Vlastivěda - Osice

Up

 

Vlastivěda  královéhradecka

 

Kulturní a hospodářský snímek okresu

Místopisné prameny učitelstva k 50. výročí ČSSR zpracoval

Václav Horyna

 

okresní pedagogické středisko v hradci králové

 

1968

 

OSICE

 

Místní jméno:Vzniklo z osobního jména Osa (Vosa), jako ves lidí Osových (Vosových). Toto příjmení povstalo ze staročeského obecného podstatného jména osa, později vosa. Druhý tvar se vyskytuje ke konci 15. století. V polovině 17. věku je obec psána i Vosice Velké na rozdíl od Vosic Malých (Osiček) ; od roku 1921 platí úřední název v dnešní podobě.

 

Komunikace: Silniční spojení má vesnice výhodné. Leží na křižovatce silnic Staré Ždánice – Syrovátka – Roudnice a Rohoznice – Lhota pod Libčany. K silnici 1. třídy Praha – Hradec Králové jsou 4 km. Obcí projíždí autobus ČSAD, k železniční zastávce ve Lhotě p. L. jsou 2,5 km, na nádraží v Dobřenicích 3,5 km. Vzdálenost od okresního města:15 km. Popisných čísel:102. Pošta:V místě. Nadmořská výška:270 m. Počet obyvatel: 344. Zaměstnání: Obec byla vždy převahou zemědělská. Nyní je v zemědělství 123 lidí, v průmyslu pracuje 46 dělníků, ve stavebnictví 8, do služeb je zapojeno 10, ostatních profesí je 27, zbytek tvoří mládež.

 

Příroda: Osice leží na vyvýšené rovině, přečnívající okolí o 30 m. K jihu a východu se terén svažuje prudce, k severu pozvolna a na západ pokračuje rovina k Dobřenicům. Půda osického katastru je středně úrodná, k jihovýchodu převážně těžká ; vyhovuje pšenici i cukrovce. Než se JZD specializovalo, pěstovaly se ve značné míře brambory. Uprostřed obce tryská silný pramen pitné vody nikdy nevysychající.

 

 Úvod do dějin: Podle vykopávek v písníku z roku 1886, kdy bylo objeveno na katastru obce pohanské pohřebiště, je patrno, že vyvýšenina okolo Osic byla obydlena už v době předhistorické. Pravděpodobně šlo o hradiště z úsvitu slovanské epochy. První historické zprávy o vesnici souvisejí s dějinami Opatovického kláštera, jemuž od 11. století náležela. Památky na nejstarší období Osic jsou uloženy ve Vlastivědném muzeu v Pardubicích. (Do roku 1949 byla totiž vesnice součástí pardubického okresu).

Od roku 1436 patřila Diviši Bořku z Miletínka, majiteli kunětického zboží. V roce 1491 připadly Osice s poddaným lidem Vilému z Perštejna, který je připojil k svému pardubickému panství.

Robotou byli Osičtí povinni dvoru Staré Ždánice. Když Pernštejny vystřídala císařská komora, vládli nad vesnicí její hejtmani, a jak vypravovali staří pamětníci, ti nevyžadovali na poddaných tuhou robotu. Osické pracovní síly na císařských Ždánicích byly trnem v oku dobřenickému zámku, který o ně usiloval, avšak komora nechtěla o prodeji vesnice slyšet.

 

20. století: Jeho začátek je provázen katastrofou. V roce 1908 vznikl mezi chalupami k Sedlici požár, který strávil 13 stavení. Byly to stavby s doškovými střechami, stodoly roubené s okapem až k zemi, krásné typy lidové architektury. Požár tehdy rozrušil celou krajinu a jedna osická ulice se od té doby jmenuje Spálená. (Dvě stodoly ve vsi rozvalila větrná smršť v r. 1929 a poslední byla z bezpečnostních důvodů stržena v r. 1961. Zbylá dvě obytná stavení zbořili jejich majitelé roku 1965.)

Z první světové války se domů nevrátilo 23 osických občanů. Nedostatku půdy částečně odpomohla dílčí parcelace velkostatku v Dobřenicích, avšak pozemková reforma žádaného cíle nedosáhla. Statek přešel do rukou finančního magnáta dr. Löwensteina, generálního ředitele Škodových závodů.

Obecní kronika vyzvedá vzájemné přátelské vztahy místních občanů v letech nacistické okupace. Všichni byli v odporu proti vetřelcům zajedno a po sousedsku si vypomáhali. Od ledna 1945 ukrývali po staveních osm sovětských zajatců z pochodu smrti. Totálnímu nasazení v Říši neunikli dva mladí lidé, hrůzy koncentračního tábora v Dachau prožil jeden občan.

Po osvobození se počal hospodářský a i kulturní život v Osicích slibně rozvíjet. Na zbořeništích dřevěných chaloupek vyrostly moderní vilky se vším hygienickým zařízením, blátivá silnice dostala dlažbu, chodníky jsou upraveny jako ve městě a lemovány stromořadím javorů a jeřábů.

Socializace zemědělství: Progresivní myšlenka společného hospodaření na půdě zapustila v Osicích kořeny rok po Únoru a vesnice se tím přidala mezi první na okrese. Protože malá výměra pozemků nedovolovala uplatnit velkovýrobu v plné šíři a bránila mechanizaci, sloučili se osičtí družstevníci v roce 1961 s JZD Trávník, o čtyři roky později k nim přibyla i Syrovátka a v roce 1968 Polizy. Spojené JZD 8. březen hospodaří nyní na 700 ha, má 154 členů o věkovém průměru 54 roků. Specializuje se na výkrm skotu a mlékaření, pěstuje pšenici, ječmen a cukrovku. Pracovní jednotku včetně naturálií stanovili na 19 Kčs, příští odměna bude 20 Kčs. Nedostatek pracovních sil nutí družstvo k uplatnění vysoké mechanizace. Žňovou i řepnou sklizeň provádějí Osičtí kombajny, připravují se ke stavbě druhého kravína a dokončili stavbu vodovodu do kravína. Kravín poblíž Osiček je plánován už za předpokladu sloučení obou družstev. Soukromě zůstalo v Osicích hospodařit na 20 ha 6 zemědělských rodin.

Kulturní život: Osická škola vyučovala od poloviny 18. století. Do dějin českého národa se zapsala slavnou učitelskou rodinou Škroupů. Na počátku minulého století na ní působil kantor-muzikant Dominik Škroup (1766-1830), otec skladatele národní hymny Františka a dalších komponistů Jana, Ignáce a Václava.

Stará škola, rodiště hudební dynastie Škroupů, ustoupila v roce 1878 zděné budově o jednom patře. V roce 1946 k ní přistavěli další učebny, protože byla rozdělena na plně organizovanou devítiletku. Docházejí do ní žáci z osmi obcí (Osic, Osiček, Rohoznice, Dobřenic, Syrovátky, Trávníka, Poliz a Plchu). Velká renovace a vnitřní vybavení školy pocházejí z roku 1966.

Do kulturního života v současnosti silně zasáhl Vzdělávací a divadelní spolek Škroup. – Od svého založení (1928) do roku 1945 vytvořil dlouhou řadu ochotnických představení a jeho činnosti vypomáhal dobře vybavený kulturní dům Škroupova jména. Na jevišti se střídali i profesionální herci a pěvecké soubory. Vlivem objektivních příčin přítomné doby divadelní činnost osických ochotníků ochabla. Vedoucím kulturním orgánem v obci je Osvětová beseda, plnící plán školské a kulturní komise MNV. Jako přední povinnost vytkla si úkol otevřít stálou výstavu o životě a díle slavného rodáka F. S. Škroupa v bývalé faře.

Vedle Osvětové besedy se veřejného života zúčastňují i požárníci a menší míře ČSM. Svaz myslivců vysadil u obce dva remízky, pomáhá JZD a zasahuje i do kulturní činnosti ve vesnici. O pokrok v pomologii se stará Svaz zahrádkářů odbornými přednáškami, kurzy a exkurzemi. Ženy v ČSČK školí pravidelně zdravotnické čety a splnily plánovaný počet dobrovolných dárců krve. Místní ČSPO má 30 členů, instruoval devítičlenný požární sbor, vybavil se motorovou stříkačkou, má vlastní požárnické auto a postavil novou zbrojnici. Kino pro prudký růst televize přestalo v roce 1966 promítat.

 

Osický rodák František Seraf. Škroup (1801-1862), hudební skladatel a dirigent, byl prvním českým kapelníkem pražské opery (1837-57). Když měla jeho zpěvohra Dráteník úspěch, věnoval se skladatel zcela komponování. Od roku 1827 byl druhým kapelníkem Stavovského (nyní Tylova) divadla, po deseti letech prvním. Umělecky pozvedl zejména česká představení. V roce 1857 byl proti své vůli předčasně penzionován. O tři roky později se stal kapelníkem v holandském Rotterdamu, kde nabyl značné vážnosti, a tam také zemřel. Napsal několik oper, vedle Dráteníka ještě Oldřich a Božena, Libušin sňatek a 5 německých, řadu písní i komorních a orchestrálních skladeb. Píseň Kde domov můj z Tylovy frašky Fidlovačka se stala národní a později i státní hymnou.

 

Jan Nepomuk Škroup (1811-1892) byl ředitelem kůru u křížovníků v Praze, druhým kapelníkem Stavovského divadla, od roku 1845 ředitelem kůru u Sv. Víta a o rok později učitelem hudby na teologickém semináři. Zanechal po sobě dvě opery (českou Švédové v Praze a německou Vineta), vedle nich mnoho církevních skladeb. Sestavil českou hudební terminologii v díle Počátky hudební.

 

Ignác Škroup (1807-1889) nastoupil po otcově smrti učitelské místo v Osicích. Po třicetiletém působení v rodišti (1830-1860) přešel na školu v Rohovládové Bělé a později do Nechanic. V Osicích naučil všecky sedláky ovládat hudební nástroje a sestavil z nich kapelu. Zdařilý pokus opakoval i v Nechanicích.

 

Václav Škroup (1799-1860), rovněž hudebně nadaný, podučiteloval při svém otci na osické škole v letech 1816-1817. Přešel však do trautmannsdorfských služeb jako hospodářský úředník a nakonec se usídlil na vlastním statku v Trnové na Berounsku.

 

Mezi kulturní památky v Osicích náleží barokový kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1701. První gotická stavba pocházela z roku 1352. Stojí na návrší a jeho věž je daleko viditelná. Uměleckou hodnotu má ručně vyřezávaný kůr z roku 1759. Varhany, na které hrál regenschori Dominik Škroup, byly už vyměněny. Při větrné smršti v roce 1929 strhl prudký živel makovici kostelní věže. V příštím roce byla sice obnovena, avšak v pozměněné podobě.

 

Bývalá jednopatrová baroková fara si uchovala v prostorné jídelně nástěnné malby z konce 18. století. Pro českou kulturu je památná tím, že za děkana Kuchynky v ní při hostinách hrávala hudba řízená Dominikem Škroupem. První své umělecké úspěchy v ní sklízel i syn František, když tu jako osmiletý chlapec před pozvanými hosty koncertoval na flétnu. (Děkan Kuchynka při těchto domácích slavnostech poznal Františkovo nadání a podporoval chlapce na studiích).

Novým majitelem farní budovy je MNV, který v ní roku 1968 provedl nákladné úpravy, aby byla zpřístupněna veřejnosti. Vystavuje v ní památky na Františka Škroupa.

 

V roce 1964 postavili vděční občané skladateli národní hymny pomník. Původně byl určen pro Rotterdam,, kde komponista odpočívá. Hlavní zásluhu na úpravě Škroupovy jizby a stavbě pomníku má předseda školské a kulturní komise MNV Jaroslav Matoušek a členové Veřejné bezpečnosti.

 

Důstojným způsobem uctili osičtí občané památku slavného rodáka ještě zbudováním Škroupova kulturního domu. Finanční náklad na stavbu uhradili z dobrovolných darů.

 

Socha sv. Josefa byla postavena v polovině 18. stol. Je v barokovém slohu.

 

V roce 1967 byla k Osicům připojena obec Trávník.

 

O obci Trávník a Polizy příště.

 

 

Tento text ve formátu WORD 2000 je dostupný ZDE.

 

Přepsal Pavel Srpek v roce 2002

XXX

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU                    ZPĚT NA NADŘAZENOU STRÁNKU