Autor "Servín"

na stránkách www.ufo.cz

napsal o zónách a virgulích toto

(bohužel jen s vybranými obrázky):

Virgule je jednoduché zařízení, které ve spolupráci s lidským tělem určitým způsobem reaguje na jakási pole, vyskytující se v našem okolí. Zdá se, že nějaká pole vytváří nebo ovlivňují například přírodní nebo umělé poruchy zemské kůry. Různé typy polí vznikají při činnosti elektrických zařízení a dokonce i kolem lidského těla je pole, které lze virgulí zjistit. Nechci se zatím pouštět do úvah o charakteru a podstatě těchto polí, drobný náznak učiním ve druhé části tohoto příspěvku. Jinak je to neprobádaná oblast vhodná pro další průzkumy a důkladná měření.

Existuje určitý fenomén, který pro účely tohoto článku budu nazývat zóna. Dovoluji si tvrdit, že skutečně existuje, jelikož jsem schopen ji opakovaně detekovat na tomtéž místě, a to třeba i po několika letech. Jedná se snad o průniky jakýchsi polí. Samotná zóna má tvar plochy, která je vždy kolmá k zemi. Ve vodorovném směru se může různě vlnit. Netroufám si však tvrdit, že je totožná s patogenními zónami, známými z psychotronické literatury. K tomu nemám v této oblasti dostatek zkušeností. Podle údajů z literatury se zdá, že kromě mnou zjištěných zón existují i jiné typy, které nedokážu detekovat. Ovšem i ty poznatky, které jsem získal, mě dovedly s pomocí nepříliš znásilněné logiky k závěrům tak podivným, že by vás snad mohly taky zaujmout, případně inspirovat.

Zónu je možné zjistit pomocí virgule. Používám virguli znázorněnou na přiloženém obrázku (obr.1, obr.2, obr.3). Materiálem je libovolný drát tloušťky cca 1 mm. Ohyby drátu samozřejmě nejsou tak ostré (nechtělo se mi malovat oblouky - ve Wordu je to piplačka). Délka virgule odpovídá zhruba délce dlaně (bez prstů), výška asi taková, aby se to dalo pohodlně držet za oba konce mezi volně roztaženým palcem a prostředníkem. Svislé úseky musí lícovat, aby se virgule dobře otáčela. A co je nejdůležitější - konce musí být ostré, ovšem bez otřepů. Lze toho snadno dosáhnout jemným pilníkem. Ještě jednou zdůrazňuji - bez ostrých konců se virgule špatně otáčí a tím pádem nefunguje. Hlavní příčinou nefunkčnosti je tento drobný technologický detail. Správně vyrobená virgule funguje každému průměrně šikovnému člověku (pokud mu nechybí prsty). Je jasné, že ji musíte držet lehce, abyste si nepropíchli kůži. Osa otáčení přitom směřuje kolmo k zemi, špičky opíráme o bříška palce a prostředníku, přičemž palec je nahoře. Základní tvar jsem okoukal, na ostré špičky jsem přišel až po dvou dnech marných pokusů. 

Vlastní měření probíhá následovně. Ruku s virgulí suneme vpřed ve směru zhruba kolmém na předpokládaný směr očekávané zóny. Špička virgule přitom nesměřuje přímo dopředu, ale šikmo (asi 45o ) ke směru pohybu. Je dobré mít přitom ve druhé ruce zásobu dřívek (sirky, párátka ap.), kterými si označujeme zjištěné zóny (ještě lepší je mít na to pomocníka). Virgule se v zóně natáčí souhlasně se směrem zóny (plocha proložená virgulí splývá s plochou zóny). Zóny v běžné místnosti tvoří síť, jak je naznačeno na obrázku (půdorys). V každém místě křížení dvojic zón jsou údajně čtyři kritické body, na nichž není dobré se dlouhodobě zdržovat (postel, pracovní stůl ap.).

Virgule ukazuje pouze průběh zóny, nerozlišuje se orientace. Virgule v zóně reaguje podobně, jako cívka v magnetickém poli. Pokud se začne odchylovat ze zóny, jakoby se v ní indukoval proud, který ji zase vrátí zpět. Proto s ní musíme do zóny "najiždět"; k natáčení do směru zóny dojde jen v případě, že se ruka s virgulí pohybuje.

Při velmi pomalém pohybu se dají rozlišit i slabší zóny, které jakoby obklopovaly tu silnější. Připomíná to čarové spektrum. V místě křížení zón se velmi špatně měří. Virgule se nastavuje do různých směrů.Při uchycení jinak než prsty virgule nefunguje.

Uvnitř domu na sebe zóny navazují bez ohledu na vnitřní příčky. Zóny v místnostech umístěných nad sebou probíhají téměř totožně. Vnitřní zóny nenavazují na zóny venkovní. Venkovní síť je řidší a jiná. Těsně u zdi již není možné zjistit pokračování zón, protože měření je ovlivněno blízkostí zdi. Virgule je od zdi "odtlačována", zrovna tak jako od kamene, kmene stromu nebo od lidského těla.

Zóny se vytvářejí nad kořeny stromů, kopírují okraje vodních nádrží (i kaluží). Je možné zjistit vodovodní potrubí, nepodařilo se mi však určit vodní prameny nalezené proutkařem.

Umístění zón nezávisí na čase, intenzita ano. Maximum intenzity je kolem třetí hodiny ráno, minimum kolem jedenácté až dvanácté hodiny dopolední. Rozdíly mezi minimem a maximem se mění podle měsíčních fází, v průběhu roku se trochu posouvá čas maxima a minima (údaje v tomto odstavci pochází z literatury).

Kolem svisle postaveného kamene (typu menhiru) se vytváří zóny v podobě paprsků směřujících na všechny strany. Dají se zachytit až do vzdálenosti několika metrů od kamene (kámen cca 0.5 m vysoký). Paprsky byly zjistitelné i několik minut po odstranění kamene!

Teď si dovolím malou úvahu o tom, co to vlastně ty popisované zóny mohou být.

Virgule velmi prudce reaguje v blízkosti jiskřícího Van den Graafova generátoru (délka jiskry asi 4cm, vzdálenost cca 0.5-1m). Blíže již špička virgule začne odsávat náboj generátoru.

Reakce na Van den Graafův generátor napovídá, že by tu mohl být blízký vztah k elektrostatickému poli. Statická elektřina je neustále přítomna kolem nás a často ji i pocítíme.

Rozložení elektrostatického pole například kolem izolátorů vysokého napětí se laboratorně zkoumá pomocí tzv. elektrolytické vany. V literatuře je uvedeno, že výsledek měření v elektrolytické vaně je ovlivněn tvarem místnosti, v níž probíhá měření. Vzhledem k tomu, že ve všech místnostech klasického pravoúhlého tvaru, v nichž jsem měřil, probíhaly zóny tak, jak je znázorněno na obrázku (nikde nesměřovaly rovnoběžně se stěnami), mám za to, že i toto rozložení je dáno tvarem místnosti. Všechno tedy nasvědčuje tomu, že zóny mají mnoho společného se statickou elektřinou a jejich průběh je možné ovlivnit hmotnými předměty.

Zóny jsou vždy kolmé k povrchu země. Dají se zjistit i několik metrů (možná i výše) nad svým zdrojem. Elektrostatické pole samo o sobě nemá důvod se orientovat kolmo k zemi a jediné pole, které má vždy tuto orientaci, je pole gravitační. Nabízí se tu možnost jakési interakce mezi gravitačním a elektrostatickým polem. Je to samozřejmě pouhá spekulace, ale o to snad právě jde?