Záhadné rukopisy

 

        Musím to vzít od začátku. Jako mladíček jsem velmi rád luštil křížovky. Dokonce i svého otce jsem občas uprosil, aby mi nějakou křížovku sám sestavil. Jemu to trvalo několik hodin a já to měl do půl hodiny vyluštěné. Ach ty děti ...

        V tu dobu jsem také přímo hltal detektivky různého typu.  Zlatý scarabeus od E.A.Poe se dá považovat za detektivku, ale je vlastně plný luštění záhadného textu, který popisuje cestu k pokladu. Takhle jsem se dostal i ke knihám o luštění reálných záhadných textů z minulosti.Ať už to byl Francouz Champolion s egyptskými hieroglyfy, nebo Čech B. Hrozný s chetitským písmem a jazykem, vždy to bylo něco víc než smyšlené zápletky v detektivkách.             

        Později se k mým oblíbeným připojila i historie zkoumání staročeských (?) rukopisů zelenohorského a královédvorského, kterou skvěle popsal M. Ivanov ve své knize z r. 1970. Ovšem konec této historie se datuje teprve rokem 1996, kdy publikací protokolů o kriminalistickém zkoumání zmíněných rukopisů v 70. letech byla učiněna definitivní tečka a verdikt byl jasný - jedná se o podvrhy sepsané na počátku 19. století. Ale autorům těchto "falsifikátů" - Hankovi a Lindovi - se nedá upřít to, že byli úspěšnými autory české milostné poezie již téměř 20 let před Máchovým Májem, který byl jimi zřejmě inspirován. Záhadné nápisy a rukopisy mne prostě zajímaly vždy.

        Teprve před pár lety jsem - ještě jakoby navíc - pochopil, jak je důležité i po generace zachovávat správnost textu – nejen slovo od slova, ale i hlásku po hlásce a dokonce i přesný geometrický tvar textu a jeho umístění. Tehdy mne totiž zaujala kniha Michaela Drosnina o kódech v židovské Tóře. Autor popisuje celý proces, jakým se k nalezení kódu v Tóře pomocí složitých statistických výpočtů na počítačích došlo. O tom, do jaké míry je tato metoda a takto získané informace věrohodné, se můžete v této knize (a dalších následujících tohoto i jiných autorů) dočíst sami. Bohužel ne česky, u nás totiž tato kniha nevyšla (pokud vím), ačkoliv to byl ve své době světový bestseller. Proč? Že by v ČR byla židovská Tóra a kódy v ní skryté nezajímavé? Chtěl bych připomenout jen jeden aspekt této knihy, která na mne ve své době silně zapůsobila. Tóra má  přesně 304 805 písmen a ta musí napsaná vždy na  stejném místě, jako je ta, ze které se opisuje a jaký zřejmě byl originál. Tóra se totiž skoro 6000 let opisuje ručně a pokud se písař splete i jen v jednom písmeni nebo jeho umístění, musí své dílo zničit zakopáním pod zem. Proč tomu tak je, proč těch 304 805 písmen Tóry musí vypadat vždy jako velmi dlouhý obdélník a proč se musí navíjet na 2 tyče, aby se Tóra vůbec dala číst, nebylo do nedávna známo. Teprve izraelský statistik Eliahu Rips (původem ze Sovětského Svazu) to pomohl objasnit. Vrátil se totiž k půvpdním pracím pražského rabína Weismandela (česká stopa - okolo r. 1930), použil jeho myšlenky a dopracoval je z hlediska současné statistiky a výpočetních metod. Pomocí jeho metody ELS (Eguidistant Letter Sequences – archiv časopisu Statistical Review) je již 12 let možné vyhledávat v téměř 6000 let starém textu Tóry nejrůznější informace o minulých, dnešních a dokonce i o budoucích událostech. A kdyby se Tóra nezachovala geometricky přesně hlásku po hlásce, nebylo by možné metodu ELS ani vyvinout, ani používat a zřejmě bychom na důvod téhle neuvěřitelné pečlivosti židovských písařů nikdy nepřišli. Program pro ELS metodu hledání skrytých kódů v Tóře mám na svém domácím PC již několik let – a je to velmi zajímavé. Také jsem za tuto péči o odkaz předků (a snad dílo mimozemské civilizace?) poděkoval p. Sidonovi, tehdejšímu rabínovi pražskému, když jsem ho jedno krásné letní ráno náhodou potkal na pražských Příkopech. Pokud si ale položíte otázku, co to bylo za inteligenci, která již před cca 6000 lety takto dokázala skrýt tajné významy do běžného textu tak, že jsme je vyluštili až pomocí současných počítačů, mnoho možností nemáte. Buď to byl všemocný Bůh, anebo mimozemská civilizace. Záleží na tom, co je Vám bližší. Nebo znáte nějaké další řešení?

        O pečlivém opatrování textů předků se bohužel nedá mluvit u Novém a dokonce i Starého zákona v křesťanské Bibli. Ta za posledních 2000 let doznala tolika zásahů církevních censorů, že si o původním textu, jeho struktuře a geometrickém tvaru můžeme jen nechat zdát. Je téměř nepochopitelné, že fakta o změnách jsou před laickými příznivci křesťanských církví úspěšně ukrývána

        Zdálo by se, že již všechny záhadné rukopisy, písma a jazyky jsou již vyluštitelné našimi dnes už běžnými počítači. Ale několik záhad stále odolává. Ta známější je majské písmo a jazyk, ve kterém staří Májové sepsali historii a poznatky své prastaré civilizace. Většinu jejich psaných památek spálili církevní pomatenci, doprovázející kruté evropské dobyvatele již v 16. století. I tak zůstalo hodně májských nápisů, tesaných do kamenů, které se spálit nedaly. A nadále odolávají snahám luštitelů. 

        Ten pro mne dnes zajímavější je tzv. Voynichův manuskript, který je v současné době uložen v University Yale v USA. U tohoto rukopisu není jisté skoro nic. Za prvé nevíme, zda byl sepsán ve 13. nebo 16. století, za druhé nevíme, kdo je jeho autorem nebo autory, za třetí nevíme, v jaké řeči je sepsán, za čtvrté nedokážeme identifikovat ani písmo, v jakém je napsán, za páté ty divné ilustrace a tak bychom mohli pokračovat. Komunita luštitelů je celosvětová a hypotézy o vzniku a obsahu rukopisu jsou vskutku různorodé. Ale něco přece jen víme. Hlavně to, že jeho vlastníkem byl v Praze určitě císař Rudolf II a také český jezuita Jakub Horčický z Tepence. To zakládá reálnou českou stopu. Nabízí se proto hypotéza, zda právě "Tepenec"  není autorem tohoto zašifrovaného textu psaného tajným jazykem a zda řeč, ve které je rukopis sepsán, není tehdejší čeština. To také tvrdí Čechokanaďan Jan H., který sepsal skvělou knihu "Záhadný rukopis" popisující historii tohoto díla a který se na dálku snaží sestavit v Čechách tým luštitelů, kteří by sledovali zmíněnou českou stopu Voynichova manuskriptu. Sám jsem se v posledním půlroce zúčastnil této práce častými návštěvami ve studovně starých tisků v Klementinu, které bývalo jezuitskou kolejí a kde "Tepenec" nějaký čas žil a také později zemřel. A přece jen se mi něco povedlo. To také mohu dokumentovat na úryvcích entuziastického emailu, který jsem od p. Jana H. z Kanady dostal:

"..... gratuluji k nálezum - je to opravdu cenné. I my jsme se snažili dostat do Klementina, ale nemeli jsme úspech 
.....  muj návrh, že by bylo dobré, kdybyste svuj nález uvedl na své webové stránce ... ten nález patrí jen vám a mel by vám zarucit cestné místo v mezinárodním výzkumu. 

... Mám ohromnou radost, že se výzkum v Cechách nezastavil a že máte takový úspech ...."

        

        Já si osobně nemyslím, že moje:

            1) objevení rukopisu z pozůstalosti "Tepence"  s jeho     (jak doufám) vlastnoručními poznámkami a malůvkami (Tepenec_ctenar) a

            2) objevení starotisku, jehož autorem je "Tepenec" sám (Tepenec_autor)

je nějakým převratem v bádání Voynichova manuskriptu, ale pro jistotu zde uvádím alespoň jednu stránku z každého z nich. O dalším postupu v bádání budu zde informovat.A co říci závěrem? Nemáte někdo chuť to také zkusit? Neirituje Vás - tak jako mne - že středověký rukopis z Prahy i v dnešní době odolává snahám o rozluštění? Ozvěte se, víc hlav víc ví.

        

 

 

 .