Já, ty a Benelli

 

 

On: „Co budeme dělat v létě?“

Ona: „Chodit do práce.“

On: „Hmm a kam pojedeme?“

Ona: „Když se tak dívám na výpis z účtu, tak nejspíš okolo komína…“

Ona za několik dní: „Koukej co mám“, a zamávala mi pod nosem prospektem. Čtu: „Last Minute – Corfu lodí z Benátek.“. To nezní vůbec špatně. Souhlasím.

 

V bance nic není, rozbíjím prasátko. Z Ostravy do Benátek se svezeme autokarem, je to coby kamenem dohodil. V Benátkách vystupujeme v přístavu a protože je konec srpna a nedýchatelno, jdeme se zchladit do čekací haly, kde je příjemných dvacet stupňů. O palubní lístky se starají řidiči autokaru a my máme pětačtyřicet minut do nalodění. Skrz prosklenou zeď sledujeme čilý ruch přístavu a zkoušíme hádat, která z obřích lodí nás poveze do Řecka. Tři hodiny před vyplutím jsme již na palubě. Je potřeba najít vhodné místo, odkud můžeme pozorovat okolí. V 19:00 opouštíme Benátky. Před námi je něco přes 25 hodin cesty. Do tmy máme loď a její zákoutí v malíčku, hrajeme Žolíka ve dvou, což není pořádná hra. Později se snažíme usnout. Druhý den se od rána opalujeme na přídi, nikde nic, jen širé moře. V pozdních odpoledních hodinách začínáme být mírně nervózní, jelikož již dávno máme vidět břehy Makedoniea Řecka, ale nevidíme vůbec nic. Asi máme zpoždění. Ale nedá nám to a hledíme do dáli, načež s údivem zjišťujeme, že to, co vidíme, nebo lépe řečeno přes co nevidíme zemi, je opar. Takže žádné zpoždění. V deset večer vystupujeme v přístavu v Kérkyře, hlavním městě Corfu, kde na nás čekají autobusy, aby nás odvezly do letoviska Liapades, 25 km napříč ostrovem od Kérkyry, a  před půlnocí se ubytováváme v apartmánech.

 

Ráno nás probouzí vůně moře. Po snídani vyrážíme na pláž. Je to víc, než 300 metrů, jak tvrdili v CK, ale to nám, suchozemcům, nevadí. Nacházíme krásné a lidmi nepříliš užívané místo mezi skálami, voda je teplá a průzračná, na nebi ani mráček, zkrátka idylka.

 

Po pár dnech nás ovšem slastné nicnedělání unavuje a tak se rozhodneme využít pestré nabídky půjčoven motocyklů, které jsou téměř na každém rohu. Máme volbu krosky, chopperu nebo skútru. Po zkušenostech z předchozích dnů, kdy sledujeme místní a jejich divokou jízdu v točitých uličkách na čemkoliv, ať už s motorem nebo bez, a naléhavé prosby přítelkyně, která je malého vzrůstu a ráda by také řídila, jsem zvolil skútra Benelli 50. Za 300 Drachem kupujeme mapu ostrova a zakreslujeme trasu. Láká nás severní část, protože, jak jsme se dozvěděli od místních obyvatel, jih ostrova je „komerční záležitostí“, dlouhé pláže plné zejména anglických mladíků. Ostrov Corfu je možno objet dookola za jediný den, ale člověk se nesmí nikde příliš zdržovat. To my se hodláme kochat přírodou a památkami a opálenými turistkami…, a tak si rozdělujeme okružní jízdu do dvou etap. Vyrážíme okolo deváté hodiny ranní na sever ostrova. Stoupáme po klikatých silnicích do skalnatých kopců přes městečko Lakones, aby se následně před námi otevřela Bela Vista – Krásná vyhlídka, místo 505 m.n.m.,  na okolní lesy a moře, které téměř neznatelně vystupuje z ranního oparu. Míříme k severním břehům k městu Peroulades, kde je největším turistickým lákadlem Canal D´Amour. Pověst praví, že když propluje dívka otvorem ve skále, muž, který plave za ní, se do ní zamiluje. Pravda, je třeba dávat si pozor, kdo za vámi plave. Vodu ale kalí zvířený písek a jíl, má úplně žlutohnědou barvu, takže nás neláká vyzkoušet, co je na pověsti pravdivého a pokračujeme na kouzelné písčité pláže v Sidari a oblázkové v Kassiopi, odkud je vidět břehy řecké pevniny. Přes pohoří Pantokrator míříme okolo moře do hlavního města Corfu – Kérkyry, jehož prohlídku si necháváme na jiný den, je příliš horko na procházky po městě. Když už jedeme kolem letiště, zastavíme se a počkáme, třeba budeme mít štěstí a uvidíme přistávat letadlo. A protože nás štěstí provází, viděli jsme přistávat letadla dvě a jedno vzlétat. Což není vždy obvyklé, jsou prý skupiny turistů s průvodcem, kteří čekají více jak dvě hodiny a nevidí „ani křídlo“. Letiště na Korfu je neobvyklé tím, že má velmi krátkou runway, proto letadla musí od svého startu pustit motory na plný výkon a brzy zvednout letadlo do vzduchu, jinak hrozí, že se rozbije o protilehlou horu, jak se před lety skutečně stalo. Proto je někdy, zejména za nepříznivých povětrnostních podmínek, možné vidět, jak se letadlo rozjíždí, ale nevzlétne a musí se vrátit a pokus opakovat znovu. Další zastávkou na naší cestě je Achillion, místo, kde si léčila potíže s dýcháním rakouská císařovna Sissi. Nádherný palác z bílého mramoru, zahrady plné sousoší, fontán a překrásné flóry s okouzlující vyhlídkou na moře láká návštěvníky k zaplacení nemalé částky za vstupné. Prohlídka se ale vyplácí. Navíc, když před branami vidíte na bidýlku sedět ptáka Loskutáka, který tak věrohodně napodobuje smích starého muže přecházející do tuberkulózního kašle. Neskutečné. Pokračujeme dále na jih k solnému jezeru Korission Lake, jež je spojeno s mořem. Pravda, v létě, kdy je srážek velmi málo, je toto jezero z poloviny vyschlé a tvoří mírně zapáchající bažinu plnou ulit malých šnečků. Zato enduristům poskytuje výbornou příležitost vyřádit se na písčitých cestách bez obav ze zapadnutí v dunách. Několik kilometrů na sever leží zřícenina starodávného hradiska, z něhož zbyla jen část vstupní brány a obvodové hradby. Díky tichu, které tam vládne, si lze představovat nejrůznější příběhy, které se tam mohly odehrávat. Po východním pobřeží se vracíme k naší „základně“. Cestou ale zastavujeme na Glyfadě, letovisko, které leží ve strmých kopcích svažujících se prudce na písčitou pláž dlouhou asi jeden kilometr. Je ale velmi zvláštní, písek je téměř bílý a jemný, voda jej nevíří, takže i u břehu má moře tyrkysovou barvu, hladina je téměř rovná díky bezvětří, ideální místo pro relaxaci. Pomalu začíná večer, cikády zahájily svůj koncert a my parkujeme s malým Benelli u dveří našeho apartmánu, abychom se druhý den mohli vydat na projížďku hlavním městem Korfu – Kérkyrou.

 

Dovolená se pomalu krátí a my, spokojeni a plni zážitků, jež nás potkaly na tomto malebném řeckém ostrově, se vydáváme lodí a autobusem zpět do naší vlasti, abychom se opět celý rok mohli těšit na další prázdniny. Kam nás klikaté cesty osudu zavedou příště?