Kouzelný proutek

 

     Proč někdo dokáže použitím proutku nebo virgule najít  vodu či ztracené předměty, dnes ještě nedokážeme vysvětlit. Zdá se však, že tito lidé jsou mimořádně citliví na magnetické pole Země, a to se dá do jistého rozsahu změřit.*

 

     Při hledání skrytých nalezišť vody, ropy či minerálů se proutkaři zvyšuje krevní tlak a rychlost tepu. Andrew Archer z Anglie o svém mimosmyslovém vnímání a nadání říká: „Nejdůležitější je  uvolnit se. Když jdu krok za krokem po určitém kousku země, postupuji rovnoměrně a soustřeďuji se na to, co hledám. Nepocítím trhnutí, spíš plynulý tah dolů, směrem k zemi. Někdy je tak silný, že mi proutek téměř vytrhne z rukou.

 

     A. Archer dokáže rozlišit, zda našel vodu, kov nebo ropu. Nejenže určí hloubku, v jaké se látku nachází, směr proudění, ale i to, o jaké množství se jedná.

 

 

Pochybnosti a jistoty

 

     Používání proutku při hledání skrytých věcí je známé už tisíciletí. Jeskynní kresby znázorňují proutkaře při práci v prehistorických dobách. I staří Egypťané a Číňané znali tento způsob a využívali ho k hledání podzemních vod. V lexikonech se o technice proutkařství praví: „ Za nejvhodnější se pokládá vidlicovitá větev lísky uříznutá ve svatojánské noci, což provázely různá zaříkávadla a ceremonie – člověk ji většinou držel oběma rukama za rozvětvenou část před sebou tak, aby konec vidlice směřoval nahoru. Potom se měla vychýlit na místo, kde se nacházely hledané předměty.

 

     Na tomto postupu se dodnes příliš nezměnilo, když přihlédneme k tomu, že profesionálové používají kovové virgule.

 

     Jak proutek vlastně funguje? Běžnou představou je, že hledané předměty (vodní nebo rudné žíly, prameny ropy) vydávají záření, které proutkař zachytí svým nástrojem. Proutkařství se proto někdy nazývá i rádioestézie (citlivost na záření). Stejný pojem se používá při práci s kyvadlem.

 

     Jeden z nejznámějších proutkařů, Tom Lethbridge, objevil, že změnou délky nitě, na které kyvadlo visí, ho lze „naladit“ na různý druh minerálu – například 77,5 cm na měď; 56 cm na stříbro a olovo. Během své dlouholeté praxe dospěl k závěru, že kyvadlo může reagovat dokonce i na lidské emoce (zlost, hněv) a na fyzický stav člověka jako je spánek, chlad či smrt.

 

     Seriózní výzkum proutkařství začal ve Francii počátkem minulého století. V této zemi založili i první proutkařskou společnost. Postupně přibývali badatelé v Anglii, Rusku, Kanadě, kde dokonce Ministerstvo zemědělství zaměstnávalo proutkaře.

 

     V roce 1989 se v Mnichově uskutečnil rozsáhlý test, kterému se podrobilo více než 500 proutkařů. K pokusným účelům postavili dřevěnou budovu, ve které byla  i  deset metrů dlouhá běžecká dráha. Pod ní se nacházelo potrubí a do něj se dala vhánět voda. Proutkaři měli zjistit, kde se nachází potrubí s vodou. Vedoucí projektu Herbert Konig shrnul výsledky: „Je třeba připustit, že někteří jedinci reagují na místo, například vychýlením proutku. Přitom to nelze vysvětlit běžnou senzorikou.“ Přestože se tým vědců vyjádřil velmi zdrženlivě, kritici by měli zbystřit pozornost. Většina z nich je totiž přesvědčená, že vychýlení lze vysvětlit přirozeným způsobem: jen co proutkař získá dojem, že je v blízkosti hledaného předmětu, podvědomě se mu začnou pohybovat ruce nebo ramena a tím vyvolávají očekávané vychýlení proutku. Jelikož nejsme schopni vědecky  objasnit nadání na tuto činnost, nelze vyloučit ani tento názor.

 

     Už naši předkové intuitivně cítili, že některá místa negativně působí na lidský organismus, proto se jim vyhýbali. Proutkař je dokáže spolehlivě lokalizovat. V geopatogenních zónách, jak se tato místa nazývají, je narušena homogennost elektromagnetického pole. Pokud se v takové lokalitě déle zdržujeme, můžeme ztratit až padesát procent bioenergie. Mnohá vědecká pracoviště na světě udělala po zhodnocení vlastních výzkumů stejný závěr: dlouhodobá expozice v takové zóně způsobuje některé nádorové, srdečně-cévní a revmatická onemocnění, taktéž i poruchy spánku a zvláštní stavy únavy.

 

     Narušené elektromagnetické pole působí negativně na všechno živé. Proto například pěstitelé citrusových plodů v Kalifornii a na Floridě spolupracovali v 90. letech minulého století se slovenskými psychotroniky v Senci a ve srovnání s jinými podobnými výrobky na světě měl víc předností – byl účinnější a ekologicky čistější. Po jeho aplikování zaznamenali farmáři mnohem větší úrodu.

 

     Lidé s mimosmyslovými schopnostmi se podílejí už i na výstavbě mnohých moderních budov na světě. Služby proutkařů  využili například i při stavbě radnice v kanadském Torontu, která svým umístěním, tvarem, jakož i vnitřním řešením a vybavením působí mimořádně pozitivně. Moderní komplex se skládá ze dvou 24 poschoďových budov zakřivených proti sobě. Mezi nimi je hlavní zasedací sál ve tvaru disku. Všechno je zvenku i vnitřku zakulacené, dokonce i veškerý nábytek je oblý. Ostré hrany a úhly totiž vytvářejí anomálie. Elektrické pole se soustřeďuje v hrotu, při oblém tvaru se rozloží rovnoměrně, takže pole se harmonizuje.

 

 

Síla magických linií

 

     Zda proutkař používá kovové tyčky, vrbové nebo broskvové dřevo na nalezení vody nebo minerálů, je jedno. Žádný z těchto materiálů nepracuje sám od sebe – musí zde být lidské médium. Proutkaři jsou zvlášť citliví na takzvané magické linie, které se táhnou v zemi. Téměř třicetimetrovou  lokalizovali v anglickém hrabství Hampshire. Táhne se přes Stonehenge a katedrálu v Salisbury, zasvěcenou Panně Marii. Tohle místo bylo ohniskem nevysvětlitelných úkazů: roj létajících mravenců vytvořil husté mraky kolem věže katedrály. Kdykoli má zemřít biskup ze Salisbury, objeví se zde tajemní bílí ptáci.

 

     Magické čáry objevili proutkaři i v Číně. Táhnou se nejprve rovně, ale potom, když dosáhnou určitého epicentra, se točí a vytvářejí spirály, jakoby tam koncentrovaly svoji sílu. Podstata této síly je dosud nevysvětlená, přestože lung mei anebo dračí cesty, jak se magické linie nazývají, odborníci vyznačují i na novodobých mapách. V Číně mohli být popuze císaři nebo členové jejich rodiny  pochováni na „dračím chodníčku“. O čárách se předpokládalo, že přivádějí čínskému císaři do hlavního města Pekingu sílu a energii.

 

 

Test vše prozradí

 

     Při hledání zdrojů se používají různé druhy proutků. William Cookworthy, který žil v 18. století, doporučoval použít dva proutky, spojené tak, aby tvořily písmeno x. Dva proutky lze svázat dohromady nebo použít vidlicově rozevřenou větvičku z vrby či broskve.

 

     Proutkaři dnes většinou používají kovové virgule. Mnozí po svých mnohaletých zkušenostech  říkají, že tuto mimosmyslovou schopnost si může vypěstovat každý člověk. Důležité je věřit, že tuto techniku dokážeme zvládnout. Při testování talentu na proutkařství doporučují vyzkoušet kyvadlo. Na nit, dlouhou přibližně deset centimetrů, zavěsíme prsten nebo knoflík. Kyvadlo držíme asi 2,5 centimetrů nad levou rukou. Po krátkém čase uvidíme, zda začne opisovat malé kruhy. Když si nyní předáme kyvadlo do druhé ruky, takže bude viset nad naší pravou rukou, pravděpodobně zjistíme, že kruh, který opisuje, se točí opačným směrem (většinou ve směru hodinových ručiček nad pravou rukou a opačně nad levou). Potom si uděláme malý pokus: na minci položíme tři knihy. Kyvadlo by se mělo začít pohybovat okamžitě, jak se ocitne nad kovem.

 

(Zdroj: týdeník Spirit č. 34 a 35 z 23.8. – 29.8.2004 a  30.8. - 5.9.2004)

 

* Nejde jen o detekci magnetického pole ale o formální pole, tedy o odezvu všech tříd jevů ve formálním poli, přičemž i magnetické pole je pravděpodobně formálním polem nějakého hmotného jevu, patrně polarity, a gravitační pole je formálním polem hmotnosti. Voda má svůj vlastní otisk ve formálním poli a proudící voda také. Dokonce i historický věk archeologických nálezů může proutkař odečíst z formálního pole. DN)