Ukázka z (dosud nevydané) sbírky sci-fi povídek

V z p o m í n á n í   n a   C i v i l i z a c i

Pulda Miloš


Sci-fi povídky v plném znění:

Návrat ze studií

Hledači pokladů

Únos

Bunkr

Kniha léků a jedů

Skládkokopové

Sekta

Pátrači

Vysoká škola

Zvířata

Dovolená

Pokojný stav


Slovo autora:


Ropa došla, podnebí se změnilo, hladina oceánů stoupla, globální EuroAmerická Unie se rozpadla - a život jde dál. Jak se žije v Českých zemích po zániku technické Civilizace? O tom jsou povídky v této sbírce.

Odkud vím, jak bude vypadat svět za několik set let? Kde beru tu jistotu, že se naše dnešní vědeckotechnická civilizace rozpadne? Není tak těžké to uhodnout, stačí se ohlédnout do dějin. Vždycky tam vznikaly a zanikaly velké a slavné říše. Tak vznikla i naše dnešní vědeckotechnická říše - a stejně tak jednou i zanikne. Příkladem nám může být antická Římská říše. Nejen proto, že právníci se dodnes učí římské právo, které je stále základem všech dnešních moderních právních systémů, že lékaři dodnes mluví latinsky a krása antického umění je pro naše umělce dodnes jakýmsi vzorem. Intriky římského císařského dvora a Senátu z posledních století existence antické Římské říše nápadně připomínají aféry dnešních politiků. Život v Pompejích se až překvapivě podobal životu v našich dnešních moderních domech a městech. Dalších takových podobností by se našla ještě celá řada. Dá se tedy předpokládat, že i konec té naší globální říše bude asi také podobný.

Připomeňme si, co se stalo po pádu římské říše. Nastal středověk. Říše se rozpadla na spoustu drobných státečků a panství. Jen v samotné Itálii jich bylo několik desítek. Snad každé město mělo svůj stát, svoje vlastní zákony, svého nezávislého panovníka. Nejznámější státy byly Benátský, Janovský, Florentinský, Neapolský, atd., atd. Dá se tedy předpokládat, že naše dnešní globální říše se asi rozpadne také tak na jednotlivé kraje a okresy. Protože, jak známo, historie se do určité míry opakuje ("nic nového pod sluncem!"), po zániku naší globální říše vznikne (zopakuje se) jakási obdoba středověku.

Se zánikem Římské říše byly ztraceny mnohé znalosti a technologie, dříve běžné. Po celý středověk a většinu novověku tak zůstávala záhadou např. římská malta, pomocí níž drží pohromadě třeba římské Koloseum. Nikdo netušil, jak a z čeho staří Římané dělali něco tak nezničitelného a trvanlivého. Teprve až když byl v 19. století vynalezen beton, ukázalo se, že má podobné vlastnosti jako ona pověstná římská malta. Staří Římané tedy zřejmě znali cement a beton - jen jej používali jako maltu ke slepování kamenných kvádrů, zatímco my jej dnes odléváme do bednění. Existují také náznaky, že staří Římané znali víno s bublinkami. Archeologové našli zbytky amfor, u nichž byla zátka pevně přivázaná k hrdlu silnými provazy. Proč asi? Je dost pravděpodobné, že staří Římané znali princip dvojího kvašení přímo v amforách. Tato znalost se po zániku Římské říše nějak ztratila, takže ji o tisíc let později musel Dom Perignon vynalézt znova. Co všechno znali a objevili učenci soustředění kolem Alexandrijské knihovny, to se už asi nikdy nedozvíme. Dá se tedy předpokládat, že i mnohé z našich dnešních i budoucích znalostí budou ztraceny a zapomenuty. Zůstanou jen nevysvětlitelné pozůstatky dávné Civilizace - té naší dnešní, se kterými si nikdo nebude vědět rady.

Proč vlastně antická říše Římská zanikla? Na tom se historikové dosud neshodli. Každý uvádí jiný důvod. Dá se předpokládat, že až naše Civilizace jednou zanikne, také nikdo nebude vědět, proč. Každý bude tvrdit něco jiného. Proto jsem se snažil v každé své povídce uvádět nějaký důvod zániku Civilizace, v každé povídce jiný.

Jako jeden z důvodů zániku říše Římské se uvádí, že ji barbaři roznesli na kopytech. Nechci tento důvod posuzovat, zda to je či není pravda. Je ale zajímavou podobností, že i do naší dnešní "říše" se začínají hrnout "barbaři" ze všech stran, že jich v naší globální říši žije čím dál víc a že si s jejich přílivem nějak nevíme rady. Nechci posuzovat, zda je to dobře nebo špatně. Jen se pokouším odhadnout další vývoj. Lidé z jiných zemí si s sebou přinášejí svůj způsob života, často zcela odlišný od toho našeho. Jejich zvyky jsou často diametrálně odlišné od našich zvyků a zákonů. Přitom se budou muset nějak sjednotit, aby soužití lidí z různých končin světa bylo možné. Vznikne tedy asi nová morálka někde mezi oběma těmito krajnostmi, tedy mezi našimi dnešními zákony a divokými mravy zbytku světa. Stojí zde za připomenutí, že v oblastech s těmi divokými mravy žije dnes vysoce nadpoloviční většina lidstva, možná až čtyři pětiny. Dost velká přesila na to, aby se jejich divoké mravy nakonec prosadily i u nás. Proto jsou některé děje v povídkách dosti drsné. Někteří čtenáři mi tu drsnost vytýkají, ale ona není samoúčelná. Tak nějak to prostě bude. Jinak se to vyvinout ani nemůže. Naše dnešní zvyklosti se sice určitě částečně zachovají, ale rozhodně ne v dnešní míře. Z té spousty možných kombinací mezi oběma krajními extrémy jsem si pro své povídky vybral tu, která mi připadá jako nejpravděpodobnější.

Také je mi vytýkáno, že se mi v povídkách vyskytují anachronismy. Konkrétně je tam vedle sebe např. budoucí obdoba Internetu a současně primitivní dopravní prostředky včetně koňských povozů. To ale není anachronismus, není to chyba. Až dojde ropa a ostatní neobnovitelné zdroje energie, doprava se bude muset podstatně zredukovat. Globální doprava v našem dnešním rozsahu a podobě je totiž tak nepředstavitelně obrovský žrout energie, jaký se z obnovitelných zdrojů utáhnout nedá. Určitý návrat ke klasickým, "primitivním", způsobům dopravy bude proto asi nevyhnutelný. Hlavně ale se řada věcí, hlavně větších a těžších, nebude nikam daleko dopravovat, ale bude se vyrábět přímo v místě spotřeby, tak, jak se to ostatně s výjimkou dvacátého století dělalo vždycky. Převážet se budou jen věci malé a lehké, jako např. právě elektronika. Ta určitě nebude zapomenuta jako římská malta, protože je příliš potřebná i v každodenním obyčejném životě. Přitom je příliš složitá, než aby ji bylo možné vyrábět v každé vesnici, přímo v místě spotřeby. Ostatně i dnes se mikroprocesory vyrábí jen na dvou či třech místech na světě a odtud se rozváží do všech ostatních zemí. Na tom se asi nikdy mnoho nezmění. Z historie víme, že antiční Římané znali třeba čínské hedvábí i jak bylo v antickém Římě oblíbené. Přitom ho musely karavany velbloudů dopravovat přes půl zeměkoule z Číny až do Říma. Dovedu si tedy proto v budoucnu představit karavany nikoliv dnešních velbloudů, ale třeba nějakých jiných zvířat, která budou teprve v budoucnu geneticky vytvořena, jak na svých širokých, "nákladních" hřbetech dopravují statisíce mikroprocesorů či jiné elektroniky přes celé kontinenty a přes půl světa.

Takovýmto způsobem by se dalo dedukovat z minulosti do budoucnosti donekonečna. Právě o tom jsou ale moje povídky. Proto už nebudu dál rozvíjet žádné další nezáživné vědecké teorie. Myslím, že ve svých povídkách jsem vše popsal o něco lépe. Proto přeji příjemné počteníčko!



Na závěr ještě jedno upozornění, které Vám snad nepokazí náladu:

Tyto povídky jsou chráněny autorským zákonem. Jakékoli šíření povídek nebo jejich částí bez předchozího písemného souhlasu autora je výslovně zakázáno. Kdo poruší tyto pravidla, vystavuje se riziku občanskoprávních sporů i případného trestněprávního stíhání.



Pokud mi chcete něco vzkázat, můžete to napsat zde:


Předem děkuji za každou dobrou zprávu.


Pulda Miloš


Vzkazy čtenářů a odpovědi autora:

Vzkaz:

Ano mnoho se toho dát vyčíst z minulosti, ale já bych si budoucnost takhle černě nevybarvoval. Bude sice nějaký chaos jakmile dojde rope, ale ještě chvilku to udrží státní rezervy a do té doby nastoupí další paliva a někteří se vrátí ke koním. Už i dnes se začíná vyplácet jezdid na alternativní paliva, jenomže problém je, že se nedá skoro nikde natankovat. Co se týče rozpadu spojených států a západu. Dokážu si představit, že Evropa bude mít hodně velké problémy. Británie a Amerika se odřízne od světa a počkají než se nepokoje přeženou. Jsou to státy, které vydrží sami. Spíše více pravděpodobné dle mě je nějaká katastrofa jako např. rostátí polárních ledovců a příchod nové doby ledové. Či mějaký asteroid...To je však pouze můj názor a jsem rád, že zde jsou i jiné, jelikož tak to má být. Máme zde svobodu a každý smí věřit v co chce.

Odpověď:

Já zase na nějakou velkou přírodní katastrofu nevěřím. Desítky velkých a bohatých říší už v minulosti zanikly a žádná přírodní katastrofa k tomu nebyla zapotřebí. A co je ještě zajímavější, zánik takové velké říše obvykle nebyl žádnou katastrofou ani pro obyvatele té říše. Proto nevím, proč bysme zánik naší euroamerické Civilizace měli vidět nějak černě. Před sto lety byla v čele světového vývoje Evropa. Dnes je v čele USA. Evropa tedy už poněkud ustoupila ze slávy - a myslím, že u nás, v Českých zemích, si toho nikdo ani nevšiml. Podobně tak časem ustoupí ze slávy i Amerika a na vrchol se dostane nějaká jiná říše, možná Čína, a možná také (později) Indie. Možná ale až překvapivě velkou budoucnost může mít před sebou Sibiř. Je to obrovský, téměř neobydlený prostor s obrovskými, téměř nedotčenými zásobami přírodních surovin. Něco jako kdysi americké prérie. Pokud se planeta Země oteplí a na Sibiři vzniknou snesitelnější životní podmínky, polovina Číny spolu s dalšími národy se asi vydá na sever osídlit nová území tak, jako kdysi se bledé tváře vydaly osídlovat prérie. Možná, že se historie bude opakovat. Možná za několik set let se do čela světového vývoje dostane Sibiř, z Evropy bude periférie světa podobná, jakou je dnes třeba Jižní Amerika, - a nikomu u nás to nebude vadit. O tom jsou tyhle povídky.

Vzkaz:
Podle mne jsou tyhle povidky prima, libily se mi, tvori fajn soubor, tesim se na dalsi. senex

Odpověď:
Nemám k tomu co říci. Asi bych měl poděkovat, ale doufám, že to nebyl milodar. :-)

Vzkaz:

Dobre jsem si pocetl a líbilo se mi to, jen tak dál. Je az neuveritelne, jak do povidek o budoucnosti implikujete soucasne /ne/mravy a honbu za penezi. Pouzivane popisy nasili jsou funkcni, ale je jich hodne, zreme pro Vas predstavuji nejakou zataz. To vubec nema byt kritika, jenom konstatovani. Jsem neprijemne prekvapeny, jak Vas zle hodnotili v soutezich, nepovazuji to za objektivni. Naopak mne prijemne prekvapilo, kolik toho pisete. Tesim se na nove povidky a drzim palec. senex

Odpověď:

Současná honba za penězi je ve skutečnosti popsaná už v Bibli, takže je asi věčná. Lidé se nezměnili ani za tisíce let, takže se asi nezmění ani v budoucnu.

Násilí v mých povídkách není samoúčelné, protože předpokládám určitý návrat středověku, jak se o tom ostatně zmiňuji na úvodní stánce povídek (Historie se přece opakuje! Když ne v kruhu, tak aspoň ve spirále!). Předpokládám smísení naší kultury, ve které je člověk a jeho život (snad!) nedotknutelný, s kulturou primitivnějších světadílů, kde se s lidmi zachází podstatně tvrději. Výsledky takového smísení mohou být nejrůznější, já jsem si z nich vybral ten, který popisuji v povídkách: z naší kultury že zůstane nedotknutelnost života a zdraví, z primitivnějších kultur pak všechny ostatní formy násilí.

To, že jsem s těmito povídkami v soutěži pohořel, je možná tím, že dnes je v módě Harry Potter a Pán prstenů, zatímco v mých povídkách se žádní čarodějové nevyskytují. Pokud vím, to, co psal Karel Čapek, patří spíš do oboru sci-fi, a ne do fantasy či fantas-magory. Proto jsem se (naivně) domníval, že v soutěži o cenu Karla Čapka se bude soutěžit s povídkami sci-fi a nikoliv s čarováním či jinými pohádkami. Mám sice v hlavě vymyšlených ještě pár dalších povídek do této sbírky (opět bez čarodějů!), ale když vidím ten "úspěch", tak se mi už moc nechce se s tím psát.

Odpověď čtenáře:

Myslim si, že vysvetleni autora /az ve trech rozsazich/ je vic nez dostacujici. Pokud nekdo nechape, ze prave ve scifi je autorska licence jedna z nejsirsich, tak je to jeho chyba. Uvahy a otazky typu "jak vis, že to tak bude" jsou uletene, protoze autor scifi neni prognostik a nepredpovida, ale predpoklada. U nekterych druhu scifi ani nepredpoklada, ale vymysli si, a nevim o zadnem pripade, ze by se autora Hvezdne brany nebo autora carodejnickych ci dracich deju nekdo ptal, jestli je to pravda. Naopak v tomto pripadu je vyse uvedena otazka dukazem, ze puldovo dilo silne zavani moznou realitou, takze drazdi k podobnym otazkam. A to jeste nebyla resena otazka pravdepodobnosti a moznosti. Osobne sdilim presvedceni, že i nanejvys nepravdepodobne deje mohou byt mozne. V techto povidkach ale zdaleka nejde ani o nepravdepodobne, ale o značne pravdepodobne deje. K hodnoceni porotou nebo hodnotici komisi je nepochybne, že podstatne pro vysledek hodnoceni je slozeni poroty a to, co vlastne chce. Vysledek potom zakonite ve vetsine pripadu neznamena, ze hodnocena prace je lepsi nebo horsi nez jine, ale ze na ni ma porota takovy nazor. To navic neznamena, ze by i prace treba na poslednim miste nebyla dobra, ba vyborna. Nam obema je jasne, ze nepises pro vysledek nejakeho hodnoceni, ale proto, ze to umis a ze te to bavi. Desi me predstava, ze by autor po nekolika spickovych hodnocenich prestal psat, protoze je nejlepsi, tak proc by psal dal. A podobne by tomu dal nejhure hodnoceny autor, ktery by chytil mindrak a prestal psat, protoze je nejhorsi a tak asi nic neumi. A zatim nakonec : Prece by autor nenechal nekolik dobre rozehranych postav umrit na ubyte, protoze by nepsal dal. Muj pritel sprostak by poznamenal, ze kdo se boji, sere v sini. senex

Vzkaz:

Zajímavé povídky. Autor má evidentně ve velké oblibě bondage a povídkám by určitě prospělo méně svazování. Co se týče rozpadu velkých říší minulosti, jeden z hlavních důvodů tady nezazněl. Tím důvodem je nárůst území do takové míry, že je už dále nelze efektivně spravovat. Na to dojela římská říše i například mongolská říše. Když si ale vezmete Čínu, ta přetrvala, byť byla část své existence okupována. A to právě proto, že číňané byli schopni zorganizovat celou říši tak, že ji bylo možno, byť s obtíženi, ale přece jen spravovat. Co se týče rozpadu civilizace kvůli vyčerpání zásob ropy, je to možné, nikoliv však pravděpodobné. Ropa jako pohonná hmota bude pravděpodobně už v brzké době nahrazena vodíkovými články a co se týče použití ropy v chemickém průmyslu, i zde se už hledají alternativní cesty. Nicméně tyto výhrady nejsou nejmenším důvodem, proč nepokračovat v této sérii povídek. Ostatně, pokud by všechno směřovalo směrem, který naznačují povídky, už by to nebylo sci-fi, ale futuristický realismus

Odpověď:

Nevím, jestli slovo "bondage" je to nejvhodnější. Tenhle výraz se, pokud vím, používá pro určitý druh sexuálních hrátek, a moje povídky nejsou o sexu. Ale budiž, hlavně že víme, o čem je řeč.
Je pravda, že svazování se dnes moc nepoužívá, takže na něj lidé nejsou zvyklí. Místo svazování máme dnes mnohem modernější metody, třeba kriminály, ocelová pouta, nebo v poslední době přicházejí do módy elektronické náramky. Dříve bývaly místo toho okovy, řetězy a přikovávání ke stěně. Ve středověku bylo svazování mnohem častější a lidé byli na to zvyklí, nepřišlo jim to zvláštní. Pranýř byl v každé větší vesnici. I v hospodách bývaly na stěnách okovy a šenkýř do nich zamykal dlužníky, kteří neměli na útratu. Protože ve svých povídkách předpokládám návrat určité formy středověku, jaký přišel po zániku říše Římské (protože historie se občas opakuje), myslím si, že toho svazování tam není nadbytek. Máte asi pravdu v tom, že menší množství by těm povídkám literárně prospělo. Já se ale nesnažím sepisovat literární skvosty, ale popisovat život tak, jak (předpokládám) jednou v budoucnosti bude vypadat.

O důvodech zániku velkých říší, zejména Říše Římské, se vedou spory už stovky let. Za tu dobu byly vymyšleny stovky důvodů, proč se ta Římská Říše rozpadla. Už jsem četl i ten důvod, že římané zavrhli tradiční tógy a začali podle vzoru barbarů nosit kalhoty, čímž se jim začaly přehřívat varlata a oni tím ztratili plodnost a přestali se rozmnožovat, takže je pak barbaři snadno přemohli a jejich říši zničili. Nevím, který z těch stovek důvodů je hlavní a který vedlejší, ale velikost říše určitě důvodem není. Římská říše byla veliká a pořád se rozrůstala. Pak se rozdělila na dvě poloviny, Západořímskou a Východořímskou. Přestože Západořímská říše byla (pochopitelně) výrazně menší než původní celá říše, rozpadla se a zanikla. Východořímská říše (stejně velká jako Západořímská) se nerozpadla, existovala dál ještě dalších tisíc let a zanikla teprve až když ji dobyla a zničila islámská vojska. Kdybych měl já tipovat ten pravý důvod , tak bych si vsadil na prohnilost režimu, zkorumpovanost vládnoucích úředníků a neschopnost římských císařů spolu s intrikami na císařském dvoře a z toho plynoucí nechuť lidu takto řízenou říši dál podporovat. Ale to je jen můj názor laika.

Co se týče náhrady ropy, pak na vodík moc nevěřím. Vodík totiž netryská ze země jako ropa, ale musí se vyrábět, např. elektrolýzou vody, a je k tomu potřeba hodně energie. Dokonce víc, než kolik se jí pak z toho vodíku získá zpět. Vodík je tedy vlastně jen takový trochu lepší akumulátor. Odborníci chytřejší než já už spočítali, že kdyby všechna naše auta i kamióny měly jezdit na vodík, pak k jeho výrobě by se muselo postavit nejméně 100 (slovy sto!) nových Temelínů, a to jen pro potřeby naší republiky! O zbytku Evropy ani nemluvě. Takže si já osobně myslím, že tudy cesta nevede.

Odpověď čtenáře:

...
Co se týče literárních skvostů, neříkám, že Vaše povídky jsou českým literárním pokladem, ale rozhodně podle mě mají kvalitu více, než nadprůměrnou. Pár úprav by jim určitě prospělo a proč je za nějakou dobu nevydat knižně? Já bych si je koupil.

...

Odpověď:

Což o to, povídky mi všichni chválí, ale knižně je nevydá nikdo. Zkoušel jsem to už v různých nakladatelstvích, ale pak jsem zjistil, že si je tam většinou ani nepřečetli. Jen v jednom jediném mi po telefonu sekretářka řekla, že si je šéf přečetl a moc se mu líbily, - ale to bylo všechno. Jinak se nestalo nic. V jiném nakladatelství mi zase otevřeně řekli, že "nás čeští autoři nezajímají". V dalším naladatelství jsem se dozvěděl, že "nás zajímají jen vítězové soutěží celostátního významu". Jedině proto jsem ty povídky přihlásil do soutěže. Sám od sebe bych to nikdy neudělal, protože představa povídek závodících jako nějací atleti na nějaké dráze mi připadá naprosto nesmyslná. Jak chce někdo porovnávat nějaké povídky a řadit je do nějakého pořadí, když je každá o něčem jiném? Dejme tomu, že lze takto nějak seřadit a oklasifikovat žáky ve třídě, protože měli za úkol naučit se všichni totéž, ale povídky přece nejsou všechny o tomtéž! Jak chce někdo porovnávat třeba Jiráska s Nezvalem? Co je lepší, Psohlavci, anebo Manon Lescaut? Přitom obojí "je o tomtéž", o něčem, co se stalo v dávné minulosti.

Ale na tom už nezáleží. Žádnou soutěž jsem nevyhrál, takže mi ty povídky stejně nikdo nevydá. Také mi jeden nakladatel řekl: "Když mi zaplatíte sto tisíc, tak vám ty povídky vydám. Já rád podporuji začínající autory!". Ani se nezeptal, o čem ty povídky jsou, natož aby si některou z nich přečetl. Děkuju pěkně! To už bych si to mohl vydat sám vlatním nákladem. Jenže co potom s hromadou vytisknutých knížek? Žádné kontakty na knižní distribuci nemám. A jezdit s batohem plným knížek po republice a v každém knihkupectví se vedoucího doprošovat, aby aspoň jednu knížku z toho batohu zkusil vzít do prodeje? Nikdy jsem nebyl obchodní cestující s vysavači ani s ničím jiným, ani nemám andělské oči, takže mne to neláká. A pokud by ty povídky třeba i vydalo nějaké malé vydavatelství, které nikdo nezná a od kterého proto žádný knihkupec nic do prodeje nevezme, byl by výsledek stejný. Proto jsem ty povídky dal na internet, aby se aspoň takovýmto způsobem dostaly ke čtenářům.

Co se týče úprav povídek, jak o nich píšete, nemám nic proti tomu. Klidně mohu upravit povídky podle požadavků nakladatele, který by byl ochoten je potom vydat - ale žádný takový se zatím nenašel. Žádný zatím žádné požadavky neměl. Většinou na moje nabídky ani nereagovali. Jako kdybych ty nabídky házel do Macochy. Tam by to aspoň žbluňklo.

Vzkaz z jednoho literárního serveru, kam jsem zaslal jednu z těchto povídek:

A hele, Svazovač :). Tak se ti přezdívá mezi porotci CKČ. Mimochodem, uvědomuješ si, že jsi spoustě lidí připravil doslova muka? Tenhle kousek je z ročníku 2005/2006 a přiznám se, ještě jsem to nečetla. Nečetla jsem ani čtyři tvé romány z ročníku posledního. Četla jsem ale jednu povídku a musím říct, že... ti zatím nedovedu poradit jak to udělat, abys nebyl na posledních příčkách. Ne, nebudu tu říkat, že vím, jak na to, ale každopádně vím, že letos se pravidla soutěže mění výhradně kvůli tobě (což mi nevadí). Nic ve zlém, to ani v nejmenším. Přeji spoustu krásně sadistických povídek a zvrhlých čtenářů :).

Odpověď:

Předpokládám, že to psala členka poroty soutěže CKČ, protože jak jinak by mohla vědět, co se mezi porotci říká? Zajímavé je, že kritizuje povídku, kterou vůbec nečetla (jak sama přiznává). Není to ale nic překvapujícího, s tím jsem se setkal už mnohokrát. Povídku (či jiné dílko) si přečte jen jeden kritik, zkritizuje jej, a všichni ostatní pak už jen tuhle jeho kritiku papouškují, a nikoho už ani nenapadne, aby si tu povídku přečetl sám. Už jsem také zjistil, že nejsem jediný, komu to vadí. Na tuhle praxi si stěžují i mnohem lepší a slavnější autoři, než jsem já. Možná proto literární kritiky nemá nikdo rád. Jen bych si nepomyslel, že v tak prestižní soutěži, jako je CKČ, se to dělá také tak. Pokud paní (či slečna) porotkyně neví, proč jsem skončil na posledních místech, pak já to (na rozdíl od ní) už asi tuším...


Škoda, že paní (či slečna) porotkyně nenapsala, o jakou změnu pravidel se jedná. V onom roce se totiž měnily pravidla pouze v tom, že v kategorii nejdelších povídek (novel) může jeden autor přihlásit do soutěže jen jednu povídku. Když si představím, že porotci musí v zadaném časovém limitu přečíst a zhodnotit všechny novely, každou v rozsahu až do 300 stran, od několika desítek autorů, pak to opravdu musí být muka. Já bych na to tolik volného času také neměl. Z toho usuzuji, že tahle změna pravidel by určitě proběhla i beze mne, takže ty moje dlouhatánské povídky tady posloužily jen jako záminka. Ostatně sama porotkyně píše, že jí tahle změna vůbec nevadí. Nedivím se.


A že mne někdo přezdívá Svazovač? Proč ne, nějakou přezdívku musí mít každý.

Zajímavé ale je, že když v povídce stříká krev na všechny strany a mrtvoly se vrší do celých hromad, považuje se to za normální a správné, ale když se v povídce nikomu nic nestane, považuje se to za úchylku a zvrhlost. Opravdu zajímavý názor.

Paní (či slečna) porotkyně se ozvala ještě jednou:

Milý autore,

Prosím Tě, kde jsem psala něco ve smyslu toho, že kritizuji, ono slovíčko kritika je důležité, povídku, kterou jsem nečetla? Řekla jsem tu pouze, že jsem to nečetla stejně jako spoustu dalších Tvých prací, a promiň, to není zločin.


Pokud ses už mockrát setkal s kritikou, která se ti nelíbí, buď ji vnímej a možná se pouč, nebo nedělej nic, co kritiku vyvolává.


Já vím, proč jsi skončil na posledních místech. Protože Tvé práce porotci vyhodnotili jako nejhorší, a to v různých ohledech.

Nepřemýšlel jsi nad tím, proč ses takhle umisťoval celkem pravidelně? Není to divné? Nebo máš opravdu pocit, že změnit styl je nemožné? Je to těžké, ne nemožné. To poznáš, pokud budeš chtít.


Ohledně pravidla, které se zavedlo, jsi to uhodl.

No, ona ta změna by se bez Tebe asi nestala, si myslím. Nevadilo by mi číst deset románů, ale rozhodně by mi vadilo číst jich deset, z čehož čtyři by byly od jednoho autora a fakticky by ani za moc nestály. Jenomže jakožto tvor svědomitý bych se tím prostě prohryzat musela.


A jak sám píšeš: za normální se považují brutální krváky a Tvé je jiné, lidmi považované za nenormální, protože se tam nevraždí... Oprava. Tvoje práce, promiň, ale je to tak, nemají děj, zajímavé hrdiny, všechny mají stejný scénář a nemají pointu, což jsou tedy prvky, které tak obvykle v povídkách, tománech a všemožných lit. Útvarech čtenář hledá. Možná jsme moc nároční, ale taková už je holt doba.

Krváky také nemusím, nadměrné množství brutality mi vadí, ale alespoň se mi u čtení nechce spát.


Jestli jsem ostrá, drzá, chceš mě zabít, nebo máš pocit, že ti každou chvíli ukápne slza, je mi to líto.

Odpověď:

Milá porotkyně!

Nevím, proč bych měl chtít někoho zabít nebo nad něčím brečet. Nechápu, jak Vás mohlo něco takového napadnout. - I když vlastně - Prastará lidová moudrost praví, že každý soudí podle sebe...


Tyhle povídky vznikaly proto, že si to čtenáři přáli. Kdybych nedostával vzkazy, abych psal dál, zůstalo by jen u té první. Z těch ostatních jsem poslal na ten server ještě jednu ("Skládkokopové"), a ta tam získala hodnocení čtenářů 4.7 z 5 možných (5 tam znamená nejlepší, 1 nejhorší) - tedy je asi dost dobrá. Asi tedy není nejhorší, jak ji vyhodnotili porotci. Uznávám ale, že žádná povídka se nemůže líbit všem, tak jako třeba žádná hudební skladba se nelíbí všem lidem bez rozdílu věku.

S kritikou už jsem se setkal. I kritické vzkazy mi chodí z mých stránek, ale je jich podstatně méně než těch, které mi povídky chválí, a chtějí vědět, jak to bylo dál. Už mi přišel i požadavek, abych ty povídky vydal knižně, aby bylo možné je mít i doma v knihovně, nejen na internetu. Jeden čtenář už mi také navrhl (tohle není z mé hlavy, i když to tak vypadá!), abych přístup k těm povídkám zpoplatnil (třeba formou SMS) a vydělával na nich.

Co se týče toho pravidelného umísťování na posledních místech - soutěže CKČ jsem se zúčastnil dvakrát. Potřetí už jsem tam neposlal a nepošlu nic. Pokud dvakrát znamená pravidelně - no, to už je věc názoru.


Že moje povídky nemají děj? To ať posoudí sami čtenáři. A že nemají scénář? Co tím chtěl básník říci? Co to je scénář filmu, to bych věděl, ale scénář povídky? Na filmu spolupracují desítky lidí, kteří musí odněkud vědět, o čem ten film bude, a kromě toho film se točí po kouskách, a bez scénáře by z těch kousků nikdo výsledný film nesestavil. Ale povídka? To je dílo jediného člověka, který má tu povídku v hlavě a žádný scénář pro její sepsání nepotřebuje. Nebo tím slovem myslíte něco úplně jiného, čemu se normálně říká úplně jinak? Nemají to být ona antická pravidla výstavby dramatu, která jsme se učili ve škole? Je to už pár let, co jsem vyšel ze školy, takže nevím, jak se tomu ve školách říká teď. Zato ale vím, že když autor tyhle pravidla nedodržuje, tak jeho dílo nemá hlavu ani patu a nikdo mu nerozumí, nikdo se v něm nevyzná (ale zato je to dílo vysoce umělecké, o tom vůbec nepochybuji! Takové dílo by v soutěži určitě na posledním místě neskončilo!)


A ještě jeden detail: V té zmiňované povídce "Skládkokopové" píši o navigačním přístroji. V době, kdy jsem tu povídku psal, o nějaké GPS nebylo ještě ani potuchy. Byla to čirá fantazie. Dnes je GPS naprosto běžnou věcí. Když jsem tu povídku psal, ani ve snu by mne nenapadlo, že se něco z ní uskuteční tak brzy. Netroufám si odhadnout, co všechno dalšího z mých povídek se uskuteční ještě za mého života. Náhoda to ale rozhodně není: Všechny ty povídky jsem psal tak, jak si myslím, že (možná) jednou bude svět skutečně vypadat. Je to tedy psáno podle mých nejlepších (současných) znalostí.

Jules Verne ve svých románech popsal řadu vynálezů, které se pak v pozdějších dobách uskutečnily. Ani on ale nebyl oblíbeným prorokem. Jeho román o Paříži 20. století mu jeho vydavatel Hetzel nevydal, protože se mu nelíbil - tak, jako se moje povídky nelíbí Vám. Až dnes víme, jak přesně ten Verneův popis odpovídá dnešním velkoměstům. V budoucnu se nepochybně stanou i další věci, které se nám dnes nelíbí - a přesto se stanou. A lidé v té budoucí době to nebudou považovat za nic nenormálního, natožpak špatného. Třeba na to ještě naopak budou hrdí, jakého úžasného pokroku dosáhli oproti našim dnešním "zastaralým" představám.


Ale něco se Vám tou Vaší kritikou přece jen podařilo: Pokazila jste mi náladu. Už se mi nechce psát dál, i když nápadů (a znalostí) na další povídky by bylo dost. Už se mi nechce ani dopsat tu povídku, kterou mám rozepsanou.

Ještě jeden vzkaz z jiného serveru, tentokrát k povídce "Skládkokopové":

Zdá se mi, že je v textu příliš mnoho zbytečných zájmen, na kterých děj zadrhává. Místy mne zaráží krkolomný slovosled. Také mne překvapil pojem : Úsťák. Nevím, snad je to v severočeském slangu běžné, ale já si vždy myslel, že se říká: Ústečák...

Odpověď:

Nevím, jaký je (současný) severočeský slang a už vůbec nevím, jaký bude v budoucnosti, za několik set let. Také nikde v povídce neuvádím, že jde o Ústí nad Labem. Ono je totiž těch různých Ústí po republice víc... Kromě toho: Pokud si přečtete povídku pozorně, tak zjistíte, že se vůbec neodehrává v blízkosti některého Ústí, natožpak toho severočeského, takže není nejmenšího důvodu, proč by místní lidé měli mluvit severočeským slangem.

A ten slovosled? Nejsem ze severočeského kraje, a i když jsem se snažil psát spisovnou češtinou, možná, že jsem to přece jen napsal tak, jak se mluví u nás. Možná, že je z té povídky poznat, odkud jsem, víc, než jsem měl v úmyslu.

Vzkaz:

O tu kritiku bych se moc nestaral, ale čekal jsem, že něco jako CKČ bude mít větší úroveň.

Jestli píšete pro radost a pro potěšení čtenářů a neřešíte peníze, tak bych se netrápil ani s vydáváním na papíře, ale udělal bych si na stažení celý sobor povídek v textovém souboru, nebo v .mobi pro Kindle, tady na stránkách.

Co se týče mě, já jsem dílem nadšen a pokračování bych uvítal. (Při čtení jsem narazil na pár překlepů, které mám poznačeny, takže jestli by jste je opravil, můžu popsat kde se nachází.)

Odpověď:

Pro peníze jsem to rozhodně nepsal. Pokud vím, psaním se neuživí ani Viewegh. Tu první povídku jsem napsal spíš ze zvědavosti, jestli bych to uměl a jestli by se to líbilo. Dal jsem to na jeden literární server - a ono se to líbilo, čtenáři se dožadovali pokračování, jak to bylo dál. Proto jsem psal dál, pro radost svou a snad i čtenářů. Vydat to jako knížku jsem také zkusil víceméně na přání čtenářů, kteří to chtěli mít doma v knihovně. Jenže žádný nakladatel neměl zájem, jen čtenáři. Proto jsem zkusil tu soutěž, protože to byla u některých nakladatelů podmínka. Sice jsem si nedělal iluze, že by tam přede mnou "padli na zadek", ale to, co se stalo, jsem opravdu nečekal. Úplně mi to vzalo chuť psát dál. Měl jsem rozepsanou další povídku - vlastně ještě mám, ještě jsem ji z počítače nevymazal, ale nevím, jestli ji ještě někdy dopíšu. Mělo to být o životě v českém městě budoucnosti, mělo se to jmenovat "Rukopis", ale chuť dokončit to nemám vůbec žádnou. Po té masáži z CKČ už se mi nechce s tím ztrácet čas.

Ty překlepy tam zůstaly, protože jsem to psal na starším počítači, který ještě neměl automatickou kontrolu pravopisu. Nebyl by problém projet všechny povídky nejmodernější kontrolou, jen si nejsem jistý, jestli zrovna tohle je teď to nejdůležitější.

Vzkaz:

Odpověď:





Spřátelené servery:
Mnoho sci-fi povídek různých témat