Brněnský občasník O autorovi Starší čísla Zpět na obsah

Příloha Brněnského občasníku


číslo 7, rok 1999



Distribuováno pomocí disket a elektronické pošty

Výběr textů provádí a Přílohu BO připravuje: Jan Pokorný


Papá Hemingway přišel před sto lety na svět


Soukromé životní strasti a neřesti autora novely Stařec a moře



"Na oslavě svých padesátých narozenin sem třikrát souložil, v klubu sundal deset hliněnejch holubů za sebou, s kámošema vypil bednu Piper Heidsiek Brut a celé odpoledne lovil na lodi ryby," napsal svému nakladateli v roce 1949 Ernest Hemingway, který by v současnosti slavil kulatých sto let.

Bál se démona, kterého si hřál na prsou. Rok po šedesátce si sáhl na život. Leccos o jeho osudu a soukromí odhaluje kniha Intelektuálové. Pojďme společně s jejím autorem Paulem Johnsonem pátrat po stopách vlivu Hemingwayova vnitřního démona.

Fotografie E. Hemingwaye Narodil se v Oak Park, zdravém předměstí Chicaga. Jeho otec Edmunds byl výborným lékařem a matka Grace všestrannou umělkyní, která například psala vynikající prózu. Oba rodiče byli silně nábožensky orientovaní. Když přišli na to, že děti, z nichž byl Ernest nejstarší, lhaly nebo klely, donutili je, aby si vypláchly pusu mýdlem. Hemingway náboženství rodičů odmítl, čímž zmařil všechny naděje, které do něj vkládali. Když jeho otec spáchal sebevraždu, pokoušel se za ni činit zodpovědnou matku. Jejich hádky dosáhly vrcholu roku 1920. Začal ji nenávidět. Mezi přáteli o ní mluvil jako o "té děvce".

Rozpad rodiny jej přivedl do Toronto Star. V té době byl stálým evropským dopisovatelem. Roku 1921 se usadil v Paříži. Psal básně, prózu a vášnivě četl. Spřátelil se s básníkem Ezrou Poundem, jenž jej posléze představil nakladateli Fordovi slovy: "Píše velmi dobré verše a v próze má nejlepší styl na světě." Toto konstatování bylo spíše správnou věštbou do budoucna. Díky svým zaměstnavatelům v Kansas City Star si osvojil pravidla jednoduchých a jasně psaných zpráv bez otřelých frází. Po napsání své první úspěšné kabelové zprávy vykřikl: "Ani vata, ani přídavná jména, ani příslovce. Nic jen krev a kosti a svaly." Svůj sloh si piloval i na prvních dílech.

Vlastní rodina považovala některé jeho povídky za nemravné a Hemingway sám s oblibou naznačoval, že existují správné a špatné způsoby, jak cizoložit, krást a zabíjet. Rád lyžoval, rybařil na otevřeném moři, lovil divoké šelmy a v neposlední řadě se účastnil války. Byl odvážný a díky své mimořádné síle zachránil několika lidem život. O své chrabrosti v první světové válce nicméně napovídal spoustu lží. Lhal i o sexu. Rád vyprávěl, jak se stal sexuálním zajatcem jedné majitelky hotelu na Sicílii, která mu schovala šaty a on byl nucen s ní celý týden souložit. Měl silný sklon kamarádit se s lidmi z městského podsvětí, obzvláště ve Španělsku. Miloval vysloužilé toreadory, pasáky, prostitutky, práskače a další pochybná individua. Do koridy se natrvalo zamiloval. Nedokázal si dlouho udržet žádné přátelství, což bylo u člověka, který ve svých knihách vynášel hodnoty přátelství do nebes, dosti podivné.

Bylo pro něj těžké vytvořit si jakýkoliv druh civilizovaného vztahu k ženě, a když, tak rozhodně ne nadlouho. Výjimkou byl vztah založený na její naprosté podřízenosti. Proto miloval mladší sestru Uršulu, která se chovala jako jeho otrokyně. První manželka Hadley Richardsonová byla o osm let starší a dobře situovaná. Živila ho do té doby, než se jeho knihy začaly prodávat ve velkém. To mu však nebránilo v její přítomnosti flirtovat s jinými ženami. Hadley se s tímto ponižováním smířila a později odevzdaně přijala i Hemingwayův vztah k mnohem bohatší Pauline Pfeifferové. Jistou dobu dokonce žili ve třech, ale zanedlouho Hadley donutili, aby je na zkoušku opustila. Pak došlo k rozvodu. Vzal si Pauline a společně zařídili dům na Key West na Floridě. Když čekala druhé dítě, manželství se rozpadlo. Hemingway přišel na chuť blízké Havaně, kde si namluvil vdanou Jane Masonovou. Tato komplikovaná osůbka se pokusila zanedlouho spáchat sebevraždu a zlomila si při tom páteř. Hemingway o ni ztratil zájem. Mezitím Pauline podnikla zoufalé kroky, aby manžela získala zpět. Vynaložila na to spoustu peněz svého otce. Nepodařilo se. Následovala novinářka a spisovatelka Martha Gellhornová. Vzala si Hemingwaye hlavně proto, že byl slavným spisovatelem. Byla jasně jeho nejchytřejší manželkou. Nenáviděla špínu a smrad, který po sobě zanechával houf manželových oblíbených kocourů. Za jeho nepřítomnosti je nechala vykastrovat. Od té doby spisovatel nahlas reptal: "Přefikla moje kocoury." Rozešli se na konci roku 1944. O tomto manželství tvrdil, že to byla největší chyba jeho života. Čtvrté manželství vydrželo až do Hemingwayovy smrti. Mary Welshová byla totiž odhodlána jej udržet za jakoukoliv cenu. Vzdala se své novinářské dráhy v Timu a stala se mu manželkou služkou. Říkal jí "moje kapesní Venuše". Musela vytrpět jeho četné nevěry a nadměrné pití. Ke konci třicátých let prý pil sedmnáct whisky se sodou denně a často si bral láhev šampaňského do postele.

Prolezlý nemocemi si 2. července vzal svou nejlepší anglickou dvouhlavňovku, nabil ji dvěma náboji a ustřelil si celou lebeční klenbu. Nejspíš trpěl i pocitem, že jej opouští jeho umění. O mrtvých se prý má mluvit jen dobře. Ale proč?

Každý jsme nějaký a každý z nás má svého démona. Ernest Hemingway, autor mnoha úspěšných knih a nositel Nobelovy ceny, měl tohoto démona úměrně velikého svému umění. Proto ten pohnutý život.



Jan Rychetský

(převzato z časopisu Blesk)




* * *