Virgule V předchozím textu jsem v souvislosti s identifikací energetických složek použil slovo "virgule", které u mnohých lidí vyvolává pochybnosti. Virgule neobstála ani v jediném testu a James Randy nabízí jeden milion dolarů každému, kdo označí v jednom z deseti kontejnerů skryté libovolné medium. Pro proutkaře je to zajímavá nabídka, ale dosud ani jediný od Jamese Randyho milion dolarů nezískal. Pochybnosti tedy přetrvávají, ale pokud budu chtít aby můj další výklad nebyl rovněž zpochybněn, musím nejprve reakce virgule obhájit.

V roce 1980 prověřoval James Randy v Austrálii jedenáct proutkařů. Pod povrchem země bylo uloženo deset vodovodních trubek a v kterémkoliv okamžiku zkoušky mohla voda namátkově jednou z nich protékat. Úkolem proutkařů bylo určit ve které trubce voda protéká. Proutkaři neuspěli, protože pořadatelé testu předem stanovili nesplnitelné podmínky a proutkaři bez znalostí zákonitostí energetických složek a jejich vlastností nemohli uspět.

První podmínkou pro zdařilý průběh testu je výběr trasy, kterou budou proutkaři procházet při hledání skryté plastové vodovodní trubky. Místo musí být přijatelné z hlediska energetických složek jiných P-nábojů. Energeticky čisté místo v požadované délce trasy snad ani neexistuje. Účastníci testu před jeho zahájením musí nejprve zmapovat celou trasu z hlediska stávajících energetických složek a v terénu je označit. Je nutné v označení rozlišit EZ pohyblivé a nepohyblivé. V průběhu testu musí být obloha bez mraků. Plastová trubka může být na celé trase umístěna v kolmém směru ku trase pouze jedna a musí jí neustále protékat voda. P-náboj protékající vody předává energii okolní hornině, v níž se podle místních podmínek nějaký čas akumuluje a vyvolává reakce virgule i po zastavení protékající vody. Deset trubek, v nichž se střídavě zavírá a otevírá voda, vyvolá v místě trasy pouze energetický zmatek.

Test musí probíhat tak, že jeho účastník prochází trasou a virgulí označuje všechny reakce. Kontrolní identifikaci učiní v opačném směru a jsou-li reakce shodné, vytyčení E-zón je ukončeno. Následovně provede vizuální vyhodnocení jejich rozestupů. Někde uprostřed několika desítek rozestupů se nachází jeden rozestup několikrát větší. Je to energetický prostor a hledaná trubka se nachází v jeho středu, v místě, kde virgule nereagovala. Tento postup platí pouze pro kovovou virguli o tvaru a velikosti podle obrázku 1 (fotografii virgule rád zašlu).

Zpochybňování činnosti virgule vyplývá také ze skutečnosti, že dosud nebyl zkonstruován měřicí přístroj, který by shodně označoval její reakce. Stanovisko skeptiků všichni dobře známe a jestliže budeme hodnotit jejich argumenty z hlediska poznatků současné vědy, musíme s nimi souhlasit. Postačí však jen poněkud málo doplnit stávající poznatky a kritika virgule dostane jinou podobu.

Zmíním se o setkání s člověkem, který u lidí vyvolával obdiv svými mimořádnými schopnostmi. Lidé se obvykle s takovými schopnostmi rodí avšak u pana Oldřicha Hradila (1912 - 1989) z Brna tomu bylo jinak. Po těžké otravě olovem ztratil schopnost vnímat teplo a chlad, jeho receptory místo na tyto veličiny reagovaly na cosi záhadného, v čem se v počátku nedokázal orientovat. Již v nemocnici však poznal, že neznámý pocit, který se šířil jeho tělem od nohou směrem k hlavě nebo opačně, vyvolávají lidé, kteří se pohybují po chodbě, zdí oddělené od jeho lůžka. Za několik dalších dnů se naučil rozlišovat, zda po chodbě kráčí žena nebo muž. Když jsem se s ním seznámil, rozlišoval již asi osmdesát druhů reakcí, které na jeho receptorech vyvolávaly nejrůznější vjemy. Neomylně pouhou dlaní identifikoval druhy kovů v krabici, na hřbitově se zavázanýma očima spolehlivě určil, zda je v hrobě pochován muž či žena, nebo muž a žena. Sdělil mi, že můj soused v domku přes ulici má rakovinu (což se později skutečně prokázalo), zachycoval prostě mnohem více podnětů, než jsem schopen identifikovat virgulí, navíc s tím rozdílem, že dokázal okamžitě určit jejich zdroj a intenzitu. Již zesnulý profesor František Kahuda experimentoval s jeho zvláštními schopnostmi a vedl o tom patřičné záznamy.

Při setkání s panem Hradilem jsem pochopil, že čidlo pro měřicí přístroj, který by mohl nahradit virguli, a které mnoho let marně hledám, má každý člověk (snad i jiné organismy) zabudované ve svém těle. Napadlo mne, že když lze receptory tepla a chladu ovlivnit olovem,aby reagovaly podobně jako virgule, mohlo by se s nimi experimentovat. Dotazy u lékařů a studiem odborné literatury jsem postupně dospěl k názoru, že to nebude snadné. Zmíněné receptory tepla a chladu se dosud nacházejí v té oblasti medicíny, která teprve bude prozkoumána, současné poznatky neumožňují využití receptorů pro jiný výzkum. Z toho vyplývá, že virgule, stejně jako receptory tepla, se nachází v oblasti, která dosud nebyla objevena. Používání slova "nevědecké" v souvislosti s virgulí se jeví jako zastaralé. Je zapotřebí si uvědomit, že reakce virgule i energie, na kterou virgule reaguje, jsou v souladu s přírodními zákony, které všichni dobře známe.

Sání hrotem Faraday zdůvodnil indukcí, odpudivá síla nebyla dosud zdůvodněna. V učebnicích je uvedeno, že nevíme proč k tomu dochází, známe jen experimentální skutečnost, že dvě kladná tělesa se navzájem odpuzují. Domnívám se, že v oné maličkosti, kterou Faraday i jeho následovníci nepokládali za důležitou, je skryto mnohem více než tajemství virgule. Demonstrace sání hrotem je pro fyziku pouze laboratorní záležitost, nikde jsem se nesetkal s poznatkem, že je to funguje na všech hrotech, které nás všude obklopují, jako např. věže, komíny, vysoké budovy apod. V dalším textu se budu uvedenými fenomény podrobněji zabývat a budu prokazovat jejich využívání v historii.

Když jsem se z internetu dověděl o milionu dolarů, které pan James Randi nabízí za identifikaci správného kontejneru, rozhodl jsem se to prověřit. Zakoupil jsem deset kontejnerů a po několika týdnech experimentů jsem pochopil, že není snadné určit správný kontejner, ale získal jsem také mnoho dalších zkušeností. Energeticky nejčistější místo pro kontejnerové experimenty, které jsem ve svém okolí vyhledal, byla osamělá asfaltová plocha. Nacházely se v ní pouze EZ a interzóny podzemního kabelu 22 kV, EZ a interzóny podzemních pramenů a několik neznámých EZ. Nepohyblivé energetické složky kabelu jsem označil barvou, a pohyblivé složky jsem denně kontroloval. Na místa mimo EZ a interzóny jsem rozmístil kontejnery a požádal jsem asistenta, aby do jednoho z nich umístil nabitý velkokapacitní kondenzátor. Když jsem bez zaváhání označil ten správný, bylo to podezřelé, uvědomil jsem si, že kdyby to bylo tak snadné, pan James Randi by milion dolarů už nenabízel. Nemýlil jsem se, po několik dalších dnů jsem označoval prázdné kontejnery. Abych zjistil příčinu neúspěchu, věnoval jsem se výzkumu zkušební plochy. Každý den jsem zaznamenal do výkresu všechny energetické složky, které jsem na zkušební ploše identifikoval. Je to časově náročné, protože kovová virgule reaguje na EZ a interzóny pouze v kolmém směru nebo v malé odchylce od něj. Z toho důvodu je nutné provádět identifikaci ve více odlišných trasách.

Zjistil jsem, že pouze EZ a interzóny podzemního kabelu se nacházely na stejném místě, ostatní energetické složky měnily své polohy. Energetický chaos vyvolají bouřkové mraky, stejně jako proměnný průtok vodních toků. Nenalezl jsem odpověď na změnu energetických složek v krátkém časovém úseku, kdy zkušební plocha byla po dešti mokrá. Dospěl jsem k závěru, že v testu pana Jamese Randiho s deseti kontejnery bych mohl uspět pouze tehdy, kdyby se mohl konat v době kdy to funguje, v době kterou nelze předem určit. V žádném případě ale není možné provádět test v městské zástavbě, kde každé zapnutí nebo vypnutí elektrického spotřebiče mění strukturu energetického rastru. Pokud by se pan James Randy spokojil s jiným testem, mohu připravit neomezený počet asistentů, kterým bude virgule reagovat jednotně. Mám na mysli identifikaci "tvrdých" a nepohyblivých EZ rozvodu vysokého napětí.

Každého bude zajímat proč nelze nalézt alespoň několik proutkařů, kterým by virgule reagovala shodně. Podnětů pro reakce virgulí je velké množství, stejně jako je mnoho dalších vlivů, které reakce ovlivní jiným způsobem. Jedním z vlivů je velikost a tvar kovové virgule. Používám virguli, která se vejde do dlaně. (obrázek 1). V případě, že její přední část je dlouhá 6 cm, reaguje na EZ i interzóny. Zkrátím-li její přední část o jeden cm na 5 cm, reaguje pouze na EZ, na interzóny nereaguje. Je to důležitý poznatek, bez kterého by nebylo možné energetické složky rozlišovat. Sjednocení reakcí virgule u členů dowsingových skupin by umožnilo provádět statistický výzkum systematicky. Každý nový poznatek vyžaduje série pokusů, větší počet experimentátorů by výzkum urychlil.

Občas mne někdo požádá o předvedení identifikace energetických složek. Rád vyhovím, protože se v některých případech také něčemu přiučím. Začínám obyčejně tím, že v ES potoka demonstruji reakce virgule a popisuji vlastnosti ES. Opakuje-li to po mně někdo se svou virgulí, neuspěje, virgule mu reaguje jinak. Pokusí-li se o to znovu s moji virgulí, jeho reakce jsou shodné s mými. Totéž se opakuje při identifikaci EZ i interzón. V husté městské zástavbě jsou nesčetné P-náboje interaktivní a vytvářejí společný ES na velkých plochách. V tomto prostředí virgule reaguje omezeně a odlišně. Jako základní předpoklad pro práci s virgulí pokládám orientaci v ES. Několikrát jsem se pokoušel podrobným popisem své zkušenosti předat, ale neuspěl jsem, protože některé praktiky je zapotřebí v průběhu názorných ukázek opakovat a vylepšovat.

Neomylnost virgule lze prokázat následujícím experimentem. Na jedné straně vodního toku vytyčíme EZ do vzdálenosti několika set metrů. Do ES vodního zdroje umístíme skupinu kondenzátorů o celkové kapacitě asi 2 F. Po připojení kondenzátorů na napětí asi 12 V zvětší EZ své původní rozestupy (oba P-náboje – vodního toku a kondenzátorů jsou v interakci). Na konci vytyčené trasy budeme mít po levé straně rozestupy menší (kondenzátory nejsou připojeny na napětí), po pravé straně budeme mít rozestupy větší (kondenzátory jsou připojeny na napětí). Virgule bude reagovat pouze na jedny rozestupy. Tak poznáme, zda kondenzátory jsou zapojeny či nikoliv. Dále se dohodneme, který stav bude označovat tečku, druhý bude čárka. Pomocí Morseovy abecedy vyšleme v dohodnutých intervalech od vodního toku na konec vytyčené trasy zprávu. Je to natolik přesvědčivé, že nelze výsledek experimentu označit jako náhodu. Není to ale důkaz jediný, další budou následovat.

Dřevěným proutkem jsem zkoušel identifikovat energetické složky a nabyl jsem tyto zkušenosti. Čerstvě uříznutý proutek na energetické složky potoka nereagoval. Po několika dnech, když zasychal, reagoval pouze na ES ve všech jeho částech. V místě mého zkušebního potoka je to vzdálenost šest metrů na každou jeho stranu. Je to moudré opatření přírody, v blízkosti potoka lze předpokládat, že půda má dostatečnou vlhkost pro zakořenění. Pohyb proutku si vysvětluji tak, že jeho buňky zaznamenaly kritickou situaci a ve vlhké oblasti se pokoušely zakořenit. Potřebnou energii k ohybu odebraly z mého těla. Na první EZ potoka, která je od ES vzdálena asi 10 metrů, dřevěná virgule již nereagovala. Pomocí kyvadla identifikovat energetické složky nelze, při průniku EZ brání reakci jeho setrvačnost.

Měřicí přístroj nemůže být nahrazen virgulí, stejně jako nenahradí slepcova hůl jeho zrak, ale také nám může pomoci k orientaci v neznámých oblastech. Reakce virgule na energetické složky lze onačit jako první krok k neznámé energii, který se dosud nepodařilo učinit jiným způsobem. Závěrem mohu konstatovat, že doba, ve které činnost virgule byla zpochybňována, spěje ke konci a lze očekávat, že v dohledné době bude podstata jejích reakcí vědecky potvrzena.