Byla to (velká) krása, když já do …

nikoli El Pasa, ale do rakouského (nyní - dříve i českého) území Nordland a jeho městečka GROSSSCHOENAU jel.

Ale dost parafráze známé písničky. Bylo to se zájezdem “Kamenné záhady” turistické kanceláře SLAN TOUR ve dnech 07. – 09. 06. 2002 – tedy na Medarda. Podrobnější popis jistě podají k tomu povolanější průvodci zájezdu – autorský tým útlých knížek se záhadologickou tématikou - M. Holečková, O. Dvořák a Z. Svobodová. Já bych se zmínil hlavně o neděli 09. 06. 2002. To bylo totiž tak …

Medard nám ukazoval už od pátku, o co mu jde. Prostě zahájení středoevropského “monzunového” období. Ale kupodivu – v sobotu před polednem, když jsme byli ve VELKÉ BASILICE,  pršet přestalo a do večera už nezačalo. Ani když jsme navštívili megalitický park BLOCKHEIDE  ležící prakticky na našich hranicích a oplývající spoustou zajímavých megalitů.. A vzhledem k tomu, že se dokonce objevilo i Slunce, tak někteří účastníci zájezdu začali připouštět, že naše “viklání” krásným přírodním viklanem u Ameliendorfu nám počasí ustabilizovalo (o vlastním zdravotním stavu nemluvě).

Poslední den byl vskutku vyvrcholením zájezdu. Začal ve slavonickém podzemí, kde jsme prostoupili 130 m dlouhé podzemní chodbičky cca 8 m pod náměstím. A věřte mi, že kritické průlezové místo (pravé rameno napřed!) bez světla dalo každému pocítit, co to je energie Země!

Pro posílení citlivosti jsme po poledni navštívili sídlo rakouského bioenergetického tréningového centra v městečku GROSSSCHOENAU (česky něco jako Velký krásný Luh). Z celé proutkařské naučné stezky (viz mapka) s cca 60-ti zastaveními jsme sice navštívili jenom jedno, ale stálo to za to. Jednalo se totiž o farní katolický kostel, který byl otevřen pro všechny nedělní návštěvníky. A to i pro ty s virgulí či kyvadlem! Tak jsme si psychotronicky “měřili” každý po svém a vše jsme si potom porovnávali jak navzájem, tak na s tabulí před kostelem, kde byly referenční výsledky podobných měření rakouských radioestétů – tvůrců naučné stezky a přednášejících v místním centru. Prostě – bylo co závidět. Nejen, že něco takového nyní u nás neexistuje. Přístup naší katolické církve k podobným aktivitám je diametrálně odlišný! Zkuste se projít po katolickém kostele s virgulí nebo kyvadlem a uvidíte!

S takto posílenou citlivostí jsme vyrazili na vrchol zájezdu – jedinou středoevropskou kamennou pyramidu na Kamenném kopci (sic!) u městečka GROSS-GERUNDS (česky něco jako Velké úsilí). Po kratším výstupu jsme ji skutečně našli – a stálo to za to! Nedali jsme se Medardovi, který znovu získal vládu nad počasím (ten den jsme neviklali!) a kropil nás opravdu vydatně. Na rozdíl od přiloženého obrázku už je pyramida ohrazená a na jejím plotě visí výsledky “měření” rakouských psychotroniků. Označovali většinou positivní zóny a pravotočivé vodní žíly – mně to na místě vycházelo pokaždé asi o půl metru dále doprava (větší rozdíl byl v datování – na tabuli bylo uvedeno 2-3000 př.n.l. a mně to vyšlo 5900 př.n.l.). Stáli jsme většinou na jedné ze dvou vyhlídkových věžiček pod střechou, aby na nás nelilo. Každý si svým vnitřním zrakem viditelné dokresloval – někdo ohněm na vrcholu (viz obr.), měsíčkem nad lesem (viz obr.) a někdo propojením osy pyramidy z Kosmem a jeho kosmickou energií. A tak ani nevadilo, že lilo jako z konve. Ze slavonického podzemí s výraznou zemskou energií jsme se dopracovali k propojení Země s kosmickou energií pomocí kamenné pyramidy.

Velké osobní úsilí bylo – alespoň pro tentokrát - završeno!