AGRICOLA

napsal o kouzelném proutku aneb o virguli již před 500. sty léty a

Aleš Česal ,

známý z časopisu  Fantastická fakta a www.zahady.cz nyní:m jeho informace přibližuje:

Muž s rozeklaným proutkem kráčí po povrchu země a hledá podzemní rudy nerostných kovů. Tuto rytinu zná snad každý milovník psychotroniky a paranormálních jevů. Pochází ze spisu Georgia Agricoly De re matallica libri XII (Dvanáct knih o hornictví).Agricola byl všestranný vědec, a filosof. Narodil se 24. 3. 1494, clastním jménem se jmenoval Georg Bauer. Jeho hlavními zájmy byla mineralogie a přírodozpyt. Také byl městským lékařem v Jáchymově. Popsal dvaadvacet minerálů. Kniha Dvanáct knih o hornictví a hutnictví je v podstatě hornickou encyklopedií své doby.Agricola byl nejen odborník na hutnictví a hornictví, ale jak už jsme si řekli také mineralog a filosof, proto jej také zajímalo jak a proč který minerál vzniká. Samozřejmě že byl i velkým znalcem krajiny, zkoumal tvar kopců a údolí a podle toho usuzoval, který minerál či nerost by se tam mohl vyskytovat.Podle všeho prakticky vypozoroval, že určitá místa lidskému organismu škodí a jiná prospívají: ...,,Je povinností moudrého horníka, aby nedoloval v místech, třeba bohatých, u nichž zjistí určitá znamení nezdravosti. Vždyť kdo doluje na nezdravých místech, ten má dost na jedné hodině života, druhou zasvěcuje smrti.Agricola rozlišuje nerostné žíly, které jsou odkryté, ať už činností člověka či přírody, a žíly skryté, o nichž mohou ledacos prozradit znamení na povrchu. Tato znamení mohou být nápomocná všem čtenářům krajiny, kteří nevěří ve svojí citlivost:

,,Když hledáme žíly, měli bychom si všímat jínítvy, kterým se všechny rostliny bělají, až na ty které rostou nad žílami, protože ty vydávají teplé a suché výpary, které jinovatve zabraňují, aby se na rostlině udržela."

K tomu můžeme jen dodat, že podobný systém využívá i letecká archeologie. která z výšky dokáže při prvním poprašku odhalit obvodové zdi starých sídel, obilné jámy či podzemní dutiny a prostory.Ale Agricola dále pokračuje: ,,Takové trávy jsou spíše podmáčené vodou než ojíněné. Tento úkaz je možné na všech studených místech, dříve než rostliny dorostou do určité velikosti, což je v měsících dubnu a květnu, nebo když se poseče pozdní seno, tak řečená otava v měsíci září.Na kterém místě tedy vlhká tráva neztuhne mrazem, tam je žíla.Pokud bude tato žíla dávat velmi teplé výpary, na takové půdě poroste jen nízká tráva a navíc tráva nezdravé barvy.Také si musíme všímat stromů, které mají na jaře listy namodralé nebo olověně šedé barvy. Větve, obzvlášť horní, mohou být zbarveny černě, nebo jinak nepřirozeně. Kmeny jsou rozeklané a větvě jsou černé nebo pestře zbarvené. Tyto účinky způsobují značně teplé a suché výpary, které poškozují i kořeny stromů, připalují je a činí velmi nepevnými.Proto silný vítr vyvrací tyto stromy častěji než jiné. Tyto výpary vycházejí ze žil. Na místě kde tudíž mnoho stromů, rozestavených v dlouhé řadě, v nesprávnou dobu ztrácejí zeleň a černají nebo se jinak zbarvují a častěji nárazy větrů padají, tam je pod zemí žíla. Také je nutno si všímat toho, že určité rostliny rostou v dlouhé řadě nad žílou a ne tam kde je hlušina.Myslím, že Agricolovi poznatky jsou zajímavé pro lecjakého geomanta či proutkaře. O rudných žílách se totiž uvažuje, jako o jednom z faktorů, které ovlivňují charakter .V Agricolově době byl oblíbeným nástojem k hledání kovů i ,,kouzelný proutek" neboli virgule. I když Agricola sílu virgule a možnosti hledání kovů jejím prostřednictvím uznával, příliš ji horníkům nedoporučoval. Tak jako v každé době i za Agricolových časů běhalo velké množství ,,taškářů", kteří horníkům označili zaručeně bohaté místo na rudu, sebrali peníze a zmizeli, když pak ubohý horník na označeném místě kopal, nic nenašel. Připomíná mi to jeden případ ze současnosti, kdy podobným způsobem postupovala jedna studnařská firma.

Jak s virgulí pracovat

Agricola zmiňuje, že ti kdo s virgulí pracují, využívají k detekci různých kovů, proutků z různých druhů dřevin.Ideální virgulí všestranného využití, je prý vidlice z lísky, obzvlášť pokud keř rostl nad nějakou rudnou žílou. Jinak se hodí především k hledání stříbra, jasanové na měď, borové na olovo a hlavně na cín, a železné nebo ocelové na zlato. Práci proutkaře popisuje Agricola následovně: ,,Oba konce drží v rukou a zatínají je v pěsti. Je nezbytné, aby stisknuté prsty byly obráceny k nebi, aby se proutek zdvihal tou částí, kde se oba konce zbíhají. Když pak přecházejí pomalu sem a tam, stoupnuli si na žílu, proutek se hned obrátí a otočí se. Jakmile posunou nohu zpět a vzdálí se od žíly, zůstane proutek opět bez pohnutí."Tito proutkaři tvrdí, že pohyb proudku se děje díky síle žil, která je často tak velká , že k sobě přitahuje větve stromů, rostoucích blízko u sebe. Agricola se také zamýšlí a spekuluje nad tím, jaká síla působí na proutek i na stromy.Agricolovi současníci byli dvojího mínění. Jedni si mysleli, že poctivým lidem proutek jednoduše nefunguje, a že je to v lepším případě podfuk a v tom horším proutkař používá nějaké zaříkadlo a jde tedy o spolupráci s temnými silami. Pokroucení stromů a jejich větví údajně způsobují suché a teplé výpary žil.

Ale pozor druhý tábor se svým pojetím blíží modernímu nazírání psychotronických jevů. Podle nich se totiž proutek hýbe díky jakési zvláštní vlastnosti proutkaře, protože ne každý to s proutkem umí. Přirovnávají sílu žíly, která k sobě přitahuje větve stromů i virguli, k síle magnetu, který je schopen přitahovat železo. Normální člověk tuto přitažlivost údajně ruší, asi tak jako magnet potřený česnekem nepřitahuje železo. Proutkař (po našem senzibil) tuto schopnost rušit sílu žíly nemá, a tak mu proutek na tuto sílu reaguje.

K tomu, aby proutek správně fungoval je třeba pěti věcí:

I. Velikost prutu. Je-li prut příliš veliký síla žíly jej nemůže stočit

II. Tvar proutku. Pokud není rozdvojen, ona síla jej neobrátí

III. Samotná síla žíly

IV. Správné zacházení s proutkem

V. Schopnost či vlastnost proutkaře nerušit sílu žíly

Agricola podotýká, že se názory na používaní virgule rozcházejí. Hovoří i o zaklínačích, kteří používají jak proutky vidlicovité tak rovné, ale i kouzelné prsteny, magická zrcadla a krystaly. Vše prý spočívá v jistých zaříkávacích formulích, které se Agricolovi nechce zmiňovat.Je si ale vědom, že kouzelný proutek se již vyskytuje u mnoha starověkých národů. (Trochu se obávám, že smíchal dohromady dvě věci -- virguli a tradiční magickou hůl.) Je si vědom i staří tradice, která se udržela až do jeho doby:

,,Staří však nehledali jen to, co slouží k výživě a k ošacení, dovedli přeměňovat i tvary věcí. Egyptští zaklínači měnili proutky v hady a u Homéra Minerva změnila Odyssea rázem v mladého muže a pak zase zpět ve starce. Kirké změnila zase Odysseovy druhy v prasata. Merkur svou berlou bdělé uspává a spící probouzí. A tak kouzelný proutek, jak se zdá, nejprve přešel z nečistých pramenů zaklínačů ke kovům, potom, když se dobří muži odvrátili od zaklínacích formulí a zavrhli je, byl proutek podržen národem prostých horníků a při hledání žil se zachovaly stopy starého používání.…

Agricolův spis je dnes brán spíše jako historická kuriozita. Přesto je pro nás cenným pramenem poznání prastarého proutkařského umění.