O fungování své virgule a poznatcích takto zjištěných český psychotronik Ing. P. Kozák v již 6-ti knihách.  Ing. P. Kozák pořádá i   zajímavé semináře včetně praktických ukázek.  Pozvánku na seminář  si určitě alespoň přečtěte, stejně jako následující ukázku! 

Energetické linie, anglicky ley lines nebo prostě ley, objevil Alfred Watkins ve dvacátých letech tohoto století. Jemu samému bylo tehdy už šedesát pět let a spíš než nápad to byla intuice, která mu přinesla myšlenku o přímkách, spojujících posvátná místa v kraji. Od těch dob bylo linií nalezeno hodně, mají svá jména (Saintburská, Sarumská) s „rozšířily se„ ve Francii a Německu. Erich von Däniken je zkoumal přímo v panevropském stylu, přičemž si přišly na své i Delfy. Linie spojují kamenné kruhy, menhiry, kostely a katedrály, pahorky, hradiště a středověké hrady. Zpočátku byly chápány jako jakési spojovací čáry, na kterých jsou seřazena jednotlivá místa a které bylo možné prostě vyhledat na mapě. Později již byl přikládán význam jejich energetickému charakteru a s tím přišly otázky po způsobu vzniku přímek a jejich smyslu.

  Dnes víme, že linie je svislá rovina energie protínající zemský povrch a mající své koncové a mezilehlé body. Základním mechanismem tvořícím přímky spolupůsobení energie oněch dvou krajních míst, která jsou jakýmsi způsobem k sobě vstřícná. Přitom je lhostejné, jsou-li to pouhé přírodní body, megality nebo sakrální stavby. Výsledná přímka může spojovat i více bodů, pokud druidi nalezli místa s výstupem zemské energie v zákrytu. Do existující linie mohly být kameny nebo stavby doplňovány sekundárně, nebo ley zůstala pouhou úsečkou mezi koncovými body.

  Energetický bod pracuje samozřejmě v úhlu 360° a vytváří tedy radiální spojnice s více nebo méně vzdálenými sousedy. V terénu pak vzniká soustava průběžných linií a radiálních „pavouků„, která je dost spletitá a náročná na orientaci.

  Záležitost samozřejmě nespočívá jen ve vyhledání možných přímek na mapě. Je nutno v terénu navštívit koncové body a průsečíky a na místě psychotronicky ověřit existenci a polohu přímek z daného průsečíku vycházejících. Nejzajímavější činí tuto práci vynášení změřených azimutů doma do mapy, kdy se objevují místa na druhé straně linie. Příkladem linií je rozměrnější skupina z Pošumaví na obrázku.

(Jak jsem se již několikrát přesvědčil, Ing. Kozák používá virguli ve tvaru pružiny dlouhé cca 40 cm, kterou vyrábí Pérárna v Louňovicích. Už jí mám také - webmaster)