Intuice

 

Libor Domas

 

na www.osud.cz

 

Již delší dobu se bavím tím, jak lidé využívají, či jinak všelijak používají svojí intuici.

Snad nejvíce markantní to je u pendlařů a u těch, kteří používají nejrůznějších (pa)tvarů a velikostí "L-drátů". Na něco se ptají, libo na co, prostě na cokoliv a šup, už mají v ruce ten svůj hmatatelný prostředek a kroutí, vrtí, točí a celí blažení se smějou, jak jim to jde a jaké odpovědi dostávají. Takovéto odpovědi berou jako 100% a dále je nezpytují.

 

Ano, sám používám různých prostředků jako jsou runy, archandělské a andělské karty, automatickou kresbu, ale jenom potud, abych více rozvinul, či se upřesnil v tom, co cítím, co si myslím, co vnímám. Toto vše za tím účelem, abych mohl a byl schopen poskytnout co nejvíce fundovanou odpověď. V průběhu příjmu informace takto získané třídím, porovnávám a dále s nimi pracuji.

 

Beru je jako živou, tvárnou formu, nikoliv jako dané dogma. Takže v žádném případě jakékoliv prostředky k většímu využití či k přístupu intuice neodsuzuji, ba naopak, beru je jako velké a mocné pomocníky, před kterými pokorně smekám a vážím si jich. To oni jsou ti, co celou věc řídí, nikolivěk my. My umíme pouze mluvit a známe lidské pocity a emoce.

 

No a o to více mě baví poslouchat a pozorovat ty, kteří tyto pomocníky upřednostňují před intuicí přirozenou. Rád poslouchám historky jako jak jdou vagónem s kyvadlem v ruce a když se jim rozhoupe před nějakým kupé, tak tam zalezou, nebo že když si chtějí koupit knížku, tak otevřou obsah a nad ní bimbají kyvadlem, které že si to ty kapitoly mají přečíst a které ne. No sranda povídám vám.

 

I zkusil jsem párkrát, proč že to jako dělají? No oni, a jak jinak by jsme se to dozvěděli? Jářku, já na to, a co intuice? Vždyť ta přec k tomu je, holenkové! No a vidím tváře zádumčivé, někdy až chmuřící se. Ale! Přesto přemýšlející a hloubavé. Dím jim, vždyť přec intuice je ta, která v nás dříme, která vše řídí, a projevy kyvadlem či čímkoliv jiným, jsou projevy její, byť na hmatatelné, očím vidoucí rovině našeho bytí. Dyť nepotřebujete hejblátek k tomu, aby jste zjistili to, co chcete.

 

Zaposlouchejte se do hlasů vnitřních, hlasu vnitřního srdce, do prvních pocitů, nálad a máte to samé. Opět tváře durdicí se. Však po chvíli, rozjasnění jasné patrné je a od té doby, diskuze více než živá vždy se rozvine. Ano, je to v nich samých, jsou toho součástí! Stačí se jen zaposlouchat, uvědomit si. Vše jedno jest.

 

Souhlasím s tím, že jsou chvíle, kdy se člověk bez těchto mocných pomocníků neobejde a vždy jim za jejich pomoc děkuji, ale ptát se na každý p(r)d, to mě již přijde příliš. Vždyť tím potlačujeme celou naší citlivost, že používáme náhražek, kterých by jsme ani kolikrát používat nemuseli. Vším, co potřebujeme, jsme vybaveni. Vše další je bonus. Ale na nás záleží, zda-li si ho zasloužíme.

 

Co dodat na závěr? Poděkování. Děkuji jim všem, že jsem si mohl na jejich příkladu uvědomit si, co to intuice je - a co hlavně - jak s ní pracovat, jak ji využívat, jak s, v,  a skrze ni vnímat, pomáhat a žít. Děkuji jim.