Průvodci životem

 

          Průvodci člověka jeho životem mohou být velmi rozdílného původu a kvality. Po narození a v dalších letech to jsou většinou rodiče, rodina, hračky, zábava a potom škola. Ta by měla človíčka naučit žít v kolektivu jiných dětí, číst, psát, počítat zpaměti i na různých pomůckách a vůbec zpracovávat informace, které se na nšho z okolního světa jen hrnou. I u mne to takhle bylo. A pak človíček roste .....

Patnáctý rok mi přinesl rozhodování, co v životě dál dělat a čemu se věnovat profesně po ukončení školní výuky. No ale  možná to znáte, v té době jsem doslova „hltal“ knihy nejrůznějšího typu: detektivky, verneovky, májovky, zanegrejky, ale i jiné. Jen tak na vysvětlenou: tenkrát ještě doma nebyly počítače, internet, hry, mobily apod. Černobílou televizi si již ti "šťastnější" pořizovali a někteří měli doma i telefon! Taková to byla doba. A do toho různé sporty, občas nemoci i nemocnice – no bylo prostě veselo. Na základní škole mi nejlíp šla matika a fyzika, tak mne otec – hlavně on – ovlivnil a postrčil směrem k SPŠE v Plzni na obor automatizace.  Tu jsem také po 4. letech ukončil maturitou. Na „průmce“ jsem se už začal setkávat s tou speciální „hračkou“, která byla a je mým průvodcem životem dodnes. Byla to dříve výpočetní technika, dnes informační technologie, ale vždy obecně řečeno „počítače“. Jak už to tenkrát táta věděl? Nedávný sraz spolužáků, který jsem v Plzni pořádal, byl už k výročí 40-ti let od maturity – je to vůbec možné? 

A téměř současně se objevil článek „40. výročí instalací počítačů MINSK“ Poprvé jsem si tak mohl uvědomit, že vůbec první masovější nasazení počítačů – sovětský typ MINSK 22 - v naší republice proběhlo v době, kdy jsem maturoval. U těchto typů byly také použity pro vstup dat a programů tzv. děrné štítky, prakticky stejného tvaru jako ty, které v roce 2004 rozhodly americké prezidentské volby na Floridě. Tenkrát jsme si poněkud uštěpačně a po straně říkali, že počítače MINSK daleko zaostávají za americkými počítači IBM. Po 40-ti letech byly děrné štítky u nás zapomenuty a v USA se nadále používají při volbách! .  Jak je ten svět zábavný …. Je to vlastně škoda, že u nás už dnes skoro nikdo děrné štítky nezná, protože tehdejší výrobce jejich snímačů a děrovačů, firma ARITMA Praha, byla tehdy na skutečné světové špičce. Ale zpátky k MINSKům. Jejich rychlost nebyla nijak závratná a velikost vnitřní paměti – ekvivalent  512 kB – je z dnešního pohledu přímo směšná. Jedná se vlastně o 1/3 kapacity běžné diskety používané u PC.  Moje dnešní domácí PC má vnitřní paměť 1000x větší a už ani to není žádný zázrak. Jak to asi bude vypadat za dalších 40 let? A jak na to vůbec jít?

Určitou představu  můžeme získat, podíváme-li se na biologickou paměť DNA v jedné jediné buňce našeho těla. Odhaduje se, že se jedná o ekvivalent cca 400 MB. Ani to není nijak závratné a na první pohled se to zdá dosažitelné. Ale jen do té doby, než si uvědomíme, že člověk má v těle v průměru cca 50 trilionů! Celková buněčná paměť DNA se dá odhadnout na 2000 trilionů MB, tedy 2. 1012  GB. A to se jedná "pouze " o DNA v buňkách! Tahle závratná velikost buněčné paměti nás skutečně provází celý život. A k čemu ji vlastně používáme? To už je jiná kapitola….