každý den měnil košili a všichni jsme si čistili zuby kartáčkem Kosmos speciál ..." Na promítacím plátně se objevil diapozitiv s vyfotografovanými hlavičkami moderních zubních kartáčků. Nad nimi se přes celou šířku záběru táhne cosi nedefinovatelného, nikde to nemá konec ani začátek, sem tam chlup, vypadá to jako pohozený rejžák nebo zapomenuté koště. Je to docela názorné, člověk si uvědomí, že za posledních čtyřicet let přece jen nastal pokrok i někde jinde než jen v digitálních technologiích. "Dneska už víme, že hlavička zubního kartáčku musí být malá. Kosmos speciál měřil čtyři centimetry a všimněte si, že měl i jakýsi výkus, aby se dal přiložit na celou řadu zubů najednou. Jeden francouzský lékař si ve svém spise ze sedmnáctého století stěžuje, že ta líná a zdegenerovaná šlechta, aby si nemusela čistit zuby jeden po druhém, jak se to dělalo odedávna, vynalezla takovou zvrhlost, jako je zubní kartáček, kterým si čistí hned několik zubů najednou."

A pan Sedelmayer sáhne do náprsní kapsy u saka a vytáhne kartáček s maličkou kulatou hlavičkou, která nemá průměr větší než pět milimetrů. Sólo kartáček - sakrální předmět moderní zubní hygieny. Pokud bychom zůstali u té křesťanské paralely, pak se čištění kartáčkem Kosmos speciál dá přirovnat k pohanství, užívání většiny současných zubních kartáčků k přijetí Krista, kartáčky některých značek (opravdu malé a měkké) za pravověrný katolicismus a čistění zubů sólo kartáčkem - to je vstup do mnišského řádu. Osobní akt, který vyžaduje soustředěné sebezapření.

"Vyčistit si zuby takovýmhle kartáčkem ...," říká doktor Sedelmayer divadelně ztišeným hlasem do publika a rejdí při tom kartáčkem ve vlastní puse, "... trvá ...," vytáhne ho, aby dal vyznít dramatické pauze, " ... patnáct minut. Patnáct minut! Proboha! Nikde to neříkejte!" A vezme kartáček a strčí ho zpátky do náprsní kapsy. "Óóóch," vzdychne zděšeně pořádkumilovné ženské publikum.

Snad je z téhle scénky jasné, v čem spočívá Sedelmayerův úspěch. Přednáší v západní Evropě a ví, že publikum je třeba zaujmout. Ústní hygiena (strašné sousloví, že?) v jeho podání je sled humorných historek, podobenství, praktických ukázek a sem tam trochu šokujících gest. Funguje to.

Z VĚROUKY

Vaše zuby vyžadují více péče než vaše boty. A ty si přece také čistíte každou zvlášť.

EVANGELIZACE

Brněnské Výstaviště, potravinářský veletrh. Dopoledne, první hloučky návštěvníků. Na asfaltovém prostranství mezi pavilóny stojí vojenský stan, okolo něj houf zubařů - aktivistů ze Společnosti preventivní stomatologie. To je ono sdružení věrných okolo doktora Sedelmayera. Dnešní show má podobný smysl jako evangelizace letničních křesťanů - šířit radostnou zvěst mezi lid. Lid se shromáždil okolo stanu, protože tuší, že bude nějaká legrace. Dvojice zubařů má na dlouhém prkně přibité staré škrpály.

"No jak si asi můžete vyčistit zuby, když máte moc velký kartáček," vyvolává do mikrofonu důstojně vyhlížející dáma a její kolega bezmocně šmidlá po botách obrovským smetákem. "Musíte přece vzít kartáč a vyčistit každý zub zvlášť." Kolega pilně cídí botu za botou. "Ale kam se ani malým kartáčkem nedostanete? No přece mezi zuby! Můžete to zkusit párátkem ..." Kolega strká z jedné strany mezi zuby kus klacku, všichni vidí, že takhle se toho moc vyčistit nedá. "... a proto existuje takzvaný mezizubní kartáček, kterým se dají vyčistit právě prostory mezi zuby, kam se jinak nedostanete." A kolega triumfálně vytáhne štětku, kterou se dřív čistily skleněné láhve od mléka, a ukazuje, jak dokonale takový kartáček čistí uzavřené prostory mezi škrpály.

První část show končí, následuje individuální evangelizace. Ve stanu i okolo něj stojí židle, kdo chce, může se posadit a lékař mu ukáže, jak se správně čistí zuby a užívá mezizubní kartáček. Zájem je docela velký, čistící páry sedí všude okolo. Jedna exekuce trvá tak pět minut, obyčejný a mezizubní kartáček dostane evangelizovaný jako odměnu. Poučen o zubní hygieně odchází dav do výstavního pavilónu ochutnat zmrzlinu.

Z VĚROUKY

Čistý zub se nekazí. Nenechte se zmást povídačkami o špatném životním prostředí a výmluvami na dědičnost. Zuby se kazí prostě proto, že jsou špinavé. Myli jste někdy porcelánové umyvadlo? Když z něho kartáčkem vydrhnete ten měkký povlak, v němž se usazuje špína, zbude tvrdý povrch, na němž se nemá šanci nic uchytit. Nepotřebujete žádnou chemii. Potřebujete kartáček a trpělivost.

RADOSTNÁ ZVĚST

Úhelnými body Sedelmayerova evangelia je několik základních pouček:

- Není důležité, jakou používáte pastu. Zuby si lze dobře čistit i bez ní, alespoň můžete špičkou jazyka kontrolovat, které zuby už máte hladké - vyčištěné. Právě onen na dotek drsný a chlupatý povrch je plak. Měkký povlak zubu, jejž je třeba pravidelně a pečlivě odstraňovat.

- Kartáček musí mít co nejmenší hlavičku z velmi jemných a hustých štětin. Tvrdé kartáčky brousí sklovinu a zraňují dásně. Paradoxně tak mívají velká poškození právě ti, kteří si čistili zuby nejpilněji.

- Nemá cenu čistit jen ty zuby, které vidíte v zrcadle. Čistit si musíte všechny zuby, zepředu i zezadu malými krouživými pohyby, které vymetají i kanálek mezi zubem a dásní, tedy místo, kde vzniká paradentóza. Dnes se téhle nemoci mezi zubaři říká paradentitida, ale my laici vystačíme i s tím starým názvem.

- Zuby si nemusíte čistit jen večer v koupelně. Čtvrt hodiny před zrcadlem, tolik trpělivosti nikdo nemá. Bez pasty si je můžete čistit při čtení novin nebo u počítače a pak vám ani těch "strašlivých" patnáct minut nebude připadat nepřekonatelných.

- A konečně mezizubní kartáčky, skutečně jakési miniaturizované štětky na vymývání lahví, představují revoluční objev. Umožňují čistit i prostory mezi zuby, kde dříve zůstávala špína bez kontroly. Jejich účinek bývá opravdu "zázračný". Když poprvé zasunete kartáček do mezery mezi zuby, začne vám téct krev - příznak zánětu. Zhruba po týdnu používání krev zmizí. Kdykoli se znova objeví, máte jasný signál, že v tom místě jste si čistili zuby nedostatečně.

Na celé té věci je hned několik pozoruhodností. Je samozřejmě docela těžké vysvětlovat dospělým lidem, že si až dodneška čistili zuby špatně, že by je to měl naučit v zubařském křesle odborník-lékař. Ale ještě těžší je vysvětlit něco podobného zubařům. Oni, čistotní lékaři a lékařky, odborníci a profesionálové, že žili třicet čtyřicet let se špatně vyčištěnými zuby?! Přesto se doktoru Sedelmayerovi něco podobného daří. Masové kursy pro lékaře o preventivní hygieně pořádá už pátý rok a jeho nejvěrnější nejen zadarmo pořádají veřejné "evangelizace", ale každé léto opustí praxi a jedou na Týden čistých zubů, kde si někde na šumavské samotě čtyřicet zubařů navzájem čistí zuby pořád dokola, aby si upevnili techniku. Proč to všechno dělají?

Odpověď je docela jednoduchá. Protože to funguje. Jako ke každému evangeliu - i k tomuhle patří ústně předávané historky o zázračných uzdraveních. O letité paradentóze manželky zubního lékaře, kterou zastavil až hrdinný mezizubní kartáček. O pacientce, která se po letech už nebojí hned po ránu políbit manžela, aniž by předtím utíkala do koupelny provést chemický útok. O pětaosmdesátileté babičce, která si svých osm posledních zubů pojmenovala a každý večer si je čistí sólo kartáčkem a povídá si přitom s nimi: "Dneska máš nějaký chlupatý záda, Oldřiško. Budeme s tím muset něco udělat."

"Miluj bližního svého," řekl Ježíš. "Čisti si zuby, nebudeš páchnout," řekl Jiří Sedelmayer. Jak prosté!

Z VĚROUKY

Tvrzení, že zuby si máme čistit dvakrát denně alespoň tři minuty, je pochybené. Zuby si máme čistit, když jsou špinavé, a tak dlouho, dokud nejsou čisté. Nebo snad myjete po obědě nádobí tak, že si natáhnete minutky, a když zapípají, tak tu rozdělanou horu nádobí prohlásíte za čistou?

CO JE NA TOM VLASTNÉ NOVÉHO

Co je na celé věci zarážející, je ona prostota myšlenky. Jak to, že na něco tak jednoduchého nepřišel někdo už dřív?

"Já osobně jsem o tom začal uvažovat tak někdy před osmi lety, když jsem viděl, jak malou životnost mají nákladné protézy. Já sice ty zuby spravím, ale okolo to stejně za rok dva shnije," říká Jiří Sedelmayer. Z Čech odešel už dávno, vystudoval medicínu v Německu a působí na hamburské univerzitní klinice, což mu přináší i tady (přednáší v Praze od začátku devadesátých let) mimořádnou odbornou autoritu. Dnes je profesorem a přinejmenším celoevropsky uznávaným odborníkem. Ony mezizubní kartáčky jsou do značné míry jeho vynálezem, spolupracuje s firmami, které je vyrábějí podle jeho návrhů. Opravdu dobré mezizubní kartáčky, jež čistí a ne-zraňují, jsou skutečně až vynálezem posledních několika let.

Přesto by samozřejmě bylo k smíchu tvrdit, že čištění zubů vynalezl doktor Sedelmayer. Čím se tedy tak podstatně liší od svých kolegů doma i ve světě?

Především razancí. Způsob, jakým kritizuje zdejší zubařskou praxi, zbožnění zubních past, výuku na klinikách a spoustu dalších věcí, je opravdu nekompromisní. "Kdyby Kolumbus byl Čech, seděl by dodnes v Seville na nábřeží a říkal by: to nejde, ta Amerika tam určitě není." Kritizuje obchodní propojení lékařů a firem: "Za deset kartáčků doporučených v ordinaci dostanete od příslušné firmy jednu lyži." A aby nemohl být obviňován z téhož, mluví na střídačku o výrobcích různých firem, aby zmátl kritiky, kteří ho viní z dealerství.

Ale hlavní rozdíl je v něčem jiném. Doktor Sedelmayer nepůsobí odtažitě a akademicky. Když ho celý den posloucháte a on střídá humorné historky, kartáček přirovnává tu ke koštěti, tu k deštníku, máte pocit, že sledujete spíš jarmareční vystoupení. Až na konci, když přijdou odborné dotazy z pléna, najednou zjistíte, že tenhle člověk zná i spoustu úplně cizích slov. Jen je nepoužívá, není-li to nutné. Prosazuje to, o čem je přesvědčen, že lidé opravdu budou užívat bez pocitu, že je kdosi omezuje. "Vždycky mě štve, když poslouchám dva docenty, jak se dohadují o tom, že nevoskovaná zubní nit čistí mezizubní prostory lépe než voskovaná. Jenže ten rozdíl je asi tři procenta, ale ta nevoskovaná se trhá, takže ji v praxi skoro nikdo nepoužívá. Jenže akademiky nezajímá, jestli jsou jejich doporučení lidé ochotni akceptovat."

To, co říká doktor Sedelmayer, je určeno jako zpráva lidem, ne jako masáž akademické muskulatury. To není v Čechách a na Moravě právě obvyklé.

Z VĚROUKY

Která pasta je pro vás ta nejlepší? Tady je osvědčený postup výběru: Stoupněte si před regál se zubními pastami, otočte se třikrát kolem osy a poslepu hmátněte. Ta, kterou držíte, je ta pravá - osudová.

V KŘESLE

Maličká zubní ordinace na pražském Proseku. Doktorka Zora Vesecká patří k úzkému okruhu Sedelmayerových nejvěrnějších. "Každý den tu mám alespoň jednoho pacienta na prevenci. To je taková radostná a optimistická práce." Nejdřív mi předvádí správné čištění na modelu. Jak má být naklopený kartáček, aby čistil i kanálek mezi zubem a dásní. Pak to zkouším sám se zrcátkem, ona mě opravuje, znovu předvádí a zase opravuje. Další půlhodinu se věnujeme mezizubním kartáčkům. Jejich velikost je třeba určit každému pacientovi individuálně. Naučit ho s nimi zacházet. "Takový nácvik trvá obvykle hodinu, někdy víc. Za týden by měl pacient přijít znovu, abychom překontrolovali, jestli to všechno dělá správně. Tahle kontrolní čištění jsou důležitá, každý časem trochu zpohodlní a poleví."

Doktorka Vesecká má asi dva tisíce pacientů, na hodinovou lekci o prevenci je ochotna přijít maximálně desetina. Většina pacientů chce především rychle pomoct od bolesti a čím dál nákladnější zubní protézy považují za nezbytnou civilizační daň, kterou si naštěstí mohou dovolit. Přitom ta volba je docela jednoznačná. Korunky a protézy za tisíce nebo kartáčky za stovku.

Z VĚROUKY

Kdyby vám někdo řekl, že vám uříznou nohu pod kolenem, zděsíte se. Ale prakticky totéž je vytržení stoličky. Kdyby vám řekli, že v šedesáti skončíte na vozíku, polije vás pot. Ale klapací protézu do důchodu mnozí z nás považují za cosi samozřejmého.

A TI DRUZÍ

Doktor Pavel Malý je paradentolog, jak o sobě říká - zdravotní podnikatel, začátkem devadesátých let majitel vůbec první soukromé zubní ordinace u nás: "Sedelmayer je preventista, člověk, který tím žije. O tom, že je profesionál, svědčí, že se prosadil precizností mezi precizními Němci. Prevence je dobrá, to je nejefektivnější práce, ale je to ideální obraz. Sedelmayer je profesor na klinice, vidí to přece jen z jiného úhlu než my, kteří pořád máme víc pacientů než klientů." Realita běžné ordinace je samozřejmě v mnohém vzdálená radostné zvěsti z Hamburku. Zubaři se obecně potýkají s tím, že nakupují za evropské ceny a platí jim skoupá Všeobecná zdravotní pojišťovna. A prevence je hrazena snad ze všeho nejhůře. Takže se zubařům nelze zase tak moc divit, když občas dají přednost jakžtakž zaplacené korunce před hodinovou přednáškou o čištění zubů. "Ve vztahu k zubařské obci je doktor Sedelmayer trochu jako hostinský, který štamgastům rozesílá kartičky s varováním, že kouření a pití škodí zdraví," říká doktor Malý.

Nahlédnete-li do příručky o prevenci, kterou nedávno vydala stomatologická komora (více v rozhovoru na straně 35) a jejímž autorem je švýcarský preventista Thomas Marthaler, zjistíte, že v mnohém se prakticky neliší od názorů Jiřího Sedelmayera. Ale jeden podstatný rozdíl tu je. Když si těch devadesát stránek přečtete, padne na vás tíseň, co všechno nesmíte a musíte. Nepít sladké nápoje, používat fluoridový gel, čokoláda je dítě ďáblovo, dietní košíček plný mléka a zeleniny, zuby si čistit po každém jídle, pozor na ovocné kyseliny, které naleptají sklovinu! Pokud se vám nechce od narozeninového dortu jít hned po zákusku do koupelny vyčistit si zuby, přimějte své děti, aby si ještě před oslavou aplikovaly fluoridový gel, radí příručka. Nekrofilní kocovina, jak po přečtení jehovistické Strážné věže. Rozhodně nemohu soudit, je-li větší preventista doktor Marthaler, nebo doktor Sedelmayer. Jen si dovolím vrátit se k úvodní "kristovské" paralele. Pravda není jen jedna, těch je vždycky víc. Ale jen někdo z ní dokáže udělat radostnou zvěst.

Z VĚROUKY

Se zuby je to jako s karosérií auta. Když ji pravidelně udržujete, nezrezne. Ale jakmile ji jednou načne rez, vyžaduje to spoustu úsilí, aby nepostupoval dál. Ale stejně je to už jen otázka času, kdy zrezne docela.

DESATERO PODLE SEDELMAYERA

- Nevěřte na dědičnost. Zuby se kazí, protože jsou špinavé. Čistý zub se nekazí.

- Nevěřte reklamě. Žádná aktivní zubní pasta sama zuby nevyčistí.

- Důležitý je u pasty obsah fluoru, jinak si lze čistit zuby i bez pasty.

- Nevěřte na čištění zubů žvýkačkami, kartáček je nenahraditelný.

- Kartáček musí mít malou hlavičku a být měkký. Jinak poškozuje sklovinu i dásně.

- Mezizubní kartáčky a nitě vyčistí místa, kam se obyčejný kartáček nedostane.

- Správný postup čištění kartáčky i nitěmi by vám měl ukázat zubní lékař.

- Není nutné ani dobré čistit si zuby po každém jídle. Tehdy je kyselinami naleptaná sklovina nejzranitelnější.

- Není pravda, že zuby je třeba čistit ráno a večer tři minuty. Lze je čistit kdykoli a tak dlouho, dokud nejsou čisté. Čisté zuby poznáte podle toho, že jsou při doteku jazykem hladké.

- Kartáčkem bez pasty si můžete čistit zuby i jinde než v koupelně. Čtvrthodina s kartáčkem u počítače vám nebude připadat tak dlouhá.

text Tomáš Feřtek

JAK TO VIDÍ KOMORA
Česká stomatologická komora je organizace sdružující všech 7500 u nás praktikujících zubních lékařů. Na otázky týkající se preventivních programů pro veřejnost odpovídá její prezident MUDr. JIŘÍ PEKÁREK.

Co vlastně veřejnosti sděluje komora tím, že udělí nějakému výrobku pečeť stomatologické komory?

O udělení pečetě na svůj výrobek z oblasti prevence si mohou firmy požádat. My nezkoumáme bezpečnost výrobku, od toho jsou jiné orgány, my prověřujeme, jestli výrobek opravdu je tak účinný, jak firma tvrdí. Pokud nezjistíme žádný rozpor, pečeť propůjčíme na jeden rok. Firma platí 50 000 Kč za udělení pečetě, 40 000 za její prodloužení. Stejným způsobem posuzujeme a označujeme i preventivní programy. Těch je několik. Třetí rok běží akce Říjen - měsíc zdravých zubů. V rámci akce Zdravé zuby se školí v prevenci učitelky mateřských škol. Dentibus je zase pojízdná ordinace, která provádí bezplatné preventivní prohlídky.

Všechny tyhle akce sice nesou pečeť komory, ale především jsou zaštítěny jménem některé z velkých firem. Není v tom jistý rozpor?

Je pochopitelné, že podobné akce firmy chápou jako svoji propagaci. Ale na tom nevidím nic špatného. Ministerstvo na podobné programy až na výjimky nemá peníze a to, že do nich investují firmy, které vyrábějí kartáčky a zubní pasty, je logické. U všech těch programů jde o jediné. Pomocí propagační akce upozornit lidi na to, že mají nějaký problém, a poslat je do ordinace, kde už odborník rozhodne, co dál.

A bude to vědět? Názory na to, jak má správná prevence vypadat, jak se mají a nemají čistit zuby, se v poslední době hodně mění.

Těch škol a skupin je několik. My se snažíme připravovat pro lékaře systém celoživotního vzdělávání. Jednotlivé kursy, ať už je pořádá komora, nebo některá další organizace, jsou bodově ohodnoceny. Lékař musí během vymezené doby získat určitý počet bodů, aby mohl dostat certifikát od komory. Udržení certifikátu ale znamená další vzdělávání. Podle toho, jestli lékař certifikát má, nebo nemá, se pak může pacient v ordinaci orientovat.

Na jaké další informace má pacient u svého zubaře právo?

U nás pořád ještě platí, že někteří lékaři nepovažují informování pacienta za důležité. Každý tedy má nárok na informaci, v jakém stavu je jeho chrup a jak je možné zabránit vzniku dalších poškození. Dvakrát ročně má zdarma nárok na konzultaci a informaci, co všechno je hrazeno z prostředků pojišťovny. A při ošetření ho musí lékař informovat, že existuje pět druhů ošetření zubních kazů a může si z nich vybrat. Některé hradí pojišťovna, za některé připlácí pacient. To platí obecně. Pacient musí být informován o všech možnostech, na něm pak už je, co si vybere a na co je ochoten si připlatit.