Výše, lépe a radostněji s hexalifterem - to je mé PF 2004!

Proč zrovna s hexalifterem? No hlavně proto, že lítá (padá?) a táhne vzhůru podstatně silněji, než jeho trojúhelníkový předchůdce. Dává tedy určité větší naděje do budoucnosti. Kromě toho těch základních lifterů je celosvětově "registrováno" přes 200 (lítá jich určitě nejméně 10x více), ale hexalifterů? To už je jiná, spíše vyjímečná "káva". Ale po pořádku - jak k tomu vlastně došlo?

Můj příbuzný - šéf/modelář - se našimi pokusy s liftery tak nadchnul, že mi hexalifter chystal jako dárek pod stromeček. Ale až do Vánoc nevydržel. To bylo moc dobře, protože náš hexalifter vzlétnul na první zapnutí VN zdroje a to takovou silou, že jsme se rozhodli zkusit, co vlastně dokáže. Dokázal vzlétnout (spadnout nahoru?) až na vzdálenost více než 1 m nad úroveň stolu a táhnul dál. To byly Vánoce! Bylo to jako pouštění draka - nitě byly dostatečně dlouhé. Potom však už téměř nestačily přívody VN napětí od zdroje a proto jsme pokusy - až na další - ukončili. Dovolíme si proto vyhlásit maximální výšku nad úrovní základny 116 cm dosaženou dne 30.11.2003 v Plzni jako nový český rekord létání s lifterem. Rádi uslyšíme o někom, kdo to překoná.

Teď trochu k té šestiúhelné konstrukci. Nechci mluvit ani o topologii, ani o různých symetriích, to nechám jiným povolanějším. Podstatou je však opět to samé - o základech geometrie se prostě něco říci musí. Když pomineme linii, je rovnostranný trojúhelník tím základním tvarem, kterým můžeme "vydláždit" i plochu, i prostor - viz Platónův čtyřstěn (případně dva prolnuté čtyřstěny) nebo také trojúhelníkový dvacetistěn vepsaný do koule. I čtverec má tyto "dláždící" vlastnosti - viz krychle, která se do koule také vejde. Obdélník je něco trochu jiného, i když má např. poměry stěn ve zlatém řezu - kvádr se totiž vepsat do koule nedá jako ty předchozí i následující útvary. Kombinací trojúhelníků a čtverce dostaneme osmistěn - dvě pyramidy na sobě se v kouli také dobře vyjímají. Další na řadě - pětiúhelník má výsadní postavení . "Nevydláždí" se s ním plocha, ale prostor ano - viz 12 pětiúhelníků vepsaných do koule jako základní tvar konečného vesmíru (WMAP - hit č.1 v bádání roku 2003?). A konečně šestiúhelník jako poslední ze zajímavých vícehranů nebo vícestěnů a také první složený tvar - ze šesti rovnostranných trojúhelníků - může sice "vydláždit" plochu, ale nikoliv prostor. Pokud ovšem zkombinujeme 12 pětiúhelníků a 20 šestiúhelníků, dostaneme se již velmi blízko k napodobení koule. Že to je příliš složité? Ale ne! Jen vezměte do rukou fotbalový míč tohoto typu a dobře se na něj podívejte  -  a zjistíte, že to je přesně ono!

Prostě - není nad experiment. Třeba v domácích podmínkách, ale přeci jen něco hmatatelného. Že by v nás  přeci jen bylo něco z "hrubých" materialistů? Co myslíte, že se objeví v jemném písečku, když jej dáte na mělkou mísu a tu postavíte na "třasák", vyrobený z většího reproduktoru. Potom stačí pustit do reproduktoru komorní (notu) A a postupně zesilovat. A objeví se znovu -  šestiúhelník!

I včelí šestiúhelníkové plástve jsou jakoby v rovině s určitou tloušťkou - včely zřejmě neznají pětiúhelník, aby mohly tvořit opravdu prostorové plástve. (Stálo by za to se jich zeptat, nakonec je to také civilizace žijící na této Zemi. Ale s kontakty a kontaktéry s jinou civilizací bývají problémy.) Jak by se jim asi líbil např. pražský letohrádek Hvězda, který je také (vepsán) šestistěn(u)? Dá se to docela dobře vyměřit a zakřivení Země se nemusí brát v úvahu. Není to nic nového - platónská tělesa už mají svoje stáří (tisíce let) a zatím nikdo nic prostorově lepšího nevymyslel, jen samé kombinace toho původního. Tedy čtyřstěn, krychle, osmistěn, dvanáctistěn, dvacetistěn a koule jako ideál v prostoru. A v ploše trojúhelník (nejlépe rovnostranný), čtverec (a do něj vepsaný kříž), pětiúhelník (a do něj vepsaná pěticípá hvězda), šestistěn (6 rovnostranných trojúhelníků - a taky Davidova hvězda) a kruh jako plošný ideál.

Cílovým ideálním stavem pro jakoukoliv energii v prostoru je samozřejmě koule - viz zmínky o UBO na této stránce. Je zajímavé, že podobně ideální poměr povrchu a objemu má také dvojpyramidální osmistěn - viz článek ve WM magazínu před časem. Takové UBO (nebo spíše UFO?) je ale zatím vidět velmi zřídka, i když se i to některým podaří.

Tohle vše zmíněné jsou tzv. archetypy tvarů v třírozměrném prostoru. Každý z nich zřejmě také jinak tvaruje energii (éter?) a zřejmě i "zakřivuje" prostor okolo sebe. To se ovšem odváží zjišťovat pouze někteří. A považte - s virgulí!

Není tedy divu, že u lifterů se postupuje podobně - ze 3 základních kombinací plošných tvarů - linie a čtyřúhelníku - se nejprve sestaví 2 rovnostranné trojúhelníky nad sebou - horní z linek (drátků) a dolní z alobalových obdélníků (mohou být i čtverce, ale nebývají použity). To vše na konstrukci z balsových špejlí, aby to bylo co nejlehčí - průměr opsané kružnice je cca 20O mm a tloušťka okolo 40 mm. Pak už jen opatrně připojit na zdroj VN a už se radostně lítá (nebo padá?) vzhůru! A kdo chce více a lépe, může z 6 takových trojúhelníkových útvarů sestavit šestistěn - to je onen hexalifter na fotografiích.

Pak už by se mělo přejít na prostorové tvary, ale to už je trochu jiná záležitost. I když už dnes létají pyramidové liftery - představivosti experimentátorů se přece meze nekladou. Co experimentátorovi záleží na tom, že se to vše poněkud vzpírá vysvětlení z pozic klasické a možná i kvantové elektrodynamiky. Spíše jde o to, aby se výsledný tvar lifteru experimentálně optimalizoval tak, aby uzdvihl nejen sebe, ale i nějaký užitečný náklad. Už také vzlétl první elektronaut - bílá laboratorní myška Orville.

Z mnoha šestistěnů se pak dají sestavit i další složitější tvary - většinou jako včelí plástev určité tloušťky v rovině nebo několik pláství nad sebou. Největší zatím mají Japonci - vzlétnul jim lifter o rozměrech cca 5 metrů v průměru (tloušťku neuvádí) do výše 15. metrů! To byl určitě světový rekord ve všech směrech - alespoň podle fotografie. V konstrukci lifterů se zatím kupodivu vynechává čtverec a pětistěn - to by také létalo, ale konstrukce by byla složitější a méně tuhá - tedy méně trvalá.

V tom samém Japonsku také vzlétl první robotek ve tvaru vrtulníčku, který se vejde na otevřenou japonskou dlaň. Toto o něm napsali např. na portálu scienceworld.cz:

"Společnost Seiko Epson představila robota µFR(Micro Flying Robot). Jak už ukazuje název, zařízení je schopné letu. Robot µFR má v průměru 130 mm a na výšku 70 mm. Do vzduchu je vynášen dvěma protiběžnými rotory. Ty jsou poháněny dvěma ultrazvukovými motory, které mají podle tvrzení výrobce ve vztahu k vlastní hmotnosti vůbec nejvyšší zatím naměřený výkon. Za letu, je Epson µFR stabilizován lineárním servomotorem. Robot váží přibližně 10 gramů a je řízen bezdrátovým ultralehkým modulem Bluetooth.Jedná se o neprodejný prototyp, který Epson představil na sklonku roku na mezinárodní výstavě robotů v japonském Tokiu. V diskusi na serveru Science World čtenáři upozorňovali, že hlavním problémem pro větší využitelnost tohoto zařízení je napájení. K létajícímu zařízení prozatím vede kabel (viz obrázek), výrobci se prozatím nepodařilo najít palivový článek s dostatečnou výdrží, který by byl současně málo objemný a lehký."

Cílem všech experimentů je samozřejmě dosáhnout takové nosnosti příslušné létající konstrukce, při níž by unesla i svůj vlastní zdroj a zbavila se tak přívodních kabelů - ať už od  zdroje vysokého napětí, nebo od něčeho jiného. Že to někomu zavání perpetuum mobile nebo UFO, to je celkem jedno. Letadla jsou přece také těžší než vzduch. A co ve vakuu? Někdo si dokonce pamatuje pokusy p. Searla s roztočenými kovovými disky, které mizely .... Kdo toho odpojení od přívodů dosáhne dříve? Firma SEIKO EPSON s robotkem nebo nějaká skupina "domácích" badatelů s lifterem? Fandím samozřejmě druhé variantě a budu se snažit tomu přispět. Nic se při lifterovém létání totiž nespaluje, prostě jen spustíte zdroj vysokého napětí a už lifter letí (padá?)! 

No - to by myslím na začátek roku stačilo! Uvidíme, kam až se společně dostaneme v tomto sudém, přestupném a vůbec hranatém a dalekém od ideálů roce.

PF 2004 - Výše, lépe a radostněji!