Zde najdete zpravy z domova od nasich cestnych clenu

Sierra  Dawn Stoneberg Holt a Jason Holt
prispevky jsou razeny tak ze nejstarsi je dole
Puvodni e-maily nejsou upravovany, omluvte prosím chyby textu, málokdo z nás umí anglicky lépe neľ Sára česky...
23.1.2008
Srdecny pozdrav z Montany posilame vsem.

Ach, nasi mili, je mi neuveritelne jak dlouho jsem Vam nenapsala!  Chtela jsem s Vami zase povidat temer od chvili, kdy jsem posilala posledni cislo, ale nejdrive ono a pak to... a najednou jsou temer Vanoce a nevim kam utekl rok.

Delo se tady za tu dobu spoustu veci.  Claire, ta holcicka, ktera sem jezdila lovit se svym tatinkem, nakonec (hodne pozde v sezone) dostala sveho jelena a letos ma jiz dalsiho.  Dovezli brambory a skvele se s nimi popovidalo.  Jelena nasli letos trochu na zapad od naseho uzemi.  Nejsem si jista, ze ona je jiz ve stredni skole, ale je tak vysoka a ma dostatecne dospele zpusoby, ze je tezko si pamatovat jak je mlada.  Jelenu je premnozeno az neuveritelne a loni, pres davy lovcu a zaplava listek a sezona, ktera se prodlouzilo a prodlouzilo... a prodlouzilo, byla uspesnost jen tak 1/3 toho, co si zoologove vypocitali jako nutne pro zdravi stada a vubec.  Fuj.  No, ale letos, mam dojem, ze se lovcum mozna mirne lepe dari.  Muzeme doufat.  Maji hodne co dohanet.  (Ach, jo.  Bude skodni lov az do unora.  Stav jelenu je dvakrat co napocitali zoologove jako zdravy.  Budou vybrat lovci ze seznamu neuspesnych a pak je daji dva listky.  Asi si mysli, ze mene lovcu budou mit vetsi sanci, a kdyz uz tam jsou, tak vezmou rovna dva.  Myslim si, ze je to docela pravda... spoustu lidi nevidi vubec nic a vetsinou, kdyz se vyskytuje jedna sance, vyskytuji i vice, ale zaroven, predstavte si _dva_ mrtvoly velikosti kravy!  Osetrit a odvezt jednoho jelena je prace pro odvazneho.  Co maji delat s dvema?! Kam to i vejde?  Je tady zvykem mit (z toho duvodu) velky mrazak, ale ne nekonecny!  No, jo, a budou tady lezt a strelit do nekonecna.  Jen kdyby se to podarilo a mohli jsme se vratit k normalnim sezonum, ktere maji konec.)

Meli jsme zabavnou prihodu na zacatku sezonu.  Byli jsme s Jasonem a Zorinkou sbirat travy do jedne studiu v Brne (ty tvoje, Petre, ze jo) a slyseli jsme nekdo strilet na sever, tam kde byly kravy.  Coz byl hodne zajimave, vzhledem k tomu, ze strelecka sezona, jeste se neotevrela (pouze lukova).  Tak misto dalsich sberu, sli jsme domu referovat.  Nedavno potom, se k nam prijelo auto, plne lovcu.  Oni byli z Micheganu, nebo neco takoveho na "M". Tatinkovi referovali jak, kdyz prijeli, videli dalsi auto z ktereho nekdo strilel.  Kdyz je videli, strelci honem skocili do auta a odjeli.  Rekli, ze nevideli kravy zrovna tam (nastesti), ale byli z toho docela zaskoceni.  "To ne my!  My ani pusku s sebou nemame!  Jsme lucistnici, ze jo?  Od ceho pusku, ze jo?"  Chudery.  Nemuseli se bat. Verili jsme je a byli radi, ze ty druhe vyhaneli.  Je spoustu veci, do ktere by mohli klidne legalne strelit v te dobe... kopce, psouny, kojoty... jenze naskocit do auta a prasit pryc neni chovani cisteho svedomi, tak jsme si je v okoli nepotrebovali az tolik.  (Zrovna slysim strileni ze zapadu.  Jako vzdy, doufam, ze ten clovek je inteligentni a zkuseni a vi co dela.)  Ti byli uzasni kluci.  Kdyz cokoli videli, prisli nam o to rici... kdyz pratele nam prijeli navstivit, lovci (kteri je potkali na ceste) prijeli dalsi den se zeptat jestli pratele nasli cestu a tak.  Kdyz odjeli, videli male stado jelenu preskocit plot, tak se otocili a prijeli zpatky nam to rici, protoze se bali, ze budeme mit zniceny plot, o to nevedet, a ztratit kravy.  Hrozne hezky.  Plot na tom tak zle nebylo, pouze nevyssi drat na par mistech se vytrhlo, ne dost, aby s tim byly problemy, ale oni nemeli jak to vedet.  Skveli kluci a mam dojem, ze se u nas krasne zazili svuj lov a chvilky v prirode.  Nekolikrat se priblizili k vidlorohu, ale nikdy ne na vystrelu.  Jednou mezi nimi behal kojot, ktery je nevidel a plasil vidlorohy a tak... takove uzasne zazitky, takze si myslim, ze je nemrzelo tolik, ze odnesli pouze vzpominky.

Dalsi zabavna prihoda, zrovna pred par dny.  Pamatujete si na toho cloveka ze zapadni Montany, ktere se loni uvizl auto, pak pesky dostal pekneho jelence a nasi posilal fotky?  No, tak je zpatky, i se synem a nejake dalsi.  A prisli s nimi nejaci filmari, aby tocili nejaky lovecky dokument ci co.  Jsou vsichni utaboreni u naseho korralu.  Korral je mensi drevena ohrada se spoustou mistnosti.  Tam by se melo byt mozne delat vsechno co je potreba s kravami, vcetne ockovani a cejchovani a tak.  Ma jedna velka mistnost, do ktere by melo vejit cele stado, pak ty dalsi mensi na kravy a kravicky a bycky a prebytecne kone, atd., atd.  To ma misto po ktere se nastupuje dobytek do kamionu, a zarizeni na drzeni kravy i tele na ockovani ci cokoli.  Pouzivali se i na zacatcich tohoto zpusobu chovani dobytka v 19. stoleti, ale tehdy casto se stavilo docasne z larietu a ne permanentne drevene jako dnes.  No, tak o dikuvzdani, ti filmari posilali tem lovcum uzenou krutu... dorucene!  "U Andersonovu korralu"!  A prijela v poradku.  Zbytek oni pak dali nam.  Ach jo.  Ale dobra byla, to jo.

Tak zrovna dostal tatinek jeleni listek na prodlouzeni sezone.  Ptala jsem se, jestli nechce nahodou dva, ale ani ne.

Meli jsme vcera setkani sousedu...  ohledne ty pravni problemy s vodou a tak.  Bylo to skvele setkani.  Clovek odesel zapaleny do prace a jisty, ze neni sam, a ze stoji na te spravne strane.  Jedna sousedka vypravela, jak prisli za ni s takovou "zeleny podvod".  Jsou velke (a prachate) spolecnosti, ktere maji nazvy typu Ochranci prirody, a chodi kolem se smlouvami, ktere pry budou ochranit vsechno mozneho a pomahat prirodu a zachranit budoucnost a vubec, ale nejak se vzdy dopadne, ze hlavne to je donese prachy a ranceri zjisti casem, ze podepsali vlastni konec.  Tady ta sousedka, pokud neni prababicka, nema k tomu asi daleko.  Bydli sama na samote na ranci... tusim, ze to ma na hlavni starosti syn, ale bydli v jine casti jejich uzemi.  Je ne tak dlouho uz vdova, ale je to kazdy rok delsi doba.  Pripomina mi starou jablon... je hneda, pokroucena, ryhovana po povrchu, ale neskutecne pevna a silna a jeste zdrava.  A rekla: "Odpovedela jsem, ze je uvidim v Pekle drive nez podepisu!"  Je krasne, ze takove mame.

Kdyz byla jeste mala Zorka, mel obec pro ni takove uvitaci setkani a prisla jedna moje spoluzacka.  Bylo krasne se s ni popovidat.  Bylo nas ve tride pouze devet, a ti dva se vzali (ale jinak jsme nasli chote jinde). Rekla:  "Ja si vzpomenu, jak to bylo krasne, kdy byli deti mali a mohli jsme zustat doma na Miste.  Ted, jak oni jsou ve skole, musime do mesta (vesnice)... no, ja bych rekla i jednou za tyden... a to je proste prilis casto."  Musela jsem se tise usmivat.  Je docela bezne, aby nas meststi lide litovali, protoze "nikdy nedostaneme nikam" ale to neni zas tak zle. Je to hrozne pro lide jako moje prababicka, kteri tu naturu nemaji, ale vetsina z nas ne chybi nic, kdyz mame kolem sebe prirodu a rodinu a nemusime do kina nebo do restaurace nebo popovidat porad s novymi lidmi.

Jeden nas kamarad zacal Montanskou konvenci hry v hlavnim meste.  Je letos uz druhy rocnik.  Meli jsme vystavu deskovych her Evropskeho typu.  Letos jsme meli spoustu novych ceskych her, ktere tvoril Vlada a na ktere Jason spolupracoval s anglictinou a tak.  Meli ohromny uspech.  Prvni otazky po skonceni bylo vzdy: "Kde se to da koupit."  Hlasuje se Hra dny (je k tomu i medalii).  Loni jsme byli na poslednim miste, ale letos jsme odnesli cenu, tak bylo krasne, ze se to lidem tak bavilo.  Loni tam byla jedna Katerina, ktera ted bydli v Missoule.  Ona tam byla tak pet minut a od te doby se nam nepodarilo spojit.  Bylo to jedina moznost od navratu bavit cesky a znelo to jako triskajici se studanka v zaprazene zemi.  Zvlastni, ale bylo tykani/vykani.  Mely jsme tak malo casu a obe chtely slyset a mluvit cesky tak, ze nam to bolelo, tak jsme povidaly tak rychle, ze vsechno se pletlo.  Pro mne, bylo prirozene tykani, protoze jsem se videla stale jako studentka a ona mela taky studentsky vzhled.  Tak muj mozek, pres vsechny me snahy, vklopil tykani, zatimco ona, ktera taky je tady dlouho a mozek vyklope to co se mu pripada spravne a ne to co ona chce, videla ve mne starsi pani s ditetem a prirozene vykala.  Tak temer celou nas rozhovor se zabyvala jak je nadherne slyset cestinu propletene s mym tykanim a vzapetnim omlouvanim a jejim vykanim a vzapetnim omlouvanim a nase spolecnym tvrzenim, ze je nam tykani a vykani uplne jednou, hlavne jak je krasne slyset cesky.  Docela zvlastni.  Uz je to pres rok.  Rada bych ji znovu nasla a v klidu popovidala a mozna konecne resila jestli se tykame nebo vykame.

Pred nejakou dobou, u obeda, Jason zacal zamyslene stoukat do talire a rekl:  "Je zvlastni, ze?  Ze na jare jsem musel opravit plot, po te, ze tady tento gulas to preskocil."  To byl Bongo.  Ten je uz jen pamatka a mame opet starou kravu.  Tentokrat ta tucnejsi, kterou maminka vybrala. Po ni bude Sailor, velky, klidny, hodny kluk.  Maminka ale ma obavy, ze skoncime s kravou v chladne obdobi, protoze pochopitelne nechce, aby mel neprijemnou cestu do mesta.

Byla hruziva pozarni sezona letos, ale my jsme to opet vyhnuli.  Nedaleko od Malty meli strasny pozar... seno, trava bez konce.  Tatinek sekl travu a vymytil pelynky a Sarcobatus hned u domu, aby nebylo takove nebezpeci jeho ztraty.  Pelynek vybuchuje plameny do sedm stop... vyssi nez clovek (mozna vyjmaje Mettyho).  Nic prijemneho.  Pripada mi, ze zmena klimatu spojene s vytlacenim ranceru pusobi vice pozaru.  Mam obavy o pelynku, protoze v techto "pelynkovych prerii" jsou pelynky velmi dulezitym druhem o ktere opiraji spoustu jinych druhu a spatne se reaguje na pozary.  Tady ty nove, velkoplosne pozary je hodne ublizujou.  Toto se stalo naposled, pokud vim, uprostred 19. stoleti po vymyceni bizonu, jenze tentokrat nebylo tolik lidi a mest a silnici a bylo vice mista ze ktere se mohli spolecenstva opet rozsirit, kdyz pozarovou frekvenci opet klesla.

Podarilo se nam po navratu stihat mozna dvakrat tancit ctverilky v Missoule.  Jednou s nami byla Zorena.  Bylo to skvele.  Square ma docela odlisny charakter v Montane nez v CR.  V CR je to do velke miry zabavu mladsich, zatimco v Montane spise tanci ti stari a ty hodne stari.  Ty velke vzdalenosti pusobi, ze clovek temer nikdy netancuje s jinym callerem nebo s jinymi tanecniky a malokdo by chodil v zivote na nejakou konvenci, uz protoze jsou casto stari na cestovani.  Toto vsechno zpusobuje, ze v CR, ti mladsi lide, kteri se musi pocitat s tim, ze bude kazdou chvili jiny caller, nove finty a nezname tanecniky, se soustredi na stale uceni a vylepseni techniku, aby dokazali vsechno pri vsech podminkach tancit spravne.  V Montane, je silna tendence k konzervatismu.  Ti starsi lide, maji sve duverne zname, oblibene figury, sveho dozivotniho callera a jeho nekolik znamych fintu a nove figury se do skupiny pronikaji pouze velice pomalu a obcas.  Ale musim rici, ze trenovat v CR pripravuje cloveka, aby mohl jit temer kamkoli v Montane, tancovat jednou za rok a vzbudit uprijmny obdiv, jak je clovek vyborny tanecnik.  Ne, ze bychom byli nijak dobri, ale schopnost se prizpusobit hladce na neznameho callera se uzasne vyplati, a protoze vetsina skupin to tady nezna, tak to pusobi jakobychom byli nejak obzvlast sikovni.  Jednak kvuli planovanem universitnim kurzu a jednak kvuli hledani dukazu ohledne dejin rance, ctu stare deniky a autobiografie kdykoli mam chvilku casu.  Z autobiografie jeden z prvnich bilych osadniku a potom jeden z prvnich ranceru v Montane jsem zjistila neco zajimaveho o squaru.  Vzpomnel jak tenkrat byla mala osada bilych muzu, kteri meli (pokud nejakou) indianske manzelky.  A po zimnich vecerech se sesli a tancili ctverilky... vsichni se strojili ve svych nejlepsich, muzi v celokozenem strihu prijpominajici Olda Shatterhanda, Indianky v plne slavnostni daneho kmena, z niz byly vzdy zastupkyne alespon ctyri... deti tez ve slavnostni kroje lidu svych matek.  Zen bylo malo, tak se doplnilo muzi se satkem kolem pazi.  A tak se tancilo do rana. Pripada mi krasna predstava, jak takova ozdobena a smisena skupina se postavi do ctverilky a ceka na figury...

V Montane, v Americe vubec tusim, koupi se potraviny ve velkem.  Pozustava se to z obdobi, kdy lide si mohli ocekavat, ze do mesta se dostanou treba trikrat do roka a pres zimu vubec.  Tak veci, jako je napriklad mouka, se daji koupit ve velkem.  Ted se vetsina lidi muze klidne denne do obchodu, kdyz se je to bude chtit, ale ten zvyk potrvava.  Dokonce se mi zda, ze i ve meste jdou lide nakoupit jen tak kazdy ctvrty den nebo tak nejak.  Coz je dobre, vzhledem k tomu, ze na Morave jdou nakoupit pesky nebo tramvaji a tady jedou autem.  Mozna to se v tom taky hraje roli.  Tenkrat se lide hromadili potraviny do vozu za dva koni, ted je to do auta, ale porad se tam vejde vice, nez to co se pohodlne nosi v tasce v ruce.  Nam to pochopitelne velice sedi, protoze, i kdyz ty stare casy jsou pryc, jsme obcas i cely mesic bez cesty nakoupit.  Vzhledem k tomu, ze chleb nejime tolik jak toho byvalo (je dnes taky ryze a nudle a kdovi co jeste) a peceme vlastni chleb jen obcas a v lete vubec (pouzit troubu je nesnesitelne a nepeceme vubec nic), tak nam velky balik mouky (myslim si, ze je to 50 liber, tak zhruba 25 kila... sedi to velikostne si myslim, ale nejsem si jista) nam muze stacit rok nebo vice.  Mame velkou kovovou nadobu (taky stary zvyk), ve ktere je skladanou mouku a od ni se, podle potreby, vyplni malou kovovou nadobu, kterou ma mozna neco pres kilo mouky a z ktere se pracuje.  Tak sla maminka otevrit novy balik, ktery mozna trochu prilis dlouho cekal na naplneni velkou nadobu (ktera je teoreticky hmyzo a mysotesna), a videla neco v tom.  Tak prisla za mnou a zklesla rekla:  "Myslim si, ze mame broucky v mouce... ale je jich malo... a jsou malinkate... co bys s tim udelala?"  Bylo to zvlastni pocit.  Tady je zena, ktera mi vychovala, ktera mi vyucila hospodarstvi, ktera vlastne vede nase spolecnou domacnost a pta se mi jako ostychavou teenagerku, co ma delat.  Dostala odpoved ve ktere doufala, ale neodvazila prosadit. "Vdzyt jsou to jen broucci!  Nejsou jedovati.  Nikomu nic neudelaji a jsou tak mali, ze nikdo je ani neuvidi.  Preci si nebudeme vyhodit 50 liber mouky kvuli par brouku!"  Tak se oddychla a s novou jistotu rekla: "Dam je hned do mrazaku, aby je to zabilo a nerozmnozili dale."  Tak alespon vi, ze mi dobre vychovala!  (Mimochodem, hlavni rozdil mezi chlebem beznym v Montane a chlebem beznym na Morave je v trvanlivosti.  Cerstvy, moravsky chleb je neskutecne lepsi.  Tatinek si stale vzpomina na jeho navstevu a denne cerstvy, cesky chleb a jak to bylo strasne dobry.  Ale nekdy druhy den se potkaji v kvalite a moravsky chleb tri dny stary je... stary chleb. Tak chleb, ktery se tady bezne koupi, neni nikdy tak dobry jako cesky kdyz je cerstvy... a proto taky nejime ho tolik, ale klidne vydrzi tyden v podobnem stavu.  A muzeme si koupit deset chlebu a devet hodit do mrazaku a kdyz se rozmrazi jsou asi tak dobre, jako kdyz se mrazily.  A timpadem, muzeme mit chleb porad, ale jinak bychom meli chleb (vcerejsi) jen po nejakou cestu nakoupit, protoze cesta bere cely den a nove potraviny se ji teprve dalsi den.  Da se taky koupit "cestejsi" chleb, ale je neco "extra" a taky ma podle toho cenu a tak si ho nekoupime... stejne bychom ho nestacili jist cerstve.  Domaci chleb je mnohem lepsi nez koupeni cerstvy, ale netrva tak dlouho... ale tri, ctyri dny jo.  Mamka ma kulturu zivych kvasinek a pece chleb, kdyz ji to napadne, pokud neni leto, ale ma toho hodne.  Pred Zorou jsem obcas pekla, ale ted neni moc casu.)

S jeleny to zacina byt problem.  Lov se pritahuje stale mene a mene lidi. Ted, jak se stoupa cena benzinu se rozmysli lovu i lide, kteri by jinak klidne jeli.  Problem se zhorsuje, protoze lide ztraci schopnost taborit (sice spat ve stanu s puskou neni moudra vec, ale da se treba, stanovat u auta a mit pusku bezpecne v aute).  Tak neni to jen cena benzinu cestovat kam budou lovit, ale taky ruzne ty agregaty a vubec, aby tam meli teplo a elektricka svetla a kdovi co jeste.  No, a snizuje se nejen pocet lovcu, ale i jejich schopnost.  Mame problemy, jako kdyby nam zacali vazne odumrit kojoti a ti, kteri jeste zustali, moc neumeli chytit.  Takze jeleni se premnozi, az stat si z toho vyrve vlasy, a jedine co o to vedi je vice a vice listku a prodlouzit a prodlouzit sezonu.  Loni se to tady hemzilo oranzove bez ulevy.  A stat dokonce lidem volal a prosil, aby se navratili se jeste jednou snazit splnit listek.  Ale nahoda se neda zaskocit.  Loni nam vypraveli jedni lovci (kteri meli listek na lani), jak videli 9 jelenu.  Tak zustali tam a pozorovali je a kdykoli prisli lovci, rekli je: "Tady je stado 9 jelenu, ale my mame listek na lan.  Co vy?"  A kdyz konecne odesli, jiz 14 listku lanovych se pozorovalo tech 9 jelenu a pak odesli.  Ach, ach jo.

Cetla maminka neco v National Geographicu o tom, jak se strasne stoupa alergii minulou dobu.  A jeden vedec, ktery je dal rozhovor, tvrdil neco ve smyslu, ze nejlepsi obrana proti tomu, by bylo kdyby deti meli v dome kravu.  Tak mamka sedela na gauci, po te, ze cely den si overila tehotenstvi ve stade krav a hrala s Zorkou.  A za chvili prohlasila:  "Vis co, Zorusko?  Ty nepotrebujes mit doma kravu.  Ty mas babicku."

Strasne se tady zavira.  Od te doby, co jsme se vratili, zavrelo se v Glasgu domaci potreby a klenotnicvi a sekac.  Tesne predtim to bylo knihkupectvi.  Je smutne videt tolik prazdnych obchodu.  Zase, bylo to taky tezke, kdy byvalo dva domaci potreby a klenotnicvi.  Kdykoli clovek neco potreboval, nemohl si rozhodnout, kde si to koupi.  Vzdy mel strach, ze se tim rozhodne o preziti obchodu.  Mam dojem, ze pres snahy se stridat, ze chodila jsem mozna k tem, ktere jiz nejsou, drobatko mene. Alespon ted si clovek nema na vyber a nemusi se obavat rozredeni svoji podporu preziti obci vubec.  Ale je to droboucky pohreb v srdci, kdykoli clovek vidi, kde jiz nejsou.

Ted kdyz jsem to vyzkousila, zda se mi americkou sesti-tydenni materskou hrozne kratka.  Drive se mi to zdalo hrozne kratka.  Nevim jak dokazi lide si nechat sesti-tydenni ditete ve skolce.  Snazila jsem se zakonnou materskou dodrzovat ze spravedlnosti a skutecne se vratila do prace po sesti tydnu, ale je to uplne neco jineho, protoze mela jsem Zoru hned u sebe.  A nikdo mi nekara, kdyz prace trva dele a Zoriny potreby dam prednost.  Docela to jde.  Kdyz je vzhuru, varim a peru a kdyz spi, dodrzim pevny pracovni rad s hlavni praci, vodni prava.  Chce to hlavne hodne disciplinu.

Tady ma vetsina deti hracku "tycovy kun".  Je to v podstate koste, ktere ma misto metli konskou hlavu.  A da se na tom "jezdit".  Jednou prisel stryc se svymi dva kluky a oni s velkou slavou predali Zore sve stare hracky.  Kluci ji vsechno predvedli a byla vseobecna radost.  Zora ma z toho spoustu uzitecnych a zabavnych veci, ktere se ji moc libi.  Ale kratce na to prisel stryc, jestli nemuze vzit zpatky tycoveho kone.  Jeho nejmladsi se vtahoval k slavnostnim atmosfere "darujeme miminko" a ve zachvatu velkorysosti pridal sveho kone, na ktereho docela lpel.  Pak mu to prislo smutno, ale co mel delat, kdyz to uz daroval?  Tak jsem kone vratila strycu s tim, ze ma potesit Axtona, ze Zora ma jiz vlastniho kone a nebude trpet.  Dedila jak meho tycoveho kone tak Jasonoveho a Jasonovou sikovnou maminku je cistila a znovu vycpala a opravila, takze v oblasti tycovych koni je Zora opravdu bohata.  Ma od babicky i vlastni male kostete ktere je na jezdeni i uklizeni.  Uz se zajima o jizde na velkych koni, tak uvazuji, jestli ji nemam hledat helmu pro trosku jistotu a treba na jare muze nekdy k nam pridat.  Tusim, ze jsem uz v jejim veku jezdila, ale chybi mi mamcinu odvahu.

Elektrina tady funguje bezvadne.  Zpetne vidim, ze to byl dobry napad zacit fotovoltaikem.  Ono to ma maly vykon, ale zato pravidelny.  Je slunce kazdy den od rana do vecera spolehlive a temer nikdy nejsou mraky tak huste, ze neni vubec nic.  Za to vitr je hostina nebo hlad.  Bud dela elektrinu tak, ze se ho neda spotrebovat, nebo vubec nic.  A to nic muze trvat i tydny.  Ale oba spolecne jsou spolehlive a bohate.  Tu velkou, drahou lednicku od stryce uz kratce nemame (dokonce se uz odvezlo, coz par tydnu trvalo).  Tak slouzila asi rok necely a byla dobra.  Sice odrela roky od tatinkova zivota, protoze dokazal vypit baterii za noc, ale musel skutecne pouzivat agregat jen dvakrat, tusim.  Byly nejvetsi problemy v lete (kdy byla hodne elektrina ale musela hodne pracovat) a v zime (kdy nemusela tak bezet ale je malo slunci).  Mame ted rucne vyrabenou lednicku, primo udelanou pro solarni elektrinu, to nejuspornejsi co muze byt, a funguje jako hodinky.  Tatinek se hodne uklidnil.  Je mensi, ale je lepe uvnitr usporadane, tak je vice mista, coz je hezky.  Mrazak je mensi, ale mame taky propanovy mrazak ve sklepe, tak ten nam tolik nechybi.  Ma kolem polovine spotrebu co ta stara, a ta mela temer polovina co mivaji bezne.  Ted muzeme prezit temer tyden malo prijmu v klidu a je to skvele. Stryc to chapal, tak celkove rodina idylka, nastesti.  Starou jsme vymenili za malou, novou propanovou, ktera funguje velmi dobre a zije v pruchodu, tak mame rezervy, pro okolnosti, kdy je tady vice lidi.  Mame v hlavnim dome ted bezne svetla, kazetak/radio/prehravac starych desek, lednicku, pocitac, pracku, michacku (ta bez vlastni misy, ktera jen toci michadla) a elektrickou nuz na mase a kdyz fouka prida se topinkovac nebo elektricky grilek nebo topenicko nebo vetrak.  Doma v Holube mame internet, notebook, jedno svetlo, radio/kazetak, a nabijec baterek. Planujeme taky vetrak na lete.  Kdyz je hodne horko, postavi mamka mriz pres okno, pres to haze mokry rucnik s jednim koncem v mise vody a na to pusti vetrak.  Neni to spatny klimatizace, ale my nemame jak to postavit, vzhledem ke tvaru nasich oken.  Bylo malo mista pro domy, tak museli jsme se postavit v zapadnim vetru a kdyz fouka, mame docela kosu.  Muj sen je, ze bychom meli mlynek a elektricke topeni, ktere by bezilo jen kdyz je vitr, kdyz je nejvice potreba.  Je hodne penez a my mame malo a od toho jsou periny a quilty a svetry z vlny, ale je to pekny sen.  V celku mame vsechno a je nam dobre.  Jednou, kdyz byla fotovoltaika docela nova, vyvesili jsme s Jasonem pradlo.  On se rozhledl a pak pronesl:  "Vsichni jsou z toho tak nadseni, jak je na Horse Ranch solarni pracku, ale nevidim co je na to takovy zazrak--uz je tady solarni susicku 90 let!"  Je krasne rozsvitit a poznat, ze jsme behem dne schovali slunce a ted ho pustime.

Je to narocne nekam vozit Zoru.  Ted je to o neco lepsi, jak je vetsi, ale tech dvou hodin po sterku neni pro ditete nic jednoducheho.  Tak Jason nam dela ridice a ja sedim v zadu s ni a snazim se ji bavit jak to jde.  Tak jednou, kdyz jsem musela stale neco vymyslet, aby nezacala rvat, rekla jsem Jasonovi:  "Predstav si, ze ma 14 let vyssi skoly, abych nasla uplatneni jako dvorni sasek a dojnou kravu!"

Kdyz to nam uz jednou zachranil zivot, koupili jsme druhy detektor CO, kdyby jeden nahodou mel poruchu.  V zime je to vzdy ulevu prijit ve tme a zime a vetru a snehu a mit vsechno klidne a teple.  Ony deteguji kour i CO a jeden je obzvlast citlivy, tak cele leto nam oznamil o pozarech. Zabavne je, ze reagoval asi na nejake prejemne castice, kterou clovek nevsimne.  Tak nam vzdy hlasil, ze _bude_ kour.  Pipnul (kleli jsme, ze ma poruchu) a pak za zhruba ctyri hodiny prihnal vitr huste oblaky koure. Podle vetru, meli jsme nekdy kour i z jinych statu.  Tady pomerne klidek az na jeden obrovsky pozar mezi nami a Maltou, ale zapadni Montana a Idaho a vubec zarili a zarili a kdyz byl spravny vitr, posilal nam tolik koure, ze to zmenilo pocasi.  Zase se nam to ochladilo, a bylo hrozne vedro, tak to nebylo tak zle.  Byla na rozhlase jedna zena, ktera ztratila syna tak jak bychom dopadli my bez detektoru, tak soudila s majitelem panelaku, ze tam meli mit detektory.  Byla to hrozna tragedie a chapu, ze byla asi chuda a zoufala, ale doufam, kdybych jsem to byla ja, ze bych mela dost silu, ze misto soudu, bych koupila tolik detektoru, na kterych bych mela penize, na kazde bych vryla jmeno syna a pak bych je lidem rozdala a v jeho jmenu zachranila zivoty.  Pripada mi to jako lepsi pocest jeho pamatka.  Ale nikdo nevi jak bude reagovat na neco hrozneho dopredu.  My jsme vsem znamym ty detektory doporucili a radi zjistili, ze alespon nekteri je maji.

Ceny jsou divne veci.  Jiste si pamatujete, ze nas utulny Holub z roku 1976 nam stalo 2.500 USD, prevoz 2.800, podlaha 1.000.  Tak nase auticko Emerald z druhe ruky... a z ktereho roku je? 1998? Tusim, ze jo, nam stalo 8.000 USD.  Je to nakonec presne co jsme chteli.  Bezpecne, usporne, bez neprijemnych vad a zvladne nase cesty, tak oddech ulevy.  A dali jsme docela mene za to, nez co chteli, protoze jsme meli penize pripravene hned.  Sice vedeli, ze to ma vetsi cenu, ale potrebovali penize vice nez prebytecne auto, tak, kdyz jsme to nechteli na splatky, vzali co jsme nabidli... pro nas docela stesti.  Mame sve uspory, tak si muzeme dovolit platit v hotovosti, ale kazdy rok je v usporech trochu mene a neni to prijemny pocit.  Ale jiste se to brzo prevrati k lepsimu a zacinaji prijmy predcihat vydaje.  Uz temer vsechny ty nejvetsi polozky jsou, pokud se nic nepokazi.  No, a pak je dite.  Nemam spocitane presne co nam stala, ale rok nez se narodila, bylo to neco pres 1.000 USD na navstevy u doktorky. Kdyz se narodila, stala nam 5.000 a nevim kolik jeste.  Vsechno pres tech 5.000 plati pojisteni a nesledovala jsem kolik jeste museli dat.  Bylo to takovou ulevu, ze dalsi seky psat nemusime.  Bylo to poradny kus, jeste nekolik tisic.  Tak bych tipla, ze stala tolik co auto jakz takz.  A to bylo uplny zaklad bez komplikaci, bez nic navic a dokonce bez leku proti bolesti.  Jediny prepych bylo, ze jsem byla 48 hodin a ne 24 na pozorovani, kvuli ztrate krve a skutecnost, ze bydlime tak daleko. Pripada mi to drahe.  Tady je nekolik paru, ktere cekali se svatbou az po detech, protoze podle zakonu musi nemocnice delat porody nevdanych matek zadarmo a pak mame to my zbytek jeste drazsi.  Neco asi nehraje, ale clovek musi delat co muze s kartami, ktere dostane do ruky.  Nejvetsi strach mam z toho, ze nevydelame dost na pojisteni, ale jiste se to brzo zlepsi.

Pred dvemi Vanocemi, kdy byla jeste Novy stenatko, prinesli jsme ji Vanocni darky z Missouly.  Naucila je rozbalit a bylo to ohromne zabavne videt jak se tesi a rozbali sve darky a ma z nich radost.  Ale pak jsme zacali rozbalit sve darky a Novy se tam hned cpala.  Bylo videt jak je zklamena, ze jsou tam pouze pitominy jako knizky a obleceni a jak ohrne nos.  Reagovala uplne jako male dite.  Je zajimave, ze poznala darkovy papir.

Obcas, kdyz jedeme pro kravy, projizdim misto konskych kosti a premyslim. Takove te "rodine nabozenstvi" ma na starosti maminka.  Tak nemohu rici proc jsou ritualy to co jsou, proste vim, ze to tak je.  Kravy a psi a kocky se pohrbi.  Casto maji neco od nas i neco sveho s sebou na ceste. Kdyz jsou kameny, tak maji kruh kamenu postaven kolem nich, ale tady nejsou, tak se akorad neco tezkeho haze nad hrobem samotnym, aby se do toho nedostali mrchozrouti.  Ale kone se nechaji lezet dokud je neoberou kojoti a pak kosti se dovezou na jedne kopci.  Tak vsechny psi a kocky a kravy zustaly za nami, jak jsme stehovali, ale kone jsou tady.  Mezi tezkosti, kdyz nekdo zastrelil nam mladeho kone a nechal ho utrpet, bylo to, ze sousedovi, ktery ho pomohl najit a ktery ma bagr, bylo z toho tak spatne, ze prijel v pulnoci a pohrbil ho... musel delat neco a nebylo co delat, tak mamince nezustalo ani kousek zine, a Manitou spi daleko od nas, mucen a pak opusten.  Tak clovek jezdi mezi lebky a premysli... tady Badger, tady Foxy, tady Mocha, tolik vzpominek, tolik roky zivota, vzpomine si na hebke kuzi a vrele srdce a hezke prihody a skonci to vsechno tak, par bilych kosti ve slunci.

Blue jiz nemame.  Nekdy v lete si ulehl a uz nemohl vstat.  Tatinek ho musel zastrelit, coz celou dobu doufal, ze mu mine, ale neda se nic delat. Nasli ho brzo a podle stop nezdalo, ze by trpel bolesti ani strachem, proste jiz si nezvladl si zvednou k noham ani s pomoci.  Rad je videl, protoze vedel, ze vsechno neni zcela v poradku a doufal, ze budou vedet co s tim.  Taky, ze vedeli.  Den predtim videla mamka, ze nebude dlouho a bude potrebovat taky Tinker krmit, a mela o to obavy.  Dva je idealni pocet starcu, protoze si udelaji spolecnost, ale kdyz je jich vice, exponentialne rostou prakticke problemy najit pro kazdeho misto a tak. No, ale problem se resil sam.  Tinker se jeste nekrmi, protoze se svym spatnym kolenem nesmi se pribrat, aby mu to neznicilo.  Tak jen dostane trochu nachut.  Ale okamzite se priradil na Bluino misto.  Bylo to ze zacatku smutne se podivat a videt bileho kone stat s Toffeem kde drive stal sedy.  Hlavne, ale, ze Toffee Tinkera mel.  Ze zacatku docela truchlil, protoze si leta kamaradili.  Videli jsme pak na Blui orla, tak alespon nekdo z toho mel neco dobreho.  Byl neskutecne stary, neco jak kdyz clovek prezije sto let.  Mel dlouhy, zajimavy a pestry zivot.  A posledni leta byla tak prijemna, ze Jason vzdy trvdil, ze si myslil, ze uz drive zemrel a je v nebi.  Tak nam chybi, ale vsechno ma svuj konec. Toffee nekolik dni po jeho smrti dostal strevni problemy, coz je u konich hodne bolestive a casto smrtelne.  Smrt se nastane, kdyz se jejich streva, trvda z travicich problemu se pretoci.  Na ty dve mista, kde se tocilo, uzavre strevo a skrti se tok krve.  Bez krve, strevo se tam umre a jak je mrtva streva, zemre i kun.  Je to osklive a jak dojde k pretoceni, temer neni nadeje.  Jak se je tak boli v brise, lehnou si a prehoupaji na zadech.  Toto normalne delaji bezpecne, ale veri se, ze jak maji tvrda streva, muze to vezt k pretoceni.  Je vicero veci, ktere se daji delat... rychly chirugicky zasah, velke mnozstvi oleje, aby se streva vyprazdnila, ale jeden z hlavnich pomoci je chuze.  Jednak svizny pochyb muze uvolnit travici problemy a jednak zabrani to nebezpecne houpani na zadech.  Rodice byli jinde, myslim, ze opravovali cerpadla nebo neco, tak jsem Zorusku cpala do batuzku a chytla Toffee na ohlavce.  Nevim presne jak dlouho to bylo, neco kolem dve hodiny, jsme spolu chodili kolem a kolem louce. Povidali jsme spolu tise a premitalo mi v hlave cely jeho dlouhy zivot, protoze to by mohlo byt klidne konec.  Novy s nami delala kruhy a byla zklesla a starostliva.  Zlobive stene bylo ta tam, kdyz to bylo vazne. Tinker rehtal a nervozne bezel a snazel se jit s nami a casem zmatene odesel.  Zoruna ma cit na vazne situaci (jako vazna situace bere taky vpad cizi lide, kteri by mohli byt okouzleni jak je mile a dobre vychovane dite) a jako vzdy, kdyz to je nutne, byla zlata.  Celou dobu sedela tise a nehoupala a jen obcas pratelsky Toffeho placla po ramena, kdyz se ji moznost vyskytla nebo ho tise neco zazpivala.  Pro Toffeho, svet zuzil na jeho ukrutnou bolest, muj hlas, a nutnost dat jednu nohu pred druhou. Nekdy sotva se udrzel na nohou ale bojoval vsi silou o to, aby delal co povazoval za svoji povinnost.  Jednou ulehl, ale volala jsem ho zpatky na nohou a ochotne prisel.  Dala jsem mu pomoc protivahou na ohlavce, jako kdyz nekoho podate ruku, ale netahla jsem ani nenutila.  Udelal to sam z vlastni odvahy.  Kdyz ulehl, postavila Novy na urcite miste a na neho se podivala.  Je jedno misto, dozadu a mirne bokem, ktere povzbudi stadove zvire k uteku a dobry honacky pes (taky honackeho kone a kovboje) to umi ucinne pouzivat.  Staci tam byt nebo do toho vstoupit ze spravneho uhlu a stado se da do pohybu klidne, bez revu a prasteni a behani.  Tak nase obcas roztrzita Novy, ktera kolikrat zvirata da do pohybu tim, ze steka (velky hrich u honackeho psa) nebo je taha za ocasem k Toffem ani nepriblizila, pouze tise stala na spravnem miste a ocima ho podporila k tomu, co oba vedeli, ze musi udelat.  Napadlo mi, ze Toffee se zachranil sam, svou vernosti a odvahou.  Kdyby chtel ulehnout, tak ja, se spagatem nezabranim zvirete, ktery ma tunu.  Kdyby byl zly nebo divoky nebo si myslil, ze vi vice nez ja, tak nic pro neho udelat nemohu.  Ale cely zivot byl verny sluzebnik.  Kdyz jsem mu o neco pozadala, tak se o to snazil, pres vsechny bolest, pres vlastni prani.  Mel na ceho v svem trpeni soustredit a soustredil a splnil co jsem od neho chtel bez rozmysleni. Veril, ze vim co delam a ze se ma snazit i z posledni sile o to co po nem chci a taky to splnil.  Casem, kdyz jsme byli oba temer hotovi, pot na nem vyschl, ocas se uklidnil a prestal svirat mucene, prestal klopytat a sveset hlavu.  Nechala jsem mu chvili stat pod dozorem a kdyz pripadal klidny a normalni, pustila jsem ho.  Sel a dlouze usnul.  Par dni na to ho ustknul chrestyr.  Dostal jen jeden zub, coz je dobry, tak polovicni davku hned na zacatku.  Kun je obrovske zvire, tak v tom neni nebezpeci, ale jak obvykle, dostal do nosu.  Tak mu hrozilo uduseni z nadychani dychacich cest.  Mamka nevedela co s tim.  Citila se, ze ho ma zastrelit, protoze je stary a chrestysi jed je jeden z nejbolestivejsi muceni, ktere existuje... nechat ho tyden krute trapit bylo ciste zle.  Ale na druhe strane, byl zdravy a ustknuti ho neohrozil a po tom tydne, by byl zase v poradku. Hodne zalezelo na to, jak zla bude zima a jak dobre to prezije, ale to se neda odhadnout.  Bylo krute ho nechat trapit otravenim, aby hned utrapil zimou, ale pokud to nema byt jeho posledni zima, ocekava ho alespon dalsi jedno prijemne leto, zelen a ohrivani se na slunci.  Na konec rozhodla, s neodolatenym pocitem, ze rozhodne spatne, ze pokud ho nebude hrozit dusenim, tak se ho necha to rozchodit.  Prvni den jsem ho k tomu drzela led.  Moc se mu to nelibilo, ale snesl to odvazne.  Mamka ho dala neco, co by otuplo to nejhorsi bolest.  Kdybychom vedeli, ktery je to had, hned bychom ho zabili.  Hribata nekdy budou hady trapit a dostanou to co si zaslouzi, ale Toffee nikdy.  Kdyby byl tusil, ze had tam je, jiste by ho byl obesel obloukem.  Mozna spatne slysi (i kdyz jsem ty naznaky nikdy nevidela), ale rozhodne had mel jine moznosti a nehodlal je vyuzit. Takoveho nepotrebujeme, mame jich tady dost dobrych.  Tak ted prisla zima a mrazy.  Stare zraneni, jak pretrhl kopyto, kdyz melo tak dva, tri roky Toffeeho letos dost boli.  Nikdy jsme nevedeli o cem se zranil, ale tusili jsme, ze nasel nejake zrezevely kov a o to se rizl.  Znicil cast nohy, ze ktere roste kopyto, tak od te doby ma na te miste kopyto deformovane a malo silne.  Casto stoji o trech nohou.  Tak mozna nemel prizit sve nehody v lete.  Ale chodi po pastvine se svymi prately a tesi se na sve krmive. Kdovi jak by to rozhodl, kdyby to bylo na neho a jestli by rekl, ze zivot je stale krasny a stoji za to, nebo, ze je unaveny a tesi se na sveho maminku a tetu a vsechny sourozenci, kteri ho predbehli na druhe strane, ze uz je nadcase byt zase cely a leskly a plny energii jako za davnych casu.  Kdovi.  Uno a Tinker se oba taky trapi svyma spatnyma nohama ted. Dost, ze maminka o nich taky uvazovala, co je spravne.  Da se, ze neni tak zle, jako bylo na podzim, ale muze byt, ze nas pocet koni se brzo prudce klesa.  Ty chudery ani nejsou moc stare, i kdyz taky mladi nejsou, ale kun musi mit nohy.  Jak nema nohy, je to neodvratny konec.  Toffee ma taky problemy se zubami, ale nejsou smrtelne zatim.  Konske zuby se stale (byt velmi pomalu) a nepravidelne rostou.  Tak za nejaky cas, ma zuby samy ostri a hroudy, cimz se neda jist travu... trhat maso mozna, ale to je je k nicemu.  Tak ma mamka takovou velkou pilu a tim ty "kopecky" odre. Mlady kun se zdravymi zubami je odemele sam trenim, kdyz ji.  Ale jak je kun starsi, zacne s tim mit vetsi problemy, taky, kdyz ma spatny chrup, ktery nesedne presne a rovne, zacne s tim mit problemy.  Je to takove pokracovani... mladi temer nepotrebuji se spravit, stredni veky zridka podle kvalit zubu jednotlivce a stari kazdou chvili.  A u Toffee se setkaji nekolik problemu naraz.  Je hodne stary.  Jak sve matce ma spatne zuby.  Ona na to zemrela, kdyz by jinak mohla dozit mnohem vyssi stari.  V jeho pripade, vypadl ho hodne zubu.  Ty zuby, ktere nemaji protejsek, rostou donekonecna, coz neni nijak dobre.  Kdyz to pujde dost dlouho, museli bychom ho uspavat a odsekat je, ale pri jeho stari, to neni dobra varianta.  A ke vsemu, jako sva matka, ma precitliva usta.  Diky tomu byl sveho casu (oba dva) uzasny kun a strasne sikovny, ale znamena to, ze to pilovani ho boli.  Normalne, je to jen neprijemne, a mnoho koni, jak zjisti jak je to pomaha to snasi radi.  A on to snasi slusne, ale na rozdil od jinych, musi taky prekonat bolest.  Chudera stary.

Ztratila jsem nuz.  Ted, zpetne, je jednoduche rici, "Kdybych to nemela s sebou na koni," nebo "Kdybych na to dala oranzovou stuzku," nebo tak, ale pravda je, ze to uz nosim porad a vsude nekolik let a hodne pouzivam, jen zpetne je to jasne, ze kdyz jsme s Chancem skocili po svahu po te utecici jalovce, ze by mi to nuz z kapsy vytrepal.  Rychle jsem si to vsimla, a vim presne kde jsme s Chancem to rano byli, tak uz jsme to nekolikrat hledali.  Cela rodina do hromady, bych rekla, ze mame jiz kolem tyden hledani, ale zatim nic.  Naposled bylo ted nedavno, kdy padl melky snih a pak castecne odtahla... doufali jsme ze nuz by na slunci ohrival a odtahl a by byl videt na pozadi snehu.  Mozna bychom to nasli, kdyby jsme si sli hned to hledat, ale stesti nam to nepralo.  Malem jsme zacali jit po klikate ceste, kterou jsem jezdila, hledajic kravy, kdy jsme prisli k stare, odlehle, drevene budove.  Tam zrovna dva kravy byvaly byly, tak jsme to s Chancem byli obesli blizko na jihu a jeli za nimi do sucheho potoka.  Novy bezela s nami podel budovy.  Najednou vydala male kviknuti. Bezela jeste par kroku.  Sedla si a uplne zvadla.  Jason mel pocit, ze slysel mozna chrestyse... ne varovani, jen to drobny suskot chrestidlo o zem, kdyz trochu pohybuje.  Rozhodne si nebyl jisty.  Myslela jsem, ze jsem videla mokre mistecko na Novine noze.  Nevedeli jsme co delat, bylo mi lito mozna ztratit nejlepsi sanci najit nuz, ale jasne...  Vzali jsme Novy (i Zoru) do naruci a zacali zpatky.  Bylo to Nove neprijemne, obcas musela poprosit polozeni, ale byla  skvela.  Chapala, ze se snazime pomoci a ze je to nutne, nikdy se na nas nezlobila, a snasila to jak moc dokazala a bez nareku.  Kdyz jsme ji meli na podlaze, zcela slozila.  Omotala jsem ledove kompresy v rucniku a dala ji je na noze.  Obvolali jsme vsechny tri veterinare (mamka byla u sestry) a stihli jednoho z Glasga v ordinaci. Slibil nam, ze na nas ceka tu hodinu a pul co budeme na ceste.  V tom prisel tatinek, tak Jason hlidal Zoru a my jsme odvezli Novou.  Sedela jsem s ni celou cestu a vymenila ledove kompresy a hlidala naduzeni a dala pozor, abych ji nezmrazila kuzi (casta zacatecnicka chyba).  Nevim presne co dostala, kdyz jsme se konecne dorazili.  Protijed je drahy a vzacny, malem neni dost pro lidi, tak to nebylo ono, ale neco, co pomohlo organismus se rozchodit otraveni a steroidy do mista ustnuti.  Veterinari pripadal, ze je to v tlapce, ale rekla jsem mu, ze si myslim, ze to byla noha, tak to dal na obou mistech.  Rekl, ze je to priserne bolestive osetreni, temer tak bolestivy jako jed samotny, coz je, podle lidech co to zkusili, neuveritelne krute, ale ze to pomaha zachranit kuzi a maso. Jinak, velky kus tkani v oblasti ustknuti se odumre a odpada.  Novina to vsechno hrdinsky snasela.  Brzo po te se zacala trochu se vzpomatovat. Kdyz tatinek, se snazil to zaplatit, veterinar odvetil:  "Jiste budu nekdy potrebovat pomoc, rekni zene, ze mi jednu dluzi."  Tak jsme pejska odvezli domu.  Bylo to nekolik dni nez znovu behala a jeste dele nez tu nohu vubec pouzivala (coz bylo nakonec dobry... malinko drive zranila druhou nohu, ale malo to pouzivala, tak se to spatne spravilo, kdyz musela, tak to pouzivala, posilovala, a dala se opet do hromady.)  Za jeste dele, zacaly odpadat kousky kuzi a masa (na noze jak jsem tipla ja), ale jen tak rozumne, ne pul nohy.  A tim to bylo vsechno za nami.  Je ted zcela zdrava.  Meli jsme poradni strach, protoze je mala.  Pro Novou a Zoru je plna davka jedu smrtelna.  Zbytek z nas je dost velky, ze by to na nas nemelo stacit.  Kdyby dostala do nosu nebo do krku, kde ma dychaci cesty a velke tepny, tak asi nemame psa.  Bylo to hodne osklivy, podly, nenormalni utok.  Bylo to naprosto bez varovani a bez duvodu, ona se k nemu vubec nepriblizila.  Osobne si myslim, ze je to stejny had, ktery ustknul Toffeeho.  Mela jsem dojem, kdyz jsem na ni teprve podivala, a bylo to sice jen dojem, ale presto jsem spravne poznala misto ustknuti... ze to bylo jen jeden zub (tak pul davky).  A je to temre jiste, ze dostala neplnou davku, tim, ze prezila.  A Toffee na miste ustknuti krvacel a bylo jasne videt, ze je jen jedna dira.  Tak alespon vime, kde bydli v lete, ale nevime kde v zime a kudy stehuje mezi misty na jare a na podzim.  Mit sanci, bych ho usekla hlavu bez slitovani.  Zajimave, meli jsme taky letos ustknute tele, ale ten byl na pastvine a byl to jiny had.  Predchozi roky jsme nemeli vubec zadne ustknuti.  Tak nic, kazdy rok neco.

Letos na jare, ze strachu z lonskych pozaru, tatinek sekal travu kolem domu, taky na loukach nad domem a pod domem.  Odvezl to nad staji, a mame jeste velkou hromadu.  Hodne toho jiz snedli kone (mame casto jednoho (smutneho) uzavreneho, aby bylo mozno hned dohnat ostatni kdyz budou zapotrebi), ale je toho jeste asi pres pul a kdyz se toto bude kazdy rok opakovat, tak budeme v tom brzo plavat.  Rozhodne to bylo rozumne a dobre bezpecne opatreni.  Smutne, ale bylo, ze v dolni louce byly hady a ty sekacku nesnasi.  Nase obrovska, a celkem pratelska, dvorni uzovka ztratila hlavu.  To jsme vsichni litovali a truchlili.  Toho si tatinek hned, byt pozde, vsiml.  Ale jak jsem prochazela mezi domem a Holubem, videla jsem dalsi mrtvolu, kterou si nevsiml.  Ta mela chrestidlo, tak jsem sla pro ryc, pohrbit ji hlavu, ktera zustane nebezpecna i v smrti. Tatinek chtel chrestidlo... jsou zajimavost pro navstevy.  Jak jsem se pak vratila k Holubovi, chrestil vztekle na mne had uz z dalky.  Premylim, jestli to nebylo chot.  Dali jsme dlouho peclivy pozor ale nikdy ho nevideli znovu.  Je to o nervach, kdyz se vzteka chrestyr.  Videla jsem je takto vztekli dvakrat v zivote a neni to nijak prijemne.  Zaroven, je mnohem lepsi nez ten podly had, jenz se utocil na Novou bez varovani. Sice dobre umi cloveka stresovat, ale daji jasne najevo, ze maji zlou naladu a jen pitomec by se k nim priblizil a dostal se do nebezpeci.  Par dny po tom jsem se podivala na tele, a bylo temer zmizle, jako by bylo z ledu a roztahlo.  Vzpomela jsem si na jedne knizce, jak psali, ze se rychle rozpadaji mrtve draky, ze je ohen sezere zevnitr, a nejak mi to pripomnelo.

Telata se na podzim opet dobre prodala.  Loni... nekdy na jare, tusim, dostali jsme znicehonic telefonat.  Clovek (ktery uz dvakrat si koupil nase telata na burze) dlouze vkladal o tom, jak jeho zarizeni se stihlo necekane, krute boure... kolik bylo snehu, jak mu utekli vsichni pomocnici (zpatky do Mexika, prace je sice dobra vec, ale se snehem se nepocita) a spoustu statistik o tom kolik mu onemocnela telata a zemrela.  Cely to skoncilo tim- od nas se ani neonemocnelo ani jedno tele, pouze mela vice chuti do jidla, a jestli nemuze od nas letos koupit rovno.  Prijemna zprava.  Clovek z toho mel docela radost.  A skutecne nabidl cenu, kterou stryc prijimal, tak volicci byli prodani uspesne bez problemu.  S jalovickami byl stejny problem jako loni... nemeli jsme plny kamion po te, ze maminka vybrala ty, ktere potrebujeme zpatky do stada.  Tak se prodaji pomalu po nekolika a celou dobu co se neprodaji, musime je platit krmeni a misto.  Ale i tam je nadeje.  Videli je (tam kde cekaji na konecne prodeje) nekolik lidi a chteli je vsechny do stada.  Maminka je jeste nechce prodat jako chovne, protoze jeste nespravila vsechny problemy, ktere se vplizily, behem dedeckovych poslednich let, ale kazdy rok se vice priblizujeme to co si predstavuje.  Vypada, ze az budou neco za ktereho by se nemusela stydet, ze snad bude poptavka.  A jalovicky do chovu se nemusi prodat po kamionech a bylo by po tomto problemu.

Zoruska uz hodne mluvi, kazdy den vice, coz je zabavne.  Ty znaky nakonec dopadly spokojive, si myslim.  Naucila desitky a stale si je pamatuje, i kdyz ted mluvi reci.  Pouziva je obcas pro duraz nebo jako hra.  Podle toho co jsem cetla, nektere deti, ktere mluvi pozdeji, kvuli fyzicky ustrojeni hlasivek, mohou pouzivat i stovky znaku, nez zacinaji srozumitelne mluvit.  Kazde dite ma svou silnou stranku a mam dojem, ze Zorina je rec, tak zacala velice brzo mluvit a znaky nepouzivala tolik, ale presto, byly hodne uzitecne na tu kratkou dobu, kdy byly potrebne. (Kdyz nam da pani doktorka nejaky seznam veci, ktere by Zora mela jako normalni dite zvladnout behem tomto tri mesice, nase reakce jsou vzdy stejne... na veci tykajici se reci "No, a?  Pohoda," a na jine veci, jako fyzicke dovednosti, "To snad nemysli, ze by toto dokazalo tak male dite!" Tak sve tri mesicni body stiha vzdy tak, recni v pohode na zacatku obdobi a ostatni jakztakz ke konci.)  Trochu problemy se znaky postihly Zoru minule Vanoce, kdyz mela osm mesicu.  Byli jsme u jejich prarodicu v Missoule.  Jason se narodil hodne pozde... nebezpecne pozde, jako nekolik mesicu.  (Coz bylo asi dobre.  Byl jedinacek, protoze jeho bratricek nebyl po 9 mesicu jeste zivotaschopny... celkem hodne tragicky).  No, tak samozrejme, ze _byl_ genialni dite, o tom zadne, ale jeho mamince se dodnes uplne nedoslo, ze kdyz mluvil v 8 mesicu, tak mel ve skutecnosti jeho mozek jakoby 10 nebo kolik.  Tak jak Zore (ktera se narodila radne do terminu, mirne na kratsi stranku normalu) bylo taky 8 mesicu, jeji babicka si myslila, ze se ma taky ucit mluvit.  A ucila ji stejne prvni slovo jako jeho, "svetlo".  A Zora byla uchvacena.  _Je_ jazykove nadana, ale jen mozkove, nikoli fyzicky.  Tak jak v te dobe taky zacala ovladnout znaky, prosla to velke osviceni, ze "kazda vec ma znak a zvuk a kdyz tvorim ty znaky nebo vydam ty zvuky mohu jinym sdelit to na co myslim!"  A ocekala, ze bude umet mluvit.  Slova rekla... zvlastne.  Vyslovila je cela, bolestne, po castech pimen jako prepoctivy student cestiny pro cizince. Mela celkem krasnou vyslovnost, ale musela dlouho bojovat o kazdem ulomku zvuku.  Do tydne se naucila 10 slov.  Ale jak ji to nikdy neslo prirozene, tak cele na to zanevrela a vzdala to a mesic odmitla pouzit znaky a vyslovit jineho zvuku nez "dat".  Jakmile dotruchlila sve zklamani, ze to neslo hned, tak opet zacala mluvit a to uz porad.  Zacala normalne... misto cele slovo, pouzila od zacatku jen jedno pismeno pro urcitych slovech a tak.  Pouzila znaky a zvuky spolu dokud nemela dostatecne dobrou vyslovnost.  To bylo hodne uzitecne.  Mohla se ucit vice podobnych slov a znak se mezi nimi pak rozlisil.  Myslim, ze ty znaky byly i lepsi pro nas nez pro ni... nutily nas pochopit, ze ma mentalni schopnost (i touha) komunikovat, ale nedovede mluvit srozumitelne a dulezite je vymenit myslenky a jak se to docili je nevyznamne.  Meli jsme znakovy slovnik s nekolika tisce radnych znaku, ale nekolik myslenek jsme nenasli, tak je vymyslela Zora sama... "Prastila jsem se do hlavy" a "Chytra holcicka." Museli jsme se smat.  Kdyz byla hodne mala a temer nemluvila, podarilo se ji uzasny vtip.  Byla kojena, tak znak pro "mleko" chapala hlavne jako prosbu o jidle.  A jeji tatinek delal maslo.  Tak se podivala jak skace smetana ve sklenene maslnice a najednou se zacala strasne smat.  Kdyz si vsimla, ze se na ni tazave podivame, odtacela k nam, znacila "mleko" a pak se vratila pohled k maslnici a opet se smala jako hyenu.

Uz zazila dalsi dve podobne zklamani, chudera, ale vzala to mene k srdci. Kdyz ji bylo kolem rok, vymyslela, ze pismena ukryvaji tajemstvi cteni. Miluje knihy.  I jako mala mela na ne dlouhou pozornost a hodiny sedi s knihami a dela si, ze cte, peclive jednu stranku po druhe v poradi.  Ctu ji obcas cesky a nekolikrat mela obdobi, kdy ty cesky knihy cetla jinak... pouzivala vice "l" a slova splyvala vice a dala "vety" jinou intonaci... jde to jednoduse slyset, ale spatne se to popisuje.  Zvlastni.  Dela to jen nekdy.  Zatim jsme docetly "Kubu Kubikulou" a "Dasenku" a ted projdeme Nemcove "Pohadky".  My s Jasonem cteme behem myti nadobi a jednou, kdyz jsem varila, dotahla Zorena knizku a zacala mi z ni cist... rostomile. Taky mela obdobi, kdy cloveka dovezla matematicky text, chtela slyset jednu stranku a pak dotahla dalsi.  Tezke to obdobi, matematicke texty mame celkem hodne.  Naucila se rozpoznat ktere jsou topologie a rika je: "Opac"i".  No, tak, knizky ma rada a jeji nevetsi sen je umet cist.  Tak rozhodla, ze to tajemstvi musi byt nekde v abecede a mela obdobi, kdy chtela cist pouze abecedni knihy porad do kola.  (Knihy typu A jako auto, B jako banan atd.)  Konecne to vzdala a bavi ji zase vsechny knihy (vcetne topologie).  Naucila par pismen, O a F, ale tot vse.  A jeste neumi cist. (Jednou jsem ji pristihla vyhledat v knize kazde pismeno O, "O O... OOO... O".)  Cetla jsem, ze deti v jejim veku se mohou cist, ale nezkusila bych to.  Mozna je to jen lenost, ale myslim si, ze mam dobre duvody.  Nema ani dva roky a jeji oci se jeste zformuji.  I ted kouka denne hodiny do knizek.  Neni treba to uspechat.  A je tolik jinych veci co se musi ucit: rozpoznat sovy a jestraby v letu a kravy od byku a hnoje kravske od konskeho a hudbu a stopy a slova a vubec...  A taky si myslim, ze ona ma prehnane predstavy o cteni.  I kdyby ta slova umela cist, neznala by co znamenaji, pokud to nezna bez toho.  Jason ji zacala cist stare citanky, ktere ji docela libi.  Koupili je moje rodice ze stare, male skoly, ktera se rozprodala, kdyz jsem byla v predskolnim veku.  Moje mamka byla presvedcena, ze umim cist, a ja jsem tvrdosijne tvrdila, ze jsem dite a deti neumi cist, tudiz to nedokazi.  No, tak mi privezla celou sadu techto citanek a tvrdila, ze tyto jsou zvlastni knihy, od ktere se deti uci cist, tak je cist budu umet.  Coz jsem, jako mala a hloupa uverila, peclive je seradila podle tridach a zacala v prvnim.  Zora je hrozne rada ted posloucha.  A jak jsou citanky, maji vzadu vzdy otazky.  Tak se ji Jason po pribehu pta ty otazky... myslim, ze z nich dela vzdy za a) za b) pokud nejsou, aby to mela jednodusi.  Je hrozne krasne sledovat.  Ona to bere strasne vazne a vzdy dlouho premysli a pak odpoved vybere.  Temer vzdy to ma spatne, ale Jason jeji odpoved opakuje, aby to znovu slysila a chvali ji, ze odpovedela.  Je uzasne, jak chape o co jde a jak to bere vazne, pres to, ze ty otazky nerozumi, a odpovida jen tak nahodne... vetsinou posledni moznost, ale obcas vybere jine slovo, pokud je slovo, ktere zna. No, a posledni jeji zklamani bylo kresby.  Jak hodne piseme, byla presvedcena, ze propisky jsou vyborna vec a dlouho si hrala, ze neco pise. Dedecek ji ucila jak pisatko drzet a to dela presne jako tridni ucitelka. No, a nedavno dostala pisatko a byla dost silna a sikovna, aby mohla s tim neco kreslit.  Do toho si dala s chuti, a pak zacala smutne plakat.  Jason to prelozil:  "Chci kreslit planek na svuj raketoplan a tento smed dela jen cmary!"  Ale po snidani ji to preslo a ted s chuti to denne cvici, i kdyz neovlada ani kruhy nic, jen cmary.  Ma strasne rada mapy, protoze na nich tolik pracuji.  Rozpozna je od jinych veci (i kdyz tabulky ji obcas pripominaji mapy) a vzdy vola: "Mapa!  Bydli!"  A to znamena, ze chce, aby ji clovek ukazal, kde Zora bydli.  Nevim co udela, az najde mapu Karpat.

Nase Hanina je dobra krava, i kdyz ma sve zvlastnosti.  Ma hodne mleka a prijemnou povahu na dojeni.  To se ji asi jeste zlepsi, jak prestane byt mlade a zacina se chovat jako dama.  Uplne se ale zblazni, kdyz vidi ciziho cloveka.  Nejsme si uplne jisti co to ma za problem, ale je to trochu vazne, protoze rucni dojeni je casto zajimavost, obzvlast pro deti, kdyz prijdou na navsteve.  Ale pokud vidi nekoho neznameho, nelze ji dojit vubec.  No, a ma taky moderni problem.  Pro telata jsou dobre kratke struky.  Pro dojici strojky jsou dobre kratke struky.  Pro rucni dojeni _nejsou_ dobre.  Snad se trochu dorusta, ale ne moc... je moderni krava a musime si zvyknout.  Krava by se melo dojit krasne, dlouhe, ctyrprstove "psst".  S Haninou, obzvlast na zacatku, to bylo nekdy i dvouprstove "dt". Hodiny to trva, mleko stece po ruce a strika vsude mimo a je to hrozne unavne.  Zkuste ten rozdil, otevrit a zavrit celou pest a pak jen rychle zavrit prvni dva prsty o palce.  Hruza.  Ja ji dojim jen jednou rukou, tak to jde pomaleji, ale mohu vice soustredit a taky odpocinout se stridanou ruku.  Je maselna krava, coz je prijemna, tak meli jsme cerstve maslo. Kazda krava ma smetanu, ktera se vice hodi na maslo nebo na slehacku. Ashley byla tak slehackova, ze maslo z jeji smetany neslo vubec, tak je pres deset let, ze jsme nemeli cerstve maslo.  Od Hany, s peclivosti, clovek dostane i ridkou slehacku, tak se mame dobre.  Hanino prvni tele je nadherna cerna jalovicka se hnedosedimi akcenty.  Jmenuje se Val a je strasne pratelska.  Cizi lidi ji nevadi ani trochu.  Pokud bude mit dobre vemeno, mame mozna jiz dve dojne kravy, coz znamena mleko cely rok, pokud to chceme.  Ted jsme dlouho bez mleka, protoze jak je Hanina tak mladoucka, potrebuje dlouhy odpocinek.  No, chudera Val by byla nadherna krava az na jednu vec... nema usi.  Ma je i kratsi nez Winter.  Hanina se rodila behem nejtuzsi mraz jara a presto, ze rodice ji hlidali co hodinu a Val hned odnesli do domu, ohrivat se, usi ji nesly zachranit.  Hlavne, ze ma jeste ocas a nohy... ty se znici po usich.  Ale je to skoda.  Potrebuje sve usi jako zpusob seradit teplotu v lete.  A byla by byvala tak krasna. Kdyz byla v dome, Novy se do ni zamilovala a lezela u ni starostlive.  Tak toto si vsiml Oscar a zacal Novy skadlit.  Kocoura je, pochopitelne, nejake tele uplne ukradane, ale delal, ze ji bude dotknout.  Kdyz se Novy zlobila a chtela ho odhanet, tak se schvoval ve sklepe, kam se boji jit, a pak to cele opakoval.  Pripadalo mu to ohromne legraci.  Valin otec je, mimochodem ten Kulhavy Byk a ten je porad u nas.  I kdyz by to clovek nerekl, spravil se a nikdy se netvaril, ze mu to nejak prijde.  Ted chodi a pracuje normalne a obcas mu z nohy vypadne dalsi ulomek te roztristene kosti.  Tvrdost turovitych je neskutecne.  Kun by se zesilil bolesti. Kdyz rozhodl, ze je uzdraven, sel a vyvolal bitku s kazdym jinym bykem, aby zjistil, kde ted stoji na zebriku.  Nedopadl nejhur a ted je zase klid, i kdyz chvili bylo docela zivo.  Nevim jak dopadne ted.  Nechame sve byky jen velmi kratce, protoze starsi byk je nebezpecny a nema smysl je nechat dlouho a doufat, ze nebude nestesti.  Tak mel by se brzo prodat, ale mozna mamka rozhodne ho nechat dalsi rok, aby nahradila ten ztraceny rok.  Nevim.  Je velice pratelsky, ale takovi jsou nejnebezpecneji pokud se zmeni, protoze nemaji strach z cloveka.  Dostane alespon jednu dalsi sezonu, pokud se mu nic nestane.

Pred nejakou dobu se podivali Zora a Jason na fotky Zory a ona zacala opakovat neco nesrozumitelneho.  Po nejake chvili zacala smutne plakat. Najednou mi doslo: "Roztomila!  Ona rika 'roztomila'.  Chce od tebe slyset jak je na svych fotkach roztomila."  A skutecne, jakmile rekl Jason:  "No, neni Zoruska roztomila?" bylo po slzach a hezky spolu se podivali na fotkach.  Nevim kde se to slovo naucila a jak na to prisla.  Stale nas v necem prekvapi.

Byla letos jen jedna dvojcata.  Krava byla takova divoka a vystrasena a nikdy se nezlepsila a nenaucila jist obili, tak jsme ji na konci pustili to zvladnout jak mohla.  Dvojcata hezky odkojila, ale kdovi jestli se dostatecne spravi, aby mela i pristi rok tele.  Obe kravy s dvojcaty loni mely letos hezka telata a mam dojem, ze mozna se jedna i nechala do stada, ale to nejsem si jista.  Dvojcata "kapesni vydani jalovicky" se nechaly do stada a pres to, ze hodne letosnich jalovicek se neobrezly, obe budou mit telatko.  Meli jsme ale dlouho neprava dvojcata.  "Neprava dvojcata" muze byt docela osklive slovo, protoze to muze znamenat, ze nekdo ukradl sousedoveho telete a pak ho odkoji vlastni kravu, tak se o nich delalo hodne legraci u sousedsedu, ale ziskali jsme je zakonite.  Nasi prihaneli jednu starou kravu, ktera mela spatne vemeno a zavreli ji v korralu. Nanestesti, ona, kdyz byla sama, rozhodla, ze utece.  Podarilo se ji akorat se nejak uviznout a tam se trapila a blaznila strachy.  Kdyz ji nasli nasi po obede, byla uplne silena, a jakmile ji vysvobodili, probehla tri ploty a tak se roztrhala, ze uz sveho telete nemohla krmit ani s pomoci.  Mamce z toho bylo docela spatne, jak se trapila a prisla o sveho milacka a vubec, ale bylo to proste takove smutne nestesti, ktere se obcas stane.  Bylo to jen nahodou, ze se ji zrovna podarilo uviznout tak, ze si nemohla vyprostit.  Normalne, by se bud tak pevne neuvizla nebo naopak, by proste korral rozbila.  A kdyz se ji to vubec podarilo, bylo to jen nestesti, ze to tak stretlo s obedem, ze nikdo ji nenasel a nepomhl hned. Ale rozhodne smutne a vubec nenutne.  Jediny, ktery to nebral tragicky byl jeji hladovy syn, Curly, protoze jeho nova maminka mela vice mleka a s jeho novou sestrou Slick byla legrace, tak jeho to moc nevadilo.  Bylo to taky stesti pro tu kravicku.  Byla prvorodka a mela prilisne mleka pro jednoho telete a neprilis dobre vemeno.  Tak jeji moznosti byly jit na prodej, nebo si hlasit na karieru jako nevlastni matka.  Jako oficialni nevlastni matka, by mohla mit na zacatku sezonu vzdy pomoc dokud tele jeji vemeno nezvladlo samo.  Jen nekolik malo krav jsou dobre nahradni matky. Hodne z nich nesnasi cizi telata.  Jine jsou divoke a nebezpecne kolem domu a spousta proste na to nemaji mleko.  Ale tato kravicka snad chapala o co jde.  Curlyho vzala temer hned bez problemu a za par tydnu se opatrila oba telata bez jakekoli hlidani, nebo zavreni nebo uvazeni... pohoda se vazi.  Odkojila je oba v pohode, mela rada sve obili, kamaradila s Haninou, byla pohodova a klidna... a pravdepodobne si nasla karieru, ktera se dobre plati a ma slusne vyhody.  Meli jsme taky dalsi dva sirotci, pozdeji, kdyz jiz neslo najit nahradni matku a timpadem dorostli obilim.  Black Jack mela matku, ktera, kdyz jsme je honili z jarni pastviny do prvni letni mela problemy stacit stada.  Pomalu se zhorsila. Casem bylo nutne ji dovazet seno a vodu a kdyz se zdalo, ze trapi se a nebude lepsi, pak ji tatinek zastrelil.  Maminka tusi, ze sezrala kousek dratu, ktery se ji rozpichl vnitrnosti.  Tak Black Jack prisel k dvoru a mel obili misto mleka se svou pastvou dokud ho neodvezl kamion.  Ve stejnem obdobi dostali jsme dalsiho sirotka i kdyz jsme to dlouho nevedeli.  Meli jsme zkracene leto, protoze se padlo doprostred vseho velka cesta, tak na zmenu pastvin, byly jsme jen ja a matka a mely jsme jen jeden den.  Dalsi den s tatinkem, jsme po rychlu kontrolovali prace, ale bylo to hodne toho prvniho dne.  A jak jsme zacaly se stadem, pribehla od Timber Creeku jedna prvorodka, ze prijde s nami.  Mamka soudila podle vzhledu, ze vi kde sveho telete ma, ale dlouho ho nekrmila.  Tak myslela, ze asi padlo do propasti a je mrtve.  Byla pred chvili v te oblasti a nebylo cas se podivat blize.  A pak po nekolika mesicu se k nam pritoulala vyhladovela, osamela kravicka plna epizoochornich, luznich diaspor s anglickym nazvem "licorice".  Licorice, chudera, nebyla mrtva a nebyla v propasti.  Byla na spatne strane Timber Creeku, ktery tekl tehdy hodne a ktere tele nedokazalo prebrodit bezpecne.  A ta potvora se pro ni nevratila a kdyz odeslo stado ji opustila.  A Licorice celou dobu prezila sama bez pomoci a obranu a pomalu cestovala proti proudu, tusice mozna kudy stado odeslo a konecne docestovala az k dvoru, kde nasla konecne prately (Val a Black Jack) a vedouciho (Hana) a (to hlavne!) obili, protoze jeste byla mala na to, aby zila pouze ze trav a potrebovala neco s vetsim obsahem enerii.  Licoricina matka jiz mezi nami neni, ale Licorici jsme si nechali, protoze ma dobrou povahu a odvazne a inteligentne se starala o sobe, kdyz byla opustena.

Duvod, proc jsme meli tak zkracene leto, byl, ze uprostred cervnu mela moje babicka 100. narozeni.  Rozhodilo to vsechno, ale zaroven, nemohli jsme vsichni tam nejit.  Mela radost, ze videla Zoru, protoze jeji nejmladsi pravnoucka ji docela chytila predstavy.  To jsou neco kolem 36.525 dnu.  Uz je to na ni moc a je unavena.  Kdovi jak dlouho s nami jeste bude a uz tak ji to pripada prilis dlouho.  Ale jeste behem oslave ji slouzilo zdravi a mysl, tak mohla to uzit.  Videli jsme narychlo celou rodinu a pak zase padli domu.  Ona bydli v Kanade, v Britske Kolumbii, tak je to dlouha cesta.  Nekteri z Vas si pamatujete z povidani na katedre, ze, kdybychom zili my v Brne, tak Jasonovi rodici, na druhe strane Montany, jsou jakoby uprostred Svycarsku a az k babicce je podobna cesta jeste... o neco delsi, ale ne hrozne moc.  Na ceste jsme zastavili u Jasonovy babicky.  Zore pripadalo, ze tech prababicek je az moc.  Jak rika Jason, druha prababicka ma jen 95.  Byla to zabavna cesta a Zora byla zlata a bylo skvele videt rodinu a babicku asi naposled, ale bylo to narychlo a byly to nervy jak jsme to meli uprostred vsechno.

Zora se tady dobre dopada.  Ma podobne zajmy jako my... jazyky, priroda, hudba, hvezdy, zvirata a knihy.  Priznam, ze docela mi prekvapi a tesi jak je renesancni dite.  Cekala jsem, ze bude mit sve zajmy, bud podobne nebo odlisne od nase, pamatuji si jako dite s urcitymi zajmy a slysela jsem o lidi, kteri pro sve male deti urcite zajmy prali a deti mely jine... ale zatim ji bavi _vsechno_.  Ma rada kone i ma rada auta a traktory.  Bavi ji hrat v blate a snehu; bavi ji se hezky oblect a divat se do zrcadla. Hraje s auticka i s panenkami.  Tak to me prekvapilo, ale tesi.  Ma jednu panenku, co dostala mamka od sve tety.  Ani mamka, ani jeji dcery s panenkou nehraly, presto, ze ji vazily, protoze byla to hodna teta a byla jedna z mala hracek, ktere maminka vlastnila.  Ale ted panenka se teprve nosi a prebali a chova a ulozi si odpocinout... a zatimco odpocina panenka, Zora si hraje s autickem.  Ma rada oblecky, coz opet nepostihlo ani jeji matka, teta ani babicka.  Ale dela to radost druhe babicce a je zabavne ji oblect jako panenku, tak je hezky, ze ji to bavi.  "Videt Zoru!"  Je tvrda, coz je dobre.  Clovek ma dobre poslouchat, protoze kdyz ma nekdy uvizly a zamackly prsty, nerekne to hlasite.  Samozrejme, pokud nema rychle pomoc, dostane strach a zacne rvat, ale to prvni upozorneni, kdyz na ni zacne suplik zavrit je normalnim hlasem.  Pokud ma rychle pomoc, tak moc z toho nedela, i kdyz ma modre smouhy.  Bolest dobre snasi a nedela z toho vedu.  Naopak, kdyz nekdo krizi jeji mala pranicka je rev, jakokdy z ni stahlo kuzi.  Kdyz byla naposled na ockovani, mela strach a zacala rvat, protoze vedela co se tam dela, ale bylo to jen jedno pichnuti a ne neco bolestiveho jako protitetana, tak prekvapene prestala rvat nez to cele dostala a jakmile dostala zubni kartacek od sestricky (ma strasne rada zubni kartacky) byla opet vesela.  Byla tak prijemna, ze ji sestricky uplne obsypaly drobnosti, ktere pro deti maji a odesla s pocitem, ze to byla prijemna navsteva.  Je taky pracovita.  Uz ted chce pomoc v zahrade a pri krmeni a s pradlem a se smetenim.  S pradlem byla docela dobra pomocnice dokud nezacaly mrazy.  Kdyz byla uplne malinkata a sotva chodila, pomohla uklidit tim, ze brala hlinu z podlahy po zrneckach a donesla je nekomu... velice svedomite a peclive.  Je v podstate dobra, coz vazim.  Spatne snasim zle tvory a nerada bych se jednoho snazila vychovat. Ale nebavi ji bolest a strach, zajima ji pocity jinych a ma radost z toho, kdyz udela radost jinym a kdyz ji chvali.  Bude muset casem se naucit, ze jsou lide, jejichz chvaly se za to nestoji, ale to je budoucnost.  Presto to bude docela drina ji vychovat.  Pokud ji clovek neco dokaze vysvetlit (podle ni) rozumne a spravedlive, tak je hrozne spolehliva a udela peclive to co ji clovek rekne.  A pokud ma pocit, ze se rodic chova svevolne nebo nespravedlive, tak je naprosto neoblomna.  Mohla bych tak stejne dobre rict potoku co ma delat.  Mirne tresty, zvysene hlasy, nic ji neodradi. Do budoucna, pokud bude mit potycky s vladou, bude ji to dobre slouzit, ale ted mi z toho boli hlava.  Napriklad mam ten digitalni fotak.  Zora chce se na fotecky podivat.  Dlouho s tim byly hrozne bitvy.  Ukradla to, mackala vsechno.  Cely to dovrsilo, kdyz jsem varila a ona mi to ukradla a malem smazala vsechny fotky, kdyz jsem byla cela od syroveho veproveho. Muselo se umyt mne, fotak i ditete a byla velika rev.  Tak jsme si sedly a vysvetlila jsem ji, ze muze se podivat na fotky kdykoli chce, a tady tyto knoflicky ji je ukazou a tady tyto knoflicky jsou zle a nesmi se je nikdy dotknout a pokud se s fotakem bude dobre zachazet, smi ho mit.  Konec problemu.  Konec kradezi.  Prijde a hezky slusne pozada.  Podam ji fotak. Chvili se podiva na fotky, pak mi to donese zpatky a hlasi, ze se dopodivala a ze to vrati, abych to schovala.  Na zacatku jsem ji kontrolovala, ale naprosto peclive a svedomite s tim zachazi jak jsem ji to ucila.  Stejne tak dopadlo nas kazetak, protoze jeji nesvolene pokusy zjistit jak to funguje hrozily, ze znici vsechno.  Ale vidim velke boje do budoucnosti.  Napriklad, nehodlam dovolit tri-lete dite jezdit autem a je mi naprosto jedno jak svedomite bude ridit.  Prece jen nejde vsechno vysvetlit, aby to rozumel clovek, ktery nema ani dva roky!  Ale pokud mam dobre vysvetleni a chovam zpusobem, ktere se ji zda spravedlive, je zlata. Pokud ne, musi ji clovek hlidat kazdym okamzikem a i tak nema sanci. Chudera budoucna vlada!  Mozna tak jak ji bavi chvaly, tak je zlata, kdyz jsou tam cizi lide.  Je mirne zabavne videt tu malou dablici jak dela velkooke, dokonale dite ve spolecnosti, ale zase nam bavi, kdyz ji chvali cizi lide, tak vsichni maji radost.  Muzeme ji i mit s sebou v nejlepsi mistni restauraci na veceri pri svickam (oni by asi vitali jakekoli deti... aby se tady podnik prezil, musi vazit kazdeho, jestli ma na botech jeste cerstveho hnoje nebo ne... jednou jsme byly v restauraci a mamka mela po tvari drobne kapky krve a vice na bunde a kosili (byla vykastrovat kone) a zrovna na radiu bylo jak na nejakou vrazdu prislo, protoze nekdo si vsiml kapky krve na pachateli a premyslela jsem jak jsme v odlisnem svete... tady muze byt clovek dost od krve, a pokud ho lide znaji (a vedi, ze ma proc), tak to je vubec ani neprijde).  No, ale Zoruska se jen s chuti jedla a kultivovane bavila o obrazich na stenach.  Zora si velice dobre snasi, kdyz ji nekdo rekne _jak_ neco ma delat a velice svedomite snazit to delat spravne.  Kdyz ji rikame, aby _nedelala_ neco co nedelame my, musime ji ze zacatku hlidat, ale pres prvni odporu, brzo je poslusna. Kdyz ji zakazujeme neco co delame my (jako pocitac), je hrdy odboj a kara nas stejne jako my ji (Ne! Nehodni!") a nikdy si nevzda, dokud nevymyslime reseni co uzna za spravedlive.  (Jason dal na podlaze psaci stroj na kterem muze tukat, kdyz my tukame na pocitaci, pokud s tim zachazi opatrne.  Konec problemu.)  I tak, ale docela zarli na pocitac, i kdyz je hodna.  Kdyz rikam, ze ho chci odlozit, vola: "Hura!  Hura!  Stastna. Stastna," a kdyz to skutecne delam, chavli: "Sikovne!  Sikovne!"  Docela uveri ve chvalu.  Ji temer vsechno, hodne a rada, obzvlast hoveziho, ktere vyzaduje jmenem, tak kdyz se ji nekdo neco poda, i kdyby ji to moc nechutnalo, chvali: "Mnam!  Mnam!" aby cloveka povzbudila k tomu, aby jeste neco podal.  Taky zjistila, ze na "nepevne ne" uzjasne funguje "prosim" a pouziva to s velkym uspechem.

Letosni pocasi bylo jako vzdy... nepredvidatelne.  Meli jsme ohromne mokre jaro.  Zvlastne se na to reagovala vegetace.  Spousta druhu rostla jinak nez normalne, husteji nebo ridceji nebo jinde nebo jindy.  Byla nekolik zajimavych zaplavu a byl topolovy rok, tak se tesime, kolik z nich zachyti.  V minulosti byvaji topolove roky jen tak kazdy 50 let ci tak nejak.  To se muze zmenit, ale nemusi.  Doufam, ze alespon jeden novy topol zachyti v monitoringove trvale plose.  I bez toho to budu zaznamenat, ale bylo by hezky zivot topola sledovat v plose.  Bobri se vratili a zacali novy hraz.  Topoly zatim nechaji docela na pokoj.  Nase mistni kojotice ztratila vsechna mladata.  Mamka na ne prisla nahodne a videla je pod pelynkem.  Ctryri jiz byla mrtva zimou a pata nebyla na tom dobre.  Tak rychle se vytratila, aby mela kojotice sanci zachranit posledniho.  Mysli, ze mela je cerstve vrhla, kdyz zaplava ji zaplavila doupe a musela s nimi uteci pod tim pelynkem, kde, bez doupatku, neprezila.  Smutne.  Pak v lete prestalo prset.  Leto nebylo tak dlouhe jako loni, zacalo pozdeji, ale bylo teple a suche.  Myslim, ze denni teploty nebyly tak extremni, ale nocni byly nezvykle vysoke, tak nebylo uleva.  A podzim bylo strasne suchy, nekolik mesicu bez kapky destu.  Zima prisla velmi pozde a dlouho nesnezilo, ale ted mame neco snehu a jsme slusne pod mrazem, tak se uvidi.  Zacalo snezit po Vanocich.  Kdyz to se stalo v 2004, jak zacalo, neprestalo dokud se z toho nezemrelo spoustu zvirat a nekolik lidi.  Tak clovek nikdy nevi.

Moje verna kamaradka Winter ma po sluzbe.  Ma neco rozhazeneho uvnitr a uz nebude mit nikdy telata.  Mamka s ni nikdy nebyla blizka a zaroven, jak je tak stara, ma obavy, ze se ji neco stane a nikdo na to vcas neprijde a utrapi se.  Tak navrhla, ze bychom ji mohli rozdat hladovych v okresu.  Ja ji mam moc rada, ale v podstate souhlasim... je prestara a nechci ji videt trapit, ale nechci ji zastrelit sama a mistni profesionalove ted jsou nekdy nespolehlivi.  Je to dost tezke je odvezt starou divokou kravu, nebo ochoceneho volicka a nemit jistotu, ze dostane bezbolestny a dustojny konec.  U verne Winter, je to nesnesitelna predstava.  Ale odjede se Sailorem pristi mesic, tak musime dbat na to, aby mela prijemny mesic. Vidim jak cila a stastna a silna je Zoruska z hojneho hoveziho a jsem rada, ze Winter, kdyz je jeji verny zivot u konci, muze pomahat jine deti, ktere nemaji Zoriny moznosti, ale lituji, ze musi zemrit, presto, ze to potka kazdeho.

Nekteri lovci letos si vymysleli, ze to maji moc tezke jezdit pres suche potoky, ktere mely jeste trochu blata, tak jeli ke korralu, vzali neco naseho dreva tam (pro opravy narychlo a tak) a hazali to do potoka.  Coz sice mozna pomaha jejich auta, ale tvori smrtelnou pasti pro zvirata, ktera nemaji kola, obzvlast kone a kravy (taky asi jeleni), kteri jsou tezsi nez jelence.  Tak jsme jeli s mamkou a Zoruskou to vsechno vykopat. Zora hned prisla na to, co delame, a vesele vytahla kousky dreva z blata a hazala je do auta (pickup).  Nadherne bylo videt jak nese pirkno stejne rozmery jako ona sama a do toho brouka:  "Tezke!  Tezke!"  Ji se vylet ohromne libilo.  Cloveka to obcs znavi z toho jak mohou byt hloupi lovci, ale potrebujeme je.  S jeleny je treba neco delat, a nemame cas ani chut ani pravni opravneni sami zastrelit sto jelenu rocne.  Ale kvuli tomu, mamka rozhodla honit stado pres potok jinde v budoucnosti.  A to jedno misto, kde prejedou potok existuje pouze protoze pres to jde parkrat rocne stado.  Jak prestanou, brzo bude nemozne aby tam auta prejizdela... konec problemu.  Kopyta to kazdy rok upevni a uhladi a bez toho... tak jich budeme muset asi nektere vytahnout nez prijdou na to, je to uz nejde.

Zora neumi cesky, ale zna par slov.  Ma moc rada "To ta Helpa" a "Cerne oci jdete spat", tak dokaze trochu z nich zpivat, asi lepsi nez kterekoli pisen v anglictine.  Z Nemcove chytlo ji slovo "zast", tak kdykoli to cteme, opakuje "Zast: spatny pocit" a zari.  Jinak ji bavi ucit casti tela, ktera uz zna anglicky cesky.  Myslela jsem, ze by ji to zmatlo, ale hned chapala o co jde, a hodne ji to bavi.  Hezky opakuje "loket".  Obcas je to i legracni.  Jednou jsem ji rekla mene pouzivane nazev neceho (uz si nepamatuji co), ktere drive neslysela, a vim z lisackeho vyrazu, ze ona si myslela, ze je to cesky a ne anglicky.  A jednou jsme veci pojmenovaly cesky a prisla na neco, na ktere jsem si musela trochu premyslet, nez jsem si na to vzpomela, a malem pukla smichy.  Maminku dostala a to bylo vubec nejlepsi legrace!  Zajimave, pouziva "tezke" a "prosim" v ceskem smyslu. Anglicky, kdyz neco nejde, rikame, ze je "tvrde" obecne a "tezke" ma jen urcitych danych vazeb jako "tezke bremeno", obdobne jako cesky, kdyz neco nejde, je to "tezke" a "tvrde" ma jen urcite vazby jako "tvrda drina." Ale Zora, ktera mela malo moznosti se setkat s tvrdosti a ktera, jak se snazi se vsim pomoct zjisti, ze veci jsou tezke kazdou chvili, pouziva prenesene "tvrde" kdykoli ji neco nejde.  V pripade "prosim", kazdy jazyk ma sve zkraceni.  Toto jsem teprve chapala, kdyz jsem cetla, ze cesky se bezne zkracuje "Ja jsme Anna" na "Jsem Anna" a rusky na "Ja Anna".  Ve sve domovske jazyce, tyto zkraceni jsou tak zabehle a tim prirozene, ze to muze byt tezke na ne prijit i behem peclive srovnani dvou jazyku.  V cestine, jedna bezna zkraceni je "Prosim, vemte to" na "Prosim".  Ale toto zkraceni se v anglictine nepouziva a zni divne... rika se vzdy celou frazu.  Ale je to pro Zoru frazu dlouhou a slozitou, tak ona instinktivne pouziva ceske zkraceni, coz pusobi velmi roztomile.  Vzacne pouziva i "Na," a odkud to ma netusim, protoze to my nepouzivame vubec.

Novy je porad prchliva a agresivni a vymysli, ale zaroven je kazdy rok lepsi a lepsi pomocnice.  Casteji a casteji je nezbytna a mene a mene casteji pusobi velke malery.  Je presmutna ted, protoze se v zime mene jezdi a ona se tak nudi, ze tajne znici Zoriny hracky, presto, ze vi, ze se to nedela, a za to se stydi... jako nekdo, ktery kouri a chce delat, ze to nedela.  Jeji vztah k Zore je krasna.  Mela jsem obavy, protoze je tak agresivni a zarliva.  Obavala jsem se jak bude Zoru brat, protoze vlastni mladata psi karaji kousanim, a miminko je na to krehke.  Ale Novy ji bere jako clovek a jako pan uplne krasne.  Obzvlast hezke je kdyz Zora neposloucha--utece nebo neco.  Novy dokaze ji zastavit a posilat zpatky a zaroven je naprosto submisivni.  Nejak vyjadruje: "Ty jsi pani a ve vsech tech prani ti chci podridit... aje, ja bambule ti postavila v ceste, omlouvam se, je tady lepsi?  Hure, co?  Hmm.  Ale bylo by tak krasne, kdyby se ti chtelo jit tam a ne sem.  Udelala bys mi takovou radost." Kdyby Zora utekla ke chrestyri nebo povodni, mela bych nevyslovnou radost, ze ji na ceste stoji neoblomne Novy a zaroven jsem velice rada, ze Novy chape, ze musi k Zore chovat respekt.  Nedavno se Nove krava osklive kopla, ale nezlomilo se ji nozicku, jako sestrin pes Harm.  Svedomite dokoncila rozdelanou praci nez si sedla a zacala kvicet a plakat.  Mel asi tak misto velikosti ctvrte dlani stazene z kuze na nozce.  Nebylo to nebezpecne a spravilo se v poradku, ale bylo to neprijemne videt slachy a svaly jako v psi anotomicke pomuce nez se to hojilo.

Zila s nami vice nez mesic (si myslim) ma teta z Aljasky.  Bylo to nakonec hodne hezke.  Oni jsou vsichni tri dobri lide, hodne dobri, ale jak je otec strasne tyral, maji vsichni sve podivne koutky duse a mista kde jsou nerozumni.  A vztahem k ranci jsou na to nejhure, protoze maji spoustu prani a predstavy, nekolik, jako stastne detsvi nebo otec, ktery by je mel rad, ktere jsou velmi silne a naprosto nemozne.  Vsichni v necem chteji zmenit minulost a to nejde.  Tak meli jsme vsichni obavy, jestli ji s nami bude dobre a jestli muzeme splnit jeji touhy o navratu k mistu sve mladi, kdyz jsme vedeli, ze nektere ty nejhlubsi jsou nesplnitelne.  A pres silne obavy, dopadlo to hezky.  Zapadla mezi nami a mohla se odpocinout a uvolnit se.  Mohla stravit prijemny cas se sestrou i sama i na koni, videt zase stary domov bez strachu a uklidnit se.  Bylo krasne mit moznost cloveka zpusobit takovou radost a odpocinek a odesla mene ostra nez prisla.  Nejkrasnejsi bylo snad jak pestovala vztah k Zore.  Teta nesnasi deti.  Je to jedna z jeji zname vlastnosti.  Tak jsem mela strach, co budeme delat, kdyz bude den co den v malem dome se zivym, aktivnim, hlasitym ditetem.  Ale jak Zora se chova velice dobre dokud nekoho nezna, mohly se pomalu sblizit a krasne se to i stalo.  Ke konci, teta Zoru i nekdy vzala a chovala a s ni hrala a Zora z toho vyjadrila radost, z ktere teta zcela zarila.  Protoze, pochopitelne, kdyz clovek nesnasi deti, ani deti nesnasi jeho, a Zora umi cloveka dat pocit, ze je uplne ten nejlepsi... coz potesi.  Ted po ni casto pta (teta po Zore) a vzpomina.  A je trochu legrace videt jak je presvedcena, ze Zora je genialni a perfektni a vsechno dobreho, protoze jak je to jedine dite, ke kteremu ma vztah, nesnasi pocit, ze jine dite by ji v necem presahovalo.  ("A mluvi? To nase MLUVI!")  Byla jsem taky rada, protoze, kdyz se narodila, ona ho dala se strycem (manzel) do sveho zaveti.  To bylo pro ne jen neco drobneho (oba mamcini sourozenci jako castecne z toho, ze chteli ukazat, ze dedecek o nich nemel pravdu, si dali zalezet na to, aby se stali zamozni, coz bylo pro ne obzvlast pracne, protoze na pocest babicky a na rozdil od dedecka, byli az bolestne poctivi a spravedlivi.)  No, ale pro nas, jako technicky chuda spodina, ktera by mohla na podporu, je to velka castka, a moc jsem chtela, kdyz je tak stedra a hodna, aby ji mohla Zora udelat na oplatku, kdyz ne radost, alespon aby ji moc nestvala.  Ale tak dobre jak to skutecne dopadlo jsem si nedokazala predstavit.  Je to i pro ni krasne, protoze deti sve nema a geneticky, a podle toho jak moc se nahodne podoba s maminkou, Zora je ji neco mezi vnuckou a pravnuckou... vlastne i jeji potomek a to nejblizsi co bude mit.  A mozna i proto chce, aby byla Zora to nejdokonalejsi dite, ktere se kdy narodilo.  Ja si sice myslim, ze je jen takove obycejne, zdrave dite, ale je to az k neuvereni, jak je presne to dite, ktere jsme potrebovali my.  Tady je nadherne misto byt ditetem... a ted bude tady dite, ktere kazdy den slysi, ze ji lide maji radi a jsou na ni hrdi a kdyz se bude karat ci trestat, to nebude tim, ze je spatna a nikdy z ni nic nebude, ale jen, ze udelala chybu a musi to opravit a neopakovat.

Predevcirem nam zavolala postacka.  Nebyli jsme mesic pro postu, tak chtela si ujistit, ze jsme vsichni v poradku.  Obcas se mi zda, ze kdyby se cloveka tady neco stalo, nikdo by si to nemuselo roky vsimnout, ale neni to pravda.

Zoruska se ucila polibit od psu, coz je mokre, ale minene s laskou.  Snad to casem si uci i po lidsku.

Pamatujes si, Lenko, na tu uzasnou pani socharku/rancerku s parkovou kvetinovou zahradou na prerii, jak jsme jeli na koni na oslavu jejich vyroci?  Letos v zime zemrela.  Bylo ji nekolik 80 nebo 90 let a uz byla sama a musela bydlet ve meste a zivot nebylo to co byvalo, ale pres to, svet je bez ni chudsi.

Zora obcas vymysli slova, coz muze byt zabavne.  Videla nekolik zvirat u napajadla a chtela to oznamit, ale rozdil mezi bykem a kravou zna.  Chtela "dobytek", ale to slovo nema, tak nam ukazala, ze jsou tam "kravabyk". Jindy, jsem si varila polevku z ustric v mlece.  Nevim, jestli neco takoveho se dela v CR vubec.  Je to stara, kovbojska pochoutka, lahudka pro obcasne zpestreni.  Oni meli velice jednoduche chleby pecene na ohni, maso, kafe, a veci v konzervech, protoze jinak to neslo nosit mesice na vozu.  A ustrice se dobre daly do konzerev, jedna z mala "ryb", ke ktere meli pristup.  Konzerva ustrice a konzerva mleka, pepr, a bylo to.  My dnesni mlsani typy pouzivame i maslo a obcas papriku.  Mne to strasne chutna.  Tak Zora se podivala na tech konzervovanych ustric a minila, "mys", a ja ne, ze je to neco jako ryba.  Jeste chvili premyslela a pak uminila, "mysryba".

S Curio se uz zacalo pracovat.  Ma v podstate rok zpozdeni, coz je hlavne nebezpecne pro maminku, ktera ji vycvici, protoze je ted velka a silna a uminenejsi.  Kone se idealne uci ve svem druhem roce, protoze jsou mladi a otevreni k novym nazorum a nemaji sve plne sile, tak pretahovani jednoduse prohrajou a nikdy je nedojde, ze jsou v podstate mnohem silnejsi nez clovek.  Musi, clovek, ale byt opatrny, protoze maji mekke kosti a klouby a jednoduse se zranuji.  To se ale, s maminkou nehrozi, velice dba na stav svych koni.  Dostihovi koni, kteri jiz maji v druhe roce dostihy, jsou tim odsouzeni minimalne k rokum bolesti a casto k casnejsim smrti, coz se nam moc nesedi, ale jemnou praci ve svem druhem lete kone velice prospiva. Curio ma ted tri roky a vyrostla ve vysokem a zaroven velmi pevnem koni. Kdyby chtela, mohla byt nebezpecna a neprijemna.  Ale vypada, ze nechce. Odesilali jsme mamku na tyden ke sestre, kde meli taky mladi kone, a udelali hromadni "seminar" a mamka je za odplatu pomohla postavit ploty a docela si myslim, ze si tu dovolenou uzila.  Curio sve prvni lekce odbila klidne, se zajmem a bez odporu.  Takoveho kone je ted tady potreba.  Na zivych konich neni tady ted pravy cas.  Je v nekterych vecech hodne tupa... nektere jednoduche veci proste nechape a nechape, ale hlavne, ze je klidna a ochotna.  Snad z ni bude dobreho kone, coz, kdyz temer polovina koni nemohou cloveka nosit nebo jsou trvale zraneni a Kit a Sance maji problemy s obcasnym kulhanim je potreba jako sul.

Zora byla normalni velikost do sveho 8. mesice a pak zcela prestala 7 mesicu rust.  To neni pro male deti nejak normalni.  Ted je velice, velice mala na svem veku.  Tak jak je jazykove napred pro svuj vek a zaroven vypada mnohem mladsi, pusobi to docela hezky a mile.  Ma hlavu vetsi nez norma pro svuj vek, coz taky zajimave pusobi s jejim drobockym telem.  Ale je to hezky jak clovek je prizpusoben videt krasu ve svemu ditete.  Ona mi vypada dokonala a kdyz obcas vidim jine male deti, akorat mi prekvapuje jak maji strasne male hlavicky.  Museli jsme ji odvezt na spoustu testu, aby se zjistilo jestli to ze neroste je z nejakeho vazneho duvodu nebo ne. Mela nekolik "hrudek" na bazi lebku (asi uzliny, alespon z vetsi casti), tak to byly neprijemne chvilky.  Mela jsem, prekvapive, pocit hlubokeho klidu, ze i kdybych musela o ni prijit, ze jsem citila hlavne vdecnost, ze jsem ji tak dlouho mela.  Ty testy byly pro ni, ale, hrozne stresujici a doufala jsem, ze to nezacne byt normalni nas zivot, ze ji musim drzet zatimco ji nekdo ublizi a vystrasi.  Hrozne pusobivi bylo, jak kdyz se nasly ty hrudky a sli jsme na prvni testy a byli jsme trochu zklesli a meli strach a Zorena to poznala.  Tak delala porad dokola znak pro "medveda", coz je v jejim provedeni hrozne legracni a vzdy nam rozesmeje. Ale ted zase roste, i kdyz je malinkata a nenaslo se nic nebezpecneho, tak snad je to dobre.  Doktorka si mysli, ze mela dlouho se trvajici virus, ktere se na ni fyzicky jinak neprojevilo, ale musela dat vsechny zdroje k boju s tim a nemohla rust... a proto ty velike uzliny.  Jason si mysli, ze cast toho bylo, ze do 18 mesicu znala a pouzivala pres 300 slov a ta hlava v rustu nikdy neprestala.  Asi to bylo ty dve dohromady, mozna jeste neco. Ja jsem ji rekla, ze muze klidne zustat pod 2 a pul stop cely zivot, pokud chce, kdyz bude pritom zdrava.  Je ohromne silna, nosi 2 l vody celkem v pohode a to uz dlouho.  Je aktivni a stastna a zajima se o sve okoli.  Ma hodne energii (my bychom radi vice spali) a uzasnou pamet (pamatovala o mesic pozdeji, ze jeji doktorka ma rybu, presto, ze my jsme zapomeli a nikdo o to celou dobu nemluvil.  Pani doktorka byla velice potesena a ukazala ji rybu zase.)

Politicke boje pokracuji.  Asi prohrajeme, ale zatim co nejpomaleji jak dokazeme.  Snazim se dobre informovat a pripravit vsechny soudni dukazy, ktere ranc bude potrebovat, ale je to pomalu, nikdy nevim jestli to delam dobre nebo mam v tom fatalni chybu nebo neco vynechaneho a je to se Zorou tezke.  Kdyz mela pravidelne kazdy den dvou hodinovy odpocinek, hodne jsem toho zvladla, ale ted zacala vymyslet, ze nemusi spat behem dne vubec a nevim ted co dal.  Vsimlo se, ze se snazime se pripravit na obranu. Maminka dostala napul tajne dopis od jednoho urednika, kde rekl, ze ty nove nadrze dala na federalni pude bez jejich svoleni a znalosti a ze priste jde k soudu.  Bude muset mluvit s pravnikem, ale to bylo od neho hodne hloupy tah.  Za a) rika v tom jednak, ze to bylo bez jejich svoleni a jednak, ze vyplnilo jen jedny z potrebnych formulari.  Pokud se vyplnilo vubec nejaky, tak oni o to vedeli, a ze nedelali ostatni formulari, coz je jejich prace, je jejich chyba a ne mamcin.  Tak v podstate jasne prizna, ze o to vedeli.  A za b) on nema pravo to "tentokrat prehlednout".  Bud si mysli, ze se stal zlocin a nehlasil to, coz je od neho zlocin anebo si mysli, ze se nestal zlocin a poslal vyhrozujici dopis bez zduvodneni, coz je od neho zlocin.  Musi to prokonzultovat s pravnikem, aby vedela jake ma podat hlaseni sve nevinny, ale podle mne, ten dopis byl hodne nesikovny pokus o vystrasovani.  Zacnu videt jasneji a jasneji problem environmentalistu tady a nutnost je sblizit se zemedelci, obzvlast rancery.  Problem je, ze pouziva se jedno slovo a jsou tri hlavni, hodne odlisne typy s nekolika podtypu.  Prvni typ je ti "prachozeleni".  Ti dobre vedi barvu dolaru a chapou, ze ted je zivotni prostredi obrovsky business a ze se tam toci neskutecnych penez.  Maji dva hlavni podtypy. Prvni jsou podvodnici.  Mamka jednoho potkala na letadle, tusim, kdyz priletela na navstevu do CR.  On, se spolubydlicim na koleji, jsou nezdanovou spolecnost na ochranu velryb.  Podle toho, co mohla zjistit mamka, pomahaji velryby tim, ze rozesilaji hezke letaky, pozadujici o penez na zachranu velryb.  Je to zdanlive prijemne unosne.  O a nosi tricka s environmentalni hesla.  Druhy podtyp je velky business.  Tito typci se najdou v pozadi hodne z nejvetsich (a nejrespektovanejsich) environmentalni spolecnosti.  Pouzivaji velke penize (a kolikrat sve cestne, vysoke postaveni v organizaci), aby z pozadi manevrovali ekologicke hnuti k tomu, aby pomohlo jejich zajmy.  Je to pomerne bezpecna hra.  Pokud nekdo chce vedet proc daji tolik penez, tak maji hodne a jejich prace skodi zivotniho prostredi, tak chteji neco vratit a pomahat budouci generacim.  Pokud nekdo chce vedet proc radi, no tak dali hodne penez, ne, a maji velky zajem.  A pokud nekdo chce vedet k cemu to co radi je, je vetsinou krasne zabalene do obalku zachranu toho ci ono, tak, ze na to tezko nekdo prijde.  A jsou vzdy nekolik, kteri to mysli uprimne a tim delaji lepsi "ukryt" pro ti, kteri to mysli jako ziskovou moznost.  Znam o nekolik pripadu.  Byla jedna prehrada a malo vody.  Mistni chteli vodu co zbylo na sve zemedelske praci, pro kterou to myvali v minulosti a na ktere meli zakonne pravo.  Rostlo se velke hnuti (podporene velkych penez) na zachranu nejakou vzacnou rybu pod prehradou.  Konecne se vyhralo hnuti a diktovalo, aby velky splav vody se pustilo z prehrady.  Zemedelci meli nouzni rok.  Ekologove se radovali jak pomohli rybu.  Ryby se houfne chciply nahle zmenou vodni teploty a skotska elektricka spolecnost (tak ani ne nase, kdyz na to doplatili nasi zemedelci a nase ryby), ktera mela samozrejme hluboke zelene citeni a velice se obavali o preziti ryby a hojne darovala penez, a taky nahodou, mela vodni elektrarnu pod prehradou, mela velmi uspesny rok.  Obdobne dopadly ty strakate sovy, jiz byly plne noviny pred nejakym casem.  Kdysi tezily se v tech lesich male, mistni spolecnosti, ktere se tezily sustenabilne a nepretezily a celkem vsechno fungovalo.  Vsechno od nich koupilo nekolik velkych mezinarodnich spolecnosti, ktere vytezily co se dalo a prodaly to vsechno Japonska (ktere to drevo dalo pod oceanu jako vlastni "rezervy" protoze ma hodne lidi a nedost lesu).  Jakmile to prestalo platit, chteli z toho ven, ale nechteli byt za zlych.  Tak platili environmentalisty, aby je "zavreli" kvuli strakatych sov.  Tak mohli rici, "My nic, tam ti zli environmentaliste (nepotrebujete jeste penez?) a ty hrozne sovy, na shledanou."  Ty slavne sovy jsou ted temer vymrele.  Jedine nezavisle studie ukazaly, ze ty sovy nepotrebuji, jak se tradovalo, pralesy (ktere stejne po te pretezeni nebudou), ale ty smisene veky, ktere byly za starych casech.  Jsou bez zivotniho prostredi.  Rychle vymrou a nikomu jiz nezajimaji.  Lide, kteri prisli o zivobyti, kdyz tezba prestala nadavaji na ty chudaci sovy, ktere za to nemohly a environmentaliste si gratuluji, jak zachranili sovu a nikdy nejdou se podivat jak to s nim ted vypada. Pravdepodobne duvod pro vytlaceni ranceru je to, ze mezinarodni banky si vymysleli, ze narody maji dat sve federalni uzemi za zaruku, kdyz dostanou vypujcky.  Americke prerie maji vodu a fosilni paliva, obe hodne cene veci, a, kdyby se vytlacili vsichni ranceri, bylo by vsechno federalni. Ranceri maji ve zvyku stat v ceste tezbu fosilnich paliv a bojovat k poslednim dechem, tak jsou tam hodne nepohodlni.  Tak to je jeden typ, strasne mocni a hrozne nebezpecni.  A clovek by nemel s nimi nic nikdy mit, pokud to dokaze, ale spatne se poznaji.  Druhy typ bych oznacila "podvedni".  Tech je taky dva podtypy.  Jeden podtyp by se dalo rici "panicky".  Mamka jednou cetla, ze nejvice podporuje ekologicke hnuti mestske zeny dolni stredni vrstvy.  Tyto jsou stejne osoby, pro ktere se toci uz dlouho Dallas.  Maji male, nudne, mestske, bezvynamne zivoty a sni o svete, kde je penez a moc a vzruseni a dobrodruzstvi... a taky sni o to, ze nekde, kde to nikdy neuvidi, je cista, nedotcena, krasna priroda.  A posilaji svych malych penez, aby podporily ten sen, toho co nikdy neuvidi... aby to nekde bylo hezky.  Predstava, ze techto lidi osidi podvodnici nebo velky business a jejich dolary pouzivaji k tomu, aby ublizili to o cem sni, mi tak stve, ze ztracim dech.  Je to zlocin obrovskych rozmeru.  Druhy podtyp jsou aktiviste.  Tito lide to mysli uprimne, ale napapali ty jednoduche reseni, coz je podstrcil velky business.  Tato reseni se nejlepe poznaji sve jednoduchosti.  Tito lide jsou zli a musi se vystehovat.  Musi se prestat tezbu.  Musi se vypustit naraz hodne vody z prehrady.  Jejich reseni se daji dat do jedne vety. Daji se dobre k tomu pracovat a poznat, kdy se to dosahuje a muze se na problem zapomenout, protoze se vsechno zachranilo a ted bude na veky krasne.  Jsou v tom velice pritazlive reseni.  Skutecne reseni jsou slozite, pracne, maji nejasne obrysy a nikdy nekonci velkym huraem, ale trvaji porad.  Tito lide jsou ohromne nebezpecni.  Maji za sebou penize, jsou do hloubky duse oddanych svych predstavach, maji cas, jsou kolikrat sikovni recnici a hojne a presvedcive pisou.  Celou dusi veri, ze delaji to co je spravne a jsou ochotni kvuli tomu bojovat a obetovat.  Jsou presvedcivi svou horlivosti a uprimnosti.  A musi se obdivovat, protoze jsou dobri lide s chybnou informaci.  No a treti typ bych nazyvala "osviceni".  Je jich stale vice a vice a jsou nadeje budoucnosti. Vetsinou jsou byvali "aktiviste", kteri dosli k tomu, ze priroda a svet jsou mnohem slozitejsi nez ta jednoducha reseni.  Opet se sblizili s prirodou a kdyz nevidi, ze nejaka akce (konec tezby) pomaha co ma pomahat (strakate sovy) hledaji hned jina reseni a jine vysvetleni a negratuluji se o prazdne vyhre.  Skvele se s nimi pracuje.  Maji pochopitelne sve nazory a chteji nektere veci zmenit, ale protoze vidi slozity svet a lide jako soucast prirody... skutecne soucast ne nejake oddelene uctivace, tak jeji nazory kolikrat vedou k jeste lepsi stav nez to co bylo.  Kdyz prijdou spolu, ranceri prinesou duvernou znalost jednoho mista, jeho zvlastnosti a dejiny, a osviceni environmentaliste prinesou sirsi pohled a poznatky od jinud a kdyz se daji s respektem dohromady, vysledky mohou byt uzasne.  Jsou mocni zbran pro dobro pro uplne stejne duvody, ze ti podvedeni jsou tak nebezpecni.  Taky maji mocnejsi "zprava", protoze je pozitivni.  To co rozvestujou podvedeni je, ze lide jsou v podstate zli, je to proste "dobra zprava":  "Chcipnete."  Samozrejme, ze se to obali... "tito lide jsou jeste horsi nez vy, tak snazte, aby _oni_ chcipli, a pomohli jste prirodu a nemusite se tolik stydet, ze jste clovek," ale je to beznadejni rozvest a kaze to zniceni.  Osviceni rozvestou pozitivni zpravu... "Lide jsou dulezity druh.  Mohou mit pozitivni i negativni vliv. Muzete, kdyz budete pouzivat svoje srdce a mozek, mit pozitivni vliv na svete.  Muzete delat dobre veci.  Muzete pomahat k tomu i jinym.  Ale musite se stale strezit, stale premyslet, stale hledat lepsi cestu a stale poslouchat co odpovida Zeme na sve snahy."  Nakonec se musi nadeje prodat lepe nez nenavist a zniceni... alespon doufam.  Hodne ranceru environmentalistu vubec maji dost, protoze nenavist se spatne snasi. Dokonce moje mamka, ktera se vzdy hrde oznacila jako environmentalistka v 70. a 80. a 90. let, ted to slovo pouziva casteji hanlive.  Ranceri se jich boji... ze budou velky business, ktery maji neco v rukave, na ktere vcas neprisli, nebo ze jsou podvedeni a chteji je znicit jen prisli na rafinovanejsi zpusob.  Duvera se znicila a spatne se opet buduje.  Ale ja vidim jako nejlepsi cesta, prechovat co nejvice podvedenych aktivistu na osvicenych a dostat je dohromady s rancery.  (A snad vice penize panickach by se k nim casem dostalo a ne jinam.)  S prachozeleni lze pouze bojovat k posledni sile a nevzdat se pokud to jde.

Takova hezka zprava je, ze se muj navrzeny predmet na Montana State University vyslo.  Mam pripravene seznam cetby a pisemne prace a vsechno a vubec.  Za tyden dojedeme do Bozemanu a budu vezt prvni dve hodiny.  Potom to prevezme kolega tam (je to dobry napad, abych je videla i bez jinych duvodu, ale taky to tak bude, protoze je behem prvni dvou hodin na navstevu u syna v Novem Zelandu) a ja s nimi budu spojovat pres internet. Na jare budou tady sedm dni, na coz se hodne tesim.  Do unora maji dejiny-indiany, vyzkumne cesty, trapperi, kovboje, homesteaderi, konkretni dejiny tohoto rance.  Pak hodne ekologii a na konec par mesicu politice. Budou mit praci dost... a pet pisemnich praci, z nichz jednoho musi ustne obhajovat pred celou skupinu.  Jednoduche to nebude, ale snad to taky bude neco, na ktere mohou cely zivot vzpominout.  Vypocitali jsme, ze dokazeme krmit tyden tak maximalne 12 lidi (je to maly dum, alespon na zdejsi pomery, s tim co by v CR dalo oznacit kuchynsky koutek (sice prostornejsi nez to slovo vetsinou znamena) pro jednu mensi rodinu, tak krmeni hordy bude nejslozitejsi bod celeho planu).  No, ale detska se tam tak hrnula, ze vyprosili se tam 16.  Na jedne strane mam cisty strach, ale na druhe, uz to, ze se do toho tak tesi, je skvela vec.  Za tyden budu znat konecny, pevny pocet.  Ve skole je rekli, ze opozdilci mohou na prednasky a ne k nam a stale se tam tlacili.  Dobre znameni.  Pochopitelne, budeme delat vse pro to, aby vsichni byli na ranci.  Je to pozitivni, nadejni, radostni tah.  Nechci je ucit co maji myslet.  To nema cenu.  Nechci je nakrmit "ranceri jsou ti dobri".  Chci je ucit premyslet sami, videt svet jako slozity, celit jednoduche reseni otazkami a otazkami a otazkami a kdyz budu uspesna, budou nepodvedatelni... nikym.  Budou poznat kdyz je kdokoli poda "konska jablka", at jsou to "zeleni" nebo vlada nebo rancer.  Takovy je muj sen.  A zaroven, chci, aby poznali nadheru prerii, aby odesli s respektem pro minulost, pro kytky i typy vegetace, pro zvirata divoka i ochocena a pro zemi jak takova.  Mam skvelou skupinu.  Pochazi z Kalifornii, z Aljasky, z Floridy i z Montany.  Studuji ucednictvi, medicinu, zakladni ucitelstvi, dejepis, veterinarstvi, inzenirstvi, anglictinu, mikrobiologii, ekologii, konirstvi... budeme mit sirokou skalu zajmu a poznatku.  Dostala jsem vsechno stesti, co bych si mohla prat, ted je na mne, jestli dokazi sen uskutecnit nebo ne.  Tak hura do Bozemanu! Chudaci netusi do sparu jakeho silence se dostali.

Dejou se ted nekolik hloupych veci.  Jedna z nich je nemoc brucellosis, netusim jak to je cesky.  Zpusobi to dlouhodobe, vazne fyzicky i mentalni problemy pro cloveka... i az k totalni zblazneni.  Proto se to vymytilo v Americkych dobytech.  Ale celou dobu to maji v slavnem Yellowstonu. Myslim je to neco jako 90% bisonu a 50% jelenu, nebo tak nejak.  Jinde to jeleni nemaji, ale Yellowstone je schvalne prezvirene, aby meli touriste ze celeho sveta na ceho koukat, a ty namackane podminky a zimni krmeni, ktere to docili maji za nasledek, ze jeleni, kteri jsou jinak odolni jsou nakazeni houfne a roznasi to.  Jinde kdo ma bizony to hlida stejne jako kdo ma kravy a jsou cisti.  Ted to zacali roznaset ven z parku.  Kdyz se to najde vne parku, tak cele stado tohoto cloveka i nekdy sousedy je spalene a tito lide jsou zruinovani a bez prace.  Kdyz se to stane dvakrat, tak ten stat ma velke problemy prodat hovezi.  Tento problem existuje desitky lety, a vlada nechce se snazit nejak neco delat se svym nakazenim stadem a zaroven znici nakazene (od nich) stady okolnich lidi. Je to neuveritelne nespravedlive.  A Japonci, kteri nechteji nase hovezi, kvuli nemoci, o ktere se dodnes nedokazalo, ze se prenasi na lidi, z nich jsme jich meli ve cele USA snad 5 pripadu a vsechny se nasly brzo a nikdy se nepriblizily k lidskem potravu, ale houfne tlaci do Yellowstonu, kde 90% bizonu maji nemoc o ktere se hodne dobre vi, ze se prenasi na lidi! (Pravda je, ze nebezpeci je ohromne nizke, pokud clovek se nepriblizuje k mrtvemu zvireti a ne dotkne misto zrozeni, ale jde o princip!)  Zaroven, Cina nam prodala maso, ke kteremu schvalne dala krysi jed, dostalo to i do lidske potravy, ale nebylo vice nez par umrti, ale na to zemrelo tisice kocek a psu, a my nereagujeme vubec.  Sice Cina toho chytreho obchodnika usmrtila, aby dalsi to nezkusili, ale i tak!  (Ten jed zpusobil, ze to maso pak pri testech ukazalo jako kvalitnejsi, tak to pry delal, aby zvysil cenu co dostal, a nepremyslel, jaky to ma jine ucinky.  No, nazdar!)

Taky se nam vyslo velka vyhra pro prachozeleni typu velky business. Stojim zcela udivena.  Mame novy zakon, ze _musi_ se vyrabet urcite mnozstvi etanolu a z ceho to ma byt.  Tak etanol muze byt dobra vec. Existuji staty (ty o ktere znam jsou v jizni Americe), kteri to uspesne pouzivaji, aby setrili zivotniho prostredi a nebyli tak odkazeni na ropu. Cetla jsem skvely navrh, jak by se melo na zemedelske podnikach postavit mala zarizeni na etanolu, aby slo pouzivat biologicky odpad na palive tohoto podniku bez prevazeni.  Ale nas zakon bude hotovy environmentalni horor.  Za prve, dnes ve Statech, zemedelstvi pouziva vice energii pestovat obili nez z toho da ziskat energii v etanolu.  Tak do zeme bude lit ropu pro traktory a znici stroje a pesticidy a umela hnojiva (snad letadlem?) a _zvyssi_ se nase celkove spotrebu ropy a jeste se lide budou gratulovat jak zachranili Zemi a jak jsou zeleni!  Hruza!  A ono je to dane zakonem.  Ty plodiny se _musi_ spalovat at se deje co se deje. Svetovy vynos obili bylo jen dva roky z deseti nadbytecne.  Co kdyz prijde svet, a chtel by si koupit obili?  "Je nam vas lito, ale my musime to co pestujeme podle zakona spalit, abychom zvyssili svoji spotrebu ropu. Bezte si najist stromovou kurou."  Prvni vec, co to rozhaze bude trh hoveziho, protoze ted to obili nizsi kvality se spali, aby z neho bylo maso pro lidskou potravu.  Zmena od dokonceni obilim k dokoncenim travou se uz ted zacina, a je asi dobra vec, ale melo by se pokracovat pozvolne a rozumnym tempem.  Ted se bude muset stat ta zmena nahle a nucene bez navratu.  Kdyby se zjistilo, ze dokonceni travou ma necekane neblahe environmentalni dopady, nebylo by moznost se vratit, nebo umirnit rychlost zmeny, nebo jine moznosti.  Zase to nemusi byt uplne zle.  My to dokazeme i kdyz na rychlo to muze byt problematicky.  Kure nikoli.  Nikdy nezapomenu jak nam jeden profesor rekl, "Chce zakaznik maso bez antibiotiku?  Nepostavte proti tomu.  Vy to dokazete.  A co nas hlavni konkurent, kure?  Polovina toho co zere je antibiotikum.  Uvitejte to otevrenym narucim... damy a panove, kure je mrtvo!"  Uz se ted mluvi o tom, ze se musi zvysit vynosy, aby se mohlo splnit pozadavky zakona, a vyssi vynosy znamena "tezbu" pudy.  Kdyz se pestuje plodiny, tak je to sustenabilni a ekologicke vyvazeni, ale kdyz se tezi pudu obilninami, tak se bere a bere a odnasi a rohodi umele prostredky, az nezbyde vubec nic, jalove, male ulomky kamena bez plodnosti.  Uz ted se to dela a je to strasne nebezpecne a tento zakon to urychli.  A jak nebude nutne kvalitu, jen neco na spaleni, tak obdela hodne vice uzemi.  Mista, ktera hrozi erozi, mista, ktera jsou dulezite pro stehovave ptaci a divoka zvirata. Ztraci se tim jiste i nektere rance.  Je to o hladomor.  Je to o zniceni zivotniho prostredi.  Je to o zvyseni spotrebu ropy a urychleni skleninkoveho efektu.  Je to o vymreni druhu.  Je to "vyhra pro ekologii." Prachozeleni musi byt radosti bez sebe.  Je to hruza neuveritelneho rozmeru.

Jimmie a Kelly cechuji brzo.  Vetsinou se to nedela, protoze stres pusobi vice na mensi telata a ockovani je mene ucine v rannem veku a tak, ale jejich situace to donuti, tak to tak delaji... a ma to i vyhody.  Tak jak maji drobna telata a chyba neznamena asi ztrata prstu, coz je jinak normalni dan, letos zkusila chytat nejstarsi zbojnice.  Myslim, ze je v oblasti 10 let stara.  Je jich ctyri, pomerne blizko sebe a nejmensi je teprve v okoli skolnim veku.  Tak dostala vysvetleni a asi hodne si cvicila predtim a jezdila do ohrady s ostatnimi pracujicimi, droboucka blondata skvrna na vysokem koni.  Chytat larietem je hodne pracne a rychle z toho boli ruka, obzvlast kdyz se nic nechyta, protoze pak jsou ty samy pohyby porad do kola... tocit, hazet, slozit, pripravit, tocit... a dale. Nic nechytla.  Hodiny nic nechytla.  Zadne slzy, zadny vztek, zadny odpocinek, zadna sebelitost, jen tocit, hazet, slozit, pripravit, tocit, jednou za druhem za tretim za ctvrtem.  Mozna to bylo az stokrat, ze se snazila, pred celou svou spolecnosti a byla neuspesna a klidne se snazila znovu.  V takove pripade je dobre sledovat jak se clovek chova ke koni, jestli to na neho svadi a na neho vleva svuj vztek a zacne tahat a kopat, ale nic takoveho.  Kun taky klidne a ochotne sel znovu a znovu a znovu a nedal ji problemy, pracovali tise, trpelive, nepletli jinym do cesty a neznepokovali telata.  Zacalo se blizit konec, a uz vsichni si usilovne prali, aby se ji to jednou, alespon jednou podarila, kdyz tak trpelive a klidne se snazi pres co musi byt uz znacnou bolesti a ma docela dobrou techniku... chybi jen tak malo, spetku stesti, drobatko zkusenosti. Najednou se okolim rozlehlo vykrik:  "Tati!  Tati!"  Jakztakz mela telete. Jak bylo male, mohl pribehnout otec, vzit telete, spravit lariet, a drzet telete pro ocechovace, zatimco ji vysvetlil jak by to mela drzet ona a kun a ona stala ozdobne za nim.  Tak jsme meli vsichni radost.  Alespon neco. Alespon trochu uspechu po takovych snazich.  Nesla se chvalit prarodicum (kteri fotili jak stacili), ale hned se tise vratila do prace.  A za chvilku mela dalsiho.  A tohoto chytla radne a drzela jak mela bez pomoci. A za chvili dalsiho.  Pracovala do konci a mela dotazni frekvenci obdobna dospelych.  Obcas ji musel otec neco drobne spravit, ale v podstate, vratil se do prace, uz ji nesledoval a pracovala radne a bez zvlastni pomoci.  Na konci sla si sednout na zemi a dat si obcerstveni s ostatnimi pracujicimi, zatimco deti litaly a povykovaly.  Rekla jsem:  "Vsimla jsem si, zes chytala.  Delalas na mne dobry dojem."  Zarila pod to chvalou, ale jen rekla tise a skromne:  "Zkusim to dnes poprve."  A rekla jsem si, ze kdyz ze Zory vyroste neco takoveho, nemohla bych si vice prat.

Pred nejakou dobou, videli jsme vidloroha honit kojota.  Byla to samice a zrejme tam mela mladata.  Mela jsem pocit, ze kojot tam byl omylem a jen chtel se dostat pryc (i kdyz nekteri se radi pochutnaji na mladych vidlorozich).  Vidlorohove jsou jeden z nejrychlejsich zvirat na svete, protoze jejich prirozeny predator (ktereho sice dlouho nevideli) je nejaky savlozuby tygr, tak kojot nemel sanci, at padil a klickoval jak mohl. Hodila ho v kotrmelcich ostrymi kopyty.  Konecne se dostal dost daleko od jeji rodiny, ze ho dala pokoj a asi si celkem odechl.  Netvaril, ze by se mu dostihy obzvlast bavi.

Nasli jsme souseda, o ktere jsme nevedeli.  Stejny rok, kdy prijela moje prababicka, prijel jeden mladenec, ktery se usadil nedaleko od nas, ted na nasi hranici.  Za deset dni ho narukovali do prvni svetove, dostal spanelskou anginu a byl do mesice mrtvy.  Ale vlada darovala puda padlych vojaku, tak to sel k jemu otci o nekolik statu dale, ktery to nikdy nevidel.  Ten to prenechal dceru (sestra vojaka), ktera to nechala syna. Ten je stary a bydli v Arizone.  Jak je to na hranici, my jsme si mysleli, ze to patri sousedum, ale nikoli.  Tak jsme napsali panovi a ten nas poslal fotky a dopisy od stryce a my jsme poslali fotky a informaci odsud. Chceme byt s nim za dobre, aby nam nechtel udelat problemy a aby, kdyby to chtel prodat, prodal nam.  To co je vlada tehdy dala je jen dost pro jednu kravu, tak kdyby to cele oplotil, neni to tragedii, ale doufam, ze na nas se nebude zlobit a chtit delat slozitosti.  Bylo to zajimave dopatrat tu historii a videt toho vojaka a vubec.

Zora mluvi porad a muze to byt docela zabavne.  Cele leto se vedly velke boje mezi Zorou a rejskem, protoze oba meli moc radi rajcata.  Tak kazdemu rekla:  "Rejsek!  Jejda!  Kousat!"  A kdykoli byla venku, chtela do zahrady videt co se jeste kousal a jednu dobu i svadil jine problemy na rejska.  Taky jsou tady mysi vsude (sovy a jestrabi a kojoti se maji raj). Dame pozor, aby nebyla v domech pristupne jidlo, ale presto, ze neni jidlo, behem sve stehovani na podzim a na jare, vzdy hodne jich se snazi stehovat k nam.  Sice snazime se zavrit vsechny vchody, ale to nelze.  Tak se nam podarilo najit pomerne ucine pasti, ktere zabijou vetsinou velice rychle a bezbolestne.  (Nic neni dokonale, coz je vzdy smutne, ale je to nejlepsi co jsme nasli).  Tak kdyz oni maji stehovavi obdobi, casto se vynese past a Zora okomentuje:  "Mrtva mys.  Pasticka."  Tak pred chvili Zora se opet vzpomela na rejska a vsechno co kousal... pak se zastavila, chvili premyslela, a premyslene uvazovala:  "Mrtvy rejsek..."

Pred nejakou dobou se mi tekla krev z nosu.  Zora se jeste krev nevidela, tak jsem ji to ukazala a vysvetlila co to je.  Taky ma zajem o plicich a srdce a jak funguji.  Ale nebyla jsem pripravena na to jak pak pribehla a volala:  "Chci videt krev!"  No, jo.  To je ta dnesni mladez!  Mame nekolik fotek nase byvale dojne kravy Ashley a Zora mi jednu ukazala a rekla:  "Ashley.  Krava.  Jako Hana."  Stale mi prekvapuje kolik chape a pamatuje a vidi.  Kdykoli clovek neco dela co chape, odlozi potraviny, nese pradlo, veze neco k stolu, vola:  "Pomocnice!  Pomocnice!"  A chce to nosit pro neho.

Jednou, kdyz spolu delaly pradlo, videla Zora tricko, ktery ma Jason od behu Terryho Foxe.  Tak babicka ji vysvetlila kdo byl Terry Fox a jak prebehl Kanadu s jednou nohou.  Tak dodnes Zora cas od casu spusti: "Odvazny muz.  Kdo byl?  Terry Fox.  Noha."  Vi kde je Mars, a asi to i vidi, protoze je tak vyrazny.  Slova "Mars" a "muz" ji pripadaji podobne, tak mu rika: "Odvazny Mars."  "Co vidis?"  "Odvazny Mars."  Byla letos taky dlouho videt kometa (stale je).  Ona se vybuchuje, tak pri trochu zvetseni vypada hodne zvlastni, takove rozmazene, zatimco pri zvetseni hvezdy si zostruji.  Ted je hodne spatne videt.  Hodne jsme se na to podivali a Zora dokaze k tomu ukazat, presto, ze hvezdy toci a neukazali jsme ji to... clovek musi vedet co jsou hvezdy nez pozna, ze neco je jine a je tezke videt, obzvlast ted.  Ale vi kde to je a vi, ze je: "Kometa. Rozmazana smouha."  I kdyz nevim, ze by to videla, nebo vedela, co to je smouha.  Zacinu se pomalu naucit vice hvezd... Vega, Altair, Deneb, Cygnus, Draco, Procyon, Gemini.  Nikdy jsem nepoznala jak oddelene zijou lidi od hvezd nez jsme se k nim vratili.  Jsou tak jasne ty rozdily a barvy.  Normalne, kdyz je clovek nekde, kde jsou videt hvezdy, ale je do toho nejaka svetla, ztrati se hned ty barvy a rozdily ve velikosti a ani nevi, ze chybi.  Moje oci ted (podle doktorovi starim) nefunguji dobre za nizkem svetle, tak ty male hvezdy moc nevidim, ale nevadi, protoze ty vyrazne jsou tak dobre videt.

Kdyz ji clovek chova, nekdy rika Zora:  "Mam te taky rada."  Je to na ni docela dlouha, slozita fraze, ale hrozne mile.  Cetli jsme pri mytim nadobi knizka o (celkem uspesne) boje ranceru branit Montanskou prerii pred zobrazenim Krusne hory... to uhli ve velke casti tam stale je.  A o jedne z fotkach jsem neuvazlive poznamenala, ze vypada jako zlotrila potvora.  Ted kdykoli tu knihu vidi, Zora pribehne a vola:  "Zlotrila potvora!  Zlotrila potvora!"  Musi videt tu fotku, dlouho se na to podiva a bruka:  "Zlotrila potvora."  Uplne to zni, ze vyjadruje uzas, ze prave tak zlotrile dokaze byt.  Ach jo!

Je velky vyznavac nase prace, a casto pri obede vola:  "Hovezi!  Hovezi!" Jednou, kdyz jsme byli na prochazce, ukazala na vsechny kytky a chtela vedet jak se jmenuji.  Zna nekolik.  Umi rici:  "Trava je dulezita." Nejlepe pozna kaktus.  "Kaktus!  Au!"  Jednou na prochazce se do kaktusu slapla.  Ma to jaksi mirny jed a strasne boli, ale ona jen tak klidne cas od casu opakovala:  "Kaktus.  Au.  Kaktus.  Au," dokud jsme to nenasli (coz bylo tak hodinu.)  Kdyz jsem ji vzala v batuzku sbirat travu pro Petra, houpala v batuzku a radostne ukazovala na vsechny kaktusy: "Kaktus!  Kaktus!  Kaktus!"

Jednou o veceri nam pojmenovala jake mame barvy kosili a vlasy.  Tak se ji tatinek ptal:  "A co deda?"  Ona sedou nezna, a i kdyby znala, by hned poznala, ze jeho vlasy nejsou klasicky sede, ale cerne a bile.  Chvili premyslela a pak odpovidala:  "Snih."  Kdyz dela neco co by asi nemela, podiva se na mne a pravi:  "Bud opatrna.  Nespadni."

Jedna z jejich nejoblibenejsich cinnostech je vytahnout knihu z police, chvili to prohlizet a pak se vratit pro dalsiho.  Toto ji hodiny bavi, takze nase podlaha je vetsinou vrstvena knihami.  Jason to obcas vsechno opet uklizi, ale clovek do prace nespecha, kdyz vi, ze potvurka to do patnacti minut stejne uplne oddela.  Tak jednou dobu se to dele neuklizilo a konecne (kdyz jsme byly pryc), Jason to cely uklidil.  Kdyz jsme prisly. Zora prebehla do obyvaku, zarazane se zastavila, zirala a udivene volala: "Podlaha!  Podlaha!"  No jo... ta umi snahy cenit!

Jedno rano, Zore zaujmalo: "To se pis."  Pak se na to zapomnelo a jeli jsme do Glasga.  Jason pak k obedu mel limonadu a vypil to celou sam. Kdyz Zora se na nem smutne tvarila, rekl ji:  "Omlouvam se.  Potrebovalas taky svou davku umele barvivy a prichuti."  Nacez najednou vybavila:  "To se pis!"

Meli jsme Zoru na pohrbu jedne mistni pani.  Jeji rodice se tady usadili, dost blizko nas, ze jsem studovala jeji rodokmen v ramci "dejiny rance". Zemrela zdrava, nahle, u sveho stolu ve vlastni kuchyni.  Zila dlouho a znala dobre casy i tragedii.  Prisla cela obec a tri generace potomku, ktere rekly jak byla dobry clovek, jak je bude chybet, co se od ni ucili a hezke vzpominky.  Byly slzy a smutek, ale bylo to zaroven slavnost. Uvazila jsem, ze jediny na ktere muze tesit kazdy clovek je "pohreb" a jake rozlicne formy muzou mit a doslo mi, ze takovy pohreb je asi moje nevyssi prani pro Zoru.  Taky jsem si uvazovala nad nasi oblasti v bance. Jasonova babicka zila cely zivot v jednom mestecku, kde on se narodil a ktere zacalo neco podobneho jako je u nas, ale rostlo.  Mela cely zivot penize v jednom bance a v jedne obdobi, byla mezi jejimi nejvazenejsi zakazniky.  Kdyz zemrela, nechala pro nas cast sve penize (neco malo kazdeho vnoucka) a sli jsme je vyzvednout.  A bylo to sami:  "Mate dukaz, ze tady mela penize?  Mate dukaz, ze je opravdu mrtva?"  Strasne. Nedlouho pote, zemrel vazeny pan v Hinsdalu a byla jsem zrovna v bance, kdyz prisla jeho stara, dustojna pani veci dat do poradku.  Nemusela rici ani slovo.  Hned se hemzilo, tise, se citem, pomahalo se diskretne, aby delalo to se co je nutne, a zaroven minimum ublizila pani, ktera mela hrozny tyden plny ztraty a soku... mam dojem, ze zemrel ve sve posteli, co neumim dost dobre predstavit.  Jiny, lidstejsi pristup.  Kdyz jsme teprve prestehovali, mamka myslela, ze vetsi banka bude stabilneji a chtela dat sve penize do Glasga.  Tam se s ni malem nechteli bavit, pokud neslyseli castku a pak se pres sebe malem padli, ale uz mela dost.  Mame ted celou rodinu nejvetsi cast svych peniz v Hinsdalu, tusim mozna jeste i Sylvan, ktera bydli daleko.  Oni se chovaji ke kazdemu stejne, at tam ma dolar nebo 10.000.  Delaji pro neho vsechno co muzou.  Je to mala banka treba se zkrachuje, ale dokud se to nestane, jsou zcele duveryhodni a budou delat vse pro to, aby clovek mel veci zarizene jak chce.

Ted mame po ceste domu velka oskliva svetla.  Kdyz se spalilo vsechno co mel Jack, tak Jimmie tam postavil korral.  A chtel svetla, kdyby se tam pracovalo v noci.  Jiny soused nam vysvetlil vyber.  Pokud se da tam svetla, ktera automaticky sviti celou noc a podepisi smlouvu, ze to pet let nesnazi zmenit, elektricka spolecnost je tam daji zcela zadarmo, postavi, vsechno (a draty jsou vedene tak, ze zmenit je na vypinaci je hodne pracne).  Pokud chce mit schopnost to vypnout a zapnout, musi si sam koupit a dopravit a postavit kul a vest draty a vypinacni zarizeni a montovat svetlo.  Chapu proc vybral jak vybral, ale je to hnusne rozruseni prerie a ty potvory ve spolecnosti!!  Snad bude potreba parkrat do roka... samozrejme v tech chvilich bude _hodne_ potreba, ale tam zere uplne zbytecne, hure nez zbytecne, protoze nam tam stve, proud celou noc! Hruza.  Alespon to neni videt od nas.  Je jedine svetlo siroko daleko.

Meli v Glasgu par pohrom letos.  Nejhorsi bylo krupobiti.  Stalo se, kdyz jsme byli v Kanade.  Slyseli jsme o to, kdyz sousedka, zcela ve soku, zavolala sestre.  "Jak jste se dopadli?  A, nejste doma?  Asi nevadi. Ztratili jste co jste ztratili, jestli jste byli doma nebo ne."  Kdyz jsme se volali do hlasove schranky, byly pouze tri vzkazy od oficialniho predpovedi pocasi:  "Jak to tam vypadalo?  Jake ztraty?"  To jsme je nemohli rici, ale neni to potesujici zprava.  Clovek, ktery to zazil, vykladal jak se odebral s rodinou k nejzazsi cast domu a videli jak k nimi spod a kolem dveri litaji ulomky skla a ledu.  Lide, kteri nemeli v dome dvere mezi cast domu vystaveneho bouri a jina cast domu, byli na tom zle, protoze to rozbite sklo a kusy ledu litalo primo k nim.  Neuveritelne, myslim, ze nikdo nebyl vazne zranen, ale alespon jeden kun ztratil oko. Vsechna okna na jedne strane a strechy po celem Glasgu byly ta tam.  Jeste vidite lide, ktere maji drevo misto okna, nebo rozbite strechy.  Farmari se na to taky zle doplatili.  Krupobiti bylo tak surove a tak rozlehle, ze bylo videt z vesmiru.  Jsou satelitni fotky (a ne hodne zvetseni) zniceneho pruhu.  My, nastesti, byli mimo pruhu.  Jedna spolecnost, ktera opravi strechy, se litovalo, ze se vydela z takove lidske tragedie, tak si predsevzala, ze az bude mit pod kontrolou placenou praci (coz bylo mesice), ze jednoho obcana daji strechu uplne zadarmo.  Musi byt stary a bez pojisteni a strechu opravdu potrebovat.  Clovek, ktery se vybralo, mel kolem 87, tusim.  Nevedel o to, dal jeho jmeno do toho jeden znamy.  Jeho pani, za ziva, hodne pracovala pro mistni hladovi a on se ted stara, tusim, o postizeneho syna.  Mam dojem, ze syn pracuje, mozna on taky, ale maji toho malo.  Tak kdyz se objevili strechari, on vybehl a volal:  "Jste tady omylem!  Nemam penize.  Nemohu platit!"  A jeden rekl:  "Pane, vyhral jste nekdy v zivote neco?"  "Ne."  "Tak za 87 let to mate na case!"  A dali mu strechu, a mel (pochopitelne se strechou) svou fotku v novinach. Jine nouzne pomahala cirkev.  Ona koupila potrebne veci a ti, kteri umeli, spravili vlastni strechy a pak strechy tem, co to neumeli.  Mistni obchody prodali ty veci cirkvi za ceny, ktere maji mestske velkoobchody a roznasely zadarmo, coz, kdyz clovek bere jak to maji tezke tady prezit a jak musi veci puvodne koupit za mnohem vetsi ceny kvuli rozvodu a mensi odbery a tak, nebylo vubec mala vec.  Jedna z jeste neopravenych strech je jedna cirkevni...  Bylo to celkem hrozne, obzvlast pro lide, kteri to prezili na vlastni kuzi, ale celkem se dalo mestecko do hromady a lide se o sobe navzajem starali, takze vetsina lidi maji teple misto prezit zimy.

Bylo taky letos jeden docela osklivy mestsky pozar.  Jedna velka rodina, ktera mela sedm deti nebo podobne vysoky pocet, si to resil koupe starsiho vice-rodinneho domu.  Velkou cast toho obydleli sami a zbytek plneli najemniky.  Tim meli dost mista a prijem z domu.  Tusim, ze to bylo asi levne ubytovani.  No tak otec s jednim synem hrali ve tri rano pocitacove hry, coz normalne bych rekla je trochu moc, ale v tomto pripade, zachranilo to zivoty.  Nejaky problem v elektrickem vedeni zpusobil strasny pozar zrovna tehdy, ale jak oni byli vzhuru a vsimli to (premyslim, ze mozna nemeli detektor koure, coz je pouha hloupost) a rodinu i najemniky probudili a padli vcas ven, protoze horilo to rychle a horko.  Jenze rodina, kdyz se pocitala nekoho... mozna dve osoby, chybela. Do toho prisel pozarnici a jeden skocil pres okno do ted pomerne hruzostrasneho ohniveho smrsti, nasel tu chybejici holku, ktera jeste spala, probudil ji a posilal ji ven.  Ale protoze si nebyl jisty, jestli neni tam jeste nekoho, tak vahal.  To mu zacal premoci kour a pomatl se a jak na neho vritily plameny vedel, ze musi ven, ale nevedel uz kudy.  V tom ho spolecnik svitil baterkou do okna, aby mel uchytny bod, coz ho zachranil zivot a utekl jen s kourem mirne poskozenimi plicemi.  Rodina se dopocitala, ze je cela.  Rekli jsme s Jasonem, ze nechceme tolik deti, abychom nevedeli okamzite, at je situace kdovijak stresujici, jestli je mame vsechny nebo ne.  Nikdo nezachranil nic, co do veci.  Z domu zustal cernou diru v zemi a i kdyz zustal pozar v dome, castecne rozvaril auta na ulici... nemeli barvu a pneumatiky a tak, jen tak horkym zarem.  Tak velka skupina nijak bohatych lidi naraz s nicem.  Jeden stary najemnik, zrovna ztratil pozarem loni vsechno.  Do novin rekl: "Tak to nic.  To zname.  Ale lituji tu rodinu.  Je to strasne neprijemne, kdyz se to cloveka stane poprve."  Najemnici souhlasili, ze je to skoda, ze rodina byla dobri domaci a ze to tam pomalu opravili jak meli penize a ze se tam prijemne zilo.  Noviny byly plne pozarnika a cele to skoncilo fotku v novinach, jak dostal medalii za hrdinstvi a zaroven objimani od holcicky, ktera mu zavdecila zivot a za kterou malem zivot vlastni polozil.  Nevidela jsem, jestli tiskli jak dopadli a jake nasli ubytovani... vim, ze lide je darovali veci a tak.

Ta prasata Jimmiho, ktera prezila pozar na starem Miste Jackove pak nemela budovy, tak zila volne... stado prerijnich prasat.  Na podzim se hromadne odchytlo a zabijelo.  Dali nam jednoho, tak mame pro zmenu veproveho. Taky nam darovali Kormanove jehne, tak bude jehneci, az se to k nam dostane.  Treba i zvereci, kdyz bude uspesny tatinek.  Mam rada obcasnou zmenu.  Tesim se, ze nekdy, treba za pet let, bude cas postavit kurnik a pak budou konecne cerstva vejce a obcas kureciho.  Babicka mela hodne kureciho pres leto, protoze nebylo jak neco mrazit, kdyz nemrazilo venku, a kurete se jedlo najednou.  Tatinek vykopal stary kurnik.  Byl dodnes nadherny, ale dedecek pres to jel traktorem a znicil tramy.  Myslim, ze tatinek by to rad opravil a pouzil znovu, ale kdovi.  Bylo plne obrovske hadi kuze, ale ty poznatelne, byly uzovci.  Doufejme, ze nasli jinou zimni skrys.  Byly taky uzovke vejce.  Vylihla, ale byla plna drobnych koster. Vylihli, ale pak hned zemreli.  Strasna skoda.  Budeme doufat, ze ty uzovky zase na jare uvidime.  Jak jime hlavne mrazeneho masa, kazdy den se vynda z mrazaku kus nebo dva masa (jestli to bude stacit na dve jidla nebo ne) ktere se rozmrazuje do druheho dne.  Jini Americane v CR mi rekli, ze nemohli jist v menze, protoze:  "Jak mohu vedet, na co budu mit chut zitra?"  Mne to pripadalo zcele prirozene.  Nase obedy se vzdy planuji den dopredu.  Kdyz mi neco chutna, tak to vim, ne?  Zase nekteri Cesi se smali, ze jsem pro jednoduchost narazila na cely tyden dopredu a pak nemusela opet do fronty.  Vymstilo mi to, za ta leta, pouze jednou.  Bylo mi zrovne spatna, a mela jsem narazena zrovna sladkeho, zatimco slaneho by mnohem lepe sedelo v nestastnem zaludku.  Jinak jsem to nikdy nelitovala.

Za pomoci Jasonova maminka, vyrabela jsem quilty do Holubich oken.  Maji i tenkou vnitrni vrstvu alobalu, aby lepe odrazily energii.  Mame je i pro dveri.  Zalepime je kolem do kola suchym zipem a docela to tady izoluji. Obzvlast se tesim uvidet jak budou fungovat v lete, protoze doufam, ze budou znacne snizovat vnitrni teploty.  Jsou ciste bile, a pusobi svetle a sveze.  Jedine lituji, ze timpadem nase tipko nevysi uz pred dvermi starou vymenou deku.  Ale porad mame rozvrstvene deky na podlahach a stale vzbudi dojem rozhazene kuzi a rouchy.

Protoze jsme museli do Kanady uprostred cejchovani (nemohla to prababicka naplanovat lepe!), nevedeli jsme jak se to bude stihat.  Nakonec se privitalo hodne lidi a obylo se to za jeden den, pres to, ze na to nejsou prizpusobeni korraly.  Podle mamince, to bylo poprve v zivem pameti, ze se cejchovalo tady za jeden den.  Zora a ja jsme varily pro hordy.  Zadne "mimoradnosti", tak dobre.  Kdyz tady byl na posled stryc, pusobil celkem klidne a tvaril se, ze se mu to i bavi, tak mozna dedecek mu prestal tak strasne koukat porad pres rameno.  To by mohl.  Je uz dost let rozhazeny ve vetru na blizkem kopci.

Meli jsme hezky Vanoce doma.  Myslim, ze jinak bychom cestovali do Missouly jako predtim, ale vzhledem k tomu jak dopadlo cesta do Bozemanu s prednaskou, rozumne bylo je navstivit az potom (Jasonuv tatinek ma narozeniny) a tudiz byt o Vanocich doma.  Zore se to strasne libilo vsechno.  Jak si mozna pamatujete, je tady zvykem ozdobit stromek drive, konec listopadu nebo zacatkem prosince... neni to pevne dano.  Tak Zora s mamkou ozdobily stromek, coz se ji velice libilo.  Byl to krasny drobny stromek, ale mamce pripadalo trochu suche, tak pro bezpecnost jsme nepouzili ani elektricka svetla.  Byl bez nich nadherny.  S Jasonem Zora zdobila Holuba.  Dalsi den, kdyz prenesl v obyvaku krabici, ona se vrusila a naridila ho, aby to polozil uprostred podlahu a otevrel.  Kdyz odmitl, zacala urputne plakat.  Chvili jsme nevedeli o co jde, protoze nikdy nic takoveho nedelala predtim, ale pak jsme prisli na to, ze to zpletla s krabici ozdobek a myslela, ze budou zase zdobit.  Jeli jsme vsichni ke skolni Vanocni oslave na Tallow Creek.  Je to skola kam chodila maminka az do osme tridy (je jen skola do osme tridy).  Ma to jednu mistnost pro vsechny tridy a soucasne ctyri zaky... ty ctyri zbojnicky.  Nevim kolik to melo kdy maximalne zaku... treba tucet ci tak.  Kazdopadne je jedna mala mistnost na vyuku a jednu jeste mensi, kde spi ucitelka.  Pocitala jsem tam ramcove 50 lidi.  Trochu se tam mackalo.  Zbojnicky zpivaly a hraly na klavir a cetly veci, ktere nasly na internet o ruznych Vanocnich zvycich. Nejzabavnejsi byla nejmensi zbojnicka, ktera jeste neumi cist.  Tak to znala castecne po pameti a zbytek ji ucitelka napovidala.  Hraly take divadlo, takova ta jednoducha, Vanocni hra pro deti, ktere se daji koupit z katalogu k tomuto ucelu.  Bylo to jeden z lepsich se zajimavym dejem a dobry humor.  Kdybych se o to uvazovala, poznala bych, ze je na to nekolik zvlastnich veci.  Nasly hru, ktera se prekvapive dobre sedela pro ctyri holcicky rozlisnych veku a s takovym prostorem, jak mely zrovno k dispozici.  Role se je prekvapive dobre sedely.  Napriklad nejmensi, ktera je drza souman, ale ma obtiznou detskou vyslovnost, mela zrovna kratke, jednoduche, ale drze pointy, ktere ji dobre sly a spolehlive vyvolaly velky smich.  A taky, presto, ze neco z humoru bylo celkem slozite a moderni... delaly legrace z mobilu a ze zamestnaneckych zakonu, na rozdil od povidani o zvycich, ktere nasly na internetu, pouzily kazde slovo jako je to je zname a vi co rikaji.  Ale pres to, mne hodne prekvapilo, kdyz rekla ucitelka, ze holcicky celou hru napsali a prepsali samy. Obdivuhodne.  Celou to venovaly te pani, ktera mela ten pohreb na kterem jsme meli Zoru.  Moc hezke.  Potom prisel Mikulas/Santa Klaus, tak ho Zorka videla.  Pripadal ji zajimavy, ale dvojcatka jen o trochu starsi nez ona, zacaly hystericky vriskat:  "Ja ho nemam rada!" a musely se vynest. To se Zore vadilo.  Ona to vzdy bere hodne vazne, kdyz dite plaka, a je tezke ji vysvetlit, ze mu az tak moc vazneho neni.  Santa Klaus podal zbojnickam darky, ktere roznesly po vsem.  Zorka dostala knihu a barevna cisla, tak byla velice stastna.  Ale cisla jsme ji vzali, protoze maji magnety a jeste veci hodne strka do pusinky.  Spolknuty magnet muze byt smrtelny... tak byla smutna, ale nebude to zas tak dlouho a muze je mit. Tatinkovi je hrozne lito, ze jsme ji nefotili se Santa Klausem, ale nechtela jsem ji stresovat.  Hra a zpev a pisnicky se ji moc libily. Vanoce se v Americe slavi vselijak.  Zalezi to na odkud ty zvyky puvodne prisly a jake se smichaly a jak blizko maji rodinu a tak.  Nekteri slavi Vanoce az v lednu.  Ale moje rodina slavila den po Stedrym dnu, rano darky a v poledne slavnostni obed.  Ten obed jsme pak casem stehovali na Stedry den.  Timpadem, maminka mohla taky mit radost z darku s tim, ze "Vanocni obed" bude studene vcerejsi zbytky a nikdo nemusi varit a tak.  Taky, protoze vetsina lidi slavili Vanocni obed na jinym dnu, mohli jsme lide pozvat a nerozhazeli tim jejich rodine Vanoce.  Tak jsme to resili i letos a na obed prisli sestra s manzelem a Jasonvi rodice.  Rano, ja, Jason a tchan sli na prochazku se podivat na morskeho dinosaurka, ktereho jsme nasli.  Ty kosty jsou takova divna fialova barva.  Moc pekne.  Obed je tradicne (alespon u nas) kruta s nadivkou, neco jako bramborova kase (mnohem hustsi), kruti omacka, borovinky (stejny nazev anglicky ale jiny druh, nez ten, ktery si tim mysli cesky), olivy, okurky, salaty ze zele a zeleniny a ovoce a potom kolac s nazvem "pie", ktery muze byt ovocny nebo cokoladovy nebo kremovity... casto ve vicero provedeni.  Po obede, jsme vymenili darky se sestrou a svagrem nez odjeli.  Sestra Zore nasla detsky "gramofon" na klicku (asi tak stary jako ja) pres internet.  Jednoduche to nebylo, ale je to ve skvelem stavu a Zora je do toho uplne zblazena.  Uz pozna podle barve ktere desky maji ktere pisnicky a ma sve oblibence, ale je to podraz, ze deska ma dve strany, tak obcas je tam jina pisnicka nez si myslela.  Rano po snidani jsme Zoru oblekli do krasneho.  V Missoule se koupi neskutecne nadherne detske saty za netusim kolik, nosi jednou, snad na fotku a pak skonci v dokonalem stavu v secondhandu.  Tak Zora jich ma nekolik na vybranou a kazde staly asi tak co prosty obed ve meste pro jednoho cloveka, ne uplne smazeny syr v housce, ale v tom oblasti, a muze se hezky oblect, kdykoli je nejaka prilezitost.  Tak nase princezna mela cerny samet a zeleny saten (pravy, nepravy, co ja vim, je hezke a ma z toho radost) a sametove boticky (ze stejneho zdroju).  Roznesla darky ze stromku kam ji naridil deda a mela radost z atmosfery, z fotceni (priserne rada se foti) a z vlastnich darku.  Jak je porad v kontaktu s knihami, nesmi nic roztrhat, tak museli jsme pro ni uvolnit samolepku  odvazat snury a pak mohla veci rozbalovat sama.  Dost rozumela rozdil, ze bychom se nezlobili, kdyby obaleni trhala, ale samo se ji to nechtelo.  Mamka byla v antikvariatu, tak ja a Zora jsme dostaly hromady starych knih (jedna hodne vzacna, co jsem potrebovala do prednasky a uz jsem si vzdala, ze to najdu).  Zora na ne prisla posledne a kdyz chapala, ze jsou to vsechny knizky pro ni, tak teprve zacala trhat, protoze se na ne tak tesila.  Tak vsechno bylo radost a stesti az k poledne a cas na obedu. Jason odvezl Zoru si prevlezt a zaznelo srdceryvny plac a proseni. "Neeee!  Prosim!  Hezke saty nosit!  Boty nosit!  Zora hezka!  Prosim, prosim, prosim!"  Rekl, ze citil se jako nekrutsi zvire na svete.  Ale jakmile se surovost dokonala, rozhostilo se opet stastna nalada, protoze kruta se Zore velice chutna.  Hodne mi prekvapilo, ze Jasonovi rodice prisli, jak je to daleko a maji vlastni zabehle zvyky a je hnusne v zime cestovat, ale bylo to perfektni a byly to krasne Vanoce.

Zora pocita, ale uplne nechape k cemu to je.  Je hezke sledovat jak ten mozek vyvije.  Chape, ze kdyz clovek ma nekolik neceho, tak pocita, ale nespojuje to s pocitanim jednotlivych prvku.  Kdyz ma nekolik neceho, tak pro sebe pocita, a protoze to vsechno zkomoli, je to obzvlast roztomile: "None, choo, free... choo, free... choo, free."  Umi az do peti, ale ctyri ji dela takove problemy, ze se tam nedostane sama bez pomoci.  Kdykoli slysi motor vola:  "Stydliva!  Lovec!" a cloveka skoci do naruci.  Jednou, jak jsme sli domu a lovci meli tabor blizko s obrovskym vrcicim agregat na elektrine, Zora zminila:  "Lovec.  Hlasity."

Loni vyhodil Riesgo tatinka.  Sli z kopce za kravu a Riesgo se citil cerstve a stastne, tak zacal hopsat.  Tatinek si to hned nevsiml a nekaral ho, ale byl hned pod kopcem plot.  Jak musel Riesgo rychle pro to zastavit a uz mel tatinka "odlepeny" tak ho vyhopnul pres plot... nebezbecna hra, ale dopadlo to dobre.  Trisca taky vyhodila maminku.  To byly, myslim v blate, tezke podminky a sjizdely z kopce, coz bylo tezke a namahave a do toho uvolnilo sedlo a sjelo ji to po kohoutku.  Tak pod kopcem nadechla a maminka rekla, ze bylo na ni citit jak je vystresovana a vystrasovana a uvazuje, jestli ma vyskakovat nebo ne.  Malem se ovladla, ale pak se ji to nedarilo a mamku vyhodila tvrde.  Nic prijemneho, ale rozchodla to.

Zora mi pomohla sbalit veci do Bozemanu.  Predtim jsem pomohla ji, tak vedela jak na to.  Vyndala vsechno co mi viselo ve skrini jeden kus za druhym a kazdy ocenil:  "Prilis male.  Prilis male."  Taky se natahlo po tvari na podlaze a klidne hlasila:  "Chudatko miminko."  Kdyz ji rikam, ze musi na necem cekat, tak si nasadi mucednicky vyraz a s oddechem svate trpicim, hlasi:  "Trpeliva."

Vzali jsme Zoru do kina a kdyz jsme dostali ustrizky, chtela byt pomocnici.  Tak jsem ji je podala a tak z legraci ji rekla:  "Dobre je uhlidej.  Jsou dulezite."  V kine dlouho sedela mlcky a uprimena na me kline a sledovala co se ve filmu deje a pak najednou jsem citila jak drobna rucika vyhleda moji ruku, opatrne ji otevreve, svedomite do ni uklada ustrizky a pak ji peclive zavre.  Pak, jista, ze svoji dulezity ukol predala odpovedne osobe, uvolnila se a polousnula.  Mela jsem ji v tu chvili moc rada.  Je temer tak stara jak sousedova nejmladsi, kdyz ji rozslapla krava.  Vubec si nedovedu predstavit.  Doufam, ze nebudu muset.

Fotky.  Tady je nadherna modra kvetina z celedi Scrophulariaceae z rodu Penstemon.  Nejsem si jista o druhu, mozna P. eriantherus, P. gracilis nebo P. nitidus.  Rostou tady nekolik druhu z tohoto rodu v malych, hustych skupinkach na roztrousenych mistech.  Vetsinou se najdou na "vysokych snizeninach"... vysoko na kopci, ale v jeho "vraskach", kde dostane vice vody.

Tato zluta kvetina je jedna z nasich nejoblibenejsich (jsou vzadu ty modre kvety z rodu Penstemon).  Je z celedi Fabaceae a lidove se rika sladky hrach, protoze tak krasne voni.  Patri do druhu Thermopsis rhombifolia. Patri mezi mamcinami oblibenymi kvetinami.  Roste huste, tak kdyz kvetou, da se sbirat nekolik do vazy.

Tady je dalsi kvetina z celedi Fabaceae.  Tato patri do druhu Vicia americana.  Je z toho uzasne zdrave a chutne paseni, neni zavlecena a jako ostatni cleny teto celedi obnovuje pudy.  Klimaticke zmeny tady bezi hodne rychle a loni bylo docela divny rok, co do pocasi a desti.  Rostly kvuli tomu taky divne kvetiny a jedna prijemna zmena byla, ze tato kvetina rostla _vsude_ a huste.  Bylo to tak nezvykle, ze nekteri lide, kdyz nevedeli co to je, co najednou obevilo a mysleli, ze to musi byt neco zavleceneho, to otravili.  Nase planiny byly cele modrofialove.  Tento jednotlivec pouziva kerovity pelynek, Artemisia tridentata, k obrane a jako zebricek.

Tato oranzova kvetina je z rodu Malvaceae.  Jmenuje se Sphaeralcea coccinea.  Je drobna, velice oddolni ranni kvetina.  At je pocasi jak chce, i v letech kdy se nic jineho nekvete, brzo na jare, kdyz se clovek kleci, vidi tuto kvetinu.

Zjistila jsem, ze jsem zapomnela vyfotit dalsi travu, ale mam ostrici. Tato patri do druhu Carex vulpinoidea.  Roste, mirne vzacne, podel vetsich potoku.  To modre vedle je Elymus smithii a ty kere za tim jsou Rosa woodsii.  Mame pomerne malo ostrici, ale musim se je naucit, protoze jsou "zajmove".  Tak nam vystavi vlada, ze musime ruzne druhy mit, a nikdo nevi, jestli tady vubec rostou nebo je maji spatne urcine a tak.  Tak se snazim je naucit a zaroven z nich udelat "barevny klic" s dobrymi fotkami znaku pro vladni biology, aby je snad dobre urcili, kdyz budou stanovit kolik jich kde maji byt.

Tento kun je moje kobyla Willow (vrba pro krasne zlutocervene zbarveni). Geneticky je ee (cervene zbarvene) ale taky bud Dd nebo DD (nevzpominu dost dobre na jejich rodicich).  To pusobi tmave cervene nohy a hlava a cary po zadech a pres kohout (normalni zbarveni), ale zbytek srsti zezloutne.  Stejny gen funguje podobne na jine zakladni barvy, ale vypada to hodne jinak kdyz je zakladni barva, dejme tomu cerna.  Spis nez do zlute je ta zmenena srst do sede.  Je videt jeji cejch, ale velice spatne. Delalo se suchym ledem a ne tekutym dusikem, a neni to ucinne.  Je vekove starena, ale tak se neciti.  Je nejtemperamentnejsiho kone, ktereho mame. Miluje praci.  Bavi ji behat, honit kravy, nekam jit, pracovat s larietem, a, obzvlast, roztridit kravy.  Je vedouci kun, castecne protoze vsechno prace dela nejlepe a stejne jako u lidech, to u konich prinese status. Dedecek mi ji dal k Vanocum jako hribe, pak to chtel rozmyslet, ale mamka ho to nedovolila.  Vyrostly jsme spolu.  Vazi mne nad jinym lidem, a pro mne neni kun, ktery by ji byl roven.  Kazdy rok neda pokoj, dokud ji clovek nedovoli behat.  Musi peclive vybirat bezpecne misto, pak ji da hlavu a jen hlida, abychom do niceho nenarazily.  Je nejrychlejsi tvor, ktereho znam.  Ctvrt milu zmizi za mzikem a pak zase a zase a zase.  Az toho ma dost, tak se uklidni a je rok poslusna.  Spolu jsme zavodily s vidlorohy.  Kluse jedna basen a cely den.  Jedine co nedokaze, je jit krokem.  At se snazi jak se snazi, kdyz clovek se podiva na jine kone, ma pocit, ze jde dozadu.  To ji privede ke silenstvi, protoze jako vedouci kun, ma mit hlavu vpredu.  Ostatni nemaji pred ni dat hlavu, je to neslusne.  Ale oni by dokazali zustat za ni jen leda, ze by se otocili a sli pozpatku.  Roky jsme ji snazili ucit chodit, ale casem zjistili, ze se snazi a nedokaze to.  Tak jdeme takovym neprijemnym poloklusem, ale coz. Je proste takova jaka je a clovek si zvyka.  Tolik toho stastneho.  Tesne nez jsem se sem vratila si lehla v blate (myslime) a poskodila kohout o ponorenym kmenem.  Ma znetvoreni kohout, zada a ramena.  Nemuze nosit sedlo.  U jineho kone by to mozna nevadilo, ale u tak temperamentniho, ktery potrebuje behat a tvrde pracovat, bez sedla to neni ono.  Trochu ji bereme, ale ne tak, jak by si prala, a je nestastna a nechape proc ji nechceme a kvuli tomu je jeste vice nemozne, kdyz muze jit.  Stale se ukecam, ze se to trochu zlepsuje a stale vymyslime, ze pro ni nechame vyrabet specialni sedlo, ale zatim jsme si nic nevymysleli.  Trochu se kvuli tomu i ztraci vedouci misto ve stade a je hrozne ji videt starnout a nemit sanci s ni jeste jednou litat s vetrem o zavod.  Premyslim, jestli ji nemam pripustit, ale nikdo nema cas si pracovat s mladym konem.  A my ji potrebujeme jako sul.  Kolikrat nam chybi jeji sikovnost a rychlost a chut do prace.  Jeden hloupy kmen v blate!  Z fotky je videt jak tezke je u nas fotit kone, protoze stale ma clovek s tim pomoc.  Pred ni stoji jeji syn Sance.  Jsou u napajedla, ktera se vyrabila z traktorove pneumatiky. Dobre izoluji v zime a neni takovy problem je udrzet "otevrene".  To kovove uprostred ochrani ohrivac v zime a balonek, ktery to doplnuje kdykoli neco se napaje.  Za Willow je malinko videt lahev na propan-butan, ze ktereho bezi ohrivac.  Tento je korral ve dvore, jeste znacne starsi nez korral z 60. let na planinach.  Datuje to od roku 1918, ne-li drive, ale nevim, jestli nejake soucastky jsou tak stare, nebo jestli vsechno se za ta leta vymenilo.

Tady na stejnem miste stoji Willin syn Sance.  Jeho otec je, pochopitelne, Chance.  Je ee a Dd.  Ma zajimavou lisinu s pulmesicem uprostred cela. Byl jeden z mamincin hlavnich konich, ale zacal mit problemy s koleny.  Je Willino jedine dite a hrozne bambule.  Vekove je ve strednich letech, ale je porad jeji milovany a hyckany synacek.  Jak je vedouci, on stve ostatni kone.  Neni zly, proste otravuje a vytahuje se, a vi, ze ho nic neudelaji, protoze ona ho zastane.  Tak kdykoli ona tam neni, ho bijou uplne nelitostne a je hrozne prekvapen.  Vubec nevi proc by to delali.  Mamka si mysli, ze je fetak.  Jedna bylina zpusobuje u koni zavislost, a znici mozek.  Kdyz maji moznost, jak jsou zavisli, budou tim se otravit.  Ona tady roste velice velice vzacne, tak nemel moc moznost se pochutnat, ale ona si mysli, ze nekolik si nasel a pomatl se.  Do toho ma psychicke problemy.  Jednou, kdyz si otravoval kone a nedoslo ho, ze jeho milujici maminka neni nablizko, ho dostali do rohu v ostnatich dratech a hodne bili a docela ublizili.  Tak kdykoli se citi neco, coz mu pripomine drat, treba pelynek, tak se zblazni.  Mamka s nim dlouha leta pracuje a hodne ji duveruje, tak se dostal k tomu ze, kdyz ji ma na sebe, se misto zblazeni jen zkameni a klepa se a poti a vyvali oci a ceka, ze ona ho zachrani. Hrozne se boji.  Tak jak neni uplne spravne v hlave a neni spolehlivy, nechce mamka, aby na neho nekdo jiny jezdil, protoze nechce, aby se neco stalo a pak se musela vycitat.  Je do Zory uplne blazen.  Nekteri koni proste maji strasne radi male deti.  Je to prirozena vec, staci ditete videt poprve v zivote a jsou zamilovani.  Jini deti vubec nemusi.  Je to obzvlast caste u valachu.  Mohou byt nebezpecne u hribatek, protoze ji ukradou od svych maminek a at se snazi jak se snazi, nemohou hribatka krmit.  Stary Badger miloval hribatka a hrozne rozmazlil Chance a vsechna ostatni, ktera jsme meli.  Kdyz maminka nema cas a naladu, je cas vyhledat strycka Badgera!  Sance je mily a laskavy a mirne pomateny kun, ktery vetsinou nechape co prave provedl.  Jsou dobre videt lahve od propan-butan a napajadlo.  Vzadu stoji Willow a Novina.  Ta velka nadrz benzinu pouzil dedecek na krmeni, ale dostalo se tam vhlko a mysi a mel to postaveny tak, ze to byla slusna padaci past.  Tak tatinek to sundal (a nikoho nezabil) a dotahl sem.  Nemuze na nikoho padat.  Dojici kravy se muzou za tim skryvat pred vetrem nebo sluncem, a je plne drevo, odstavene od stenach, aby je neznicilo vlhko.  Uplne dole je Square Creek plny topolu.

Tady pred soumrakem je stadovy hrebec (uz dlouha leta valachem) Last Chance, neboli Posledni sance.  Je geneticky ee.  Je posledni syn od linie kalvarnich koni... jeho babicka Coffee (kava) byla matka vetsina dedeckovych koni.  Meli jsme od ni dve kobyly, Mocha a Foxy Filly (Lisci kobyla).  Chance byl syn Foxy Filly, kdyz jsme si uz obavali, ze nemuze mit hribete.  Je hodne malinkaty, pres to, ze ma samy velke syny a dcery. Jednak je to asi stari matky.  Jednak jeste jako hribe se uvizl v necem (nikdy jsme si nezjistili co), a urizl si zadni slachy uprostred nohy. Tak jeho zadni nohy se nezvednou normalne.  Obesel to velkym, svalnatym hyzdim a dela svalami to na co jine kone maji i slachy a prace zadnimi nohami.  Kvuli tomu nemuze pracovat velice tvrde, ale beznou praci ovladne uplne normalne.  Jde to poznat jen do kopce, a vetsinou si ho necham trochu to brat pomaleji.  Asi je to castecne divadlo, ale vim, ze to nema jednoduche a vazim jeho odvahu.  Tato je zimni fotka, tak ma zimni srst. V lete ma nadhernou cervenomedenou barvu.  Barevne je jeden z nasich nejkrasnejsich koni.  Je laskavy, ted trochu postarsi, a nevyskakuje.  Mel by byt dokonaly kone pro navstevy, ale neni.  Malem si ztratil zivot, kdyz utekl s jednou navstevnici a ublizil ji.  Dlouho jsme nechapali proc to delal, ale uz mam dojem, ze ho rozumim.  Nikdy nemel sveho cloveka.  Ja se sestrou jsme mely sve kobyly, tatinek mel kone, s jeho nohama, nemohla ho pouzivat jako hlavni kun mamka.  Byl za svuj zivot nekolikrat dlouhodobe vypujcen a vzdy se do toho cloveka zblaznil, malem ho vlezl do kapsy a dovolil ho vsechno.  Kdyz jsme se vratili od CR, nasi puvodni mysleli, ze by byl dobry pro Jasona, ale choval se divne a Willow byla cerstve zranena, tak jsem na neho jezdila ja.  Byl hrozny.  Vsechno se lekl, porad se provadil a byl nemozny.  Chtel skakovat kdykoli jsem nasedla.  Jsem zkusena i pres dlouha leta bez cviceni v CR a neni zly, tak nedelal vazny problemy, ale nebylo to prijemne a byla jsem rada, ze na nim nejezdi Jasona.  Nechapala jsem co ma za lubem.  A pak za asi tyden, mela jsem problemy s koleny a musela jsem rychle otevrit plot pro mamku pred kravou. Padili jsme tam a kvuli kolene, jsem nedokazala normalne slezt a musela jsem ho nesikovne slanovat po hrive.  A jak tam stal jako kamen a jeste mi pomohl, najednou jsem ho chapala.  Verim ted, ze jeho nejhlubsi touha je nekomu patrit, byt neci hlavni kun.  Tak kdykoli ho clovek da nekoho jineho je urazeny a zlobi.  Po asi tyden, zacne doufat:  "Mozna mi chce. Mozna to bude muj clovek."  A pak je z neho kote a udela pro cloveka co ho na oci vidi.  Chudatko!  Tak je vice mene muj kun.  Vztah mezi konem a clovekem je neco jako manzelstvi.  Jak je Willow zranena, je jakoby byla uveznena nebo neco.  Jeste zije a existuje mezi nami pouto, ale nas vztah je silne rozrusen a neni to co ma byt.  Tak s Chancem mame jaksi mimomanzelsky vztah, kde oba hledame utechu, presto ze chapeme, ze to neni co bychom si prali.  On si nikdy "neozenil", ale stale si to pral, a je rad, ze se mnou ma alespon neco.  A ja porad lituji, ze nemuze byt to s Willow co byvalo, ale alespon mam kone.  Trochu smutne, ale mame se spolu dobre a jsme radi, ze se mame.  Za jeho ocas je videt kamion.  Ted ma hlavne krmeni, ale taky nejake obleceni a jine veci na ktere jsme nenasli misto zatim.  Z tohoto svahu visel ten nadrz na benzin.  Nevypada to z tohoto uhlu tak strasne, ale bylo!  Za tim je Bily dum a vedle neho nadrze skutecne s benzinem.  Pred jeho hlavu je novy hangar.  Je velky, ale zase, kdyz uz se stavil, ma smysl to postavit dost velky, aby se tam veslo letadlo.  Neni zbytecne osklive.  Teta chce mit v tom byt, a my ji to chceme rozmluvit, protoze nam to pripada jako energeticka nesmysl... pod kopcem je teplejsi a neni takovy problem s vodou.

Povisela jsem nekolik uzdecek, abyste mohli videt ruzne uzdy, ktere nosi nase koni.  Muj dedecek kanadsky, ktery mel jen tazny kone, videl anglickou uzdu a zhrozil, jak krute mame uzdy, protoze tazni kone pouzivali jen kovovy tyc.  Krutost uzdy vetsinou lezi v jeho spatne pouziti a ne v jeho tvaru.  Kdyz mlady kun "promuje" nechame ho zkusit nekolik uzd, protoze je to castecne vec kazdeho kone, ktere se ho libi. Foxy Filly nosila cely zivot divnou uzdu (ktera mohla byt dost krutou), protoze kdyz ji clovek dal jakoukoli jinou, tak se prehodila.  Vedela co chce.  Mely jsme jako deti problemy na okresni vystavy, kde byly zakazane "krute uzdy" a musely jsme ji nekdy vystavit s ohlavkou (coz moc neposlouchala).  Tu zrovna nemam.  Ostatni nasi kone nosi cokoli, ale vzdy maji sveho oblibence, ktere nejlepe poslouchaji.  Prvni nalevo je jaksi hybrid mezi anglickou uzdu a beznou westernskou.  Vidite, ze stred je anglicky, ale ma westernske "paky".  Foxinu uzdu vypadala stejne, ale misto ten anglicky stred, mela pouhy retez.  V anglickem jizde oteze se drzi pevne.  V westernskem, drzi se volne.  To proto, ze kun ma volnou hlavu a muze hledat kravy, nory, a nebezpeci a muze je sam resit.  Kun a clovek spolecne vyhledaji nejvhodnejsi cestu a hlidaji kravy.  Casto jeden da pozor na blizke veci a druhy na vzdalene veci, a kdyz je vhodne chvile, tak vymeni.  Kdykoli Willow zavodila s vetrem, nechala to na mne, najit pro nas bezpecnou cestu a hlidat zem.  Taky, kdyz kun klopita, nebo omylem slapne do diry, pouziva hlavu pro protivahu, aby nespadl.  Protoze spad muze byt smrtelny, ma volnou hlavu, aby mohl behem vteriny co nejlepe reagovat na nebezpeci.  Kdyz clovek chce kone dat pokyny westernskym stylem, tak ma stacit drobny pohyb ruky drzici volne oteze.  Kun citi jeden otez ulehnout k jeho siji, a droboucky pohyb mirne zmeni polohu paku, coz zmeni jak lezi uzdu v ustech a kun se ma reagovat.  Kdyz je neposlusny, samozrejme, je nutne byt vyraznejsi.  Taky to zalezi na kone. Nektere jsou na cokoli citlivy, nekteri to proste neciti a nejsou schvalne neposlusni.  A clovek ma s rozumnou uzdou pomerne sirokou skalu moznosti mezi neviditelnym pohybem a silnym tahem.  Ale tahat surove za takovou uzdou muze kone ublizovat a poskozovat usta.  Jak jednoduche to je zalezi na delku paku a co vlastne je ta uzda mezi nimi.  Druhy uzdecku je Willinu.  Vyhrala to na okresnim soutezi kdyz jsem byla jeste na stredni skole.  Chutna ji ta med uprostred.  Mocha byla nervozni a chtela rachetlo, ktere mohla jazykem rehtat, kdyz premyslela.  Tato je klasicka westernska uzda.  Je mirna, protoze paky jsou pomerne kratke a "kopec" uprostred je nizke.  Mocha mela rada takovou uzdu, ale byla tak precitliva, ze potrebovala paky uplne zkracene jak to jen slo.  I tak clovek nemohl malem dotknout oteze.  Ta byla nejlepsi kun, ktereho jsem kdy poznala, lepsi i nez Willow, i kdyz Willow mam radeji.  Treti je klasicka anglicka uzda.  U nas se pouziva pouze na mlade, necvicene kone, na kterych musi hodne tahat.  Protoze to nema paky, jen kruhy, vubec nereaguje na pohyby ruku s volnymi otezi.  Je nutne tahat, aby se zmenila polohu.  Ctvrty je hackamore.  Pripada to lidem mirneji, protoze kun nema nic v ustech, ale muze byt hodne krute, kdyz se spatne pouziva.  Funguje kvuli te tezke kouli na konci.  Pohyb ruku zmeni jeji polohu a to zmeni jak sedi zbytek podel citlive casti hlavy pod celisti.  A jak u vsechno, kun to citi a reaguje.  Je dalsi klasickou westernskou uzdu, ktera vypada jako tu Willinu, ale ta stred je vyssi a tensi, trochu pripomina lopatku. Jak to lezi na jazyk, to preda nemozne drobne pohyby a je jeden z nejcitlivejsich uzd.  Dedecek je pouzival temer vyhradne, ale ne citlive, a mamka je vsechny symbolicky vyhodila hned jak prisla, tak nemohla jsem zadnou fotit.  Surove pouzivane, mohou i kone malem odsekat jazyk.  Vim, ze bych to nedokazala pouzit ja, protoze mam prirozene tezke ruce, a Willow ma dostatecne necitliva usta, ze mi v tom jen pritvrdila.  Pouzil to hodne svagr, protoze ma jemne ruce a libi se mu hodne drobne pokyny, ale jednou omylem trochu priporizl jazyk sve kobyly a mam dojem je uz je taky moc nepouziva.  Pripada mi zbytecne tezke je dobre pouzivat, ale vim, ze pro nektere dvojice sedi.  Vzadu visi ohlavky a vsude pouzivanou zlutou plast.  Toto je mistnost sedel.

Tady nase Zoruna na Sanci se svou babickou.  Kdyz vidi kone, rika: "Pohladit.  Pohladit."  A kdyz je dost blizko, zacne lezt po hrive jako opicka a volat:  "Jezdit!  Jezdit!"  Tento je nas stary dvorni korral.

Opet se omlouvam, ze jsem se tak dlouho nepsala.  Jste porad s nami ve vzpominkach.  Ted, jak toto pisi, stale se mi o Vas zda, kazdou noc o nekym jinym v jine situaci a nekde jinde... Brno, Karpaty.  Styska se nam a vzpominame.

Mejte se vsichni v 2008 krasne a krasne,
Sara

18.12.2006
Srdecni pozdrav ze zdali,

Tak dum a budovy Mista Jacka McCuina jiz neexistujou.  Zazili jsme letos dramaticky pozar.  Nasi jeli odpoledne do Malty do mesta pro nejake potravy a spol. kolem tak 14 hod.  Cestou minuli Jackovo (14.30) a mavali na Jimmiho, mlady (no, tak, je starsi nez ja, ale ne o moc) soused.  Kdyz pomalu prestal hospodarit Jack, tak Jimmie uzemi od neho pronajal (mozna uz ted koupil) a mel tam cast sveho stada a delal opravy a tak.  On tam ve strasne vedre kopal diru a postavil novy, velky kul v plote, ktery potreboval praci.  (Meli jsme nejsussi a jeden z nejteplejsich let v dejinach.  To bylo hned na patach toho krasneho mokreho jara o ktere jsem Vam naposled vykladala.  Pro pozary jako udelane.  Vsude velke mnozstvi rostlinstva, vsechno mrtve nebo spici a suche.  Slysela jsem, ze zive stromy byly merene s mensim obsahem vody nez ma drevene uhli.  Teploty blizko bodu vzplanuti... malem to chtelo jen mnout ruce.  Vyrostla jsem behem Velkeho Sucha Osmdesatych Let (sussi nez Spinava Tricata Leta, ale protoze lide nebyli cerstvi pristehovalci, vedeli jak na to trochu a meli vetsi podporu zbytka statu, ktery nemel zrovna Depresi, neudelal to zdaleka takovy paseka).  No, ale to bylo deset let sucha, a horko a sucho, jo, ale nic moc nerostlo, vsude velke placi nahe pudy, tak pozaru jsme se pochopitelne bali, ale nebezpeci bylo asi mene.  V tomto obdobi byl suchy blesk temer kazdy vecer.  Letos nam zachranilo pouze to, ze suchy blesk prisel pouze mozna petkrat.  Psalo to i v novinach, jak je to prekvapive malo... ale pokazde bylo, noviny byly nacpane: "Dekujeme vsechny sousedy, ktere nam pomohli pri nasem pozaru, nebudeme jmenovat, abychom na nekoho nezapomeli...)  Myslim, ze to bylo kolem 17 hodiny, kdy zavolal Korman: "Mas tam otce?  Potrebuji ho.  Mam strasny pozar."  Hlas mel pevny, ale ze sevreneho hrdla.  Otce jsem tam nemela, ale Jason se prevlekl do bavlny (hure vzplane a nerozpusti se), vzal krumpac a odjel.  Ja jsem se snazila obvolat sousedy a spojit se s rodici.  Vetsinou, lide o to uz vedeli, ale mohli jsme pokazde vymenit informaci, ktere jsme slyseli, a pak mit vice informace pro dalsiho.  Doma byli ti s malymi detmi.  Kelli rekla, ze Jimmie o to vi, a ze ma strach o malych prasatech, ale veri, ze jsou to inteligentni zvirata.  Jsou velmi prijemni, pozitivni lide, maji ctyri male holcicky (pojmenovane po pistolnicich: Jesse James, Frank James, Billy Bonney (the Kid) a George (nevim ktery, bylo jich vice)... s Jasonem rikame je "male zbojnicky").  Zdaleka nemaji za protrebu ztraty, jsou asi s penezmi tak tak.  Kazdopadne, mela Kelli prasatka jako pridavny zdroj a prasatka zacala delat neplechy tam u nich doma a protoze mel Jack prijemne misto pro prasatka, kde nemohla se dostat do maleru, pak logicky krok byl...  Druha, s kterou jsem byla ve spojeni, byla sousedka, kterou moc neznam smerem k Sacu.  Moc se se mnou nechtela bavit.  Tusim, ze byli na pozar jeji muz a dcera.  Mela na starosti maleho ditete, asi tak jako Zora bych tipla, te dcery.  Mozna mela vice deti z "pozarniku", to mi nebylo jasne a mela, pochopitelne, velky strach... a do toho dite rvalo.  Tak jsem ji pozadala o informaci, kdyby neco slysela, zavesila, a snazila vymyslet komu jeste oznamit.  Zavolat pozarniku nebo policii mne nenapadlo.  Pocitala jsem s tim, ze se to uz udelalo.  Oni zavolali nam pro informaci, ale ted si nevzpomenu jestli to bylo tehdy, nebo az druhy den.  Obrovske sloupy cerneho koure staly na nebi uz tehdy, kdyz odjel Jason.  Mela jsem matny dojem, ze jsme mozna ohni v ceste.  Sla jsem ven obcas se podivat, ale vyhled k severu nemame.  Premyslela jsem kam mame se Zorou uteci... do sklipka na brambory?  Pak v 18 zavolala vystrasena severni sousedka a narychlo panicky vyklopila, ze zvedl se vitr, pozar se kvapil nezabrzditelnou rychlosti na jihovychod na Jackovu (k nam), neda se s tim nic udelat, je to nemozne velke a zdivocele, a ze malem odrizl unikove cesty matky tomu diteti, kdyz strihala ploty na zachranu krav, a ze se jen tesne zachranila, at s tim udelam co uznam za vhodne, a zavesila.  To me znamenalo dve veci.  Pozar se mozna smeruje k nam a siroky pruh ohni padi zavratne rychlosti k miste, kam se Jason vydal. Panicky jsem se snazila spojit s nim nebo s nekym.  Nic.  Zacala jsem mit skutecne vazny strach, kdyz najednou Jason prijel.  Kdyz zavolal Korman, hned co si privlekl a nasel krumpac, odjel.  Jeste na planine nad domem, mu napadlo, ze ma se treba odskocit a jaksi neco mu rekl: "Ted.  Tady. Hned."  Ne, ze to bylo silnejsi nutkani od prirody, (to bylo jen jaksi, ze by mohl), proste pocit, ze auto se ma ted na chvilku zastavit. Poslouchal.  Jel dale, a prijel k Jackovu tesne v okamziku _po te_, ze dlouha prid ohne preskocila jeho cestu a zhltila budovy.  Nebylo videt jak byl husty, cerny kour.  Pouze videl, ze ohen je v (prazdnych) dobytcich ohradech a vesele udela s nimi kratky proces.  Jak je na tom dum a pracne vypestovane stromy kolem neho, nevedel.  Ani nebylo jasne, ze cesta je neprujezdne.  Uvazoval, jestli ma jet do koure, ale mel pocit, ze kdyby jel do te cerne tmy, v niz cekalo kdovi co, neni si jiste, ze by nasel opet cestu zpatky.  Moudre soudil, ze od toho co bych slysela od sousedu, myslela bych, ze je v pozaru, tak se vratil, abych nikomu neposlala do pozaru za nim.  Par vterin mozna znamenalo vsechno.  Kdyby prijel trochu drive, mozna by byl v ceste ohni, kdyz prijel.  Kdyby prijel trochu drive, nez ohen preskocil, mozna by si myslel, ze sam to muze drzet na druhe strany prasne cesty a zachranit Jackuv dum.  Mozna by se snazil.  _Mozna_ by se to povedlo.  Tatinek si myslel, ze mozna ano.  Jason, ktery tam byl, si myslel, ze ani nahodou.  Nasli jsme takovy "vodni batoh" s strikackem a naplneli ho.  Kdyz Jason mel vsechno pripraven, zavolali nasi.  Videli kour, kdyz jeli domu.  Referovala jsem vsechno co jsem vedela, vcetne to, ze Jackuv dum jiz neni.  Rozhodli jsme, ze Jason bude cekat, a pojedou vsichni tri na to.  Mezi tim odpadl vitr a s nim drama.  Jason a tatinek vzali "pozarni vuz" a jeli do terenu za ohnem.  Pry strikali sem tam na horkych mistech a hlavne popovidali se sousedy.  Seslo se tam v Jackove prerii dva okresy.  My s maminkou hazali do izolovanych beden pitnou vodu a vsechne prave koupene potraviny, ktere se daly jist syrove a studene, a ona se vydala v druhem autu.  Plan byl takovy, ze se budou byt nablizko, tak kdyby se jedno auto prestalo jet, mohli by se utect k druhemu, v pripade nutnemu uteku, ale ve skutecnosti uz se znovu nevideli (az doma). Maminka se jala krmit hladove pozarniky s velkym uspechem (tak jsme nektere potraviny museli opet dat na seznam, jako by se ve meste zapomely, nebo nebyly).  Taky tam bylo jedno auto a nekolik pani z potravinarstvi v Sacu.  Vim, ze maji velke problemy se tam udrzet.  Je to takova samouska pro ty... sto lide tam?  Protoze jsou male a daleko, musi mit veci drazsi nez Malta a Glasgow.  Neco takoveho byvalo taky v Hinsdalu a zkrachovalo se.  Ale byly tam s plnym autem jidla a vody, coz rozdaly hladovych a unavenych.  Byla jsem rada, ze tam casto stavime a bylo mi lito, ze to neni casteji.  Dame tam vzdy, ale, svuj osobni dobytek na porazku, coz je neco.  Nasi to umi sami (my s Jasonem ani ne), ale mame jen noze a velke, kovove misy.  Oni maji vsechno potrebneho, obrovske chladnicky, a pracuji rychle, zkusene, ciste, kvalitne... nema to smysl ani cenu s tim babrat sami.  (A casto, jako ted Bongo, je to tele od Winter a kamarad.  Je dost smutne mu odevzdat na porazku, kdo by se v nem chtel hrabat?  Te stare krave pred Bongem mozna zavdecim zivot.  Mela jsem tak zdravy pocet krvinek (tehotne nemivaji), ze doktorka se moc divila a rekla, ze je to jako kdybych tehotna ani nebyla.  Souhlasila, ze je to nejspise hovezi v pozehnanim mnozstvi dvakrat denne.  Tak kdyz jsem je ztratila naraz polovinu, nedelalo mi to dobre, ale porad jich bylo.)  Do vecera byl pozar pevne v rukou a pristi den byl definitivne zhasly.  Byl velmi horky, coz je mirne tragicky.  Hlavni druh keroveho pelynku tady se spatne reaguje na ohen a je dulezity pro tetrevy, ktere se prave zacaly opet stoupat po strachu o jejich vymizeni.  S tim se asi neda nic delat.  Nektera ta mista nebudou mit jeste sto let novou porost pelynku.  Na konec se vsechno dopadlo dobre.  Moje modlitba porad dokola (jako obvykle v cestine), "Prosim o ty lidske zivoty," se vyslychala a nikdo nebyl zranen. Zachranilo se taky kravy.  Wesley a Marlynn (pamatujete, ze prijeli na navstevu s tou pani z Minnesoty) videli uhorila tela a referovali Jimmimu (jejich syn) a Kelli, ze neprezila prasatka.  Bylo jim pry malem k slzam smutku pro nevinatka.  To nedovedu si predstavit u tak pozitivnich lidi, ktere se vlastnim nestestim vysmivaji a udelaji z neho zabavne vypraveni na vlastni ucet.  No, ale prasatka se pak nasla.  Byly to, chudery, asi uhorile kraliky.  Byli moc radi a brali sve vazne ztraty trav jiz s humorem.  Nastesti to byly jiz pasene pastviny, tak meli jeste travu pro stado.  (Zertoval Jimmie, at nedame moc velky pozor na plot na hranici s nim a nejakou travu se najde.)  I ztraty divoke zveri byly pomerne maly. Smutne, velke klubko hadu melo doupe v Jackove sklepe a ti vsichni hynuli. Ztracene budovy byly pouze Jackovy, ale ty kompletne i s tim kulem, ktery Jimmie cerstve rano postavil.  Ted tam stoji pouze cerne duchove mrtvych stromu a vubec nic, budovy, ohrady, auta a masinerie se nezachranilo. Bylo to zvlastni pocit.  Asi nikdy jsem nemela takovou radost kvuli necemu tak smutnemu.  Kdykoli jsem presmylela na tu cernou zem kde cely muj zivot a mamcin zivot stal Jackuv dum, zelo mi prazdno u srdce.  Tam jakoby nikdy nestala brana s jeho jmenem a cejchy...  A zaroven nikdo nezemrel.  Prave odstehoval.  Mel cast sve veci s sebou.  Kdyby to byl kterykoli jiny dum, nekdo by ztratil vsechno co vlastni i strechu nad hlavou.  Kdyz jsme prijeli, teprve se uvazovalo, jestli Jack nas nepotrebuje vice nez nasi... mohlo byt to byt nas dum a vsechno co mame...  Jeho sestra, ktera je ted, myslim, v Sacu nebo v Malte, to tak cenila.  Prisla o rodinny dum a starozitne skrine sve matky, kterou chtela.  (Nedavno predtim ji Korman na to rekl, "Jo, neni zadny problem.  Rekni den a dovezu to."  Ale nestihlo se.)  A ona mamce rekla: "Cely zivot jsem se tak strasne bala ty pozary. A" (vitezslavne) "kdyz konecne prisel, nebyl nikdo doma!!"  Kdyby tam byl Jack, dopadl by to zle, protoze by se jiste snazil zachranit sveho a nema na to ted zdravi i kdyby to bylo mozne, coz mozna nebylo vubec.  A pritom je to tak smutne.  Tak malo chybelo.  Pozarniky prave tehdy pred pozarem utekli desitky kilometry na vychod, protoze letel tak rychle, ze az tam meli teprve sanci to zastavit... museli se daleko vratit, kdyz naraz spadl vitr a ochocil se pozar.  Kdyby spadl jen minuty drive... preskocil cestu _pouze_ tam, pouze na te jedne miste u domu.  Nebylo to ani tri kilometry, misto preskoku.  Kdyby preskocil dva kilometry vice na sever nebo na jihu... chybelo tak malo.  Bylo mi z toho do morke kosti smutno a zaroven, neslo nez priznat jak velke to bylo stesti.  Asi nikdy jsem nemela tak hluboke smisene pocity o necem.  Z novin jsem sepisovala par cisel. Pozar zhtil 44.5 km2 a ve svych nevetsich, 6.5 km dlouhe a pres 19 km siroke.  Byl zhasly v 22.30.  Kdyz sezral Jackuv, bezel 48 km za hodinu, ktera je maximalni rychlost pristroje na postaveni cest, ktere se ho snazily zastavit.  Tito dva ridici byli hodne odvazni a meli stesti.  Na jih, pres reku, byli na to mnohem horsi.  Bob a Sylvan (svagr a sestra) byly na pozary temer kazdou noc... dokoncit praci, jit domu a mozna stihat chvilku spanku nez blesk roji nove pozary a hura na to kazdou noc.  Primo na jejich pozemku se horilo pouze jednou a meli stesti.  Nefoukalo.  Bylo nemozne se tam dostat... trvalo hodiny kdy lide to videli a nemohli najit cestu k tomu, ale bez vetru, uzke dobytci cesticky to drzelo na miste dokud se tam nedostali.  Tam byly nejhorsi pozary ramcove pres 405 km2. Slyseli jsme v rozhlase rancera na jih od nas, ktery mel 181.3 km2 a pozar mu nechal pouze 6.475.  A tam mel prezit zimu vsechny jeho kravy, vsechna divoka zver.  Co mel udelat.  Vubec netusim.  Zeme se rychle obnovuje, za dva roky bude tam trava, ale jak ma prezit, zatim na to ceka?  Docela to obvinila park, ktery 100 let nedovolil pozary, tak je co vzplanit a ted naraz rozhodne, ze jsou prirozene.  Kdyz zacinaji, tak je nechaji, protoze jsou prirozene.  Jakmile jsou obri a nebezpecne, tak se snazi s nimi neco delat, ale uz je pozde.  Vubec neberou ohled na to, jestli je prirozene mnozstvi paliva (kdyz to 100 let nehorilo a nedovoli paseni, tak mozna ne, co?  Neni to slozite) ani na to, ze je rozdil v tom, _kdy_ hori a jak je zrovna pocasi.  Tak oni vypestuji draka a pak ho vpusti na sousedy s tim, ze, "no, ale my se snazili, kdyz se k vam blizil..."  Kdyz horili blizko nas (ale se k nam nedostalo) a zakazali mistni, aby tam sli neco delat, poznala jsem problem.  Jim to netyka.  Nemaji tam rodinu, nemaji tam dum, nemaji tam vsechen majetek (tyto veci jsou nekde bezpecne v meste). Nezalezi jim na zemi.  Kdyz nemame mesic travu, mame hrozny problem. Kdyz nemaji mesic travu, kdyz chcipne vsechnu zver, maji porad park a je to krasne prirozene (stejne hladova zver pak prijde k nam).  Nestoji je to prace, nestoji majetek, nestoji to zivot, nestoji to zivobyti.  Nechaji to, az je to pekne dobrodruzne, pak tam posilaji hasice ze celych Spojenych statu, skoci z letadla, "resi" to a hraji si na dobrodruha. Zatimco by desitky ranceru z okoli s auty to hasili, kdyby je to dovolili hned, kdyz to jeste slo.  Kdyz chteji horit, tak prosim, neni to zle, ale hezky na jare za vlhko jak to udelali Indiani davno.  No, a toto vsechno rikali ranceri (z devastovaneho jihu) nasemu senatorovi, kdyz prisel se podivat na pohromu.  A co udelal on?  Strasne sproste karal chudaky, unavene, spinave hasici z Vermontu, ci odkud, kteri se sazali pro Montanu zivot proti nemoznemu pozaru, ktere pro ne pestoval park "special". Genialni.  Montana je moc, moc omlouvala, ale to se uz nesmaze.  On ted hleda jinou praci.

Mame konecne vlastni cejch!  Trvalo to na konec na petkrat.  Clovek muze dat tri navrhy.  Doporucuje se se podivat do seznam propadlych cejchu, protoze byvaly platne, treba vam je daji.  Tak jsme ze seznamu vybrali letajici H (jen "H", ktery ma kratke cary do strany na vrchu).  Ma to vnitrni uhly a zmeny smeru, ale je to krasne kompaktni, jedno zelezo a hezky sedi pro Holtovi.  Taky dvojite T (tak vlastne recky pi) a pro stesti, Jasonuv stary, ztraceny cejch, jaksi obraceny V s carou napravo... vypada to jako prilis tezka jednicka se spodkem, ktera se upadla na nos. Oni, ze NE.  Tak podruhe.  To jsem uz vymyslela sama.  Dvojite J na zada a spojene, vypadaly jako hezky knirek, V s J jako ocasek, a opet Jasonuv, co kdyby?  Oni, ze co treba 7H nad pulkruhem?  My, diky ne.  Tak potreti. Dve spojene Y, tak vlastne chodici Y, 7 na rameno Y (docela pripomel ten ztraceny), obracena 7 s J jako ocasek.  Oni, ze NE.  Tak poctvrte.  S s lezicim J (liny) jako ocasek (Jasonovi se libil napad "S liny J"), L a 7, tak ze mely kratke cary u sebe (rekla jsem to "zmizici H"), L s J jako ocasek.  Oni, a co spojene 2 cara J?  Hruza nevetsi.  Mel tolik vnitrnich uhlu, ze neslo to jasne psat propiskou, natoz palit na kuzi.  Tak popate. 7 s obracenou V jako nozicky, opet liny J S, nespojene a s J otocene na brichu a ne na zada, V s nespojenou L jako bota.  A oni navrhli neco, co jsme brali.  Podivna vecicka, ale odpovida to, co jsme zadali a oni to odsouhlasili.  Je to V a L spojene tak, ze vypada to jak dve krojice kolace a pak /... trochu jakoby treti krojice upadla vedle.  Pripomina to ptaci stopa, coz se hezky dela spolecnosti kruti stopy, hlavni cejch mych rodicu.  Jason to rika "Kulhavy holub" (doslova, holub s umelym nohem z dreva, ale to nezni tak pekne cesky).  (Takovy holub skutecne existoval, byl jeden z hrdinu (tusim prvni) svetove valky.)  Jeste jsme se nenechali vyhotovit zelezo, ale chci to do jara udelat.

Mame loveckou sezonu za sebou a docela vzdychali ulevou.  V necem je to prijemne zpestreni, ale jinak... jak rekl Jason, je to divny pocit mit najednou plno naprosto cizich ozbrojenich lidi, kteri prisli skutecne kvuli tomu, aby neco zastrelili.  Pokud vime, nezastrelili ani neprejeli nic naseho letos.  Prvni byli lide v Pennsylvanii na sklonku leta jeste pred zlomenim horka a sucha.  Meli souseda jako outfittera (jestli si pamatujete termin) a lovili lukem.  (Lukostrelni sezona je pred streleckou.)  Prijel predtim soused na navstevu s manzelkou a domluvil jak budou uhlidat, aby nevznikl pozar.  Pro nas bylo prijemne vedet, ze se nemusime bat.  Kdyz prijeli, zastavili, tak jsme chvili povidali: prijemni, skromni lide, bez ohledu na to, ze kdyz leti letadlem z Pennsylvanie lovit lukem s outfitterem, jsou dosti mozne, jak se rekne, bohati.  Kdyz prijeli, bylo vsude plno koure.  Tehdy horila temer kompletne cela Montana, na jih pres reku, na zapad v horach.  My jsme uz mesice zili pod rudym kridlem, nikdo nespal kdyz prihodil v noci blesk, nekolikrat za noc clovek vstal a hledal zare na vsech horizontech, kdykoli vitr si hral vedle na Jackovove a vedl sloupek popela vsichni to sledovali a hlidali, kdyz jsme jeli autem, jeden se podival dozadu jestli teply spodek auta nevzplanul prerie... noci a dny strachu bez prestavky.  Den po prvnimu velkemu pozaru na jih, byl kour jako v komine a pronikl vsude. Snazili jsme byt uvnitr, neslo povesit pradlo, meli jsme strach, ze tak to bude cele leto, ale treti den se to zvedlo a pak to jen vratilo obcasne na nekolik dnu.  Kdykoli vitr najednou prihnal nahle velkou davku koure, vsichni hledeli k horizontu.  Tak tak jsme uz dlouho zili, a ten den, kdy prijeli byl citit vsude kour a nebyly videt horizonty z toho.  Tak, abych je utesila, rekla jsem, "Ten kour je nejspise z druhe strany reky.  Hori pul Montany a casto mame jejich kour.  Myslim, ze tady neni pozar."  A oni se na mne divali se zdvorilym zajmem a ptali: "To jako citite?"  Byli skveli.  V zivote nespali ve stanu, v zivote neskrabali brambory (ptal se sousedovi, jestli nemuze pomoci pripravit vecere a soused rekl, ze jo, jestli by neskrabal brambory, a on, jestli by mu to nemohl prvni ukazat, ze to jeste nedelal a neumi), v zivote nebyli blizko jelena, neslyseli kojota, v zivote nevideli jedenact koni priklusat k vode.  Spousta lidi, kdyz je prostredi tak cizi, tak se jim to nelibi, ale tito panove meli z toho primo detskou radost a udiv.  Byli tisi a klidni, ale z oci je stale zarilo, jak je vsechno krasne a zazracne.  Clovek mel pocit jakoby byl dobry kouzelnik a bylo kazde volani kojota, kazdy orel vydareny, vzacny kouzel.  Prave takovych to tak radi tady ukazeme.  Sveho jelena nedostali, ale byli moc blizko... pomalu je nas domek delsi (ale pojizdni domky jsou uzke a dlouhe) nez byl jelen od nich.  Ale rozhodl, ze to neni spravny cas a blizkost a odnesl pouze zazitek.  To nedokaze kazdy.  Lov je, mimo jine, o statusovych symbolu.  Podle lovci, jsou to bud parohy nebo moznost rozdavat jeleni salam vsem znamym, nebo oba.  A kdyz clovek prijel tak daleko a snazil se tak moc, je to tezke nechat tyto veci na prerii a odnest pouze vzpominky.  Ale skutecne dobry lovec prekona svou touhu pro tyto veci kdyz nema _dokonale_ podminky, z respektu k zviretu, ktery si zaslouzi okamzitou, bezbolestnou smrt.  Dobry lovec vi, ze nejdele ze vsech zijou prave vzpominky, bud ty dobre z dokonale vystrely a vynechana zvirata, kdyz nejsou presne podminky, nebo ty spatne, z bolesti a spinave smrti a vystrely za ktere se musi stydet a nikomu nevypravet.  Ted je to jiste jeste mrzi, ze jelena nemaji v mrazaku ale za par let, to se cely zmizi, pokud budou nekdy uspesni, tak vsechny ty neuspesne lovy se splynou v jedne krasne vzpomince nadherne prerie a kouzelny zivot jim uplne cizi a pritom uchvacujici.  Jeste behem jejich lovu zlomilo horko a sucho, tak z 40 stupnovych horka, meli naraz mokrou noc ledove desti.  Odjeli klepajici se a promrzli a jektali jak to bylo krasne a jak si to uzivali a samozrejme po te a jeste kdyz jsme zjistili, jak jsou charakterni lovci, rekli jsme je at se vrati _kdykoli_, ze jsou moc vitani, a oni, ze radi. Tak tak to zacinalo.  Pak soused a syn, ktery nam loni donesli brambory a zprava o ty karantenni plevely, lovili lukem, tez neuspesne.  Pak zacinala strelecka sezona a byla to!  Jeleni jsou premnozeni, tak byly listky jako v lese a tady to hymzelo.  Jeden lovec nam povidal:  "Chci se vratit do Glasga pro trochu samoty, ve meste neni takovy dav!"  Kdyby alespon neco udelali s temi premnozenymi jeleny, ale skora vypada neco jako Jeleni: 400, Lovci: 100.  Hruza!  Valna vetsina z nich jen leteli sem tam v autech, nic nevideli a plasili jeleny, pro ty, ktere umeli.  Vubec neumi lovit.  Kdyby ty nase lucistnici meli pusku a ne luk, tak oba maji sveho jelena v pohode, protoze lucistnici _lovi_.  Tak mame do zimy dvestovkova stada na starosti.  Vegetace bude mit s takovymi stavy problemy, roznez my a jine divoke druhy.  Tak je "skodova" pozdni sezona.  Plan je posilat male mnozstvi vybranych lovcu a snad se to malinko jeste da spravit.  Na zacatku sezonu, byla jeste hrozba pozaru, tak mamka zavolala statu, ktery ma ty listky a lovci na starosti a poprosila, aby vsem varoval, ze zastavit auto, kdekoli, kde je trava, znamena pozar.  "Oni parkuji na parkovisti a nevedi to."  Oni na to:  "My mame cedule <Zaparkovat. Pohybovat pouze chuzi!> Dame je vsude!"  Byla bez sebe.  "Ale na cestach je _trava_.  To nepomuze.  Kdyz budou parkovat na ceste, kde je trava a pohybovat chuzi, jak se vrati, nebudou mit auto, a ja budu mit pozar!  Je mi jednou jestli budou chodit, ale _nesmi_ zastavit, pokud to tam neni hole!"  Nastesti to brzy zlomilo, protoze temto lidem neni mozne nic vysvetlit... ne kazdemu, a ten jeden, ktery to nechapal, staci aby to vsechno vzplanulo.  A oni jsou tak spinavi!  Slo by jeste prezit, ze pouzivaji prerie jako zachod a nevi co to je lopaticka... to delaji taky kojoty (i kdyz jsou cudnejsi), ale ty nekonecne, bile vlajky toiletaku... Fuj.  Musi se ted vsude nosit lopatku a po ne uklizet... horsi nez psi ve meste.  A vzdy nejradeji v brane, u cesty, u studny a tak.  Nasi vyhotoveli peknou kadibudku u ohrady... je tam papir, je to natrena, vubec, protoze leta letouci drepeli nejradeji v hlavni brane ohrady!  Tak predstavte jak prihanite stado mirne polodivokych krav do ohrady a najednou v tvarich je vlaje stuzky bileho toiletaku!  O, jaky to zazitek... jaky to uspech.  Vetsina z nich jsou radi a casto nam podekuji za to, ze budka tam je.  Ale letos zjistil tatinek, ze nejaky inteligent, drepl hned za budkou (mimochodem u vchodni brany)... "a nejspis sel do budky vzit nasemu toiletaku na zdobeni prerie!"  Nejhorsi byla skupina, ktera prijela temer za tmy, v posledni legalni loveckych vterin dne. Videli pred nasim domem jelence, tak jednoho zastrelili!  Asi videli hlavni dum, tak mysleli, ze kdyz strili od neho, je to v poradku.  Ale nevedeli, ze strili smerem k Holubovi a ze Jason je venku.  Nechali nam pred domem vnitrnosti, aby psum bylo z toho spatne.  Proste prasecina. Ale Jasona nezastrelili, tak bylo to dobre.  On se me smal, kdyz jsem chtela, aby nosil oranzovou, protoze byl jen u nas na dvorku, ale po tomto zazitku, hezky si vzal vestu a nebyly keci.  Hnusny pocit, a ani nezastavili.  Byl to otec se synem, prvni lov, nedelni vecer a tak se bal, ze se musi zpatky do skoly s prazdnou, tak delali hloupost.  (Jak rikam, nezastavili, ale jak bylo hned pred domem, slyseli jsme ze tmy kazdy jejiho slova.)  Doufam, ze se nevrati.  Ten soused, ktery lovil lukem se synem, ma dvanactiletou dcerou, tak oni prisli na jeji prvni lov nekolik dnu, zustali u nas v auto/stanu.  Odjeli nakonec s prazdnou, ale jiste maji hezke vzpominky krasnych chvil v divocine pouze otec se dcerou. Jedni mistni lovci prijeli nam na prijemnou, dlouhou navstevu a pak taborili u studny.  Kdyz se zlomilo, moc prselo a bylo vsude blato.  Meli s sebou kompletni veci na vytazeni auta uvizla v blatu a skodolibe nam referovali co tropili ostatni lovci a pomohli ty, ktere se dostali na spatna mista.  Odnesli nakonec jelena, a docela na ne pristi rok tesime. Mam pocit, ze nejvice je bavili to tady znat a pomoci ty mene pripravene. Prisel konecne ten, ktery porad zavolal, ze znal dedecka.  Prijeli ti Kanadani, kteri mi pred deset let dali ty dobre rukavice, ktere jsem mela v Aljasce a na Morave.  Sedel nam u stolu vicepresidenta Kanadske aerolinie a rekl, ze jsem skvela kucharka. Jedni lovci nam privezl vzkaz z domu k ohrade behem prodani telat.  Byl to slozity vzkaz a vubec tomu nechapali, tak to zkomolili, ale strasne vazne to brali a chteli pomoc (a pomohli).  Nedavno ted (jak je po sezonu) prijeli necekane (tech 50 milu). Dekuji, nechteli kafe... privezli predni sklo od ctyrkolky.  Vsimli, ze nasi to nemaji, a musi to byt strasna kosa ted v zime.  Tak ted mame predni sklo na ctyrkolku.  Na praci s kravami se pouzivaji kone, ale kdyz nejsou kone po ruce, anebo jsou naklady (opravy plotu, sul pro kravy), ktere se spatne vezou konmi, pouzivame ctyrkolku, ktera pouziva malo benzinu a malo znici travu ve srovnani s autem (taky ho pouzivame jen velmi vzacne mimo cestu).  Hlavne se pouziva v zime, kdy je pro kone nebezpecne a musi nosit veci na opravu studny a tak... a je na ni silenou kosu.  Pred par dni prisel od jineho lovce balik.  Posilal fotku sveho krasneho jelence, prekrasny vanocni pozdrav i s pobidnuti, aby nasi nekdy prijeli na navstevu a zvetseni, oramovani portret nasich, ktery tady fotil.  Je neskutecne povedena fotka.  Jsou v zimnim pracovnim a maji za sebou primo kycovite krasnou oblohu.  Rekl Jason: "Vypadaji, ze na neco kandiduji... a ja bych je volil!"  Ten byl skutecny lovec... takovy, ktery je na nohou od svitani do soumraku, ktery vybira urciteho kusu a pak ho ulovi... nikoli zastreli nahodou to co prvni uvidi.  Bavili jsme o tom, ze vetsina lidi delaji tu chybu, ze zustaji v aute.  Kdyz jsou tady, je to tak velke, ze maji pocit, ze chuzi se nikam nedostanou... a boji se, tak do toho se nevydaji.  On me vypravil, jak byl se synem a videli v dali pekneho jelence, a syn rozhodl, ze se o nem bude snazit.  Tak se jeho syn zeptal: "Za jak dlouho si myslis, ze se tam dojdeme?  Pul dne?"  A on odpovedel:  "Nejspise pul hodiny."  Chodit se da, a lide to nevi.  Maji strach z dalky.  Zastrelil nejhezciho jelence, ktery tatinek kdy tady videl, a jsem rada, ze to byl prave on.  On ho peclive osetril a necha ho vycpat a bude na veky tak krasny.  Predstav si, kdyby ho nahodou zastrelil ten kluk, ktery u nas na dvorku ani nevidel po cem strili?  A pak ta krasna hlava by valila v garazi, a oni by rekli, ze treba ji maji vycpat, dokud by nezkazila a sezraly by ji mysi, a oni by vykladali:  "Ten byl hezky... asi takto velky.  Meli jsme ho vycpat.  Rekl bych, no rekl bych, ja bych teda rekl, asi takto velky.  Mel jste to videt."  To jsem delala jednou, abych tatinek se mohl pysnit svou dcerou, strelil nejvetsiho vidloroha, ktery byl ve stade.  Chutnal jako stara bota, ty velke parohy valily v garazi nez je sezraly mysi, a poznala jsem, ze jsem lovec pro potravu a nemam se podivat na parohy.  To je ta vec.  Asi vsechny dobre lovci byli jednou spatni lovci, nebo alespon nekdy delali ty chyby, ktere spatni lovci delaji.  Ale ti dobri, chapali, ze to byla chyba a neopakovali to (pomuze taky dobry vzor, jak jsem mela v tatinkovi).  Ale ty chyby, ty tajne ostudy zijou jak dlouho zije clovek.  Jeden z poslednich jelencu, ktereho jsem strelila byla velka, tlusta, kulhava, "sucha" (nemela ten rok mlade) samicka.  Videla jsem ji.  Vybrala jsem ji jako ta, kterou chci vynat z stada pro jeho zdravi.  Doplizila jsem k ni a zemrela v okamziku.  Nemela parohy vubec, ale jeji hlava stoji vystavena na stene me mysli a zadne parohy by mne neprinesly vetsi pocit schopnosti a lovecke sikovnosti.  Mame vysoke stavy jelence tady kolem domu, tak tatinek s maminkou koupili listky.  Tatinek zastrelil samicku.  Maminka netrefila, ale ciste, tak nic se nestalo.  Zkusila jsem nektere recepty na zverinu od velke kucharky od Loba a moc povedly.  Je to prijemne mit opet zverinu.  Maminka nasla (po sezone) jelence virginskeho a sest hybridu, tak pristi rok, uvidime co s tim se da delat.  Byl v okoli dalsiho virginsky, ale toho dostali lovci.

Byly zajimave volby.  V statu a v narodu jsou tesne rozdelene snemovny s o jedno vice Demokratu.  To je dukaz, ze lide jsou nespokojeni a neduveruji politiky.  Kdyz jsou tesne rozdelene snemovny, ktere vede jina strana nez prezident, muze se stat minimum veci, protoze se budou navzajem prekazit. Je to myslim idealni pro Montanu.  Kdyz se jsou veci, ktere se Montananum na to skutecne zalezi, verim, ze nase demokraty budou volit proti strane a v tesne rozdelene snemovne to bude rozhodujici.  V Montanske snemovne bylo prave stejne pocty Dem/Rep a v tom nas z Valley County se zmenil strany a stal se demokratem.  Dobra drama.  Legrace bylo casopis pratel strelnich zbrani.  Asi delali specificke cislo pro kazdy stat.  Dali kazdemu kandidatovi "znamku" a pak rekli komu maji lide volit.  To rekli vzdy republikana, protoze ta strana stoji pri nich.  V Montane to pusobilo legracne, protoze cely seznam cetlo se Dem 1, Rep 1, volte republikana, Dem 1,...  Nase demokrate jsou na prvnim miste Montanane a budou branit pravo mit strelne zbrane.

Jason mel neprijemnou prihodu.  Mistni hudebnici sejdou tak jednou za mesic a hrajou a kdo chce muze tancit... takova prijemna neformalni akce pro radost.  A Jason tam chodi, kdyz mu to vyjde. Kdyz mela Zora myslim neco pres mesic, chtel jet a cestou mu prevratilo auto.  Je z toho strasne nestastny, protoze je peclivy ridic, kolikrat sam zpusobil, aby se nehoda, ktera byla naspadnuti, nestala a tato je jeho prvni.  Tak se ted neveri a stydi se a je nestastny.  Sam rika, ze to bylo prilisna rychlost, ale ta byla pod 65 km za hodinu.  Jasne, ze byla v tomto okamziku prilisna, ale normalne neni.  Bylo zrovna dost desti, aby byla cesta kluzka a je to spatna cesta.  Temer cely Larb Creek Road je ve okresu Valley County, ktery se o ni dobre pecuje, ale tento usek je ve Phillips County, ktery to nevladaji.  V tomto miste se uz havarovali ctyri lide a oni jeli mnohem rychleji.  Chytil ho hlubsi sterk podel cesty a pak kamen, ke kterem nahodne narazilo kolo v nespravnem okamziku, to prevratilo... jinak by jen najel do prikopu a zpatky.  Osobne to pripisuji k tomu, ze uz mesic nespal, jak se pecoval o dcerce, a proto byl tech dulezitych mikrosekund utupeny.  Kazdopadne, bylo to neprijemne a dekovali jsme stesti a zachrane pasy, ze ho jeste mame.  Pak nedavno po te havaroval na koni.  Byl na Riesgo a Novy prave zpusobila velkou neplechu a odstepila telete kam nemelo jet.  Tak Jason a Riesgo ho chteli sebrat.  V tom Jason videl, ze maji v ceste elektricky plot, ktery Riesgo nevidel.  Jason ho chtel zpomalit a odvratit, ale Riesgo z nejakeho duvodu neposlechl a pouze zrychlil.  Jasonovi se nelibila predstava, co se stane, kdyz se cvalici kun narazi necekane do pomerne nizko polezeneho dratu a jeste dostane pecku, tak ten silenec vyskocil.  Protoze vsichni se obavali o nem, nikdo nevidel, jestli Riesgo upadl nebo ne.  Jedina ztrata byla tatinkova rucne upletena uzdecka (ztratila se a sezraly to mysi nez se znovu nasla). Riesgo byl nezranen... ale velmi pozorne uposlechl Jasona v budoucnosti, Jason jiste ma temne znalosti, kteri koni nejsou darovane.  Jason utrpel pouze kaktus v citlive casti anatomii a ani nejecel, kdyz jsem mu vytahovala vsechny, ktere jsem nasla.  Ostatni nehnisily, tak dopadlo to stastne.  Jen mu rikame, jak prvni rok obratil kun a druhy rok auto, at to nezkusi pristi rok se ctyrkolkou, protoze to lide obvykle neprezijou.

Letos nasi jeli navstivit babicku ke Kanade a tetu do Aljasky.  Byli mesic pryc, nejdelsi dovolena v celem jejich zivotech, az na tehdy kdy jeli mesic do Ceske republiky.  Diky suchym pocasim jedno z nadrzi se stalo bazinou.  Vedeli jsme o to, tak Jason se tam sel podivat... hruza, uvizla krava.  Meli jsme pokyny zavolat sousedum, tak tak cinili a prijeli Jimmie i Korman.  Vzali dva pickupy a traktor.  Prvne museli traktorem udelat cestu, aby se tam vubec dostali.  Pak hazali drevarsky retez krave kolem krku a vytahli ji autem.  Meli jsme v Hinsdalu pohreb.  Jason rekl: "Tvuj otec by to asi neprezil, odjet v 14.30 na pohreb, ktery zacne v 14.00."  (Tatinek potrpi na dochvilnost.  Ale stacili jsme rici pozustale, ze na ne myslime a dat je pranicko, tak to je hlavni.  Pak jsme se otocili a vratili.)  Cestou jsme rozdali broskve Jimmimu a Kormanovi kde pracovali v troskach Jackove.  Jimmie nam rekl, ze jede do Missouly na koncerte Rolling Stones.  Je kovboj jako z reklamy s knirkem.  Knirek chtel vyholit, kdyz dosahl 40 let, ale nejmensi zbojnicky plakaly a nejdrzejsi se ptala:  "A proc chce vypadat jako malinke detatko, tati?"  Tak, kdyz jsme ho videli na posled, na Halloweenovy mejdan Tallow Creek Skola (chodila tam maminka, ted to ma tri zacky, nejvetsi zbojnicky, mozna se tam nekdy bude chodit Zora), mel pocatky noveho knirka.  Zora se oblekla za dyne a zbojnickam se moc libila.  Jason zacal bezet kazdy den kolem bazine.  Kdyz byla druha krava, prijel jen Korman.  Uz meli cestu, tak to bylo dobre, ale ona byla uprostred.  Neslo se na ni dostat retez, tak museli hazat larietem a pak ji vytahnout.  Pry to bylo moc osklive podivani.  "Nechces vedet jak daleko muzes tahat kravu za spagatem kolem krku a mit porad na konec kravu."  Jedna krava mela na podzim zraneny krk a prodala se, asi ona.  Ale porad lepsi, nez kdyby tam chcipla, znecistila vodu a nechala sveho telate hladove.  Pak prisel den, kdy rano zavolal Korman:  "Vsechno dobry v bazine?  Musim do Hinsdalu."  Tak jsem mu rekla, ze stacime se.  Pak se vratil Jason... treti.  Jimmie nebral telefon. Tak jsme rozhodli, ze na to jdeme sami, vzdyt to Jason jiz dvakrat delal s pomoci.  Jason vzal krumpac, protoze mela moc uvizle nohy.  Pak co si vezmeme za zbrani?  Nevim kde ma tatinek naboje, ale musi se vzdy pocitat s tim, ze krava se nemusi vytahnout v jednem kuse.  Nakonec jsem sla pro kukri a procvicila umrtici sek.  Musi se to podarit na poprve, protoze kdyby ne a kukri je uvizly v krcnim patere... fuj!  Zoru jsme cpali do auta, vzali retez a hura do toho.  Je hrozny pohled na kravu v bazine. Je cele umazena blatem a ten pohled ma zapach smrti.  Smrt cichne z jeji neprirozene polohy, z nedockave mraky much, ktere se na ni jiz zasedaji, a z jejich unavou a strachem zblaznenyma ocima.  Jason nejdrive vykopal nohu, o ktere se bal, ze tam zustane.  Mela jsem hrozny strach jak behl po povrchu zaschleho blata jako Legolas nad snehem.  Mohl si to dovolit, protoze byl lehci nez ona, ale co kdyby se upadl nebo uvizl?  Co kdyby vyskocila a chytila ho pod sebou?  Pak bylo nutne hazat ji retez kolem krku.  I kdyz se nemohla hnout, bojovala jak mohla ze strachu.  Citi smrt a jsou z toho silene... a nebezpecne.  Pak uvazat retez na autu a pomalu, pomalu ji vytahnout.  Pak jsem ji musela pomalu tahat na suchu, drzet ji v leze a pak rychle jet dozadu a jeste nez chapala co se stalo, vyskocil Jason, povolil a sundal retez a naskocil do bezpeci auta nez stacila se vzpamatovat a rozslapat ho.  Hezky adrenalinovy sport.  Ale ten pocit, kdyz odtapala hledat sveho telete, byl uzasny!  Kdyz se vratili nasi, uz se zadne do baziny nedostaly.  Rekla maminka:  "Tak kdyz to Jason umi, muze nam to ucit.  My jsme je tahali vzdy konem.  Je to nebezpecne a hrozne na konich a kravy to casto neprezijou.  Slysela jsem, ze autem to jde mnohem lepe."  Zora celou dobu ani nepipla.  Jen sedela a se zajmem sledovala jak jeji otec tanci s kravou.  Ma sesty smysl pro to, kdy se na tom opravdu zalezi.  Kdyz mam nejakou praci, ktera je dulezita ale nenutna, dokaze byt hrozna, ale kdyz opravdu potrebujeme jeji spolupraci, mame to.  Letos na cejchovani prisli finsko-cinsti dokumentariste (profesor, tusim, z finska a jeho syn a dcera... jeho cinska manzelka zustala v Hinsdalu).  Dobra legrace.  Uvarila jsem je obed jako z lepsi restaurace a Zorka se celou dobu nerekla ani muk... a to teda neni bezne. Pan profesor chtel vedet proc nedelame turisticke mestecko, kdyz je to tady tak krasne a tak dobre varim.  Nedokazal chapat, ze nam to bavi je pozvat jako hoste a hostit je jak dokazeme, ale kdyby platili, tak by byli nas zamestnanci, vlastnili by nas a nebyli bychom jiz svobodni.  Tak kdybyste videli nekdy davat finsky dokument o Montanskych pionyrech, bezte na to... treba nas uvidite.  Kdyz jsme dali veceri pracovnikum, ktere postavili hangar, ptali:  "A to je vlastni hovezi?"  "Jo," odpovedela mamka, "Toto je Bongo."  V lete, nez do toho dostali jelenci meli jsme dobrou zahradu a bylo to skvely pocit, mleko od Winter, hovezi od Bonga, zeleniny ze zahrady... vsechno na stole nase.

Nejela jsem letos na Boucherovym cejchovanim.  Kdyz se vratil, rekl Jason, ze letos ty holicicky opet chtely pomahat a dalo se je na vycisteni koule. Delaneyuv otec si potrpel na tim, aby mela ostry nuz, tak se malinko poskrabla, ale tvrdil (verim, ze spravne) ze nebezpecnejsi je tupy nuz. Jsou myslim jeste predskolni, nebo tak prvnacky.  Rekl Jason Zore: "Videla jsem dnes tak krasne, usmevave holcicky, cele umazane krvi.  Az pujdes do Harvardu, nedokazes lidem vysvetlit odkud pochazis!"

Jiste pamatujete, ze jsme meli krasne, mokre jaro a vsude zelene.  V lete bylo sucho a horko az hruza.  Sepsala jsem z novin nekolik cisel, pro zajemci.  Nekolikrat v Holubovi nam to pres noc nekleslo pod 28 C.  Mne to znepokojilo, protoze pry maji nemluvnatka vetsi problemy s tim, nezapomenout dychat pri teplotach pres 22 C a vsude jsou vystrahy, ze clovek ma hlidat, aby nemela pres noc prilis teplo.  Ale neslo to.  Meli jsme pres vsechna okna zavesy, aby to nemohlo ohrivat slunce a hned jak zacalo klesat teploty venku, otevreli jsme vsechna okna a pustili dva vetraky, coz tahlo nase denni sklizen slunce do rana, nastesti.  Kazdy par hodin jsem vstala, podivala se na teplotu a overila jsem, ze Zoruna jeste dycha.  Mela jsem jeji veci na spani v chodbu (nechali jsme svitit v obyvaku svetlo, aby se ji slo v noci prebalit).  Tak, kdyz sla spat a byla uvnitr 32 C, mela jen plinku.  Kdyz teplomer ukazal 27.2 C, vstala jsem a dala ji spodni tricko.  Kdyz nastal 24.4 C, dostala pyzamku.  Za 22.7 C jsem ji zabalila do takoveho miminciho spacacku, ktery ma.  Ma ho misto deky.  Protoze ho nosi, nemuze ho ani omotat pres hlavu ani vykopat z neho nozicky.  Je to docela funkcni vec, protoze maji miminka tak omezene ovladnuti tele, ze je to muze delat problemy se dostat ven zpod deky nebo naopak znovu pod neho.  Az doslo na spacacek, vedela jsem, ze je v bezpeci a klidne usnula.  Rano jsem referovala teplotu zpusobem:  "Dnes to kleslo na pyzamku," nebo "Zase to neochladilo pod trickem."  Do podzimu, jsem ty teploty poznala na sebe temer presne a probudila pri nich.  (Normalni letni teploty jsou tak asi 22 C vecer a 14 C rano venku.  Normalne se funguje takove to poustni nocni ochlazeni ale bylo letos pokazene topeni!) Jednou v nejhorsim, Jason vstal v 3.30 rano a bylo mu takova kosa, ze nevedel proc jsem nechala Zoru nahou a oblecil ji... podle teplomeru bylo to 29 C.  Ja jsem ji hned zase svlekla.  Prisli pratele pres vikend z mesta v horach.  Sli jsme na prochazkach brzy rano, pak v nevice horke casti dne, sli do sklepa.  Prvni den bylo na prochazce 40 C.  Vsichni jsme si rekli jak je druhy den prijemne, kdyz bylo jen 34 C.  Prekvapive, libilo se jim a planuji se pristi rok vratit... treba ne uprostred leta. Cervenec byl druhe nejteplejsi od roku 1893.  Mel 4 dny za sebou nad 38.3 C a 15 dnu za sebou nad 32.2 C.  Nejvice bylo 20 dnu v 1936.  Celkove, bylo 7 dnu nad 37.8 C a 24 dnu nad 32.2 C.  Bylo to druhe nejdelsi usek, kdy byl kazdy den nad 29.4 C od roku 1893.  Prumerna cervencova teplota (s noci a vsechno) byla 25.3 C.  Nejteplejsi mesicni teplota vubec byl cervenec 1936, 27.3 C.  Leto (cerven, cervenec, zari? plete se mi se srpnem) bylo pate nejteplejsi, prumerna teplota 22.1 C.  Za leta bylo 8 dnu nad 37.8 C a 40 nad 32.2 C.  S rokem 1936, se to ale nerovnalo. Tehdy bylo 56 dnu nad 32.2 C a _22_ nad 37.8 C.  Zajimave je, ze nejvetsi denni teploty v zari (nebo ten srpen) mely rozpeti 37.8 C az 9.4 C (v Glasgu).  Vysoke teploty zlomily behem jedne noci.  Tady jsme meli jeden den 38.3 C a dalsi den 12.8 C.  V Kalispellu meli jeste v tu noci 2.8 C. Druhy den meli jsme uvnitr jiz 16.7 C.  Zajimave.  Pak jeste chvili teple pocasi, pak v rijnu jsme si vesele mavali na doporucene teploty pro miminka 20-22 C na cestou dolu a dolu.  Ted nemame v Holubovi nikdy nad 19 C, kolikrat se nam nedari ani 15 a Zora nosi normalni pyzamku, teplou pyzamku, dve spacacky a teplou cepici.  Kazdy dve az ctyri hodiny vyzada mlicko.  Je to tezke... jiz v druhem mesici spolehlive prespala noc a v pozdim lete spala 11 hodin v kuse v noci.  Ted jsme nespali od rijna. Ale kdyz vstane alespon kazde tri hodiny, trochu pohybuje a dostane do sebe tepleho mlicka, tak ma porad teple rucicky a nozicky.  Kdyz z nejakeho duvodu spi dele, ma je jak led.  Tvrdi maminka, ze pokud jsou teploty nad 0 C, nemuze trpet trvale poskozeni, tak si rikam, ze vsichni se musime snazit.  Kdyz je tak zdrava a vesela, tak to jednu zimu preziju bez spanku.  Pristi rok bude vetsi a snad to zvladne sama s perinkou.  V celem cervenci spadlo 0.63 cm desti.  Bylo pouze 12. nejsussi cervenec. Jak rekl Jason: "Jak to mohlo byt jeste sussi?  To se neda ani merit!" Ale leto (tri mesice) bylo nejsussi vubec, 4.39 cm.  V 1930 dostali 4.90 cm.  Tatinek vtipkoval:  "Tvoje matka mi rekla, ze podle predpovedi vedcu, globalni oteplovani bude tady znamenat mirne zimy, chladna mokra jara a horka sucha leta a veril jsem ji.  Znelo to rozumne a myslel jsem, ze to maji asi dobre nastudovani, ale nevedel jsem, ze to ma byt LETOS.  Myslel jsem, ze zmena klimatu jako nekolik let trva."  A Jason:  "Ja si dokazi predstavit mirne zimy mirneji."

To zlomeni nejvice tesilo pozarniku, kteri byli u koncich.  Videla jsem v Missoule vymlouvnou fotku v novinach.  Bylo stanove mesto (takove Gemmovite) pozarniku z rezervaci v privalu desti.  Pred nim stala trochu plnostihla Indianka zabalena do cireho igelitu na odpady.  I na dalky v te nepohodli z celeho jejiho tela cisila neuveritelnou radost, ze prisel dest a vyhrali sazku proti ohnem vlastni zivoty.  Konec horka, strachu, nebezpeci, pozaru.

Podivali jsme se do novin a zjistili, ze se prihodilo zajimava vec v Glasgu.  Normalne za tyden se narodi tak tri, pet deti.  Tak jsme byli prekvapeni, kdyz jeden tyden tomu bylo deset... a pak jsme si vsimli, ze to bylo za jeden den tak jedno kazde dve hodiny.  Tak, v Glasgu maji dva porodni saly, a maminky s detmi tam maji zustat den, dva nez jdou domu, jsou tak navrzene.  Pak jsou dva nahradni sale, kdyby se stavilo nebo neco... asi tam bylo pekne zive!  "Dalsi!  Kam ji dam, kam ja ji jen dam!?"

Tady to byste ani nepoznali jak jsou letos zmeny!  Na jare prisla fotovoltaika a byla to nadhera.  Konec slaba, choudici, smrdici, nebezpecne plyny vypustici, ropu chlastajici propanova svetla.  Tatinek svoje stare desky mohl pustit kazdou noc.  Mohli jsme prat pro Zoru. Mohla jsem se vratit k pravnicke praci, protoze se Zorou to proste neslo nechat vsechno a delat na pocitac bez prestani jednou za tyden, kdy zrovna vrcel agregat.  Cele leto byli jsme elektricke bohatci.  Mohli jsme delat cokoli, i vec varit na proudu a porad slunce toho udelalo vice.  Jednou prisli sousede a maminka s tatinkem to radostne ukazali a maminka rekla: "A je to dokonale ticho."  A ja na to:  "Jake ticho?  Kdykoli prijde domu tatinek, <A hele, mame temer 7 ampu, cekal jsem mene, kdyz je tam ten mrak, baterie jsme nedotkly, za dnesek je to slusne, nebezi nahodou pocitac?  Jo, to bude ono...>"  Na podzim nam stryc koupil lednicku.  Je to krasna, moderni lednicka, velka.  Na rozdil od stare propanove, skutecne chladi v lete.  Tam veci nezkazi, nepadaji na cloveka kdykoli otevre dvere...  Stryc vsim, o kterem myslel, ze tomu rozumi, vysvetlil kde jsme, kolik mame panelu, co produkuji, jestli na tu lednicku budou stacit.  Dal si na to moc zalezet a hodne se snazil.  Ale nestaci.  Nebo staci, ale musi byt jasny, dokonaly den.  Jediny mrak nam vrhne do ztratove situace, ze ktere se neda nijak vyhrabat.  Pripada mi, ze neni nic smutnejsi, nez kdyz nekdo chce nekomu udelat radost a moc se snazi a nevydari se.  Tak jsme se vratili do agregatu, a tatinek byl z toho strasne zklesly a nemohl pustit zase desky.  Porad to bylo ale lepsi. Tatinek si pamatoval, ze jsme pustili agregat jednou za tyden, ale kdyz jsme museli prat pro Zoru, bylo to kazdy dva dny jako ted.  A tehdy jsme meli proud pouze v tu chvili.  Ted agragat vrci jako tehdy, ale proud je porad a mame dobrou lednicku a muzeme prat kdy mame na to cas... a chytime vsechno, co agregat udela, protoze to vleva do baterie a ceka az to potrebujeme.  Ale jasne, ze se neco musi zmenit.  Tak tatinek zacal studovat opet a zjistil, ze ceny vetrne mlyny se prudce klesly a panely se mirne zvedly, takze misto vitr 10x drazsi nez slunce, je slunce 2x drazsi nez vitr (a my jsme stihli jeste nizsi ceny panelu).  Tak hura, mlynek. Uz ho mame tyden. Tatinek se tesil uplne jak maly kluk.  Porad zustal doma jestli nahodou neprijde a uvazoval jak to bude.  Konecne to prislo, s Jasonem to postavili a prestalo foukat.  Mlynek toci pomalu kdyz se kychne, ale musi mit urcitou rychlost, aby vyrabel elektrinu.  Tak tatinek porad bezel do sklepa hledat povestne zelene svetelko a nic.  Jason mu rekl:  "Pamatujes si, jak Sara chtela pouzivat nadbytecny proud z mlynka to u nas topit?  Funguje to bezvadne.  Bez vetru je to u nas mnohem teplejsi."  Oni museli vcera na tri dny na schuzku.  Hned jak odjeli, zacalo foukat a vyrabime proud ve dne a v noci.  Maminka se bala zvuku, protoze prvni telefon byl vetrni a ne slunecni a jecel tak, ze byl nesnesitelny.  Zajimave, ze je to nejhlasiteji za mirnem vetru.  Kdyz nefouka, stoji.  Kdyz mirne fouka, ma jaksi neneprijemne spsspss.  A kdyz je silny vitr, vitr sam tak jeci, ze nejaky mlynek do toho se uplne ztraci.  Nevime jak to bude za sileny vitr, ale byl vyzkousen na te miste v Montanskych horach, o ktere jsem Vam vykladala, tak nemusime se bat, ze to neprezije.  Taky je jiz postaveny hangar, aby mohla priletet teta z Aljasky.  Neni to vubec tak hnusne, jak jsme si vsichni bali a je dobre misto pro auta v zime.  A mame ted sprchu... a nove kohouty u umyvadla. Stara voda sezrala ty, ktere tam byly, a tatinek chtel koupit nove. Mamka zminila, ze porad funguji, tak proc spechat.  Pak zjistila, ze sezrane kohouty jsou docela funkcni britvy.  Tak az smyli krev, koupili a namontovali nove.  Jsou mocazni a vypadaji moc pekne.

Zorus je skvele zviratko.  Je porad velka a zdrava.  Ma vetsi nez normalni hlava (nejvetsi 10% pro svuj vek), tak kdyz vidim jineho ditete, musim pretlacit udiv, ze ma tak malinkatou hlavu.  Jak jsem na ni zvykla, vypada normalni.  Narodila se s cernymi vlasky, ktere zbledly na tmave kastanove pak vypadaly.  Nove vlasky se ji narostly popelove blondaty, pak ztmavly do rezave.  Porad nevime jak skonci.  Ja, jeji teta, moje maminka, stryc a dedecek se vsichni byli dlouho blondati a postupne ztmavli.  Ma zrzaveho prastryce a prasestrenky (z me strany) a pradedecka (z Jasonove).  Mamka nechce, aby byla zrzava, ale protoze nechce, aby tak trpela prerijnim sluncem.  A Zora, i kdyz ma vlasy docela do cervena, nema k tomu zatim odpovidajici plet.  Znami, kteri meli blondate deti, rikaji:  "Jak ma pekne tmave vlasky!" a znami, kteri meli tmavovlase deti, rikaji: "Jak je blondata!"  Tak je to oficialne nerozhodnute.  Je malinko rozmazlena, ale odolna jako stara bota.  Zima, horka, kolikrat i bolest bere s klidnym zajmem.  Naucila se usmivat a mit radost.  Nauci se smat nahlas.  Nejakou dobu kaslala radosti, protoze ji to slo lepe, ale to se ji nastesti preslo.  Kdykoli ji delam nazorny predzpev smichu vidim tu scenu v Silene smutne princezne:  "Chi chi chi! Cha cha cha!"  Ji ruzne kasi.  Hrozne se pri tom pitvori, ale hrabe po dalsi lzicce.  Uplne jasne rika:  "To je hnusne!  Dej to sem!"  Tatinek minil, ze je jako teenager s pivem, a Jason opacil, ze teenageri malokdy si cpaji tolik piva do nosu.  Snazime si ji ucit znakovou rec, protoze deti jsou schopne komunikaci drive nez maji dost dospele hlasivky.  Vsichni lide to delaji, jen vetsinou si nepokracuji dale nez "pa pa".  Zora rozumi a reaguje na par znaku (hlavne "mlicko") a uz ma dost zrucnost, aby tvorila znaky a trochu zacila. Nekdy poprosi mlicko, jednou sedela s nepritomnym vyrazem a opakovala porad dokola "pes, pes, pes, pes".  Ale jeste nechape vsechny kroky toho, ze pro vsechno existuje znak a kdyz bude na neco premyslet a udela ten znak, pak budeme vedet na cem premysli a budeme reagovat.  Brzo dosahne vek, kdy se toto spojeni pry normalne nastane, a pry se to stane bleskove, kdyz se to konecne prihodi.  Myslim, ze by to mohlo stat kazdy den.  Deti neslysicich rodicu normalne uz znackuji v jejim veku, ale jejich rodice samozrejme znackujici casteji a dukladneji.  Taky je dulezite, aby rodic poznal znak a reagoval.  My nemame ve zvyku se ji porad divat na ruce, tak asi casto prehlizime ty zarodky.  Ale pozna, ze znaky jsou neco a jsou dulezite.  Casto se ji zeptam, nez ji mam dat najist, jestli chce mlicko a radostne reaguje.  Tak se tvarila hladove a trochu jakoby znackovala, ale byl cas na jeji veceri, tak jsem se ji zeptala, jestli chce jidlo, novy znak, ktery se jeste nikdy nevidela.  Uplne ztisila a zpozornila a soustredila.  Vedela, ze se ji na neco zeptam, ale nevedela na cem.  I trochu se mracila: "Vzdyt jak to mam vedet, maminko?  Nevim co to je!" Taky zpozorni, kdyz na ni mluvime cesky.  Po vecerech ji ctu "Kubulu a Kubu Kubikulu" a libi se ji to.  Slysi, ze je to jine, nez kdyz mluvime normalne, ale asi nechape proc a v cem.  "To ta Helpa" porad dokola byla jedina vec, ktera ji tak uklidnila, abych mohla povesit vsechno pradlo, ale mne k tomu mirne presla chut.  Tak se ji snazim odstavit na "Prijdi Jano k nam".  Kdyz mela par mesicu mela fazi, kdy chtela vsechno narvat cele do pusy.  Vsichni se znalecky kyvaji, ale netusi jak to bylo hrozne. Normalni dite chce vsechno narvat do pusinky.  Zora chtela vsechno narvat _cele_ do pusinky.  Tak od rana do vecera, neco videla, snazila se to narvat cele do pusinky a pak neskutecne osklive se vztekala, protoze to neveslo, videla neco, a tak do kola.  Bylo to hrozne unavujici, protoze byla neustala tak nestastna a frustrovana.  Vedecky zjistila ze se ji cele do pusinky nevejde jidelni stul, zidle, tatinka, maminku, plysovou kravu, plysoveho prasatka, plysoveho kone, Oscara...  Konecne to vzdala.  Ted vsechno nacpe do pusinky a nerve, kdyz zustane kousek venku a je vesela. Kdyz ji videla s plysovym konem, sestra se ptala:  "Tak takto jite doma? Obe ruce, zavrit oci, a cpat?"  Uz nekolikrat jsme vzali Zoru s sebou GPSkovat ploty a ohromne se ji to libi.  Zpiva radostnou pisnicku a hledi na vsechno, i na GPSku, aby zjistila co to dela tak zajimave, ze tatinek na to stale kouka.  Pak je dalsi den nevrhla, asi protoze se ji chce zase na dlouhou prochazku.  Babicka Holtova ocekava, ze bude nejak genialni, ale nezda se mi, ze by byla v necim nadprumerna... no, ma tu velkou hlavu, a podle toho co ctu, ma nadprumerny zajem o jidle.  Pry normalni deti odmitaji prvni sousty a nove chute, ale nase princezna napadne co se ji dostane do drapu jako hladova vlcice.  A ma strasnou zeleznou vuli.  To sezrani jidelni stul byl jenom zacatek (nakonec jsem ji slibila dort k prvnimu narozenenim ve tvaru toho stolu, ale jeste nevim jak to udelam.) A ma delsi pamet, nez by mela mit.  Spatne na veci zapomina... obzvlast, kdyz by me to hodilo.  Jednou se na ni podival Jason, jak se jednomyslne snazi o nemoznem a povidal:  "Moje oci a moje usi a maminky cilavedomost." Lidem se stale pripada moc krasna (podle reakce).  Neni.  Vystavaji se ji usi a je temer plesata, tak vypada jako ufonek nebo podivna elfka (objektivne... ja si samozrejme dam narok na subjektivni pohled.  Je nejkrasnejsi vec na svete.)  Ale ma obrovske, jasnomodre oci, je bystra a vesela a ma zajem o sve prostredi.  Tech oci pritahuje pozornost, pak se usmiva, a lide uz nevidi ufonka ale prekrasneho ditete.  Usmev a bystre oci delaji hodne.  Kdyz ma publikum, je tak sladka, ze by se ji cukr nerozpustil v pusince.  Je to legrace slyset nejake starsi sousedka jasat nad tim jak je hodna a roztomila a nikdy neplace a vedet, ze jakmile Zoruna zjisti, ze sousedka neni na doslech, bude vztkly rev.  Ale lepsi nez naopak.  Pry ja jsem byla takova... sladoucka s rodici a dablice kdykoli se mnou chteli nekam jet.  Chudaci.  Vysvetlila jsem jaka je matce meho nejlepsiho kamarada, ktery zemrel jeste na stredni skole, a pak se taky moc smala kdykoli nekdo rekl:  "A nikdy neplace..."  Meli jsme vlastni znalecky klub.  Uz se Zorunka snazila uteci z domova.  Ve dne, kdy se naucila plizit, jsem ji v necem zlobila.  Tak rvala az zfialovela a vsi silou se mi snazila utect.  Bylo neco videt tu drobnou rvouci housenecku jak pracne plizi pryc.  Jeji velke gesto se malinko doplatilo na to, ze vybrala spatny smer.  Tak jeste na dosah ruky se narazila do rohu, do ktereho vztekle mlatila hlavou.  Ale pak mi to odpustila.  Ma velke city. Vetsinou je vesela a je _hodne_ vesela a skvela, ale kdyz vzteka, pomalu nejde s ni vejit do pokoje, protoze ten vztek je tak obrovsky, ze bere vsechna mista.  Obcas predstava, ze toto mam vychovat, mi dela spatne. Je ranni ptacatko.  Rano zpiva svou pronikovou pisnicku na dobre, radostne rano.  Pamatuji si jak vstal Jason jednou ji prebalit a jak ji dal zpatky do postylky mumlal:  "Je ted cas na spanku.  Neni a chci aby bylo toto jasne, neni cas na pisnicku na radostne dobre rano."  "AAAAAA."  "Kolik je radost hodin," jsem se ptala.  "Je pul radost pet."

S Oscarem a Zorenou je to komedii.  Oscar je neskutecne vypocitavy kocour. Puvodne se mi to nelibilo na neho, protoze cloveka to nebavi pocit, ze ho chce vyuzivat kocour.  Ale ted, kdyz ho lepe znam, pripad mi to na neho hrozne miloucky.  Oscar zacal zivot jako poulicni kocour.  A dival se kolem sebe a rozhodl, ze existuje, pro chytre kocoury, lepsi zivot.  Tak jal se okouzlit nejblizsi lide, kteri si nemohli mit kocoura, ale dali ho nasim.  A nasi ho meli venku.  A Oscar rozhledl a zjistil, ze existuje i lepsi zivot a ten zivot ma Jackie v dome.  A nase mala, mila Jackie nemohla chodit venku, protoze ostatni kocky se proti ni spiknuly a v houfu ji bily.  Toto videl Oscar a ejhle.  Jackie najednou ma galantniho, sediveho ochrance a muze chodit kam chce.  Tim se Oscar dostal do domu. Pak nasi dovezli maleho, hloupeho stenatka.  A kdyz Oscar zjistil, ze maji ji radi a je tady trvale, tak s Novou hral a ucil ji kocici zdvorilosti a jak zpratelit se a ctit cizi druhy.  Nikdy me neunavuje pohled na to jak hrajou.  Dva druhy v uzasnem ukazku vystavni bojoveho umeni.  Maji dva odlisne druhospecificke styly a litaji drapy a zuby, ale daji takovy pozor, ze je jen obacas zajiknute a nikdy zraneni.  Jejich kontrola je uzasna, a vim, ze Novy to ma od Oscara, protoze to neni jeji prirozenost. Pak nasi dovezli dva nove lide.  A tehdy jsem se potkala Oscara... chladny, vypocitavy, "Zustanou?  Co pro mne mohou udelat?  Jakou maji cenu?"  Tento byl stav dokud nasi nesli na dovolenou a nezustali jsme jen my.  V tom poznal Oscar, ze jsme pripadni panove domu, kteri by se mohli rozhodnout kteri kocouri mohli uvnitr a kteri ne a uz jsme meli nejlepsiho kamarada.  Kdyz jsme dovezli Zoru, Oscar reagoval:  "Co to je?  Co to dela v mem dome?  Rve to.  Nechci to, diky, dejte to pryc."  Ale to bylo drive nez vypocital, ze to mame radi.  Tak mame sediveho Au-pairka.  Lyska a zpiva pro ni.  Trpelive se ji snazi ucit jak se hladi kocky a jemnost. Jednou rvala a Oscar priskocil a zacal zpivat: "No, tak, malicka, neplakej, vzdyt jsem tady ja, neplakej, no tak... tak, jo, kdyz chces, tak rvi.  Nazdar."  Kdyz ji chtel utesit po druhe, zrovna jsem ji dala napit, tak pochopitelne ztisila hned.  Oscar, jak lezel u ni a zpival se utocil hlavu a sebespokojene na mne hledel:  "Tak takto paninko.  Takto se uklidni ditete."  Strasne jsem se tomu smala.  Ale prisel den, kdy jsem potrebovala neco dokoncit s pravnickou praci, Zora rvala v jednom kuse, nemohla jsem ji uklidnit, objevil se sedivy au-pair a svaty klid.  Snazi se ho hezky hladit, ale kdyz je dite vzrusene, sevre se mu pest a trhne mu ruka.  Oscar ma obrovskou trpelivost a kdyz je to az moc, jemne kousne dospeleho:  "Hele, trochu hlidej to."  Zoru neublizuje (no, je ohromny nesika a obcas na ni spadne nebo priposkrabe omylem, ale kdo neni shury dano...)  Zjistila jsem, ze nevadi mi jeho vypocitavost, protoze ma srdce ze zlata.  Kdyz prijdeme z Holuba, prijde nam naproti, i kdyz je blato. Nenavidi blato a trepe pacicku kazdym krokem, ale prijde.  Tak je vypocitavy.  Mam nas rad, protoze si mysli, ze na nas je chytrou sazku pro kocoura, ktery chce misto v teple.  Vypocital, ze nas ma mit rad, ale _ma_ nas rad.  Nemusime se bat, ze by Zoru ublizil, kdyz nehlidame.  Ma ji rad, protoze je vypocitavy, ale je to skutecna laska a podle toho se bude chovat.  Nechyta mysi vubec, musime pouzivat pasti, ale jak je krasne videt kdyz si mile a jemne hraje se Zorou.

Vsichni chteli, abychom vzali Zoru do stredni skoly na promoci.  Mne to moc nechtelo, protoze mela jen mesic, ale nakonec jsme to udelali.  Jak jsem tam sedela a videla kluka, ktery nam prodal pomerance a jako prvni vyzkousel nove zarizeni na urazy hlavy, ktere jsme koupili ambulanci na pamatku dedecka z smutecnich penez, ktere lide posilali, protoze v ambulanci sazali vlastni zivoty ve snaze ho zachranit a neslo to a zenu, kterou jsem pred dvaceti lety prodala ovce, ktera rodila ctyrcata, a jeji manzel nam dal botnik na kterem sedela zena, ktera zila s dedeckem, kdyz byla v praci a ztratila (ta prvni zena, ne ta ovce ani ta zena u dedecka) miminko, ale dovolila ho prehrat v aute... a chapala jsem, ze mame vsichni tady povinnosti i Zora, kdyz ma jen mesic, a musime je plnit, i kdyz nam to neni pohodlne, nebo i je nebezpecne, protoze mame spolecenstvi.  Jedna kamaradka mi rekla:  "Musime ji predstavit sve... komunite."  A bylo to pravda.  A ona byla odolna vsem chorobum a hezky sladoucka, tak to dopadlo dobre.  A slyseli jsme, ze doktor, ktery ji zrovna pred 30 dnu uvital na svete (a jeste stihl jit predtim do kostela) lezi v Billingsu a bojuje o zivot.  Dostal nebezpecni virus, ktere prinasi mysi.  Behem toho rychle zkolabujou plice a kdyz se v cas dostane na kvalitni umele dychani, tak muze zustat nazivu dokud se sam nespravi.  Jinak zemre.  Jeho zivot zachranil ten lekar, ktery prijel tenkrat kdysi k nam (donesli pro vsechny obed v tunu igelitu, jestli si pamatujete), protoze to v cas poznal a poslal ho do Billingsu.  Kdyz jsme sedli vsichni v jidelne po promoci zavolal nemocnici na svem mobilu a mohl vsem referovat ze ano, dostal v cas na umele dychani a pravdepodobne prezije (a skutecne prezil).  Do te doby to nebylo vubec jiste.

Nejakou dobu byl jestrab, ktery krikl nad hlavou, kdyz jsme byli venku. Moc pekny.  Kojotu je hodne.  Byla letos myslime tri uspesna doupata.  Ta mladata volaji temer kazdou noc.  Za to jich bylo letos tak akorad. Vubec zadne problemy.  Mladata vyrostla v hojnosti a bez nouze.  Ale bude jich muset nektera zemrit, aby zbyvajici i pristi rok zili dobre.

Winter se blizi konec sveho zivota, a je mi to lito.  Je to ma kamaradka verna.  Ale pristi rok nebude mit telete.  Dojne kravy si vetsinou dostanou duchod, ale samotna skutecnost znamena, ze jeji zdravi neni to co by to melo byt.  Za to dlouhonoha Haninka je tak breza, ze mamka se boji, ze to budou dvojcatka.  Prvorodka by neutahla dvojcata i my, tak bude pristi rok mozna suchy a bez mleka.  Na jare jsme meli vsechno co chtelo tele, 8 litry denne pro nas, vsechno co chteli kocky a psi a zbytek jsme vylili na zem, protoze to do stare lednicky neveslo.  Meli jsme velke hrnce prave horke cokalady z mleka, medu, a kakaoveho prasku a praveho pudinku z mleka, kukuricneho skrobu, zloutku a cukru.  Na podzim tele (Thebane... to je lecivy prostredek v maku, protoze je jedna doba pestoval Jasonuv tatinek a nasel telete jako prvni) prestalo chodit domu, tak maminka ho poslala na kamion s ostatnimi.  Winter neumela dat mleko bez telete.  Jeste v cele jejiho dlouheho zivota to po ni nikdo nechtel. Mamka si s ni nerozumi, protoze tolik ji zlobila na prerii, tak nechtela se jeste snazit.  Ale ja mam Winter moc rada a chtela jsem mleko, tak jsem se snazila dale a skutecne se to naucila, ale par dni nechodila.  Mela jsem pro ni jit.  Vidim to zpetne, normalne chodi dobre a jiste by to zase delala, ale nedala jsem si tu praci, tak ji maminka vyhnala mezi ostatnimi kravami a jsme bez mleka.  Winter dva dny bez prestani smutne plakala (skutecne chtela s ostatnimi kravami, ale jak se tam dostala, hned to rozmyslela).  Mam strach, ze tam sama na prerii smutne zemre.  Mela jsem nechat s nekym Zoru a jit pro ni, ale vidim to az zpetne.  Tak strasne byla trpeliva, kdyz jsem musela chvili dojit, jit prebalit rvouciho ditete a vratit se.  Neni jedna dojna krava ze sta, ktera toto snese.

Vsechna ctyri dvojcata se dobre vyrostla.  Meli jsme je s Winter kolem domu, aby mohli dostat jejich maminky pridano.  Jedna kravicka sla na kamionu, protoze kravicka, ktera ma bycka za dvojce, bude jalova, ale volicek byl nemocny, tak zustal a dvojcatka kravicky zustanou v stade. Jejich maminka se je nikdy nenaucila dobre rozpoznat a vzdy myslela, ze ma jedno tele na dvou mistech.  Prisli na navstevu kamaradi z mesta a ta holka, mestska ale sikovna a premysliva, rekla:  "No jasne, chudera. Druha krava ma dve odlisna telata, jeste kravicku a bycka, ale identicka dvojcatka maji jiste i temer stejny zapach.  Neni divu, ze to je pro kravu zmatujici."  A musela jsem ji to dat za pravdu.

Kulhavy byk se spravil tak, ze mozna bude pristi rok pracovat.  Kdo by to rekl!  Jaloviccin byk je vazne nemocny.  Mame pro prvorodky zvlastni byk, ktery ma mala telata.  Vsechny jeho telata se dosud narodila samy bez problemu.

Novy je nadale maly urigan.  Nekdy (jako kdyz zpusobila Jasonovu nehodu) je tak neschopna, ze si myslime, ze ji budeme muset zastrelit.  (Nemuzeme ji nechat, aby nekoho zabila a tak miluje praci, ze mit ji stale uvazenou, by bylo nepripustnou krutost.)  Pak je pro zmenu sikovnou a uzitecnou a nesmirne inteligentni.  Nekdy to, nekdy ono.  Zacala zabijet kraliky, coz nikdo nevidi rad.  Musime ji chytit pri tom.  Kdyz pomaha s byky, rad je chyti za konecku ocase a necha se "sankovat" po prerii.  Neskutecne leti a neublizuje to byci, i kdyz je nekdy prekvapi.  Neduveruji ji uplne se Zorou, ale mysli to s ni dobre.  Rozpozna byky, kravy, telata, a vsechny dvorni zvirata jmenem.  Rietta ma Zoru moc rada a ji duveruji.  Myslim, ze bude pro Zoru dobrou kamaradku za par let a ma tak milujici srdce, mozna i by prekonala svuj nekonecny strach ze vseho, kdyby ji Zora potrebovala. Mely s Novou velkou bitku.  Nevime co resily.  Kdyz to skoncilo, Rietta nedokazala ani se postavit na nohou, ale ted ji Novy trochu vice respektuje, da se mi.  Novy s ni porad chtela bojovat (do opravdy) a Rietta se ji snazila ukecat.  Mozna se ukazala jako tvrdsi nez Novy cekala.  Po bitve vypadala, jakoby ji prejel jeden z lovcu a myslela jsem, ze zemre.  Trpce jsem plakala, ale pak chudera Rietta si doplizila, aby mi utesila, tak pro ni jsem musela byt zticha.

Obdobi se toci a toci.  Bylo krasne, zelene jaro.  V lete jsem vyvesila pradlo bosa a puda byla tak rozpalena, ze jsem nemohla zustat na miste. Ted chodime zase domu za mesicnim nebo hvezdnim usvitu a zrovna se vratil Sirius, na ktereho jsme pockali jako na stareho znameho... krasne, modre, blikajici hvezda, ktera s nami bude chodit do jara!  Toci, toci, toci a najdu v tom tak hluboky klid a radost.  Vzpominam si na to co bylo a tesim se na to co bude.  Vcera byly prenadherne zelene aurory pres celou oblohu.

Ted, kdyz mame Zorenu, vice nam vadi, ze je u nas zima a snazime se to malinko spravit.  Dvere mezi topenim a loznici jsou zelezna a loni bylo na ne uvnitr porad mraz.  Tak vesili jsme letos pred nimi vlnenou deku.  Je to stara deka, otcova ze Skautu, typu, ktere se vymenili s Indiany.  Maji prouzky, ktere znaci kvalitu a tudiz cenu v bizonych rousich.  Tak s jedno prouzkovou vymenou deku pres dvere, nemohu si setrast pocit, ze bydlim v tipku.  Prekvapilo mi jak silne jsem mela to spojeni v hlave, protoze drive by mne to nenapadlo nez jsem to tam videla viset.

Taky jsme si koupili auto.  Chteli jsme neco dost lehkeho a maleho, aby to nesezralo tolik benzinu, dost tezkeho, aby to prezilo sterkove cesty, dost velkeho, abychom zvladli ty dlouhe cesty pres stat s ditetem (tudiz jeji veci), a aby to bylo pro Zoru bezpecne na sterku a na silnici.  Myslime si, ze se mozna vydarilo.  Je to pro nas oba prvni auto a stalo pres trikrat tolik jako nas dum (kdyz si nepocitame dum jako prvni auto).  Je zelene.  Uvazovala jsem jmeno Spruce, a pak si rekla, ze by to mohlo mit ceske jmeno.  Smrk je anglicky nevyslovitelne, a stejne, jak rekl Jason, nema stejny vyznam... "Spruce je krasne, majestatni prekvapeni ve vysokohorach a smrk je lesni psenice."  Tak treba bor, no, pockej, to je anglicky "nuda".  Ale Holt je "hajek", tak co hajny... ale ne, to je anglicky "zadnice"!  Nestesti.  Tak se mozna jmenuje Lesny.  Je z roku 1998 a se slusnou slevou, protoze dlouho nemohla najit lide, kteri ji mohli dat opravdovy penize a ne sliby.  Mimochodem, je Carnahanova.  Kdyz stary Carnahan to tady vzdal (byl nas severni soused), rekl dedeckovi, ze muze to koupit, kdyz chce, ale kdyz ne, ze to proda Burkovi.  A pradedecek slibil dedeckovi penez, tak nesel k bance pro uver.  Ale v tom dne, pradedecek penize dedeckovi nedal, dedecek to nemohl koupit a Burke to dostal.  Pradedecek rekl, ze mu nedovolila prababicka, aby mu ty penize dal.  Tak dedecek k smrti nenavidel Burka a prababicku.  Kdyz mela prababicka rozhodovat co s rancem (protoze byl jeji), byl u nich stryc. A prababicka rekla stryci:  "Chci to dat Billovi, protoze jako jediny to chce, ale strasne mne nenavidi, tak to nebudu delat.  Nevis proc me tak nenavidi?"  A stryc rekl, ze je to kvuli penize pro Carnahanovo Misto a prababicka:  "Co?  O to slysim poprve!"  A pradedecek zacal se omlouvat a mlatit hlavu o kamenem krbu, az vytriskala krev (z hlavy ne z krbu), a prababicka zacala kricet.  Ale ranc nechala dedeckovi.  Normalne, kdyz se toto dela v ramci rodine, nebo z domluvy, pise oficialne, "proda za jeden dolar a jine cenne zalezitosti," ale ona napsala, "za jeden dolar, lasku, a priklonosti"... a nikdy si nedostala zaplaceno.  Ta pani Carnahanova nam rekla:  "Casto si rikame, jak by to bylo, kdybychom na Miste zustali" (byla asi dve generace odelene z Mista, nikdy tam nezila, k vsemu se k tomu privdala, a porad se ji styska... Misto je moc silna vec) and my jsme odpovedeli:  "Nemuseli bychom jet tak daleko si od vas koupit auto!"  Tak po pul stoleti nejaky kseft Anderson/Carnahan se vydaril.

Opet se nam pokazilo topeni, ale letos vazne.  Protoze dedecek zemrel na otravu CO, jsou tady detektory CO povicero.  Prisli jsme vecer doma k Holubovi a piska.  To je tak zradna vec!  Clovek je unaveny, je venku tma a zima, detektor mu hlasi, ze v dome je plyn ktery se neda videt ani citit ani poznat jeho ucinky na sebe pred smrti, je trochu zmateny (diky plynu) a ma strach.  Jediny co chce je byt doma ve vlastnim posteli, kde se citi byt v bezpeci.  Tak neskutecne chce rici:  "Vcera tady bylo bezpecno a nic se nezmenilo.  Je to vadny detektor."  Nevedeli jsme co mame delat. Konecne rozhodnuti jsem nechala na Jasona, tak jsme rodicum priplizili ke sklepe a spali tam.  Pristi den Jason vypnul topeni a cele to prohledl. Nebylo nic videt.  Vsechno v poradku.  Ohmatl dozadu, kam neni videt, a nasel zejici prasklinu v kovu, ktera nam tise do domku plivne jedovate plyny.  Bylo -30 C a i kdyz jsme se bali pozaru, museli jsme dale topit a morit, aby nam nepromrzly drahe slunecne baterie.  Bylo dva tydny temer do hodiny nez jsme si mohli vratit do Holuba, ale uz jsme opet tam (a nejsou takove mrazy.)  Jednu dobu to vypadalo, ze budeme bez domova i po Vanocum. Ted vypada vsechno v poradku.  Ale je nam porad namekko, kdyz uvazujeme jak snadno bychom mohli ztratit svuj poklad.  Stacilo by nemit detektor, nebo neuverit ho, nebo nenajit problem.  Nejen, ze na jejiho maleho telicka staci mnohem mensi davku jedu, ale jeji rychlejsi metabolismu by to rychleji shromazdilo.  Nemuseli bychom se rano probudit ani jeden, ale nas kanarek by na tom doplatila jako prvni.  Jason ma priznaky mirne chronicke otravy ale ted s cerstvym vzduchem se to jiste spravi.  Jak rika Jason:  "Kdyby tvuj dedecek se zastrelil a neotravil..."  Normalne je Zorena paprsek slunicka rano a nevrla vecer, ale ted, kdyz jsme se mohli vratit domu je radosti bez sebe kazdy vecer, kdyz zase jdeme domu. Chybelo ji jeji domek a postylku a chuzi sem a tam.  (Jiz nemame uvnitr mysi... jsou i mensi.)

Zacinaji Vanoce, ale Zora uz davno videla Santu Klause.  Prijel k nam lovit jeleny!  Kazdy rok se prevlekaji tady Mikulase, stejne jako v CR. A nektere jsou zeny a nektere to delaji na posledni chvili, protoze nekoho je potreba a zalepi fousy a cpaji do kalhot polstar a je to.  Ale jsou taky starsi muzi, kteri pestuji plnovous a nepotrebuji polstare a maji radi deti a delaji to pravidelne kazdy rok a tito jsou takovi pravejsi. Tak jsme se podivali z okna a Jason povida:  "Hele, prijel John Degele... nebo alespon jeho vousy."  (On ma pravidelny fejeton v Maltskych novinach, tak vidime jeho fotku kazdy tyden.)  A skutecne, byl to jen jeho vousy... byl jiny z tech mistnich Santa Klausech nez je John Degele.  Zastavili na kafe.

Telata jsou pryc.  Prudce klesly ceny a po te, ze jsme prodali.  Jednak odmita americke hovezi Japonsko.  Sileny kocourkov.  Nemoc silenych krav se dostal kolik, tri lide na svete?  A nevi se, jestli to prenaslo od krav, nebo to jen vypada podobne a meli to uplne odjinud.  Ale budiz.  V Japonsku, kde maji kravy mackane nad sebou a krmi je vselijakou haveti, meli jiz desitky nemocne kravy.  V Americe mely tak mozna tri... dve stare herky z Kanady, jedna domaci mazlicka pochybneho puvodu, nikdy zadna krava, ktera by se prodala na maso, ale budiz.  Oni maji strach.  Tak prestali od nas koupit hovezi.  Pak rozhodli, po dlouhe domluvy, ze urcite casti kravy... a v prvni zasilce, poslal nejaky nesika neco co nechteli. Tak opet nic a domluvy.  A do toho nekdo poslal balik hoveziho v zasilce krutiho!  Nadhera.  Mezi tim, nas ropou zaslepena vlada prisla na fikanou vec... etanol.  Kdyz se vari etanol z odpadnich veci... shlupky bavlny a pouzite fritovaciho oleje, pak se setri trochu benzinu.  Kdyz se vari etanol z veci, ktere maji jine pouziti, jako napriklad kukurice, ktera znici pudu a zere mnohem vice ropy v hnojivech a obdelani a sklizeni nez produkuje etanolu... vidite to.  Pouziva se vice ropy a jeste se tlaka jak se setri a je zelene.  Tak ted vlada tlaci etanol z kukurice.  A odpadni kukurice, ktera z nejakeho duvodu nestacil na lidske strave, sla drive na dokonceni telat.  Tak ceny jsou v sklepe.  Kdo vi jak dlouho.  Meli jsme letos zajimava uroda.  Telata se zakladaji rok predtim a loni byl dokonaly rok, zjistime zpetne.  Takze vsechna telata se rodila hned po vypustenim byku bez opozdilce, byla ta ctryri dvojcatka a bylo hodne bycku (pamatujete si, ze "bohate" samicky rodi trochu casteji samce).  Na povrchu, to je dobre.  Nejlepsi ceny maji voly, obzvlast kamion velkych volu jeden jako druhe (coz se stane, kdyz jsou vsichni ze stejneho "kola" a tudiz stejnym vekem).  Jenze, mame normalne jeden kamion volu, jeden kravicek.  Protoze je to tak daleko, nikdo nechce u nas koupit cast kamionu.  Tak jsme nemeli dost kravicek a nemohli je tudiz prodat a dostali sice hezky pul zaplaceni, ale pouze pul.  Zajimave.  Nevim, ze se to drive nekdy stalo.  Tak mamka sebrala nejlepsi polovinu kravicek... za dva roky bude stado silne obnovena, zbytek jsme posilali do meste na vlastni kacku, kde platime je nekym krmit a cekame az se spravi trh dostatecne, aby je nekdo vubec koupil.  Ale protoze i ty, ktere mamka nechtela jsou prvni jakkosti, doufame, ze na jare, jini ranceri je budou chtit do stada.

Dost z Vas navrhli, ze ekologove jsou vlastne nasi prirozeni pratele a mela bych se je snazit vzdelat o tom jaci doopravdy jsme a tak.  A je to pravda.  Ale hlavni problem je to co jsme zacali rici dolacozeleni. Predstavte si, ze jste bohati a mocni a mate furu podniku a zjistite, ze v Zelenem Hajku je hezky, vzacny burdabrouk a pod zemi uran.  Tak zalozite Spolek na Zachranu Zeleneho Hajka pripravite krasny, barevny letak plny uchvatnych zaber Zeleneho Hajku a burdabrouka a horlive texty o tom jak drvostepy, ktere sto let zijou v Zelenem Hajku znici ho a pusobi vymizeni burdabrouky a mozna uz letos to bude vsechno ztraceni, ale kdyz posilate petikacku Spolkovi na Zachranu Zeleneho Hajka, bude to v poradku.  A najdete skupinu dobretomyslicich dobrovolniku, kteri za Vas budou rozesilat letaky a horlive lidem presvedcit, protoze kdyz to vsechno sami veri do morke kosti, budou pusobit presvedcive a nechate posilat zaveje dopisu vlade o tom jak je to hruza a jak je jedina zachrana, kdyz bude mit SZZH Zeleny Hajek.  Pak ho koupite zasilanymi penizi, vsichni jsou stastni a za deset let, az na to vsichni zapominaji, klidne muzete tezit uran. Tak vime, ze takovi lide jsou, ale nevime kdo jsou.  A jejich poskokove, i kdyz to mysli dobre a teoreticky se daji prekecat maji kolikrat tak vymyvani mozky, ze to za tu praci nestoji.  Tak to pripada jako zoufala prace... a pak jsem premyslela.  Nevim kdo tito lide jsou, ale vime kdo nejsou.  Nebudou chudi a mladi.  Nebudou kdo?  Studenti.  Studenti, kteri si o vsechno maji silne nazory do hloubky byti z vyssich pohnuti a zaroven mohou ty silne nazory zmenit, kdyz nekdo je dost presvedcive ukaze jiny pohled na veci!  Tak ted se vyjednava, ze bych byla vzdalena lektorka v MSU.  Studenti budou behem semestr cist zhruba 10 knih, ktere je vyberu a budeme je dvakrat tydnne diskutovat mailem, pak sem prijedou na tyden na exkurzi a otevrene diskuze.  Zmenit svet 10 lidi za rok!  Uvidime, jestli se to podari, ale mam jiz presvedceny dva hlavy kateder a sveho byvaleho vedouciho...  Pamatuji si, kdy jsem se vratila poprve a videl Weslyho, ktery byl jeden z "nahradnych otcu" me mamky (a tusim jediny, ktery jeste zije).  A rekl:  "Jako sva matka.  Odesla do sveta do skoly a ted se nam vratila.  Budes tim taky tady lidem pomahat.  Jsme na ni moc hrdi a taky na tebe."  A mne pripadala nejaka genetika trav hodne slaba vedle mamcine veterinarine a to, ze tady zachrani zivoty, tak jsem rekla stydlive: "Tak jsem nedelala nic tak uzitecneho..."  A on:  "Ne, vzdelani je dulezite.  Verime v tom a v tobe."  A mozna, ze mel pravdu.  Toto mohu delat, protoze mam doktorat.  Nikdo ze sousedu to delat nemuze.  A kdyz se to podari, kdyz si budu brat rocne 10 lidi, nakazit je jinych nazoru a nove mysleni, pak je vratit do stada, aby nakazili dale...  Mozna to nekam vede.  Mozna to vsem tady moc pomuze.  Ty boje ktere mame ted musime bojovat, ale kdyz je ted okradam o bojovniku zitrka...  Hlavne, je to delat neco, snazit o neco, ktere ma smysl a nadeje, at se to povede nebo ne.

A fotky!  Je jedenact koni, tak stejne by byli na trikrat, takze, protoze byl trochu zajmu projeveni o Zorce mame tentokrat i ji.

1.  Salicaceae, Populus tremuloides.  Tento topol je v Square Creek.  Ony rostou v nekterych mistech ve vetsich suchych korytech v Square Creek a Timber Creek.  Pry, ze drive nebyly, ale ted jsou tady... mozna diky zmenam klimatu, mozna protoze nejsou bizony v obrovskych stadech, ktere rozslapou semenacky, mozna protoze je malo bobru, mozna protoze Indiani uz nezalozi pravidelne jarni pozary pro obnoveni trav a aby mohli ovlivnit migrace bizonu.  Zato, jsou temer vsechny jednim vekem, mely pouze jednou dobre podminky pro semenacky.  Letos takovy rok byl opet na hodne mistech v sirsim okoli, ale nevidela jsem semenacky primo tady.  Treba nekdy jindy.  Tyto jsou ty stromy, ktere omotame draty, aby bobri je vsechny nekaceli pro radost.  Sekali letos myslim ctyri.  Dva z nich byly omotane, ale porad je to uspech.  Normalne by mohl bobr shodit desitky.

2.  Asteraceae, Helianthus annuus (nebo mene pravdepodobne petiolaris). Hezka, tady puvodni, jednoleta asteracka.  Roste hojne na disturbovanych mistech jako kde potok vymyva na jare trvalou vegetaci, nebo kde jsme hazali hlinu, kdyz jsme udelali rovne misto pro Holuba nebo na cerna Jackiin hrob.  Meli jsme diky nim krasnou divokou kvetouci zahradu kolem Holubovi.  Travy jsou Koeleria macrantha (podle nase male Kvetene).  Ta je tady puvodni.  Ted si nevzpominu ktera Koeleria je v Evrope, ale pokud to ma stejny nazev, domnivam, ze se jedna o podobne druhy nikoli identicke. Na zemi lezi trny od Sarcobatus.

3.  Chenopodiaceae, Sarcobatus vermiculatus.  Tady je kvetouci (predminule jsem posilala s plody).  Na jare je takhle nadherne.  Ma duznate listy s zasoby vody.  Pres zimu shodi listy a vypada naprosto mrtve.  Roste roztrousene po prerii, ale roste temer sam na jalovych, hodne slanych jilech.  Pomalu je nasleduji jine druhy.  Nevim, ale jeho pribuzne prezijou slane pudy tim, ze ty soli zasobi v odelenich mistech v listech, aby rostlinu neotravly.  Tak premyslim, jestli ty pudy neprovadi pomalu amelioraci, tim, ze ty slane liste pravidelne shodi, aby je odnesly vitr a voda... a proto tato jalova mista casem prerostaji.  Nevim.  Stoji az po pas, kdyz maji dobre podminky.  Jsou mirne jedovate, ale zvirata (kravy, divoka zver a kone) to pouzivaji jako vitaminek v malych mnozstvich. Pokud nejsou prehladiveli a nepreji se tim, nic se jim nestane.  Nejspise budou jedovate ty vysoke koncentrace soli.  Ma silne trny.  Maminka jednou spadla z kone do jednoho po hlave a dedecek mel docela problemy.  Obaval, ze je skutecne zranena, ale chtelo se mu smat a snazil se to potlacit, protoze nechtel byt tak skodoliby, ale vypadala smesne hlavou dolu v sedem keri.  Kere vyfotcene predminule jiz nejsou.  Byly krasne vysoke, prerostle a zastarle, jak nechodilo kolem domu moc casto zvirat, aby je obnovila.  Taky byly hned u domu.  Kdyz videl tatinek jak ty stare Sarcobatus a kerove pelynky prudce vzplanou jako pochodne diky svemu obsahu pryskyric v pozaru, vratil se domu a prudce je obnovil sekerou. Misto ty suche, obrovske, sedive starci jsou tam ted dlouhe, stavnate, omlazky.  Jsou taky moc hezky.  Velke starci zbydou na kopci a u zahrady a ruzne na prihodnych mistech po prerii.  Malinko se mi styska po tech starcu, ktere si cely zivot pamatuji, ale ty mladenci jsou taky pekne.

4.  Asteraceae, Ratibida columnifera.  Tato kvetina mela dobre podminky a rostla hojne nedaleko od domu proti Timber Creek.  Normalni barevna faze je ta zluta v zadu, ale ta vzacnejsi karminova forma v popredi se misty najde.  Trava je Elymus (Agropyron, Elytrigia) smithii.

5.  Poaceae, Triticeae, Elymus smithii.  Tato je jedna ze dvou trav, kterou prababicka zminila ve sve knize.  Je "pracovni kun" teto oblasti. Dobre snasi paseni, jil, soli, sucho.  Ma oddenky a kdyz ma obtizne podminky, vubec nekvete.  V pozadi je videt jeho lehce poznatelnou modrou barvou s roztrosenymi zelenejsimi druhy trav.  V pozadi, vidite holy, slany, jilovity kopec, ktere hosti pouze nizke kere Sarcobatus.  V zime budou tam pouze mrtve vypadajici, sedive klacicky.  Videt jejich mrtvyvstani je kazdojarni neuveritelny zazrak.  E. smithii je casto mezi prvnimi rostlinami, ktere prijdou delat Sarcobatus spolecnost na mistech, ktere pak zarostaji vegetace.

6.  Tady je jedna z pracovnich koni, princezna Trisca.  Je dcera od Uno (od minulych fotek).  Trisca je latinsky tri.  Uno se pojmenovala "jednicka" protoze si tak povazovala.  Jsou si hodne podobne barevne, ale Trisca je mnohem hezci kun.  Ma hustou hrivu jako konska filmova hvezda. Ma hezci, inteligentnejsi hlavu, dobre predni nohy a neni tak posadita. Je lina, ale sikovna.  Je asi nejlepsi tady ted na odvraceni utikajicich krav a tahani larietem (a jedina, ktera dela lipicke kousky, kdyz ji krava si odvazi napadnout.)  Rozlobena krava je pro kun nebezpecna.  Lehce se da zlomit to velke, predni lopatko narazem kravskou hlavou, coz znamena pomala, bolestna smrt.  Zase, kolikrat vetsi nebezpeci hrozi ty, ktere utikaji a kravu v tom povzbuzujou.  Vetsinou, kdyz vidi litat Trisciny predni kopyty, rozmysli si to.  Jason tvrdi, ze sama tahala dobrou polovinu Kormanovych telat letos a zbyvajici polovinu nechala na vsechny ostatni kone.  Hodne spatne videt je jeji cejch, kruti stopa.  Pry se da delat studene cejchy suchym ledem i tekutym dusikem, ale nase zkusenost je ze suchy led neni dost studeny, a da se poznat cim byly udelane nase kone podle toho, jestli je videt cejch nebo ne.  Trisca ma Ee (gen pro cerne/hnede ne cervene/zlute) a A? (gen ktery cernou barvu "vytlaci" do hrivy, ocasu, konci usi a nosu a nohou, aby na zbytek tela bylo videt "podbarveni" cervene).  Myslim, ze ma mozna taky Sm? (roztrousene jednotlive cerne chlupy na tele).  Ma drobouckou hvezdu, ktera je spatne videt pod hrivou.  Za ni je jeji velky bratr Riesgo.  Dum je hlavni rancovsky.  Velka, plastova "lahev" je na destovou vodu ze strechy, aby byla na zahradu.  Vedle ni je tatinkova stara vycpana zidle, kde sedi vecer s chladnym pivem a diva se na oblohu a stromy a tak.  Bile auto vzadu je zvlastni typ pickupu zvanym flatbed.  Ma plochy nakladni prostor pro naklady, ktere se nevejdou do normalniho pickupu s hranami.  Toto auto bylo dedeckovo a je zvlastni tady tim, ze nema vubec jmeno.  Auto (normalni pickup napravo) je jeden ze dvou dedeckovych Internacionalu, ktera jeste jezdi, to sedive.  Vedle toho je stara budova zvanym Bily dum. Maminka si to pamatuje jako bilou, ale ted nezbyde ani cervene podnatreni. Byvalo to dum na zeleznici (pro pracujici tusim), ktery dedecek kdysi koupil a dotahl sem.  Byl jeste bily, kdyz tam prespal tatinek v spacaku mezi mysmi, kdyz prijel navstivit mamku za vysoke skoly.  Je to celkem dobre postaveny, strecha stale dobra a uvnitr ma pekna kamna a vystavene skrine, pamatkove, ale ceka to na spaleni.  Ma za sebou tolik let nezajmu, ze se neda zachranit.  Ale je svym zpusobem pekny a mrzi mi to.  To bile na strese jeho predsine je zaval ruznych lebek a parohu.  Pred nim vidite zase kerove Sarcobatus.  Uplne napravo jsou vyvysene nadrze benzinu.

7.  Tady je Triscin starsi bratr Riesgo.  Jeho zbarveni je ee (bez cerneho).  Tim vime, ze je Uno Ee.  (Vsimte bile na brise.  To je znak od Foxy Filly, jeho babicka.)  Jeho jmeno je Riesgo Dos, spanelsky Sance Dve, protoze byl Chancovo prvni hribe.  Jako Trisca (a narozdil od rodicu) je vysoky.  Patri (jako ostatne Uno a Trisca) me sestry, ale jednou s ni osklive spadl v plene rychlosti.  Jeji manzel nechce, aby na neho jiz jezdila a ma hodne koni, tak ho sem poslala jako dobry kun pro Jasona. Trisca muze byt nebezpecna pro nezkuseneho jak nevidi nic jineho kdyz utika krava, nebo kdyz ji chce napadnout, a Riesgo je mnohem klidnejsi. Pracuje dobre, ale klidne.  Kdyz ho ohrozuje krava, ani neutika, ani to neresi.  Jen na ni kouka:  "Co jako blaznis?  Klidek, ne?"  Taky, narozdil od chladne, urozene Triscy, ma vrouci povahu.  Rad da konske obejmuti hlavou.  Jasona moc tesi pocit, ze ho ma kun rad (Trisca ho ma taky rada, ale je to tezsi poznat, protoze neni demonstrativni).  A Riesga tesi pocit, ze je zvlastni, ze nekdo ho ma rad, a ze je neci hlavni kun.  Tak se dobre vychazi spolu.  Riesgo je taky mene liny nez Trisca, tak netrva vecnost se s nim nekam dostat kdyz nejsou videt kravy.  Taky, vsichni tri (s Unem) maji spatnou vlastnost, ze obcas vyskakujou.  To se casto ztrati vekem.  Riesgo je starsi a hodne dlouho to nedelal, naposled kdyz on a Bob (svagr) to spolu resili do uplneho vycerpani obema.  Bob, ale, byl vyhercem.  Zajimave je to, ze Riesgo a Trisca maji se moc radi.  Chovaji se jako bratr a sestra.  Ale Riesgo byl jiz davno pryc s moji sestrou, kdyz se narodila Trisca a myslim si, ze se teprve potkali jako dospeli. Uno je velice chladnou matku, tak se neprateli s ni, ale mezi sebou, ano. Kdyz se setkali, drzeli si spolu a Sylvan minila:  "Spolu si vymeni povidky o zlou matku."  Za Riesgem stoji Novy, Tinker, Uno, Trisca.  Ten vysoky tyc je na elektricke svetlo.  Dedecek vymyslel, ze bude vyrabet vlastni elektrinu, kdyz byla mamka dite.  Mel pomocnika elektrikare, tak davali svetla vsude po domu, ohrade, staje, ale proud nevyslo.  Ted je to strasne nebezpecne a ceka na spadnuti ve vetru a bere s sebou polovinu ohrady.  Ma se sundat, ale jeste se nepodarilo.  Nad jeho zady jsou topoly v Square Creek a na hlavu stojici benzinova nadrz.  Dedecek je mel dva a vymyslel je jako mista pro zasobovani obili.  Nikdy se to dobre nevyslo, ale staly tam desitky lety.  Byly prorezevele a jen cekaly az nekomu spadly na hlavu.  Ted jsou oba sundane.  Jeden se dobre funguje jako zasobovac dreva a vetrolam pro zviraty.  Hnedy dum je prababiccin, ted garaz.

8.  Tato je tatinkova kobyla.  Je pul sestra Triscy a Riesga (po otci) a jeji matka (Shelley) byla plna sestra Marga (matka Curia)... pokud si dobre pamatujeme, Shelley a Margo byly dedeckovy a ne nase.  Vidite, ze ma hezky, jasny cejch.  To bile na kohoutek je z prehrivani, protoze ji nesedi presne sedlo a deka.  Je pomerne bezne, clovek musi mit sedlo, ktere jemu sedi a nemuze mit dalsi pro kazdeho kone.  Kdybychom my ctyri meli kazdy sedlo pro vsech sest pracujicich koni, vyslo by to na dvacet ctyri sedel a kam bychom je vsechny skladli?  Kdyz se to osetri, pusobi to jen zmena barvy srsti, ale kdyz se to nehlida, muze to znamenat osklive rany.  Po Foxy ma bilou na brise a velkou lisinu.  Foxy byla tatinkuv prvni kun a pak ona vychovala mne se sestrou.  Dedecek Kit dal jmeno Minot, ale nechtel ji, protoze je kobyla.  Kdyz tatinek ji dostal, prejmenoval ji Kit na pocest Foxy (Liska), protoze kit fox je druh puvodni lisky tady.  Ona si hraje na divoka a dela, ze nechce, aby ji tatinek chytil a na ni jezdil, protoze vi, ze je jeho hlavni kun a nemusi se bat, aby bral jineho.  Ale je nesikovna na led, tak tatinek bere Chance v zime. Ona place a je bez utechu.  Minulou zimu, kdyz jsem sla venku po te, ze mamka a tatinek odjeli na konich, divoka Kit sla mi vsude v patach a plakala.  Chudera.  Tak jsem ji rekla, ze brzo bude jaro.  Spina na jeji predni kopyte je od masti.  Jako mlada, temer vytrhla celou kopytu. Nikdy jsme nezjistili na cem.  Nebylo vubec jiste, ze se muze jeste nekdy nosit jezdce, ale spravila se.  Ma taky hnusne znetvorenou zadni nohu (vrozena vada) ale jeste se ji to nerozpadl.  Predni noha se musi mastit a nekdy potrebuje odpocinek, kdyz zacne kulhat.  Za ni stoji Willow, Sance a Chance.  Pozadi je stejne jako u Riesga.  Uplne na pravo je ten benzinovy nadrz plna dreva na novem miste, kde uz neni casovou bombu.

9.  Tady je 1965 International pickup jmenem Red Rider (Cerveny jezdec). Toto stoji mezi mymi nejblizsimi a preriini pozary.  Kdyby ochranci v parku byli na tom podobne, lepe by nas rozumeli.  Red Rider byl na Jackuv pozar.  Kere v zadu jsou pelynek (sedive) a Sarcobatus (zelene).  Tady je videt to suche leto, na jare bylo na stejnem miste plno vysokych, zelenych trav (je videt na fotkach koni z minulych).

10.  Tak tady je nase Zoruna.  V teto fotce ma tri tydny, tak to jsou jeji prvni vlasky.  Taky je to jeden z prvnich usmevu, teprve se to naucila. Cipmunka dostal od Marka, Jasonoveho mladence ze svatby.  On ma doktorat "v hlodavcich".  Hodiny lezela a snazila se do cipmunka trefit rucickou. Kdyz se ji to podarilo, spadl cipmunk a mohla ho kousnout.  Cipmunk dostal jeji vubec prvni usmevy.  Jednou mamka se na ni podivala a rekla:  "Tvrde spi.  Je zjevne unavna prace koukat na cipmunka.  Taky to Marka tak bralo?"

Krasne Vanoce a hezky Novy rok,
Sara


9.5.2006
Krasny pozdrav vsem blizcim,

nase nejvetsi udalost je narozeni nase dcerusky v nedeli, 23.4.  (Vidis, Metty, ze byla na mne alespon trochu hodna.)  Doufam, ze nikdo se nebude citit dotcen, ze o ni drive nevedel.  Kdyz byl Jason hodne maly, zemrel hned po porodu jeho mladsi bratr, protoze jeho plice se nevyvinuly tak rychle jako je normalne a i kdyz prisel kdy mel, nedokazal dychat.  Delalo to na neho velky dojem tehdy a bal se ji zakriknout.  Az na tri hodne pozdnich vyjimek, kterem bylo potreba vysvetlit situaci, my jsme oznamili pouze nasich rodicu a me sestry.  Moje maminka se nase tajnost brala hodne svedomite, chtela vedet odkud to pochazi a sama oznamila pouze dvem lidem po ptani jestli se smi (ale priznala kdykoli se nekdo primo ptal... taky chtela vedet jestli se smi, ale rekla, ze by hodne nerada a spatne lhala).  Tatinek oznamil svou rodinu, maminka a bratr (bez ptani).  Jasonova maminka oznamila kazdeho, ktereho potkala, vcetne prodavacek.  Holcicka se jmenuje Zora Rose Holt.  Zora, podle naseho dobreho kamarada Spisovny slovnik cestiny, je archaicke slovo pro ranni cervanky.  Podle jednoho kamarada je bulharsky "rano" a nikoli archaicke.  Taky se to pouziva v Americe jako jmeno... bylo to nejpopularnejsi v prvnim desetileti dvacateho stoleti, kdy to bylo 448 nejbezneji davane holcici jmeno... tak nikdy to nebylo zbytecne v mode.  Jake to ma vysvetleni a historie jako americke jmeno nevim, ani odkud se to dostalo do cestiny.  V tom krasnem spisu, Cesky etymologicky slovnik, neni.  V Americe je to africke jmeno, ale nevim, jestli pochazelo z Afriky, nebo mezi Africany az tady.  Mela ho jedna hodne dobra cernoska spisovatelka.  Rose je bezne divci jmeno (dnes jen 358 nejpouzivaneji, ale v prvnim desetileti dvacateho stoleti, 14 nejcasteji a mozna jeste popularnejsi v devatenactem stoleti... Jasonova maminka nam dala _kniha_) a prvni jmeno jeji babicky i stredni jmeno jeji tety a prababicky.  Protoze Holt je staroanglicky slovo pro hajek (dnes naprosto zapomenute), dohromady se jmenuje Hajek ruzovosti rannich cervanek, pripadne Hajek ruze rannich cervanek, nebo volneji Hajek ruzovych rannich cervanek.  (Zrovna posloucha Hradistana a tvari se, ze se ji to libi.)  Jeden kamarad reagoval s hruzou na americka stredni jmena, protoze si omylem myslel, ze ma to neco spolecneho s katolickymi jmeny, ale neni toho tak.  Proste se zazilo, ze se pri narozeni davaji dve jmena.  Lide, kteri maji katolicka nebo indianska nebo zidovska nebo jakakoli jina jmena, maji je navice a taji je nebo pouzivaji je podle toho, co sami chteji a co vyzaduje jejich kultura.  Mam pocit, ze mozna v Anglii bylo vice jmen znak urozenosti, tak mozna tim chteli dat najevo drivejsi Americane, ze jsme vsichni urozeni a vsichni si rovni, nevim.  Vim, ze muj dedecek (po tatinka) mel ctyri jmena, protoze jeho matka byla walska dama a chtela jeste nejak vyjadrit svou urozenosti, i kdyz ji to nebylo v Kanade nic platneho.  Tusim, ze holky mozna drive stredni jmena nemely a pouzivaly svoje puvodni prijmeni jako stredni jmena po vdavkach.  Jedna doba bylo nejake prijmeni po zenskemu predku velmi caste stredni jmeno pro muze.  (Priklad, Pryce, stredni jmeno meho tatinka a McKee, stredni jmeno stryce.)  Kazdopadne moje babicky uz mely stredni jmena, tak je to docela davno... prababicky, prababicky mam pocit, ze ne.  Ted se to bere jako opatreni, aby mene z nas se jmenovali stejne, protoze nemame rodna cisla.  (Je nezvykle si nechat stredni jmeno i puvodni prijmeni jak jsem to delala ja, normalne zeny si jedno vyberou.)  Mam pocit, ze dve jmena pusobi mene prezdivek.  Moje babicka se jmenovala Clara, ale nelibilo se ji to, tak pouzivala stredni jmeno Rose.  Jeden muj kamarad, kdyz prisel na vysokou, k zmatku svych rodicu, prestal pouzivat svoje prvni jmeno a prejmenoval se na svem strednim.  Podle neho ho zna jeho zena, nevim jak mu rika, kdyz je u tchyne!  Do nemocnice jsme jeli hned po pulnoci a veci se vyvinuly tak, ze ani jeden z nas nemel ani chvili spanku predem.  Prselo, bylo tma tmouci, toulala po ceste divoka zvirata i cerne kravy, byl prave cas opilcu, a v jedne miste byla cesta blativa a nebezpecna (hodne desti nam nedovoli se vubec dostat ven z rance).  Jason jel velice svedomite a klidne.  Trikrat se zastavil a dve minuty (sledovala jsem hodinky) drimal, aby nebyl prilis ospaly a mel jeste dobre reakce.  Bylo to kolem dve hodiny nez jsme se dostali k asfalce a mobilni signal.  Bylo to takovy pekny pocit, vedet, ze mohli bychom si privolat zachranku, kdybychom veci nezvladli... takovy ten pocit moderni bezstarosti, ze se da privolat pomoc.  Do te doby, byli jsme na svete sami my dva a museli jsme zvladnout cokoli, co se prihodilo.  Zbytek cesty byl poklidny a prijemny a stale opatrny.  Jason me zpival, chvili cesky, chvili anglicky a bylo to strasne hezky.  Diky sterkove ceste a uzasnemu klidu a pohode, ktere Jason zajistil, meli jsme uz nezvyklou velkou cast praci zvladnute, kdyz jsme se dostali do nemocnice, za ktere jsem byla docela vdecna.  Cesta trvala necele tri hodiny.  Jasonuv tatinek ho pak vycital, ze zachoval klid a rozum a nestrachoval a nedelal sceny, coz jsem nepochopila.  Sceny si muze dovolit clovek, na ktereho tolik nezalezi.  Meli jsme pripravne hodiny dvakrat v nemocnici a na te druhe byla jen jedna dalsi zena, ktera musela odejit drive.  Tak az odesla, podrobne jsme probrali se sestrickou porod v aute, kdyby bylo treba.  Probihalo to strasne legracnim zpusobem.  Ptali jsme na konkretni veci, a ona na to velice ochotne odpovidala s plnou informaci... clovek, ktera videla hodne porodu, a s radosti sdili podrobnosti lidem, kteri se zajimaji... pak se kazdou chvili vzpomela s kym mluvi a o cem a zacala kroutit hlavou a opakovat:  "Ale tohle se nestane, toto nebudete potrebovat, to jen jako... to se nestane," pak se uklidnila a byla opet radostny zdroj informaci, dokud ji to opet nedoslo... cele to opakovalo asi tri nebo ctyrikrat.  Zoruska sve narozeni nehodnotila jako hodno nejakym revem, tak to dohromady okomentovala: "Mnrk," a pak jen se zajmem koukala.  My jsme meli hrozny strach, protoze jsme si predstavovali konec maleho Benjaminka.  Sestricky mi ji vzali a daly pod ohrivacimi svetly a mavaly ji pod nosankem kyslik.  Jason se chytil za mou posteli a plakal, ale to co rikal, byl tak plne nadeje a duvery v ni, ze cele odhanel muj strach a myslel jsem, ze je to jen dojetim a radosti.  Az potom mi sveril, ze je to strachem, ze o ni ted prijdeme.  Ale ona byla do peti minut ruzova a zdrava jako rybicka.  Pro zmenu, ja jsem mela dat vetsi pozor na svou krvi.  Museli jsme byt den navice v nemocnici a jeste jsem se nedala opet dohromady.  Rekl pak Jason:  "Mel jsem strach o ni, ale mel jsem radeji mit strach o tobe, zatimco ona nabrala pekne okyslicenou ruzovou barvu, ty sis zbledla a zbledla."  Od te doby co ji mam doma, nehnuli jsme vubec z rance.  Predstava toho, co dela neustale drncani sterkove cesty hlavicku na drobnem krckem, neni vubec pekne.  Nastesti, ma nezvykle silny krcek a kazdy den je to jeste lepsi.  Je mi jedno kdy bude sedet, usmivat se, chodit, jezdit na koni, cist... ale chci, aby mela silny krk okamzite, ne-li drive!  Kdyz jsme ji meli poprve doma, zaujaly  ji tri veci... Riettu, polici knih, a moji krouzkovou kosili.  Tak spravna holcicka.  Jason byl jedine smutny, ze nejevila zajem, kdyz ji ukazal solarni system.  No, jo, ta decka, co maji doma od narozeni elektrinu, vubec to neumi cenit!  Jason je ten nejlepsi tatinek, ktery se da predstavit, a bylo nutne ho presvedcit, aby si taky trochu setril.  Preci ho tak strasne potrebujeme, a k cemu nam bude, kdyz nam zkolabuje z presvedceni, ze musi zvladnout naprosto vsechno?!  Psi jsou z Zorusky okouzleni.  Novy je neco mezi uchvacenou a stydlive nervozni a nevi co ma delat, tak radeji kouka a pak vypadne.  Rietta je uplne nestastna, kdyz Zoruska place.  Kdyz jsme ji vzali doma, byla prilis dlouho bez jidla pro tak maleho tvoricka a nemohla se probudit.  Tak jsme ji museli budit a rvala a rvala ze zmatku a hladu a stresu a vsechno dohromady.  Rietta se nam strasne slusne to snazila oznamit.  Nebylo uplne jasne jestli si mysli, ze my ublizujeme diteti a o to nevime, nebo jestli si mysli, ze nechapeme co to znamena, kdyz dite rve... ale bylo videt, ze si mysli, ze jsme neschopni a chce nam vysvetlit v cem je problem.  Rietta chce porad olizat kazdeho, ale rekli jsme ji, ze Zora je jeste moc mala... tak parkrat postavila s cumackem smerem k Zore a pak olizla vzduch.  Kouzelne.  Oscar pro zmenu se zarli tak, ze mu z toho zkrouti ocas.  Chudacek.  Zora se narodila ve stejne nemocnici jako svoje babicka.  Bylo zvlastni ji drzet v naruci v rancovskem dome, na stejnem miste a s obdobnym pudorysem (ale trochu vetsi) nez puvodni srub z 1917, ktery podlehl casem v 1986, tusim, a predstavit si, ze je tady nase sesta generace.  Divala jsem se na ni a myslela na vsechny ty silne, zajimave zeny a jejich muze, ktere ji predchazely.  Mimochodem, materska dovolena je sest tydnu.  Mne to netyka, protoze moje prace je semioficialni.  Materskou neplati stat, nybrz zamestnavatel.  Stat pouze diktuje, ze zamestnavatel musi poskytovat sest tydnu dovolene.  Kdyz chteji poskytovat vice, nebo neco jineho domluvit, to uz je jejich vec.  Pokud neni jinou domluvu, zena se musi po sest tydnu vratit do prace nebo odejit z prace a byt bez prijmu.  Tento dopis jsem psala ve vetsine nez prisla Zora s tim, ze pak dodam odstavec o ni a odesilam to, ale nestihla jsem vsechno vcas.

Kdyz nasi meli prohlednute kravy, prijeli do nemocnice za nami.  Jedli az ve meste a cisnice se zeptala:  "Co vy delate ve meste?  Je nedele.  Vsechno je zavrene a nic neporizujete."  Jason obehl nekolik veci tesne nez nas vyzvedl z nemocnice a byly to shodou nahodou stejna mista kde jsme byli spolu ten patek pred tim (posledni kontrola).  Tak vsude, v zeleznictvi, lekarne a potravinarstvi, chtely vedet prodavacky, jestli ho maji blahoprat, ze se tak brzo vratil do mesta.

Jednou pozde v noci Zora plakala. Jason s ni chodil a zpival ji, ale byl celkem ospaly.  Napadl ho akorad, "Hou, hou," jenze to nezna, slysel to pouze jednou ode mne.  Tak pisnicku na konec znela:  "Hou, hou, kravy jdou, little Zora crying, jo?  Hej, hej neplakej, tomorrow is another day."  Kouzelne.

Cela nase rodina je tak trochu presvedcena, ze cerstva miminka vypadaji vsechna stejna a ze chteji chvili, nez zacinaji byt hezka.  Za to, vsichni jsme si mysleli, i teta, ze Zora je hrozne pekna.  Tak jsme si vsichni navzajem delali prijemnou legraci a uvazovali, jestli nebude v tom nejake to subjektivni hledisko.  Jason hlasil:  "Prohledl jsem fotky po stenach a prisel jsem na to, ze v teto nemocnici se narodi pouze dve miminka... to indianske a to bile.  Za to nase je to indianske, a to je hezci."  Ja jsem mu pak rekla, ze na sve fotce na stene bude vypadat obzvlast jako to indianske... oblecky z druhe ruky, za to krasny rucne udelany quilt.  Quilt je americka tradice, prosivani deka ze troje vrstev.  Svrchni vrstva je z malych kouskach ruznych latek v umeleckem vzoru.  Mezi kmeny v teto oblasti se zazila tradice dat quilty ve vzoru zvany "hvezda" na pocest velke udalosti a hodne z nich jsou naprosto skvostne.  Asi je to potomek davani bizoni rouchy.  Tak hodne z tech indianskych detsek na fotkach lezi na prekrasne quilty, zatimco hlavni "pozadi" pro bile deti delaji naopak oblecky.  No, a vzhledem k tomu, ze Zoruska ma babicku, ktera je narodne uznana umelkyne v prosivani quiltu (Jasonova matka), uz jako tak malinkata vlastni velmi, velmi hezky kus (ve kterem ji nosime denne mezi domy, protoze fouka silene a je nejporadnejsi deku, kterou ma).  Moje sestra se snazila trochu ospravedlnit svoje presvedceni, ze Zora je nezvykle hezka tim, ze referovala, ze jedna kamaradka, ktera dela sestricka uplne jinde v nemocnici ji rekla, jak to rozletelo nemocnici, jak krasna holcicka je Zora.  Tak jsme premysleli s Jasonem, proc to asi bylo a vzpomeli jsme, ze jedna sestricka nam rekla, ze minulou dobu meli hodne malinakatych deti.  Podivala jsem se do novin a minule dve tydny se narodily sest deti pred Zorou a vsechny vazily mene nez 3 kg a dve vazily 2.5.  (Zora mela kolem 3.6.)  Tak jsme si rekli, ze pro sestricky musi byt nejkrasnejsi deti ty, ktere maji zdravou vahu, nemaji zadne zdravotni problemy ani vazne ani nedulezite, a maji dve rodice, kteri nekouri, nepouzivaji drogy a alkohol, chteji svoje dite a maji ho radi.  Taky zabavne bylo skutecnost, ze za dva tydny (starsi noviny se uz vyhodily) se narodilo devet deti a osm bylo holcicek.  Kdysi jsme s Jasonem cetli zajimavy vyzkum o to, ze zeny, ktere se citi financne nejiste maji casteji holcicky, protoze ve skutecnem svete je bezneji, ze Popelka se ozeni s princem nez, ze by Hloupy Honza ziskal princeznu.  Tak Jason proletil seznam, smal se a rekl:  "No, jo, vychodni Montana!"

Je pry bezne hned po porodu depresi a nevrhlost, ale mne to potkalo pouze ve forme slzy na krajicku, obzvlast pri smutnych pisnicek.  Byla jsem rada, protoze vsichni jsou na mne tak hrozne hodni, nerada bych byla na ne zla.  Ze zacatku, jsem se divala na Zoru, tak krehka, jak se na nas zcela spolehala, a pripadalo mi nesnesitelne, ze svet je tak plnych stejne tak krasnych, krehkych deti, ktere nikdo nechce, nebo nekdo ublizuje.  Vzdy jsem nesla s sebou vzpominku na sveho "dvojce".  Kdyz jsem se narodila ja, narodil se taky chlapecek.  Byli jsme v nemocnici jedine deti.  A jemu "nikdo nechtel, za nim nikdo nechodil" a maminka strasne touzila vzit i jeho a odejit s nami obema.  Tak cely zivot premyslim jak asi dopadl a kde je.  Taky jsem vzpomela na sve sestrenici z druheho kolena, ktera zemrela pri porodu, asi za pritomnosti sveho muze.  A tomu diteti jsem taky litovala, protoze i kdyz ma tatinka a prarodice, ktere ji maji moc radi, jeji narozeni, ktere melo byt radostne a s ni jako stred pozornosti, bylo poznamenano te strasne ztraty a to, ze svou matku nikdy nepozna.  Toto udelat Jasonovi jsem se celkem bala, a budu hodne rada az budu zase zcele zdrava.  Chce to jen cas.  A taky jsem plakala na Kit, protoze ten nas kun, ktery nejaky hrozny clovek strelil a ani nezabil byl jeji hribe.  Mam pocit, ze zivotu kolem zvirat a lidi, kteri je rozumi, ze zvirata funguji mentalne jako deti... stari ditete zalezi na druhu a na jednotlivce.  Ale hodne druhu ma omezene pameti.  Kone, ale, maji slusne pameti a to hlavne pro vztahy pratelske a rodinne.  Byl to vice nez rok potom, ze Trisca videla strakateho kone a verila, ze jeji hlavni bohyne, moje maminka, konala zazrak a znovu ho uzivila.  Kone byli s chudakem Manitou nez ho maminka konecne nasla a mohla ukoncit jeho trapeni, tak muselo to byt pro ne strasny.  Kratce po tom, stari dohnal dobreho kamarada me kobyly a bylo nutno i jeho zastrelit.  Syn me kobyly byl pujcen jineho rance, a mamka rekla, ze jeji uvitani, kdyz ho znovu na jare spatrila, bylo az bolestne... "Asi si myslela, ze i jeho uz v zivote neuvidi."

Je mi to divne pouzivat stale termin "ranc", ale v cestine nemam nahradu.  ("Farma" to neni.  Farmari jsou zemedelci a ranceri jsou pastevci a nejsou si tak vzdaleni jako Kain a Abel, ale neco v tom tam je.  V horach, odkud pochazi Jason, kde je zemedelstvi z nutnosti jine, "ranceri" jsou ti lide z Kalifornie, kteri si na neco hrajou, a bylo mezi nami dost nepochopeni a urazene city nez jsme velmi podrobne probrali vyznam slov a chapali co znamenaji v ruznych mistech.)  Tady je to obcasne termin.  Casto se pouziva "place", ktere ma cesky vyznam "misto", ale neni misto jako misto.  Kdyz to ma vyznam "ranc", pouziva se jiny, tezsi duraz a dlouhy "a" (tudiz "ej"), takovy mluveni "velky M", i kdyz jsem to tak nikdy nevidela psano.  Misto s velkym "m" je velmi hluboce prociteni vyjadreni.  Ma to podtext rodiny, ktera tam patri, je to jejich Misto a cast jejich rodiny i jednotlivych dusi.  Vyjadruje to historii a spjatost lide a teto cast zemi.  Velke pismeno se pouziva, kdyz se pouziva spojeni Kormanovo Misto, nebo to Misto uvnitr naseho Mista, kde hledame strepiny, Akinovo Misto.  Obcas se to zkracuje na Kormanovo.  Kdyz clovek mluvi o svemu ranci, rika To Misto, Domovske Misto, nebo Nase Misto.  Vyjadreni typu Kormanovo se taky pouziva ve meste, ale tam je to zkraceni Kormanuv Dum.  Misto je cela rozloha rance, vsechno co clovek je ochoten branit za svoji, spolecne s jeho minulosti a lide z rodiny, ktere tam byvali.  Dalsi slovo je "spread", neco jako "rozlozeni" nebo "rozprostreni".  To vyvola predstavu fyzicka cast rance od hranice k hranici.  Treti bezne slovo je "outfit".  To slovo znamena neco jako "skupina veci, ktere jsou k nejakemu ucelu potreba".  Tak to muze byt kostymek se vsim vsudy, vcetne boticek.  Pouziva se to pro auto, vetsinou pick-up, asi protoze je nakladni a melo by tam byt veci na prvni pomoc, na vytazeni auta z blata a oprava nepojizdnich aut a potrebne veci kolem ranci a pusku a sekeru a dalekohled a vubec.  Nazev pro ty lovecke vudce, o ktere jsem minule pojednala je "outfitter", ten, ktery sezene vsechno potrebneho.  No, a outfit jako ranc vyvolava predstava ploty, studny, ohrady, auta, krmeni, zarizeni, kone, kravy, sedla, vsechno, co je potreba, aby ranc fungoval.

Silvestr jsme stravili u jednich kamaradu.  Myslim, ze je to mene prozivany svatek tady nez v CR.  Nevim o nikomu, ze by slavil ohnostroji (i kdyz tusim, ze tak slavili u babicky ve Vancouveru v Kanade).  My jsme se podivali na pujcene video, rekli si hezky novy rok a sli tise spat.  Vim, ze nekdy se usporadaji velke mejdany, ale jinak je to docela poklidny svatek.

Hned cestou z Missouly po Vanocich Jason nam zachranil zivot.  Jel pred nami pick-up (osobni, nezastresene nakladni auto) ktery vezl dve velke pneumatiky od traktora.  Tak Jason jel pozvolneji nez by mozna jinak jel, aby pick-up mel hodne mista.  Pak najednou uprostred silnici v rychlosti vzal vitr jednou pneumatiku a vyrval ji z pick-upu a nam do cesty.  Ja jsem si neuvedomila co ten clovek veze a stalo se to tak rychle, ze to vypadalo jakoby ten obrovsky gumovy kruh, vyssi a sirsi nez to auto, se jen tak vysublimoval z cerstveho vzduchu.  Neuveritelne i hruziplne videni.  Parkrat to poskakovalo po silnici, pak spadl do vykopu.  Meli jsme dost mista, ze kdyby nekdo jel za nami prilis blizko (nejel vubec, ale kdyby ano, tak nespise prilis blizko), nemuseli bychom tak zabrzdit, aby do nas narazil.  Proste cas a pohoda.  Zastavili jsme a ten clovek, ci to bylo, prisel k nam a v ocich ho bylo videt, ze vedel, co by ho asi cekalo v aute, ktere by do te pneumatiky narazilo v rychlosti.  Prvni jeho slova byla:  "Jeste, ze jste nebyli blizko!"  Jason ho pomohl znovu nalozit a on tvrdil, ze uz domu nema daleko, tak snad dojde.  Nechal nas predjet a opet si dal na ceste.  Byl to mimochodem na reservaci a mel indianske rysy.  Kdyz jsme koupili Holuba, jeste nez jsme to odstehovali z mesta, prodali jsme vsechny "krabice se snurami", aby nam tam nestrasili... pracku, lednicku, susicku, klimatizaci, stale mame troubu, topeni a ohrivac vody.  Clovek, ktery prijel pro klimatizaci, mel indianske rysy (totez zena s nim).  A my tri (my a zena) byli tissi, nejisti lide jine barvy pleti, zatimco on byl prijemny a pratelsky a zpusobil, aby vsichni se uvolnili a prestali se chovat jako cizi psi... a bylo mi ho lito, i kdyz to neumim presne vyjadrit.  Jeho prace bylo nalozit klimatizaci, nikoli delat saska (ne, ze by saskoval, ale proste byl velmi vstricny a usmevavy a vubec), aby se mu nebali bila detska, a pritom trochu musel.  A premyslela jsem jak casto to musi delat, a jestli mu to neprestava bavit.  "Ach, jo, zase se boji a musim je presvedcit, ze neni ceho!"  Udelal to mistrovsky, opravdu mistrovsky, a behem par minut, vsichni jsme si spolupracovali vyborne a ja jsem s tou zenou (ktera byla ze zacatku tak ticha a neduveriva jako my) vymenila pratelsky usmev, ktery hodne rekne beze slov.  Problem je v tom, kdyz vidim cloveka jine barvy, vim, ze on taky vidi cloveka jine barvy a sice vim, ze ja mam par indianskych kamaradu, ale nevim co mysli on, jak reaguje na barvach.  A proto se bojim a jsem neduveriva, a pokud jeden z nas nebude dat s tim tu praci a to nebezpeci, ze bude vstricnejsi treba nez by byl se cizim clovekem stejne pleti a ukonejsil nejistoty, budeme oba jen koukat a premyslet co asi premysli ten druhy... hruza a bludny kruh!  Ten clovek byl mimochodem technicky genius.  Ten pristroj byl obrovsky i silene tezky a technicky na to nestacili dva muzi a dve zeny bez specialnich pristoji.  Ale on proste se podival... na to a jeho pick-up a na odpad, ktery lezel po zemi, a dirigoval, kdyz kousek dreva tady, a snuru sem a muzi zvednou a zeny tlaci sem... a slo to jako kouzlo.  Myslim, ze jsem v zivote nevidela tak obrovsky, prirozeny, inzenyrsky talent.  A jeste do toho, musel nejdrive uklidnit pomocniky, ze nikdo nikoho nezakousne, a to velice uspesne, nenucene a prirozene.  Myslim, ze mozna jedina spasa sveta muze byt barvy pleti tak namichane jako barvy vlasy.  Kdyz vidim blondateho cloveka, nenapadne me, ze vidim nekoho "jiny" nez jsem ja a neresim, jak on asi reaguje na mych "cizich" hnedych vlasu, protoze mam blondate pribuzne.  Kdyz budu mit cerne a snede a zlute pribuzne a budu vedet, ze je maji vsichni ostatni taky, nebudu se bat, ze nekdo cizi ve mne vidi nepritele, protoze ma zrovna jinou barvu nez mam ja.  Nemusimemit vsichni stejnou barvu, staci, kdyz se nam bude zdat nepodstatne k rozliseni skupin.

Pocasi je jako obvykle divne.  Potom, ze zima zacala tesne pred prosinci a to pekne studene, meli jsme jeden ze tri lednu v zapisovanych dejin, kdy teplota zustala porad nad -17 stupnu Celsia.  Docela hezka obleva.  Pak v unoru, odjeli nasi, aby tatinek mohl prezentovat na konferenci ohledne tetrev a navstivili babicku a kanadske odvetvi.  Jsme s Jasonem hospodarili sami temer dva tydny a jeden ten tyden byl hezky studeny.  Teplota spadla rychle az dosahla oblibena -34 C, pak pomalu vylezla zase nahoru.  Byli jsme uspesni... nepraskla voda v dome a zajistili jsme vodu pro zvirata.  Zlaty rozhlas, ktery nam dal vedet, ze to prichazi, protoze je nutne nechat teci vodu celou noc, kdyz jsou takove mrazy, aby nic neprasklo a prvni spad byl tak nahly, ze bez varovani, nestihli bychom to.  Jinak, meli jsme  jablka a pomerance v izolovane krabici v predsini a z nich byla ledova koule.  Museli jsme je nahonem snist, nez rozmrazly a staly se z nich kase.  Bylo to trochu jako husta, ovocna zmrzlina.  Celou dobu, jsme byli prilepeni k rozhlasu, jake mame ocekavat teploty a kdy ma prijet obleva.  Ale netrvalo to dlouho.  Jason mohl lyzovat hodne v prosinci, ale jinak bylo mozna jen dva tri dny.  Sice kazdou chvili snezilo, ale kombinace vitr a obcasne teplejsi teploty ujistila, ze nebyla nikdy souvisla vrstva.

Slyseli jsme, ze meli jste hodne narocnou zimu.  Obcas ty zpravy byly mirne ostychave, protoze absolutni teploty byly tam vyssi, ale to na narocnost zimy nehraje roli.  Jednak, Moravske zimy jsou znacne neprijemnejsi pri vyssi teploty, kvuli vyssi vhlkosti vzduchu, ale hlavne, dulezite je to, jake teploty snasi infrastruktura.  Nam se nic neprasklo, tak meli jsme pohodovou zimu.  Tady je vsechno prizpusobeno na to, ze se bude obcas priblizit -35 C, a tak, kdyz to neni na dlouho, normalne se to da vydrzet... a potom se to hezky povida, az se otepli.  (Tatinek mi ukazal docela normalne vypadajici fotku jak stoji rano v pastvine mezi domem a ohradou kone, po zemi trochu snehu, a reagovala jsem asi tak:  "No, aha, mm." a pak mi rekl:  "Musel jsem to fotit, zrovna jsem videl na teplomeru -41 C, a chtel jsem udelat snimek jak takova zima vypada, protoze jsem jeste tak nizkou hodnotu na teplomeru snad nevidel."  To bylo behem nasi posledni zimy na Morave.)

Meli jsme s Jasonem jedno dobrodruzstvi behem ledna.  Nelze Holuba velmi uspesne a usporne topit, ale pocitali jsme s tim.  Osobne jsem tvrdila, ze teplo nevyzaduji, ale nechci mit doma krusnou zimu jako za mladi.  Bylo to tehdy zajimave, ale stacilo to.  Tak, obzvlast po te studene prosinci, neprekvapilo nas, kdyz nadrz s propanem zacala vyprazdnit uz v lednu.  Pak jednou jsme se probudili a zadne topeni.  Byl patek, stav propanu byl nizky, tak jsme to brali, ze jsme to nechali prilis dlouho.  Zavolali jsme do Malty, tam chteli znat procento zbyvajiciho propanu a slibili, ze prijedou pristi tyden.  My jsme nic nerekli, protoze vedeli jsme, ze je to nase povinnost hlidat stavu a ze v zime, muze je to znamenat i zivot jet, kdyz nejsou dobre podminky.  Nechteli jsme, aby museli zaplatit oni za nase nepozornost.  Oni, naopak, ze stavu propanu vedeli, ze mame jeste teplo (protoze meli vetsi zkusenosti nez my) a protoze vedeli, ze nam neni zima, neresili to.  Tak kdyz konecne prijeli, sice nam dali plno propanu, ale taky nam museli rici, ze problem neni tam, ale ze se nam neco pokazilo v topeni... velmi antiklimaticky.  Nastesti, spravne odhadli co to je, tatinek mel cestu do mesta, jedna pani tam, ktera bere topeni pro odlehle rodiny hodne svedomite (malem zachranila nasim zivot, kdyz meli loni problemy s topeni oni) nam pracne sehnala presne spravnou nahradu a meli jsme opet teplo raz dva.  Trvalo to neco pres ctyri dny a celou dobu jsme videli jak klesne u nas teplotu.  Konecna hodnota byla -1 C.  Hezky na to bylo, ze jsme si mohli uvedomit, ze nase topeni opravdu staci a i kdyz neni v Holubovi v zime velke vedro, taky neni zima, protoze zimu jsme meli sanci ozkouset.  Ze zacatku, bylo to dobrodruzstvi, ale ke konci to trochu ztratilo sve kouzlo.  Bylo to porad snesitelne, ale vedet, ze nevime jak dlouho to protahne, kdy se to nesnesitelne stane, a ze at je to snesitelne nebo ne, nemuzeme s tim nic delat bylo trochu tizive.  Ale nakonec to dopadlo idealne.  A podle mamce v tech netopenich loznic, ktere jsme meli behem stredni skole, byly teploty az -10 C, tak jsme byli stale na tom lepe.  Vsichni nam varovali jak nam bude silna zima ve starsim pojizdnim dome bez vetrakem rozhoneneho topeni, tak bylo hezky zjistit, ze je i pri -34 Holub utulny a snesitelny.  Castecne diky tomu, ze mame prave, kvalitni ceske periny (diky, diky, Lenko!)  No, a meli jsme stesti, ze kdyz nam to topeni pokazilo, nebyly obzvlast velke mrazy.  Priste, budeme chytrejsi.

Na jare jsme meli taky zaplavy, ale tady to je vetsinou duvod k radosti.  Zacalo to kdyz odtahl vsechen snih.  Nejzvlastnejsi bylo to, ze propasti (o ktere jsem drive zminela) plne tajiciho snehu, zpusobili "prameny".  Bylo jich alespon ctyri mezi domem a Holubem.  Z jinak nepatrne direcky ve svahu proudilo prudke potoky, ktere tekly silne alespon den.  Pusobilo to divne i malinko strasidelne a vynesla z sturmych, tezkych, jilovitych svazu zaplavu pisku, taky zvlastni.  Nasli jsme u jeden z nich colka.  Byl studeny a suchy, tak jsme ho ohrali v ruce a pokropili.  Parkrat jsme se na neho podivali a tvaril se dobre, ale pristi den byl mrtev.  Asi jsme ho meli vzit do sklepa a posilit rozinkami a mletym hovezim, dokud nebyl malinko teplejsi.  Mamka si mysli, ze prespal zimu v kopci a zaplava ho vysplachla.  Normalne, pokud budeme mit odtok... pokud budou potoky a vodu do nadrze, zpusobuje to snih, nebo nic.  Dest normalne se jen dostane do pudy a neodtece, i kdyz je prudka.  Snih letos hodne pomohlo stav nadrze, Square Creek (podle velkorance z 19. stoleti, Square, protoze meli cejch ctverec), ktery v minulych  dvou let (a mozna jeste dele) pouze dvakrat kapal, se pretekl a jedna noc, kdyz jsme sli domu k Holubovi, videli jsme, ze Timber Creek ma plne cele udoli, dobry kilometr... podle Jasonovi, sirsi nez Svratka, ale uzsi nez Vltava.  Neskutecny!  Normalni koryto nema asi ani metr.  Vypadalo to po mesicnim svitu jako kouzlo a rano uz bylo jen silny proud, ktery presahl koryto.  Square Creek prestal teci, ale byl to dlouho... tyden, mozna? a Timber Creek pozvolna opadal... v tom prudce prselo, pres 3.5 cm.  To je pro nas nezvykle moc desti, ale normalne by z toho tekly potoky, kdyz vubec, tak den dva.  No, ale jak byla pekne pripravena puda, tak potoky se opet preplavily, opet se plnilo na nekolik hodin udoli od Timber Creek a zase nekolik tydnu... a ted tento tyden se to opakovalo.  Opet silny dest.  Porad tece Square Creek, a rekla bych, ze letos tekl mozna az tri tydny a Timber Creek uz tece druhy cely mesic s tim, ze prestal mozna den tri za cele to obdobi.  Bude voda v nadrzich, bude voda v pude pro travy a nejen letos, ale nadpracovali jsme stesti na nekolik let dopredu, kdyz se vsechno dobre pujde.  (Mimochodem, jedna z mist, kde jsme uvazovali, ze zaparkujeme Holuba se silene zaplavalo, tak to jsme odhadli spravne!)  Rekla jsem Jasonovi:  "Normalne si musi lide vybirat, jestli budou bydlet vedle travnateho udoli, potoka, nebo reky, ale u nas se strida vsechno, chce to jen trpelivost!"

Ta vysoka voda trva tak kratce, ze je vzdy tezke uverit, ze kdy bylo.  Sla jsem jednou se podivat na jalovice a musela prebrodit Square Creek.  Byl siroky a po lytkach.  Musela jsem jit pomalu a dlouho a porad jsem se bala, ze zklouznu v blate, na trave, nebo vkrocim do diry a proud mi strne s sebou.  Hruza.  Dva dny potom, stala jsem na kopci nad stejnem mistem a divila se jak bych to ted klidne prosla suchou nohou.

Ted ma cele okoli strasne mokre jarni snehove bouri s pres 37 cm snehu.  V rozhlasu vsem varovali at zustanou kde jsou, a kdyz musi cestovat, at jsou si jisti, ze nekdo vi kam, kudy a kdy, a aby ho dali hned vedet, jak se v poradku dojedou.  Zatim to stalo ctyri lidske zivoty a nezcetnych telecich... dokonce je to v narodnich zpravach, a tem jsme normalne uplne ukradani.  Ale je to vsude kolem a nam to nestihlo.  Tak litujeme tem, co s tim bojujou a prejeme je uspech a jsme hodne vdecni, ze nam to tentokrat dalo pokoj.  My jsme z toho meli jen prudce studenejsi teploty, vitr a v te jedne noci prudky dest.  Proste stesti.

Jsme s tatinkem nedavno rekli, jake je stesti rozhlas.  Ten druhy dest prisel po nejhezcimu jarnimu dne, ktery se do te doby objevil.  My jsme vedeli z rozhlasu, ze od vecera mame ocekavat nizsi teploty, prudke deste a mozna snih a to vsechno ma trvat tyden.  Tak cely den jsem hledala stopy, ale nic.  Tlak nebyl nijak divny, zvirata byla v pohode, svitilo slunce, vitr nefoukal.  A rekli jsme s tatinkem... predstav si, pred sto let... clovek ma po dlouhe, studene, cerne zime, nikoho nevidel, uz nema cukr, mouku, trochu veproveho, mozna ma malo jidla vubec a nezcetnych jinych drobnych potreb, napr. hrebiku... a v tom ten nadherny den, kdy tak nadherne, teple sviti slunce a vsechno se probouzi a protahne, tak "Pojdme, mamko, zaprahneme koni a jedeme do mesta..."  A do vecera jsou na puli cesty, daleko od vseho a v tom zvedne vitr...  kdyby se tak prselo, tak by se, v nasich jilovitych cestach, zustali stat alespon tyden, a pokud do toho mokry snih, zadny ukryt pred vetrem, bez jidla...  Tak jsme si konstantovali, jak to mame dobre, ze je ted na cestach sterk, tak jsou rychleji pojizdne, ze jsou ted mosty, ze preci do mesta se dostaneme za dve hodiny (kdyz jsou dobre cesty) a ze mame nejakou predpoved, co mame zhruba ocekavat.  Vubec nelituji, ze tady nebydlim za "starych casu".  Je to zazracna doba a mame ted proste vsechno dobreho.  Nase cesty jsou stale neprojizdne za hlubokem snehu (jak kdyz zemrel dedecek), ale to je hodne vzacny jev, a kdyz je hodne blata.  Tak kdyz dest narazil v noci do Holuba jakoby chtel rozmackat cely svet, lezela jsem a premyslela a doufala, ze nebudu jako ty pitome jalovice, ktere vzdy rodi pri nejhorsi mozne pocasi.

Nez prislo ochlazeni kvuli te hrozne bouri, ktere nam zatim dala pokoj, bylo celkem vedro, tak jsme schovali periny a vypli topeni.  To nam vydrzelo jednu noc.  Koupila jsem dobry teplomer a zacala sledovat teploty v loznici, protoze miminka jsou citliva na extremni teploty.  Teplomer hlida namereni minimum i maximum a ten tyden to byly 11.5 a 26.7 C, ani ne 24 hodin od sebe.  Ach jo!  Miminka vyzadujou, podle vyzkumu, teploty mezi 20 a 22.2 C.  Nase proste bude muset byt odolnejsi, protoze jsme svedomite delali vsechno co dokazeme podle vsech dostupnych pramenu ale teplotu nedokazeme ovlivnit temer vubec, ani v Holubovi, ani v hlavnim dome.

Malem jsme prisli o studnu, na jihu v Shotgun, kde jsme vymenili cerpadlo a sehnali novy agregat a budovu.  Byl tam vetrak, ktery mel fungovat pri vyssi teploty, ale pokazil se a nevetral vubec.  Tak se tam dosahl silene teploty, ktere rozpustily izolaci v budove.  Nastesti nic nechytil.  To se stalo v lete jednomu ze sousedu.  Prisel o studnu, agregat, budovu, cerpadlo, asi strasnych penez, ale okomentoval to: "Mel jsem kliku.  Byl to po desti a nechytila prerie."

Pred nejakou dobou, Jason mi slibil jizdu k Akinovych, abychom hledali strepiny a trhali karentenni plevely.  Strasne jsem se tesila, ale porad byly zaplavy.  Akinovo je na jih, tak smerem od lidi a cesta tam je jen kolejnice a je projizdne jen kdyz jsou suche potoky.  Pesky nebo ctyrkolkou by to slo, ale ty jsem uz nezvladla a mela proto slibenou vyjizdku autem.  Kdyz prisel domluveny den (s tim, ze ma dalsi den zase prset a zaplavat), zbyl jen par centimetru blata misty, tak vsechny jsem presvedcila, ze by to slo, i kdyz si nebyli tak jisti.  Samozrejme, ze to neslo, auto se uplne uvizlo (nastesti to misto je hned pred domem) a muselo se vytahnout velkym traktorem.  Strasne jsem se stydela, ze se kvuli me rozmarnosti se tak plytval benzinem a bylo mi hrozne, ale vsichni byli tak chapavi, ze me to utesilo.  Zacala jsem chapat ty zeny, ktere "musi do mesta".  Mne mesto a lide a kino a vubec nijak nechybelo, ale v pozdnem tehotenstvi jsem zustala temer pouze v Holubovi, v dome a na ceste mezi nimi.  Prevzala jsem vareni, abych neprestala byt uzitecna, kdyz jsem se netroufla na koni (mamka jezdila a pracovala az ke konci se mnou a se sestrou, ale nikdy jsem o sobe netvrdila, ze jsem tak tvrda jako sva maminka).  Hrozne dlouho jsem nebyla dale, nez kam jsem dobatolila pesky a to nebyla zadna slava.  Tak jsem se tak tesila byt nekde jinde a videt neco jineho, ze to bylo neprekonatelne.  No, jo.  Jeste jsme nebyli.  Az muze Zora na delsi dobu ven.  Zatim se ji nelibi klokanek (myslim, ze je to na ni velky), ale hned jak to bude snaset, tak se pesky vyrazime do terennu a nebudeme se hodne dlouho vracet!

Jaro je cas telat a vsechny radosti a smutky co to prinese.  Z jalovice zbyde ted jedna.  Jen jedna o svemu teleti prisla, pres to, ze je nekdo kontroloval kazdy dve az ctyri hodiny dnem i noci.  Mamka si mysli, ze to dost mozne narodilo jiz jako mrtve.  Bylo to srdceryvne jak stala u neho Roundhead, posmutne do neho strcila nosem a truchlive bucela.  Bylo to jejich prvni tele, tak asi moc nechapala o co jde a o co prisla, ale temer tyden se ho snazila povzbudit k zivotu.  Zajimave je, letos i loni byla jedna jalovice, ktera mamce zdala "oskliva" a obe byly jediny (zatim), ktere mely ten rok mrtva telata (mezi jalovicemi).  Mezi dospelymi kravami byl dalsi narozen asi mrtev (4-leta).  Meli jsme mokry snih (zabijak telat) jen sotva hodinu, ale vzal to jednoho tele.  Ta matka mrtvolu hlidala pres tyden a porad (mesic) vzpomina a truchli.  Ta byla hodne dobra 4-leta krava, ktera mela akorad smulu.  Zatim je dobra cena telat, tak mamka si necha vsechny kravy jak to jen trochu jde a necha si minimum novych kravicek, protoze ty se daji prodat vysoce a bude dva roky nez budou mit prvni, ted drahe tele.  Jak budou ceny klesat (a jiste budou klesat), pak bude prodat vsechno co se nezda ze starsich a nechat si kazdou peknou jalovickou.  Proto je stale a bude  jeste nejakou dobu stado nespickove kvality, protoze to nechal dedecek, jako vsechno, zchatrat.  Kdyz je krava spatne "nastrojena", tak nemuze u ni kojit novorozene.  Starsi tele nema problemy, ale pokud umre hned hladem, malo to pomaha.  Takze, nasi projizdi stado temer denne, prihoni hladovych novorozenat a jejich matky k ohrade a par dny hlidaji a pomahaji a dokrmi dokud tele na to nestaci sam.  Tech bylo mozna tri, ctyri uspesnych pripadu.  Casto, maly je tak hladovy a unaveny, ze tatinek musi jit ho ukrast ctyrkolkou, zatimco mamka prihoni kravu.  Maji ted taky tele, ktere ma dobrou matku, ale do neceho studeneho spadlo, tak potrebuje cas se vzpamatovat.  (Rozchodilo to v poradku.)  Jedna 5-leta a jedna 10-leta krava jsou bez telat, tak mamka podezriva, ze je ztratily, ale nevi to jiste.  Kdyz nehlidaji mrtvolu, tak kojoti sezerou kosti, kuzi a vsechno, a neni poznat, ze kdy existoval.  Jedna krava bude nejspis hledat novy domov.  Nasi videli, ze bude mit problemy krmit novorozenatko, tak ji peclive hlidali.  Ona sveho telete opustila, a pokud se to nenarodilo jiz mrtve, tak zaziva a pak se snazila ukrast starsiho telete od jine kravy.  Kdyz je najdou zive, tak je kojoti tak radi udrzujou jak to jde, i nekolik dnu, aby meli stale cerstve maso a to _neni_ pekna smrt pro drobatko, ktere nikomu nic nikdy neudelalo.  (Nasi nasli pak telo, tak je jiste, ze opustila sveho telete a nechala ho umrit hladem a kojoti se nic nezavinili.  Je zvlastni, ze ho tak dlouho nechali, protoze ta dve tela, ktera nasi nasli drive nenechala po sobe ani stopu krve, hned jak je prestaly hlidat truchlive matky.)  Tak je ted v ohrade taky to "ukradene" tele s matkou, aby si mohlo udelat jasne v hlave ci je.  Protoze kravy jako ostatni savci daji mleko podle toho, jak se to pouziva.  To tele se kojilo u obou a mohlo by zpusobit, aby obe prestaly dojit z nedostatku pouziti a co potom?  Ta krava potrebovala loni pomoc se svym novorozenatkem, ale letos se nejspise svuj osud zapecitila.  Dancie ma hezkeho, hnedeho bycka a malo mleko (hodne pro neho, ale malo co zbyde pro nas).  Mamka uvazuje o koupe novou dojnou kravu, protoze je to hrozne stresujici pro kravu, ktera byla cely zivot divoka krava prerii se muset preucit na dojnou, a stejne, vetsina z nich nemaji na to dost mleka.  (Koupila mladou Svycarskou hnedkou.  Jmenuje se Hanna a bude spolecnice pro Winter a pak po ni prevzit prace.  Jmenuje se podle pisnicce o "dlouhonoha Hanna z Montany".  Tak to je konec linie po Autumn, jejiz pohreb je jeden z mych prvnich vzpominek.  Ale Winter je prilis stara, nahradu potrebujeme ted.  Z toho soudim, ze mamka s nami pocita, protoze plnokrevna Svycarska hnedka da prilis mleko i na ctyri lide.  Jeste jsem ji nevidela, protoze jsem jeste nebyla moc venku, ale pry je hrozne hezounka a stydliva.)

Ty starsi kravy jsou polodivoke a nemaji rady pomoc se svym telaty, i kdyz to potrebuji.  Nektere jsou ochotne napadnout kone.  Chance utika (chytre, maji pevne, kostnate hlavy), ale Trisce to ani nenapadne.  Trisca je jedna z vubec nejlepsich koni na praci s kravami, ktere mame.  Mamka tvrdi, ze je to tim, ze je jedna z nejlinejsich.  Sikovna prace s kravami se skladuje z toho, byt na spravne miste v spravnem case a pohybovat usporne a presne, ani moc, ani malo.  No, a podle mamce, spravne liny kun prijde na to, co je treba a dela vsechno spravne poprve, aby nemusel zbytecne opakovat.  Trisca nejradeji vlece jako snek v takovem krasnem, urozenem polosnu jako nadherna dama.  Ale s kravami, je to dablice.  Ona si bere kravy jako osobni urazku... jejich existence nuti, aby musela nekdy pohybovat rychle a sebemensi prestupek od nich ji namicha az hruza.  Kdyz na ni jezdil loni Jason, zastrehla jsem, kdy rozhodla, ze jedna krava nejde jak ma.  Priskocila s usima dozadu a pak jeste nekolik minut hodila obliceje a snazila se dostat (poradne velkou!) hrst cerne srsti z jazyku.  No, a ted, kdyz ji a mamku napadla nedavno jedna hodne zdivocela krava, postavila si Trisca na zadni jako Lipican a prastila ji do tvari kopyty, dokud ji to nepreslo.  Zvlastni kobylka!

Nasli nasi dvoje dvojcata.  Obe jejich maminky je chteji a zvladaji mleko.  Je ale problematicky uhlidat dvojcata.  Kdyz jsou mala, toulaji po jinych kravach a kdyz jejich maminky nejsou dost opatrne, ztrati je.  Prvni krava toto uvedomila a hlidala, az byla uplne mimo z toho.  Druha byla spise zmatena.  Delalo ji problemy chapat jak to, ze jejich dite zaroven koji a zaroven buci hladem.  Tak nasi je dali samy do stare pastvinecky praprababicky, aby je jine kravy nezmatly.  Chytrejsi krava byla vdecna.  Ona ma bycka a kravicku, takze kravicka bude jalova, ale je to celkem jedno, pokud bude stejne na vykrm.  Zajimave kravy, na rozdil od lide, maji pouze jeden "obal" pro dvojcaty a samci hormony prebiji samici a kravicky nevyvinou spravne, kdyz maji dvojce bycka.  Druha dvojcata jsou droboucke identicke kravicky.

Nasi odvezli dnes Bongo.  Mamka je z toho smutna, ale to je zivot.  On je, tusim, starsi bratr od Sailora.  Kupci nechteji telata, ktera maji velky podil dojneho plemena, protoze vypadaji jinak a vyviji jine rychlosti... chteji skupinu telat, ktera bude co nejvice homogenni, aby mohla byt pripravena na porazku stejnym zpusobem a stejnou rychlosti... ne aby kazdy kus mel vlastni dietu a zachazeni.  Tak z toho duvodu, vetsinou si je nechame na vlastnim stolu.  My mame jen ten jeden kus, pripadne dva, tak muzeme je pripravit "dokonceni" jak vysitou.  Myslim, ze odvezli s nim i kulhavy byk.  Kulhavy byk s nami jeste nejakou dobu bude, ale je zkusenejsi co se tyce jizdy autem a oni jsou strasne velci kamaradi, tak mamka chce, aby se Bongo nebal na posledni ceste.  Byci se normalne, kdyz nemaji pracovni sezonu, radi kamaradi mezi sebou.  Ale kdyz je jeden zraneny, pak ho s oblibou mlati.  Tak nas kulhavy musel opatrne je vyklidit z cesty.  Kdyz mohl chodit dost, abychom ho dali do pastviny s Bongem, byl velice rad, protoze Bongo, jako vul, nemel zajem o to, aby nekoho mlatil.  Hodiny stali spolu pod topoly a navzajem cistili tvare, chodili spolu na krmeni a bylo je dobre.  Kulhavy byk je neuveritelny.  Jeho noha je na trisky, ale infekci ma pouze trochu povrchni.  Pouziva zbytek nohy jako hul, chodi i bezi, trochu mu vadi, kdyz mu mamka ranu cisti a dizenfikuje, ale ne tolik, aby se zlobil nebo to dlouho pamatoval a netvari se, ze mu to boli.

Kojotu se docela odebralo na podzim a v zime.  Lovci nekolik zastrelili.  Nekolik se odchytali do pasti a parkrat letel okresni vrtulnik s odstrelcem.  Ty v pastich se, nanestesti, museli vyhodit.  Kojot ma nejkrasnejsi kozesinu, kterou jsem v zivote videla a kdysi pred padesati lety ci vice, nase chytra vlada je infikovala prasivcem... coz znici kozesinu... a zpusobuje hnusne trapeni, coz nikdo by niceho nepral.  Cista pitomost.  Kazdopadne, stav je asi tak v poradku.  Jsou casto videt a hodne slyset a obcas se priblizujou k dome a mrsiny a tak zmiznou jako pri kouzle, ale primo k domu nechodi, a daji pokoj psum, kockam a zivych telat.  Je kojoti fenka ted v konske pastvine u domu, ktera ma nespise mladata.  Nasi ji vidi casto a chodi mezi telaty, ale ta ziva da pokoj, tak ma pokoj i ona.  Kdyby nasi psi toulali, urcite by je kojot zabil, ale to by bylo spise jejich chyba.  Ale jednou kojot se snazil tak ziskat jednu nasi fenku (jinou ted mrtvou), ze musela se schovat mamcinem konem pod briskem.  A to uz je drzost!  Mimochodem, to tele, na ktere jsme narazili loni, kde kojot plizil u nich a porad rusil kravu a nutil ji branit, tak aby tele nemohlo kojit (s tim, ze casem umre hladem, casem krava prestane hlidat telo a pak budou hody), prezilo.  Prisli jsme tak tak vcas.  Ale kdyz se prodala na podzim, byla stale polovicni co ostatni, neduziva a vypadala jako sirotek.  Hluboce ji ty prvni hodiny hlady poznamenaly a nikdy to nedohonila.  Toho chytraka asi nekdo odstrelil, protoze takove problemy se letos neopakovaly.  Zbyde po porodu dost odpadu pro kojoty a nikomu to nevadi, kdyz to berou.  Tusim, ze tim se docela dost zivi kojotata v konske ohrade.

Mame orli par v Square Creek, ktery jeste nikdy nemel mladata.  To je asi dobre.  Pri hodne vysokych stavech zabijou orlove telata a jelenci, ale to nejspise nehrozi.  Ale nechce je moc, aby vymytili tetrevy a tetrevy maji ted nizke stavy a potrebuji se zotavit v klidu.  Tak je asi idealni neplodny par, ktery bude vyhanet jine orly a nezpusobit dalsi... ale jsme lidi, tak jsme docela zvedavi, jestli se je to pak letos podari a i prejeme je stesti, jen doufame, ze to tetrevy prezijou.  (Mamka ma pocit, ze videla orlata, ale neni si jista.)

Mame v topolech v Timber Creek pod Holubem dikobraza.  Videli jsme ho tu a tam celou zimu.  Je neskutecne roztomily a tlustoucky.  Doufame, ze ho topoly prezijou, protoze maji vhodne podminky pro obnovu mozna mene nez jednou za stoleti, takze kazdy, ktery odumre je velmi citelna ztrata.  Ale je to tak roztomile zviratko... kdyby jen zralo opatrne...

To je taky hlavni problem bobru.  Bobri, narozdil od lidi, jsou schopne udelat funkcni prehradky v potocich.  My je musime postavit nad svahem (z toho jsou ty nadrze).  Kdyz je mame dole v potoce, znici se prehradka i potok.  Tak by bylo hezky je mit... znamenalo by to, ze jeste neco z vody by se zadrzela u nas a netekla do Mississippi, kde ji jiste stejne nepotrebuji.  Jenze, potvory zabijou topoly.  A kdyby je alespon zrali!  Ale ne, zerou vrby, a tech je vice a lepe se obnovujou, a topoly kacaji, protoze je to bavi slyset jak padnou a nechaji je lezet.  Kacaji je vsechny.  Nastesti, trochu dratu kolem kmene je odradi, tak musime dat kazdy topol, ktery si chceme nechat, sukynku.  Ale je to pracne.  (No, tlusty bobr ted plave v Timber Creek, tak uvidime.  Jsme nadseni a zaroven...)

Jason na podzim zabil sveho prvniho chrestyse.  Myslim, ze to stale lituje, i kdyz chape, ze to bylo nutne.  Bylo mlade, coz znamena ze neni videt, neni slyset (nove chrestitko nevyda zvuku), je smrtelne jedovaty, a byl hned u Holubovi... kde musi Jason kazdou chvili plazit po zemi a delat ruzne opravy a tak.  Ale bylo to krasne zviratko a nechovalo se nijak agresivne, tak se nam ho zabit nechtelo.  Vysvetlila jsem Jasonovi princip a podarila se rychla smrt prvni ranou, alespon tak.  Mamka rekla, ze kdybychom ho proste hodili jinam, mohl by se zabloudit a pak zemrit pomalu hladem a zimou, coz bychom ho neprali nijak.  Alespon ten z mistnosti sedel odstehoval a nemusel byt odstranen.  Taky na podzim potkala mamka dalsiho mlade (asi bratricek) u studny.  Minila ho nechat, ale ten byl agresivni, coz si nemuzeme dovolit tak blizko domu.  Kdyz pracovali u studny potkali tatinek a Paul asi jejich matku, ale ta jako dospela by byla slyset, kdyby varovala, a mela tak klidnou povahu, ze ji pouze odnesli k stare studnicne budove, kam nikdo nechodi a pustili ji tam.  Dnes zabili dalsi dva nedaleko Holuba.  Mladsi byl agresivni, tak neni co resit, ale starsi byl tak krasny a poklidny, ze mu bylo mamce hrozne lito.  Zabil ho tatinek.  Myslim, ze mel obavy o sveho vnoucete, jinak by to asi nedelal.  Ale i nejklidnejsi had muze mit spatny den, treba kdyz se svleka a dite ma tak male telo a je tak blizko zemi, ze ma malo sanci.  Dospely se pravdepodobne dostane jeste vcas k pomoci, pokud nedostane do tvari.  Ale je nam ho vsem presto lito.  Byl krasny a hodny.  Zase pravda je, byl hodne stary, tak tatinek jeho zivot obzvlast nezkratil.  Zajimave jak se zmeni normy.  Kdysi lide zabili vsechny chrestyse, ktere videli, pak vsechny, v blizkosti lidi... a ted slozite resime kazdy pripad... povahu daneho hada a jak _moc_ je v blizkosti lidi.  Strasne by me zajimala, jestli selekce opravdu podpori mene agresivni hady.  Bylo by to jen dobre, protoze vyrabet jed je fyziologicke i casove narocne pro ne a plytvat ho na bytosti, ktere jsou prilis velke spolknout je docela nevyhodne... no, a ciste z toho prichazi nase nepratelstvi.  A oni poznaji, jestli neco se da jist, nebo je prilis velke, tak kdyz velke veci (my, kone, kravy, psy, kocky) budou dat pokoj, tak vyhrajou vsichni a neni sebemensi duvod je pronasledovat.  Ta chrestyska na podzim se nechala odnaset, tusim nejdrive na ryc, pak mozna v kybli bez jakychkoli znamky hnevu a neklidu.  Novy je zvedava, ale z rozumne dalky, holka chytra.  Stejne tak se chovala k dikobrazovi a kdyz byl kojot nedaleko Holuba, privolala mne, ale nesla to resit sama.  I k autum i pastim se chova s uctou, tak mame sanci, ze si ji budeme dlouho a zdrave mit, pokud ji nejaka krava neukopne hlavu.

Holub je asi ten nejkrasnejsi domecek co muze byt.  Mohu ted psat od neho, protoze mame pocitac i internet, vsechno diky slunci.  Jason pracuje hodne na pocitaci, a proto jsme to preci poridili, ale muzu na to delat obcas o vikendu a tak.  Dale, mame elektricke svetlo v obyvaku.  Je to takova kouzelna vec... clovek jen taha za takoveho snurku a hned je plno svetla, zadny koure, zadne neprijemne, nedohorene plyny, neskutecne...  Taky jsme pouzili  kazetak, nabijec baterii a nabijetelnou baterku, sroubovak a malou varnou konvici.  Jedina konvice to dala nabrat, ale zvladne to.  Sroubovak toho pije dost a pak chce par dnu, nez se znovu doplni baterie, pokud neni hodne slunci.  Normalni veci (usporne svetlo, pocitac, internet) zvladne i zatazeny den vetsinou.  Jeste se nam nestalo, ze bychom nemeli elektrinu a museli cekat na dalsi davce.  Trochu jsme meli asi stesti, protoze lide, ktere nam prodali internet (pres satelit) _vubec_ nechapali jake to ma elektricke potreby.  Zapomela jsem jestli tvrdili, ze potrebujeme desetkrat nebo stokrat vice, nez tomu bylo do opravdy.  Tak Jason to podle toho vsechno naplanoval a instaloval s tim, ze to tak tak dotahne a budeme mit hodinu internetu denne a budeme muset peclive naplanovat a setrit.  Ve skutecnosti to nepouziva ani to co pocitac, ktery jsme schvalne poridili tak, aby byl maximalne usporny.  No, a dopad je, ze mame "stavu" v prijemne hojnosti a muzeme jen vymyslet co si prejeme.  (Samozrejme opravdu narocne veci nemuzeme mit... chladnicku, topinkovac, vetsi ohrivac vody, pracku, klimatizaci, topeni, ale pro nas, je to krasny nadbytek.  Citime se strasne bohati a radujeme z toho, tolik mame a muzeme mit, staci jen vymyslet.)  Jason to cely naplanoval, koupil po castech, a instaloval sam (no, tak, pomohla jsem, ale jen jako levna pracovni sila).  Mesice studoval knihy, aby na nic nezapomel a hrozne obdivuji, jak to ma sikovne navrzeni a udelani.  Tatinek je uchvacen a temer kazdy vecer s Jasonem resi nejlepsi zpusob zavest taky solarni energii v hlavnim dome a ted i uvazuje u domaci studny.  Do nedavna bylo to nemozne, ale jak postupne zlepsuje technologie fotovoltaiku i cerpadel, zacne to byt teoreticky mozne.  (Budou mit system do dvou tydnu!  To znamena, ze mohu _kdykoli_ delat na rancovsky pocitac a tudiz dokoncit svou dulezitou pravni praci ve chvilich, kdy mi Zora nepotrebuje.  Prace typu "dve hodiny _ted_" se nijak se Zorou neslouci.  Taky to znamena, ze Zorino nekoncici prani bude zadarmo... a _vubec_, v zime bude svetlo bez koure a CO plyny.)

Holuba jsme postavili na idealnim miste.  Stryc chtel, aby to byl u domu, protoze chtel, abychom meli vodu a telefon.  Myslim, ze je rad, ze tady jsme a chce, aby nam tady bylo prijemne (coz mi strasne potesi).  No, a citi taky pro nas zodpovednost jako jeden z majitelu... kdyz u neho budeme delat, chce, aby nam bylo dobre.  Jenze tatinek mel pocit, ze se nestehoval az na Timber Creek, aby mel sousedy hned pod nohou, coz jsme naprosto chapali... a vzhledem k tomu, ze tatinek je mnohem blize nez stryc... Tak jsme to peclive promysleli a rozhodli, ze nam na vodu a telefon az tak nezalezi.  Kdyz jsme naplanovali Holuba bez vody, mohli jsme ho naparkovat kdekoli, a otazkou pak bylo kde.  (Dalsi genialni napad od Jasona.  Hledali jsme a hledali jsme misto a merili a premysleli a vsude by to temer neveslo a strasne tatinkovi prekazel v jeho planech (garaz a tak) a byli jsme temer zoufali, ze to proste nejde a sedeli nestasne a do toho Jason: "No, ale kdybychom vodu a zachod nemeli..." a najednou se otevrelo cele sire okoli!)  Uvazili jsme o nekolik mist (jedno, jak jsem uz rekla letos zaplavalo!), ale nakonec to dali nejdale od hlavniho domu, az za rohem.  Mela jsem obavy, protoze to znamena prochazku minimalne dvakrat denne, coz za hezke pocasi je jedine plus, ale dobre jsem vedela jak hnusne pocasi dokaze byt.  (Jason se s trochu obavami cekal na teploty pod -30, protoze neni v horach tak studeny.)  Ale jde to krasne.  Jo, obcas je vitr jako britva a odrizne dech a nelze se dostat k Holubovi jinak nez pozpatku a kazdy krok je cela bolestiva vecnost, ale takovych dnu je strasne malo.  Jinak, mame v zime hvezdy a v lete nadherny soumrak, po ranu svitani a prirodni krasy.  Sirius je stary pritel, je tak obrovsky a blika modre a zelene a jsme strasne smutni, ze brzo zmizi za horizont a vrati se teprve v zime.  Pamatuji si jedna hodne chladna a vetrna prochazka, kdy jsem si rikala, ze prijemne to neni, ale taky neni to tak zle, jak jsem se obavala, a pak se zvedl zlaty orel pred nadhernou ruzovymi zorami a nejaky chlad byl bezvyznamny.  Jeden z problemu byl obed.  Kdyz Jason pracoval v Holubovi a ja jsem varila v dome, nemohl vedet, kdy to mam hotove.  Nedokazala jsem trefit vzdy nejaky cas a nechtel prijit brzo a treba hodinu flakat, kdyz mohl jeste pracovat.  No, ale kdyz mela jsem vsechno pripravene, casto bylo nutne neco hlidat nebo michat a nemohla jsem od toho odejit a jit pro neho.  Nasi delali venku a pokud byli mimo dokrik, musela jsem udrzovat hotovy obed nekdy hodiny, dokud neprisel _nekdo_, ktereho bych mohla posilat pro ostatni.  Ne uplne prijemne.  Tak poridili jsme levne vysilacky a funguje to skvele.  Neni vzdy dobry prijem, tak neni zarucene, ze muzeme predat spravy (i kdyz to taky casto jde) ale kdyz se piska kolem poledne, vi se, ze bude obed.

Protoze vari se v hlavnim dome, kuchyn v Holubovi je skladiste a elektricke centrum.  Mame tam vsechny krabice veci pro ktere neni misto, protoze Holub neni velky domecek.  Jason tam ma vsechno, ktere nam zajisti pocitac a svetlo.  Pusobi to hezky a profesionalne.  Staci tam protahnout nizkou branu a hlavni veci, ktere by melo dite nechat na pokoj budou mimo jeho dosah.  Obyvak je krasny.  Kazda dostupna zed ma police knih (nanestesti neni dost zdi) a mame prijemny gauc a kreslo, ktere jsme poridili z druhe ruky.  (Prehoz na kresle ma sbirka starych cejchu z Phillips County.  Je k tomu tenky spis, ktery ma historie danych cejchu a jejich rodin.  Jeden je obraceny hakovy kriz a samozrejme majitel dlouze vysvetlil, ze to hakovy kriz neni, naopak stare indianske symbol slunce a tak podobne...)  Je to hezka smes nasich zivotu.  Knihy jsou ceske vedle anglicky.  Nad gaucem mame kresbu kostela v Novem Boru, stary obraz krav u potoku, ktery dostal Jason kdysi od tety, Jarouskovu fotku buku v Brne a mamciny trmeny.  Kdysi, kdyz si teprve vzali, tatinek ozdobil pro maminku trmeny se syrovymi kravcimi kuzi ve dvou barvach (cervene a bile).  Byly nejhezci trmeny siroko daleko.  No a ted, pres tricet let pozdeji, rozpadl se tremen uvnitr ozdoby a neni bezpecne je pouzivat (a hezka, barevna srst je temer odrena).  Tatinek byl z toho nestastny, protoze mu ten cas tak letel, ze nechape proc jeho dar se najednou mamce nelibi, mamka byla nestastna, protoze se jednou diky tomu trmenu spadla a zranila se, kdyz kun skocil, a nechapala proc jednou nestacilo.  No, tak jsem je vzala a udelala z nich ozdobu a "rodinna pamatka", protoze jsou pro mne plne vzpominek a chapu, ze ta laska do nich vlozena pred tech desetiletich tam stale je, i kdyz jsou uz nebezpecne jako trmeny.  A mam pocit, ze jsou vsichni spokojeni a problem je reseny, hura!  Jason tady ma svou kytaru a obcas se nam neco zahraje.  Jinak mame po stranech a koutech polic tu starou fotku prof. Podpery na exkurzi, ktere se kdysi objevila na katedre v hromade "na rozebrani"... tusim, ze to puvodne patril prof. Vicherka, ale mozna se mylim, tu krasnou malbu Petrova na jare od Lucky, soska medveda, kterou jsem privezla z Aljasky, drevorezy od Cermacka, ty kytky, ktere nam Lenka kreslila ke svatbe, fotku ze svatebni cesty v Yellowstonu, kaminky od ruznich zemich Evropy spolecne s jelencim parohem... vsude vzpominky a pripominky na etapech nasich zivotu a lide, ktere jsou nam stale hodne blizko, ackoli vime, ze je neuvidime, kdyz budeme priste v Glasgow.  Holub je spravne otoceny, takze je bohate prirozene osvetlen.  Jsem hodne vdecna, protoze nesnasim temne domy.  Taky v zime, to znamena pomerne dobre pasivni topeni.  Ted prijde cas, kdyz budeme muset prehodit zimni rezim, zatazeny zaclony v noci a otevreny ve dne a mit naopak zatazeny od rana a vsechna okna otevrena pres noc.  Zlate poustni chladne noci!  Jedna z nejhezci veci vubec v obyvaku je podlaha.  Chteli jsme vyhodit veskere koberce, ktere by byly naprosto nemozne udrzovat ciste a stejne minuly dvacet let na ne nebyly hodne.  Chteli jsme je vymenit (tusim, ze se tomu rika plovouci podlahu, ale nevim... takove padrevene) za neco, ktere bychom mohli snadno udrzovat neeletrickym smetackem.  Namerili jsme zakobercovane plochy (obyvak a loznice) a nasli misto v Glasgow, kde meli tyto podlahy.  Neco malo meli a samozrejme mohli objednat.  Ale meli jsme zimu za rohem a nechteli jsme ani zbytecne prodluzovat ubytovani se, ani se nutit jet zbytecne jeste jednou do mesta.  Ja jsem chtela nabilou podlahu v obyvaku, kvuli svetle, a meli krasnou takovou, ale ne dost do obyvaku.  Na mensi loznici by to stacilo, ale tam barva podlahy bylo jednou.  V tom vymyslel Jason, ze nam udela vzorec, hlavne bile ale misty s temnejsi barvou, aby to vyslo.  Tak jsme vzali to co meli (dokonce se slevou, protoze se obavali, ze to nebudou prodat).  Jasonovi se podarilo nadherny vzorec sikmych, schodistovich pruhu a to pokoj uplne definuje.  Je to mnohem hezci nez by bylo byvalo jen bila.  Hojna nabila barva da cely pokoj takovy svetly, zlatavy zar, a tmavsi pruhy tomu daji prostor a uceleni.  Mensi loznice byla do nedavna skladistem, ale Jason to celou cistil a ted jsou tam jen detske veci.  Kompostovaci zachod vypada, ze funguje, i kdyz to zatim mame moc kratky cas, abychom to soudili s jistotou.  Je uvnitr, coz je velky plus a nesmrdi.  Je to pracnejsi nez splachovaci zachod... musi se to obcas vynaset, pomerne casto namichat (jednoduche, clovek toci klikou) a hodit sem tam hrst raseliniku a trisky dreva do toho, ale je to rozhodne mnohem prijemnejsi nez byt bez zachodu, coz byla nase druha moznost.  Neni to nijak hodne obtizne.  Muzeme se pak oplachnout ruce.  Nosime vodu z hlavniho domu v kyblu s kohoutkem, ktere dame nad umyvadlem a pod umyvadlem je druhy kybl, trochu vetsiho objemu (pro jistotu).  To funguje velmi pohodove a musime je vyhodit a znovu nanosit jen tak tydnne, bych tipla.  Je to mozne, ze bude se casem instalovat napajadlo pro zvirata nekde nablizko a pokud ano, tatinek naplanuje, ze udelaji kohout venku, blizko Holuba.  Tak nebudeme muset chodit daleko pro vodu a pritom, budou trubice pod zemi a nebudeme muset se bat, ze zmrznou.  To je jeden z duvodu, proc nechteli jsme vodu v Holubovi, protoze udrzovat prostory pod nim (kde by vedla kanalizace a tak) nad bodem mrazu je asi nad lidskymi silami.  Takto nemame sebemensi problemy a starosti s tim.  I kdyby se mrazilo uvnitr, coz je malo pravdepodobne, ty kyble nespise neprasknou a kdyby ano, neni to draha, dulezita vec, ktera se neda poridit znovu.  Budeme muset ale poradne zalepit kuchynske drezy, protoze clovek ma obcas silene nutkani do nich lit vodu a misto pod drezy je akorad spravne velke, umistene a vyvetrane na baterii celeho domu a ty jsou pekne drahe a vodu asi nemaji rady.  Jason pres celou zimu pracoval na nabytku na ulozeni obleceni pro mne.  Byl to po babicce, ale mel to olovenou barvu, coz je pro deti docela nebezpecne.  Tak on tu barvu celou sundal a pak to jen nalakoval.  Slo by to asi dobre v lete, ale zacala zima, nez se k tomu dostal, protoze mel tolik jinou praci s Holubem, tak se poradne drel a zamrzel.  Mel k tomu docela silnou nechut, ale kdyz je to ted hotove, a vypada tak krasne a starozitne a jeste uzitecne, tak je hrdy a rad, ze to vydrzel.  Pusobi to uplne skvele... a taky jsem potrebovala kam dat obleceni.  Mel to taky takova kudrnata drzatka zrcadla, coz Jason sundal a nechal "az bude cas", ale ocividne, to do Holuba nikdy nevejde, tak dokud budeme tady bydlet, bude to bez zrdcadla.  Mame obrovske okno nad celou posteli a divala jsem si... uz si nepamatuji jestli to byly hvezdy nebo soumrak nebo kralici, kteri bydli pod Internationalem pred Holubem a hrajou hned u nas... a rekla:  "Neni to skvele mit sirokouhlou televizi tady primo v loznici?"  A Jason:  "No, chyta to jen tu jednu stanici, ale porad daji neco dobreho!"

Byla velka udalost tady v okoli.  Nekdo neco podezrival, tak prisla tlupa ozbrojenich zastancich zakona a prohledali dum jednoho souseda (ten, ktery tady chyta pastmi).  No, je to jasne, ze kdyz je nejake podezrivani, tak je to jejich povinnost zjistit co a jak.  A taky nikdo po ne nechce, aby meli nedostatek lidi/zbrani, aby si mohli branit, kdyby se situace stala oskliva.  Ale zapomeli, ze podezrelost neni totez jako vina, ze pokud je to stale nevinna osoba, ma pravo na to, aby ho branili a taky na slusne zachazeni a taky trochu prestoupli to co je ustav v takovych situacich dovoluje.  Tak cele okoli bylo silne pohorsene a hledalo co s tim.  Mamce se nakonec podarilo nejvice.  Psala do novin kratoucky, ale strasne pusobivy dopis, ktery predtim dlouho konzultovala se mnou.  Hned na to, zavolal sousedovi jeden z hlavnich akteru a tvrdil mu:  "Ja nejsem zly clovek!"  No, nazdar.  Jeste ten den se mu kvuli tomu smala cela obec.  "Napadlo, by te nekomu rici, ze nejsi zly clovek?  To snad pozna sam, kdyz je to pravda, ne?"  A jak jsme rekli s mamkou... pokud to litoval, nebo mel pocit, ze to byla chyba, mel se proste omlouvat... ale tvrdit, ze neni zly!  Tim akorad da najevo, ze vi, ze tropil ostudu a nema na to se omlouvat.  Sousedova dcera, ktera je ted na vysokou a brala to docela tezce, jak byla daleko, kdyz meli problemy, psala mym rodicum nadherne podekovani, jak jsou spolehlivi pratele a spravni lide.  No, a jak to bylo v novinach, zacala se zajimavat nase mistni politici az na urovni statu, a ti resi jestli to vsechno probihalo zakonite a pokud ne, tak teda proc?!  Mamka se sebespokojene tvrdila:  "Udelala jsem to taky pro ne (ty strazci zakona).  Kdyz je nikdo nerekne, kdyz udelaji chybu, casem udelaji velkou a dopadne to s nimi zle."  Uvazuji, ze bych taky neco dala do novin, kdyz ted bylo chvili klidu, ale musim nejdrive delat trochu resersi, abych vedela, ze to co pisi je spravne.  Resilo se, jestli ma byt petici a taky, jestli ti, kteri se v tom hrali roli nemaji byt oznameni, ze jsou "nezadouci", totiz, muzou na privatni pozemky v ramci sve prace, ale jakmile to dodelaji maji se vypadnout, nesmi do domu, nedostanou kafe a nemuzou na kus reci, ale to se zatim nechalo.  Kdyz jsme to resili s tatinkem, tvrdila jsem mu:  "Uvedomujes, jak je to uzasne, ze tady muzeme ovlivnit nespravne chovani statnich cinitelu ciste tim, ze neco piseme do novin?  Jsou mista na Zemi, kde je nutne dlouhy, drahy  soudni proces, a jina, kde ani ne bomba nepomaha, aby lidem nekdo poslouchal.  Tak nesmime propasovat svoji sanci je ovlivnit, protoze kdyz to nebudeme vyuzivat, budeme o to prijit."

Jednou jsem bavila s Maxine Kormanovou o to, jake jsou vyhody a nevyhody zivot tady a zminila jsem, ze je lepsi nedelat nic, o ktere clovek nechce, aby to resili vsichni sousede a zvaznila a rekla: "No, mam pocit, ze Joline zjistila, ze se ji zuzil kruh kamaradek."  Ta je jedna ze sousedek, ktera svemu muzi a mlade dceri utekla do jineho statu s 19-letym adventistou, aby zalozila benzinku.  Zajimave je tady, clovek by ocekaval, ze budou lide hodne konservativni a samozrejme jsou, ale kdyz resi ruzne pripady, temer nikdy nevyslovi nejake hodnoceni.  Resi detaily a svuj rozsudek si nechaji pro sebe.  To je co nejblize, ktere jsem asi slysela jako hodnoceni Jolinuv cin, i kdyz dlouho se nemluvilo o nic jineho.  Chtela vzit dceru, ale manzel se proti tomu stavel a vsichni sousede si pripravili jit pred soudem a svedcit pro neho.  Jejich Misto bylo jeji, po rodicu, tak se snazila pak manzela vyhodit s nicim a prodat to.  Presne kolik krav, dolaru, a nastroje dostal byl dlouho predmet hovoru, ale neco nakonec z toho mel.  Hodne se resilo kdo to Misto koupi, a jestli to bude "chtit jako Misto."  "Malo za tech let, co do toho dal.  To Misto drzel dohromady."  Pry se mu pak zavolala s placem, ze to neni co si predstavila a chce jit domu.  Smutne.  I kdyby ji to odpustila jeji rodina a vzala ji zpet, domov je uz na veky ztracen.  To jsou ty holky, ktere nikdy nikam nesly a nic nevidely a predstavi si, ze svet ma neco, co je chybi.  Obdobne se resi jednoho souseda, homosexual.  O ne se temer vzdy rikava:  "Je skoda, ze je 'takovy'... ale je ze cele rodiny ten nejlepsi!"  Neni uplne jiste jestli "je skoda", protoze nema byt 'takovy', nebo mozna spise protoze se obecne veri, ze duvod proc se postupne uchlasta je zal a neprijeti sobe jako 'takovy'.  A kazdemu je to lito, protoze ho maji lide radi.  Jestli je to skutecny duvod nevim, ma chlast silne v rodine, ale obecne se to veri.  Podobne mne bylo referovano, ze jeden ze sousedu si vzal:  "Takova divna lesbicka odjinud, ktera s nikym nemluvila a pak mu utekla."  Mela jsem pocit, ze neprijatelnost jeji chovani bylo na prvni rade, ze s nikym nemluvila a postupne mene neprijemne bylo v poradi, ze mu utekla, ze byla odjinud a nakonec to, ze byla "takova divna lesbicka".  Proste, clovek si musi pocitat s tim, ze kdyz kychne, budou toho plne noviny a vsichni to budou do podrobna resit, ale zase budou hodne opatrni, nez by ho nejak soudili pred druhymi.

Jeden mistni tady vykopal nasi novou studnu pro domacnost.  Ma silene problemy s penezi, protoze nepracuje poradne a neumi hlidat dluhy a vydaje.  Za to, je velice sikovne ve kopani studen, ktere je castecne umeni.  Kdyz ranc to potreboval, vybral nekoho jineho, ale tento clovek (protoze banka ho mela vzit dum a hodne potreboval penize) slibil pod smlouvou, ze to dela velice levne.  Tak vybrali jeho.  On, ale pak to delal po kouskach, vyzkousel nove, drahe zarizeni, jezdil porad sem a tam a promarnil vsechno co za to mel dostat jeste nez to dokoncil.  A kazdou chvili zvedl cenu.  Ranc ho platil nakonec vice nez dvakrat tolik co bylo ve smlouve, ale on pres to na to nevydelal (a kdyby pracoval pilne, vydelal by hodne).  Kdyz zvedl cenu na posled, stryc ho poslal po vode a nezaplatil to.  Tak vsude ve Malte chodi a pravi jak Horse Ranch nezaplati sve dluhy.  Ronnie Korman ma takovy uz zabehly zvyk, kdyz je u nas.  Po chvili rozhovoru, lisacky se usmiva a rika pomalu:  "No, slysel jsem, ze Horse Ranch nezaplati sve dluhy."  Pak ztichne a ceka.  A tatinek zacne vykladat celou historku do detailu, kolik mel dostat, jak dlouho pracoval, kolikrat jel do mesta, jak casto kecal misto prace, kolikrat a kdy a proc zvedl cenu a proc mu to dali ci nedali, kolik nakonec mel, co na to jeho pomocniky, ktere pak nezaplatil, co kdy pravil a co pak pravil jemu tatinek a stryc.  A Ronnie, ktery to snad zna na pamet, se usmiva a posloucha.  Priznam, ze taky mam rada ten maly ritualek a docela se na to tesim.  Staci ten maly, lisacky usmev a uz vim, co prijde.

Jack odstehoval do mesta.  Strasne nam chybi, ale byl stary a sam a nemocny, tak chapeme proc jel.  Ale je vzdy smutne projet kolem jeho Miste a vedet, ze je to prazdne.  Byl vzdy nas nejblizsi soused, 19 km.  Ted jsou to Kormany, 35 km.  Jednou, kdyz jsem sem dotahla detska z vysoke, prisli jsme u dvou pneumatik (nahradni jednu jsme meli) nedaleko Jackova, tak sli jsme tam pesky a zavolali pomoc.  Nebyl zrovna doma.  Nez odstehoval, celkem casto prijel na kus reci a byl plny historky z oblasti a z minulosti.  Prijel naposled, kdyz mu bylo spatne, tak jsem mu dala neco na zaludek a dalsi den jsme meli cestu kolem, tak zastavili a ujistili, ze je mu lepe.  Byl rad, ze nekdo se zajima.  Ted je ve meste a nema vyhled, kdyz mel cely zivot krasny vyhled na tom svem Miste, ktere tusim zakladali jeho rodice a udrzela jeho matka po nahly smrt jeho tatinka.  Muj dedecek je docela pomohl, kdyz byli jen male deti a zena bez muze... seno a tak.  Ale za to je blizko sve dcery a vnoucete a nemocnice.

Od minule jsme se hodne sblizili se dvema ze zvirat, ktera me drive byla vice lhostejna.  Rietta, pres svou zbabelost, je hrozne mila.  Snazili jsme jit kazdy vecer na nenarocnou prochazku, kdyz jsem byla tehotna.  Riette se to strasne libilo.  Protoze jsem byla jeste pomalejsi nez ona (ma problemy s nadvahou.  Je to neustaly boj.  Novy je jen kuze a kosti a je tezke ji presvedcit, aby prestala v pohybu dost dlouho, aby jedla, a Rietta ztloustne jen kdyz se na krmeni podiva.  Nejhorsi bylo, kdyz mela Novy jeste steneci krmeni, protoze to by Riette znicilo ledviny, ale jak ji to chutnalo!  Porad plizila k misce a pak se provinile rozhledla a trochu si vzala.  Hruza) tak ona mne brala jako vlastni zodpovednost.  Byla tak stastna, kdyz jsme ji s sebou pozvali (ale bez konkretniho pozvani by neprisla).  Lide porad rikaji jak chteji pro sve psy prijemny domov na samote, ale jsem presvedcena, ze Riette by vyhovoval prijemny domov ve meste... malo pohybu, zadna strasna zvirata a pravidelne prochazky se svymi lidmi.  Kdysi Jason hral s Novym tak, ze se nechal honit a Rietta (protoze Novym, jako asi jedinym tvorem, moc neboji) se pripojila tim, ze ho branila.  Je tlusta a pomala, tak Novy byla vzdy lepsi, ale obcas se ji to podarilo zustat chvili mezi nimi.  Jednou, kdyz jsme se vratili z prochazky, kone cvalili kolem a teenagerka Curio se pricvalila prudce, aby nas pozdravila.  A Rietta, ktera se kone, ktere nejsou pod sedlem, hrozne boji, se postavila mezi nami a Curio, strasne se klepala, tvarila se, ze chce zmizet z povrchu Zemi a tise, ale odhodlane zastekala.  (Curio nikoho nesezrala, tak mozna Rietta se videla jako uspesna.)  Ted, kdyz mame Zoru, Rietta nam dela kazdy vecer poctivy cestny straz, kdyz pujdeme vecer k Holubovi, stydliva ale hrda.  Druhy je Oscar.  Mne nevadi, ze ma panovacke zpusoby, je to prece kocour, ale mne nesedlo jak byl tak chladny.  Kdyz budu delat sluzku pro kocku, chci pocit, ze me ma nejak rad a trochu vazi.  Ale kdyz nasi byli v Kanade, psum to moc nevadilo, ale Oscar truhlil.  Mozna to je tim, ze s nimi spi v posteli.  Tak kazde rano byl hrozne rad, kdyz nas videl a chtel se hodne mazlit a presvecit, ze nebudeme ho opustit.  No, a potom nas uz mel rad.  Prisel nam naproti, kdyz jsme rano prisli a to i za blate.  Blato nesnasi, tak kazdy krok se otrepal tlapkou, hlasite nadaval, pak udelal dalsi krok a cele divadlo opakoval.  Povida s nami, obcas sel s nami na prochazce a vubec jevil naklonnost.  No, a ted se silene zarli na Zore.

Jaro je krasne.  Zpivaji skrivanci a jini ptaci a rvou zaby z plnych plic.  Jsou asi tak velke jako nehet na malicek, tak je to s udivem, ze jsou tak hlasite.  Jason rekl:  "Tak uz je zase obdobi kdy jsem loni sem prijel.  Kazdy porad rikal: <<Neni to tam uzasne ticho?>> (protoze chybi ten civilizacni ruch) a vubec jsem nevedel co na to mam rici!"

Ted na predstavovani zbydou jen kone.  Mame jich ted jedenact, tak to bude na pokracovani.  Zacnu u nepracujicich.  Fotky jsou nic moc, protoze se Zorou, mam byt rada, ze vubec nejaka fotka je a neni cas a prilezitost byt vybirava.  Vsechny fotky jsou z pastviny ve ktere stoji domy.  Starci stali u Holuba a ostatni byli nad domem.

1.  (Cupressaceae)  Tentokrat mam fotky jalovce.  Tady je v popredi plazivy Juniperus horizontalis se stromovym J. scopulorum v pozadi pro trochu srovnani.

2.  (Cupressaceae)  Tady je J. scopulorum sam.  To sedive je kerovite pelynek... asi Artemisia cana.

3.  (Onagraceae)  Tato krasna cervena kytka je Guara coccinea.  Ta sediva Fabaceae kolem je Psoralea argophylla.  Trava oproti obloze je kvetouci Koeleria macrantha.  Je tady puvodni, tak evropska Koeleria, ktera ma tusim stejne jmeno, je mozna neco trochu jineho... nebo treba taky ne.

4.  (Scrophulariaceae)  Tato kvetina je Penstemon, asi P. albidus, ale je jich haldy a spatne se urcuji z fotek.  Kvetou hojne na jare v kopcich a jsou jeden z duvodu proc je to tak prijemne projet nova telata na koni.  Letos jsem (pochopitelne) zadne nevidela, ale budou kvest i pristi rok.

5.  (Poaceae, Stipeae)  Tato trava je Stipa comata.  Na rozdil od S. viridula, neni obzvlast vyzivna a protoze ma delsi a tvrdsi osiny, muze zpusobit zraneni zvirat.  Zase neni to katastroficky problem jak je tomu u nekterych jinych kavylu (ktere rostou v horach).  Na fotce je videt jak tam roste hojne.  To je jeji bezny styl.  Na mistech, ktere se ji vyhovuji z hlediska pudni, nebo jsou mistne prepasena, roste hojne, ale jinde se moc nenajde.  Tyto rostly v male pastvince, kde drzime stado pres noc, kdyz budeme s nimi pristi den pracovat v ohrade.  Je to silne pasene, ale za to kratce, coz prerie normalne velmi vyhovuje, tak rekla bych, ze tady to pravdepodobne roste z pudnich duvodu.

6.  Mame ted dva kone ve skutecnem duchodu i s krmenim.  Rikaji se dohromady "Starci" a dostanou obili dvakrat denne v zime i v lete, kdykoli pro to prijdou.  Kdyz prisli nasi pred dva roky, byli na pokraji smrti a vubec necvalili.  Ted vypadaji dobre, cvali a hrajou a je to radost na ne pohledet.  Asi kazdy ma tady neco, ktere symbolizuje novou eru, ale pro mne je to pohled na tyto dva stare kone, ktere cely zivot slouzili, videt jak si uzivaji sklonku zivota a vedet, ze uz nikdo je nebije a neublizuje.  To pro mne symbolizuje zacatek noveho rezimu spravedlnosti a dobra.  Toffee Royal ma 28 let.  Kdysi tady volne bezely plnokrevne klisny armady, aby je rodily hribata pro jedectvo.  Mam pocit, ze kdyz prestala pouzivat armada jezdectvi je jen tak nechala.  Dedecek mival kdysi hodne dobrou teplokrevnou klisnu, Coffee, a myslim, ze byla potomkem techto armadnich koni.  Ta byla svou dobu matkou temer kazdeho kone tady.  Byla matkou mamciny nejlepsi kobyly, Mocha.  A Toffee je syn od Mochy a arabskeho hrebce.  I pres sve stari je stale vudci kun a ted, kdyz se citi dobre, dela nekdy arabske kousky s ohnutym krkem a ocas jako vlajka.  Zdedil, ale, Mochciny spatne zuby a na ne, stejne jako ona, casem umre, coz je smutne.  Leta letouci byl dedeckuv hlavni kun.  (Nastesti zapomel odkud ho ma, protoze se nekdy na veci nezanevrel jen proto, ze byly od nas.)  Jeste dokaze nosit cloveka pro lehci ucely a je na to hrdy.  Mam ho obzvlast rada, protoze nosil Zorusku, kdyz jsem byla tusim, v osmem mesici.  Byli jsme sami doma a utekly jalovice mezi byky.  Jason je videl hned jak se dostaly kam nemely a bylo nutne situaci hned resit, pokud mozno.  Nejlepsi rozlozeni sil bylo Jason s Novym pesky a ja na koni.  Tak jsem chytila Toffee, protoze jeho chladnou hlavu jsem jako jedinou duverila.  (Osedlat sama byla chyba, ale to jsem zjistila az uz bylo pozde.)  Vsude bylo blato a led... naprosto zradne podminky.  Dobry Toff stal klidne u zidku, abych si mohla pohodlne sednout a nosil nas pomalu s jistym, opatrnym krokem.  Dokonce na dobrem miste jsme klusali dustojnym tempem.  Nanestesti, bylo tak pozde, ze se nam nepodarilo je znovu chytit pred uplnou tmou.  Tak pristi den, jsme je vsichni chytili... ale se ctyrmi to bylo hned.  Kdyz jsme byli jen dva, porad meli kam uteci.  Jeste se v noci zaplavalo, tak smer kam utekly nam s Toffem, kdyz jsme je temer, temer meli bylo naprosto zavrene vysokou vodou.  Jason byl trochu nestastny, ze se mu nepodarilo to co bylo mamce hned, ale ona je zkusenejsi general, mela vetsi vojsko a mela na to cely den a hodne svetla.  Toffee strasne obdivuji, protoze tak dobre umi s byky.  Je jako ten stary barbar z Prachetta.  Pohybuje pomalu, ale velmi presne.  Jine kone musi bezet a tocit.  Toffee zakloni hlavu a diva se a staci to.  Je vzdy presne na spravnem miste, tak nemusi pohybovat rychle... uz tam je.  Vetsinou zastavi byky jen pohyby krkem a hlavou.  Je to uzasne sledovat.  Snazim se od neho ucit, protoze je v tom, co bych mela umet, velky umelec.  Byl by uzasny kun pro dite, ale asi nedozije Zoru.  Zbarveni kone je hodne zajimava.  Nemohla jsem na to najit sve poznamky, tak je to mozna, ze budu mit nazvy nektere geny spatne, ale z hlavy si to povetsinou pamatuji.  Kone maji dve zakladni barvy na zaklade dve barviva v srsti.  Ty jsou vrany (cerne, hnede, namodrale) a zrzavy (cervene, zlute).  Vsechny kone maji tu zrzavou barvu, ale pokud maji i tu vranou, prebije to cervene a to cervene neni videt.  Tak hlavni gen pro barvu je "E".  Zrzek, jako Toffee, ma "ee", tudiz, zadna cerna srst.  On taky zesedivi.  Kone mohou sedivet bud starim (asi jeho pripad) nebo geneticky ("G", tusim).  Sede kone se poznaji tim, ze nejsvetlejsi je hlava.  Geneticky sedive kone mohou byt bile kdyz je jim jen par roku (treba Lipicany).  Zajimave je to, ze neprestanou vyrabet barviva, pouze to prestane se dostat do srsti.  Je to proto v "louzi" pod kazdym chlupem a diky tomu, sedivi kone jsou nachylnejsi na kozni rakoviny a jine problemy.

7.  Druhy starec je Blue Rocket.  Tomu je pres 30 a ma nespolehlive klouby, tak uz cloveka nikdy nenosi.  Je nejnize v hierarchii, ale protoze se kamaradi s Toffem ostatni ho nebijou.  Klistata ho suzuji az hruza (maji radeji svetleji a neduziveji zvirata.)  Ma jmeno po koni v jedne pisnicce "Little Joe the Wrangler", ktera vyklada o diteti, ktery byl doma tyran, tak utekl a zacal pracovat jako kovbojsky pracovnik.  Zemrel v jedne bource v noci, kdyz s nim Blue Rocket upadl v propasti.  Kdyz jsem cetla v Bibli ruzne pokyny o tom, jak se ma clovek chovat ke svym sluzebnikum a ma se stejne nalozit s temi "rozeni ve tvem dome" i "koupeni za stribrem", vzdy se mi zdalo, ze je rec o konich.  Jsou dulezita soucast nase rodiny, i kdyz nejsou nam geneticky pribuzni a pracuji spolu s nami.  Tim si zaslouzi, ze budeme se o nich starat a obstarat jejich potreby pokud to jen jde.  Tak Toff byl vrozen v nasem dome, ale Rocket byl koupen za stribrem.  Jednu dobu pry zil na indianske rezervaci.  Nosi nekolik cejchu, ktere neznam.  On je cerny kun "E?", ale ma taky gen "D".  Ten pusobi, ze telo (totiz ne ocas, hrivu, cara mezi nimi a nohy pod koleny) zbledne.  Kdyz je cerny kun, ta "vybledla" srst je takove stribrne/sedive/namodrale.  Pusobi to moc hezky.  Ten bily flek za kohoutkem pusobi sedlo.  Nekdy to jen prebarvi srst, ale nekdy, kdyz clovek neni dost opatrny, muze pusobit odreninu.

8.  Tinker je tady na duchod od stryce.  Je mu pres 20 a ma spatna kolena.  Mohl by nosit clovek na nenarocnou praci, ale mozna by potreboval lek proti bolesti.  Boli mu oci z odrazu slunce z jeho bile srsti (obzvlast kdyz je snih), tak maminka je zacala malovat kolem cernou tusi.  Vypada legracni, ale je mu to pohodlnejsi.  On je geneticky sedivy "G?".  Nez nabelal, byl Appalosa, ktere je "popularni" zbarveni, za ktere se plati velke penize.  Pred jeho ocima jsou videt ohradu, pak jako tlusty rezavy komin, velkou benzinovou nadrz, ktery postavil dedecek na konci a pouzival pro obili.  Nefungoval to dobre, protoze bylo uvnitr mokro a obili shnilo a cekame kazdou chvili kdy to spadne, nekoho ci neco zabije a vezme s sebou pul ohrady.  Musi se odstranit, ale zatim nebyl dost odvahy.  Dale je bila krabice, kamion, s kterym nasi stehovali, ktere ma jeste nejaky majetek a krmeni.  Vedle toho nadrze benzinu, a druha obrovska benzinova nadrz, kterou mel taky dedecek postaveni, kde to mohl na nekoho spadnout na obili.  Sundal to odvazny stryc, ted to spadnout nemuze, a pouzivame to na stavebni drevo, protoze kdyz nelezi primo na dnu, neznici to mokro.  Pak je videt strechu od babicin dum s pneumatiky.

9.  Uno Show Me je Quarter Horse i s papiry.  Mochino posledni hribe (mel Toffee, pak dalsiho hodne hezkeho syna, pak dvojcata, ktera zemrela pred narozeni) zemrelo kratce po narozeni... mozna kvuli desti.  A soused mel Uno, ktera zrovna ztratila matku a nechtel s ni piplat.  Matka Mochu dala dost uspavaci latky, aby se sotva udrzela na nohy a videla pekne barvy a pustila k ni Uno.  Jak se Mocha probudila, Uno prijala jako svoje.  Uno byla sestrin prvni "hribe", kun na ktereho se naucila vycvicit mladeho kone.  Je ji, tusim, 20 nebo tak.  Ona, nanestesti, ma spatna kolena.  Mamka chtela, aby sestra dala Uno nekam na lehci praci, ale Sylvan chtela mit sveho kone a verila, ze Uno neni na to tak spatne.  Mamka jako obvykle mela pravdu, tak ted Uno nemuze nosit cloveka a dozije _velmi_ dlouhy duchod.  Byla to geneticka vada, spatne umistene kosti.  Ona je o pul stupen vys nez Bluey na zebriku hierarchie a vadi ji to.  Nikdy se nechovala spatne s lidmi, protoze je dobre vycvicena, ale kdyz ma sebemensi moznost kopat nebo kousnout jineho kone hned to vyuziva a ma casto kyselou naladu.  Ona je cerny kun "Ee" (vim, protoze mela zrzaveho syna), ale ma taky "A?".  To zpusobuje, ze u cerneho kone, cerna barva je "vytlacena" z tela kone.  Protoze cerna barva se tam nevyvine, je videt cervenou barvu pod ni.

10.  Tri kone, kteri tady jiz byli, kdyz prisli nasi, byli Starci a Curio.  Curio ma 3 roky a jen co bude mozne ji vycvicit, prestane byt nepracujici.  Nez prisli nasi, malem clovek nevidela a asi nikdo na ni nesahal.  Ale naucila se od ostatnich jak se ma kun chovat.  Je zvidava, pratelska a prijemna a hodne se tesi do prace.  Sice, vubec nechape o co jde, ale vidi, ze ostatni neco delaji a chce zucastnit, jako dite, ktere chce pomoci "varit", drive nez tomu vubec rozumi.  S nejvetsim pravdepodobnosti bude to dobry kun.  Nanestesti, nemam ted na to, abych ji vycvicila, tak jak tolik jine veci, spadne to na mamku, ktera ma malo casu.  Mela uz zacit loni a nesmi se to dlouho nechat.  (Nemohla jsem ji vyfotit dokud jsem neprelezla plot, protoze porad prisla za mnou se mazlit... tyto ploty z ostnatich dratu jsou necastejsi u nas.  Proto se mi tak ukouzlila ta basnicka:  "Kde lide podlezou ostnate draty, to je ta zeme zla, Spojene staty," kterou tenkrat nasel doc. Grulich, protoze pripomela mi me detstvi a lituji, ze jsem si nenechala kopii.)  Myslim, ze ma zadkladni barvu "A?E?" stejne jako Uno.  Do toho ma nejake bileni.  Myslela jsem, ze to pusobi gen "R", ale ted nejsem si jista.  Rozdil mezi "Rr" a sedivy jsou, ze prvni ma stejnou mnozstvi bilych chlupu od narozeni k smrti, zatimco sedivy kun je postupne bilejsi a bilejsi a sedivy kun normalne sedne nejdrive a nejvice na hlave, zatimco kun s "Rr" ma casto hlavu mnohem tmavsi nez zbytek tela.  Curio ma hodne bilou hlavu a mozna bilejsi nez loni.  Do peti let by to melo byt jiste.  Zajimave je to, ze "R" jako velke mnozstvi genu, ktere se nejak vazi s bilym zbarvenim u koni je smrtelne, kdyz je homogenni.  Hribe nedozije sve narozeni.  Curio byla dcera po te Margot, ktera se prodala, a kdyz mamka si myslela, ze bude muset Margot na maso, nechala Curio s ni na "posledni noc".  Ale pokud vime dopadla stastne.

Mejte se velice krasne a prejeme pekne jaro,
Sara
30.12.2005
Zdravim vsem ze vzdalene a zasnezene Montany!

spolu s Jasonem a rodici, preji vsem krasne, vesele Vanoce a hezky, zajimavy Novy Rok.  Vsichni hodne vzpominame a premyslime jak se kdo asi ma.  Kdyz jsme se pripravili na cestu sem do Missouly, Jason polosmutne oznamil: "Bude mi chybet kapr."  No, jo.  Jiny kraj, jine zvyklosti.

Mame cerstve po lovecke sezone, tak uz zase nenosime kriklave oranzove vesty.  Uvazovala jsem vazne o koupe oranzovou cepici.  Hlavicka mi trci do vyssi zbarvene nevyrazne hnede a pritom ji mam pomerne rada.  Stat Montana se rozdeli lidi z hlediska lovu na ctyri typy (tak asi pet... vim, ze urcite prestupy nosi trest docasny zakaz noseni strelne zbrani a ty, pochopitelne, lovit nemohou.  Mozna mohou listek si koupit, ale pomerne tezce to budou legalne plnit... zase nemozna to mozna neni.  Jiste znam pripad takoveho cloveka, ktery mohl legalne chytit do pasti, ale nemohl porazit zranena zvirata rychle, ciste, snad mene bolestne a hlavne bezpecneji ze vzadelenosti pistoli, ale musel je umlatit necim.)  Prvni typ zahrnuje lidi, kteri vlastni pudu.  Je podstate z velke casti diky nim, ze stat vubec stada divokych zvirat ma a ostatni maji moznost lovu. Ta zvirata cely rok pasou na jejich uzemi mezi jejimi stady nebo poli, zpusobujou je ekonomicky ubytek, a pod.  Kdyz jsou tezke podminky a musi ranceri rozhazet seno nebo cerpat vodu, divoka stada maji z toho taky casto uzitek.  Kdyby cele svoje uzemi vymenili na hypermarkety ci doly, divoka stada by nemela kde byt.  Na uzemi v osobni vlastnictvi, mohou omezit nebo zakazat jinym pristup a casto to nedelaji a vsem tak umoznuji rekreaci na tak trochu vlastni ukor.  Z techto duvodu, maji trochu preference v rozdeleni listku.  Kdyz jsou listky omezene na loterii, nektere jsou vymezene pro vlastnitele.  (Statni pracovnici behem roku pocitaji stada a studuji jejich zdravi, slozeni, typ roku, a podobne veci. Na zaklade tohoto se stavi kolik jakych typu se mohou v tomto sezone sklidit pro idealni zdravi stada.  Vetsinou to delaji poctive a zodpovedne, obcas to delaji politicky a hloupe a to je skoda, nekdy velka skoda.  Ale nic jineho se od lidi neda ocekavat.  Nejsou dokonali a pomerne hodne dobre cely system fungoval uz leta.  Vetsina nebezpeci pro preziti nasich divokych zvirat se vychazi z jinych smeru, nez z tohoto typu managementu.  Studovat, pocitat, odhadnout a navrhnout kroky pro zdravi stad byl leta letouci prace meho tatinka jako statni biolog.)  Tak napriklad jeleni v nasi oblasti.  Je ted stado 150 kusu (a to je po sezone), ktere je obcas tesne na jih od nas, obcas na pastvine, kde ma prezimovat nase stado.  Jen at daji ploty pokoj a slusne preskacou!  V zime na led je hnusny cas hledat zatoulane kravy!  Tak to stado neni nijak male, ale protoze jsou to velmi zadana zvirata a historicky, protoze v minulosti to stado tusim neexistovalo, ty listky jsou vzdy na pocet. Myslim, ze jeden z nich je vymezeni pro mistni ranceri v regionu, kde stado pohybuje.  Je nam, netusim kolik... deset?  patnact?  a ten listek se koluje kazdy rok mezi temity lidmi.  Myslim, ze poradi urcuje nebo urcovala na zacatku loterie.  Myslim si, ze listek muze plnit "majitel (asi clen nuklearni rodiny) nebo pracovnik, ktery na uzemi je a pracuje". Preskoci to lidi, kteri nemaji zajem, jako napriklad zatim my.  Nemame cas ani mrazak na to.  Nam dela dost problemu vlastni hovezi.  Ale valna vetsina sousedu maji elektrinu a tehdy maji mrazak (nebo vice), ktery v pohode uskladnuje jedno zvire cele.  Takovy jsme taky mivali, kdyz jsme bydleli "na snure" a casto byl az po okraji zverinou.  Protoze jsme o to zatim nezajimali, nevim presne jake jsou presna pravidla, kolik lidi, kdo smi co, jak se urcuje poradi, co se stane, kdyz se nekdo preskoci a podobne.  Ale tyto jsou detaily, hlavni smyl (pokud jsem to dobre nastinila), jste pochytli.  Kdysi sestra s manzelem pracovali pro sousedniho velkorancera a touto cestou ziskali listek na jelena (a uspesne splnili hezkeho kusa, listek zdaleka neni slib a kolikrat se stane, ze clovek na konec "obedva papirovym listkem.") a vim, ze dedecek nebo zena, ktera o nem pecovala, nenechali se preskocit.  Jak resili problem uskladnovani masa netusim.  Doufam, ze to alespon rozdavali... skoda to nechat kojotum, i kdyz ti kojoti by to tak asi nevideli.  Druhy typ lidi jsou obcane Montany.  Tito lide taky neco obetujou, aby mohli s nami zit i divoka zvirata, i kdyz zdaleka ne tolik jako ranceri i farmari.  Jelenci se taky objevujou ve meste, obzvlast behem tezke zimy, nekdy proto, aby tam zemreli.  Zerou zahrady a travniky.  Jsou jeden z hlavnich duvodu umrti lide na silnicich az po chlastu.  Nevim, kde se radi mezi spankem, prilisnou rychlosti a ledem/snehem.  Statni organ, ktery ma na starosti divoka zvirata, ziska svoje penize prodejem listku, takze neni to jakoby obcane Montany to museli zivit svymi danemi, ale nektere drobnosti plati oni a ne jine lide... treba udrzujou cesty, po kterych musi jezdit pracovnici, kdyz stada studuji a tak.  Proto, lide z Montany maji listky levne a mnohem vice jich jsou pro ne omezene.  Kdyz jsem byla na stredni, pred patnacti lety a lovila, podminky byly takove, ze listky pro bezna zvirata jako jelenci a vidlorohy, byly pro obcane omezene na _kolik mohl ten jeden clovek koupit_ a staly kolem sest dolaru... ciste papir (je specialni, ktere je odolni desti a krvi), vytisk listku a zakladni vydaje pro jeho rozdani a opravdu malo navice pro stat.  Tak, kdyz byl silene dobry rok, mohl clovek treba (mirne prehanim ale ne moc) si koupit listek na vidloroha, na jelence neomezeneho, na jelence mezciho neomezeneho, na jelence mezciho bez parohu (samicka nebo mlade), na jelence virginskeho s parohy, na jelence virginskeho neomezeneho, na jelence virginskeho bez parohu, a na jelence virginskeho skodiciho kusu.  A ten hrst listku si mohl poridit kazdy clen rodiny dostacneho veku.  Ten si nepamatuji, asi 16.  V tomto obdobi, moje rodina zila hlavne ze zveriny, a nebylo vubec neobvykle mit v garazi sest zvirat.  Kazdy z rodiny ulovil bezne jeden az tri kusu rocne, podle toho, kolik jsme potrebovali.  Jasonova rodina naopak zila z jednoho jelena, ktery rocne ulovil jeho tatinek.  Jelen je velikosti kravy, zatimco jelenci a vidlorohy mnohem vice podobaji velkych ovci.  Ted je situace trochu jina.  Jsme po prisernou zimu, i kdyz lide ubyvaji v vychodni Montane, pribyvaji silenym tempem v zapadni a na zapad roste zajem o lovu zaroven s tezkym ubytkem mist kde divoka zvirata mohou byt a lide, kteri dovoluji jinym pristup ke svemu uzemi... a proto prijdou k nam.  Jedna znama se zeptala tchyni, kde ma syna.  Ona odpovidala: "45 mil na jih od Saco," a manzel te zname na to: "Aha, Larb Creek!"  Jezdi k nam na lov a vubec nas nezna.  No, a proto jsou ted vetsina tato drobna zvirata taky na loterii pro obcane.  Je porad asi hodne listku, ale clovek to nema jiste a urcite nemuze mit nekolik... to s vyjimkou jelenec virginsky.  Ten je nesmirne premnozeni a jeste hodne tezke uspesne ulovit, takze mohou listky rozdavat jak sladkosti a nema to nijak vliv.  U neho je bezne skodici lov... kdy premozena stada, ktera se usmivala lovci cely podzim jsou v zime hladova a vyrazne a nebezpecne skodi nekoho.  On muze poprosit stat o lovci a ti (vetsinou mistni, protoze lovci ze zdalky davno se vratili domu pred spatnym pocasim) se mohou, kdyz se je to povede, odvezt do mrazaku dany pocet kusu (tipla bych, ze je to jeden az tri podle roku, stav stada, a mnozstvi zajemcu)... nebo mene, maximum neni podminkou, dokud neni problem zase v unosnych mezich.  Je to vetsinou studeny, mene zajimavy lov a kusy jsou chude a tvrde tezkymi zimnimi podminkami (ale mozna prinese taky kafe a buchtu od nestastnika, ktereho clovek tim pomohl :) .  My jsme nikdy nezucastnili, ale obcas uvazovali, ze je to mozna nase povinnost, kdy dany rok lide a zvirata hodne trpeli. Skodici lov se bezne kona za podminky, ze ta premnozena stada umiraji hlady... proto prece neunosne skodi a neni to vubec prijemna smrt.  Za idealni podminkami, podzimni lov by ujistil, ze stada by prezila pohodlne, ale to se nekdy nepovede u jelence virginskeho, protoze jsou mene zadana a hodne tezka ulovit kdyz uz.  V pripade vlastnitelu uzemi, ma jeden listek vymezeny kazdy (jeden do rodiny) v pripade jelencu.  Tusim, ze listek je podmineni tim, ze clovek dovoluje jine lide u neho lovit.  Clovek na sve uzemi muze zakazit lov nebo rozhodnout kdo tam lovit smi, nebo brat za to penize, nebo omezit lov vselijak (treba jen bezparozich behem jednoho tydne sezonu), ale nesmi delat nic, ktery nedovoluje stat, protoze zvirata jsou majetek statu a ne toho, u kterych pasujou.  Tak muze zkratit sezonu, ale nemuze ho prodlouzit.  Muze za lov brat penize (jakoby prodat listek) ale nesmi lovu umoznit nikoho, ktery nema listek od statu.  Ten listek pro majitele je jelenci neomezene, tak tatinek svuj chtel, protoze byl u nas jeden jelenec virginsky.  Ale on do mesta za to nedostal, oni mu to porad prinest slibili a nestihli a nezadouci jelenec se stejne sam zmizel, tak bylo to.  My chceme hlidat cistotu nasich stad, kdyz stat se o to nezajima.  Stale hledam ocividne krizenci, kdyz vidim stado.  Pry jsou mista v Kanade, kde nas jelenec uz zmizel pod natlakem jelencem virginskym.  Kdyz tady delali geneticky testy, zjistili, ze uz mame silne namichane populaci, a temer zadne cistokrevni jelenci mezci.  Nepriznat, ze toto se stava, je jeden z nejvaznejsich chyb, ktery stat kdy dopustil. Proste doufaji, ze kdyz problem budou ignorovat, zmizi.  Co se da delat. Ale alespon muzeme psat do mistnich novin nebo je najit v Glasgow a rici co si o to myslime.  To je uhlavni rozdil mezi statem a USA.  V pripade statu, lide, kteri delaji rozhodnuti jsou v Glasgow, maximalne v Helene, vetsinu z nich zname, a muzeme je rici, co si myslime.  Lide, kteri rozhoduji v USA, jsou daleko a bez tvarich a v zivote je nebudeme mit na ocich.  A proto, i kdyz stat casto chybuje, protoze lide jsou lide, budu vzdy podporit stat pred vladou, protoze oni musi pak zit se svymi rozhodnuti.  Treti typ lidi jsou cizinci.  Ti pochazi odkudkoli mimo hranice Montany.  Maji mnohem mensi sanci uspechu v loterii pro listky je omezene a maji mnohem drazsi listky, mam matny dojem stovky dolaru, ale co ja vim, muze to byt vice.  V podstate diky nimi se mohou stada pocitat z drobych letadel a tak.  Kdybyste chteli u nas lovit, soutezili byste pro listky tady, mezi lidmi z Vermontu a z Kanady.  Co vsechno je potreba, aby clovek do loterie dostal netusim.  Za meho casu clovek (jako obcan), sel do hospody, rekl: "Jelenec neomezeny, prosim, tady je sest dolaru." a neco podepsal, aby nekdo mohl pak spocitat kdo kolik listku koupil a ujistit, ze nikdo nezadal vice nez smel nebo tak, dale zjistil jaky je pozadavku na listky, aby vedeli jak je maji stanovit pristi rok a pod.  Pokud ho barman osobne neznal, pak asi musel ukazat ridicsky prukaz, ktery je hlavni dukaz statni obcanstvi, Montanska obcanka.  Nejen hospody, ale i jine obchody dostanou listky na rozdani, ale Hinsdale ma hodne omezene ekonomicky ruch, tak tam to byla jen hospoda, tusim.  Kdyz je clovek pod urcitym vekem (18? 21?) muze koupit listek, pouze kdyz ma dukaz, ze absolvoval loveckeho kurzu.  Ty leta letouci ucil tatinek.  Stat da k dispozici videa a ucebnice, dobrovolnik to uci, normalne skola da misto a televize a tak. Probiha to po skole, treba streda vecer, nepamatuji jak dlouho to bezi... mozna se to setka desetkrat?  Hlavni napln je bezpecne zachazeni se zbranemi, vsechno co se muze prihodit, vsechny povrchy na kterem muze strelivo roztristit a stat se domacim granatem (voda, treba), jak bezpecne nosit zbran, jak chodit v skupine.  Taky je cast o tom, jake jsou listky a zakony, jak rozpoznat druhy a typy zvirete, aby clovek nezpletl a strelil toho na co nema listek.  Dale se probira podrobne anatomii zvirete, aby clovek je umel rychle a bezbolestne zabit a taky neco na to, jak se hned osetrit zabiteho zvirete, aby maso se nepokazilo nespravnim zachazenim. U nas se hodne snazilo, aby na to vsichni chodili, i ti, kteri nechteli lovit, protoze vzdy se muze stat, je nahodou je padne do ruky zbran, a je lepsi kdyz ji nebudou zabit ani sebe ani nikoho jineho omylem.  Ctvrti typ cloveka je clovek s vudcem.  O tomto nejmene znam, ale jsou lide, kteri pracuji jako lovecke vudce.  Jsou mistni a za (casto velke) penize obstaraji lov pro nemistni.  Planuji trasy, cestuji pred sezonem, aby vedeli, kde konkretne zvirata letos jsou.  Obstaraji vsechna jidla, casto velmi luxusni, ziskaji potrebna zarizeni, ktere klienty nemaji.  Znaji uzemi, tak vedi presne kde budou a ujisti, ze maji vsechna potrebna povoleni od majitelu.  Zajisti mista na taboreni i s povolenimi.  Znacne zmensuji pravdepodobnost bloudeni (pomerne caste a klidne smrtelne) a zvysuji pravdepodobnost, ze pripadna nebezpeci lovec prezije, protoze znaji podminky, jak se dostat nejrychleji k nemocnici (u nas nejrychleji je dve hodiny, takze pomaleji je _hodne_ dlouho) a tak.  Prodaji hlavne svoje znalost mistnich podminek a dobry vudce muze cloveka prostrit pohodoveho, bezstarostniho lovu, kdyz zrovna toto chce.  Tito vudci mohou ziskat od statu seznam jmena a adresy, ktere byli uspesni v loterii, a posilat je prospekty.  Ale taky dostanou od statu urcity pocet listku. Nevim, jestli za ne musi platit hned nebo az je prodaji.  Ty listky mohou prodat komu chteji, vetsinou verne klienty, kteri koupi od vudci cely zazitek i s listkem.  Netusim co se stane, kdyz to treba chce mistni nebo tak.  Myslim, ze zakonne, kdyz ma clovek "vudci listek", musi mit s sebou na cely lov toho daneho vudce, nebo se dejou neprijemnosti, obzvlast pro vudce.  Clovek, ktery ma vlastni listek, muze najmout vudce a rici napriklad: "Chci pravidelne veceri, jinak zmizte," treba, ale clovek ktery ma "vudci listek" ma omezenejsi moznosti... proto, aby ty listky podporili mistni, kteri toto maji na praci, jak maji, a nestali zpusob jak obejit za penize loterii.  Listek je trochu vetsi nez obcanka na pevneho, ale pohodlne muchlaveho papiru, ma potrebne udaje o na co to smi pouzivat (mozna i jmeno cloveka, to si nepamatuji), kratke pouceni tusim, a kolem okraji mesice a dne.  Kdyz clovek kus ulovi, ma jako prvni povinnost ustrihat odpovidajici mesic a den (datum uloveni), a pevne listek pripoutat ke zvirete (vetsinou snurkou kolem nohy, "Ale!  Kde mam tu snuru?... Tatinku?  Nemas nahodou po kapsach snuru?  Nebo... izolepu? Tak... tak satkem?...") a potom ho muze vykuchat a tahat k aute (jsou tezke a hodne obtizne tahat.  Kdyz clovek nema zkusenosti, taha za nohy, ktere jsou tak tenke, je ruce jsou za par minut v kreccich a hrozne kluzke po srsti tak stale vypadnou... Zkuseny clovek ma dalsi pevnou snurou, kterou vaze kolem nohou a taha mnohem pohodlneji ale stale se zpocenim za snurou.)  Tak meli jsme par mesicu lide, auta a tabory vsude.  Lovci bereme ruzne, asi to zalezi hlavne na konkretniho lovce, reakce od mirne nastvane, tolerance, az po vitani.  Lovci se rozdeli asi na tri vyrazne typy.  Clovek jako vlastnitel pudy musi chapat, ze pro vetsinu lovcu to nejde o maso ani o trofej, ale splneni urcite fantazie, takovy ulet od normalniho zivota.  Mylim, ze jsme tem lidem urcitym zpusobem zodpovedne, mame odpovednost za jejich sny (pokud jsou rozumne).  Jsou to prece jen nase hoste, i kdyz se nepredstavi a ta odpovednost je dan za to, ze bydlime tam, kde oni si preji predstavit, ze by chteli zit.  Mame neco, co oni ne a jako lide, meli bychom je prokazat trochu charity, kdyz nam to neublizi.  Prvni typ lovcu jsou casto cizinci.  Pro ne, soucast toho snu jsme my sami... drsni lide zapadu a vubec.  Oni jsou vetsinou velice slusne, snazive, zodpovedne a neboli je vyslovit "dekuji".  Vetsinou nedelaji rambajs a neporadek, nebo kdyz jo, snazi se to zpacifikovat sami. Zasnene nam vykladaji jak to mame krasne a tak dale a to jiste dokazeme poslouchat hodne dlouho.  Pro ne lov je casto sekundarni... zaminka proc tyden taborit u nas a byt cely den v preriich.  Tito lide bezne zavolaji dopredu (bezne maji "sve rancery" ke kterym jezdi rok co rok), predstavi se, kdyz prichazi, jdou dal na kafe a kus reci, casto nosi darky a podekuji.  Jsou od daleko jinud a chapou, ze je to castecne diky nam, ze to misto existuje a ze maji tu moznost tam byt.  Kdyz jsou u nas, chteji si predstavit, ze jsou soucast nase zivoty, nase znami a sousedy. Zajimaji se o kravy, kone, rok, pocasi, podrobnosti nasich zivotu, casto je bavi jit s nami na nejakou mistni zabavu.  Clovek je udela radost, kdyz je pozve na obycejne veci, chova se k nim, jako ze maji zajem o a pravo na mistni noviny, da je moznost byt na chvili soucast naseho zivota.  Ve vetsine pripadech to se dela s radosti.  Jevi zajem, chovaji se jako hoste, zname je a jsou "nasi lovci" kazdy rok, daji nam pocit, ze nas zivot je cenny a zadouci a ze lide z sireho sveta nas vazi.  Jsou vetsinou slusni a to hodne pomaha.  Ty darky jsou zajimavy a vazeny ritual.  Cizi lovci normalne nosi neco maleho (casto draheho), praktickeho neco co se hodi na ven nebo jinak vaze k lovu a cast naseho zivota, ktere oni s nami sdili, neco ktere se nam bude hodne hodit, ale ktere bychom si sami asi neporidili.  Mam _velice_ dobre rukavice, asi pro vazne a bohate lyzari, ktere mi pred patnacti lety darovali jedni nasi lovci z Kanady, ktere kazdy rok jezdili k nam a taborili u nas v ohrade, tam kde jsme bydleli drive.  Jsou velmi stare, ale dodnes je v nich krasne teplo a maji jen drobne dirky na prstech prave ruky.  Nova skupina lovcu (nevim odkud, myslim USA nekde) zacalo jezdit k nam na Timber Creek.  Kdyz prichazeli (ohlasene), prinesli buchtu a dlouho do vecera s nami povidali, co je letos noveho.  Nez odesli, hlavni lovec tatinkovi rekl: "Zminil jste loni, ze mate pistoli, ktera se Vam nesedne do ruky, protoze mate ji prilis velkou a poridil jsem na to vetsi rukojet."  Musel cely rok si pamatovat tu nahodnou zminku tatinkovu a presne co to bylo za znacku, velikosti a tak pistole a najit to odpovidajici... je to neco jako gumovou rukavu na rukojeti.  Mne fascinoval pohled radosti a... klidu... kterym zaril, kdyz tatinek darek prijimal a jevil prekvapeni a radosti.  Bylo na neho videt, ze dulezita cast jeho lovu bylo uspesne odhadnout neco, ktere by prekvapilo, hodilo, delalo radost, ktere bychom si sami neporidili a spravne to poridit.  Zajimave.  Uz... myslim trikrat jsme mluvili telefonem s cizim lovcem, ktery stale opakuje totez.  Jezdil kazdy rok k nam za dedecka.  Mozna prijde letos... I kdyz jsme ho po kazde ujistili, ze je vitan, jen at se objevi, jeste se neokazal.  Kdyz jsem s nim mluvila, rekl: "Vas dedecek mi vzdy dovolil dovazet sveho kone a mit ho v ohrade (ujistila jsem ho, ze klidne muze, jsme radi).  Jeden rok jsem nedostal listek... a presto jsem prijel.  Jen tak.  Jsem z Wisconsinu (tusim) a jezdit, po takove uzemi... to je opravdu neco."  Osobne tusim, ze dedecek pro neho bylo tak dulezita cast lovu... snu... ten zajimavy, stary, charismaticky kovboj, jeho hostitel, ze jeste nedokazal jit k cizim lidem, vede, ze dedecek je mrtvy.  Mozna pristi rok.  Kazdy rok zavola, nekdy nekolikrat, tak si myslim, ze se mu to u nas chybi.  Druhy typ, ktery k nam jezdi jsou mistni znami.  Ti se objevi, normalne neohlasene, a stavi se na kafe a kus reci.  Sousedsky probirame mistni drby a vymenujeme zadosti, "stavte se nekdy."  Pro ne, je stejne tak jasne, ze nas ranc je nas, jako, ze jejich dum je jejich.  Nejcasteji problematicky je treti typ.  Ti jsou vetsinou mistni, ale neznaji nas.  Casto mohou byt lide z jine oblasti Montany.  V jejich fantazii, oni _jsou_ nas.  Vlastni tu pudu sami a my je tam prekazime... nase pritomnost kazi ten sen.  Pokud mame pozadavky, nastve je to, protoze znici to predstava, ze je to tam patri. Pak to zalezi na to, co to vlastne jsou za lidi.  Kdyz jsou to korektni lide, daji tolerovat a chapat, i pres aroganci.  Kdyz jsou to prasata, tak clovek zatkne zuby a bruci nespravedlive veci o lovcich.  Mozna to takto zni divne, ale predstav si doma, lide, kteri chodi do lesa.  Je v tom taky urcity sen vlastnictvi.  A neni to tezke si rici, ze to tam patri nam vice nez tech, kteri tam bydli, ze my to vice vazime, vice si zaslouzime, vice chapeme a ze oni jsou stejne akorad zaostali, vesnicti balici... obzvlast je to jednoduche, kdyz je zrovna nezname.

Stat Montany zacal program, ze cast penize, ktery ziska od listku rozdaji lidem, kteri si u sebe dovoli lov na zaklade kolik lidi tam lovi.  Neni to naprosto otevrene... kdyby nekdo nam umyslne znicil majetek, treba, muzeme rici, "Tady smi vsichni lovit az na jeho." a neznamenalo by to, ze nedovolujeme lov.  Taky muzeme rici, "Kdyz je tam bude vice nez sest denne, nic neuvidi a jeste si postrili," a pokud to chceme hlidat sami, muzeme dovolit je denne jen sest.  My jsme soucast toho.  Je u hranice nasich osobni uzemi takovou viditelnou krabici.  V nem je, tusim, nase jmeno, mapa naseho uzemi a nase pozadavky... jednoduche veci jako nechat brany jak byly a nezastrelit kravy.  Oni pak pisou nejake udaje a datum a podle toho pak dostaneme po sezone svuj podil penize.  Tim, ze tam podepisou, jsou oficialne u nas s povolenim, i kdyby nas nevideli.  Ti, kteri nepodepisou, jsou technicky na cizi pozemek bez povoleni.  Nekteri lovci (hlavne prvni typ) jsou neskutecne radi, ze ten system existuje. Nemusi znat vlastnitele, nemusi ho najit, ale maji povoleni a vedi, ze on neco malo dostane za to, ze je tam nechaji i kdyz je nezna a nevi, ze tam zrovna jsou.  Ti podepisou jak mohou.  Nekteri (hlavne treti typ) jsou nastvani, ze nekdo je omezuje a delaji, ze krabici nevidi.  Pokazde, ze nekdo u nas zabloudi a musi se zeptat kde je a jak se kam dostat, maminka vdzy bruci:  "V krabici je mapa.  Kdyby tam zastaveli a vyzvedli ji, vedeli by kde jsou!"  (Ale myslim si, ze zabloudit se da i s mapou.) Kdyz podepisou, tak to delaji arogantne, jakoby je to pro nas cest a to, ze podepsali, znamena, ze vlastni uz nas a nase uzemi.  "My vime, ze za nas mate prachy!"  "My vam podepiseme i na zitra.  Tady nebudeme, ale vy na to vydelate." a tak.  To neni nejlepsi zpusob ziskat lasku samostatneho rancera!  To nedelame kvuli penizich ale pro ne, aby meli mapu a vedeli co po nich chceme a nemuseli nas najit a nemuseli mit obavy, ze jsou na cizi pozemku bez svoleni, kdyz nas neznaji a nevedi kde nas hledat.

Jedni lovci prijeli ze Saca, ale ohlasili se a zeptali dopredu.  Normalne tabori v Timber Creek hned pod nasim domem.  Rekli jsme, samozrejme, ze smi.  Dovezli snad pul obce i s zenami a detmi v obrovskych autech a terrennich ctyrkolkach.  _Celou noc_ je vrcel agregat a _neslo_ spat.  S Jasonem jsme ve svem utulnym domkem bez spetky elektriny smali se, delali legrace, prehodili jsme si na druhy bok nekolikrat a uvazovali jak by to bylo slozite je to vypnout, a jestli by si to vsimli.  Uprostred druhe noci je dosel benzin.  Slava!  Byli tam tusim, jen tri dny.  Byli jsme radi, ze jejich agregat odjizdi, ale pripadalo nam zbytecne malo... jsou preci na nejkrasnejsi misto sveta, tak at si to trochu uzijou!  Jinak, soused z Hinsdalu (jeden z nich, kteri pro nas resi premnozene kojoty) prijel se synem (ranni stredni skola, tusim).  Ohlasili se dopredu, ale nevideli, neslyseli jsme od nich nic, tabor, nic.  Nez odjeli, zastaveli na kafe.  Prinesli domaci brambory a mrkve.  Rekli, ze nam zastrelili jednoho kojota a podrobne referovali na rozsireni jednoho karantenniho plevele, ktery se nam letos objevil na jizni hranice.  Uf!  Budeme muset to na jare resit.  Nikdo z nas nema vubec radi chemikalie a stiti je kdykoli je jina moznost, ale obcas neni.  Budeme taky oznamit jizniho souseda, a kdyz se budeme vsichni zautocit naraz, snad bude na chvili pokoj.  Pochazi to podel Timber Creek od Missouri, tak se to bude vratit. Tak velka reka ma tolik pobrezi a tolik lidi ho maji na starosti, ze neni mozne hlidat, aby byla cela cista od tech nejhorsich invaznich rostlin. Ale pozpatku cestuje pomalu, tak muzeme si koupit trochu casu a nebyt soucast problemu.  Plevel, mimochodem, je takova chrpa... kytka tak nevinna v Evrope, tak problematicky tady!  Hrrr na ni!  Syn tise referoval, ze sice listek nesplnil, ale nevadi, byl to krasny lov, videli jeleny a byl to hezky vikend v pekne prirode.  (Jeste mame brambory a mrkve... nenesli je malo.)  Tusim, ze syn proda zeleniny, aby ziskal penize na vysokou, takze, neco jsme za to platili, ale mit cerstve, kvalitni, velke mnozstvi zeleniny dovezene az domu, misto, abychom draze koupili postarale, smutne kousky v obchodu za velky vydej benzinu a casu, znamena, ze temer nemohl za to chtit tolik, aby nam to nestalo za to. Jsou moc dobre a jeste tak cerstve, jako kdy je dovezl.

Celou sezonu, kazdy nosi kriklave oranzovou vestu.  Je to pro lovci zakon a ostatni nemusi, ale vedet, ze jsou tam pitomci je hodne presvedcivy. Nekteri ti lide dokazi videt jelena vsude.  Asi jich neni zas tolik, ale jeden muze byt dost.  Asi nejproblematictejsi jsou ti, kteri vidi jelena a jsou tak mimo sebe, ze nevidi co je za nim.  Strelivo dokaze cestovat _hodne_ daleko nez to konecne zastavi.  Jinak je to u lovu luku.  Ty jednak nestrili tak daleko, jednak vazne zrani (malokdy hned zabijou) jen kdyz clovek je hodne blizko a strili velmi presne, tak musi _vedet_, ze vidi jelena a ne to jen tusit.  Ti mohou nosit i maskace a mistni je moc neresi.  Charakter lovu temer ujisti, ze jsou to do jednoho zodpovedni a charakterni lide.  Nikdy jsem to nezkusila, protoze nebavi mne zranit zvirata.  Osobne radeji chodim na lov tak charakterne a zodpovedne, jak kdybych mela luk, ale se zbrani, ktera, kdyz ji pouzivam spravne, zabije behem vteriny.  Dobri lide nosi luky i pusky, ale prasatka daji prednost pusky.  Protoze jsem lovila pravidelne (a uspesne) doma, myslela jsem, ze lov je lov... clovek si vzdy s bezmyslenkovou aroganci mysli, ze jediny zpusob neco delat je tak jak to umi sam.  Byla jsem v lesich hodne dlouho nez mne doslo ze lov v lesich (v pripade, ze clovek taky pohybuje a nejen sedi a ceka, coz je neco jineho) je uplne opak od lovu v prerii a to pouze diky hovoru o lesni lovu se znalym clovekem.  Rozdil spociva v toto.  V lese, vsechno je slyset, tak clovek musi maskovat svuj zvuk, aby zapadl do lesa, ale nemuze to zastavit.  Za to, je mozne byt neviditelne a clovek to musi dokazat.  Na prerii, naopak, vsechno je videt a clovek musi byt videt tak, aby zapadl do okoli, ale nemuze zmizet.  Ale je mozne a velmi nutne pohybovat neslysne.  Kdyz jsem toto chapala, byla to logicky, ale trvalo to dlouho, nez mi to doslo.  Je to otazka pozadi.  Kdyz je videt celou sirou prerii anebo slyset cely sumici les, drobne detaily se mohou ztratit, pokud je clovek opatrny.  Ale kdyz je malo videt nebo slyset, nic se neztrati.  Nastesti, nase velke sudokopytniky jsou barvoslepe, anebo alespon nevidi kriklave oranzove, tak je pohoda je lovit v tech vestach. Je to neskutecni davka adrenalinu se pomalu plizit ke zvirete, plne viditelne a jeste k tomu kriklave oranzove a nesplasit ho... jednoduche to taky neni.  Vetsinou vyhraje zvire a o tom to prece je.  Protoze kdyz to dovoli a clovek to dokaze... to je teda pocit.  Nekolikrat jsem to zkusila i bez te pusky, ale clovek musi mit hodiny volne a to se nenajde je tak. Mamka si mysli (a ona zvirata pomalu cte myslenky), ze oni tu oranzovou vidi jako bilou.  Protoze jsou velke bile, slane fleky po prerii, nevadi je, ze to vidi, ale nesmi to videt pohybovat.  To slane fleky zpravidla nedelaji.  V tom je to umeni... sladit pohyb tak, aby to zvire to nepostrehl.  Chce to hodne trpelivosti.  Videla jsem i oranzovou maskace. Je to cerne a oranzove v maskacovich vzorcich.  Asi _je_ to mene viditelne pro zvirata a je to stale dobre videt pro lidi, ale pripada mi trochu pod pas.

Mame dalsi zraneneho byka.  Tento je mlady, zdravy, a jeden z mamcina oblibencu jak z hlediska fyzicke vlastnosti a tvaru tak z hlediska pracovni moralky a povahy.  Ma nejvetsi, nejpevnejsi kost v zadni noze na trisky.  Bud si to pevne chytil do neceho (a je tady dost rezaveleho neporadku) a pak, kdyz to bylo imobilizovan, do neho kopl kun nebo narazl jiny byk a pak si to sam vyndal, nebo ho nekdo strelil nebo do neho narazil autem.  Mamka tusi to posledni, ale neda se to nijak dokazat.  Ma po kariere, coz je smutne, nejen proto, ze je to mile zvire (na byka, jsou hrozni) ale taky, ze je to jeden z nasich nejlepsich a nejcennejsich, mozna vubec nejlepsi.  Byl, teda.  Ted je otazka jestli nebude dostat infekci a spravi se to dost, ze muze z neho byt alespon hamburger (neni dobre jist maso plne bud infekci, nebo latky proti cerstve zraneni a trauma) anebo jestli bude jen mrsina pro kojoty.  Mozna jeden ze sousedu by ho alespon pouzil jako navnadu do pasti a mohl tim alespon branit svuj tucet potomku od kojotu, ale je to nedustojny konec.  Mela jsem za ukol ho nosit kazdy den krmivo, protoze, na rozdil od jinych krav, je tak malo pohyblivy, ze nemuze se obstarat sveho jidla paseni.  Zranene zvire je casto divoke a nebezpecne, ale on je mile a trpelive.  Vidi mne rad a nedela problemy.  Netvari se, ze mu to boli nijak, coz je u tak hnusne rany nepredstavitelne, ale kravy maji bezne vysoka hladina bolesti. (Kone citi bolest mozna i vice nez clovek.)  Podle mamce z jejich leta pozorovani divoka a krotka telata, problem pro ne u cejchovani neni bolest ale strach, divne pachy, nove zazitky a nejistotu kde maji maminku a co s nimi na konec bude.  Nektera hodne krotka telata to temer neresi, az na to, ze je nebavi, ze nekdo je pridrzi dokud to neni hotove.  Bycek se tvari uplne spokojene a v pohode.  Chudacek.  Kdyby se to hodne spravilo, zecelila se dira a nebolelo ho, zacali bychom ho vazne vykrmovat a to by se mu jiste libilo.  Kdyz jsme ho nasli, rekla mamka:  "Strasni tvorove! Stoji nam sest telat, daji nam dvanact a pak je po nich!"  Opravdu jsme s nimi meli letos smula.  Mame jeden clovek v okresu, neco jako serif ale pod nim, ktery ma na starosti pouze zlociny u dobytka, tak zavolala jsem mu pro maminku.  Normalne, prijel by se na byka podivat, ale za tak hnusne pocasi a tak daleko, zivot cloveka ma vetsi cenu.  Tak chteli jsme vedet jestli staci mu dovezt cast.  (Rekl, ze jo, staci odriznout celou, rozbitou nohu s kuzi a trisky a dovezt mrazeneho, az bude mit nekdo cas.) Kdyby to byl zastrel, slo by to mozna dokazat.  Nevim co se deje pak... asi jen dopisy v novinach: "Nekdo strelil byka a to se, mile deti, nedela."  Je spolek zodpovednych lovcu, ktery sezene penize a pak z nich zaplati skody na majetek.  Rika se to neco jako "Fond za lovci, ktere jsou prasata".  Charakterni lovci vazi to, ze maji moznost lovit, a chteji delat vse pro to, aby o to neprisli diky par spatnich lidi.  Vysvetlila jsem, ze jsme mysleli, ze nejspis nejaky lovec do neho narazil autem, a strazce zakona souhlasil, ze je to pravdepodobne ale neda se dokazat: "Timpadem mame neznameho felona."  Kdyz to rekl, behl mi mraz po zadech. Mame dva typy zlociny v Americe, lehke a tezke.  Tezky zlocin je felony. Nekdo, kdyz narazl do naseho byka a neodvazil to priznat a snazit se nejak nahradit, stal se felonem... stejne jako serialni vrah.  Nektera slova jsou tak tezka, ze clovek ma na ne fyzicky reakce.  Felon.  Asi to souvisi s tim, ze ten poskozeni majetek je hodne drahy.  Pritom myslim, ze to asi nebyl nijak spatny clovek, spis nepozorny a neumel ridit kde jsou zvirata. Spousta lidi to neumi.  Podle tatinkovi, asi do neho narazili:  "Boze! Odkud se vzal?  Co mame delat ted?  Rancer nas asi zastreli...  Ale jen stoji a kouka.  Asi se mu nic nestalo.  Urcite je v poradku.  Nestal by tak klidne, kdyby mu neco bylo... no, urcite je v poradku, jedme rychle pryc!"  Byk je klidas a stal by a koukal, a jak tvrdi tatinek, kdyz clovek dost si preje verit, ze je v poradku, videl by, ze je.  A chapu, ze pokud nas neznali, meli by strach a treba maji malo penize a mysleli, ze nemohu zaplatit byka.  Ale minimalne, mohli najit nase cislo a nechat annonymni vzkaz:  "Myslim, ze mozna jsem videl nekdo narazit do vaseho byka, zadne detaily jsem nevidel, nazdar."  Takhle, jeden den jsme si vsimli, ze byk chybi a ktery to je, pak jsme ho videli, pasl, je to znamy byk samotar, tak to byl dalsi den, kdyz zustal v stejne oblasti, nez jsme sli se podivat a zjistili, ze je po nem.  Preci, bychom ho chteli najit co nejdrive.  Pro toho neni co delat, ale kdyby bylo mozne ho pomahat, tak tim drive tim lepe.  Skoda.  Koupime byky mlade a levne od souseda, tak penize, ktery nam poslal stat za to, ze dovolujeme lov ho nahradi. Alespon tak.  Jeden ze sousedu (Steve Lacock), rekl, ze jednu dobu mel kazdy rok byk se zlomenou nohou kvuli lovu.  Stalo se to tim, ze lovci nechali lezet v pastvine vnitrnosti.  Byci behaji a perou se a proste blazni kdyz citi krve (jeden den nas byk malinko krvacel a ostatni z toho blaznili chvili).  Tak od toho zlomili nohy kazdy rok.  Asi mel vetsi a tezsi byky nez my a zlomili mensi kosti.  To neni v podstate chyba lovcu... to je normalni reseni a nenapadlo by je to delat jinak pokud by je o to nekdo neprosil a vetsina lovcu nevidi (a neznaji) majitel a nemaji jak zjistit jeho prosby, urcite pred nedavne zavedeni "krabici".  Ale ztratit byka kazdy rok je draha a neprijemna zabava.

Jeden soused rozprodal svuj ranc.  Rozesila se jeden list postou a vyvesi na poste, v bance, v hospode, v obchodu.  Na list je seznam veci, ktere se budou prodat a kdy.  Pak se ten den kona aukce.  Ty veci se prodaji tomu, ktery da nejvice, jeden po druhe.  S Jasonem jsme tam stravili temer cely den, protoze na list byla police na knihy.  (Nikdo jiny to nechtel, ziskali jsme to potesujici levne, ale za ten benzin a cas to nestal. Mysleli jsme, ze je maji vice.)  Prodali vsechno mozne:  knihy, veci z domu, panve, oteze, uzdecky a ohlavky, srouby a hrebiky, drevo, police, postel, draty, kuly, auta, motory, obili, travni osiva...  Mne pripadlo zajimave, ze meli tam pusky... kolem sedm, jestli si pamatuji.  Pomocnik toho, ktery volal aukci, je mel malo pod kontrolou, coz se mi nelibil (chtelo se to dalsi davka skoleni pro lovci!)  Ale bylo to zajimave sledovat, jak je prodaji.  Pak je odnesl ten, ktery dal nejvice.  Meli jeho jmeno, protoze to je nutne, aby si ujistili, ze zaplati, ale zadnou kontrolu nebyl.  Jsou to uplne jine podminky nez na Morave, kde kazda zbran je dokladovana a taky vi se, kdo to ma vlastnit.  Tady kazda domacnost ma velky pocet zbrani a hodne z nich jsou pomerne stare.  Stryc ma zbrane po mem pradedeckovi a mozna i prapradedeckovi.  Moje oblibena 303 British Special ma tatinek bud po jeho otci nebo dedeckovi, nejsem si jista.  Zacit ted tyto zbrane dokladovat by byla ohromna prace (a jeste je to nedovoleni ustavu).  Myslim, ze na Morave, nikdo nesmi mit zbran, dokud nedokaze, ze ma to pravo a tady kazdy smi mit zbran, dokud nedokaze, ze to pravo nema.  (Mimochodem, tusim, ze ten pripad, ktery znam, ze nesmi nosit zbran, zastrelil orly.  Je to jen docasny a bude mit casem druhou sanci, tusim... a nejspis bude orly dat pokoj.)  Mne osobne to asi nevadi... alespon ne tady u nas.  Jsou lide, kteri zbrane zneuzivaji, ale kdyz to delaji, prestoupi zakony, tak proc si myslet, ze kdyby byly zakony, ze zbrane mit nesmi, ze by je respektovali, kdyz uz vime, ze delaji nezakonne veci?  Takove zakony by hlavne omezily tu velkou vetsinu lidi, kteri zakony respektuji a nic nevadi.  Ale tady to funguje, protoze muzeme se naucit od svych otcu, matek, dedecku a babicek moralku lovu a zodpovednost toho, ktery nosi zbran.

Na podzim jela jsem s tatinkem na koncert kelske hudby (maminka nestihla a Jason jeste psal pro Lubose).  Bylo mi lito, ze nesehnala jsem zadnou nahravku od Asonance.  Sice bych to neposlouchala, stejne jako vsechny nahravky, ktere mam, ale preci bych vedela, ze to je moje neposlouchat... Zajimave je, Glasgow je na zeleznici a kdyz se postavila, postavil po nich spoustu obcich a pojmenovali cislem.  Kdyz prisel cas, ze nutne potrebovali nazvy, bylo jich tolik, ze zamestnanec zeleznice zavrel oci a roztocil globus.  Proto mame Maltu, Glasgow, Havre, Kremlin a asi urcite i jine.  Takze skotske koreni Glasgow jsou naprosto mytus, ale za to velmi vazne a obec je cti, oslavuje a pripomina.  Vsichni vime, ze Glasgow je hrde na sve skotske predky a _zaroven_ vime, ze nikdy zadne nemel.  Je to zvlastni dvojjakost.  Byl to krasny koncert v skole v Glasgow a vsem se hodne libilo, i hudebnikum.  Vetsinou pripadaji prekvapene jak vrele je vita mala mesta.  Pamatuji si, jednou jsme byli na koncert venku (s Lenkou) a prselo, tak se nehralo.  Tak jsme vsichni sedeli pod dekami a bavili se sousedy a rekli jak je to skvele, ze prsi a ruzne a bylo nam uzasne a Lenka se nam smala jak jsme vsichni skveli cvoci a po hodine nebo vice, prisla kapela a tvrdila, ze kdyz tady budeme spokojene sedet, budou hrat, coz bylo odvazne, protoze jejich nastroje byly drahe a nemely rady deste.  A nekolikrat nam dojemne rekli, ze v zivote nemeli takove publikum jako my.  Taky tyto keltove (byly z Kanady) meli s sebou uzasnou fidlistkou.  Slysela jsem jednou pouzivat "fidlicky" a vim, ze v cestine je to peoritivni slovo, ale mame skutecne dve slova, clovek je vetsinou jeden nebo druhe a houslista povazuje fidlicky za peoritivni slovo.  Ale fidlicky jsou dulezite soucast nase minulosti.  Kdysi hlavni zabava byla tanec, za nase prababicky a babicky.  Byly docela casto, vetsinou u nekoho doma.  Hudebni nastroje byly to co clovek dokazal nosit s sebou na koni nebo ve stareho vozu... tak fidlicky, sem tam s necim dalsim.  Tak fidlista musel umet hrat do tance celou noc a dodat tanec rytmus cely sam. Fidlicky si hrajou rychle, se silnym rytmem, tak, ze to neni mozne poslouchat a ne tancit.  Fidlista byl proto neco jako saman, hrdina, ten bez kterych ostatni si nemohli bavit, velky showman a hvezda vecera. Tato fidlistka byla mlada zena.  Hrala vsechny ty stare, zname tanecni pisnicky jak dablice.  Jednou hrala za svymi zady... rychle, presne, dokonale.  Toto by snad houslista by nedelal, takove detinsky kousek, ale vsechno to bylo cest mista fidlista jako hlavni herec a hudebnik sveho obdobi.  Tak vsichni to pochopili jak nejen ukazka od uzasne talentove hudebnice ale taky hold jejich predku a jako takove, byl koncert velmi uspesny... keltove byly taky dobre.

Jeden z posledni zijici "nahradnich otcu" (Wesley) me maminky se zenou (Marlynn) prisel na navsteve na podzim.  Meli u sebe Marlynnina spoluzaka se zenou na navstevu od Minnesoty.  Chteli je ukazat Farruv staj, protoze mamka a tatinek tam nasli hranate hrebiky (pred 1886?) a vojenske strelivo ze kolem 1860 behem monitoringu.  Par ukazku jsme mohli ukazat, ale bylo po desti, tak neslo se tam dostat jinak nez pesky, coz by Wesley uz nezvladl bezpecne.  Pekla jsem buchtu, abych mamku neudelala ostudu (protoze byla v praci), ale prisli drive nez jsem ocekavala a musela jsem to dokoncit, kdyz uz byli u nas.  Zena z Minnesoty se mnou chtela bavit o Cesku, proti kteremu jsem v postate nic nemela, jenze spatne se mi soustredilo kvuli buchte.  Kdyz jsem to mela v troube a mohla ji venovat, prestala se ji to zajimat.  Pak jsme vsichni sedeli a kolovali historky. Wesley, castecne Marlynn a spoluzak vykladali davne pribehy kovboju, banditu, Indianu, kojotu a jinych, kteri u nas kdysi zili a dychtive jsme to poslouchali... az na zena z Minnesoty, ktera cetla vtipy.  Pamatuji si, kdyz jsem videla "Navrat ztraceneho raje" jak mi prastila do oci rozdil ve tvarich lidi stejneho veku, kteri zivot prozili hlavne v Cechach a hlavne v Americe... a vedela jsem, ze ten herec jiste musel starnout skutecne v Americe, protoze ani dokonale naliceni by toto spravne nezachytilo.  A kdyz jsem videla vedle sebe Marlynn a spoluzak, videla jsem totez znovu. On vypadal jako American, a ona vypadala jinak... jako Montanan.  Podobne jako ten Cech, ty tvare byly hodne stare, hodne vrascite, mely, ale, vnitrni radost, ktera se v beznych, starych ceskych tvarich chybi. Vypadala, jakoby mohla byt spoluzakova matka, ale zaroven mela vitalnost a silu, ktere mu chybely a tim, zvlastni nekonecnou mladi.  Nez jsme sli ven, zena z Minnesoty mne smutne sverila:  "Tyto vtipy moc nechapu." Venku jsme toulali vsude a Wesley vykladal kdo kdy postavil za jake podminky staj a ohradu a vsechno.  Stacilo kousek rezaveho kovu a vedel co to byval, na co to bylo a jak se to pouzivalo jeste s dobrymi historkami. Strasne jsem na ostatni zarlila, kdyz jsem musela jit dojit.  Zena z Minnesoty sla si sednout k aute.  Od te doby je u nas "zena z Minnesoty" pojem pro urciteho typu polituhodneho hosta.

Babicka zemrela na podzim.  Tak mamka je ted bez rodicu.  Smutne, babicka byla pryc uz od zhruba 1990, kdy prisla o rozum a schopnost komunikaci. Kdyz jsem babicku uz zacala pochopit a vazit, byla uz pryc a nebylo moznost s ni mluvit.  Hodne za ta leta jsem toto litovala.  Tak byli jsme radi, ze je konecne svobodna, ale pro jeji deti to oteverelo stare rany. Pro mne to bylo velmi poucne a zajimave, protoze vsichni si vzpomeli a slysela jsem spoustu historek, ktere jsem nikdy neslysela a zacala mit pocit kdo byla, clovek jiny nez to zlomene duse, ktere jsem znala v detstvi.  Mentalni zneuziti dela hodne.  Jednou mi mamka rekla horce: "Clovek, o ktere mluvi moji strycove, nikdy jsem neznala... vlastni matku jsem nikdy nepotkala."  Mela trvdi zivot a tezky konec.  Trochu jsme ocekali, ze nikdo neprijde, protoze ji bylo 98, vsichni stari pratele zemreli a ostatni ji zapomeli za tech 15 let, ze vypadla ze zivota. Rozhodne nebylo to obrovskou akci jako dedeckuv pohreb, ale lide prisli, prisli dost a vzpomeli.  Bylo to hodne narychlo, protoze teta s manzelem museli priletet z Aljesky a jedine letenky byly hned a na kratkou dobu. Ostatni nechteli, aby teta nemohla byt soucast planovani, tak pohreb se planovalo hned jak prileteli... vecer pred pohrbem.  Strasne jsem vazila misto, kde bydlime, kdyz v 8 vecer zavolali jednoho souseda (je jeden ze tri lide voleni, aby meli na starost okres), vysvetlili situaci, a poprosili, jestli by nemohl nahodou na pohreb hrat pristi den.  Hned souhlasil, hral nadherne, a presvedcive rekl, ze neni zac, kdyz jsme ho vsichni chteli podekovat za to, ze prisel na posledni chvili, aby pohreb mohl byt jak ma byt.  Bylo to hrozne peknou oslavu velke duse.  Jason ji hral "Home on the Range" a "Simple Gifts" na foukaci harmonice.  Na hrbitove, stryc se slzami v ocich vysvetlil, ze je zpival "Home on the Range" jako ukolebavka... "Mozna se vam nezda 'Home on the Range' jako normalni pisnicku na pohreb..."  Je vedle svych rodicu, protoze tady, alespon zatim, mista na hrbitovech se koupi navzdy.  Farar ji neznal, ale poslouchal jejich vzpominky dlouho do vecera a jeho vykladani bylo naprosto osobni a pro ni.  Myslim, ze je hodne pomohl tim, ze je poslouchal, a byla jsem mu za to vdecna.  Kdyz teta rekla:  "Skolu jsem dokoncila, kdyz uz nemela rozum, tak to nikdy nevedela..." a mela slzy na krajicku, farar rekl s naprostou jistotu:  "Ale ted to vi," a bylo poznat jak jeho skalopevnou jistotu je utesi.  Babicka byla velmi hodny clovek. Kdyz zacala prijit o rozum, mamka ji vzala na psychologicke testy. Pomahala ji cist a rozumet otazky, ktere byly o tom, co clovek by delal za urcite okolnosti.  Babicciny odpovedi ji pripadaly normalni, to co by ocekavala od cloveka, ktereho pres 40 let znala.  Kdyz to videla doktorka, rekla:  "Toto musime vyhodit, nema zadny vyznam.  Jiste fingovala, nikdo tak sladky neni."  Byla uzasny strelec, co vetsina z nas nevedela.  Pry jednou cekala na tetrevy u vody a nestrelila, dokud nebyli tri serazeni tak, ze je mohla vsechny trefit do hlavy.  Pry, ze v te obdobi hladu a vzacnost streliva, seradit dva byla bezna snaha... ale tri ptaci jednim broukem bylo neco extra.  Kdyz bylo nejhure, musela lovit babicka, protoze ona i dedecek vedeli, ze ona prinese vice masa za mene streliva.  To urcite dedeckovi vadilo.  Kdyz zemrel, mel u nas skladiste streliva... proste _vsude_, jako kdyby ocekaval valku na Square Creek.  Vsichni to brali jako dalsi projev, ze je podivin (coz byl, nebudeme si hadat), ale taky mi to pripomina ty moravske babicky, ktere vzdy koupi pomerance, i kdyz je uz spousty shnijou v lednici.  Kdybychom my prezili obdobi hladu, kdy strelivo znamenalo moznost krmit rodiny a bylo jako safranu... mozna bychom to taky nakoupili, kdybychom to videli porad dostupne a pomerne levne... jen tak pro jistotu?  Naucila strelit (myslim), ale urcite nastrazit pasti, od sveho otce.  V starych fotkach se vzdy nenucene usmyva, vypada privetiva a stastna v prirode, je videt z nich jak moc mela rada psy a zvirata.  Nikdy mne nedosla jak byla moje droboucka babicka neskutecne krasna.  Mam jednou tajnou, hezkou vzpominku i ja.  Byla jsem asi na prelomu zakladni skolu a stredni.  Byli jsme vsichni na obecni veseli.  Sedela jsem u babicky, a prisel dedecek ji pozadat o tanec. Babicka se mile usmivala na cloveka, ktery ji zlomil, ktereho milovala do smrti, a tak dustojne a prijemne ho rekla, ze zrovna nema chut.  Nebylo v tom ani spetku horkosti a zlosti na ktere mela pravo, ale pritom nekomprimovala svoji dustojnost.  Ale tancila, tancila se sousedem, ne prilis brzo potom ale ne moc dlouho, tancila krasne a ladne.  Byla jsem dost stara, abych chapala co se deje, a hrozne jsem ji obdivila.  Ona byla takova ticha, prehlizena hrdinka divokeho zapadu.  Doufam, ze ma konecne klid.  Rozhodne si to vynaslouzila.

V rijnu jsme sbirali a odesilali telata.  Meli jsme tezsi nez loni, coz nikdo z sousedu nemeli, protoze loni bylo mnohem lepsi rok.  U nas ta lepsi pece mela vetsi vyznam nez jaky to byl rok.  To potesi.  Prijel stryc i s rodinnou.  Dva dny pred stanovenim datem, procesali jsme celou pastvinu a dali kravy do male pastviny u domu.  Den potom, jsme opet projeli pastvinu cely den, jestli jsme nahodou nejake nevideli (nic jsme nenasli).  Dalsi den jsme vstali pred svitanim a dali stado do ohrady. Bylo to nadherne byt na koni za stadem pod uplnkem, hvezdami a barvami svitanim... taky mirne nebezpecni, protoze my a kone nevideli zem. Prisli pomoct taky Kormanove.  Museli jsme rozdelit kravy a telata, pak volicky a jalovicky.  Prave jsme to meli, kdyz dojely dva kamiony. Kamiony posila kupce (ktery, jestli si pamatujete, je koupil ale nezaplatil uz davno... vymenili jsme nas slib, ze dodame urcity pocet kusu urciteho typu a hodnoty, a jeho slib, ze nam plati dane ceny).  Plnili jsme kamiony a odvezli je vazit.  Jel s nimi i stryc.  Pak podle vahy, dostal zaplaceno.  Kdyz jsme meli telata pryc, ockovali jsme kravy a tak je ruzne pripravovali na zimu.  Mamka par, o kterych si nebyla jista, kontrolovala, jestli jsou breze.  Protoze mame je tak malo, protoze je mamka dokaze tak dobre odhadnout a protoze stado se stale spravi po nepozornosti dedeckova posledni leta a zatim si musime jeste nechat neuplne dobre kravy dokud nemame vice moznosti, nekontrolovali jsme je vsichni jak se pomerne bezne dela... skvela historka!  Jeden z mistnich, ktery ma obrovske stado prisel na sikovne reseni... nebreze se znackuje pripravkem na odbarveni vlasu.  Ta blondova smouha je nadherne videt odevsad na cerne krave, kravy nijak to neublizi v nejmensim, je to nesmirne rychle, taky bezpecne pro pracovniky, neumaze se to nijak, ale je to do roka pryc, kdyby se ji z nejakeho duvodu vzalo na milost, proste dokonale reseni.  Tento pripravek si kazdy podzim koupi ve velkem v mistni kadernictvi.  Jeden rok, pani kadernice zavolala sve dodavatelce a vyzadala dany vyrobek.  "No, vite," upozorni pani dodavatelka, "tento pripravek je strasne narocne na vlasy!"  Na to pani kadernice: "No, a co? Stejne jsou to jen stare kravy!"  Hruza pani dodavatelky byla nad silou slov podchytit.

Nase telata se prodala (draze) jako prirozene.  To znamena, ze jsou ockovani proti nebezpecnym nemocim, ale nedostali steroidy ani antibiotikum a jeste nekolik veci, ktere mamka peclive zjistila a dodrzovala jsme zavazali.  Mamce jako veterinarka to pripada jako nesmysl (i kdyz to dodrzuje "zakaznik je zakaznik a ma dostat co si preje, i kdyz je to nevedecka nesmysl"), protoze zduvodneni je takove:  Lide se boji rezistantni bakterii a obavi se, ze kdyz budou jist maso krav, ktere dostali antibiotiky, muzou taky dostat rezistantni bakterie.  Zni to logicky, ale ve skutecnosti, nema to vliv.  Skutecne nebezpecne jsou, mimo jine, antibakterialni mydla, ktere rezistantni bakterii lidem vyselektuji primo v domech a na kuzi a ta, alespon v Americe, jsou vsude.  Ale presto se mi to zda dobry napad.  Dat zviratum antibiotiky "jen tak" je pro ne stejne tak nebezpecne jako pro lidi (opet rezistantni typy) a kdyz tyto kusy se prodaji pak levneji, lide budou spise uvazovat jestli je to opravdu potreba.  Kdyz nekdo od nas koupi (za premiem) "prirozene" hovezi, vi, ze ma opravdu zdravy kus... a to si myslim, ze stoji za priplatek a taky je dobre, ze lide maji duvod proc hledat dobrou genetiku a udrzovat zdrava stada, ktera vyzadujou minimalni zasahy.  To vsechno je dobre a vychazi z poptavku po "prirozene hovezi".  Tak skutecnost, ze to neni dobry z duvodu proc si lide mysli, ze je to dobre je podle mne nedulezite. Pamatuj si, kdyz jsem byla jeste na vysokou v Montane, "prirozene hovezi" se teprve vymyslelo a jeden nas profesor chovu nam rekl:  "Nebrante tim. My to dokazeme.  Zjistete co chce vas zakaznik, at to ma smysl nebo ne, a dodejte to.  Co nas hlavni konkurent kure?  Polovina toho co zere je antibiotikum!  Vitejte prirozene maso s otevrenym narucim!  Kure je mrtvo!"  Tady jsou obcas reklamy na lov (a nechtela bych, abychom ztratili toto pravo) a jedna z tvrzeni je, ze zverina je zdravejsi.  Musim se smat. To neni tak jiste.  Jelenec virginsky, napriklad, je stale na polich a v mestkych travnicich.  Vsechno co zere je vsakle chemikalii vseho druhu a stale dycha plyny od aut.  Nase kravy, kdyz jsou u nas, nezerou temer nic nez travu a kerich na uzemi, kde je malo aut a na ktere nepada jina chemikalie nez moc.  Dostanou minimum cizich latek a pritom jsou stale kontrolovane, ze jsou zdrave a nemaji nejakou nemoc.  Myslim, ze maminka uvazuje, ze by mozna dodala nejen prirozene, ale "dokonceni travou", az bude poptavka po maximalne zdrave hovezi (to co my mame v mrazaku ted). Ale bylo by to drahe, protoze stalo by nam dost to zavest a uhlidat... ted mame 200 telat na prodej, ale kdybychom dokoncili, tak museli bychom mit mene krav, abychom meli jejich podil travy na dokonceni telat, ktere muze trvat dalsi dva roky.  Pocet prodanych kusu by se hodne snizovalo, tak lidem by na to muselo dost zalezet, aby to zaplatili.  A museli bychom stale prodat voly.  Volicky, zajimave, a do mensi miry byci nesnasi nedostatek vody, prestane je fungovat vylucovaci system a zemrou (Tento problem ma ted ve velkem sestra, protoze koupili telata od souseda, ktery je kazdy rok necha prilis dlouho u krav.  Lide, ktere to delaji, to delaji protoze telata se prodaji na vahu a mysli, ze starsi budou vetsi.  Ale jejich kravy jdou do zimy stresovane a pristi rok nebudou mit tak dobra telata.  Taky, volicky jsou pak za prvnim mrazu jeste na prerii a potom brzo jdou na kamionech, z obou maji nedostatky vody a pak u kupcu zemrou jak mouchy.  Obcas takovi lide zjisti, ze pristi rok nikdo jejich telata nechce.)  Tak neni mozne je mit pres zimu na prerii, protoze trpi nedostatkem vody.  Proto nasi byci jsou v male stade v male pastvine kolem domu, aby meli pristup k vody kdykoli si vzpominou a nemusi daleko chodit.

"Slib dodani telat" se prodalo nekolikrat od te doby kdy jsme to prodali, a nase jalovicky koupilo nakonec misto, kde celou zimu pracuje sestra. Alespon vi, ze jsou zdrave!  Prodali jsme 100, ale mamka zavolala sestrine sefovi a ptala se, jestli je chce vsechny.  Rekl, ze ne, ze dal za nich hodne a asi prilis moc.  Podle slibu, jsme museli dodat alespon 90%, tak mamka si nechala devet nejlepsich a jedna zranena, ktera neodpovidala slibu (je jinak dobra a spravi se), na obnoveni stada.  Tyto nedorozumeni (prodani vice telat nez chceme prodat) se obcas dejou, kdyz mamka i stryc sefujou a on je tak daleko, ale myslim si, ze celkem dobre to funguje. Stryc ma velky podil na to, ze ranc prezil dedeckovy chyby, a kdyz za to chce prodat telata, tak prosim, si myslim ja.  Ekonomove vzdy tvrdi, ze nema smysl si nechat vlastni telata na obnoveni stada.  To protoze nejlepsi cena je za telata na podzim.  Kdyz clovek za rok si koupi mlade kravicky, plati mene, nemusi je za ten rok uzivit, nekoupi ty, ktere za ten rok zemrou, a pokud jsou uz breze, nehrozi, ze celou dobu uzivi jalovou kravicku.  Ale ekonomove nevedi vsechno.  Chvili na obili a kazda jalovicka vypada krasne, ale _tyto_ vypadaly krasne na podzim na trave... to co budeme chtit, aby jejich telata splnila.  Mamka vi kdy se narodily, jake maji maminky, jake mely sestry a bratry, jejich zdravotni stav a spoustu podrobnosti, ktere pomahaji vybrat ty uplne nejlepsi.  Tyto kravicky to u nas uz znaji... vedi kde najit travu a vodu a misto bez vetru a znaji se s ostatnimi v stade.  Nebudou nam znicit ploty z detinske radosti a toulavosti, protoze i kdyz budou toulat po cele ranci, uz vedi, ze cely svet je nas ranc a nebude je napadnout jit jinam.  Tyto veci se spatne stanovi cenu, ale jsou soucast uspesneho chovu dobytka.  Ted jsou v pastvince u domu a maji dobry pristup k vode a dostanou krmeni (s velkym podilem rostline bilkovin od lustenin), kdyz o to reknou.  Potrebovali dobrou transici od mleka a dobry zaklad, aby pristi rok byly pripravene se vsechny obrezit.  Uz dva roky jsme nemely jedinou jalovicku, ktera by se neobrezila a jen jedna pak ztratila tele.  Je taky dobre, ze si trochu zvyknou na lidi a poznaji, ze jsme mozna nevyzpytatelni, ale ne zli a nebezpecni.  Bude s nimi pak cely jejich zivot jednoduse pracovat.  Taky, kravy jako nase, ktere nikdy nedostaly jidlo krome trave a obcas sene casto odmitaji zkusit neco jineho.  Pro vetsinu, je to jedno, ale pokud jsou zranene nebo neco, potrebujeme moznost je dat neco s vetsim podilem energii a bilkovin.  Tyto kravicky zjistily, ze divne veci, ktere podaji lide chutnaji a to si taky budou cely zivot pamatovat, kdyby to potrebovaly.  Jsou to strasne, hezke, mile, ostychave tvorickove... nadeje budoucnosti.  Vetsina krav par dny zustala kolem ohrady a jeste den nebo dva hledala sve deti, pak to vzdala.  Vyjimka byla jedna prvorodka, ktera mela dceru tak uhlednou, ze zustala mezi vyvolenymi.  Mlada krava zustala az tyden u plotu, pres ktere smutne volala sve ztracene.  Reakce mlade slecinky byla spis:  "Ale, mami!  Nevidis, ze tady mam kamaradky?  No, tak nervi!  Jsem preci dospela, no ne?  Ja snad umru!  Nechapes, ze delas ostudu?"  Deti jsou deti, na druhu nezalezi!  Smutna maminka to konecne vzdala a nechala svou dceruskou najit svoji cestu sama.

Mame o jednoho nepotrebneho kone mene.  Dedecek mel 18-letou kobylu, kterou pouzival jen na hribata.  Sestra mu ji osedlala, kdyz ji bylo 2, a nebyla problematicka, ale nechtel ji pouzivat.  Ted je prilis stara, aby zacala pracovat u nas (ale jednodusi podminky by zvladla, nema fyzicke problemy).  Mamka nevedela co s ni, protoze nevynaslouzila duchod a nejsme charitu ale nebyla to jeji vina.  Kdyby pracovala, mohla by do duchodu s ostatnimi ctyrmi duchodci.  Kdyby to byla jeji vina, ze nepracovala, tak by nebylo to moralni otazka ji prodat na maso, ale takto...  Mamka konecne rozhodla ji odvezt, mela ji v ohrade, a byla zamlkla a smutna, ale aukce koni ten mesic se nahodou nekonala.  Pak se vypukla ve statu nakazlivou (nastesti ne vaznou jen osklivou) konskou nemoc a vsechny prodeje kone v Montane se odlozily.  Pak mamka videla v novinach, ze jedna pani ztratila manzela v zeleznicni nehodou.  Zeleznice maji dobre pojisteni pro sve zamestnanci a pani pouzivala ty penize, aby zalozila farmu.  Sbira kone, ktere se nehodi na rancich a prevychovava je na jinou praci.  Pripadalo to jako vysite.  Mamka ji koni nabidla, a byla nadsena, ale kdyz po treti slibila, ze pro ni prijde a neukazala se, zacali jsme premyslet, ze mozna neni nejspolehlivejsi.  Taky pry je hodne videt s jednim zenatym kovarem. Konecne, ale se nam podarilo kone dostat k ni i se zraneneho valacha stryce, ktery je nebezpecny v terenu, ale mohl by byt uzitecny na rovine. Pak zavolal kovar, ze mozna nechceme pani dat dukaz vlastnictvi na ty kone, protoze je chce dat na maso.  Kdovi... milostna hadka.  Ale jak rekla mamka, nevadi ji darovat te pani kobylu, kdyz ji najde domov, tak at ji klidne proda, ale prodat ji na maso dokazala by prece mamka a pak by mela alespon ty penize.  Tak dukaz jsme poslali, ale kovari.  Nakonec zavolali, ze nasli zenu, ktera ma kone a dobre se o ni stara a Margo chce. Tak snad jeji pribeh skoncil stastne.  Margo nebyla nijak spatny kun, jinak by ji nikdo neresil, ale byla hodna.

V listopadu, vymenili jsme cerpadlo ve studnu na jih v Shotgun. Pouzivame to na zimni vodu pro kravy.  V zime pijou mnohem mene... nedoji, neni teplo a ziskaji hodne vody snehem behem paseni.  Nekteri lide (jako muj dedecek) necerpaji je voda, kdyz je snih, ale to je neprospiva. Nevyzaduji tolik, ale kdyz clovek je da tolik si vyzadujou, maji lepsi kondici na jare a jsou zdravejsi.  Energie, kterou daji preziti zimu v tezkych podminkach je energie, kterou nemohou dat svym telatum a tim padem nam.  Cerpadlo tam byla prastara vymysl, dedeckuva specialitka, na ktere se nedaji sehnat nahradni dily a ktere fungovalo jen tak tak.  Taky, to bylo narocne na studna.  Je to stara a brzo bude mit svuj kolaps.  Kdyz se stava toto, budeme muset kopat dalsi pres 300 m, coz je drahe a bere cas. Tak sehnali jsme nove, setrne cerpadlo i s novym, lepsim agregatem.  Ten bezi na propan a ma vlastni (velkou) flasku, tak neni nutne ho denne nosit tekutou energii.  Maji taky nizsi spotrebu.  Tento dokonce zastartuje sam, kdyz spadne hladina vody... ohromne pohodli.  Ale protoze vsechno se deje pomalu, nestihli jsme budovat budovu pro cerpadlo a agregat.  Takze za studene pocasi, agregat to nerozchodi, a nekdo musit prinest topidlo a ohrivat mu.  Ale horsi to taky muze byt.  Kdyz se to stalo poprve, mamka mela strach, ze neco je s novym, neprijemne drahym agregatem hned ted, protoze ma to fungovat do -20 C.  Mamka dobre zna prepocty stupnu, jako veterinarka, casto je musi delat spravne v hlave, ale nejak -20 vypada, ze to musi byt _hodne_ zima.  Tak jsem to pro ni schvalne prepocitala a pripomnela ji, ze je to jen -4 F, coz nic neni a urcite ten den bylo, a pak se uklidnela.  Agregat je v poradku, je mu jen zima.  Ale az bude mit poradnou budovu, bude neskutecne skvely zarizeni, ktere (doufejme), bude roky slouzit a setrit cas a cesty tam a zpatky a ujistit kravam idealni podminky.  To je asi dalsi vec, ktere musime zamykat, abychom lovci zbytecne nepokouseli.  Jeden hezky vecer jsme tam jeli s tatinkem neco zarizovat a byla radia plna vybuchu v Jordanu.  Myslela jsem pod hezkym soumrakem, jak jsem vdecna, ze si muzeme v klidu delat svoji praci, aniz by nas nejaky silenec, ktereho nezname, ktery nas nezna, ktery nas ani nikdy nevidel, by vyhodil nahodou do vzduchu.  Je to sice pravda, ze silenci se mohou taky vyskytovat u nas, ale pripadalo mi to tak hrozne nespravedlne pro ty chudaky Jordanci, kteri jen tak splnili sve povinnosti a zili sve zivoty.

O dikuvzdani, meli jsme obrovskou, dulezitou uspech!  Presvedcili jsme Jasonovi rodice prijit na navstevu a ted je mnohem lepsi vzduch v rodine. Jasonuv tatinek nenavidi spat jinam nez doma, ale u nas v hvezdni predsini spal nadherne.  Je tam takovy krasny klid.  Meli jsme je dva dny a bylo to velky uspech.  Ne kazdemu se to u nas libi (vizte zenu z Minnesoty), ale oni to zvladli v pohode.  Prvni den, Jason je provadel po cele okoli domu a ukazal je zajimavosti.  Byl to krasny den a bavili se jako kacatka na vode.  Mamka a tatinek museli byt ve meste, tak jsem mela na starosti vsechny drobnosti, dojeni, ruzne krmeni, a pripravy na zitrek.  Hrozne jsem litovala tak krasnou prochazku na mozna posledni pekny den roka. Hrozne jsem na ne tesila, a pak jsem musela cedit a ochladit mleko.  Tak jsem to bourlive oplakala pres hodinu.  Chuderka Rietta slysela rev a myslela, ze neco mi ohrozi... ale neodvazila mi branit, sla se schovat a neukazala se zbytek dne.  Novy byla pochopitelne venku.  Ona by nikdo tak plakat nedovolila.  Jednou jsem prisla necekane k nasimu domu a Jason se lekl.  Novy to slysela a pribehla o sto sest mne sezrat.  Naprosto kouzelne bylo jak zmatene se zastavi a hleda hrozbu.  Nikdy to nenasla. Jasonova maminka, ktera jsem vzdy mela pocit ze psy nema rada, nebo spis se je boji, hned byla okouzlena Novym.  (Pred par dny se ji zdalo, je jsme Nove tak chybeli, ze pribehla az k Missoule a hned jsme ji pustili dovnitr a byli strasne radi ji videt "A byla _tak_ hodna!"  Pes v teto dome zarucim nikdy nebyl!)  Videt je spolu hrat nemelo chybu a byla (jako ostatne vsichni) plna drobne historky dokazujici jak je Novy nadmerne chytry pes (jakoby se nekdo potreboval presvedcit).  Taky ji ziskala chuderka Rietta, a uvazovala co se ji asi stalo.  Mamka rika, ze u borderkolii, velke leknuti v ranim veku, muze zpusobit celozivotni traumu, a je to asi ten pripad.  Bob (svagr) ji koupil a uz kdyz ji odvezl domu jako hrst chlupu poznal, ze je nenormalne ostychava.  Tvrdi, ze ji mel hned vratit.  Urcite nikdo ji neublizil od doby, kdy ji odvezl.  Oscar byl velky gentleman.  Peggy (Jasonova matka) ma kocky moc rada, ale je alergicka.  Tak prisel a dovolil ji hladit jeho hebkou kozesinu, ale jinak drzel slusnou vzdalenost, aby ji minimalne drazdil.  Vypadala, ze je ji tak dobre jak muze byt v dome, kde je kocka.  Oscar velice malo pelicha, coz dela taky svoje.  Naopak se kockoval s Jasonvym tatinkem, ktery taky kocky ma rada, a pochopitelne je nemuze mit.  Druhy den jeli jsme s Billem (Jasonuv tatinek) do pastviny pred obedem.  Pak jsem byla _hodne_ rada, ze jsem poctive delala vsechno s cim mne mamka sverila prvni den... jinak bych si nemohla s cistym svedomim jit s nimi a nechat ji se vsechny zbyvajicimi pripravami na obed.  Prochazka to byla bezvadna.  Nejdrive, jsme odivovali ten hezky prirodni most ve stare ceste.  Kdyz jsme vykladali Billovi, jak lovcum to nedojde, ze je nejaky duvod proc dame ty klady pres cestu, lisacky se usmival a rekl:  "Ja bych je vyndal... pekne dikuvzdani!"  Potom sli jsme najit bisonovou lebku, kterou jsme videli s Jasonem behem sbirani telat.  Puvodne, jsme to tam nechali, ale pak jsme uvazili, ze je mu to skoda.  Ty stare kosti jsou navalene tim tezkym jilem a maji docela dobrou zivotnost, ale nektere z nich se stale dostanou prirozenou cestou na vzduchu... a pak venku jsou behem sezonu rozpadle a ztracene.  Je to vzdy otazka, co nechat, co vzit.  Plechovky a umele hmoty a tak jsou jasne.  To je odpad a odneseme je kdyz mame sanci.  Starsi veci jsou preci napul odpad, napul historii.  Pak je otazka co muze ublizit zviratum.  Casto nenechame lezet sklo a kov, i kdyz jsou z 1866, i kdyz je to fascinujici je najit a kdyz to odneseme, nikdo uz nema moznost to najit.  Kosti a drevo mohou zustat lezet.  Ale rozhodli jsme, ze je skoda nechat zmizet lebku v dobrou kondici.  Byla z toho docela prochazka a hralo to srdce videt jak Bill se zajmem u nas prochazel a presel potok. To znamena nebezpecne, strme svahy, nechutne jilovite blato v koryte a husta vrbina.  Sice nam delal legraci, kde mame poradne potoky, ale to bylo vsechno mineno dobre.  Bruno jsme nasli hned a byl porad v tak dobrem stavu jako pred mesicem, tak jsme si gratulovali.  Pak jsme ho namerili, ofotili, GPSkovali, namerili jak je hluboko pod povrchem prerii, vsechno zaznamenali, zabalili ho do hadru, supli do velkou krabici a slavnostne odnesli k aute.  (Protoze byl na jizni hranice, coz je kolem tri mily (1.8 km) obtizne cesty (obzvlast s tezkou lebkou), jeli jsme autem po ceste do studny a pak dosli pesky.)  Jeho dobra kondice byla diky tomu, ze byl nacpany suchym jilem, tak lehka kraska teda nebyl.  Mel 14 palcu (35.6 cm) mezi rohy, hezky velky.  Kdyz Bruno byl bezpecne v aute, my jsme sli dale pesky na miste kde bydleli drive Akinove.  Zustalo tam par kousku dreva, dva rozbite cihly, dira v zemi, tri kusy hodne stare... nemam slova, obdoba pluhu za koni ale na vyrobu sena hluboke v zemi, vetve, misu, plechovou vanicku, vidlicku, hrebiky a hodne strepu.  Ty, ktere vypadaly nejnebezpecneji, sebrala jsem do kapsy.  Dlouho jsme chodili po miste, volali co jsme nasli a diskutovali co bylo asi kde a tak.  Fascinujici. Vime z knihy prababicky, ze kdyz pristehovali, Akinove byli uz pryc a oni bydleli v jejich domu, zatimco kaceli stromy na srub.  Tak uvazovali jsme, jestli hromada vetvi a zkrocene kmeny nebyla od nich.  Nakonec, cestou domu, obdivovali jsme fosily.  Ty jsme samozrejme nechali na miste, protoze na rozdil od Bruna, jsou oddolne.  Ale fotili jsme je jako dive. Peggy mezitim povidala s maminkou, videla starozitnosti po babicce, a sla po dvorku a fotila a sbirali drobnosti.  Je umelkyne.  Dela quilty, v podstate obrazy a vzory v latce a velmi rada se necha inspirovat starozitnosti, tak nebyla u nas vubec dlouho a uz bavila o "Timber Creek serie".  A ma hodne nadhernych fotek.  Urcite bude z ceho pracovat. Dostali jsme doma vcas, abych dokazala pect housky a delat omacku na zeleninu, jak jsem drive slibila mamince, ze obstaram.  Tak perfektni vylet.  Nove se to hodne zamlouvalo a kdyz jsme se vratili, byla tak unavena, ze nedokala zvednout hlavicku a Bill zacal o ni mit strach. Dikuvzdani se puvodne zavedl Lincoln jako cas vzdat dik za to, ze skoncila valka mezi staty, ale dnes to temer nikdo nevi.  Spojil se to s oslavou urody a vzpominky na tezkosti prvni osadniky.  Oslavuje se to hlavne slavnostnim obedem, taky ze rodiny a pratele prijdou pospolu a vetsinou nejake modlitby diku podle vyznani danych osob.  Tradicni jidlo (v nasi rodine, tak preci to musi byt tak vsude, ze jo!) je cele peceny krocan plneni nadivkou z chleba, rozinky, jablka a koreni.  Nutne jsou taky cerstvou bramborovou kasi, ale tussi... slehane brambory? s krocani omackou, teple brusinky (mame dve rostliny, ktere rikame brusinky od dve celedi... tusim, ze zrovna tu, kterou znate, je ta druha, ne ta obvykle u dikuvzdani), "sladke brambory", cerstve housky, a jako moucnik kolace z jablka a z dyni.  Pridaji se podle libosti vselijake salaty a zeleniny. Meli jsme zeleniny v omacce, ryzovy salat, gelatinovy salat, fazolovy salat, olivy a okurky.  Vecer prisla sestra a tatinek pustil agregat a ukazal diaky z tezke zimy 2003/4, kdy zemrel dedecek.  Tezke zimy byly 1886/7, 1906/7, mozna nekdy v 20. letech, tusim nekdy v 50. letech, 1979/80 a 2003/4.  Protikravovy tabor je pouziva jako dukaz, ze kravy tady nemaji co delat a zcele prehlizi, ze divoka stada taky umiraji az hruza, sudokopytnici i ptaci.  Tato posledni zima, diky kombinaci lepsi technologie, vice zkusenosti a delsi kulturni pamet a hola stesti, ztraty na dobytek byly na minimum.  Dodnes je z toho takovy pocit tiche euforie a vytezstvi.  Byly fotky jak mamka na zauzlene lariety slanuje z skaly s bilkovinnem krmivem.  Mne pripadalo nejvymluvnejsi fotka mamky, zabalena jako medvidek, na koni s lopatkou v ruce.  Kdykoli zapadl, musela slezt a vyhazet snih nez mohli dale.  FUJ!  Asi mne to jeste v zivote ceka... 1979/80 si zive pamatuji, ale byla jsem prilis mala se muset zucastnit a 2003/4 jsem zbabela utekla do ciziny.  No, jo.  Na konec jsme vsichni hrali Bang (cesko/italsky, samozrejme).  Vyhrala sestra jako serif, tusim s obou maminkami.

Byl mokry snih jednou v rijnu, ale byl uz dalsi den pryc.  Meli jsme velmi prijemne podzimni pocasi az po dikuvzdani.  Dokonce den pred dikuvzdani bylo prilis teplo na bundy.  Den potom (26.11.) zacalo snezit a pak se ochladilo.  Bylo to trochu nezvykle, protoze normalne se drive ochladi. Protoze padlo par centimetru snehu drive, tak puda a i voda zustala nemrzla pod snehem.  Zraneny byk je pres potok, tak stalo se to docela zajimave ho chodit krmit.  Neni voda zdaleka vsude v potoku, ale clovek to nerad splete.  Silnice z toho byly _hrozne_.  Hluboka vrstva ledu a nad tim snih.  Za tu dobu bylo rychleji a bezpecneji jezdit na nase nezpevnene cesty.  Jeden ze sousedu delal tu chybu, ze nekam po silnici jel kdyz to zacal a rekl, ze kdyz poznal jak jsou strasne podminky, chtel zastavit a preckat, ale nemohl.  Kdyz zastavil, vitr jeho auto hnal po ledu sam. Obdobi trvalo jedenact dnu, ale pripadlo to nekonecne.  V zime, vsechno se silene zpomali, tvare se zamrzaji, vsechno je obtizne, porad je tma. Vsechno vyzaduje takovou klidnou, buvoli trpelivost a pomaly, tvrdohlavy pohyb dopredu, krok za krokem.  Alespon dva dny dosahlo -12, normalne bylo pod -18 a par dnu se nedosahlo ani -23 (to vsechno Celsia, samozrejme a poctive prepocitane).  V noci se jednou, mozna dvakrat dosahlo -35 a casto bylo pod -29.  Takovy, hluboky v kosti chlad pripada nekonecny, kdyz clovek vi, ze to nemusi do jara zmenit, asi bude, ale...  Neni to tak hluboke a neprijemne jako na Morave, protoze vzduch je suche.  Clovek se vice mrzne na povrchu, jakekoli kuze se zamrza, nosni dirky se slepi a je velmi obtizne dychat.  Behem teto obdobi, Jason sel vsude na bezkach a bylo radost na neho pohledet.  Nove to velice zamlouvalo.  Obtizne bylo to, ze propasti uz nebyly vzdy videt... ale z nich temne kourelo!  Prvni den oblevy se dosahlo -11 a pripadlo to jako zazrak.  Pohodlne se dychalo, a kdyz clovek sel ven jen na chvili mohl mit treba ruce v kapsach a ne v rukavicich anebo nemusel mit dvoje satky, tvare se nezamrzly.  Bylo to pocit az ke zblazneni.  V noci se neochladilo a pak dosahlo -1, potom 4. To si clovek ani nevzal pokazde bundu.  V noci bylo -7, nadhera!  Obleva trvala sest dnu, pak zase zacalo ochladit.  Kdyz, ale jsme pak sli vecer na prochazce, Jason jasal:  "-35 je tak uzasna vec, aby clovek ziskal zdravy nadhled!  Ted je -12 a jak je to prijemne!  Predstav si, ze to je rozdil 23 stupnu.  Dalsi 23 a byl bych tady v plavkach!"  No, jo.  Meli jsme nakonec kolem 26 cm snehu, protoze lehce snezilo temer kazdy den chladneho obdobi, a behem oblevy, hodne toho odtahlo.  Dostalo se to do nezamrzle pudy (trava bude rada), tak po obleve, zbytek snehu se promenilo v ledu a puda se trvde zamrzla.  Tatinek s maminkou jeli hned na koni pro nekolik krav, ktere se dostali na spatne strane Timber Creek, kde nemely vodu.  Na lede to bylo nebezpecne a neprijemne, ale hned jak se vratili, zacalo snezit a pak nebylo videt led poprasenym snehem.  Meli s sebou Novou i Riettu, ale na Nove bylo nutne kricet, aby doslo ji, ze na ni nekdo mluvi, a splasila to Riette a utekla, chuderka, domu.  Mamka ji za krik omlouvala, kdyz se vratila domu, protoze Rietta, samozrejme, nic neprovedla.  Je schopna a sikovna a dobre rozumi kravy... dela vsechno dobre, jen hodne daleko, protoze se boji krav (a celeho zbytku sveta). Novy je agresivni a takovy pes, kdyz se nenecha usmernit, pusobi nebezpeci lidi i dobytka a musi pri nejhorsim bud zastrelit nebo mit stale uvazeneho.  Novy, nastesti, je hodne inteligentni a velice si preje cloveka delat radosti, takze je nadeje, ze bude hodne sikovny pes a nezbytna pomocnice.  Ale kdyz je hodne vzrusena, je nutne silne rvat, nekdy sproste, aby jeji usi zacaly spravne fungovat.  Uz ani nemusi nosit obojek.  Ted mame obvyklejsi snih... misty hluboke zaveje temer dost tvrde aby cloveka unesly a jinde hola prerie.  Nic moc na bezkach, tak je dobry, ze to Jason vyuzil, kdyz tu moznost mel.

Poslali jsme uz navrhy na cejchy po ctrvte.  Ach jo.  Kdybychom meli dobytek, meli bychom velky problem, ale takto je to celkem jedno, muzeme hrat do nekonecna.  Svagr ma kamion (patri to jejich partnera, ale on to muze zaridit jak chce).  Oni oba pracuji dve prace.  Delaji na rance, ktereho maji s partnerem... trochu jak nas ranc patri mamce, strycovi a tete, ale bydli tam mamka.  V zime sestra dela pro partnera v jeho zimni krmivarne telat a svagr pro neho ridi kamion a odveze telata na vychod. Svagr je takovy smolar, tak pracuji ke zblazneni a valna vetsina toho padne na jeho dovolene v nemocnici.  Staly se mu vice veci, ale nejhorsi zpusobila psoun.  Uz docela davno spadl na neho kun, ktery strcil nohu do psouniho noru a roh sedla ho namackal koleno.  Dostal do toho, nikdo nevi jak, infekce a pravidelne se to vrati.  Proziva krusnou bolest, nekdy nepozna sestru (Trvdil ji jednou, kdyz ho chtela vzit k lekari:  "Nemohu nikam.  Sylvan (sestra) bude mit hlad.  Musim delat obed pro Sylvan." (Ona ho tvrdila se slzami v ocich, ze Sylvan zrovna nema chut na nic.)), ma horecky a nekdy mu jde o zivot.  (Tehdy mu dostala nakonec k lekari tvrdic, ze bez zmrzliny nemuze dale, tak musi do mesta.)  Pak musi dlouho lezet v nemocnici.  A pak maji opet po uspore.  Pripada to strasna skoda pro dobreho, mladeho, silneho, pracoviteho cloveka, ale mame asi obrovske stesti, ze jsme mu k tomu jeste neztratili.  Nekdo rekl sestre, ze ma nekoho zalovat, aby dostali penize na tu nemocnici a ona na to:  "To jako psouna nebo co?"  Ale k tomu kamionu.  Chtel mit na predni mriz vlastni cejch.  Jestli tomu rozumim, sel nekam, kde se to dela a poprosil to a prodavac zavolal jejich dodavatelovi (asi mimo Montanu) a Bobovi (svagr) se postestil zajimavy rozhovor.  "No, a to bude liny J R... liny J... jak, ze to lezi na zadech... J na zadech a R... no, jako cejch!  Vite co je cejch!?  Jak byste smazil na kravu!"

Kdyz jsem vyndala strepy z kapsy, zjistila jsem, ze vetsina z nich patri do jednoho nadherneho kusu, tak zacala jsem je umyt a slepit.  Akinove byli Clyde B. Akin a jeho pani Elizabeth M. Akin.  Dokazovali, ze bydli na miste (prvni krok, aby pudu ziskali od vlady) 1915, ale mozna tam bydleli drive.  Meli ovce a nasi kdysi nasli ohromnou hromadu ovci kosti. Dostali pudu v cervenci 1916.  Prodali ji v srpnu.  Kupec to pouzil jako ruceni v rijnu a zmizel, banka pote zkrachovala.  To je vse.  Je to tak fascinujici a tak neuplny pribeh.  Byli mladi?  Meli deti?  Byli stastni? Proc prisli?  Proc odesli?  Co jejich sny?  Tak tydny jsem peclive slepila stepy jednu po druhe a v kazde hledala stopy Elizabeth.  Bylo to proste nadherna... vaza? karafe?  Spodek ma blanketnou glazuru, ktera je tak dokonala jako kdyz byla nova.  Porcelan je bila, tezka, kvalitni s vyvysenou ozdobu.  Nasli jsme taky strepy od obycejnych talirich, a to je uplne neco jineho.  Glazura je popraskla a zezloutla, porcelan je zezloutly a napadany liseniky, hruby.  Ta "vaza" byla kvalita, vysoka. Rika se, ze kazda pionyrka mivala jednu hezkou vec a ta byla Elizabethina. Vysse je porcelan rucne namalovane velkymi kvetinami.  Nanestesti, na nekterych strepu, cas vzal malbu celou.  Jeden strep, ale, ma ty barvy naprosto nevybledle a z toho je videt jaka to byla kdysi nadhera.  Kdyz jsme poznali, jak to muze byt pekne, sli jsme s maminkou a Jasonem kdyz zacalo foukat studeny vitr v chladnem desti jeste tesne pred prvnim snehem a peclive hledali strepy, ktere zustaly.  Bylo to dobry zacatek, ale potrebuji vice... mozna na jare.  Vsem to tajemstvi pochytlo.  Mamka chce, abych to dala muzea, spolu se vsim co o Akinovych dozvime.  Zavolala vsechny starsi znami a zjistila, ze kupec pouzival penize na zlaty dul (i uspesne) a ze Clyde Akin se z prvni svetove valky nevratil.  Na druhy vylet, nasli jsme ulomky velmi drobneho porcelanu od minaturnich mozna detskych kusu, rozlicnych typu.  Tajemstvi se prohloubuje.  Tatinek se ze mne delal hodne legraci, ale hned jak prisla obleva, jel na miste hledat dalsi strepy.  Asi si videl jak slavnostne prinese jediny chybejici kus modreho spodku.  Smutne, nasel pouze soucast stare hodiny a ze jsme hledali opravdu peclive (oni asi protoze meli strach, ze budu chtit, aby se tam vratili a zase zmrzli.  I Novy nektere strepy nasla a vsichni ji rekli jak je hodna.)  Peggy chce, abychom spolu psali knihu.  Bude to kniha navrhu quiltu, ona ty quilty udela a nafoti a napise navod, ale ke kazdemu bude spojena pribeh z Timber Creek.  Pry k tomuto pribeh bude quilt s nazvem, Strepiny.  Nejlepsi na ten napad je, ze deset quiltu nebude jen tak, takze mam na to docela cas!  Dalsi sousedka, neco malo mladsi nez moje dedecek, ma fejetony, ktere napsal jeji otec o zacatky kovboju v Montane a uvazujeme, ze bych ji je sepisovala do pocitace a snazili bychom najit vydavatel.  Mamka par videla a pry jsou hodne dobre perlicky.  Hura, zivot je dobra!  Jen najit vice casu...

Dvakrat jsme ztratili Novou a bylo to pokazde trauma.  Jednou odjela kontrolovat studny s otcem a se strycem a ostatni o to nevedeli, tak jsme ji hledali.  Mne bylo spatne, protoze prave vecer pred tim, jsem na ni rvala docela hodne a sproste.  Ne, ze by si to nezaslouzila.  Potrebovala jsem jeji pomoc s teletem, abych mohla dojit.  Byli vsude taky byci a dobry pes by bylo k nezaplaceni.  A tyden predtim, skutecne vystavne zvladla:  "Bez telete dohanet ke mne a byka tam nechej."  Ale ted zapomela _vsechno_!  Neumela "byka", "telete", smery, "ke mne", "prestan", "lehni", _vubec_ nic.  Vesele stekala a bezhlave bezela a honila vsechno co bezelo a kudy bylo jedno.  Snazila se nastvat byky, coz mne netesilo, protoze jsou nebezpecne a musela jsem bezet mezi nimi a snazit se delat jeji prace, snazila se zvirata honit pres mne, coz se mi bez kone obzvlast nelibilo a nejen, ze nic nedelala jak mela, jeste pokazila to, co jsem zvladla ja.  Tak bylo rev dokud se ji nevycitily usi a nevzpomela, ze je sikovni, inteligentni pejsek.  (Na normalni borderkolii by se takto rvalo jednou a mel by traumu zbytek dne... chuderka jako Rietta by z toho mel traumu na zbytek zivota, ale Novy neni az tak normalni.)  Bylo mi smutno, ze bychom takto skoncili, i kdyz chyba byla jeji.  No, a po druhe, sla pomoct rodicu u domaci studny a ztratila je z vyhledu, kdyz sli na obed a misto, aby prisla s nimi, cekala tam dale na ne.  Tehdy byly opravdu nervy nez se znovu objevila.  Mame tak ohromne stesti, ze je tak hodna. Prijdou kojoti az k domu.  Je to trochu zvlastni.  Kde jsme bydleli drive nebyly takove problemy s kojoty.  Byli, ale ne tolik a nelezli az k domu. Nase psy znali hranice nase uzemi a po nich volne behali a smeli.  Nikdo to neresil.  Problem by se nastal, kdyby sli po cizi pozemky nebo trapili zvirata... divoka nebo dobytek.  Protoze to nedelali, zili takto volne a bylo to v poradku.  A je to normalni, aby pes trochu sel kolem se podivat sam.  Ale nase svata Novy to nedela.  Kdyz je venku zustane u domu.  Kdyz nekam s nekym jde, zustane u nich... na pomerne kratky retez.  Temer vzdy prijde hned na volani (obcas kdyz honi kravu neslysi hned).  Neni to neco, co bychom po ni mohli chtit, kdyby to nemela v sobe (az na to rychle reakce na volani), ale jsme denne vdecni, ze takova je, protoze moc si prejeme, aby se ji nic nestalo zleho.

Mamka se snazila Nove ucit, aby veci nasla, protoze to je hodne uzitecna vlastnost, kdyz nekdo chybi.  Tak kdyz jde po nekym (vetsinou Jason kdyz dela u nas a ma prijit na obed) a vi kde je, pta se Novy, opakuje ji, ze jdeme ho hledat a pak ji rekne jak je hodna, kdyz k nim jde.  Tak jeden den bylo hodne zima, malinko snezilo, foukal vitr jako britva.  Mela jsem krmit zraneneho byka a hledala jsem ho dokud jsem nebyla zoufala v hlubokych zavejich, vetsinou pozpatku, protoze jsem nedokazala celit vitr. Pak jsem sla si ohrat a rekla Jasonovi, ze ho nedokazu najit.  On jako velky gentleman rekl, ze bude chvili hledat a podival po vsech vrbinach... opet nic.  A kdyz to chtel vzdat, napadl ho, co kdyby...  "Novy, kde je zraneneho byka?  Najdi ho."  A Novy, ktera taky nevedela, sla na miste kde byk spal a kde se naposled krmil, a pak pomalu po vetru ho stopala v zmet stopach ve snehu, az ho nasla schovany za stromem a zahaleny hustou vrbinou.  Par dni na to, potrebovali jsme krmit psy, ale jeji misku bylo pryc.  Chuderka Rietta je silne nadvahou a jeste krmivo pro stenaty by ji znicilo ledviny.  Za to Novy ma postavu jako chrt a jeste nemela ani rok. Je smutne muset vzdy karat Riette, kdyz sni to co neni jeji... ona to vi a neovlada se a pak vypada tak provinnela a smutna.  Tak kdyz je prilezitost, doneseme Novino krmivo nekde, kde to nemusi videt Rietta, ale pak nevime vzdy kde to nakonec skoncilo.  "Novy?  Kde mas misu?  Najdi ji."  Pozadala jit k predsini a kdyz jsme ji otevrela dvere, na misu vyznamne pohledla.  Den pote, sla jsem krmit opet byka a tentokrat jsem nemohla najit jeho misu.  Vzdy to doneseme k nemu, aby nemusel zbytecne chodit.  Ale tam byl byk, videl mne, hopkal ke mne se svetlem nadeje v ocich a vedela jsem zhruba kde jsem mu krmila vcera, ale _nic_ a nechtela jsem mu zklamat, bylo spech a "Novy, kde je bykovu misu, prosim ji rychle najdi!"  Behla nekam a samozrejme jsem sla za ni a kdyz jsem byla hodne blizko, videla jsem, ze ma hlavu v bykove mise, ktera byla schovana za pelynkovem krovi a zapadla snehem.  Tak byl stastni konec, obzvlast pro kulaveho byka.  Nevim do jake miry Novy chapala prikaz a do jake miry vedela co delame a co je pristi krok... vzdy kdyz krmime byka jdeme nejdrive ke mise, potom k bykovi, ale bez debate, diky jeji pomoc dobre dopadly veci, ktere bychom samy nezvladli.  Skvele stenatko!  Taky normalne, kdyz ji clovek rekne, ze neco nema honit, po nem jednou rafne nez uslysi, ale v pripade chudaka kulaveho byka, vzdy posloucha hned a da mu pokoj, i kdyz je na ni cele videt, ze strasne po nem chce vyjit. Sikulka, proste, jinak to rici neda.  Jen, aby neskoncila pod koly nebo v kojote.

Je to zvlastni jak moc je prace s krmenim.  Pripada to asi divne, ze normalne nase zvirata projdou docela tuhe zimy bez krmeni.  Nepatrny zlomek neco dostava... ale protoze kazdy dostane neco jineho, clovek ma pocit, ze nedela nic jineho od rana do vecera.  Psy a kocky, samozrejme dostanou denne krmivo.  Pak mame dva starci, kone v duchodu, kteri uz nemaji dost dobre zuby na to, aby splnili svoji energeticke potreby, takze dostanou obili dvakrat denne.  Oni maji mnohem vice nez vsichni ostatni. Pak nase dojna krava dostane krmeni kdykoli nam da kybl mleka.  Pred odstavenym telat to bylo dvakrat denne, ale ted to zkratila na jednou a je mnohem jednodussi to delat jak to vymysli ona, nez s ni prat.  Setri to cas a nervy a casu je jako safron a nervy setrit vzdy stoji za to.  Pak je kulhavy byk a slecinky kravicky.  To je vsechno, ale v zime na ledu to zabere hodiny.  Kravy dostanou obcas pridavek, ktery ma mineraly a vojteskove bilkoviny, protoze trava ted ma tyto veci minimum a ony musi si ohrat a budovat nova telata.  Byci dostanou obcas po zemi zkazene seno, aby v chladnych dnech mohli v tom lezet a chranit sva pracovni naradi. Kdyby pracoval kun, dostal by obili a kvalitni seno, ale vetsina veci delaji kolem domu, anebo na ceste ke studne v Shotgun, ke kteremu vede cesta pro auto nebo ctyrkolka... coz je prece bezpecneji.  Je to celkem narocne pro kone chodit na ledu.  Je teda neco videt chudaci velci byci se snazit po to chodit.

Na prochazce videli jsme s Jasonem bily zajic.  Videli nas kone a zacali seskupit a priklusat, coz je docela majestatni, vzhledem k tomu, ze je jich deset.  Tak jsme sledovali je a najednou vyskakoval zajic ani metr pred nami.  Zustal schovany az na posledni okamzik.  Skoda, ze jsem nemela u sebe fotak.

Nas domek je skvely.  Jason to pojmenoval "Millenium Pidgeon" po hvezdni lodi Hana Sola z Hvezdnich valek, i kdyz on samozrejme mel Sokola a ne Holuba.  (Mame dva slova pro holuby "dove" jsou ty divoke nebo bile, stihle, prinasi mir a "pidgeon" pro ty tluste, sede, line ve meste po sosich.)  Kdyz byl -35, ne ze by tam clovek umrel vedrem a byl trochu jinovatka uvnitr na dverich a u podlahy, ale snesitelne tam rozhodne bylo. Nebylo dopredu jiste, jestli tam muzeme byt celou zimu, nebo jestli nemusime na nejchladnejsi dny odstehovat.  Vitr nepusti k nam, coz neni jiste u pojizdnich domkach pry.  Nikdy nemame vitr uvnitr, ale kdyz je sileny vitr, dela to neskutecny ramus.  Clovek ceka kazdou chvili kdy bude otevrit Holuba jak konzervu na ryby a jde z toho docela i strach.  Neda se spat.  Tak kdyz lezim, predstavim jak u pionyru (a pry u Lacocku, kdyz mivali pet let starsiho modelu pojizdniho domku) je nejen to hrozivy zvuk, ale i vitr a snih do loznice a premyslim jak se mam dobre.  Chapu proc nekteri z vetru zesileli.  Mame casto silne vetry, ale sileny vitr fouka jen obcas a nekdy ani ne celou noc, tak alespon tak.  Vzdy jen cekam az to bude zase po nas a doufam, ze i tentokrat se nas odvazny Holub drzi po hromade.  Mame hned u postele obrovske okno (neni ani moc studene), tak mame porad hvezdy a mesic a krasnou oblohu po celou noc... spi se jako pod sirakem a jeste v teple a suchu... bezvadne.  Je prijemne mit vsechny nase veci pod jednou strechou a vedet, ze uz nestvou nase rodice.  Mame ohromny neporadek, krabice vsude, ale je to nas neporadek, tak nikdo z toho nedela vedu.  Hned jak jsme odjeli (jako okamzite) na Vanocich, prisli panely na fotovoltaiku na ktere Jason celou dobu dychtive cekal, tak bude svetlo! Mozna i hudba.  Pocitac v teplu.  _Mozna_ bude i internet, ale ten je nejnarocnejsi.  Mozna bude, mozna ne, ale kdyz ted ne, casem urcite. Kdyz je vsechno idealni, budeme mit hodinu a pul na internetu denne, pokud bude nejake slunce.  Uzasni, ne?  Mozna i brzo bude zachod uvnitr. Strasne se tesim.  Mohu referovat, ze odskocit do snehu za -35 se da. Neni to tak strasne... ale ve svych letech, predstava trochu luxusu je hodne lakave.  Jee, to budeme pak mit vsechno co si srdce muze prat! Nekdy jdu drive spat a lezim pod hvezdami, vsude tma a Jason hraje tise na kytaru... Karlin, Batalion... a pak je svet hodne pekne misto.

Hvezdy jsou krasne.  Tim ze kazdy vecer prochazime domu spat, vime vzdy kde je mesic ve svem cyklu.  Bezne vidime Venuse (ted je pro nas zrovna vecerka) a Mars i Sirius jsme poznali.  Je ted nadherne... velmi jasne a zmeni barveni od modre po cervene a jakoby blika... uzasne.  Nevim proc jsem predtim nikdy nevidela jednotlive hvezdy... asi proto, ze jsem drive nemela Jasona, ktery je pojmenuje, a nikdy nemela duvod pod nimi prochazet kazdou noc.  V jedne pisnicce, zacina, ze "mesic byl tak jasny jako svetlo na cteni", a Jason dlouho uvazoval, jestli to tak muze byt nebo ne. Jedna hodne jasna mraziva noc, kdy uplnek vrhal silne, stribrne stiny, Jason bezel dovnitr, kdyz jsem venku klepala zimy, vytahl knihu o fotbalu a zacal z ni namatku cist.  Pak radostne jasal:  "Je!  Je to tak jasny jako svetlo na cteni!!"  Pak jsme resili, jestli je nutne tak mrazivou noc (protoze je cistsi vzduch kdyz je velka zima) a pokud ano, proc kovboj v pisnicce vytahl ruce z kapsy, aby svuj dopis cetl a necekal na nejakou lepsi prilezitost.

Dojeli jsme k Missoule na Vanocich.  Neni to zadny vylet vlakem do Svoru!! Snazili jsme se vybrat dobre pocasi, ale i tak to bylo hnusne.  Strasne dlouho byla husta mlha.  Byly ctyri sekundy viditelnost.  Za nami, prilis blizko, jel kamion.  Tak kdyby se cokoliv stalo... bouracka pred nami, jelenec, pitomec, ktery chtel predjet, neco spadleho na silnici, meli jsme jiste, ze do nas ze zadu narazi obrovsky kamion, protoze byl prilis blizko, nez aby zastavil.  Hnusny pocit a hrozne dlouho.  Nakonec nasel Jason misto mu utect... musel jet daleko rovne vedle silnice, protoze nemohl zastavit (viz vysse) a kdyby kroutil volantem, zacalo by to na led tocit a byla by havarie.  Konecne se objevilo takove dlouhe, rovne misto vedle silnice, kde jsme mohli cekat nez nas predjel.  Jason mel docela dobry pocit z toho, ze nas z toho vyvazl.  Pak byl dlouho snih, opet viditelnost na nic.  Pak se oteplilo, tak ze snih roztahl dost, aby tvoril na silnici vrstvu ledu.  Havarii, kterou jsme videli, byla v druhem proudu.  300 km jsme takto jezdili a bylo to hroznou ulevu v poradku dojet.  Kdyz prezijeme i zpatky, vyhrali jsme.  Zlate CD!

Dovezli jsme koledy, "Pysnou princeznu" a "Byl jednou jeden kral". Litovali jsme opet, ze nemame "Silene smutnou princeznu" a "Tri orisky pro Popelku".  Mame "Mrazika", ale je uspesne chranen, tak nebezi v Americe i kdyz jsme DVD poctive koupili... mezinarodni domluvy jsou na mrtvici! Dnes jsem zkusila chlupate knedliky a buchty a nedopadlo to nejhure. Jason s oblibou ted trapi svou maminkou.  "Ozdobit stromecek?  V me kulture, to ozdobime az 24.!" a tak.  Chuderka ho trpelive snasi (ale stromecek je ozdobeni).  Tady stoji stromecek uz pred Vanocemi, nekdy od dikuvzdani.  Jsem presvedcena, ze toto je jeden z duvodu proc svicky zmizeli ze stromku tady tak brzo.  Lide ted si je nedokazou predstavit. Kdo by vzal kousek dreva do domku v zime, postavil to v obyvaku a pak to zapalil?  Neuveritelne.  Myslim, ze stromky tady jsou asi pak sussi a tim, by to bylo mnohem vetsi nebezpeci.  Behem predvanocni chvili, pomalu se objevuji darky pod stromeckem a na nich je napsane pro koho jsou a od koho.  Protoze Peggy nas skutecne lituje, koupila drobne cokolady (tady nejsou kolekce... uvazuje jestli by je pristi rok nesly nejak ziskat...uf!)  Tak stromecek ma nejen tradicni svetilka a ozdobicky ale i cokoladu.  Darky od Santa Clausa se objevi pod stromeckem po te co deti jdou spat 24.12.  Vzdy se mi libilo to tajemne susteni.  Puvodne to bylo zvuk tajemstvi a magii, pozdeji zvuk lasky nasich rodicu, kteri vzdy udelali Santa Clausa kdykoli jsme byly doma... i kdyz jsme byly na vysokou.  Kdyz (na vysokou) jsme chteli udelat Santa Clausa i je, sustilo se hodne dlouho u nas, protoze nejdrive jsme museli predstirat spani my, cekat az dosustili, a potom vykradnout a susit se samy.  Proste krasne vzpominky.  Protoze Santa Claus je Svaty Mikulas se zpozdeni (preci nestiha cely svet naraz), da do ponozek pomerance, orisky, sladkosti a drobne darky.  Mikulas jako Mikulas.  Kdyz jsme byli ve meste si koupit darky, videli jsme v obchodu Santa Clausa.  Deti ho maji sedet na kline, tvrdit jak byly hodne, rici co chteji k Vanocum a maminky je foti.  Deti z toho maji traumu, rvou a vsichni jsou stastni.  Uzasny zvyk.  "Vanoce" zacinaji tak brzo jak deti odvazi probouzit sve rodice, protoze ke stromku musi prichazet spolecne.  Rozsviti se stromecek, snida se pomeranci a sladkostmi a rozbali se darky.  Tradicni povinnost detem je psat pekne podekovani vsem vzdalenym tetickam a babickam a tak, kteri posilali darky. Kdyz darce se podepise jako Santa, neocekava se podekovani, i kdyz se casto tusi kdo to asi byl... stejne to dela normalne jen lidi z uzke rodiny, ktere jsou pritomni a sami tu radost vidi.  Tradicne se nasleduje vanocni obed, ktery je podobny toho u dikuvzdani, i kdyz nekteri lide maji jako hlavni chod velkou sunku.  U nas jsme zavedli vanocni obed den predtim.  To znamenalo, ze mohli jsme mit hosty, protoze 25. se ma stravit doma, tak jsme mohli pozvat bud dobre pratele nebo osamele lidi, a mohli byt s nami, aniz by ohrozili vlastni prozivani Vanocich.  Druhy duvod byl to, ze pak mamka se mohla plne zucastnit darky a radovani, misto, aby od rana se starala o obeda.  Tak na 25., meli jsme hojne pozustatky od predchoziho dne, a bylo krasne.  Tim jsme malinko napodobovali chytrou ceskou tradici, ze slavnostni jidlo predchazi darky.  Jinak maminky z darku nic nemaji.

(Byli jsme pred odjezdem u Lacocku, protoze jeden z malych Lacocku ma do skoly referat na Ceske republice.  Tak hodiny jsme ho nacpali informacemi. Jsou to skvele lide, tak to bylo uzasne.)

Opet fotky!
1.  Liatris punctata (Asteraceae)  Tato je jedna z mych nejoblibenejsich kvetin.  Je to jedna z velmi mala, ktere kvetou pozdeji.  Meli jsme ji na svatbe, jednak kulturni odrudu ve svatebni kytici, jednak cerstve kytky z prerie, ktere jsem rano sbirala se svou kobylou Willow.  Bylo ji tak dobre, ze zacala vyhazovat a ja bez sedla s nuzkami z jedne ruce a kvetinami v druhe, jsem ji musela vysvetlit co si o to myslim.  Ta trava kolem je Andropogon scoparius (Andropogoneae, Poaceae).  Je jedna z mala C4 travy a taky kvete pozde.  Ma velmi specificke ekologicky pozadavky a roste hojne na jen urcitych svazich.  Je hodne viditelne, diky sve uzasne cervene barve, kdyz je jen trochu suche a plumozni obilky.  Trochu zkusenost a clovek to pozna bezpecne na nekolik metru.  Je vydatna pastva a znak zdrave prerie.  Porizeno behem monitoringu.
2.  Symphoricarpos occidentalis (Caprifoliaceae)  Tento kerik roste v mokrejsich mistech, casto v potocich spolu s kerove ruze (ne ty drobne z vysoke prerie).  Tento je u prababiccin dum, protoze tam chyta trochu vice vody.  Jsou videt kvety i ovoce.  Porizeno pro tento dopis.
3.  Sarcobatus vermiculatus (Chenopodiaceae)  Tento velky ker roste na vysoke prerii spolecne s pelynky.  Je sukulentni a ma strasne trny.  Je mirne jedovate, ale je zdravi pridavek k jidelnicku (zvirat) v rozumnem mnozstvi.  Mam dojem, ze silne prepaseni zpusobi, aby byl nenormalne nizke.  My mame mista kde je nizky, mista ke je obrovsky, tak asi neni na tom spatne.  Na fotce jsou stare samci kvety, plody a jehlicovite, sukulentni listy.  Tento je hned za domem.  Porizeno pro tento dopis.
4.  Opet Opuntia polyacantha (Cactaceae) tentokrat plodici.  Jeste jsem nenasla cas je zkusit.  Prerie se opet ozivil barvou, ale ty plody nejsou tak viditelne jak byly kvety.  Pelynek v pravem pozadi je asi Artemisia tridentata (Asteraceae).  Velky, divny list v levem popredi je Sphaeralcea coccinea (Malvaceae).  Ta jakoby trava je ostrice, Carex filifolia (Cyperaceae), jedina ostrice vysoke prerie (ostatni jsou v nizinach u potoku).  Porizeno nekdy behem honu krav.
5.  Tentokrat pekny kavyl, Stipa comata (Stipeae, Poaceae).  Je videt v pozadi, ze tento je velky porost.  Narozdil od moravske kavyly, nase nemaji zperene osiny.  Tento druh muze byt problematicky.  Ma uzasnou vymysl mnoho kavylu, ostre ukoncene obilky a stocene osiny, ktere pusobi, ze kapka desti ztekajic po osine zavrta obilku do pudy.  Nanestesti to se muze taky stat nejen pude ale i zviretum.  U nektere podobne druhy je to vazny problem a oni se berou jako karentenni plevely.  U tohoto kavylu, je to jen obcasne nestesti, ktere by clovek radeji nepotkal.  Porizeno behem nekdy behem honu krav.
6.  Tady je slibena fotka cejchu "7L7", taky "rozhazene sedmicky".  Je jen na nestarsich kravach ted.  Vidite ze cejchu na boku, ze tato se narodila v roce 1994 a je opravdova starecka.  Zajimave, krava hned za ni je taky rozhazena sedmicka ze stejneho rocniku.  Porizeno behem natoceni telata pro videoaukce.
7.  Tentokrat budu predstavit dojne kravy.  Je to pro mne nepredstavitelne, ze tolik lidi nesnasi kravy.  Jsou tak mila zvirata a za mlade vypadaji jako kolousky.  Samozrejme, nektere jsou zle a ty nesnasim. Mamka vzdy tvrdi:  "Je na svete tolik dobrych zvirat bez domov, je naprosto zbytecne ztratit cas s nejakym, ktery ma zle srdce."  Mamka ma neomezenou trpelivost se strachem a chybami ale se zlem ani spetku. Puvodne meli nasi jednou krasnou dojnou kravu druhu Svycarske hnedky. Jsou takove sedohnede, obrovske a maji mile povahy.  Ta se jmenovala Autumn Brown (Hnedy podzim) a zemrela zadusenim, kdyz jsem byla v predskolnim veku.  Je to velmi silna vzpominka, ta celorodina tragedie. Tatinek vykopal hrob pro tu kravu velikosti domu cely sam s krumpacem. Jsou fotky jak sedim na jeji obrovskeho, hodneho syna.  Mela dceru s Herefordem (druh na masa, cerveny s bilymi tvaremi), ktere jsem pojmenovala Sparky, protoze bile chlupy mezi jejimi rameny mi pripomely jiskricky.  Jeji dcera, po takovem voriskovi namichane mozna ctyrmi druhy, nektere dojne (netusim odkud se takovy byk u nas vyskytl), byla Two Bits. To slova je slang pro ctvrt dolaru, nikdo uz netusi proc mne to napadlo, ale bylo to opet moje pojmenovani.  Ona mela spatne srdce, ale nevyslovene zle.  Nikoho neublizila, dala mleko, ale skodila jak mohla v drobnych zpusobech, schovala se, kdyz byl cas jit domu a zlobila porad.  Mamka se jednou neudrzela a prastila ji za neco, co zrovna provedla, a v nestastnem chvile, krava se nesikovne otocila a prave schytala ranu do oka.  Nikdy to pak nebylo v poradku, a myslim, ze tim, ze se za to stydela, byl asi duvod, proc mamka ji nechala dozit zivot u nas, kdyz si to sama nezaslouzila.  Kdyz mela zivot za sebou, nevyslouzila hrob jako jeji pribuzne, sla na maso, ale nasi ji vymenili se sousedem, aby ji nemuseli snist sami.  Cely zivot byla takova ano/ne.  Pro ni jsme koupili mrazene spermii od svycarskeho hnedka dokud jsme neziskali kravicku (a meli tim nekolik hodnych ale _naprosto_ neprodejnich volicku... kupce dojne druhy nechteji.)  Vysledek byla Ashley (Jasani/Popelova).  Jasan je mamcin nejoblibenejsi strom, a Ashley byla popelove hnedosede.  Mela tenkou kuzi a vzdy nam to mela za zle, ze jsme dopustili zimu kazdy rok.  Byla nase hlavni krava cely svuj zivot.  Dala _hodne_ mleko, vetsinou obzivila nas a dve telata.  Byla hodna, nechala kazdeho, aby ji dojil, chodil pravidelne domu, nedelala naschvaly, proste krava jako z reklamy.  Jednou jsme ji meli ve meste se sestrou a presvedcili dva hochy z velkomesta, aby nam zaplatili za to, ze muzou na ni jezdit.  Nakonec jsme je dali tu jizdku zadarmo.  Hrozne nam tesilo, jak se jim to libilo.  Jednou chodila v pruvodu na den nezavislosti s tim, ze je kandidatka na presidenta USA. Mela velky uspech.  Zemrela loni v hodne pokrocilem veku (tusim 18 let, kdyz 10 let je bezne maximum), kdyz se ji nespravitelne zranila zada. Zastrelil ji na nasi pozadavku jeden lovec a je pohrbena pred domem.  Na fotce je jedna z jejich dcer, Winter (zima).  Winter je taky stara, nanestesti.  Jejich otec byl Shorthorn, coz je bud svycarsky nebo francouzky druh, ktere ma byt jak dojny tak na maso.  Protoze jsme meli dojne kravy, odvezli jsme ji dedeckovi, aby od ni mel telata.  Jeden rok ji rozhodl bez oznameni prodat na maso (Rika maminka:  "A mela ten rok vubec nejlepsi tele na ranci!")  Ale cestou tam se pokazil vuz.  Nasi o to slyseli, a rekl tatinek:  "Je to nase krava s nasim cejchem, vubec na to nema pravo, pojedme ji rychle sebrat, kdyz tak stoji u silnice!" a udelali to.  (Dedeckovi to rekli, pochopitelne.)  Tak se dostala zpatky k nam a ted nahradi svou matku.  Dedecka se da trochu pochopit, protoze kdyz je kolem domu a doji, je to kocicka, ale kdyz je se stadem, je to zvire! Bezi, schova se, mlade kravicky uci spatne chovani, a mamka povida o hamburgrech.  Letos sveho novorozeneho telete malem ubehla k smrti, preskocila plot, bezela dokud z ni nevytriskalo vsude mleko jako z kasny a mela stesti, ze mamka ma trpelivost svatou, protoze jeji budoucnost vypadala blede.  Ale az byla u domu, jak hodna!  Prichazi pravidelne na dojeni, clovek pro ni nemusi jit.  Krasne stoji, je pratelska, necha se honit kam clovek potrebuje, nikdy nehrozi hlavou, necha, aby ji dojil kdokoli, nekope, je klidna a trpeliva, poste krava jako vysita.  Neda zdaleka tolik mleka jako sva matka a temer zadnou smetanu.  (Jednotlive kravy daji smetanu bud na maslo nebo na slehacku, je to otazka konkretniho slozeni.  Od Ashliny smetany, clovek by neudelal maslo ani kouzlem, ale slehacka!  Mmm!)  Je mnohem mene obtizne Winter dojit nez Ashley (to je otazka slozeni svalstva).  To je prekvapive problem, protoze to znamena, ze jednoduse se ji do veminy dostane bakterie.  Kdykoli vidime fleky v mlece, snazime se to pak povarit... pudinky a horkou cokoladu a tak.  Je to pracne a nepohodlne.  Zase mam dojem, ze ty male davky bakterie nam spise posiluji imunitni system, misto, aby nas ohrozili, pokud jsme normalne zdravi.  Je temer jiste, ze obcas dostaneme streptokokus v zive kulture ale nikdy nikdo v rodine s tim nemel problemy ani nikdo z hostu. Kdyz byla takova zima, bylo to pro Winter hodne neprijemne a zacala kopat. Ale to ji nikdo nemel za zle... kopl by kazdy, jak ji po popraskanych a posramovanych strucich tekla krev.  Snazili jsme s ni byt jemni a trpelivi a neublizit ji moc a namazali ji masti dvakrat denne.  Hned za oblevou se to spravilo a byla okamzite zase ta hodna kravicka a dala nam opet denne galon (4 litry).  Chudinka mala.  Tato fotka je behem toho kratkeho, mokreho snehu v rijnu.  Asi neni videt jeji zkracene usi, ktere zamrzly a upadly kdyz byla telatko (od toho si dostala jmeno) a cejch kruti stopa na jejim boku.  Za ni je jeji syn Sailor.  Je v ohrade u domu.  Porizeno pro tento dopis.
8.  Tady je Sailor (Namornik).  Je takovy mumlas.  Cely cumak ma umazany od mleka.  Winter ho zboznuje a on do ni prasti az hanba.  Jako malicky byl docela pekny s dlouhyma nozickama.  Tato fotka byl vecer (predchozi bylo rano) stejneho dne, kdyz uz bylo temer po snehu.  Myslim, ze mamka ho mozna pojmenovala podle toho jak hnal, kdyz mel par dnu, a Winter se ho snazila ubehat k smrti.  Je stale bycek a bez cejchu, protoze nikdo na neho nenasel cas.  Porizeno pro tento dopis.
9.  Tady je Ashlina posledni dcera, tusim.  Jmenuje se Dancie (tanecnice), po jedne mistni holce (Nancy), ktera zemrela i se svym bratrem kdyz do ne vrazil jelenec.  Nevskocil pred autem, ale do auta, kdyz jeli kolem a bylo to docela osklive.  Jeji otec je Angus, masne plemeno ze Skotska a velmi zimuvzdorne.  To plemeno v nasi stade prevlada, protoze nejsou obrovske kravy, ale maji kvalitni maso a umi se o sobe dobre starat cely rok uz od narozeni.  Je to nezvykle pohledna krava cerna se sedym.  Ve stade se chova jako dama.  Doma je nic moc, protoze je nervozni.  Ma strach a proto se stale hrozuje.  Ja jsem taky bojacna a vubec mi to nebavi, kdyz neco tak velkeho mne hrozuje i kdyz vim proc to dela.  Tak jsem nervozni a ona to ode mne pociti a je nervoznejsi a stale do kola.  Kope a nestoji... ale Winter je hodne stara a musime pocitat s tim, ze brzo bude jen Dancie. Nastesti nekope se zlym umyslem.  Ta kopytka jsou uzasne ostra a krava je umi pouzivat dobre, tak krava, ktera namiri na tvar nebo koleno, dokaze osklive zranit.  Dancie, jako vsechny nase kravy, nikoho nechce ublizit, tak pouziva jen plochu nohy, aby cloveka tupou, ne moc silnou ranu zpusobila trochu zlosti.  Da se branit kopani tim, ze clovek vnori hlavu do boku hned pred nohou, ale to moc neumim, protoze nikdy jsem to nemusela pouzivat.  Vetsina nasich krav, kdyz mely spatnou naladu a chtely zlobit pomalu a presne strkaly nohu do kyble.  Tak branit kybl nohama i rukou... to umim.  Dancie mi jednou kopla tak, ze me prevratila na zadech a neni tam zrovna cisto.  Nakonec jsme si promluvily k dusi a ted se navzajem snasime, ale to je asi tak vsechno.  Winter bych prala vecny zivot! Dancie navice dava jen malo mleka a ma hrozne droboucke struky. Nenavidi, kdyz ji clovek strika mleko po nohach (a kope) ale jinak to nejde, protoze nesedne do ruky.  Tato fotka je nekolik dnu po prichozich. (Ta cerna pred ni je misa do ktere dostanou krmeni.  Je z pouzite pneumatiky.)  Porizeno pro tento dopis.
10.  Tady je fotka z leta, kdy byla jeste telata mala.  Winter zrovna nam darovala mleko a ted krmi Sailora.  Dancina dcera Bubbles (bublinky) krade, protoze chce vice nez mela od Dancie.  Dancie je vzadu u vody.  To je taky stara pneumatika, tentokrat od traktora.  Jsou skvele pro vodu, protoze v zime izoluji.  Tato fotka a dve fotky krav jsou v stejne ohrade, jen z jinych uhlu.  Vzadu je modra deka pod sedlem, kterou jsem zrovna umyvala.  Bubbles byla hrozne hezounke tele, takovy sedocerny skritek. Svoje jmeno vyslouzila, protoze neco vdechla behem narozeni a nasi ji museli odvezt domu a zachranit... bublinkovala.  Nikdy pak nemela dobre plice.  Byla podstate starsi nez Sailor, ale vzdy mensi a nikdy nebyla tak pratelska.  Prodali jsme ji s ostatnimi, ale oznacili jsme ji jako nezdrava, a proto nenesla usmlouvenou cenu.  Skoda, ze velky, zdravy, pohodovy Sailor nebyl ta kravicka... mozna bychom meli dalsi budouci dojnou kravu.  Ty stromy jsou topoly v Timber Creek.  Porizeno jen tak.

Jeste jednou Vam vsem prejeme co nejlepsi,
Sara

fotoreportaze od Sary najdete taky na
http://www.sci.muni.cz/botany/systemgr/sierfoto.htm
                                                                                                          fotky             ranch
25.9.2005
Radostne zdravim vsem!

zivot pokracuje tak nejak normalne.  Nemeli jsme zadne vazne nehody ani zadne smrti (az na jednu), tak to je velmi prijemne.  Jeli jsme s mamkou na koni hledat byka, ktery zmizel (nakonec se nasel, ale az mozna mesic potom), kdyz jsem videla nohy nahoru... spatne znameni.  Kdyz jsme se jeli podivat, jedno z mala cervenych telat uz nafouklo smrti.  Netusime, co se mu stalo.  Byl velke, zdrave, nebylo na nem nic videt.  Jeho mamka ho hledala, ale neuspesne jinde, tak asi se to stalo velice rychle a zmizel ji bez varovani.  Mamka se slezla na neho podivat, ale oznamila jsem ji, ze ma chrestyse u ruky.  Ani jeden z nich nechtel problemy, tak ustoupili. Stejne bylo uz nacichle a nebylo nejspise nic videt, takze mamka se k nemu nevratila.  Stejne mu nebylo pomoc.  Mohlo se mu stat cokoli... neco vzacneho ale mozneho jako infarkt nebo uduseni, treba se sebou hazel v nesikovne chvili a nedostal dost sveho ockovani, jedovata kytka, vrozeny defekt... na toho chrestyse to nevypadalo, byl pouhy tourista jako my. Tatinek hned navrhoval, ze by to mohlo byt nesikovnou kastraci, nacez jsem mu docela ostre navrhla, at zakousne jazyk, protoze mne napadlo hned totez, i kdyz vim, ze kdyby s tim mely byt problemy, projevily by se drive.  Skoda, no.  Skoda velkeho, zdraveho vola.  Vypocitala jsem, ze ztrata kazdeho telete je jako ztrata plat za pres den a pul prace. Ztratit deset (jako napriklad Albusovy a Kormanovy behem bouri) je pres dva tydny kdyz Vam "roztrhaji vyplatu", temer doslova, kdyz je problem kojoti.  Na druhe strane, se ztratami se pocita.

S byky je to taky horsi.  Dalsi dva se vyrazili.  Jeden narval ostry klacek do kloubu a prestal se zajimat o cemkoli krome sebelitosti.  Druhy dostal modriny na citlive casti sve anatomie behem servatky se spolupracovnikem a stavkoval z prace.  Alespon dva dalsi z nich dostanou novou praci, takze budou nam... pet?  ctyri?  chybet pristi rok.  Podle mamce, problem je v tom, ze nepremysli mozkem.  Zraneni letos bylo tusim pet.  Krav je desetkrat tolik a z nich ma akorat jedna prilis dlouha kopytka a proto kulha.

Chrestysu jsme videli nebo slyseli tusim jedenactkrat od posledniho dopisu.  Nekteri jsou mozna stejny had.  To je malo.  Mamka rika, ze za jeji mladi, clovek videl pres tricet za rok.  Korman mel doupe s pres 150. Zase, nevim, ze by to bylo nebezpecne malo.  Je to asi lepsi, kdyz maji nizke stavy, aby nemeli velke konflikty s lidmi.  Pokud nam daji pokoj, muzeme delat totez a snad vsichni koexistovat.  Oni jsou vetsinou lepsi sousedy nez spoustu jinych zvirat (pokud jich neni premoc, ale to je normalni).  Jeden rozhodl prezimovat v mistnosti sedel a krmeni.  To nemuzeme dovolit, protoze jsou tam porad lide, kocky, psy, kravy a kone blizko.  Byl tam dvakrat, ale nikomu se nepodarilo ho zabit, a nikomu se to nechce.  Tyden zmizel a doufame, ze to rozmyslel kvuli velkemu ruchu a plazil jinam, ne, ze pouze vyspi svuj obed a bude se vratit.  Pokud ano, zemre tam a nikdo to nechce.

Tolerance tam pro divoka zvirata ruzneho typu je zajimave a mozna nekdy prekvapive... co se snese a co uz ne.  Uvazovala jsem hodne o to a myslim, ze se to da pomerne dobre odhadnout na zaklade urciteho zebriku hodnot. Jak moc je druh vitan ci snesen zalezi na jak velky vliv to ma na ruzne hodnoty.  Nejnizsi hodnota ma penize.  Druh, ktery zpusobi jen financni problemy je pomerne dobre snasen, pokud jsou to prezitelne problemy. Prace je mozna vyssi.  Tyto dva jsou hodne blizko sebe, ale vetsinou, neco co zpusobi dalsi prace, zpusobi taky financni tize.  Naopak, nektere druhy stoji jen penize, ale ne prace.  Nejvyssi hodnota ma zivot.  Zivoty maji vetsinou hodnoty zhruba divoke druhy-->kravy-->kocky-->psy-->kone-->lide. Takze vselijake bylozrave ptactvo, jelenci a vidlorohy jsou normalne naprosto vitan a nizke stavy se berou jako nestesti.  Vidlorohy preferuji kere jako kozy a jelenci preferuji byliny jako ovce.  Protoze kravy a kone preferuji travy, jejich pritomnost vetsinou zpusobi rovnomernejsi vyuziti vegetace a celkove lepsi zdravi porostu.  Kdyz kterykoli druh je pritomen v tak obrovskych poctech, ze zere vsechno co vidi, je to pochopitelne zle, ale zdrave, pocetne stavy ve vsech trech stadech umoznuje udrzitelne, zdrave prerie.  Jelenci a vidlorohy, i kdyz pomerne statne, maji potreby jen kolem petiny tech, ktere maji kravy, takze musi jich byt _hrozne_ moc nez je jich az moc.  Vetsina dravcu se taky vita bez problemu, ale orlove, i kdyz si myslim je nikdo nezabije, se nevitaji bezprostredne radostne, protoze jsou schopni vybijet tetrevy pri trochu nestesti a lide by radili, kdyz tak, ty tetrevy.  My zrovna mame prespoustu tetrev a jen par orlu, tak jsme spokojeni.  Jeleni jsou uz problematictejsi.  Jsou mnohem vetsi financni zatez nez jini bylozravci.  Preferuji travy a maji potreby mozna tri ctvrtiny tech, ktere maji kravy.  Napriklad, mame zhruba 200 krav, potrebujeme tolik, abychom zili.  Pocty jsou navrzeni s ohledem k rozumne stavy divokych zvirat, ale kdyz si vezmeme pro ilustraci, ze nejsou, stado 100 jelencu by znamenalo, ze musime zlikvidovat 20 krav, ale stado 100 jelenu by vyzadovalo likvidaci kolem 70 krav, temer polovina naseho stada. Jeleni maji moznost lidem ohrozovat zivobyti a proto se berou s vetsi rezervou.  Taky, stoji praci.  Kdyz je malo vody, clovek musi sve stado napajet.  Vsechny divoke druhy z toho taky maji uzitek, ale vetsina druhu bere rozumne mnozstvi, ktere se muze postradat.  Jeden z vzdalenejsi sousedu musel napajet sve stado a prislo stado 150 jelenu, vypili vsechno a nechali jeho telata zizniva a nezdrava.  Je hrozna prace cerpat vodu a kdyz clovek vi, ze jak jeho nadrze tak jeho studny budou slouzit divoka stada, preje si prece, aby jeho kravy mely z toho prvni uzitek a dost pro sebe.  Taky jeleni roztrhaji ploty.  Podle mamce to delaji jen vetsi stada.  Dobre skacou, ale kdyz je velke stado, ti vzadu zapominaji preskocit a znici plot.  Mame v okoli stado pres 30 kusu s nekolik velkych samcu.  To je pocet, s kterym se da zit a letosni lovci budou hlidat, aby nam neprerostli pres hlavu.  Je strasne pekne je videt.  Videl jsem letos velkeho samce hodne zblizko, ale nemela jsem u sebe fotak, abych Vam ho fotila.  Skoda.  Kojoti se berou pomerne dobre, protoze na zebriku hodnot se nelezou vys nez smrt dobytka.  Kdyz je jich rozumne, zijou kraliky a mrsinami a nikomu nedelaji problemy.  Kdyz je jich moc, zabijou tolik mladat vidlorohu a jelencu, ze se hrozi vymreni a zabijou telata.  Muzou zabijet psy, ale to se da vetsinou uhlidat.  Rysy jsou horsi.  Maji neskutecne moc kraliku a tisice akru, kde nikdo je vadit nebude, ale musi cloveka lezt k domu a vybijet vsechny kocky.  Snasi se hure nez kojoty, protoze psy pred kojoty se daji, pri trochu peclivosti, ubranit, ale kocky se daji branit od rysu jen tim, ze tam zadni rysi nejsou.  Jeden nam nedavno lezl kolem domu, uvizl se v plotu, straslive rval a nechal za sebou velke mnozstvi srsti.  Doufejme, ze pochopil, ze neni vitan a ze jsou obrovska mista, kde muze klidne byt a nas dum neni jedno z nich. Mame sve kocky radi.  U chrestysu se to zalezi.  Jsou lide, kteri se panicky boji hadu, a ti je zabijou.  Proti nimi je skutecnost, ze muzou zabijet az lide.  Ale oni jsou vetsinou poklidni, mirumilovni hadi.  Jsou hlavne nebezpecne u budov, tak si myslim, ze neni uplne nezname nas pristup... ze zabijeme jen ty u budov a ostatni nechame byt.  Kdyby jich bylo moc, mozna bychom to zmenili.  Nikdo nechce pumy, protoze zabijou hodne koni.  Na tom podobne jsou vlci, kteri taky hrozi vybijeni velkou cast stada... vice nez by clovek rozchodil.  Ale velice nepopularni zvire je mozna prekvapive... psoun.  Proc?  Myslim si, ze je to tim, ze kombinuji velkou financni zatez se schopnosti zabijet kone a lide. Rozmnozi se zavratnou rychlosti a jsou silne konkurenti se vsemi ostatnimi bylozravci.  Sousede-Park jsou velci psounomilci... kdyz tam muzou mit jen jedno zvire, tak at jsou to psouni.  Jsem docela rada, ze to tak berou.  U nich je skvele misto pro psouny.  My je nechceme, ale taky je neprejeme vymreni.  Psouni jsou zajimavy a touristicky velice vdecny objekt.  Maji (nebo chteji) touriste, tak at pro ne maji taky psouny a budou vsichni stastni.  Jejich touriste nejspise nebudou na konich a pokud budou, jezdi jen pro radost a muzou si volit stezku a rychlosti, takze je velmi malo pravdepodobnost, ze je budou psouny ohrozit zivot.  Pokud nas nechaji zit a pokud budou mit tolik psounu, ze nebudou mit nic pro tetrevy, vidlorohy a jelenci, my ze vezmeme, mame je radi.  My muzeme naopak byt utociste pro chrestyse, kteri u nas nedelaji velke problemy, ale kteri s touristy michaji hodne spatne.

Letos jsme museli cerpat vodu.  Jedna z pastvin dostala mene destu nez ostatni a mela uz brzo prazdne nadrze.  Minule jsem vysvetlila, ze je nekolik malych pastvinecek pro konkretni vyuziti kolem domu, ale zbytek je v obrovskych traktu nekolik ctverecnych mil kazdy.  Puvodne, cela tato prerie byla v jednom neprerusenim prstencem kolem domu a ohrady tam.  Tak to bylo, asi do roku 2000, kdy se zacalo budovat ploty skrz.  Zbyde jen jeden a pak budou dve zimni pastviny a tri letni.  Teprve, kdyz jsem se vratila, nelibilo se mi to, protoze chybelo mi ty neprerusene dalky a pohled na plotu se zdalo omezujici.  Ale ted se mi to vice libi.  Mit vsechny kravy v mensi oblasti, znamena mene prace pro cloveka a kone a vetsi jistotu, ze se vsechny nasly a vetsi moznost prijit vcas na problemy.  Ale nejpresvedcivejsi je vegetace.  S jednou velkou pastvinou, spousta mista byla prepaseni porad bez odpocinku a jina byla podpasena. Ani jedna neni zdravi.  Takto, svoji pastvu lepe pouzivaji a je to radost pohledet, jak druhy reagujou na svemu jarnimu odpocinku, jednou za tri roky.  Je to pocit, jakoby clovek mel prsty na tep prerie, kdyz hlida vyuziti, vysku trav, ktere druhy vybiraji a krasny pocit moci, kdyz pozna, ze vegetace potrebuje odpocinek a ma zpusob, jak to pro ni ujistit.  Ale Frenchman bylo letos suche.  Kravy tam byly kolem dva mesice a temer od sameho zacatku, museli jsme cerpat vodu.  Dovezli jsme dve velke... kade? a protahli docasne potrubi od neblizsi studny.  Cerpani vyzadovalo ctyri az osm hodin denne, vetsinou rozdeleni ve dvou casti dopoledne a odpoledne.  Nechali jsme v kadich plavat kousky dreva, aby si mohli napajet pevci, aniz by se utopili.  Kravy byly strasne vdecne a bylo to prijemne pocit delat pro ne neco tak duleziteho a delat je takovou radost. Clovek se citil docela dulezity.  Na druhe strane, bylo to vycerpajici mit kazdy den tak dlouhavou povinnost.  Myslim si, ze to pomohlo, ze jsme rodina ctyr osob, takze nebylo to jen na jednoho cloveka porad.  Ted jsou v Sag, kde voda stale je, prselo tam krasne, a je to ohromna uleva.  Taky vycerpajici bylo kolik to vyzadalo benzinu.  Museli jsme znovu naplnit motor kazde ctyri hodiny.  Mela jsem pocit, ze delam kouzlo, ze vymenim jednou prevzacnou tekutinu v druhou.  Pry, ze zmeny klimat a taky lepsi hospodareni budou znamenat vetsi sucha.  Nadrze se vyplni ze snehu a ten pri globalni zmeny, pry uz bude u nas malo.  A kvuli lepsi hospodareni a vegetace, voda, ktera je, nebude tect do nadrze a potoku, ale zustane v pude a ve vegataci.  Tak toto je jen zacatek.  Kdybych jsem to mela na starosti ja a mela nekonecne penize, postavila bych u kazde studny veterny mlyn.  Jsou veterne mlyny, ktere primo cerpaji vodu ze zeme a ty bychom pouzivat nemohli.  Maji omezenou silu a nase Judita je prilis hluboka. Neutahly by to.  Ale muzou vyrabet energii pro cerpadlo, ktere mame, stejne jak to dela benzinovy motor.  Ten bychom mohli pouzivat pouze kdyz by nefoukalo a setrili bychom benzin. Ale mlyny jsou priserne drahe. Nevim proc.  Za vsechno co potrebujeme elektrinu doma... pocitac, svetla, nizkospotrebna pracka a mozna bychom jeste prikoupili nizkospotrebnou lednici, tatinek muze koupit solarni panely se vsim vsudy potrebneho za 5000 USD.  Mlyn je 80.000.  Slunce da malo energie.  Meli bychom jen dost pro sve potreby a nic navice, ale porad lepsi nez ten mlyn, i kdyz by nam dal obrovsky prebytek energie.  Na co by nam ten prebytek konec koncu bylo?  Nevim proc to je, ale mozna problem je v tom, ze to nema horni hranice.  Solarni panel ma dany 100% vykon a vys asi nejde, ale ten mlyn muze porad tocit teoreticky rychleji.  Nebo mozna to je jen to, ze nas vitr ma tendence podobne veci rozebrat na srot a problem je ciste mit je tak silne, ze to udrzujou.  Je misto v Montane, kde vetrne mlyny testujou, protoze maji mezi nejsilnejsimi vetry na svete a ze vsech smeru obcas nekolik naraz.  Maji tam na silnici oznameni, ze hrozi nebezpeci smeteni auta ze silnice vetrem a obcas, kdyz silne fouka, nesmi se tam jezdit. Teoreticky, vetrny mlyn, ktery tam dokaze stat, se muze pouzivat kdekoli na svete.  Ta studna byla mozna dve mily od domu.  Budeme muset zase cerpat vodu v zime, ale pry nepijou tolik, kdyz je jim zima.  Kdyz tatinek mluvi s lidmi, kteri delaji solarni panely, maji problemy chapat nasi situaci, "Spoustu lidi chteji prejit na solar, ale nechapou, ze elektrinu spotrebuji hodne, solar ma nizky vynos, to Vam asi nebude stacit, na vsechno co mate ted."  Nedokazou chapat, ze ted nemame nic a kapka je mnohem vice nez nase soucasne nic.  "Kdyz clovek si vezme vsechny kuchynske elektrospotrebice, mycku na nadobi, susicku na pradlo, mikrovlnku, televize, video..." Nemame a nepotrebujeme z toho nic. Trouba, sporak, topeni, horka voda, lednicku a mrazak jsou vsechny ciste na plyn.  Na elektrinu mame pouze tatinkuv gramec, nizkospotrebnou pracku, pocitac a svetla.  Nic z toho neni bezprostredne potreba a ted to mame jen velmi sporadicky, kazdy druhy tyden nebo tak.  Kdyby slunce svitilo alespon jednou za tyden, meli bychom vice nez mame ted a nestalo by to benzin.

Kdyz jsme meli s Jasonem cely jeden tyden na starosti cerpani, jsme vzdy dali vsechno do chodu, pak sli tak mil a pul na sever pesky, kde bylo ovocne kere.  Rostlo tam bulberry, ktere je cervena, kysela bobule, kterou neznate a neznate pribuzne.  Mozna predstavte trochu brusinky, i kdyz jsou uplne jine.  Maji dlouhe trny, tak mezi nimi rostl rybiz.  Bylo videt, ze jelence se na nem velice pochutnaji, ale tam ty bulberry prezily sucho (byvaly mnohem rozsirenejsi) a uspesne je chranily.  Zlaty a cerny rybiz. Byla velka uroda vsech trech, takze trhali jsme pul hodiny nebo tak, nez jsme se museli vratit, dvakrat denne.  Asi tyden jsme meli ruzna kolace a buchty s cerstvym ovocem a hovezi na bulberry a tak podobne.  Prijemne, ale pak na to uz nezbylo cas.  Doufam, ze budou i pristi rok.

Chudinka zahrada moc nesnesla.  Meli jsme hodne velkych a zdravych okurkove rostliny... ale okurky zadne.  Nevime proc, mozna se neopylovaly. Meli jsme kazdy jednu okurku nakonec a meli bychom vice, kdybychom snedli ty rostliny.  Kukurice bylo dost, abychom meli trikrat kukurice na veceri. Tak neni to hodne, ale taky ne zcela ztraceni.  Redkvicky byly na jare, taky spenat a salat.  Salat bylo pak porad hodne, ale tak horky, ze to neslo jist.  Sezrali to nakonec kralici.  Byli nam je lito, protoze nebylo nikde nic zeleneho a stejne jsme to nechteli pro sebe.  Svycarsky spenat bylo hojne cele leto a porad je ho plno.  Rajcat bylo tri.  Ted je jich hodne, ale jsou vsechna zelena a brzo bude mraz.  Fazoli bylo taky hojne, ale taky je sezrali kralici.  Jsou chytrolini, nejen rysa, ale taky mladou sovu prepletli v plotu.

Nase Novinka je docela legracni.  Vubec nesnasi jakykoli plac.  Kocour Oscar jednou mel zachvat kychani a Novy se mohla blaznit.  Koukala na neho starostlive, fnukala (coz nedela) a snazila se skocit a olizat ho (za cemz dostala tlapkou).  Obdobne reagovala, kdyz Jason nerozmyslene napodobal detsky plac.  Jednou jsem mu preslechla ji vysvetlit:  "Novy!  Nesmis stekat na nase kravy.  Nesmis stekat na nase kone.  Nesmis stekat na nase sousedy.  Smis stekat pouze na vladni uredniky a vyberce dane!"  Je stale uzitecnejsi.  Od posledniho dopise, nikoho nezpusobila uraz chybami.  Je mozna 70% cisteho casu uzitecna a na spravne miste.  Predtim to bylo asi kolem 25%.  Parkrat byla nezbytna.  Clovek na koni rozhodlaneho telete nezastavi, protoze neni dost velke, aby byl zed a neni dostatecne obratny, aby zustalo pred nim.  Ale pes je obratnejsi.  Hlavne je ale to, ze kdyz ho strasi pes, vyhleda stado a proto se vrati z vlastniho ohodlani, ale clovek na koni tuto reakci nevyvola.  Pracuje s radostnym elanem do zivota, bezi s Jasonem a kouka smutne kdykoli vidi sve lidi kolem hrozne bile auto, ktere se do vecera nevraci.  Je chytra, vesela a dobrosrdna a roznasi radost hojne.

Zvirata na predstavovani tentokrat jsou kocky.  Mame je velice malo ted. Kdyby ten chrestys byl nejedovaty, byl by velice vitan, protoze kocky potrebuji jeho pomoc s mysmi.  Myvali jsme je pet, ale Teacup (dlouhosrsta trojbarevna) utekla (chuderka Lenka, kdyz nas navstivila, kocky se jmenovala Tea, Tree a Three, ale nebylo to schvalne, aby ji to pletlo!) Mariah (trojbarevna, matka Teacup a Jane) zabil kojot na verejich.  Mariah je jmeno vetru v jedne pisnicce a vitr mne vzdy fascinovala.  Teakitten se jmenovala cajovy salek, protoze byla tak malinkata.  Mariah, ktera nebyla moc dobra matka, se ji porad snazila zabit na zacatku.  Porad ji cpala pod necim a pak jsme ji slyseli plakat a vratili ji chudince Mariah.  Toto se opakovalo dokud to Mariah neprestalo bavit.  Mariah zemrela kdyz rodice teprve stehovali na ranc.  Ted chodi kojoti sice blizko, ale maji vetsinou trochu slusnosti. Jackie zemrela.  (Ta se jmenovala po Jacqueline Kennedy Onassis.)  Ted zbyde Oscar, sedy kocour a Jane, cerna kocka.  Jane ma tusim 18 let nebo tak nejak.  Je obycejna cerna kocka bez znaku a "Plain Jane" se oznaci hodne obycejna holka.  Je starenka a ma problemy s ocima. Mysi ji sezerou vecere.  Ale je hodna a prijemna.  Oscar bylo jmeno jednoho z nasich prvnich kocouru (ten cerny z diaku, kdyz jsem byla mimino).  Puvodni Oscar byl neskutecne nesikovny. Prevratil jen co slo (jeho sestra Shasta byla naopak obraz sikovnosti a gracie).  Zabil nam kurata, i temer dospela a pak prisel se chlubit a nikdy v zivote to nespojil s velkymi projevy nespokojenosti, ktere nasledovaly.  Kdyz jsme meli kurata, Oscar musel byt na retizek jako pes, ale nikdy mu to nevadilo.  Byl takovy vesely, dobrosrdny tramp.  Soucasny Oscar je velky fesoun a lenos a mysi v dome vubec neuhlida.  Ale je krasny a pratelsky a prijemny clen rodiny.  Novy ho obdivuje jako velky vzor a chce se mu napodobovat ve vsech detailu.  Snazila se naucit kocici vitani, zacez ji fackoval.  Nekdy Oscar sedi s ocasem kolem nohy a na vsechno nahlizi a Novy sedi vedle ve stejnou pozu a sleduje ho z koutku oka, jestli to ma spravne.  Hodne si spolu hrajou a i kdyz ho obcas docela otravuje, nepouziva drapy.  Ona vi, ze kdyz se lide zlobi, casto pomaha, aby stene hned ulehlo a maji tendence odpoustet, takze to taky zkusi u kocek a nefunguje to.  Casto se pravi, ze lide se rozdeli na ti, kteri maji radi kocky a ti, kteri maji radi psy.  Jednou Jason, ktery vzdy touzil po kocce, dlouze rozebiral psychiku Rietty a uvazoval, jestli ma dostatek mazleni, kdyz ji tak presvita Novy a pak rekl trochu smutne... "Nikdy jsem si nepredstavil jako typ, ktery ma rad psy."  V zime jsme meli dalsi dve kocky sousedovy na prezimovani (ten, ktery mel toho kone, ktery odsekl cast kopyta... kdyz jsme ho videli na posled, mamka ho odnala sadru a vypadal dobre).  Ty byly sedivy kocour, Rusky, a trojbarevna kocka, Bobbie.  Potrebovali bychom novou kocku, ale neni cas.

Rozhodli jsme s mamkou a s Jasonem, ze jedina vec, ktera nam vzdy prekvapuje, je otevrit lednicku a nemit tam svetlo.  Nejak se na to nikdy nezvykneme.  Obcas se porad bez premysleni snazim zapnout svetlo, kdyz prijdu do temne mistnosti.  Za to na druhe strane, docela casto, kdyz svetla jsou, nepouzivam je.  Nejak to nepripada prirozene.  Casto jdeme spat za tmy.  At je mesic nebo ne, hvezdy jsou tak jasne, ze je dobre a dostatecne videt celou noc.  Poznala jsem jak moc je za nich videt jedna noc kdyz byly huste mraky vsude.  Byla tma jako v pytli a mela jsem strach jit spat, protoze tam chodim bosa.  Kdyz je mesic, clovek by dokazal malem cist.  Normalne kdyz jsou mraky, nejsou vsude, tak je porad videt.  Trochu se bojim chrestyse, protoze jsou za tmy spatne videt a berou to jako neslusnost, kdyz na ne nekdo slapne.  Je krasne chodit bosa vsude po uzemi, kde chodily moje predkyne.

Jsou ted problemy s benzinem.  To je pro Vas mozna tezko pochopitelne, vzhledem k tomu, ze nas benzin je porad levnejsi nez Vas, pokud vim.  Ale neda se to uplne srovnat.  Slysela jsem na radio, ze benzin je ted 3.05 USD za galon (zhruba 4 l) a to je 1.30 vice nez pred rokem.  Tak temer dvakrat tolik za ten rok a vsechno je tak trochu planovane na zaklade stare ceny... jidlo, mzdy, rodinne rozpocty, rozhodnuti.  Rodiny, ktere to maji na pokraj, a je jich asi dost, musi omezit vsechno, aby se nadale dostali do prace.  Za tech deset let, kdy jsem byla dospela a v statech cena byla stale neco pres dolar.  Ale tady jsou velke dalky.  My jsme dve hodiny spatne cesty od potraviny, upravy, obleceni, vsechno takoveho. Auta pouzivaji vice benzin, coz je castecne nase hloupost, ale lehke auto by neprezilo nase cesty a potrebujeme svuj "nakladacek" abychom, kdyz uz ve meste jsme, mohli nakoupit velke zasoby potravin, krmiva, pneumatik treba a tak a taky, abychom mohli odvezt zvirata.  A neni nikdy zadne jine moznosti.  Nejsou vlaky, nejou autobusy, nejsou trolejbusy, nejsou tramvaje.  Letos je nove autobus mezi Hinsdale a Glasgow.  Odveze to clovek do Glasgow dopoledne, odpoledne se vraci, jedna cesta tam, jedna zpet.  Clovek musi zavolat den predem a objednat, ze jede.  Stoji to pres polovina to co benzin tam a zpatky.  Dovedete si predstavit jak je to pro lide osvobozujici moznost?  Mit jak se dostat do Glasgow, aniz by tam museli jezdit autem?  Takove moznosti je tady jako safron.  Od nas se pesky clovek nikam nedostane.  Na koni by to slo, kdyby bylo hodne zle. Mame benzin na ranci a kdyz jsou tak vysoke ceny, tatinek to zacal letos zamykat behem lovecke sezony.  Chtel postavit vedle kanystr pet galonu a konzervu s oznameni, ze benzin v kanystr stoji deset dolaru do konzervy. Protoze, pro nekoho, ktery by ten benzin skutecne potreboval, bylo by to otazka zivot a smrti.  A pokud by nikoho nenasel a bal se o vlastni krk, byl by schopen delat cokoli, aby se zachranel a treba by nam pri tom znicil majetek.  Tak pro poctiveho cloveka, ktery by jen zabloudil, nebo spatne vypocital nebo neco, je to moznost se zachranit, zaplati a dostane se bezpecne domu.  On ma radost, ze to slo resit poctive.  A pro zlodeje je to jen pet galonu a to muzeme ozehlit a hlavne, vime ze tam byl a ze nas okradl.  Mame tesare, ktery postavi a planuje budovy a pokoje, ktere delame.  Je v duchodu a je u nas rad.  Tak pracuje pomalu, vlastnim tempem, kdyz se mu chce.  Kdyz chce, jde projit se svym psem nebo tak. Ale dela velmi kvalitni prace poctive a nechce za to moc penez.  Normalni tesar byl chtel majlant jen za cestu a za ztracene hodiny, kdy misto praci je v aute.  Kdyz ma u nas praci, Paul bydli u nas dokud to neni dokonale v kazdem detailu, pak toula jinam.  Je zajimavy, prijemny, pohodovy clovek. Tak, nedavno (drive nez naposled vyskocil benzin padesat centu ze dne na den), zacal pocitat (od jeho mladi tusim), cena benzinu, zvedla desetkrat, plat za odborne prace jak dela on, zvedla desetkrat... ale cena telat se nezvedla ani trikrat and cena obili temer vubec.  Z toho trochu beha mraz po zadech.  Clovek premysli jak dlouho to muze tak pokracovat.  Nevim, ale odhadla bych, ze plat ucitelu je na tom podobne bidne.

Jednou prijeli k nam dobrovolni studensti ekologove.  To bylo docela zajimave.  Projeli kolem domu (byli jsme pred nem) do louky (az k domu je cesta sterkova, v louce a dale, je to jen kolejnice) tam se chvili zmatene tocili, pak zastavili.  Tak jsme prisli se zeptat jestli nepotrebuji pomoc.  Prihlasili jako dobrovolnici u vlady a posilala je sbirat data na pravdepodobnosti pozaru.  Tak jsme je vysvetlili kde jsou na mape a taky to, ze jezdit v louce je strasne nebezpecne.  Chovali se slusne, ale nevim, jestli nam verili.  Spousta lidi z mokrejsich klimat nechapou nebezpeci pozaru.  Meli jsme pres mesic bez jedine kapky deste a teploty kolem 40 C.  Trava byla sucha v kazde bunce a k vzplanuti to melo jen krok.  Oni urcite byli z oblasti, kde rostliny maji porad nejakou vlahu, kde teploty nejsou tak vysoke a kde cesta je cesta, pravdepodobne silnice. Tak kdyz videli na mape, ze je tam cesta, kdyz videli na zemi, ze jsou tam koleje, vubec neuvazovali, ze mezi nimi jsou vysoke rostliny, ktere maji vzplanuti na krajicku... a ze spodni cast jezdiciho auta je velmi, velmi tepla... pozary se touto cestou u nas vzniknou casto.  Jeden hodne vazny byl na zacatku leto blizko Pompey's Pillar.  To se taky stalo me sestre. Ona vedela, ze ma dat pozor, takze si to hned vsimla, ale i tak to neni zadna legrace.  Hasit pozar pod autem je slozite, protoze clovek se tam nedostane s kyblem, s vodou, s rycem, je velmi nesikovne s tim neco delat, a je porad tam auto, ktere muze pry nestesti vybuchnout.  Vetsinou se prijde o auto.  Byl neco asi takoveho (videli jsme jen cernou skrvnu a neco malo v novinach) vedle Hinsdale.  Pozar byl nakonec maly, ale tusim, ze auto ztratili.  Sestra to uspesne uhasila a neztratila nic, krome travy hned pod autem, ale nic moc.  Bylo to u ohrady, tak mohla ztratit staj, dum, traktor, ohrady, vsechno.  Dobrovolnici byli ve dvou skupinach. Prvni pak odjeli a druha jsme videli, kdyz jsme sli delat monitoring. Parkovali slusne mimo cestu (a timpadem v trave), ale meli kliku a nic neplapolal.  Celou dobu, jsem o nich premyslela a kdyz jsme se vratili na obed, zastavili jsme s nimi povidat.  Jsou mladi, mozna jeste nezformovani a jsou na ceste stat tech, ktere nas mohou znicit.  Tak jsme s nimi povidali a snazila jsem se byt moudra, prijemna, pratelska, inteligentni, presvedciva, vzdelana, svetova, sympaticka... jak pro nektere jsem se stala "prumerna Americanka", snazila jsem se byt "prumerna rancerka", vzpominka, ktera by mohla alespon trochu zmirnit reakce na zpravy spachanych zlu.  Bylo to hrozne stresujici a jeste tydny potom jsem se vzbudila s hruzou ze spanku s pocitem, ze mozna jsem byla prilis hrrr a tim nesympaticka anebo jsem zrovna vymyslela nejake krasne, ekologicke moudro cloveka Zeme, ktere jsem mela rici, "Ale tato zem nas prece uzivi... tak jak bychom se o nem nemohli starat?"  Uf.  Priznam, ze klucik z Anglie mne malinko nasupil, kdyz na otazce jake vybiraji data a jak to hodnoti odpovedel:  "No, my mame takova vecicka, ktere my rikame GPSko." Tak kdyz trvdil, "To je jiste.  To nam urcil Botanik," jsem mu tak trosku suse oznamila, "A zrovna Vam to dalsi potrvdila."  Ale snad uspech.  Az na Anglanek, udelali na mne dobry dojem a ani on nebyl spatny, akorat zil ve vlastni svete.  Urcila jsem je kytky a upozornila je na dalsi na ktere by meli dat pozor, studovala jejich data a ukazala je svoje a tak strasne, _strasne_ moc je chtela byt sympaticka.  Bylo to jedine, co jsem pro sve sousedy mohla delat.  No, a samozrejme jsme opakovali, ze parkovat v trave je riskantni, ale tvrdili, ze to uz vi a daji pozor.

Letos jsme docela libovali v datech a studiich, tak jsem z toho strasne spokojena.  Protoze spoustu nase uzemi patri taky vlady, ona ma povinnost monitoringu stav vegetace, vodni toky a tak.  Ale nema lide a penize, aby to udelala poradne.  Tak nedavno (mozna pred 10 let), vymyslela, ze by to meli delat ranceri kazdy rok, a pak ona by akorat se objevila treba kazdy 10 let.  Stejne to nezvladla casteji.  Alespon teoreticky, je to dobry napad.  Ranceri maji zajem o to, aby peclive sledovali stav jejich pastviny a predstavte si, ze zrovna kdyz je tam vlada je suchy rok, vsechno vypada hrozne.  Pak se muze hrozit soudni proces s rancerem, ze znici uzemi a je vyhozen.  Ale kdyz ma data a fotky z kazdeho roku, bude jasne videt, ze ten jeden suchy rok, kdy to snimkovala vlada, byl netypicky.  Ma alespon co vzit s sebou k soudu, ma alespon sanci.  Spoustu lidi z toho duvodu to delaji poctive a co nejlip jak dokazou.  Spoustu jinych nemaji bud cas nebo odborne znalosti.  U nas se studijni mista zalozila (sestra) v roce 1998 a snimkovali jeste jednou v 1999.  Udelali to rodice, kdyz nastehovali v 2004, ale meli toho tolik, ze sbirali minimum dat.  Letos jsme to vzali na starosti s Jasonem a sepsali data na vsechno co nas v cas neutekl.  Od te doby, pracuji mesice na sepisovani... ekologicke poznamky, barevne grafy... proste radost.  Je to priserne pomaly, protoze mame elektrinu tak malo, tak mam tak malo moznosti delat na pocitac, ale pomalu se to tahne ke konci.  Snazila jsem se zavezt neco jako fytocenologicke snimky.  Protoze studijni uzemi bylo uz zalozeno, jsou nenormalni velikosti a tvaru (vetsinou hodne velke) a protoze jsme uvazili cele uzemi, maji hranicni vegetacni typy, ale jinak si myslim, ze funguje pro to skvele.  Je to mnohem vypovednejsi nez pouhe fotky nebo hole seznamy druhu, jak se delalo v minulosti a fytocenologicka tabulka v case bude velice dobre podchycovat zmeny.  Strasne se na to tesim a premyslim jak mam vice vylepsit a sjednocovat sber dat pristi rok.  Je to vsechno tak strasne zajimave.  Kdyz jsem zacala, mela jsem otazky, protoze jsem snimky osobne nedelala a nemela jsem u sebe vsechny sesity.  Kdybych mela cislo, katedru bych zavolala, ale nakonec, jsem peclive nastudovala Jirkuv separat o zebrickum a mela pocit, ze mozna jsem prisla na to, co jsem potrebovala.  Je sest studijni uzemi ve vodnich toku a dve vyskove transekty na vysoke prerie.  Vodni toky temer mam a strasne se tesim na transekty, protoze od nich je data z vice letech.  Vlada nam rozposila kazdy rok formular, kterou mame vyplnit, ale kdyz jsem to peclive studovala, vyhodila jsem to.  Je to o zdravi vodnich toku a je to na zaklade vodnich toku v horach.  Vetsina nasich toku jsou vicemene v dobre, stabilni kondici a vypadaji tak jak by mely a hlavne jak _budou_.  Zmenit je by slo snad je bagrem nebo tak.  Ale na zaklade horskych toku, jsou ve spatne kondici.  (Nejsou na kamenem podkladu, nemaji stromy, nejsou uzke, atd.)  Tak jsem nasim vysvetlila, ze nase toky jsou zdrave a stabilni. Jsou tak jak budou do aleluja, pokud nebude nejaka pohroma a kdyz budeme vyplnit data na teto formulari, budeme priznat a podepsat, ze jsou ve spatne, nezdrave kondici a ze jsme je v tom udrzeli dokud nekdo s nami o to chce soudit.  Tak ta data, ktera chteji, sepisujeme, ale do formulare to nedame a nevypocitame, ze nas vodni tok ma "66% zdravi" a kdyz je nejaky dobry duvod, proc ten tok je tak jak je, poznamename to.  Staci vrby a ten tok ma zdravi "90%" a vice, ale vrby rostou tam kde chteji a jeste jsem nevidela cloveka, ktery by je dokazal prinutit rust jinde. Vrby mame, ale ne vsude, jen tam kde se je to vyhovi.

Kdyz jsem na to par dni intenzivne delala, zdalo se mi hodne legracni sen. Ve snu, moje vysledky byly predani nejakemu beztvaremu "uredniku vlady", a on prohlasil:  "Toto neni smerodatne.  Ta zenska sice trochu umi sve kytky, a o slozitejsi fungovani ekosystemu a vegetace nema zdani."  Ja jsem se tak neskutecne nastvala!  Zacala jsem sbirat dukazy sveho vzdelani a sepisovat seznam vsech absolvovanich predmetu a poprosit vsem na katedre o podlozeni meho opravneni neco o vegetaci tvrdit.  Jeste chvili po probuzeni jsem se musela uklidnit.

A jinak, mame mesto psounu, stari mozna deset let, ktery se letos v lete, temer ze dne na den, zemrelo na mor.  Cerny mor se k nam nedavno dostalo a psouny jsou na to hrozne citlivi.  Dela to s nimi kratky proces po celem zapadu, mozna protoze se v minulych desetiletich nechali premnozit velice. Je vsude hodne mudrovani jaky vliv maji psouni na vegetaci, ale prazadna data.  Tak tady mame jedinecna moznost sledovat zmeny vegetace po vymreni dobre a dlouze zalozene mesto.  Pokud budu mit dobre navrzene kontroly, tak mohu i neco rict o tom, jak to mesto ovlivnilo vegetace, ale jak to zmeni v case bude dobre podchytitelne a kontroly rozhodne mohou vypovedet nenormalni roky klimaticke.  Mamka chce, abychom na to psali grantovy projekt.  Mame odbornika na statistiku (Jason), odbornici na vegetace (ja) a odbornika na psouny (tatinek).  On bude mapovat mestecko, protoze ruzna mista jsou ruzne stari, na ktere strane to aktivne expandovalo, kde byly nejvetsi koncentrace, atd.  Chuderka mamka je jen odborna pracovnice, protoze jeji doktorat pozbylo platnost kdyz posledni psoun zemrel, ale zna dobre kytky.  Zatim jsme zalozili parovane permanentni plochy pro vegetacni snimky (100 m2 a to presne, mit matematika ve skupine znamena, ze plochu se nezalozi jen tak hned) a parovane vyskove transekty.  Postup, ktery vymyslel vlada, mela nekolik nedostatku, mel tendenci vyvolat odlisne vysledky na zaklade predsudky toho, ktery data sbiral a byl spatne opakovatelne a mel velky statisticky sum, tak Jason postup cely predelal. Jeho postup je mnohem lepsi a objektivnejsi a vysledky jsou fascinujici. Nejdulezitejsi a nejmene chapane vlivy jsou na kere, tak premyslim jestli nemame taky zalozit plochy, ktere by sledovaly frekvenci keru.  Nemuzeme toho mit prilis, jinak se to proste nebude stihat.  Myslim si, ze chce to jeste jedno misto v teto vegetace (se vsemi parovanymi plochy), tri v pelynkove vegetace a dva v poslednim typu.  Je to lehce divny pocit delat na mestecku a vedet, ze tam nedavno radil cerny mor a pravdepodobne jeste misty je, treba pod zemi.  Jsou ted na to leky, samozrejme.  Od zacatku jeho velke invaze spojenych statu, zemrel na nem jen jeden clovek.  Ten to dostal od pytlaceneho rysa a obaval se vyhledat v cas lekarske pomoci a vysvetlit podrobnosti.  Jeho chyba.  Pytlaceni se bezne netresta popravou.

V domu jsme dokoncili dve predsine.  Predni je krasne, vsechno cerstve malovane, nova podlaha, obrovska okna k hvezdam.  Je tam gauc, ktery se premeni na postel... jen takova informace mimochodem pro pripadne cestujici.  Zadni je postavene, ale neni uplne hotove.  To bude vzdy takove hrube... pro mokre a zablacene veci a taky tam budou lednicky a mrazak.  Myslim, ze teorie je takova, v zime bude tam chladnejsi a nebudou muset tolik pracovat a budou naopak predsin malinko topit.  V lete, nebudou topit v dome jako takove.

Dalsi velka akce byla voda.  Potrebujeme budovu u studny, abychom meli vodu i v zime.  Pokud nebude budova, voda bude v zime zamrzet a bude po zizalkach.  Tak tato budova se planuje hrozne dlouho, ale nic se nepostavi a nepostavi a tatinek se znervoznuje a znervoznuje.  Byly puvodne velikanananske plany.  Oba dva dalsi majetelu (stryc v zapadni Montane a teta na Aljesku) jsou piloty, takze budova mela byt taky hangar...  No, nadhera.  V nejnovejsi verzi planu, budeme jen postavit budovu, aby konkretne letos v zime byla voda a hangar bude nekdy az bude cas.  Hura! Mame takovou velkou plastovou cisternu do ktere cerpa cerpadlo a pak voda spada vlastni vahou k domu.  Pred par tydnu mel prijet konecne stryc se soucastmi pro budovu.  Tak nasi vycistili cisternu a vystehovali to mimo stavenisti.  Kdyz to delali, dostalo se vzduch do trubek a byl spatny tlak.  Tak kdyz prisel stryc, rozhodl, ze ma cerpat vodu primo do trubek. Tlak bude vytlacit vzduch a vsechno bude ruzove.  Pri prvni pokus, roztrhly se casti trubky tam u budouci budovy, ktere byly jen udelane docasne, dokud neni vsechno v konecnem podobe.  Tak vypli cerpadlo a dali vsechno zpatky tak jak bylo.  Byla kratce voda, ale stryc to hned zase vsechno rozebralo.  To jsem nevedela, pouzivala vodu, vzduch se opet tim dostal do trubek.  Stryc zatim vsechno u cerpadla nalepil na pevno a opet cerpal primo do trubek, s tim, ze otevreli jsme vsechny kohouty.  Ale tatinek u studny videl, ze ty nove namontovane trubky strikaly vsude, tak vypnul cerpadlo a prisel (s Danielem, ktery je bagrista a zrovna pripravil zaklad budovy, ktery musi byt v zemi pod bodu mrazu, aby fungovala.  Pokud neni Daniel v duchodu, mel by byt, je pradedecek, ale je skvely clovek a suprovy bagrista a dela pro nas temer vsechno tohoto typu) na obed.  Mezi tim se dostal vzduch do trubek.  Kdyz toto slysel stryc, utekl od obeda, vybehl na kopci, vsechno odmontoval, premontoval, prelepil a opet spustil cerpadlo do trubek.  Opet jsme otevreli vsechny kohouty a vsichni obedvali.  Po obeda, vratili se tatinek a Daniel k budove.  Stryc prisel oznamit mamce, ze tatinek vypnul cerpadlo a mame zavrit kohouty.  Mamce se to nezdalo, ale kdyz sla ven neslysela cerpadlo (slysela akorat bagr). Tak jsme zavreli kohouty.  Kdyz za nejaky cas prisel tatinek, zeptala jsem mu, jestli vypnul cerpadlo.  "Samozrejme, ze ne, kdyz stryc se tak blaznil minule.  Ani nedotkl jsem to!"  Tak my jsme bezeli pustit kohouty a tatinek bezel vypnout cerpadlo a prepinat to na cisternu.  Po nejake dalsi case, mamka si vsimla, ze drive plna cisterna je jen o polovina.  Pak jsme zjistili, ze pul cisterny mame ve sklepe (nastesti ty odtoky, ktere jsme tak pracne staveli pred minulym dopisem fungovaly bezvadne... nejvetsi zasluha mela mamka, ktera peclive tvarovala hlineny zaklad sklep, aby mel vsude spad do odtoku).  Nebyt ty odtoky, stryc, ktery zrovna ve sklepe uspal sve male syny by potreboval lodicku.  Taky jsme meli novou propadlinu pred domem.  Stryc podle tvaru propadliny odhadl (presne) kde ze roztrzena trubka a ejhle, meli jsme hned po ruce Daniel s bagrem.  Tak Daniel vybagroval misto problemu a stryc ho diregoval, ale prehnal to malinko, Daniel do diry nevidel, tak trubku nachytal bagrem a vytrhl to celou.  No, jo.  Nevadi.  Stryc vymyslel, ze stejne tam nechceme ostry uhel 90 stupnu, proto to prece roztrhl na zacatku, tak budeme tam dat dve mensi uhly, kohout venku, drobnou budovu, aby to slo jednoduseji opravit v budoucnost... ale samozrejme na to nemame veci _ted_, tak tatinek to muze zvladnout casem a vsechno bude lepsi.  Tak zatim stryc vsechno opravil a nalepil v dire, mamka odvezla Daniela domu, protoze diky vsem dobrodrustvim, musel nechat u nas pres noc bagr a vratit se rano a timpadem nemel jak se dostat domu (a Francine na neho uz cekala netrpelive s veceri... ta dama je jedna z pokladu Hinsdalu a kdyz ji cas nam ukradne, coz prece prilis brzo urcite udela, bude svet temnejsi, smutnejsi misto... nekteri lide by nemeli mit konec.)  Mezi tim jsem je varila veceri a stryc pustil cerpadlo do trubek.  Chvili uspech, pak gejzir v dire.  Ukaze se, ze stryc je zvykly na lepidlo, ktere je za pul hodiny suche, ale to stare, co mel dedecek, vyzaduje dvacet ctyri hodin.  Tak oni vynaseli vodu z diry (uz byla tma) a opakovali cele divadlo pro velky uspech.  Mela jsem na starosti veceri a maleho Axtona.  Kdykoli chtel utect ven hledat tatinka, jeho pozornost jsem od toho svadela konverzaci vzdy stejneho typu. "Chudak tatinek.  Je unaveny a ma hlad, ale musi pracovat ve spinave dire, abychom meli vodu."  "Jo."  "Asi chce abyste byli tady v dome, aby se nemusel bat, ze muzete spadnout do diry."  "Jo."  (Do toho rev:  "Aydene, zmiz!")  "Je dobre, ze jsi hodny kluk tady uvnitr a nikdo na tebe nerve." "Jo."  Je dvoulety.  Kdyz se tentokrat bylo vsechno hotove, vecerili jsme a sli jsme spat.  Pak jsme do toho pustili vodu rano vlastnim spadem a meli zase vodu.  Ale byla porad obrovska dira a vsechny ty veci, ktere mel tatinek predelat.  Asi tak tyden ruzne veci postavil a pripravil a koupil potrebne veci.  Behem tohoto tydnu, jeden den smutne prisel a oznamil: "Muzete se vsichni postavit do rady a zastrelit mne."  Ukazalo se, ze uzavel trubku do cisterny, pak do cisterny pustil cerpadlo.  Samozrejme to vsechno roztrhlo, ale nebylo to nakonec uplne zle.  Bylo to nad zemi, slo to opravit.  Akorat plnil zaklad budovy vodou, ale ten mel uz taky odtok. Byl z toho strasne nestastny, ale nebylo to takova tragedie.  Pak s Jasonem lezl do diry se vsemi novymi trubkami, vsechno peclive nalepene a pripravene, odrizl stare trubky... a zjistil, ze tam byly trubky dvema velikosti.  Bylo tam proste kousek uzsi trubky.  Neni to logicky, tak nevsiml to a nenapadl mu, ze to tak bude, tak bez dalsi soucastky, to neslo do hromady a byli jsme opet bez vody.  Pristi den sel tatinek a mamka za soucastku a hned jak odjizdeli byl prutrz mracen a dostali jsme temer tolik vody jak cely rok dosud naraz.  Do pul druhe hodiny prestalo prset a kdyz nasi zavolali od Kormanu (Jack McCuin je od nas po ceste tusim 12 mil a Kormany 22 nebo tak nejak) neverili kolik prselo, protoze tam meli jen par kapek.  Neprseli ve Frenchmanu na vychod ani v Sagu na zapad, jen tak akorat na dum.  Voda v dire byla vyssi nez po koleno. Odvazny Jason, hrdina dne, lezl do toho blata a cele to vyhazoval.  Pristi den jsme meli soucastku a cely to dal tatinek do hromady.  Pak pekne, jemne do toho pustil cisternu.  Byl tolik vzduchu ve trubkach, ze neslo splachovat zachod, ale byl to par dny nez jsme presvedcili tatinka, at pusti vodu primo z cerpadla pod tlakem.  Udelal to kratce a opatrne a ted (pokud vim) je zase voda.  Tatinek dokoncil vsechno co mel nove pristavet a dira je zahazena.  Kdyz bylo kazdou chvili zmatky o to, jestli bezi cerpadlo nebo ne, tvrdila jsem nasim, ze budu je k Vanocum koupit vysilacky!

Stryc je rad, ze jsme tam a jsem rada.  Nijak to neresi, rika si akorat: "Kazdy dela to co chce," a tim to zhasne.  Je to od neho hezky.  Je strasne uspesny clovek, pracuje bez prestani a hrozne rychle a hodne pro jine lidi.  Spousta inteligentnich, uspesnych lidi, nemuzou nechat lidmi, aby sledovali jine, mene uspesne cesty.  Vidi cestu k uspechu, tak nevedi proc to nesleduji vsichni.  Ale kdyz chceme zit bez elektriny, jemu to nevadi.  To je od neho pekne.

Vykladal nam stryc trochu strasne, legracni pribeh.  Rodice jeho zeny maji taky ranc na zapad a delali neco na uzemi jejich/vladni.  Mel vuz na koni a potreboval to otocit a protoze to neslo delat na ceste, jezdil z cesty, otacel a vratil se.  Prisel ranger ve stejnokroji s velkymi rameny a ruku na pistoli a rekl:  "Tady se nesmi jezdit mimo cesty."  Rekl stryc:  "Jen jsem otocil a my jsme ti lide, kteri maji tady pravo paseni."  Ranger trese ruku na pistoli a pravi:  "Tady zastavim zakon ja!"  A stryc:  "Jee! A vy mate ale bouchacku a ja mam taky takovou, nechcete videt?"  Sel do auta, vytahl pistoli a s usmevem slabomylsneho, maval s tim, jakoby ledabyle, jakoby to nemel pod kontrolou:  "Hezky, ze!  Vidite, vidite?" Odvazny ochrance zakona se malem zneuctil.  Rekl stryc:  "Asi mi nekdy nekdo zastreli, ale mne tak stvou, kdyz si hrajou na velke pistolniky."  A ma pravdu, neni nic nebezpecnejsiho nez vystraseny pitomec, ktery neumi pouzivat strelnou zbran a ma ji.  Mam o neho strach.  Ale neni to na to nehorsi.  Pozice ochrance zakona je volena pozice.  Nejvyssi organ tohoto typu v okresu je voleni serif.  On pak muze platit pomocniky sveho vyberu, ale je za ne odpovedny.  Kdyz nebudou dobre pracovat, tak on prijde o praci, protoze nebude znovu zvolen.  Nevim presne jak to maji policiste. Ty, myslim, vybira voleni starosta, tak on je za ne odpovedny asi a kazdopadne, spadnou pod serifem.  Ale tyto vladni rangeri nemaji pravomoc. Jsou to vladni urednici, kterem nekdo dal stejnokroj a bouchacku, kolikrat ani ne skoleni a trvdil je, ze jsou ochrance zakony.  "Kolaloka, to je zakon!"  Oni (vlada) jsou pouze majitele pudy a "zakony" ktere zastanou jsou pouze uredni narizeni daneho vladniho uradu.  Nase _zakony_ musi udelat snemovna a zastupce (_voleni_) bud statni nebo narodni.  To, ze nejaky nevoleni urednik neco napise z toho zakon neudela a to vcetne, kdyz ma opicku ve stejnokroji, ktere bude lidi o to trapit (vim, ktere slovo tam bych ctela pouzivat, ale taky, ze to slusne cizinky asi neznaji).  A lide se toto nechaji libit.  Hruza!  Je to uplne stejne, jako kdybychom sepsali seznam "zakony Timbercreek" navrhli si stejnokroj, rekli si Marsalove Timbercreeku, vzali bouchacky a sli trapit chudaky, ktere k nam prisli.  My sice mame pravo mit "povinnosti navstevy" (treba nechat brany tak jak je nasli), ale nesmi byt v odporu se zakonem a kdyz je nekdo porusi, muzeme jit za serifem a rici:  "Dali jsme tohoto cloveka podminene svoleni byt na nasi uzemi a porusil podminky, tak je na cizim uzemi bez svoleni."  On toto resi podle zakona, a tim to zhasne.  Oni maji stejna prava jako my, i kdyz jsou USA, ale vymysli si dalsi, ktera je ustav nedala.  Kocourkov!

Telata jsou prodana.  Potrebovali jsme 0.80 (vypocitane pred prudkym zvednutim benzinu a kdyz tam stravovali jen dva lide) na preziti, a dostali jsme 1.40 za volu a 1.38 za kravicek.  Tak mozna bude na panely, na to predelani vodu, na to cerpani vodu v Frenchmanu...  vsichni maji z toho takovy prijemny, pohodovy pocit, ze letos nebude nuzny a ze nekdo oceni vsechna nase prace.  Jsou to neslychane ceny.  Urcite brzo opet klesnou.  Myslim, ze nemoc silenych krav v Kanade to ovlivnulo nebo neco. Pristi rok toho bude mene, ale letos uspech.  Byly jsme par tydnu predtim u Kormanu a sledovali aukci na televizi.  Kdyz jsme videli ty neskutecne ceny, Jason se zeptal Jessovi:  "A to je co?  Televize fantazie?"  Jess je ted hodne domu, protoze spadl nesikovne v rodeu a zlomil si nohu.  Bere to (jako vsechno) s humorem, ale asi to neni nic prijemneho.  Jason tvrdi, ze bychom se meli kamaradit s Jessem, a kdyz to tak rika, je to krasna predstava, ze Jess bude nas soused cely nas zivot, a budeme se navzajem spolehat cele desetileti.

Tatinek nam udelal vodni vuz a jela jsem s nim to parkrat vyplnit.  Firma International (ted International Harvester, nejak spojeni s Holandskem, tusim) dela kombajny a traktory a tak.  Do "nedavna" (1965, nebo tak nejak) vyrabeli taky pickupy, ty osobni vozy na prevoz naklady a tazeni vozy na koni a tak (pickup je na fotce od minule).  Meli vizi, ze nemaji byt pekne, ale maji byt silne, jednoduse opravitelne, schopne dobre jezdit mimo cesty, schopne dobre tahat, proste vyrabeni pro funkcnost na skutecne rance daleko od civilizace.  Jsou cele z kovu.  Dedecek se do ne naprosto zamiloval a odmital mit jine znacky auta.  Kdyz se prestala vyrabet, zacal je sbirat.  Je jich tam _neskutecne_ moc vraku rozlicnych rocniku. Dvacet?  Mozna vice.  Z vetsiny z nich vysupil soucastky, aby ty tri nebo kolik, ktera bezela mohl opravit.  A byla za sveho casu vynikajici auta, ale prece jen, maji alespon ctyricet let!  Za tu dobu se na par dobrych veci prislo... treba pohon na vsech ctyrech a zimni topeni!  Ale tatinek zavedl do chodu jedine, ktere ma pohon na vsech ctyrech, je krasne cervene, a do prostoru na nakladu dal velkou kovovou cisternu, hadice, a cerpadlo.  Tak muzeme jet k nadrze, plnit cisternu a mame vodu.  Kdyz jsme to plnili poprve, dali jsme to na zahradu.  Bylo to nadherny pocit, dovezt vzacnou, cennou vodu zahrade a darovat ji, strikat ji z hadice a nemuset setrit.  Jinak, jsme nosili v kyblech vodu, ktera se chytla ze strechy a prebytecne mleko.  Rajcata maji radi mleko.  A taky rekl tatinek, ze by to bylo alespon neco v pripade pozaru.

Meli jsme dobrodruzne dny minuly tyden.  Po veceru, jsme s Jasonem myli nadobi.  Kdyz to vubec jde, dodrzujeme stary zvyk, ze jeden myje a druhy cte.  Mamka to ma rada, tatinkovi to vadi a je mi to strasne lito, ale nevim jak to resit.  Doufam, ze pokud budeme mit casem vlastni dum, slo by to nejak delat tak, aby tatinek mohl byt pak v jinem dome, nez tam, kde se cte a myje.  Taky, dum, ve kterem by se nevarilo, by zustalo chladnejsi. Prisla mamka a sevrenim hlasem oznamila:  "Je tam hrozny, cerny kour." Nadobi ztratilo cele sve kouzlo a sli jsme vsichni ven.  Za jizni hranici kourilo.  Vsude kolem pokracoval strasny, suchy blesk.  Suchy blesk je velmi bezne v lete, temer kazdy vecer.  Zalezi na teploty a jestli bylo nekdy dest, jak moc je to nebezpecne.  Hrozne rany, blizko, ktere rozsvitily jako den a ani kapku desti, zatim jsem v duchu opakovala:  "Jen at prsi, jen at prsi, jen at konecne, prosim, jen prsi."  Tatinek a mamka jeli na kopci se podivat.  Ja jsem hledala v duchu odvahu celit ohniveho draka.  Delala jsem jednou pozarnika na Aljasce.  Bylo to v noci, bylo nas tam strasne moc.  Dostali jsme obleky proti vzplanuti a ja jsem dostala do ruky motyku.  Hodne mi to pripomnela jednou velkou bitvu, kterou jsem zucastnila.  Bylo to tady, neco mezi drevarnu a zeleznou bitvu.  Lide meli plechy, tak rany byly poradne, ale zbrane byli z zpevneneho bambusu, takze nebylo to tak nebezpecne pro novaky a vazne zraneni bylo minimum. Prijemna akce.  Kazdopadne, dostala jsem do ruky mec a stit a za praci branit jednoho kopinika.  Z cele bitvy jsem videla ze skviry sve helmy tak akorat tech mozna tri lide, kteri si prali prastit meho kopinika a to bylo tak vsechno.  Ale nas general videl celou poli, vsechny lide, teren, ofenzivy, nepratelske vojska, budoucnost... a mel taky jen skviru v helme. Pozar byl podobny.  Hlavni pozarnik videl cely pozar, vrtulniky, pozarniky, plameny, vitr.  Ja jsem dostala do ruky motyku a za praci rozebrat doutnajici se kmen, zatimco partner to strikal vodou.  Ze celeho pozaru jsem videla pouze ten kmen, hlavniho pozarnika jednou vynorit z plamenu jako pekelnik, a vrtulnik, kdyz nas primo preletel a spustil vodu (ne na nas, nastesti).  Tento pozar byl unavujici (hrali jsme s tim misto spanku), nudne a vzrusujici naraz (neni velka zabava sekat hodiny do kmenu ale na druhe strane, ty rude plameny, horky dech, ruch pozarniku...), strasne spinave, plice plne cerneho koure a saze a to i pres satek, ale nijak se clovek nebal.  Byli tam spousta lidi, kteri to meli zhruba pod kontrolou, nemela jsem pocit, ze je to, z me pozice novacka (a tudiz hodne daleko od plamenu) nebezpecnejsi nez ta bitva.  Meli jsme pro nejhorsi pripady takovou alobalovou konstrukci, ktere (vyzkousene) vetsinou zachrani zivoty pozarniku, kdyz je prehori pozar.  Ale doma, byli bychom jen my, rodina, bez skoleni, bez zkusenosti, bez potrebne naradi, bez cesty uniku ve tme, vsude kolem suchy blesk, ohniva konflagrace a divoky vitr a proti tomu jen my, ryce a par kapek vody.  A mela jsem strasny strach.  Mamka se snazila dovolat sousedum.  Kdyz konecne jednoho dovolala, rekl ji, ze pozar videl a jede za nim.  Doporucil ji, at nevzdalujeme moc od sve budovy, protoze suchy blesk pokracuje a pozaru muze byt vice, musime byt pripravene zachranit svoje.  Tatinek se vratil z kopce a rekl, ze nam to zatim nepreskocil hranice a ze nam to uz prerostl, nemeli bychom sanci.  Zacal plnit traktor a vodni vuz benzinem.  A vsichni sehnali pytle a ryce a tak.  V tom mne rekla mamka, ze nekdo musi zustat u telefonu a ze jsem to ja.  Predstava, ze jedou proti tomu jen oni a zustanu sama, nevedic co se deje, byla jeste horsi nez predstava celit pozar.  Stala jsem na hvezdni gauc pred domem a sledovala jak rudy demon za obzorem prudce tanci na zapad pak zpatky, pak zpatky a bylo mi strasne spatne ze strachu.  Byl uz uplna tma, ale za pozarem bylo dobre videt. Roztahl se pres velkou cast obzoru a pred prudkymi, stale se zmenici vitr bezel sem a tam.  Zavolali Boucherovy, zavolal Ronnie Korman, zavolala sestra, zavolala jizni sousedka.  Vsem jsem referovala co jsem videla sama a co slysela od ostatnich a pak vsechno referovala mamce, kdykoli se vratila k domu.  Ronnie chtel vedet jak to vypada u nas.  Rekl, ze tam je vsude kolem suchy blesk a kour, tak musi zustat a hlidat, protoze se obavi, ze bude mit pozar, ale pokud ho budeme potrebovat, mame zavolat, ze prijde hned.  Ze az si bude jisty, ze u neho nehori, prijde nam pomoc, staci rici.  Byla jsem opet hluboce vdecna, ze mame tak dobreho souseda, ktere se mu na nas zalezi.  Cele okoli bylo plne strachu a odhodlani. Nasi nakonec nikam nejeli.  Nemame dobry pristup autem k jizni hranice, a bylo by pitomne zalozit novy pozar autem cestou.  Taky nase zarizeni na to viditelne nestacilo.  Kdyz vsechno bylo pripravene, stali jsme a sledovali jak to bezi tam a zpatky a zpatky.  Nikdy jsme nevideli plameny, jen obrovsky, rudy zar, ktery vypadalo kazdou chvili, ze bude prevalcoval hranicni kopec a letet k nam.  Obcas se neco vybuchlo a zar se postavila v obrovske kolonade k oblohy, ktera rozsvitila nase okoli.  Mamka rekla smutne:  "Mame velky ohnostroj a mne se ani nelibi.  Nikdy jsem na ohnostroje nebyla."  Sledovali jsme ho dlouho do noci.  Kdyz nakonec vsichni sli spat, sla jsem taky, protoze mohla jsem sledovat dale z okna tam kde spime.  Snazila jsem hlidat celou noc a spat naraz.  Jeste nekolikrat to vybuchlo, ale nikdy to k nam nepriblizilo.  V novinach jsme zjistili, ze bylo nakonec mozna deset ruznych pozaru jinde, ale ostatni se celkem zvladly, nez se staly obrovskymi.  Velky pozar se skladal z alespon trinact dilcich zaru.  Noviny byly plne podekovanich, vcetne jedno vroucne od jedne hodne hloupe panicky.  Je jedna z novych "ekologickych" majitelu, ktera mela velka penize a koupila ranc, aby to zachranila od zlych ranceru, ale narozdil od vetsiny, tam alespon zije (maly, bezvyznamny plus).  No, a kdyz se u ni vznikl pozar, prijeli sousede s naradim ji pomoct a ona je chtela vyhodit... ohen je prece prirozeny, krasny, ekologicky jev.  Ale nez stacili odjet, zmenil vitr a ohen s vritil smerem k jejimu domu, zviratum, budovam... a najednou zpiva jinou pisnicku... at s tim neco udelaji.  A oni uvazili, jestli nebude nakonec vubec nejekologictejsi, kdyz shori jeji dum, ale nakonec ji zachranili.  Pozar je kazdy okamzik nebezpecnejsi a chtit po lidem, aby chvili to nehasili a pak uz jo, je dat je jasne nasrozumenou, ze moznost spalit cast sve pastviny ma vetsi cenu nez jejich zivoty.  To neni uplne sousedsky pristup, tak alespon z nich delala v novinach velke hrdinny.  Jinak zbytek obce prihodu slysel do dvou dnu!  Celou noc pozaru bylo 21 stupnu Celsia, coz je u nas velke teplo pres noc, ale pristi den, teplota spadla na 10 stupnu, coz lidem docela tesilo.  To byl den kdy spadla dve a ctyri desetin palcu deste za hodinu a pul.  Rodicum to nechtelo verit a kdyz uverili, bedovali, ze nestihli nejkrasnejsi dest roku.  I Square Creek malinko tekl, poprve letos.  Sedli jsme v domu, pekli (da se pect jen na chladne dny, abychom se neupekli) a sledovali, jak vsude tece voda.  Bylo to jak zachrane brneni pred pozary a radovali jsme ze sve bezpeci, vody na zahrade, vody v potocich, vody v nadrzich, vody pro travu a kere!  Nasi se vratili v noci a hned nam zavolali ven.  Tam pres pul oblohy tahly pulzujici zelene aurory.  Stali jsme a sledovali je dokud nezhasly.  "Tyto ohnostroje tak zle nejsou," oznamila mamka a tatinek zminil:  "Neni to zvlastni, jak moc zmeni dvacet ctyri hodin?"  Pristi den jsme videli pozar opet naskocit.  Na pozaru dostali jen dve desetiny.  K nam uz nemohl, ale horel tyden a zhltil pres 13.000 akru, pres polovinu uzemi, ktere ma cely nas ranc.  Nikdo neztratil dum, ale dve skupiny prisli o pekne, historicke lovecke chaty a jeden srub od pionyra shorel.  Nikdo nezemrel, coz bylo moc dobre, vsichni lovci uspesne utekli.  Pry Indiani jako management svych stad bizonu pouzivali ohen.  Nikdy jsem na to nevidela seriozni clanek, ale tusim, ze pravdepodobne zarili na jare.  To by odstranilo susinu (to co bychom radi delali sikovne navrzeni pastvou), ale puda, koreny a zive rostliny by byli jeste mokre a neshoreli by.  Ted na podzim, kdyz jsou vysoke teploty, vsude sucho a zive rostliny v dormanci, pozar sterilizuje pudu do hloubky a bere vsechno i s koreny pri nejhorsim.  Tady v horach matka jednoho kamarada rekla:  "A pozary vam asi nedelaji problemy, vy tam mate jen travu a zadne stromy."  Jason mi vysvetlil, ze v horach hori kazdy rok, ale vetsinou zustane v horach mezi stromy a malokdy se dostane do udolich v trave, kde jsou lide.  Tady je trava mokrejsi a to znamena hodne.  Taky se mi zda, ze tady mene fouka.

Ted je lovecka sezona, tak vsude nam po pozemku jezdi v autech neznamych lidi se zbranemi, znici travu a hrozi pozary.  Vim, ze na to maji pravo, ale pres to, nejak mne to vadi.  Naopak, prijel k nam slusny mladenec v maskacich s lukem pred domem.  Vylezl, predstavil se, zeptal se nam jestli je tam kde si mysli, ze je, jake jsou letosni podminky, jake mame pozadavky pro lovce, nechal nam prostor opakovat starou, znamou pisen "Je nebezpecne ted jezdit mimo cestu" a rozloucil se nejslusnejsim pozdravem, "At u vas prsi."  Tak to mi nevadi.  Tomu preji jelena.

V cervnu meli jsme dest dvanactkrat po pul palce a mene.  Konecny soucet bylo tri palce.  Jednou, kdyz prselo zaraz tri palce v Hinsdale, prijeli jsme domu a zjistili jsme, ze mame desetinu.  Tatinek rekl suse:  "Prselo ctyricet dny a ctyricet noci a v Timber Creek dostali desetinu!"  V cervenci byly teploty stale blizko ctyricet a neprselo.  Pouze spadla jednou nebo dvakrat ta dest, ktere zvedne kazdou kapkou oblak prachu a vypari v okamziku, kdy dotkne zemi.  Je to zajimavy jev, ale clovek z toho ma vetsi pocit sucha, nez kdyz neprsi vubec.  V srpnu, nejvyssi denni teploty byly 38 stupnu Celsi, nejnizsi byly 4 stupne.  Zamrazilo to okurky, ale vzhledem k tomu, ze stejne nemeli okurky, bylo to jedno. Zacalo prset desetinu az pet kazdou stredu.

Koupili jsme pojizdni domek, tak ted mame kde stravit zimu.  Kdyz to zustane nad bodem mrazu, bude to velka vyhra.  Pro zajimavost, sepsala jsem vsechno co nam to dosud stalo, protoze si myslim, ze nektere polozky jsou mozna prekvapive.  Je to z roku '76, stehovalo se to naposled asi v '78 a je to ctyrnact stop krat sedesat stop.  Je hnedobile.  Ma kuchyn, obyvak, chodbu, dve loznice a koupelnu.  Dum samotny nam stalo 2.500 USD (bezna levna cena je 10.000).  Prevoz stalo 2.800.  Plovouci podlaha stalo 1.000.  Nemohli jsme tam nechat koberce.  Koberecky, ktere by sly vyklepat by slo, ale tyto koberce, byly soucast podlahy a bez elektriny, byly by hnusne.  Mam zkusenosti a predstava zit v te nekonecne spine byla hrozna. Kdyz jsme koberce vytrhli a vyhodili, meli jsme nekolik litru drobneho piska.  Byly puvodni koberce a byly toho plne.  Fuj.  A pod tim bylo jen takove neco jako hruby karton ci co a plne ostre hrebiky, tak na to by neslo zit.  Pripadalo mi to priserne drahe, ale kdyz jsem o to uvazovala, nemeli jsme asi jinou moznost.  Pojizdni domy jsou povestne pro sve spatne strechy a je nutne je kazdy rok namalovat s takovem neco mezi tekutim alobalem a maltou, tak to a izolace pro okna a detektor koure a podobne vecicky staly 132,43.  Gauc od pani, ktera stehovala, stala 75 (nova cena 1.000) a jeste jsem nasla par skvelych kucharek, jedna bezvadni ciste pro hovezi.  Benzin jet tri tydny do Nashua a pripravit dum ke stehovani bylo 288,18 a jidlo behem toho obdobi bylo 225,96.  Postel, kterou jsme chteli radeji poradni, stala 689.  Betonove cihly, na ktery dum je postaveny staly 140.  Clovek, ktery nam to prodal, dal nam jeden navice.  "Kdyz az tam budete a jeden vam rozbije, budete mit problem.  Znal jsem tveho dedecka."  Dedecek nebyl jednoznacne dobry clovek, tak je pro mne vzdy krasny pocit najit nekoho, kteremu pomohl, ktery si na neho hezky vzpomina.  Clovek, ktery nam stehoval dum, vzpomnel, jak se blizko nam jednou zapadl ve snehu a dedecek na neho prisel a zachranil ho.  Kdyz jsme rekli cloveka s betonem, ze chceme cihly pro pojizdni domek (trailer house) on nam s usmevem opravil:  "Rikaji se mobilni domy (mobile home) ted."  Maji spatnou povest a ted je stavi poradnejsi a mene tecou a tak (taky jsou hure stehovatelne), tak prodejce hodne trvaji na novem jmenu, aby utekli stare spatne povesti.  Ale rekli jsme:  "Ne, ne!  Tento je z roku '76.  Je jednoznacne trailer house!"  Prevezt majetelstvi stalo 10 (legalne je to auto a ne dum!).  Prvni pololeti majetelskych dani byly zaplacene a my jsme zaplatili druhe.  Bylo to:  statni za skolstvi 8,155; za mistni skoly 12,585; za vysoke skoly 0,37; obecne za okresu 2,655; za okresni mosty 0,485; za karentenni plevely v okresu 0,10; za mistni rocni vystavu v Glasgow 0,11; za letisti nic; za okresni soud 0,085; za okresni knihovnu 0,275; za mistni urad, ktere ma na starosti tok informaci mezi universitami a obcemi, 0,155; za pracujici 0,34; za obec Nashua 11,345; za odvoz odpadu 35; za traveni komaru v Nashua 6,25.  V podstate radi podporujeme vsechno, co na ten seznam je (az na traveni Nashuaske komary, ale to pristi rok nebudeme muset, protoze dum v Nashue nebude stat). Jinak je 30 za televize, ktere se platilo cele v prvni pololeti.  To nechceme platit, ale pry se to da obhajit.  Jason mel docela dobry napad, ze kdyby nam to odpustili, mohli bychom sve 30 dolaru darovat mistnimu rozhlasu.  Oni nedostanou nic a poslouhame je porad.  Daji nam az zivotudulezite informace, kdyz se bere oznameni o tornadech a povodnich. Taky budeme koupit zachod, ktere funguje bez vody a bez splachovani a to bude stat kolem 800.  Koupili jsme topeni na plyn za 743,75.  Puvodni topeni bylo taky na plyn, ale nefungovalo bez vetraku, ktere nedokazeme pouzivat, protoze neni elektrina.  Toto nove teleso funguje bez kapky elektriny.  Nevime jak dobre, ale kdyz nebude tam zamrzet, budeme spokojeni.  Na posteli, muzeme pouzivat vice perin.  Nebudeme mit vodu (jen kybl), tak nemusime se tolik bat obcasne zamrzani.  Varit a koupat se bude stale u nasich.  U nas budeme spat, mit sve veci a (vroucne doufam) mit zachod uvnitr.  Museli jsme to postavit docela daleko, protoze jinde bychom bud byli prilis blizko, nebo by hrozily povodne.  Je to za pekne pocasi krasna prochazka, asi v noci to pujde, diky jasnym hvezdam a kdyz bude minus dvacet s ostrym vetrem, nebude se nam asi libit, ale prezit se to da.  Za to mame z jedne strany prenadherny vyhled za nezaplaceni.  Na druhe strane je videt dedeckuv majestatni stado Internationalu.  Protoze jsou to jen bedny se snurou, prodali jsme lednicku, susicku, pracku a klimatizaci.  Za nich jsme dostali dohromady 600.  Mozna jeste dostaneme zaplaceno susicku a pracku.  Kdyz jsme je dali inzerovat, zavolala jedna pani a chtela je, tak jsem ji je slibila, pak prijela dalsi a chtela je (v pondeli).  Prvni pani mela prijet ve stredu, ale neprijela a vubec byla takova neohleduplna, tak jsem nechala vzkaz, ze kdyz neprijela, tak chce to nekdo jiny a sla jsem za druhou pani.  Ta rekla, ze strasne je chce, ale nema penize a bude je opet mit za vyplatu, ktera bude za mesic plus tyden (pateho rijna).  Bylo to pohled do jineho typu zivota.  Meli sest deti (v tom ten problem), ale delali co mohli.  Deti byly ve starych vecich, ale ciste, zaplatene a slusne.  Byly na sebe hodni pred cizim clovekem, i kdyz museli priznat nouzi.  Museli prezit pres mesic, osm lidi a nemeli ani stovku.  To myslim, ze dost dobre neni mozne... ciste jidlo...  Tak nechali jsme pracku a susicku, dali jsme je svou adresu a rekli at posilaji penize, az je budou mit.  Kdyz jsem odesla, pani se utrapene na mne podivala a rekla:  "Kazdy den.  Kazdy den chodi poctive do prace a pritom zijeme jako na podporu.  Kde je v tom spravedlnost?"  Pokud budou nakonec rozhodnout, ze potrebuji ty penize vice nez my, nebudu je to mit za zle.  At je to dobre slouzi.  My vydelame necele padesat dolaru mesicne, ale mohli bychom na to byt tolik, tolik hure!  Mame jiste jidlo a ubytovani a zbytek neni nutne.  Dostali jsme nabidnute dve ruzne stare, skutecne, dvoupatrove domy zadarmo, pokud bychom je odvezli.  Byly krasne domy a dodnes je mi to trochu lito, ale vozit dum stoji 20.000 a nestalo to za to.

Jason, v cervenci behem toho dlouheho horka, trvdil:  "Krasne na to tady je, ze v kazdem sezonu je pohroma, kterou se clovek nemusi bat.  Treba ted... povodne."  Tak v zari, kdyz jsme meli za sebou pozar i povodne, zeptala jsem se mu:  "A kterou pohromu se nemusime bat v tomto sezonu?" Dlouho premyslel, pak minil:  "Tajfun.  Ten se opravdu asi nehrozi."

Stale si nemohu uverit sve stesti, ze jsem nasla jedineho cloveka na svete (krome tatinka), ktery dokaze ocenit prerii, i kdyz se tam nenarodil. Temer denne Jason prohodi:  "Vsimla si nekdy, ze tady je vzdy nadherna obloha?"  Raduje se z kytek, treba predrobne kvitky pelynku. Mamka delala starosti, kde ma skoncit ten kamion, protoze nasla misto, ktere by ji vyhovelo, kdyz tam bude skladat krmeni, ale obavala, ze to bude zkazit nas vyhled.  Jason ji na to rekl:  "Dej to tam.  Je tady dvacet tisic akru nadhernych vyhledu, na tom, ktery mam z okna, vubec nesejde.  Kdyz jsem prilis liny chvili prochazet, tak dobre mi tak."  Samozrejme, ze mu chybi hory.  Taky mu chybi bukove haje Bilych Karpat.  Kazde misto, ktere jsem skutecne milovala, a bylo jich par nekolik, nechalo si pro sebe kus meho srdce, ale to je dan za to, poznat krasnych mist.

Mame konecne vlastni hovezi.  Je to dobra prace.  Jednou jsem slysela nekomu tvrdit, ze ranceri jsou "prodejce ojeteho slunce".  Ta se mi zda krasna predstava.  Zijou pomerne dobre, ta nase telata.  Od kvetna do zari/rijen zijou uplne volne na otevrene prerii se svymi matkami.  Clovek je temer neplete do cesty a maji vsechny sve potreby obstarane.  Prezimuji se svymi vrstevniky, kde maji teplo a dobre krmeni.  Nemaji co delat, tak si hodne hrajou.  Od te doby, ta, ktera dorustala svuj potencial, odjedou do Kansasu na mesicni "dokonceni" na kukurici.  Pokud to nedorustaji do jara, vrati se k prerii, na nove pastvine s vrstevniky.  Takto pendluji a ta, ktera jsou pripravena, odjedou po cele dobe do Kansasu.  Je to zivot asi petiny zhruba zivota ukonceni stari a ma hodne volnosti, malo stresu a malo nedostatku potreb.  Americane ted pouzivaji hlavne hovezi dokonceni kukurici.  Jsou tri stadia tvrdosti masa.  Nejvice mekke je od mladeho vola, masneho plemena, dokonceni kukurici.  Takove stejky se daji krajet bezne nozem na maslo ci vidlickou.  (Taky to zalezi na odkud maso je na zvirate, tak musi byt sikovny reznik).  Mekkost masa zalezi na tuku uvnitr pletivech.  Tak je velka snaha chovat plemena, ktera netvori tluste vrstvy odpadneho tuku na kuru, ale naopak ho ukladaji v pletivech.  Dalsi stadium tvrdosti se najde u kusu stredniho veku, masneho plemena, byky, bizony a dokonceni travou.  U tech stejky z lepsich mist se daji krajet zubatym nozem a v pohode zvykat.  Takovy kus ma, cim vice je to tvrdy, vice mnozstvi mleteho masa a maso do polivek.  Maji trochu jiny typ tuku, ale hlavne ho mene.  Nevim, ze bych zubate noze videla na Morave, ale tady jsou bezne.  Je to z postaveni stejk na zacatku minuleho stoleti (kdyz dokonceni bylo hlavne travou) jako prestizni jidlo.  Tak beznou soucasti priboru se staly (vetsinou velmi ozdobne) zubate noze, ktere myslim vetsina zen maji, bud od svych matek nebo jako svatebni dar a tak.  Kdyz budou hoste, muze zena podat stejk s krasnym priborem a mit hostinu na urovni.  Treti stadium je to co jsem zazila na Morave.  Nevim jestli je to stari kusu, mlecnich plemen, zpusob dokonceni, z jakeho masa delaji rizky... ale kdyz jsem prijela, myslela jsem, ze vsechno to vareni a marinadovani a klepani masa bylo akorat projev rozmazlenosti.  Nase nejtvrdsi kusy se daji zvykat normalne po kratke smazeni.  Mivame kladivka na klepani masa od svych babicek, ale nikdy je nepouzivame a asi tise si myslime, ze to je dalsi projev toho, ze si zbytecne vymyslely dalsi praci. Uz vim, ze tomu tak neni a ze existuje maso, ktere se neda zvykat bez peclivych priprav.  Maso dokonceni travou je (podle mne) nejlepsi.  Je zdravejsi, chutnejsi (teda, ma mnohem vyraznejsi chut, tak cloveka musi chutnat hovezi), mene tucne a ekologictejsi, protoze kukurici za ten mesic je mnohem narocenejsi na benzin, vodu, sklenikovych plynu, mista pro divokych zvirat, pesticidy a hnojiva vyrabet nez je trava a i kdyz dostanou vetsinou zkazene urody asi, maji alespon moznost byt v prime kompetici s lidmi, ale lide travu nikdy neji, ani ty nejlepsi urody.  Ale lide na to nejsou zvykli a vetsinou vyzaduji dokonceni kukurici.  My mame doma vetsinou kravy bez telat stredni az pokrocileho stari, dokonceni travou.  Na rozdil od Ceske republiky (pripadne Evropy) muzeme porazit vlastniho dobytka, kdyz chceme, a za nase mladi, bezne to delali obe nase rodiny.  Ale je to pracne a slozite, obzvlast kdyz clovek nema specificke, drahe, reznicke naradi a dobre chlazeni.  Nas reznik je soused mezi sousedy a neodvazi lidem vymenit dobytka jinak nez omylem a vzacne. (Samozrejme paranoidni typy si to mysli, tak delaji svoje sami a je to. Ti se najdou vsude.)  Mamka pro nas peclive vybrala jednu mladsi kravu, ktera se vubec neobrezila loni a byla krasne tlustoucka a klidna, ale dovezli jsme ji reznikovi spolecne s dvema dalsimi kravami, ktere meli se dostat k aukci, a ta nejdivocejsi vyskocila z mistnosti a utekla, tak reznik ji musel zastrelit na pastvine... timpadem, ona zustala u neho a dve zive jely do Glasgow s nami.  Mamka to dlouho bedovala.  Byla starsi, prisla o vetsi tele a byla nejhubenejsi.  Ale neskutecne dobre chutna... po slunci a cistemu vetru.  Ma hodne obalku do polevky, tak experimentuji. Polevky mi docela bavi.  Nevim jestli to byla pani Voskovicova nebo pani Werichova a nevim o ni temer nic, ale byla jsem na ni velice brzo alergicka, protoze jejich americke pritelkyne se tak divily, ze polevku se da delat od zakladu.  Ta historka hodne vyvera z rozdilnych stravovacich zvycich.  V Ceske republice, polevka je neodmyslitelna soucastka temer kazdeho obedu.  Tady se pouziva mnohem mene, a kdyz ano, casto jako samostatny obed.  Bere se jako rychla, lehka strava, kdyz clovek nema chut a cas na neco sloziteho.  Polevka je taky strava nemocneho... lehka, prevarena, malo ochutcena.  Proto se velmi bezne pouziva polevky z konzerev, ktere se u nas vyrabi pomerne slusne kvality.  Napadlo by Vam nez byste smazili syr tyden vyrabet ten syr?  Pravdepodobne ne a pritom syr se da vyrabet, zkusila jsem to a je hrozne chutne jako domaci... ale tim by se ztratila cela smysl smazeneho syra, coz je rychlost a pohodli. My jsme cela leta bez polevek nebo pouze z konzerev kdyz neni cas varit, ale kdyz je z ceho... pak je naopak mame pomerne casto.  Jsou huste a vydatne, plne masa a zelenin, protoze musi samotne obstarat cely obed.

Dostali jsme navrh cejchu od statu.  7H ctvrt kruhu, jestli si dovedete predstavit.  Odmitali jsme to a pokracovali do dalsiho kola.  Idealni cejch je maly, jedno zelezo jednou a nema zadne uhly a zadne zavrene kruhy.  Takove se ted temer nedaji ziskat, a stejne malo moznosti existovala, kdyz byla pravidla volnejsi.  Musi tam byt dve znaky, ale kdyz je to dostatecne maly, jednoduchy znak, da se je spojit v jednom zelezu jednou.  O to se pokousime.  Kdyz se to neda, druha nejlepsi vec je jedno zelezo dvakrat.  Nejlepsi pismena jsou C a J.  S a 2 nemaji uhly, ale moc se meni smer.  L a 7 maji uhly, ale zadne zmeny smeru.  K a H maji uhly a zmeny smeru.  O a D maji uzavrene kruhy.  R a B maji uzavrene kruhy, uhly a zmeny smeru az hruza.  My chceme cejch, ktery nebude smazit pul kravy a pujde lehce a rychle nasadit.  Stat, naopak, nema sebemensi zajem, aby jejich vytvary byly prakticke, to uz je nas problem, ale aby sly spatne padelat.  Jedna sousedka (tusim mela LH nebo neco takoveho), prisla o velkeho mnozstvi dobytka.  Za par let, zjistila, ze o dva staty dale, jejich byvali zamestnanci registrovali EH.  No, ejhle!  Nic nedokazala. Tak my se snazime o L a 7, protoze jsou prakticky a stat proti tomu se stavi jak osel... protoze to primo rika o padelani a maji na starosti to omezit.

Maminka s nami zacala zpivat Karlin, tak mela bych ji naucit prubezne slova.

Mimochodem, moje tchyne chce vedet jak se pripravuje pohanka.

Pripravila jsem dalsi deset fotek.
1.  Cactaceae, Coryphantha (Mamillaria) vivipara.  Tady je ta lepsi fotka. Trava kolem ni je alespon castecne (podle klasu) Bouteloua gracilis. Stribrne kere vzadu jsou pelynek Artmisia tridentata.  Asi z dokumentace vody?
2.  Onagraceae, Oenothera cespitosa.  Nadherna kvetina.  Mam ji jako pozadi na pocitac, dokud mne nebude stvat pomalosti.  V popredi je krasne videt zeleny lisejnik.  Jsou tam velice rozsirene.  Je velice dobre videt jak jilovita puda se roztrha suchosti.  Porizeno behem dokumentace vody.
3.  Liliaceae, Calochortus nuttallii.  Dalsi velka, krasna kytka stepi. Porizeno behem dokumentace vody.
4.  Eleagnaceae, Shepherdia canadensis.  Tady je bulberry.  Trochu jsou videt velke trny.  Behem trhani jsou velice jednoduche si vsimnout.  Ma velkemu obsahu vitaminu C.  Pouzivali je Indiani.  Normalne cekali az po prvnimu mrazu, dali kuzi pod keri a mlatili kere klackem.  Tento pristup jsem nikdy nezkusila.  Daji se trhat normalne, je to akorat pracne a clovek se oskrabe.  Porzeno behem trhani.
5.  Poaceae, Stipeae, Oryzopsis hymenoides.  Je to krasna travicka, ktera troscku pripomina drobne koralky.  Nema blizke pribuzne a neni moc podobne na prvni pohled sve sestrenice z rodu Stipa (kavyly).  Je znak neprepasene prerie.  Toto je ten stejny kopec na kterem byla nafotcena Novy.  Porizeno behem dokumentaci vody.
6.  Pripravila jsem serii fotek nasich rodinnych cejchu.  Tady je cejch, ktery pouziva soucasne ranc, DD.  Ma prednost, ze pouziva pouze jedno zelezo dvakrat.  Ma minusy, ze uzavreny kruh se muze stat necitelny (ne tento pripad) a ze je na zebro, coz znici velke casti kuze.  Hlavni mista pro cejchy jsou rameno, zebro, a bok.  Zebro je praktictejsi a bezpecnejsi pro velke cejchovani, ale znici hodne kuzi.  Porizeno pred odvozenim cast krav bez telat.  Nevim jestli ta je ta, kterou mamka chtela pro nas, ta, kterou jsme nakonec dostali, nebo ta treti.  Mamka by to asi poznala. Ranc ma jeste jeden cejch, ktery zrovna nepouziva, 7L7.  Podarilo se mi ho fotit, ale ne dostat na pocitac, tak zatim neni.
7.  Tady je zlomeni Y neboli Kruti stopa.  Tento cejch patri meho rodice a je na boku.  Je jediny uplne dokonaly cejch, ktery jsem v zivote poznala. Ani se to neda dobre padelat.  Je ted proti pravidlum a stat by ho rad od nich dostal, ale pokud budou peclive hlidat jeho udrzeni, maji ho.  Jason a jeho otec meli cejchy temer tak dobre, ale stat je od nich dostal v roce 2001, tim ze posilal oznameni o obnoveni nekomu jinemu, a oni je vcas neobnovili.  Jeste to litujeme.  Tento znak konkretne je na Chance, na kterem hodne jezdim, kdyz je Willow stale zranena.  Je bile, protoze se to udelalo mrazem a ne horkem.  Neni legalne, protoze necha stopy pouze na srst a ne na kuzi.  Timpadem, kdyz je zvire stazene z kuzi a ta ocistena od srsti, neni poznat ci to bylo.  My to presto pouzivame na koni, protoze bez svych srsti a kuzi, nase kone znacne pozbyvaji cennosti.  Pak je to uz jen otazka pomsty.  Tak v legalnich popisech, nase kone jsou popsane s bilou skvrnu na boku, ktera je nahodou zrovne ve tvaru rodicovu cejchu. Porizeno pro tento dopis.
8.  Tady je druhy cejch mych rodicu, C/L, taky na bok.  Nikdy jsem to nevidela na zvire, protoze je trochu nepracticky.  Ma dobre znaky, ale tri odlisnych.  Podle mamce, da se to dat na dvou zelezech (misto tri), ale i tak...  Nasi to udrzuji z sentimentalite, protoze je to stary rodiny znak, a chteli nam to prodat.  Jasonuv tatinek nam taky chtel prodat znak sveho otce, AT ctvrt kruhu.  Mozna bychom je meli mit, protoze nemame dobytka a mozna nikdy je mit nebudeme, ale chceme, kdyz uz mit cejch, mit ho prakticky... ktery by nam nevadil pouzivat, kdybychom meli moznost.  Tento je na postovni schranka.  Daji u hlavni cesty, aby postak nemusel jezdit kazde samote az k domu.  Ale k nam se neroznasi postu vubec, takze tuto schranku se uz nepouziva.
9.  Tady je fesoun Oscar behem sve oblibene cinnosti.
10.  A tady je Jane.  Je v mistnosti sedel.  Zadni stena tatinek nove postavil/opravil.  Na zemi hned pod jejimi tlapkami je kde jsem videla chrestyse.

Pravdepodobne uz vite, ale pro opakovani, Petr Smarda udelal krasnou stranku z fotek od minule i s komentari umistene na katedre, http://www.sci.muni.cz/botany/systemgr/sierfoto.htm.  Vital dalsi fotky, tak budu posilat i tyto dalsi.  Dale, Pyro vsechny dopisy umistil na stranku www.square.cz/bells do sekce kronika.  Jsou tam taky dosavadnych nebotanickych fotek a odkaz na katedrove stranky.  Jsem vdecna za prace vsech, ktere me pomahaji udrzovat spoje a kontakty se zemi a lidmi dalekymi, ale srdci blizkymi.

Mejte se vsichni krasne a v stestim a vezte, ze na kazdeho premyslime a vzpominame,
Sara

14.7.2005
Srdecne moc a moc a moc zdravim vsem,

vyzaduje to trochu odvahu zacit... minule jsem temer 12 dnu nepsala kvuli tomu, ze toho bylo tolik, co jsem Vam chtela vykladat, ale tentokrat jsem mene zbabela... jsme v Missoule teprve jen druhy den.  Opet je toho moc, ale dostala jsem nektere povzbuzujici reakce na minule pokracovani. Vazne, pokud na seznamu nechcete byt, napiste mi to.  Chapu, ze ty dlouhe vypraveni nemusi byt pro kazdeho, nedela mi potize nekoho ze seznamu vymazat a nebudu dotcena, atd., spis mi vadi predstava, ze by to nekdo dostal a povzdechl, "Ach jo, zas ta otrava!"  Ale je to pro mne dulezite tyto spisy pripravovat pro ty, kterem (alespon tak tvrdili) to zajima. Strasne me chybite a stale vzpominam.  Pisu pro pocit spojeni, ze to co jsme prosli nerovna smrti, protoze jsme stale jakymsi zpusobem soucast svych zivotu navzajem.  Stale na Vas myslim, a kazdy maly zazitek se schovam do pameti s tim, ze Vam to budu v Missoule vykladat, predstavim, jak stojite kolem mne a trochu to zazijete se mnou a ten pocit je pro mne velmi dulezite.  (Omlouvam se za delku a doufam, ze to nikomu nepusobi problemy.)  (Pisi uz pomalu tyden, budu to pro jistotu rozdelit na dvou casti, kdyz to konecne posilam.)

Dekujeme moc moc katedre za pohled z exkurzi!  Hned jsme byli u Vas. Prisel bez problemu a az bolestne presna adresa tesila cele obci.  Tim jsem hned zjistila, ze jsem neposlala zadne adresy.  Ale nekdo tam pripsal smerovaci cislo na Saco a odtamtud to preposilali vedle do Hinsdale hned. Northeast Montana, ach jo!  Prisla jsem mimochodem na dalsi duvod proc je dobry byt opatrny, kdyz nezkuseny clovek jede k nam.  Ty cesty vedou pastvinou, takze nejen jelenci a vidlorohy, ale taky ovce, kone a kravy toulaji po ceste a prejet sousedy zviraty se bere jako neslusnost.  Ale hlavne, vetsina krav je cerna a nejsou ani vubec ani trochu videt v noci. Obcas rozmazany odlesk trochu sedsiho kopyta, kdyz zvire ho pri chuze zvedne a to je vsechno co clovek vidi (a uz je poradne blizko).  Takze opatrnost, opatrnost, mistni casto jezdi rychle, ale taky maji zkusenost a kolikrat ani je to nevychazi.  Jak jste spravne postrehli, bydlime na jih od silnice takzvane "Highline" (obcas "Hiline") a cesty od nas vedou jako klikate, nezpevnene zebra vejire k obcim na ni.  Nejblize k nam, temer nejlepsi a vubec nejsnadnejsi popsatelna cesta k nam je od obce Saco, 71.6 km jizne.  Od obce Malta je to 76.5 km jvne, cesta je nejhorsi a temer nemozne najit na poprve.  Od obce Hinsdale je to 80.5 km jzne, cesta je nejlepsi a jen trochu slozitejsi nez od Saco.  Od obce Glasgow je to tusim 96.6 km jzne, cesta je primerene slozita a spatna.  Timpadem, vyuzivame vsechny ctyri obce.  Dedecek mel asi jako hlavni Saco, ale vzhledem k tomu, ze jsme uz meli postu a banku predtim v Hinsdale, nebylo proc to zmenit.  Taky, ranc ma nejvetsi cast a vsechna puda v ciste osobni vlastnictvi v okresu Valley County (jako Hinsdale a Glasgow) a jen mensi zbytek ve Phillips (jako Saco a Malta).  Je to trochu zrcadlovite rozlozeni: hranice okresu, pak drobne mestecko s mozna 100 lidi, skolou, postou, hospodou a jeste par nahodnych veci (Saco a Hinsdale) a pak hlavni mesto okresu, kde je 1,000 az 3,000 lidi, soudni budova, kino, obchody, nemocnice, veterinare, pojisteni, realitky a tak podobne veci (Malta a Glasgow).  Tak, oklikou:
Jason and Sierra Holt (ostatni jmena dle libosti)
P.O. Box 37
Hinsdale, MT  59241
U.S.A.
Taky funkcni je rodicuv stary P.O. Box 424.  Duvod zmena je prosta, schranka 37 je vetsi nez 424, je nas ctyri a nekdy nekolik tydnu se do posty nedostaneme.

Meli jsme dve ztraty za tu dobu, co jsem byla pryc.  Jedna byla nase krasna, sametova, cerna Jackie, Jaqueline.  Bylo ji jen kolem 11, coz na kocku neni zadne stari, Jane se tahne na 18.  Jackie je nase domaci kocka leta letouci.  Nikdy nelezla po lince a nesezrala lidske jidlo (chleb a maslo a susenky a tak se mohlo nechat bezstarostne na lince).  Tatinek vzdycky vykladal, ze clovek by ji videl na lince a uz uz by ji prastil, ale v posledni okamzik by si rekl, "Ale to je prece Jackie, tak urcite..." otevre zasuvku a vyskoci mys.  Jinak tam v zivote nelezla.  Oscar to po ni nezvlada, tak nekdy mi pripada, ze denne mame pripomenuti, ze Jackie s nami neni, protoze je dalsi mys v dome.  Mela rada objeti.  Kdyz ji clovek drzel v naruci, vylezla tak, aby jeho krk objimala svymi tlapkami a pak polibila jeho bradu.  Povidala krasne.  Clovek nebyl nikdy sam s Jacki. "Mnau mnau," pak cekala na reakci, pak odpovidala, pak dala prostor na odpoved a tak na dlouhe konverzaci.  Mela nekonecne bohate inflekci.  Taky nadavala, coz bylo nezamenitelne a neskutecne legracni.  Nemela rada zavrene dvere, tak sledovala jak funguji dvere.  Americke kliky jsou kulate a otoci v dlani, tak nemela sanci, ceskou kliku by mozna zvladla. Tak se postavila u dveri na zadnich a dlouhe chvile zmoulala kliku mezi pacickami a nadavala polohlasne pro sebe.  Jason ji vzdycky chtel tajne to otvirat z druhe strane, aby si myslela, ze to konecne dokazala a ted je mu to lito, ze to nedelal.  Taky, mela suche krmivo ve tvaru hvezdicek. Nejvice ji chutnalo prostredek a konecky chtela nechat.  Maminka ji to odmitala.  Tak nejdrive to dlouho diskutovaly ony: "Mnau mnau!"  "Ne a ne, mas plnou misku a nedostanes cerstve!"  "Mnau mnau!" a pak vyhledala jine osoby a hlasite a dlouze nadavala na maminku, "Mnau MNAU Mnau Mnau MNAU!" A my jsme se snazili tvarite vazne, "Skutecne?  To ne!"  Taky nadavala, kdyz jsme dovolili Oscarovi, aby prisel do jejiho domu.  Kdyz jsme meli starou senilni fenku, ktera neumela rici o vodu (nemohla si pamatovat od okamzik do okamziku, ze ma zizen), Jackie ji hlidala.  Kdyz nemela vodu, prisla to mamince rici a pak tam pysne sedela, majetnicky se usmivala, a hledela jak stara fenka pije.  Sestra mivala mluviciho kocourka, ktery byl s Jacki nejblizsi kamarad a upozornila mamince: "Vsimni si, ze kdyz povidaji mezi sebou, mluvi mnohem tissi nez s nami... asi si mysli, ze jsme prihloupli nebo nedoslychavi."  Sylvan (sestra) mela hlidat Jacki zrovna kdyz ji zmizel Twitches (kocourek) a Jackie (coz nikdy nedelala) byla velice neslusna host.  Maminka domnivala, ze obvinila Sylvan ze smrti sveho kamarada.  (Zabili ho psi.)  Na svuj posledni den jsme byli u snidani a spechali, kvuli dulezite schuzce v Glasgow.  Mamince poprosila o trosicku tepleho mlicka (mela mirne alergie, takze nemohla dostat vice nez lzicku jinak zvracela), ostatnim poprala dobre rano a vysvetlila, ze venku prsi a nasi odmitali vstavat ve tri rano, kdy jim to oznamila, a proto je mokra.  Chtela jsem ji vzit na klina, ale nejevila zajem.  Odesla do loznice, kde behem dne spala na posteli.  Nedlouho pote jsme slyseli jedno hrozne hlesnuti, plne strachu, bolesti a volani u pomoc.  Kdyz jsme ji nasli, lezela u postele jiz bez sebe.  Maminka ji nesla do obyvaku na miste kde v lednu 2004 umirala podobnym zpusobem na infarkt pani, ktera bydlela s mym dedeckem.  Jason se snazila hlidat, aby ji fungovaly dychaci cesty, maminka hledala svuj epenefrin, protoze se obavala prudkou alergickou reakci na to mleko, ja jsem drzela stenatko, aby tam nepletlo, tatinek se snazil rozumet mamincinym nejasnym pokynum jak najit strikacku. Behem tech nekolik sekund, uz bylo po vsem.  Nastesti, nebyly stopy alergicke reakce.  Mamka podezriva nesilne misto v nejake hlavni tepne, ktere puklo a nechalo ji do vteriny vykrvacet vnitrne, protoze temer nic jineho nefunguje tak rychle.  Litovala jsem Jasone, protoze jeho rodice nikdy nebrali zvirata jako osobnosti, takze Jackie (s kterou byl asi z nasich zvirat nejblize) byla jeho prvni zvireci kamarad o ktere musel prijit a umirala v jeho rukou, snazil se o to, aby dychala, a utekla mu pod prsty.  S usmevem a slzy v ocich, rekl: "Umirala a i k tomu mela co rici."  Maminka rekla: "Hodna Jackie, ze nam to rekla... jak strasne by nam to bylo, kdybychom ji tam jen nasli, jiz chladnou."  Jako rakev dostala jednu mou krabici na jezdecke boty se svymi nejoblibenejsimi polstarky kde lezela "honosne jako ostatni kralovny a papeze" (maminka) do vecera, kdy jsme ji pohrbivali spolecne.  Ve sve rakvicce, kdyz ji clovek hladil, byla tak neskutecne sametova jako vzdy a nejakou zvlastnim vlastnosti krabice, znelo temer jakoby predla a za chvili jeji chladne telo nabrala teplo z ruky a byla tak temer ziva, ze to bylo hrozne tezke ji vzdat.  Tak jsem trochu chapala ty rodice te Teri Schiavo, kteri nechteli prijmout, ze jejich dcera je mrtva, kdyz jeste meli "fotku", ktera trochu hybala a byla tepla na dotyk.  Kvetou tam kaktusy, kde spi, a muze nahlizet kdyz vesime pradlo a kdyz chodime s Jasonem spat.  Uz ji nebudeme nikdy vcera vhodit dovnitr, kdyz by jeste chvili rada prochazela pod hvezdami.  Kojoti jednu kocku (Mariah) zabili na schodech do domu a je sova, ktera ma rada prijimacku od telefon, takze meli jsme o ni strach a snazili, aby byla v noci dovnitr.  Ten den my ostatni jeli na schuzku (je to o ustavu a prava vlastnictvi, aby clovek vedel jak shanet dukazy o vlastnictvi sveho rance, aby to mohl branit.  Ucil to rancer z Nevady, ktery sva prava uspesne obhajil az do nejvyssiho ustavniho soudu), ale maminka byla rodinna zastupce na pohreb sousedoveho kluka.  Bylo mu tusim 20, hral fotbal a jine sporty, byl zdravy a uspesny.  Nez odesel na vysokou skolu, sel na zdravotni prohlidku, kde nasli dravou rakovinu, ktera mu do dvou let zabila.  Jeho dedecek s babickou a stryc jsou mamince velmi blizko, tak kdyz zjistila, ze mel rad kocky, rekla je, ze jsme poslali svou Jacki napred, aby ho objimala, aby nemusel byt sam, kdyz musel nahlizet na bolest sve rodiny a prateli v ten den.  Rozplakalo je to, ale taky potesilo.  Mne taky potesilo, kdyz jsme pomalu vyhlodali diru v te tvrde zemi, pocit, ze opodal stoji mlady muz s cernou kockou v naruci, aby si nemuseli vydat na ceste dale sami.

Druha smrt byla Cinders, stara sediva kobyla meho stryce.  Stryc (jeden ze tri vlastnitelu rance) posilal sem sve stare kone na duchod, sediva Cinders a bily Tinker.  Cinders nebyla koneckoncu moc stara, stejny vek jako moje kobyla, ale ma spatna zada.  Diky tomu byla uz v duchodu a vedeli jsme, ze s tim bude mit casem problemy.  Tak toulala po pastvine s koni na dovolenou a snazili jsme je cas od casu shlednout, je-li vsechno v poradku.  Jeden den, kdy jsme se vratili z mesta, kam jsme dovezli prvni davku letosnich krav bez telat a problematicke byky, vsimla jsem, ze Cinders chodi divne a podala hlaseni.  Mamka ji prohledla a pronesla, ze z tech spatnych zad uz neciti a neovlada zadni nohy.  Dokud byla na nohach nebylo to problem, protoze dokazala chodit a nemela bolest, ale jak by uz jednou dostala na zem, bud kdyby ulehla nebo upadla, uz by si nedokazala vstat.  Bylo nutno zavolat strycovi, ktery souhlasil s mamincin vyrok, ze dalsi zimu nevydrzi, ale chtel, aby to bylo jeho rukou, kdyz prisel na navstevu na podzim, aby pro ni udelal to posledni co mohl.  Taky jeden soused nam slibil pomoc pri obdobnych problemu a mamka doufala, ze bude mit cas.  A navic, meli jsme vsichni prace ke zblaznuti.  Tak pokracovali jsme jako drive s tim rozdilem, ze nekdo denne jel kontrolovat, ze jeste stoji.  A jeden den se vratil tatinek z kontrolu a tise se opasil pistoli a naboji (tusim, ze to byl dedeckuv, tatinek dlouho vlastnil pouze pusky (na lov) a ne pistole (spis na lide a popravy), ale dedecek mel starou pistoli, kterou tatinek obdivoval a ziskal po nem) a odesel, sevrenim hlasem odmitaje pomoc.  Obdivovala jsem jeho silu a odvahu a litovala, ze to musi delat.  Jsme pro kone bohem.  Prijdou k nam kdyz to dokazou, kdyz jsou v nesnazich, a kdyz to nedokazou na nas cekaji a veri, ze to dokazeme resit.  A je to krasne, kdyz je skutecne zachranime... kdyz prisla Willow s chrome zadni nohy, kdyz prisla Mocha s roztrzenou plec a predni nohy a malem vykrvacela, kdyz prisla Kit s temer vytrzene kopyto, ale nekdy dokazeme bolest odehnat jen jednim zpusobem, pro Cinders, pro Manny, ktery bezohledny clovek zastrelil pred rok a pul a nechal lezet, pro sousedovou kobylu, kterou byk roztristil rameno, a v tech chvilich se hluboce litujeme, ze bohy ve kterych veri nase kone nejsou vice to co oni veri. Soused, tvrdi kovboj, par dni pred tim dovezl mamce kone, ktery vytrzel petinu kopyta, maso, kost a "nehet" ze ktere malem vykrvacel.  Nastesti to dokazala resit a nejspise bude v poradku.  Zertoval a neodvracel zrak od osklivych pohledu, ale z jeho sevreni, prilis rychle tekave poznamky a neustale nabidnuti pomoc az pleteni pod nohami bylo videt jak strasne nerad vidi utrpeni sveho kone.  Jack byl v soku, tak jemu bylo vsechno jedno, ale byl rad, ze je stred zajmu vsem.

Je zvlastni, co si pamatujou a jak dlouho.  Kdyz pomohla Trisca behem cejchovani u Kormanu, prisel jeden ze sousedu (Albus) na flekateho kone. Nas zastreleny Manitou byl flekaty a Trisca ho vitala radostne bez sebe, protoze verila, ze se vratil Manny, dokud se neotocil a nepoznala svou chybu.  Hrozne jsme ji litovali.  Ale zvlastni je, ze vubec, ani trochu Mannymu nepodobal.  Manny byl vyssi, mnohem vice bily a barvene fleky mel zrzave ne tmave.  Ale v zivote nepoznala jineho flekateho kone nez Mannyho, takze jak pro nektere lide vsechny cernosi nebo asiati nebo belousi vypadaji stejne, pro Trisca, vsechny flekati kone vypadaji jako Manny.  (Vypravela jedna kamaradka jak byla na dalnem vychodu s malym tmavym Italem a vysokym zrzavym Irem a jeden z mistnich ji vykladal neco o jednoho z jejich spolecniku, ale nedokazal rici, ktery to byl:  "Vy belosi vypadate vsichni stejne!")  Hrozne radi bychom ji ho vratila, byl mlady, dobrosrdny, zdravy a jeho smrt byla naprosto nesmyslna.

Letos jsem ziskala novy obdiv pro Kormany a i pred tim jsem je velice vazila.  Jsou nasi nejblizsi sousedi, kdyz neni doma Jack McCuin na Larb Creek Road.  Mame i jini nejblizsi sousedi... ti, kteri maji puda vedle nase ale nebydli tak blizko, taky lide od nas nejblize na Content Road. Je taky otazka kdo k nam bydli nejblize na koni... ty veci nevim.  Cesty jsou klikate, domu je malo a nektere (jako nase) z hlavni cesty nejsou vubec videt, takze clovek musi vedet, ze tam jsou.  Jack McCuin je, tusim, neco starsi nez maminka.  Zemrel jeho tatinek kdyz byl hodne mlady, takze muj dedecek ze zacatku pomohl obcas jeho rodinu s senem a tak ruzne a naopak, kdyz byl starsi, Jack casto pomohl jemu.  Kdyz projdu dedeckovy seky jsou casto nejake male castky Jackovi za pomoc s ruznymi vecmi.  Tam vetsinou mamcina rodina dosla pesky, kdyz mela problemy s autem.  Dokonce, kdyz jsem zavedla detska z vysoke se podivat na ranc, kdyz jsme ztratili druhou pneumatiku (prvni jsme akorad vymenili) dosli jsme k Jackovi. Nebyl doma, ale domy se z toho duvodu nezamykaji, takze jsme privolali pomoc.  Ma bratra nekde, mozna jeste nejake sourozence a pred nejakou dobou sporadal starosedlackou mistni piknik se spousty dobreho jidla, kapela z schopnych mistnich dobrovolniku a vzpominky (strasne jsem se vztekala na Marlboro, protoze za tech peti hodin s kolem 70 skutecne opravdovy kovbojove a ranceri, videla jsem jen ctyri cigarety a tri nezapalene, schvalne jsem to kontrolovala... nejvyssi bod vecera byl kdyz skupina nas se sedela a povidala a maminka vysvetlila proc tatinkovi uz nedovoli lovit samce jelence mezkoveho primo na nasem pozemku od te doby, ze vychovali mlade samicky a vratili tam do prirody:  "A ja mu vykladam, to jsou Brendini chlapci!" a sestra naprosto kamennym vyrazem dodala: "No, jo, ani nase kluky mu nedovolila zastrelit."  Jelenec mezkovy je nadherne, zapadni, stepni zvire a strasne ho ted ohrozuje tezke zimy, rozmach civilizace, premnozene kojoty a jelenec virginsky.  Ten druhy je spise vychodni, drzi se u rek a u lidskych sidel, proto mu tolik nevadi ty zimy (jsou mirnejsi u rek a maji lidske travniky a seniky), ty lide (dobre na ne zvyka), ty kojoty (neni jich tolik ve meste a huste osidlenych mist) a maji agresivnejsi samce.  Takze nase rodina se bude prejit na chut na jelence virginskeho (hlavne samce) a obzvlast hybridy (snazim se je naucit rozpoznat).  Stat tvrdi, ze se nekrizi a ze neni problem, protoze nasi jelenci jsou nadherni a velmi zajimavi souperi v lovu, takze za listek na samce jsou velke penize.  Jelence virginskeho clovek ulovi kdekoli i ve vychodnych statech, takze o nem neni takovy zajem.  A kdyby priznali problem, museli by vydat mene listku.)  Jeho zena (Jackova) byla sikovna v rodeu, ale uz davno mu opustila, ma jednu dceru a vnoucka, bydli nekde daleko, ale myslim jeste v Montane.  Ted je hodne sam a ma zdravotni problemy.  Docela casto prijede k nam na kus reci.  Je mi ho lito, protoze je dobry soused a dobry clovek.  Casto jede pryc a navstevuje rodinu jinde.

Takze, kdyz Jack McCuin je pryc, mame nejblize na Larb Creek Road Kormany. To jsou ty, ktere ztratili tolik telat v te bource.  Nejstarsi syn pracovity, na vysokou, studuje pocitace, nechce byt na ranci ale rad tam chodi na navstevu.  (Jeho maminka mi vykladala jak, kdyz byl asi v prvni tride, rozhodl se, ze utece z domova, takze balil kufr a postavil se na pokraj cesty.  Cekal hodinu a nic nejelo a pak se vratil strasne vztekle: "Toto je proklate misto, clovek ani nemuze utect z domova!")  Mladsi syn malinko liny, ale hodne se zlepsuje, dobry, na vysokou, protoze rodice mu rekli, ze teda od rance bude odejit na alespon chvili, aby trochu neco ze sveta videl a basta, pocita se, ze se vrati a zaklada dalsi generaci, v rodeu soutezi v neosedlanych konich, coz mu moc nejde ale nijak mu to nevadi.  Ma muj obdiv.  Mne by stacilo parkrat takhle spadnout a hledala bych jinou zabavu.  Nejmladsi, dcera, na stredni skolu, ktera krasne zpiva a nevi co chce, jen, ze rodice a ranc ji otravuje.  Chce do Australie, a jeji maminka ji slibila podporu, pokud bude v lete pracovat na ranci (a nebude behat mezi mlade kocky co maji byty v Glasgow a koledujou si o maleru), "nutila jsem ji, abychom si na to potrasli rukou."  Ta pani, Maxine, se v oblasti nejvice vyzna v vlastnickych pravach.  Sbira dukazy na ochranu jejich uzemi, dve dalsi rance ji plati, aby delala jejich, a bezmezne pomaha a radi ostatni (jako ja), ktere se snazi delat jejich vlastni.  Bez ni, bych byla ztracena.  Dokaze hodiny zajimave bavit o zakonech, dejinach, a rozhodnuti soudu, ktere nam daji trochu nadeje, ze dokazeme branit to, co je nase.  Vlada nam to muze kdykoli vzit, to je v ustavu, ale musi nam platit plnou cenu (to je taky v ustavu).  Pokud musi platit, ona to vetsinou nechce.  Takze vlada se snazi dokazat, ze prava nemame (vezme a nemusi platit) a my se snazime dokazat, ze mame (mozna ani neveme a pokud jo, alespon budou penize, kdyz nic jineho.)  Nedavno po te co jsme prijeli, jeli jsme pomoc pri cejchovani u Kormanu.  Kdyz jsme prijeli, stala na ceste kaluz, a Jason se zertovne ptal: "Uz si na to delala Maxine narok?"  Protoze narok na vodu, vodni pravo je to nejdulezitejsi a nejsilnejsi zbran, kterou mame a kazda kaluz a jarni potucek ma nesmirny vyznam.  Meli tam dobre lide, Albusy, Lacockovy, taky Jess (stredni Korman mladsi), muzi se svymi syny, nektere na stredni skole, mlady Albus... no, 10 let, treba? ktere spolu pracovali, vyucili a nikdo na nikoho nerval.  Nejdrive, jsme sbirali kravy (lide se mne kvuli tomu slovu strasne smali "jako kdyby byly ovoce", ale je to velice podobna vec, clovek cese snizeneny, kopce, a planiny prerie a najde tady par, tady hrst, tady nekolik dalsi kusu a sebere je vsechny do stada a do "kyble" ohrady.)  Byla jsem s Jasonem, ktery jeste moc neumel jezdit, takze jsme jeli krokem a timpadem v podstate sber nezucastnili.  Pohoda, nebyli jsme potreba, byla prijemna projizdka a nikdo se nenarodil schopen jezdit na koni.  Nez jsme zacali, byly nabidnute sodovky, ale z prehnane hrdosti, jsem odmitala--prece nebudu vypit sousedum sodovky, kdyz jsem nic k dilu neprispela!  Pak Ronnie Korman nam zacal rozdelit na praci, a byla jsem naprosto sokovana, kdyz poprosil mne, abych cejchovala.  Mamka mne to ucila na voly (stejne se na podzim prodaji), pak jsem cejchovala jedno cele cejchovani, kdyz byl nemocny dedecek a byla s nami Lenka a to bylo 1995, od te doby jsem byla pryc.  Je nekolik praci pri cejchovani a vetsina jsou nejakym zpusobem vazene, ale nejvysse stoji cejchovani a vykastrovani.  Vetsinou muz vlastni telata bud cejchuje nebo vykastruje. Cejchovani se vazi, protoze je to dukaz vlastnictvi, zvire to bude nosit cely zivot a spatne udelany cejch muze strasit deset let a vice.  Taky, je to umeni.  Dobre udelany cejch je kratce bolestne, rychle se hoji, je jasne citelne a je videt cely zivot.  Nesikovnost zpusobi zbytecnou bolest, muze zpusobit osklive zraneni anebo behem sezonu zmizi anebo je nevzhledna, necitelna, rozmazana jizva... anebo neodpovida znak, ktery by mel.  Vykastrovani se vazi, protoze nesikovnost zpusobi vykrvaceni, infekci nebo naopak nebezpecne zabijaky v krmivnach.  Jinak se vazi/nevazi zpusoby drzeni telat, nevazi protoze to je neodborna prace mladych a pokud je nepusti tak nesikovne, ze nekdo je vazne zranen, ta prace konci v okamzik kdy je tele pusteno... nezustane jako cejchovani cely zivot nebo vykastrovani dokud se spravne nehoji, hned se zapomene.  Naopak se vazi, protoze je to nebezpecna, fyzicka prace, ktera se sebou nosi hodne modrin a unavenych sval a vsichni ostatni spolehaji na toho, ktery telete drzi. A i kdyz je to prace mladych, rychle na to prijdou, ciste silou to nejde, takze, v tom je taky umeni a schopnosti, ktere se daji obdivovat.  Pokud se telata chytaji larietem, to se vazi, protoze je to specializovana prace, kterou ne kazdy umi.  Na druhe strane, je to taky prace mladych, rikaji o to, protoze je to romanticke, a skonci to hned jak se lariet z telete sunda (opet pokud nezpusobi nekomu nestestim vazne zraneni.)  Pokud se znaci usi, vazi se to, protoze to pouziva ostry nuz (vzdy nebezpecne kdyz tele haze hlavou), protoze je to dalsi znak vlastnictvi a protoze to taky zije jak dlouho zije tele.  Naopak, je to malo slozite a neni to tak tezke se to naucit a delat dobre.  Insektacid, bud v usni privezce nebo postrik se malo vazi, protoze neni otazka zivot a smrti pro tele a nejsou moc videt chyby.  Naopak, to muze byt tezke delat dobre, ty chemikalie smrdi a muzou byt pro cloveka nebezpecne, kdyz s nimi dela cely parny den. Ockovani je podobne, ale stoji trochu vyse na zebricku nez insektacid, protoze nespravne ockovane tele muze skutecne zemrit.  Je to tradicni prace zen... takova velmi dulezita, asi na urovni s cejchovanim a vykastrovanim, ale malo romanticka a podcennena.  Je to hodne slozite delat dobre, protoze strikacky se musi hlidat, aby spravne fungovaly, jehly, aby byly ciste a neohnuly a neotupily, injekcni latce, aby byla co nejvice v chladu a ve tme, injekce, aby byla spravne umistena, a taky aby clovek nikoho nezranil, coz je u ockovani obzvlast lehke.  Dulezita prace je vypocet.  Neni nijak nebezpecne pocitat kolik volu a kolik kravicek se udelalo, ale je to dulezita informace a nijak neni jednoduche delat presne.  Nejnizsi prace, pokud se vubec dela, je pomocna, clovek, ktery znovu plni injekcni strikacky nebo nosi stikacku jodu a kybl pro toho, ktery vykastruje, a tak... kdyz je vice lidi nez praci.  Ty jsou casto nejmensi deti.  Tak ja jsem dostala do ruky trojku a tatinek "H" a spolu jsme cejchovali zhruba 250 Kormanovych telat za ten den.  Ja bych se rozkrojila, jen abych si dokazala byt hodna duvery, kterou ve mne Ronnie vkladal, tim, ze mne o to poprosil a skutecne jsem se snazila o dokonalou cejch pokazde nekdy mozna prehnane peclive.  Celkem mne to slo, nez z nejakeho duvodu nekde uprostred mne ochladilo zelezo.  Nevim jestli to byl nedostatek propanu v ohni, vitr (nespravne otoceny ohen), to, ze jsem dala zeleza do nespravneho mista v ohni, ciste ze telat bylo moc a pracovali jsme prilis rychle, nebo chyba ve slozeni zeleza.  Bylo to strasne. Palilo to pomalu, bolestne, musela jsem bezet k ohni a pak to palit nadvakrat.  Vsichni museli na mne cekat.  Nevedela jsem jestli je to vinem me nezkusenosti nebo neco co se neslo ovlivnit.  Nikdo na mne nerval, coz to mozna zhorsil.  Mela jsem slzy vzteku na krajicku, ale pak to z nejakeho duvodu opet ohrala a jeste nekolik povedenych cejchu se mi podarily a zbytek byly alespon rychle a dostatecne.  A asi treti trojku, k sve obrovske ostude, jsem dala obracene.  Doufam, ze se brzo zapomene, kdo v 2005 palil trojky u Kormanu.  A tak silne jsem si prala pro Ronnie odvezt dokonalou praci.  Ty dvojice, muzi a syny, kteri prisli pracovali vsichni nejakym zpusobem spolu.  Ja s maminkou jsme byly jednina divci dvojice, ale na rozdil od ostatnich, byla jsem do dvojice s tatinkem pri cejchovanim a maminka pracovala s Jasonem.  Ona na Trisce tahala telata a Jason je odchytal vidlici.  Ronnie jeho taky nabidl zelezo, ale Jason poprosil o "neco mene technickeho".  Maly Cole Albus (zhruba 10-letyho) tise a odvazne taky cely den odchytal i kdyz pri jeho vysce a sile nebylo to nijak lehke a jeho otec tahal s jejich flekatym konem.  Trisca a mamka byla jedina dvojice, ktera tahala od zacatku ke konci a nikdy nevymenily ani jezdce ani kone... a vetsinou mamka chytala vice telat nez ostatni, takze spolu tahaly mnohem vice nez jakekoli jine dvojice.  K veceru, co jsem cely den stala u ohni, bezela pres plac s rozpalenym zelezem, preskocila lezici telata v horkem slunci a zhruba 250krat nasadila trojku, jsem olizla opraskle rty a vyschlym hrdlem ostychave skrehotala: "A nejaka ta sodovka by jeste byla...?"

Stale strasi vystehovani.  Vlada chce ziskat co nejvice pudu, castecne protoze pro ni pracujou lide a nekteri chteji se plnit pocit vlastni moci a castecne pro sve prakticke vladni duvody.  At vlada rekne co chce, sve duvody jsou vzdy nejak na bazi prakticke a ne idealisticke.  Ale vice mene je odpovedna, aby hrala podle sva vlastni pravidla.  Vyuzivaji environmentalisty, presvedci je, ze jsme zli a znici narod a prirodu a stvou je na nas.  Jsem trochu presvedcena, ze kdyby vedeli jak moc je vlada lze, kdyby vedeli ty prakticke duvody, by spojili s nami, ale asi neni mozne se k nim nejak dostat.  Ale porad, vsechno trochu legalniho, vsechny papiry a privolani k soudu a i posilani sedet pripada mi nejak snesitelneho.  Clovek se pripravuje, snazi se dokazat obhajit u soudu a pokud se mu to nedari, tak zivot je takovy.  Ale nejhorsi jsou pripady nezakonne utoky.  Ty zatim, nastesti nemame.  Ale cetla jsem o mlady par z jineho statu, kde environmentaliste je zapalili prerii.  Tu hruzu nedokazi si predstavit.  Prisli o budovy, ploty, kravy, a pastvu, vsechno co je nutne k preziti, tri lide, kteri tam akorad rekreovali prisli o zivot. Trochu to dali dohromady pod tihou obrovskych dluhu a zapalili je zas a zas.  Velke mnozstvi divokych zver zahynulo.  Kdyz si predstavim nase puda cerna a obnazena k erozi, nase pratele mrtvi hroznym smrti...  Ale je to mozne, protoze jsou presvedceni do morke kosti, ze jsme zli a proto jakekoli zpusob nas vystvat je spravny.  Hruza.  Tatinek rekl, ze jindy to zkusili tim, ze znicili dlouhe mily ploty... a to byli odvazni.  Je uz vyzkousene, ze kdyz je vydaji soudu, nic se nestane pro "nedostatek dukazu", to se i stalo s tim clovekem, ktery ten ranc zapalil.  Lide, kteri se citi bezmocni a ohrozeni, jsou nebezpecni.  Jak rikal tatinek, clovek neznici mily plotu hned rychle, kdyby se mu neco stalo s autem, uz pryc se nedostane, sirokodaleko jenom sousedy a na kazdy ranc je jeden ostry nuz s jednim pouzitim a alespon jeden clovek, ktery to dobre umi pouzivat.  Kdyz jsem o to uvazovala, prisla jsem na reseni, ktere by mozna mela smysl.  Tise mu zkomprimovat auto, pak se objevit:  "Zdravim, nejaky problem?  Mohu se Vam na to podivat, ale nejdrive potrebuji pomoc tady spravit plot."  Mozna by slo s nim mluvit, mozna by slo ho presvedcit. Pokud jo, bylo by to jediny zpusob branit sve sousedy, ale nevim jestli bych mela tu odvahu.  Clovek, ktery se citi ohrozeny je nebezpecny. Protoze jsem zla, mohu mne cokoli provest a neni to hrich.  Behem te pravni schuzky, ukazali nam jednu fotku.  Vlada nekomu tvrdil, ze on nesmi past na svuj ranc a kdyz to udelal, ukradla jeho kravy a prodala je (na internet klukovi z Kalifornie, ktery si pujcil babicinnu kreditni kartu, aby to zaplatil) a on tam sel jako pokojne protestujici.  Fotka je od tam. Rancer je trochu postarsi, nosi obycejne, obnosene obleceni, rifle, bejsbalovou cepku, ktere ma ironicky vzor americke vlajky.  Stoji a diva se trochu otocenim hlavou s klidnym, mirne prekvapenim, nebojacnim, neustupujicim vyrazem na vladniho pracovnika, prazdne ruce mu pozvolne visi u boku.  Ten druhy clovek je primo z akcnich filmu: "Stuj nebo strelim."  Oci ma vyvalene, tvar pokrivene emoci, je videt, ze rve, miri pistoli v kratke vzadalenosti na bricho rancere.  Je jasne videt detaily jeho uniformy.  USA _nema_ mit (krome FBI, coz nebyl) ozbrojene zastance zakona.  Ty smi _pouze_ mit kazdy vlastni stat.  Tak v podstate, da se to brat jak ozbrojeny utok na obcana, od prosteho obcana, ktery si hraje na to, ze ma pravo zastat zakon (ale USA mu v tom podporuje, i kdyz podle ustavu nesmi).  Ta fotka je velice silna vec.  Hodne koluje, v Nevade udelali z ni bilboard, "Vase vlada pracuje pro Vas."  Ale odvazni lide ji ziskali.  Ta klidna, pevna odvaha, co se cisi z rancere, ktery se diva do tvare ozbrojeneho blazna je neskutecne pusobujici.  Nikoho nijak neohrozuje ale tez nehodla ustupovat.  Je videt z fotky, ze ten clovek z vlady zcela zcvoknul.  Odvaha byla taky na strane te, ktera to fotila, protoze je mi to k neuvereni, ze ten blazen na fotce, kdyz slysel cvaknout fotak, jejiho souseda nezastrelil.  No, jo.  Pro ty, kteri se jevili zajem v pripadnych clancich v anglictine na tyto veci, doporujcuji www.rangemagazine.com.  Je to casopis, ale vypada, ze sva cisla ma zadarmo na internet (nechapu jak to dokazou).  Je to jediny casopis na strane ranceru.  Je to samozrejme jednostrane, ale jsem presvedcena, ze to co tam maji je pravda, svou jednostrannost vyjadruji v tom, ktere veci tisknou ci netisknou a jak je okomentujou.  Druha strana se najde na www.nrdc.org/onearth/05sum/montana6.asp.  Ale pozor, spoustu veci co tam pisou proste nejsou pravda.  Ale jasne definuji nazory druhe strany.  U sestry nekdo zapalil seno hned pote, co jsem cetla o tech vypalenych lidi. Bylo to divny pocit, ale neslo to o jejich vypaleni, pouze klukovina ci vyrizovani ucty ci co.  Ztratili tuny sena, coz je obrovka ztrata penez, ale kdyz nejsou umrti, je to dobre, seno se udela dalsi.

Nase voda je dobra.  Docela chutna, je skvela pri vareni a myti.  Pry existuje filtracni zpusob, ktery by z ni odstranil soli, aniz by potreboval elektrinu.  Tim bychom mozna ziskali i vodu na zahradu v hodne suchych letech.  Da se to pouzivat na vsechno, ale slany caj a kafe chutnaji divne.  Je z hlubokeho podzemniho more jmenem Judith--Judita. Temer vsichni nase sousedy maji vodu z Judity.

Nedaleko od nas rozhodli environmentaliste, ze ma byt zivy potok.  Nechapu odkud to maji.  Muze byt zivy potok tam kde je pramen z podzimniho jezera. Muze byt zivy potok tam kde to tece z hor a je cely rok navrh snih.  Muze byt zivy potok tam kde cely rok prsi.  U nas snih roztaje na jare, prameny potoku jsou vetsinou bez pramenu a na rovne prerii, prsi jen na jare, obcas ani tehdy ne.  Kdyz se roztaje nebo prsi hodne, tece potok, jinak ne.  To je prece logicky.  Neocekavaji zivy potok na chodniku!  Ale rekli, ze je to kvuli kravam.  Postavili na oba brezich podel potoku obrovsky silny plot, ktery bude zpusobit vazne problemy divokym zverim (normalni plot preskoci nebo podlezou ve vetsine pripadu).  Rancer mel pravo na tu vodu a tu pastvu a vzali mu to bez ohradu, ale budiz, kdyz je to nechal, ospravedlnil to.  Pak nad tim postavily bagry ohromny "rybnik", ktery mel pomalu pustit vodu do potoku.  Znicili dalsi pastvu tim.  Rybnik stoji prazdne.  Potok stoji prazdne.  Premyslim, proc vlastne nevrtaji studnu a nevycerpaji Juditu, aby ji napajeli potok.  Chtela jsem rici puvodne, ze by to znicilo prirozenou vegetaci, ale neni to pravda, tvorila by jina, casem, slanomilna.  Nam maji za zle, ze pretvorime sve okoli podle svych predstav, ale oni to delaji taky.  Proc kdyz oni rozervou prerii bagry to je prirozene a bohulibe, ale kdyz vlastnime kravy nebo zastrelime psouna, to je hnusne lidstvo, ktere prikori prirozeny svet?  Priznam, ze chci zdrave komunity trav a budu pro to veci delat, snazit se presvedcit prirodu, aby mi ji dala.  Proc nemuzou oni priznat, ze preji si zivy potok a jsou ochotni delat cokoli, aby presvedcili prirodu, aby ji tvorila? Stejne se je to nepovede, dokud nevrtaji tu studnu... nebo by mohli nakladakem vozit snih...  Mamka mne o tom vypravela a videla jsem ty prestavby prerie na vlastni oci, ale porad jsem neverila, ze lide dokazou myslet neco tak neuveritelne mylneho, ale ta internetova stranka "druhe strany" je plna toho, ze ty potoky jsou tam prirozene zive a prestaly teci pouze vinou pritomnosti krav... ?

Dalsi hezka vec na ranceri.  Zemedelec malokdy ma sve vlastni jidlo. Vetsinou si mouku, chleb koupi jako ostatni, ale rancer ma casto vlastni hovezi.  Nevzdy.  Nekdy podcenuje kolik bude potrebovat nebo nema misto na uskladeni nebo neni cas zrovna na porazku, ale z velke casti ma ten prijemny pocit, ze jeho praci slouzi nejen, aby predal jidlo ostatnim, ale i sobe.  Jedna z prvnich veci co jsme delali, kdyz jsme prisli bylo sbirat byky, postrikat je proti moucham chudaci (zerou je zaziva), cejchovat nove prikoupene a kontrolovat pripravenost do prace.  Dva z nich letos se nechali omrznout, takze jeden strili napul prazdne naboje a druhy nedokaze mirit.  Treti dostal horecku, tak na tento sezon je nanic.  Druhy uz sel do mesta a museli jsme nahonem prikoupit dalsi, podle mamincin vkus oskliveho.  Prvni se urcite odveze na podzim, protoze jakmile se jednou omrznou, jsou na to nachylne.  Treti... mozna jo, mozna ne.  Nachylnost na nemoci je geneticky podminena, ale na druhe strane, byku je uz malo.  S nimi delat je tezka, nebezpecna prace, protoze byk je mnohem nebezpecnejsi tvor nez krava a ani dobre ohrady neudrzi byka, kdyz nechce.  Ty nase polorozpadle z prvni poloviny minuleho stoleti nosi jako nahrdelniky. Kdyz jsme skoncili, unaveni, stresovani, radi, ze to mame za sebou a nikomu se nic nestalo, mamka prohlasila: "Tak pojdte, na obed je stejk." A Jason se smal a rekl:  "A o tom to vsechno je, co?"

Rekla jsem si, ze bych Vam postupne predstavila nasi zvireci rodinu. Zacnu u psu, protoze je jich malo a jsem je fotila.  Potrebujeme dokumentaci umisteni efemerni vodu na uzemi kvuli pravu, tak jsem nasim doporucila, aby si koupili digitalni fotak a jeden pro ne poridila.  Taky je to uzitecne pri sbirani dukazu, protoze nektere ty stare dokumenty, knihy, atd. by nemeli projit kopirkou a doufam, ze fotakem je mohu ziskat kopii, aniz bych je ublizila.  Protoze tyto veci jsou soucast me prace, peclive jsem nastudovala fotak, abych to dokazala splnit co nejlepe a hezky vedlejsi efekt je, ze ho umim pouzivat a mohu vyrizovat digitalni snimky krasne veci ze sveho okoli.  Oba psi jsou skotskeho plemena, Border collie.  Rietta (spanelsky pro lariet... nase slovo je ocividne ze spojeni la rietta) je dospela fenka.  Dostali ji nasi od sestry.  Jeji muz je jeden z nejlepsich kovboju v okoli (pri skutecny vyznam, kde rancer ma svuj ranc a tam dela a kovboj pracuje pro velke rancery a toula).  Na rozdil od vetsiny z nas, kteri znaji jen jedno uzemi, jednu ohradu, jeden zpusob jak veci delat, kdyz jsme nesikovni muzeme zkrachovat ale vetsinou nas nemuze nikdo vyhodit z prace, on pracoval pro mnoho velkych rancu v Montane i v Nevade.  Podle toho i oblece, coz se lidem tady ze zacatku trochu odradil, protoze vetsinou lide, kteri nosi paradni veci si jenom na neco hrajou, ale on je tak strasne doopravdovy, brzo to lidem prestalo vadit, ze se oblece paradne.  Mival perfektne vyzkousenou smecku psu, s kterymi dokazal vycesat obrovskou pastvinu uplne sam.  Fungovali jako dalsi jezdci a sli tam kam je posilal a vratili k nim s kravami.  Za tu dobu, vsichni zemreli, vetsina pod koly ale jednu ustknul chrestyr a jeden odesel starim a tak.  Ted ma jen jednu nevrlou fenku a stene.  Mozna je to castecne tim, ze sestra zavedla u nich kastraci, protoze nelibilo se ji, ze rocne zabil desitky stenaty, ale taky to znamenalo, ze mel neustale stenata od svych kvalitnich psu, pokud zrovna jednoho potreboval.  Rietta byla jedna z jeho psu, ale nechce pracovat.  Boji se dobytku, nebavi ji hon a panicky se boji aut.  Vetsinou oni pracovali na rozlehlych uzemi, kde nejdrive jezdili k pastvine, pak vylozili psy a kone a sli do prace. My mame male uzemi a jsme umisteni uvnitr jeho, tak potrebujeme auto jen abychom se dostali pryc nebo nosili velke naklady nekam.  Rietta se panicky boji hrom.  Temer neji, ale je neustale nadvahou.  Je lina a bojacna, ale je velmi laskava a pratelska.  Prijde za clovekem s ostychavymi projevy lasky, jako by ocekavala, ze se tim otravuje, ale presto je chce vyjadrit.  Jeji nejvetsi prinos do rodiny je jeji bezedna trpelivost se stenatem a nezapomeneme ji hezky podekovat, kdyz ho nam na chvili hlida a tim cely zbytek ranc koupi pokoj.  Prijde nekdy s nami na hon, zustane hodne dozadu a tluste a pomalu bezi za ostatnimi.  Nejvice se bojime kojoty, protoze stene by je mozna utekla dostecne dlouho, nez bychom ji stacili zachranit (pokud by nebyla tak pitoma, ze by si myslela, ze na ne ma), ale Rietta by nemela sanci.  Jednoho jsme videli po ni zhlizet, kdyz bezela pomalu za maminkou, ale ja s Jasonem jsme byli mezi nimi a odhaneli ho.  Neni vazeny clen rodiny, protoze nesplni funkci, ale vsichni ji maji radi, maji pro ni vlidna slova, nikdo na ni nerve a nikdo ji nesnazi nutit neco na co nema a ceho se boji.  Stene je 6-mesicni fenka, Novy den.  Mamka mi pozadala o ceske jmeno, ktere by znamenalo neco jako transice, tak jsem navrhla Nadeje, Zmena, Hranice (a Krabice, zrovna jsme stehovali) a mne odepsala, ze jsou vsechny hezky, ale ji se vice libi Novy den a jestli to znamena to co si mysli.  (Mamka nam navstivila v 2000, a presto, ze ji byla pres 50 a cestina byla prvni cizi rec, co v zivote slysela (tatinek mel ve skole francouzstinu a na vysoke rustinu), velice se ji cestina oblibila, a myslim, ze s trochu pomoci by z ni neco dokazala ucit.  Dodnes si urcite fraze pamatuje.)  Vetsinou se ji rika Novy, ale taky slysi na Novina, Novinka, Novaden, Noven, taky Little Black Coyote.  Jeji jmeno je na pamatku skutecnosti, ze dedecek zemrel rok pred jeji narozeni a ze tyral psy a hodlame zacit nanovo.  Novy je tak stressujici jako teenagerka.  Vsichni vedi, ze se muze otehonit, propadat v anglictine, a v dospelosti cele dny sedet u bedny a kourit, ale vsichni doufaji, ze se dostane na Harvardu, bude mit uzasne znamky a stane se prekrasnou, charakterni a inteligentni... a vsichni vedi, ze je to hlavne na ni a mohou ji jen smerovat a doufat, ale porad maji strach, ze z ni nic nebude a bude to nejak jejich vinou.  Tady (krome detem a vlastnim vykonum) se muze clovek nejvice pysnit sikovnosti svych koni a psu.  Dobre vycviceni pes je ozdobou dobre fungujiciho rance.  Je spolupracovnik k nezaplaceni.  Castecne se stanou dobrymi vycviku (nebo vycviku se daji kazit), ale valna vetsina schopnosti je vrozna... ma je nebo ne.  Novou mame vsichni radi a strasne, strasne si prejeme, aby z ni byla dobry pes. Hon ma ve krvi.  Chce byt soucast toho a chce nam pomahat.  Ale steka.  To je obrovsky hrich a muzeme jen doufat, ze ji to prejde.  Je neskutecne agresivni.  To je nekdy dobre... kdyz si slapne do kaktusu nebo ji neco kope, zajekne a bezi dale.  Ale taky to znamena, ze musime bedlive hlidat, aby nikdy nezacala honit bez dozoru (to by znamenalo konec jeji prijemny volny zivot) a to znamena, ze je v nebezpeci od chrestyru a kojotu, nebude vedet, kdy ma ustupovat.  Ma ohromnou vydrz, dobre srdce a ciste umysly. Zpusob honu nema vrozenou.  Je casto na spatne miste, snazi se oddelat to co clovek uz udelal, kdyz clovek kus vyhani, postavi se na druhe strane a snazi se ho nahanet zpet pres ne.  Uz jednou zpusobila mamince zraneni, kdyz rozlobila byka a pak ho nahanela pres maminku a Sanci.  Mnoho ty psy jsou velmi ostychavi a nesmi se na ne ani zvysit hlas, utecou a prestanou pracovat.  Ne Novy.  Nutno na ni rvat, prevalovat na zady, privazat u pelynku a pak si mozna vsimne, ze na ni nekdo mluvi.  Obcas se stydi, kdyz pochopi svou chybu, obcas chape co ma delat a dela to, ale nikdy, nikdy ji to neodradi, nikdy nezpusobi, aby utekla nebo schovala se nebo fungovala jinak nez na plnou agresivitu na plny plyn.  Nastesti je velmi inteligentni a skutecne chce pracovat dobre.  Tak ma moznost, ze si priuci vsechno co ji neni zhury dano (coz je pomerne hodne!)

Moje prace je neskutecne pestra, tezka a zajimava.  Moje dny casto maji tezkou, fyzickou napln, neco postavit nebo bourat, prace s dobytkem.  Zada to silu, zrucnost, mrstnost...  Taky je ale zajimava uradnejsi prace. Hodiny projdu rodine dokumenty a tridim je 1) stale dulezite, 2) pro knihovnu starych dokumentu zemedelskych rodin v Bozemanu, 3) do kose. Myslim si, ze 80. a 90. leta byla tak podrobne zaznamenana, ze existuje jiny a lepsi zpusob nez projit dedeckove seky, aby budouci dejepisaru zistili kolik se co stalo a jak se zilo na samote, ale zbytek se schova. Dosud jsou nejstarsi kusy z 40. let.  U okresniho soudu projdu stare dokumenty pro dukazy.  Budu z nich postavit knihu, uz to mam hrube navrzenou.  Bude to, cele pohromade, to co musime vzit s sebou, pokud budeme muset o sve uzemi soudit.  Vyhotovim 6 kopii, jeden pro kazdeho majetele, jeden pro okresni soud, jeden pro stat Montany a jeden pro USA, aby se vedelo, ze to mame.  Kolikrat to samotne staci, aby levnou pudu hledali jinde.  Az to budu mit, bude to nejdulezitejsi spis na ranc a planuji jak to delat, aby to bylo odpovidajicne vzhledny, citelny, jasny a dobre organizovany.  Ma to vyznam doktorske prace a je to pro mne cti na to delat, vedet, ze to bude vyznamny a vazeny jak dlouho bude ranc trvat. Az to budu mit, ukazu Maxine, aby mne udelala oponenta:) a Albusovi pozadali, abych jim ho ukazala, aby vedeli jak na svuj.  Jsou takove zakladne veci co tam maji byt, ale zbytek vyzaduje urcitou detektivni praci, aby clovek nasel dalsi dukazy a vedel, ze jsou to co hleda.  Clovek musi dokazat, ze svoje puda byla, delsi dobu nez pro ni existovaly vladni urady, pastvina a timpadem k ni vaze pravo paseni a nemuze byt odnate bez odplaty.  Tak jsem nasla spis z 1917 (rok pred nasimi nejstarsimi rodnymi spisy) o staj na nasem severnim hranice.  Pokud staj, asi dobytek, nebo ne?  Pokud dobytek, nespise paseni, hm?  Ten zezloutly papirek byl obrovsky vynalez a duvod k rodinne radosti.  Je to nadherna prace... drobnych vyher, vzrusujicich vynalezu, neustale premysleni co a kde hledat dale a neustale clovek ziska drobna zrnka dalsich znalosti o sve rodne miste, o vsech, kteri tam zili, krvaceli, radovali, plakali a nakonec zmizeli.  Prochazeli jsme s Jasonem severni hranice a nasli jsme drobny kousek stareho zpracovaneho dreva.  Vzala jsem to do ruky a rekla: "Tady mame Farruv staj.  Ale tento staj nepatri bance.  Zaplatil na neho svuj dluh a je to jeho osobni majetek."  Vrostla mi v krku knedle, protoze pokud vim, v 1918, uz byl pryc.  Tak tise vyprsi sny a zivoty.  Kdyz chvili prselo, jsme s Jasonem nekolik dny za sebou prochodili pastviny a dokumentovali kde kratkodobe stoji voda.  Bylo to nadherna, zajimava prace, a clovek je po cely den chuzi docela prijemne unaveny.  Je taky dost prace na pocitac.  Mame generator elektriny, ktery se pouziva asi tak kazdy tyden nebo obtyden na nekolik hodin.  Za dnesni ceny ropy, stoji ta hodina deset dolaru, takze je nutne, aby stalo za to.  Maminka pere, tatinek posloucha a prehraje svou oblibenou a obsahlou sbirku muziky, kterou jinak neslysi, Jason casto napoji svuj pocitac a ja od prvniho vrceni az do posledniho delam na rodicuv pocitac.  Pisi texty a pripravuji mapy do sve "pravni" knihy.  Tatinek ma skvely program na mapy, takze hodiny delam na ne.  Jeste do toho pomaham pri dojeni, krmeni, uprav plotu, uklid a vareni, tak je od rana do vecera co delat.  Taky jsou jednorazove zajimavosti, jako kdyz jsme testovali byky.  Dostala jsem na starosti cely rozebrat a vycistit mikroskop.  Zjistila jsem, ze jedna objektiva je plna obrovske mrtve mouchy od skla ke sklu.  Mozna se tam narodila?... jinak nemela jak se tam dostat, byla to uzavrena komora a ona ji naplnila.  Mamka pak to vykladala sousedum, ze jsem je to uvedla do provozu.  Nebylo to slozite, dokazal by to asi kazdy, ale vyzadal to urcitou sebejistotu, ze clovek rozumi mikroskopy, vi jak maji vypadat a fungovat, a neboji se je rozebrat.  Tu jsem mela ze skoly a pak mela z toho dobry pocit... ze jsem prakticky vyuzivala sve vzdelani, ze jsem byla uzitecna, pocit schopnosti a uzitecnosti.  Nasi meli druhou, kratickou dovolenou kdyz jsme tam byli, a mam z toho skvely pocit... bez nas by to bylo nesmirne tezke pro ne odejit.  Po druhe se nic nestalo na nasi hlidce, co bychom nezvladli.  Utekl byk, z cehoz jsem nemela ani trochu radost, ale zvladli jsme to.  Behem cejchovani, dny zacaly kolem 5 rano a koncily kolem 9, 10 vecer a byla jsem z toho strasne utahana.  Kdyz bude potreba, bude ze mne i pravnicka.  Bezne pravnici se nesetkaji s problemy obsazene pri obhajeni rance.  Neni to jako rozvod nebo neco podobne bezneho, kdy oni vedi jak na to.  Tak, jak nam rekl clovek, ktery ucil na te schuzce:  "Nekdo se stejne musi cely problem nastudovat... bud pravnik, kteremu je to jedno, nebo vy, pro ktere je vas ranc to nejdulezitejsi, vy, kteri o tom vite vice nez kdokoli jiny na svete."  Ma znameho, ktery (za urcitou castku) vyuci lide, aby umeli se v takovych situacich byt vlastni pravnici a doporucuje to, pokud ten clovek ma dostatek sebejistoty, vymluvnosti, atp.  Tak pokud bychom sli do soudu, tak nejspise jako rodina.

Na nepritomnosti elektriny clovek se strasne snadno zvyka.  Na zacatku, kdyz jsme sli spat, vzdy jsem kratce rozsvitila.  Byla to cista elektrina ze slunce a elektricka svetla jsou nadherna a magicka... cista svetla.  V dome jsou jen baterky, plynova svetla a olejove lampy.  Jsou to mala, nestala, nejasna svetla z nichz je navice neprijemne teplo.  Jakmile zapadne slunce ackoli neni tma, uz neni videt.  Ale ted se mi pripada elektricke svetlo... stale magicke a nekdy prijemne ale taky trochu neprirozene a divne a nepouzivam ho kdykoli mam tu moznost.  Je to takova zvlastnost a uz ocekavam, ze slunce bude oramovat me dny.  Bere se jako samozrejmost, ze az bude cas, budou solarni panely v dome a nemohu setrast pocit, ze je nechci.  Ted, kdyz zapadne slunce, muze clovek prestat pracovat a jit spat, ale az budou stala svetla.
Jasonuv slunecni notebook funguje bezvadne, coz je skvele.  Z toho panelicka muze pracovat a jeste nabijet baterii.  Ze zacatku bylo nutno vycistit a naplnit baterie na sheepwagon, ale tatinek to nastesti umel. Je zajimave jak moc clovek musi o elektrine umet, kdyz vyrabi svoji. Vsechny ty pojmy z fyziky ve skole, ktere me tehdy moc nebraly jsou ted nutne zvazovat a rozumet.  Stale je to pro mne velke mysterium, ale uz chapu, ze nestaci elektrina a zasuvka.  Kdyz kupujeme elektrinu, strasne moc nam chrani pred moznosti elektriny a nutnost ji chapat nez ji pouzivame.  Internet mozna bude brzo, ale nevim, jestli to bude znamenat, ze Vam budu psat.  Pocitac je Jasonuv, je jeho prace a kazda kapka elektriny v nem je vzacna.  Nechci to promarnit na sve veci.  Ted nemam cas a v zime bude mozna mene prace, ale taky mene slunci...

Tchan s tchyni jsou silne proti tomu co delame, z ceho jsem strasne smutna.  Mysli si, ze bychom meli vyuzivat sve doktoraty, ze bychom meli vydelat penize.  Mysli si, ze delame nebezpecnou praci, kterou by zvladl nevzdelanec za smesne penize a skoncime stari a v chudobinci.  V jejich predstavach, bychom se mohli tady v Missoule oba dostat do univerzity a meli bychom jistou praci do smrti s obrovskymi platy a cela leta prazdniny.  Nechapou, ze skolstvi neni tak ruzove... neni velky rozdil ve skutecnosti mezi tady a v Brne.  Nekdy oni dohromady s takovymi jako z te webove stranky "druhe strany" me vrhaji do hluboke deprese a pocit, ze cely svet odsoudi moje rozhodnuti.  Pritom verim, ze to co delam je spravne.  Slouzim rodinu a neni rodina to nejdulezitejsi, ke ktere kazdy peje ody jak je nedocenitelne?  Moje rodice nam nepotrebuji nezbytne, ale s nami jejich zivoty se znatelne zlepsuji a videt a vedet, ze je to tak, je mne mnohem vzacnejsi nez vysoky plat (coz bych ve skolstvi stejne nemela a jeste bych nemela byt a stravu).  Slouzime rodne uzemi a uzemi je soucast rodiny a nejdulezitejsi clen, protoze nejdele zije.  Ostatni prichazi a odchazi a jsou nahraditelne, ale zeme zustane... jakmile se ztraci je beznavratne pryc a clovek se stane bezzemi a prijde o sve koreny.  Prababicka, kdyz odstehovala, ve sve knize psala preradostnene o domu, ktery koupili ve Washingtonu (stat), ktery mel vodu a elektrinu a kdovi co vsechno, ale bylo to jen dum a uz davno k rodine nevazi, zatimco prastryc nam jezdi na ranc navstivit rocne, kdyz mu to zdravi dovoli. Puda je vice nez dum, vice nez prace, vice nez penize, vice nez jednolivy clen rodiny.  Mam pocit, ze sve vzdelani pouzivam.  Jsem inteligentnejsi, zkusenejsi, sebejistejsi, vynalezavejsi, tvrdohlavejsi, to vsechno mam ze skoly a diky tomu, to co delam, delam lepe.  Vyrabime jidlo a to je jedna z nejdulezitejsich praci a slouzi lidem, nebo ne?  Mela jsem vzdy pocit, ze nejdulezitejsi prace jsou lecit, ucit a tvorit jidlo pro ostatni.  A taky verim, ze nase hospodarstvi slouzi prirodu.  Tady je stale vira ve zlaty management "nedelat nic", to je velka priroda.  Ale presto, kolikrat se jim pak priroda nelibi.  Kolikrat chteji, aby tam bylo vzacny domaci druh kvuli kteremu stanovili rezervaci a ne, aby tam bylo pod managementu nevyuziti prirozena invaze nepuvodnich druhu.  (Proste jako orchideje v tradicne secene louky.)  Ale kdyz se to stane, tvrdi, ze je to protoze zle kravy na rezervaci dychaji pres plot a vesele jdou dale.  Vim, ze _vzdy_ je nejaky management, at je to past kravy, vybagrovat nadrze pro zive potoky, nebo nedelat nic.  A vim, ze nejvetsi diverzita druhu se vyskytuje, kdyz je management ruzne.  Neverim, ze bude raj na zemi, kdyz cely zapad bude mit jednolity management, ktery jeste navice vymysli ty vazene inteligenty ve Washingtonu (D.C.)  No, nazdar!  Pod nasem hospodarstvi je tam spoustu krasnych druhu ve stabilnich komunitach a delame co umime, aby to tak pokracovalo... tady past, tam nepast, premnozene lovit, podmnozene dat pokoj...  Maminka vede to co rika "Kniha vsech veci", ve ktere se ma kazdy napsat kolik videl kde jakych zvirat, kde se co prvni kvete a zpiva...  Zpivaly u nas na konec tri druhu zab a Jasonovi se konecne podarilo jeden z druhu videt (jsou velikosti nehet na malicek).  Na jeden hon mne preletelo pres sto husu ve dvou skupin.  Meli jsme velke mnozstvi housat a kacat na svych vodnich nadrzi v prerii (stavi se hraz pomerne vysoko nad "potokem" (mysli se sezonni) a pak se misto za nej samo plni vodou z snehu a jarnich destu, misto, aby vsechno odtekl behem tech sedm, deset dny za rok, ze tece potok.  Pak je casto cely rok voda.  Jinak by byla temer cely rok suche obrovske uzemi... vsude kde neni potok nebo reka, ktera tece ze stale pramenisti nebo az z hor.  Funguje to tak, ze odtahne to pasajici zvirata at kravy nebo jelenci z nizin.  To jednak pomaha vyssi prerie, kde podpaseni necha sucha staresina, ktera udusi zive rostliny, a taky da moznost odpocinout niziny, ktere jsou tradicne jako jediny zdroj vody prepaseni a podlehaji erozi.  Vodu z nadrzich vyuziva siroka skala druhu.  Ta webova stranka z "druhe strany" tvrdi, ze ty hrazi pusobi, aby potoky nebyly zive a musi se vsechny znicit.  Kniha me prababicky, z doby kdy hraze jeste nebyly vypravi neco jineho.  Nevybrala jsem tu stranku protoze je to tak silena,  abych Vam presvedcila, ze jsou silenci a jedinou pravdu mame my.  Je to protoze ta skupina funguje _primo_ u nas, uz nekolik sousedu koupili a temi strankami se snazi vydelat penize a vladni podporu, aby mohli ziskat zbytek.), jelenci a vidlorohy vidime bezne, za jeden den tri kojoty (coz je moc, dobre se schovaji, takze kdyz clovek vidi tri... za jeden den... v tak male uzemi jak mame my... budou zoufale hlady a budou zapomenout, ze jsou mrchozrouty), velke mnozstvi tetrev s mladaty.  Byly pred dvaceti lety ohrozene, tak je to nadherny pohled.

Mame ctyri druhy hadu a uz jsme videli vsechny.  Jen jeden je jedovaty. Jsou dva male druhy a dva velke.  V pastvine, kde jsou pracujici kone je takovy velmi vysoky erodovany mustek, ktery neni dlouho pro tento svet. (Tvori se na nase uzemi propadliny.  Myslime si, ze je to proto, ze vsude je velmi tezka jil, ktera ma tu a tam zily cisteho pisku.  Myslime si, ze voda si nekdy najde cestu k takovemu zilu, tece jim k suchemu potoku a prudke zmeny pudni vlastnosti pusobi, ze to misto je podemleta.  Pak propada.  Zacinaji (nekdy silene hluboke) male diry do zemi nebo miskovite propadliny na prerii.  Postupne se jich tvori retez az k potoku.  Tvori se mosty v mezimistech a konci to nova, hluboka, vetev potoku.  Casem prestava tak prudce erodovat, kolonizuje to vegetace, nekdy se to zacina znovu byt v jedne rovine s okolim.  Je to velice zajimave a moc to nerozumime.)  My jsme na ten most neodvazili (s Jasonem), ale Novy tam priklusala.  Az byla uprostred si vsimla maly, modry had.  Myslim si, ze hady zatim moc nevidela a kdyz to hybalo, byla tak prekvapena, ze jeji zadni nohy spadli z mostu.  Nemohli jsme k ni a bylo to... nevim, 5 m? vysoka propast ale nastesti se dodrapala zpatky k nam.  Jeden takovy mustek je na jednu cestu, kterou pouzivaji lovci u nas.  Dali jsme kmeny na odbocky na kazde strane, ale cekame, ze nekdo z neho spadne.  Nechteji mluvit s majitelem nez jdou lovit, protoze chteji mit pocit, ze to uzemi patri jim, a kdyz nekdo da kmen pres cestu, vzdy se najde takoveho, ktery na majitele nadava, odvali kmen a jezdi kam chce.  No, jo, no.  Mali hadi jsou modri a pruhovani jasnych barev (cerna, zluta, oranzova).  Velci hadi jsou byci (takova uzovka) a chrestyre (pribuzny od zmyje).  Vypadaji velmi podobne a byci umi napodobovat zvuk chrestyre, coz neni chytre, protoze oni jsou vitane kolem budov, zatimco chrestyre ne.  Maji cenu dalsi kocky. Dorostaji... nevim, velikosti pul zapesti? a delkou se asi mohou podobovat lidskeho tela.  Je jeden nebo dva velmi velke byci kolem nasich budov. Jednou nam ho trapila kocka.  Kocky jsou rychlejsi nez hadi a i kote muze beztrestne trapit chrestyre.  Hadi se z toho mohou zblaznit.  Tento byl v kloubce a kazdym dechem se nadmul a zvedl se vzteky.  Viditelne se nafoukl jako balon pak odechl a znovu se nafoukl.  Bylo to naramne zajimavy pohled.  Odhaneli jsme kocku a napominali ji, ze nam trapi sousedy. Tatinek videl (a fotil) jednou dva bojujici se chrestyre.  Pry se omotali kolem sebe, az meli hlavy vedle sebe a na sebe se dlouhou divali, pak se bleskove castecne odmotali, hlavy odtrhli, znovu po sobe skocili a znovu se zamotali.  Byciho jsme taky videli s Jasonem na prochazce.  Byl obrovsky a hned jak nas videl, zacal line odplazit.  Zkontrolovali jsme, ze je byci, protoze byl prilis blizko budovy, pak jen stali a obdivovali ho.  Pomalu, plynne, sametove plazil.  Byl to krasny pohled sily a gracioznich pohybu.  Kdyz jsme jen tak stali, rozhodl, ze nejsme nebezpecni, otocil se a plynul zpet k nam, cichajice jazykem, hlava zdvizena nad travou.  Nedokazala jsem stat.  Nestacilo to vedet, ze nejsem v nebezpeci a ze je ciste zvedavy.  Jak baletne priplazil, pomalu jsem odstoupila a odesla.  Chrestyre jsme videli letos jen dva, a to je malo. Mame o nich trochu strachu.  Rozhodne jsme je nechali.  Jsou jedovati, ale nejsou zli.  Obcas maji spatny den, nebo si zrovna svlikali kuze a jsou vztekli, ale vetsinou jsou miromilovni a daji pokoj.  Kolem budov jsou nebezpecni, ale na prerii, pokud je jich rozumny pocet, nejsou neunosne. Asi bychom jednoho kolem budov porad zabili, misto abychom ho vystehovali nekam do prerie.  Tato oblibena "laskavost" je casto kruta... prestavte si, ze by se resilo problem lidi, kteri ztratili dum v zaplavach, tim, ze by je namackali do autobusu a vyhodili nekde ve Svycarsku.  Ale doufame, ze tem, co tam jsou, se dobre dari.

Albusovy nam volali a chteli vedet, jestli nechceme lednici.  Maji starou na plyn, ktera "dobre fungovala, kdyz zavedli elektrinu" (v 30. letech?) a od te doby je stoji v garazi.  Jestli by nam to zrovna nehodila.  Tak jsme tam jeli, stravili velice prijemnou navstevu se celou rodinu, 4 generace dohromady a Jason mel sanci je vsechny potkat a odvezli lednici.  Tatinek nasel v okoli opravare, tak mame velkou nadeji.  (Meli to na zemni plyn a musime to predelat na propan.)  Propanove lednice nejsou tak vykone jak elektricke... dostanou se jen urcity pocet stupnu pod vzduchu, tak kdyz je moc horko, nebudou moc chladit.  Zato nejsou moc narocne na propan a jsou naprosto neslysitelne.  Vyzaduji obrovskou hmotnost, izolace a funkcni zarizeni a proto berou moc mista a uvnitr malo co vejde.  Mame jednu, ale to nestaci na ctyri lide a druha by byla vyborna.

Letos bylo se cejchovanim silena prace.  Je nova nemoc, neco jako AIDS pro kravy (nebojte se, neprenasi na lidi, ale u krav je to vazny problem, protoze zemrou) a bylo nutno cele stado (zhruba 250 kusu) jednorazove ockovat.  Zvladli jsme to ve ctyrech a pri tom dali kazdou kravu usni privezku s cislem a zavedli prvni pisemni dokumentaci stada a trvalo to dlouho.  Nez jsme skoncili bylo po zacatku sezonu cejchovani (aby byli spravne velikosti... dost stare, aby to v pohode zvladli, dost male, aby nas nerozmlatili) a zacalo prset.  Samozrejme jsme radovali, ale cejchovanim s destem moc nejde do hromady a jeste byly vyhruzky krupobiti, tornad, blesku a bleskove povodne... takze clovek hodne daleko od ohrady si nejak moc nepral se dostat.  Jeste jsme meli slibenou navstevu tady co nam zacala slapat v patech a jeste pomoc u sousedu.  Clovek je povinnen pomahat, kdyz to alespon trochu jde, protoze priste to bude on, ktery pomoc nutne potrebuje hned.  Tak ke konci to byly nervy, dlouhe dny, a velka, neurvala telata, ale nakonec jsme to vsechno zvladli.  V minulosti, puvodne se cejcovalo tim, ze clovek na koni pritahoval tele, chyceni larietem za zadnimi nohy k ohni.  Pak clovek na zemi pridrzel predni nohu (ve spoluprace s koni) anebo lariet se sundal a pridrzel telete dva lide, jeden u prednich nohou, jeden u zadnich.  Tak to delali puvodni kovbojove z Texasu a dela se dodnes.  Ma to prednost, ze nevyzaduje to zadne specializovane zarizeni.  Ma to problem, ze to vyzaduje moc lidi... to uz je minimalne 3 (dva kdyz drzi s koni, ale pak ten musi zustat a nemuze jit pro dalsiho telete a chyceni bere cas), tak to musi delat velka skupina. V minulosti, clovek si akorad najmul velke mnozstvi kovboju, soudobe to znamena, ze vsichni postupne cejchujou u vsech... nejdrive u jednoho souseda pak u dalsiho dokola.  Pokud je sousedu dost a telat vsech dost malo, da se to.  Lide postupne presli na "stul", takove zarizeni do ktereho je tele tlacene a pridrzi ho.  Muj dedecek mel prvni v okoli, protoze nemel rad lidi a timpadem nepotreboval sve sousedy.  On a jeho tri male deti to zvladli sami.  Jeho stul je muzejni kus, slovy rozpadle. Behem minulych tri roku se rozsirila nova vynalez, "vidlice".  Opet se taha koni jako predtim k vidlici prirazena v zemi.  Je to jednoducha, lehka zelezna konstrukce, ktera se da premistit a v pohode pujcit mezi sousedy.  Odchytac telete vidlice narazi za usima.  Zadni nohy drzi kun. Funguje to na jakesi body, takze tele lezi temer klidne.  Myslim si, ze je to nejmene stresujici varianta.  Je to rozhodne prijemnejsi a bezpecnejsi u samotne prace.  Tele vetsinou lezi klidne, na rozdil od predchozich metod a nemota se tam pridrzec, ktereho se da pripalit.  Nemota se tam velkou zeleznou konstrukci.  Je to pomalejsi nez stul kdyz je malo lidi a vyzaduje to clovek, ktery umi chytat larietem.  Kdyz je dost lidi a vidlici, je to nejrychlejsi zpusob vubec, protoze jeden clovek muze obslouzit vsech vidlici, je jen potreba pri odchytani a pusteni.  Je hodne nebezpecne pri pusteni a tehdy vyzaduje rychle, zrucne, hbite obsluhovani, aby se v tom tele nemotal a pak vsechny sejmulo.  Delali jsme letos u sebe, u Kormanu, u sestry a u Boucheru... vsichni pouzivali vidlice az na Boucherovi, kteri meli stul.  Vetsinou nejvetsi rance maji porad stoly, protoze musi cejchovat nekolik tydnu at delaji co delaji a nemohou to chtit po sousedech.  Mensi rance privolaji vsichni sousedy na jeden nebo dva dny, maji to rychle za sebou a pak pomahaji je.  Vetsi rance maji bud dost pribuznych nebo zamestanych a delaji pro sebe den co den dokud to nemaji za sebou.  Boucherovi maji jeden ze trech velkych rancu, ale jsou pratele, tak jsme je pomohli nekolik dni a prisli jeden den za nami.  Pro ne, je to velka obet ten jeden den, protoze maji petkrat tolik praci jako my.  Na nase prvni cejchovani, hned po dovolenince rodice, kdyz meli za sebou celodenni jizdu v aute a celodenni hon, mamka vypocitala, ze by to slo, tak jsem zacala delat velky obed (pracujici sousedy se musi krmit a kdyz vsichni pracujou, neda se varit ten den) a ona volala Kormanovych. Bylo 10 hodin vecer.  Rekl Ronnie, ze puvodne mel v umyslu delat sve seno, ale ze v 8 rano bude u nas se celou rodinou.  Rekla jsem si v duchu, ze mame ohromne stesti na tak zlate sousedy.  Bylo to obtizny den... jen 75 telat, coz je nic (u nich jsme delaji pres 250, u Boucherovych nekdy pres 300).  Ronnie umi larietem, ale nedela to moc rad, ale musel, aby mi mamka mohla ucit vykastrovat.  Je to spinava, vice fyzicky namahava nez jsem ocekavala a vyzaduje to urcitou zrucnost: "Tohle je chirurgie!  To co si jednou vyndas zustane venku!" a neni to tak jednoduche, jak by si clovek myslel.  Porad v hlave strasi moznost, ze chyba muze byt fatalni... ale za to, jak jsem se citila dobre kdyz, az jsme meli vsechny, mamka rekla, "Delas dobre, nevidela jsme ani jednou infekci."  Jason a Scott (starsi syn) odchytali vidlici, tatinek cejchoval a Maxine se dcerou dali injekci. Az mela pocit, ze vim co delam, mamka zacala taky chytat larietem.  Byl to dlouhy, unavny a frustrujici den, a jsem Kormanovych litovala, ze to neslo hladce, ale tim nas zachranili.  Pote, jsme byli schopni delat ve ctyrech, ale dokud mamka jako jedina umela vykastrovat i chytat larietem, nemohli jsme delat vubec nic.  Delali jsme pak po malych kouskach mezi desti a pomoc u Boucherovych a na posledni den, prisli Boucherovi a sestra s muzem a dorazili jsme vsechny zbyvajici.  Kormanovi celou dobu nechali u nas svoji vidlici, abychom meli dve.  Kdyz jsme meli velkou skupinu, sestra a mamka prihaneli dalsi "klienty", Bob (od sestry) a Greg Boucher chytali, vidlici mel Jason, tatinek cejchoval, Renae Boucher (8 mesice tehotna?) dala injekci a vedla pocet, tatinek cejchoval a ja jsem vykastrovala (kdyz prisla maminka se sestrou, trochu jsme prehodily).  Pomohly mne male Boucherovky, tusim 6 a 3 nebo tak nejak.  Nesly mi jod a kybl na kouli. Mela jsem strach je mit mezi kmitajicimi telaty, horkym zelezem, lariety a koni, ale byly skvele.  Poslouchaly mne na slovo:  "Sem!"  "Zpet!" "Bacha!"  "Tudy!"  Nesmirne mne pomohly, protoze jinak jsem musela prehazovat nuz, stikacku a tak a mit nesikovne plne ruce.  O tu praci rekly samy.  Jason vsude obsluhoval vidlici, ale u Boucherovych jeden den tlacil ke stolu a jeden den dal injekci.  U nas ve ctyrech, dala jsem kravkam injekci ja a volum (protoze jsem mela praci) dal Jason.  Jinak u Kormanu jsem cejchovala, u sestry hlidala, aby nic neutikalo do prerie nez bylo hotove, a u Boucheru dala injekci.  Kdyz jsme skoncili u nas rekl Bob (od sestry) Jasonovi: "Ty s tou vidlici opravdu umis."  Nadmula jsem pychou na neho, protoze neni nikdo v okresu, ktery je vice opravnen ho v tom soudit a nerekl by to jen tak.  Jason akorad na to: "Lituji jen, ze tolik jsem neodchytal na prvni pokus." a Bob: "Nikdo z nas neni dokonaly." Jasonovi se letos proslo rukou alespon 500 telat a protoze je to nova technologie, ma moznost se v tom stat odbornikem... je to jediny plac na kterem si stoji rovne s lidmi, kteri delali stejnou praci uz tri generaci. A protoze je inteligentni, premyslivy, ctizadostivy a fyzicky sikovny, se v tom vylepsuje rychleji nez nektere... taky je starsi, protoze se to casto dava klukum za praci.  Rekl:  "Nemam to rad, protoze mne tak stresuje vedet, ze bezpeci vsem zalezi na mne a mohl bych zpusobit nekomu osklivy uraz... bal jsem pro tve pomocnicky, ale veril jsem, ze je uhlidas... ale zase mam rad ten pocit, ze to delam dobre a svou sikovnosti ostanim branim, ze umim neco co ostatni by tak dobre nesvedli."

Kdyz se mi zeptal doc. Rehorek, jestli mame ty bleskove povodne, tak jsem se usmival, ze tak velka poust nejsme, ale neni to pravda... akorad u nas je to mene bezna jev nez v skutecne pousti.  Letos byly.  Proste hodne prselo.  My jsme dostali za cely cerven kolem 7.5 cm, ale dostali jsme to po malych kouskach a i kdyz tyden tekly potoky, valna vetsina vody se dostala do pudy a byla k necemu.  V Hinsdale primo dostali za nekolik hodin pres 10 cm vody naraz.  Jedni sousedi mezi Kormany a Saco dostali 3 metrovou vlnu, z vysoke prerie se stala potok.  Hruza!  Maji po plotech a cestu to nevylepsilo, ale nejakym zazrakem je to nedostalo do domu.  Je rozumne stavet hodne daleko od suchych potoku, ale ne az navrch, kvuli vetru.  Jini sousedi prisli doma v pulnoci a zkontrolovali suchy potok... curek vody, sli spat a v tri hodiny rano, slyseli vlnu.  Museli se vstavat, lezt bez sedla na koni, a plavat je po ohrade, aby vyhaneli pryc dobytek uzavreni tam, nutit je k vyssi uzemi a bezpeci.  Vodu meli v dome a zustalo to tyden... nic moc.  Byly tomu plne noviny.  Take plne noviny byly krupobiti.  Na jedne fotce drzi pan v jedne ruce hrouda ledu a v druhem pest, aby bylo vedet, ze jsou stejne velikosti.  Druhy je nekolik kroup fotceni s pravitkem, aby bylo videt, ze maji prumer pres 10 cm. Jedni novaci prisli o strechu, na dum kteri vlastnili teprve druhy mesic. V nasledne deste je spadla voda do domu po kyblech.  Pan dal kybl pres hlavu a bezel ven odvazat psa.  Rekla jsem: "Tady nejsou strechy... kdyby zacaly padat kameny z ledu na nasich konskych pratelich, mohli bychom jen bezmocne zhlizet."  Albusovy prisli o celou urodu obili.  Rekla maminka: "To je tak smutne... vypadalo to tak dobre (po tech destich).  Clovek ma pocit, ze by mel pravo na dobrou urodu jednou za deset let, jen pro ten dobry pocit." a oni ji rekli:  "To nic, tu jsme meli loni."  Oni taky prisli o asi 11 telat v te pozdni bouri.  Kravy pred bouri utekly, uvizly se v rohu a rozslapaly je.  Takova smula, ale skoda, kdyz se to stane dobrymi lidmi.  Jeden vecer v sheepwagonu, jsem myslela, ze slysim kroupy a bylo mi hrozne lito zahradu... rajcata, kukurice, okurky, salat, paprika, spenat, redkvicky, fazole, vsechno to zacalo rust, po vecerech jsme to nesli prebytecne kravske mleko a destovou vodu v 20-litrovych kyblu.  Neni to dulezite, ale prislo mi tehdy tak male a bezbrane a pritom nadejne, ze jeho smrt mi bylo lito.  Nastesti to kroupy nebyly.

Je zvlastni mit kolem tolik lidi, kteri se tak zajimaji o tom, co delame, i kdyz v nejlepsim smyslu.  U Boucherovych jsem potkala Delayne (jeji maminka byla za svobodna Boucherova).  Rekla bych, ze je ji sedm let. Dostala jsem jeji prizen tim, ze jsem obdivovala jejiho kone a na obed nebylo misto mezi dospelymi, tak jsem si sedla mezi detmi, ostatne me to bylo mile.  Delayne se ujala misto hostitelky a jemne a dospele ridila konverzaci mezi mnou mozna 9-letou Chidea Christensenovou a treba 6-letou Cassidy Boucherovou.  Taktne se zeptala na ruzne drobnosti, kdyz vsichni utisili, z kazde neco vytahovala a zjistila jsem, ze povidame zajimave, s hloubkou a na urovni a obdivovala jsem jeji prirozene hostitelske schopnosti.  Ke konci, po te, co Chidea vysvetlila proc jeji otec vynechal sve ucitelske misto a nastinili jsme problem vysoke skoly v Evrope, Delayne se ke mne otocila a rekla: "A Vy budete u Vasich postavit dum.?" Mimo rodinu, jsme o to jeste nemluvili.  Mela dokonalou inflekci... napul tvrzeni, aby videla Chidea, ze ma informaci o nas, napul otazka, aby ode mne jakoz ten zdroj dostala bud potvrzeni nebo odmitnuti.  Rekla jsem: "Vis, Delayne, my jeste nevime, co budeme delat."  A krasne, dospele, zahadne se usmivala.  Uz jsem videla jak, kdyz budou dohadovat dospeli o tom, co planujeme, bude rici Delayne:  "No, vite, kdyz jsme to probirali se Sierrou..."  Druhy den spadla z kone, protoze kdyz slezla po honu ho pootevrela pobrisek pro jeho pohodli (devce dobre vychovane), ale zapomnela ho znovu dotahnout.  Sedlo se obratilo a ona spadla.  Kun se zastavil a jal se pastvou.  Jeji tatinek (Keith Beil) ji rekl:  "Tak ses neco naucila.  Jsi inteligentni, priste si na to vzpomines, co?  Je daleko k zemi, ze jo?"  Ona mne dosahne asi k pasu a Gus je nadmerne vysoky.  A nam rekl:  "Ten kun je k nezaplaceni!"  Kone dobri s detmi zijou pozehnane zivoty u nas.  Jeden soused vypravel jak jeho maly syn spadl ze sedla a uvazel se v tremenech, tak se tam visel.  Jeho kun, misto aby se splasil a rozmlatil ho, zastavil se a klidne pasl, zatimco kluk celou dobu rval jak tur.  Otcuv kun se tak splasil, ze on ke klukovi nemohl nijak dostat, ani kdyz slezl a snazil se kone vodit, tak mu musel rici:  "Pokud si prejes zachranu, musis prestat konecne rvat."  A nam rekl:  "Tim ten kun odpracoval svou stravu az do smrti."  Maminka vypravi o jeden nas "detsky kun", ktereho vedla ze strmeho kopce s mou malou sestrou.  On chtel chnapnout nejakou dobrotu, nedal si pozor na nohy a spadl prednimi nohami do hluboke diry, ktera tam byla.  Tam jak pololezel, se uplne zamrazil a zustal tak, dokud mamka nesundala dite.  Jak sli dal, vsichni pesky, kulhal, ale cely zajem mel pro sestru, kterou nervozne ocichal a omluvne na ni volal... mel strach, aby sveho clovicka neublizil.

Kdyz jsme byli u Boucherovych, Keith Beil se Jasonovi zeptal mezi telaty: "Tak kdy Rose (mamka moje, ktera zrovna vysvetlila Chidea a Delayne vnitrni anatomie telat) poridite vnoucky?" a Jason ho neodpovidal a divne se na neho dival.  Kdyz jsme byli na oslavu nezavislosti, Jason s nami nebyl, protoze onemocnel ze stresu a dlouhych dnu cejchovani.  Hned se zeptal Keith kde je, co jsme mu udelali (nasi u toho nebyli, zrovna tancili).  Sestra mu odpovidala: "On se tak urazil, ze jsi ho zeptal na ty deti, ze neprisel, protoze se obaval, ze Te tady potka!"  Sylvan nebyla v okruhu sto mil, kdyz se to stalo, netusim u koho to slysela.  Nehorsi je, ze potom, chudak Keith se mi tise ptal: "Vazne?"  Nasi se vratili k Boucherovych, kdyz jsme odjeli sem, a celou historku jsem potom tatinkovi vykladala, kdyz rekl, ze ostatni se po nas zeptali.  On na to:  "To jsem neslysel!  Ze jste me to nemohli rici drive!  Keithovi bych rekl, <<No, je to zle, oni kvuli tomu opustili okres!>>"  Kdyz my ctyri s Bobem a Sylvan sledovali jak mamka si hraje s malymi Boucherovkami, uvazovali jsme, ze bychom museli postupovat podobne, jako kdyz krava dela naroky na cizi telata a docela se nam ta predstava libila.

Letosni oslavy nezavislosti byly pekne.  Mam pocit, ze jsem je dlouho nezucatnila, a jsou takova tradice.  Prvni den je vecer rodeo.  Nebylo slyset a zvirata to vyhrala ve vsech disciplinach a nebyli jsme dostatecne rychli, tak jsme dostali hlad misto hamburger, ale bylo tam moc sousedu a pohoda.  Potom uzavrou hlavni ulici a tanci se v nem.  Stejna kapela jako na nasi svatbe a bylo mi lito, ze Jason se na to necitil.  Potom mistni veterani podavaji snidani, aby vydelali penize na sve aktivity.  Jsou vetsinou moc stari, protoze ti z druhe svetove valky jsou posledni hrdi na to, co delali.  Je jeden mlady, tusim, ze valky v zalivu, myslim je tam asi hlavne, ze tam byli jeho predci a aby to neumiralo, protoze jsou urcite veci, noseni vlajky v pruvodu, obrady na pohrby, ktere maji delat veterani... koneckoncu snidane na oslavy nezavislosti, a kdyz uz to nikdo nebude priznat, co potom?  Pristi den je rano pruvod.  Pak prileti Jensenovi, kteri maji letadilko a do ulice hazi pingpongove micky, stovky, na kazdy je napsane mistni obchod a nejakou drobnou vyhru.  Chtyla jsem jeden a vyhrala dolar od mistnich horkopramenych lazni.  Neni to jak si predstavite s nemocnici a pracovnici a tak, je tam akorad bazen a pokud to nezkrachovaly- kavarna, hotel a benzinka.  Sirokodaleko od toho neni nic. Pak obecni obed v parku, potom cirkev proda ovocne kolace za kus a pak aukce celych kolacu na prospech mistni ambulance (koupil tatinek takovy tvarohovy s tresnemi, musim si to naucit, myslim, ze jsem videla jak na to).  My jsme uz sli, protoze jsme byli vsichni stale unaveni, ale pokracuje se tymovy turnaj v hazeni podkov (ceho si Jason moc pral zucastnit, castecne proto, ze to Bob bere hodne vazne, ale nemuze vyhrat, protoze jeho partneri jsou vetsinou tak opili, ze nevidi na cil, ze by je muze Stonebergovek ukazali jak na to), nejaky golfovy turnaj, hry pro deti a dalsi rodeo.  Pak vecer jsou ohnostroje.  Mne tam chybelo cteni prohlaseni nezavislosti.  Cetla jsem, ze se to pred tremi generacemi bezne delalo.  Budu to navrhnout.  Tchyne moc chtela, abychom byli u nich pro oslavy, ale zustali jsme, protoze prastryc mel prijet (mela jeho vnucka pak ale oslava svatby v blizkem terminu, takze k nam nedostal) a druheho jsme dokoncili cejchovani a byt cely den 3. v aute bychom neprezili.  Je hanebne nemit ocejchovano do oslavy nezavislosti, tak to jsme stihli jen tak tak.

Trisca s Jasonem spadla, smekla celou kotoul.  Bylo po desti, tak hlina byla mekka a trochu kluzka.  Jezdili jsme pohodlnym klusem po rovne miste byvalych poli (cast toho, co bylo treba, kdyz nekdo delal narok na uzemi, bylo obdelavat panenske prerie a pestovat tam obili.  Moji predci vedeli, ze to tam nema smysl a chteli byt ranceri, tak narovnali a obdelavali to nemensi kousek, ktery zakon dovolil a pestovali tam obili minimalni pocet roku, pak to hned vratili k travam.  Dedecek tam sekal seno a dodnes je rovne a nema pelynky a kaktusy.)  Vedla jsem druheho kone za uzdu a byla jsem od nich asi dve sahy rukou.  Videla jsem jak ona predni nohou zakope, jak si druhou nohou nezachyti, jak obou pod ni slouzi s hlavou mezi nimi. Bylo to asi nejstrasidelnejsi okamzik meho zivota, byt tak blizko a tak bezmocna, vedet, ze za okamzik, tam kde sedi Jason, misto, ktere se uz narovna do vertikalu bude pod celou tihou kone a sedlo... ze do vteriny mozna zemre.  Videla jsem to vsechno, ale pamatuji si to jako serie trech fotek.  V druhe fotce, Jason uz krcil na zemi, temer konskou delou od ni a do strany, hlavou k ni, alteticky prikrcen jak zaba, z neho cisil pocit pripravenosti a schopnosti.  Jak se dostal pryc ze trmenu a vyskocil z sve vertikalni misto na koni, netusim.  Zaplavila mi neskutecnou ulevou, ze pri nejhorsim bude nespise jen vazne zranen, kdyz na neho spadne zadnimi nohy a volala jsem na neho at odkutali, protoze jeste spadne.  Ale drive nez jsem kricela, uz kutalil a jeji zadek spadl k zemi tam kde puvodne seskocil.  Nabrala opet spravnou polohu, odesla par kroku a jala se pastvou.  V zivote jsem nic takoveho nevidela (stalo se to jednou sestrou a jednou maminkou, kdyz jeji kun dal nohu do diry pri behu... a lide se divi, proc nemusime velka mesta psounu... a obe byly neprijemne ale netrvale zraneni, ale nikdy jsem to nevidela).  Ocekavala jsem, ze se postavi a rekne:  "Mohl jsem zemrit.  Toho silenstvi uz mam dost, odstehujeme se do mesta."  A na fleku bych souhlasila.  Misto toho rekl: "Mas plne ruce, budu ji chytat sam."  Sel ji chytat, utesil ji, ujistil se, ze se ji nic vazneho nestalo a opet se nasedl.  Dokonce byl ochoten klusat, coz mne uz moc nechtelo.  Za chvili byl schopen zertovat:  "A ani jsem neprisel o klobouk."  "Dobre, ze to bylo tam," jsem ho ukazala, "Kdekoli jinde, bys byl plny kaktusu pri takovych cirkusovych kouskach!" "Asi jsem mel jeste drzet otez, abych neztratil kun..."  "To jen ma smysl pri nevazne nehody.  Kdyz Ti to jde o zivot, vykasli si na kone."  Mam pocit, ze Trisca ho ted ma vice rada.  Premyslim, jestli to neni tim, ze to bylo pro ni strasny zazitek, a kdyz on tam hned byl a tak klidny, ze ona ho vdeci za bezpecni navrat do normalu.  Stalo se neco hrozneho, ale byl tam Jason a pak to bylo dobry, tak urcite na neho se da spolehnout v hroznych situacich.  Nevim proc spadla.  Mozna si nedala pozor a snazila se past pri klusu.  Mozna se uklouzla na blato nebo zabourila se do mekke hliny.  Mozna to bylo jen dlouhe predni kopyty.  Kde jsme byli drive mel dokonale mnostvi kameni... dost, aby nebylo nutne je ostrihat kopyty, ale ne tolik, ze potrebovali podkovy.  Tady nejsou kameny a je nutne je casto "ostrihat nehty."

Pripravila jsem pro Vas deset fotek.  Nevim jestli se mi je podari posilat a budu se snazit jen v pripadech, kdyz mi nekdo o ne rekne.  Mimochodem, prilohy jsou temer nedostupne pro mne.  Tak prosim, drive nez me nekdo posila prilohu, zvazuji, jestli to stoji za dlouho namahu se k tomu dostat.  Jsou pet fotek s botanickym tematem a pet dalsich.  Valna vetsina z nich byla vyrizena behem dokumentaci vody.
Rekla jsem si, ze jsou pro vsechny nejvetsi exotika kaktusy (taky Yuccy, ale zadne se mi nepodarilo vylovit, kde jsme bydleli drive 12 mily na jv od Hinsdale, byly vsude), takze mezi nimi jsem radila nase dva druhy.
1.  Cactaceae, Opuntia polyacantha.  Tento velky, zlute kvetouci kaktus je u nas _velice_ rozsireni.  Clovek si ho tolik nevsimne, ale kdyz kvete, jeho obrovske, prusvitne, chrupavcite kvetni listky sviti huste po slunne prerii jako zlate hvezdy.  To jsem se taky snazila vyfotit, ale neuspesne. Bylo to nadherne jezdit na koni po preriich, kdyz byly sete tyto zarici, jantarove drahokamy a nikdy ten pohled mi neunavil.  Jsou stale videt, ale uz je po puvodni nadhere... tak naschledanou pristi rok.  Maji obrovske bodliny, ale taky vlaskovite, temer neviditelne a hrozne obtizne odstranitelne.  Neco v nich pusobi, ze strasne svedi, kdyz je clovek omylem dostane do kuze, coz pry jejich velikosti a rozsirenosti se stava bezne.  Rostly primo na plac, kde jsme cejchovali u Kormanu, a nekolik jsem dostala do kuzi.  U mne je to horsi, protoze jsem nenasla zatim sve jezdecke boty a nosim stary par, mozna dedeckuv.  Jsou pohodlne, ale maji obrovske diry, ktere kaktusy najdou s oblibou.  Da se jist stonky i ovoce, ktere jsou pry chutne.  Jeste jsem to nezkusila, ale letos si na to chystam.  Musim vymyslet dobry zpusob odstraneni bodlin, ktere jsou taky na ovoce.  Ohledne stonku mohu referovat, ze chutnaji jako hnusne slizke okurky a potom clovek v krku nesnesitelne svedi od bodlin, o kterych si myslel, ze je odstranil.  Musel bych byt hodne hladova, zizniva a/nebo znudena, abych se k nich vratila.  V knize me prababicky pise, ze protoze nemeli vodu, donesli ji ze spinavych jarni kaluzi a slysela, ze kdyz do sudu da kaktus, vycisti to vodu.  Skutecne to fungovala, ale cira voda byla plna neviditelnych bodlin a zpusobila hrozne trpeni.  Travu z fotky nepoznam jiste... Koeleria?  Fotka porizena vecer po cejchovani.
2.  Cactaceae, Coryphantha (Mamillaria) vivipara.  Tento drobny, baculaty, nizky kaktusek s prilehlymi bodlinami a purpurove kvety se u nas vyskytuje tu a tam.  Ta barva je neskutecne jasna a libezna.  Kvete trochu drive nez Opuntia.  Tato je jedna z mych prvnich fotek kytek a vubec se mi to nelibi.  Poridila jsem trochu lepsi, ktera, k memu velkemu smutku, do Missouly se nedostala.  Ovoce je pry jedla, ale nechutna.  Zato nema bodliny.  Kde jsme bydleli drive, rostla v travniku pod snurou na pradlo, coz bylo nestesti, ale jinak clovek na ni normalne neslapne a i kdyz jo, neprojde mu boty.  Stribrne jsou videt napravo Antennaria a mene vyrazne v pozadi lisejniky.  Porizena behem dokumentaci vody.
3.  Rosaceae, Rosa arkansana.  Drobna ruzka, ktera roste hojne ale roztrousena (je ji moc, ale nezdruzi se do hustych porostu) po vysoke suche prerie a na suche jily.  Klidne a casto roste nize nez 4 cm... par listu a obrovsky kvet.  Tato dvoubarevna varianta je vzacna, vyskytuje se cela skala ruzovych variant.  Jason ma z nich radost, protoze ma moc rad ruzi a obaval se, ze by je uz nikdy nevidel, ale na jare bydlime v ruzovem sadu, staci se dostat na zemi, aby je clovek videl.  Porizena behem dokumentaci vody.
4.  Poaceae, Chlorideae, Bouteloua gracilis.  Alespon jedna travicka. Mame celou radu nadhernych a exotickych.  Tato je velice nizka travka. Muze byt znakem silneho tlaku (na fotce roste ve zvireci cesticce) ale bezesporu ma svoje misto.  Clovek ma hlidat, aby nebyla vsude, ale je jedna ze stavebnych kamenu prerii.  Je jedna z malo C4 trav (ktere nejvice rostou v teplych letnich obdobich ne v chladnejsich jarnich a podzimnich) tady a jedina siroce rozsirena C4.  Je po ni obrovskou poptavku pro reklamacni projekty... je puvodni, viceleti, vydrzi spatne podminky, ale je tak drouboucka, ze sber obilek je temer vylouceno.  Na fotce je taky videt Opuntia a stribrny, krovity pelynek, Artemisia, tusim tridentata. Porizena behem honu dobytka po cejchovani.
5.  Pata botanicka fotka je jen takova pekne zatisi, ktere jsem si vsimla pri dokumentaci vody.  Je to na suchem, jilovitem vrchu, mistni rozvodi. Libily se mi ty kameny do hromady s Opuntia a Artemisia.  Ta nalevo is pravdepodobne Artemisia tridentata, ale uprostred je mozna Artemisia cana. Roztrousena trava v popredi je asi Elymus (Agropyron) smithii a velka, cervena dozadu je Andropogon ci co (dalsi C4, ale roste jen na urcitych mistech, i kdyz tam hojne).  Jsou taky videt hojne ruze.
6.  Vybrala jsem snimek od nas z cejchovani.  Je videt nase ohrady ze 60. letech.  Jsou postavene ze zeleznicnich prazci (temer jiste koupeni), vrbove pruty a ostnate draty.  Je to cele na spadnuti.  Dat tam byk je nutit se vymyslet na honem nejakou rychlou zaplatu.  Ale sveho casu, to byla velmi dobra ohrada.  Je mnohem levnejsi nez jine typy (potoky jsou plne vrb) a mlade vrbove pruty ohnou a priskoci zpatky kdyz do nich narazi rozdivocele zvire, kdyz pevna ohrada by se zlomila.  Tyto akorad rozpadaji na prach, coz je mene zadouci varianta.  Musime to postavit cele znovu, zatim nemame vymyslene jak.  Pristi rok?  Popristi?  Brzo.  Jason ma v ruce vidlici a ceka na dalsiho telete.  Zrovna taha Sance, takze Trisca ma dovolenou.  Stoji a sleduje se zajmem co Jason dela.  Takhle ho sledovala temer cely den a strasne legracne to pusobilo.  Nosi jeho sedlo.  Tatinek to koupil od souseda, ktery, tusim, potreboval penize, aby si mohl pustit do prace pro sebe ve zpracovani kuze.  V oslavech nezavislosti, zucastnil pruvodu ("Bezjmenna prodejna kozenych veci") a dodal nam nove oteze, tak asi se mu to dari.  Pak to tatinek chtel darovat Jasonovi, a mamka kroutila hlavou, protoze nekomu darovat nevyzkousene sedlo je jako darovat nevyzkousene rifle ale vetsinou mnohem drazsi a nedaji se vratit.  A bala se, ze by to Jasonovi nesedlo, ale citil by se nuceny trapit, vzhledem k tomu, ze je to drahy dar od tchana.  Ale vypada, ze mu to sedi, az mozna na problem s jednim trmenim (ne u chodidla ale u nohy, mozna mam nespravne slovo).  Je v podstate nove, ale nejaky mlady kun si na to velice viditelne priostril zuby... skoda.
7.  Jedna z fotek je z vysokeho, jiloviteho kopce na svni cast uzemi.  Je to na stejne rozvodi jako je zatisi, trochu na jih od toho mista.  Tyto hole kopce se bezne vyskytujou v okoli.  Jsou temer cisty jil a velmi slane (jsou videt bila mista).  Maji velmi strme boky, dalsi, nizsi, je videt uprostred snimku.  Nic na ne nerostou, ale nekdy ty nizsi a mene strme se samovolne projdou zajimavou sukcesi a casem se pokryvaji travami. Proc se toto zacne dit neni mi uplne jasne.  Jsou taci, kteri tvrdi, ze jejich holost zpusobi kravy, ale nevim dost dobre proc.  Pochopitelne tam temer nikdy nelezou.  Proc ostatne by to delaly?  Obcas tam lezou lovci (nasli jsme tam tri prazdne naboje a uklideli) a kdyz jsou presne podminky, muze to fungovat jako bazina a jsou tam chyceni, ale jinak se mi zda, ze to zije svuj vlastni suche, slane zivot.  Kdyz okolni vegetace uzna pudni podminky za vhodne, kolonizuje, jinak ne.  Uprostred je nas cerny kojotek, Novy.  Az bude hodna a poslusna, nebude mit obojek, ale zatim se ji to nedari.  Nalevo od druheho kopce v dali je ohrada... mame jich dve, tyto pracovni tady a na predchozim snimce, kde se dela hlavni prace s dobytkem a druhou u domu, kde se osedlaji kone, podoji kravy, atp. Nalevo od toho jsou videt dve stromove vrby.  Jsou u vodniho nadrze, prvni, ktery se u nas postavil.  Postavil to pradedecek, aby prababicka mohla mit zahradu, kdyz byl dedeckovi asi kolem deset let.  Tyto veci jsou vsechny v slunem pasmu mezi stinem od mraku v popredi a stinnem mistem, kde zvednou kopce na druhe strane potoku v dali.  Uplne nalevo, na pokraj slunne pasmo a kopce v dali, vidi clovek tmave hrboly.  Ty jsou kopy sena a hned za nimi, neviditelne v potoku, je dum.  Vsechno co je videt je v podstate nas ranc.  Ma to neco malo pres 20,000 akru, coz jsem vypocitala jako 8,000 hektaru, zhruba 6 mil na kazde strane.  Fotka zhruba 2 1/2 mil od severni hranice a zhruba 2 od vychodni a smeruje jz.  To umisteni mam z hlavy a je mozna mylne, ale ne o moc.  Toto je pastvina, kde zemrela Cinders.  Druha zacina u cesty, ktera tahne vedle ohrady a nadrze sever/jih a treti, vychod zapad je hned tuto stranu od nadrze/rybnik bez ryb.  Porizena behem dokumentaci vody.
8.  Tady je jeden nas potok, slavny Timber Creek.  Je behem tech tydnu co tekl, takze voda je videt v dolnim pravem rohu.  Vsude stribrite leskne pelynek, tusim Artemisia cana.  Jason je na prave strane.  Musel potok preskocit, aby meril GPSkou umisteni tunku oproti mne, a neni to snadno znovu prejit.  Uprostred vzadu jsou videt nejspis vrsky topolu.  Jinak tam rostou kerovite vrby.  Domnivam si, ze ty stromovy nekdo vsadil, protoze nikde jinde nejsou.  Navrch se zajmem ho sleduji kravy.  Tady je videt to co jsem rekla, ze prerie vypada mnohem rovnejsi, nez je.  Timber Creek tece ze severu na jih a toto misto je v podstate na pravem okraji uprostred slunneho pasma na predchozi fotce (ve skutecnosti je malinko vice na sever, ale je videt, ze Timber Creek vypada obdobne po sve delce). Tahne uprostred slunneho pasma az tam, kde zvednou kopce a dal, ale neni vubec videt.
9.  Je taky portret Rietty v dome na sve oblibene miste za kreslem u tatinkovy sbirky muziky (za temi dvirkami bydli pes, co na deskach toci, jinak on ma hodne kazet a nekolik malo 8-track, ma nekolik malo CDcek ale krome pocitace, nema na cem je hrat.  Sveho casu pro sousedy prevadel jejich stary 8-track na kazety, protoze byl jediny siroko daleko co mel jak je hrat na neco co si tak trochu sam dal do hromady ze starych stroji).  Cely den ona tam spi, pak si zvedne a jde do sveho pelysku spat... pokud ji plany nekrizi Novy.  Porizena behem vyzkouseni fotaku.
10.  Posledne, dum.  Tady jsme ve Square Creek, zhruba kde jsou videt ty topoly vyusti do Timber Creek.  Zluta stavba nalevo je prababiccin dum z Glasgow.  Plechova stavba nalevo a blize je kde se schovaji sedla a tak. Zadni stena byvala z ohromnych naruci vrbovych prut (jeste nejblizsi polovina je a je trochu videt).  Druhou polovinu (cerna) jsme prestaveli. Uz do neho dostane voda jen spodem, coz je pro sedla mnohem lepsi.  To dlouhe drevo uprostred jsou dvere do staje, a ruzovo/zlute pole uprostred je jeho strecha... Bromus tectorum.  Roste na cele uzemi pouze tam, na strechu kurniku, a pamatuji si ho na strechu puvodniho domu.  Podle mne, museli ho set, mozna omylem.  Ta obdobna strecha za tim, coz neni videt protoze je propadla, je kurnik.  Za tim jsou vozy pro dobytek.  Bily byl dedeckuv, modry je nas.  Za nimi temer neni videt dedeckuv bily pickup. Bezi na diesel.  Je silnejsi kdyz taha velky naklad krav a jede dele na stejne mnozstvi paliva, ale diesel je znacne drazsi.  Vedle neho je opotrebovane kamion s chlazeni (na brambory).  Koupili ho nasi, kdyz museli stehovat, protoze tim natahli vsechny sve veci, mohli je uskladnit, nez meli misto uvnitr, a nedostanou se tam mysi.  Ted ma vsechny nas majetek.  Casem to bude na krmivo a bude stat jinde.  Bily vzadu je nas sheepwagon se solarnim panelem (na levo) vedle okna.  Zlute a sede je dum. Malinko videt je hnedy gauc na hvezdy pred nim.  Na kopci je prijmac telefon a solarni panel pro nej.  Pred domem za plotem pod celtou je lednicka od Albusu.  Modry traktor mame vypujceny od stryce.  Proda ted traktory (John Deere, jsou zelene) a nekdo to vymenil za noveho (pak plati mene a prodavac proda toho jeho) a samozrejme modry traktor na velky plac zelenych traktoru pusobi spatne... tak nam ho pujcila nez to proda.  Kdyz je hluboky snih, je jediny zpusob jak se dostat ven z rance.  Taky se pouziva pri premisteni seno a zarizeni na chyceni dospele kravy (mame jen jeden a pri rozeni telat je potreba u domu a pri cejchovani na kopci). Vedle traktoru je nas pickup (modry a spinavy, Dusty) a vedle toho nase auta, bile a hnede.  Jsou Cadilacy z 80. letech, ale hnede je mozna ze 70. Mivali jsme mala auta, ale nezpevnena cesta lehke auto naprosto rozmlati, a tech 50 mil udelaji sve.  Jason se stale snazi vymyslet jak ziskat male ekonomicke auto, ktere bude mit velka kola a pera a vahu velkeho auta, aby se to prezilo.  Bile auto (Snowball) je '89 a velmi pohodlne, pouziva se, kdyz nekdo nekam daleko jezdi (treba do Missouly nebo za babickou do Kanady), kdyz vetsina cesty je po asfaltu.  Hnede (Cedar) je pomalu se rozpadajici diky nezpevnenym cestam (uz ma kleste misto packu na prerizovani a tak) a pouziva se cestou do Glasgow, Saco, Hinsdale ci Malta, kdyz zvladne planovany naklad.  Malo viditelny hrbek hned pod strmym svahem za tu zluto/zelena kopa nepotrebnych veci je hrob Ashley, nase dojna krava.

Kdyz jsem psala, Jason hral na kytaru a zpival "Tri cuniky".  Casto si spolu sednem po praci a zazpivame pisni, ktere nejakou peknou chvili silne pripominaji... "Stary pan", "Karlin", "Helpa", "Dokud se zpiva", "Moonlight Shadow".  Mejte se krasne, jsme v myslenkach u Vas,
Sara




Date: Sat, 14 May 2005 15:50:50 -0600 (MDT)

Zdravim vsem,

zvolim mirne hromadni styl, protoze je velice malo casu a hodne co rict. Mam stale velice malo adres po stehovanim, tak opet poprosim o preposilanim dalsim znamym, o ktere si myslite, ze by meli zajem.  Mam ted jen pul tydne stihat vsechno, co vyzaduje elektrinu a internet.  Jeste do toho jsou povinnosti z navstevy u rodice choti.  Zjistili skrze nas, ze velice radi hrajou spolecenske hry ve ctyrech.  Videli sveho jedineho ditete vice nez par dny v roce (minulou dobu ani to ne) naposled kolem 1993, takze ho chteji uzit.  Jsou sikovni a prijemni soupere, ale to hrani a povidani bere _hodne_ casu.

Navrhla jsem nasim, ze bych je delala pomocnika za ubytovani a stravu pro svoji rodinu do libovolne velikosti a zdravotni pojisteni nad, tusim, 50.000 Kc rocne (levne veci mame platit sami).  Nebyla bych proti nejake osaceni, ale bez toho se da obejit.  Pracovni doba je 6.30 az 21.00 zhruba, sedm dny v tydnu, ale s dovolenymi (napriklad ted, mozna posledni vikend v kvetnu a tyden v cervenci). Jeste nerozhodli jestli to prijmou nebo ne.  Jason by se snazil ziskat praci nadalku.  To vyzaduje proud a internet, coz znamena instalaci zarizeni pro solarni ci vetrni elektrinu, satelit, atd.  Tyto veci jsou v planu, ale praci je tolik, ze cas zbyde jen na ty nejdulezitejsi veci a elektrina zdaleka neni potreba.  Jason ted vyhleda informaci o notebook na baterii.

Po celem zivotu v pronajmu, nasi jsou ted na rodinne usedlosti kde loni v lednu zemrel dedecek.  Bylo mu, tusim, 82, coz znamena, ze vsechno se musi predelat, jen co sily staci.  Je nutne zlikidovat vsechno co se opravit neda a rychle opravit zbytek, drive nez se dostane do prvni kategorie... voda, strechy, sklepy, zdi, podlahy, ploty, v dome a vsech hospodarskych budovach.  Mezi tim je skutecna prace a duvod toho vseho, chov dobytka.

Byli jsme u nasich 3 tydny.  Puvodne jsme slibili "2 tydny u Holtu, 4 tydny u Stonebergu, a 2 tydny u Holtu", abychom bez stresu a slibu to prohledli u nas a zjistili jestli se nam to tam libi, jak moc potrebuji pomoc, a jestli nas vyvedou k silenstvi, abych rozhodla jestli je nabidnu pomoc nebo ne.  Ale nasi maji pristi tyden cechovani, takze jsme spechali sem, abychom splnili sliby a dokazali byt tam zpatky, kdyz jsme nejvice potreba.

Mamka je rada, ze prijdeme o cechovani a veri, ze kdyz nas bude ctyri, nebudeme muset poprosit pomoc od sousedu.  Pokud to zvladneme a nezklameme, mozna si nas nechaji jako pomocniky.  Jsem trochu nervozni, protoze mamka nechce pouzivat zarizeni na chyceni.  Ona jako jedina umi chytat larietem, takze pokud ona bude drzet, zbytek musime delat my. Cechovat, znacit usi a dat injekci umim, ale vykastrovat ne.  Mozna se to bude chtit ucit tatinek, ale pokud ne, to pripadne mne.  Ale videla jsem to mnohokrat, tak verim, ze to zvladnu.  Pri trose stesti, nebudu ani nic zabit chybami pri uceni.  Jason, chudak, se nejspis dostane do ruky injekcni strikacku.  Dlouho jsem to delala nerada, protoze dlouho mne to dobre neslo.  Je to prvni prace poverene detem, protoze je nejmene co zkazit.  Ale nezkuseny clovek ma problemy dostat injekci na spravnem miste, nezdrzovat, nezmarnit drahou injekcni latku, a muze i ublizit sebe, tele nebo ostatni.

Nez jsme prisli, nasi vyvrtali novou studnu.  Je pres 300 m hluboka (pres 1000 stop), voda podle slanosti se neoznaci ani jako pitna ani jako sladka.  Tak asi nebude nejlepsi pro zahradu.  Ale urcite se pit bude mozna, bud se nejak filtrovat, nebo pri nejhorsim, michat se sladkou. Kazdopadne, je to mnohem lepsi nez drivejsi voda.  1) Kone a kravy nejsou z toho nemocne, 2) da se s tim varit, 3) neni toxicke, 4) je prijemne koupat se a myt veci v tom a 5) jsou pote cistsi nez predtim.  Voda byla velky problem, protoze nasi to museli dovazet minimalne 76 km.  Meli dva 20-litrove kanistry, ale i tak, nebylo to snadne.

Jsou tam telefony.  V dome je takovy nemobilni mobil.  Ma antenu na signal na kopci nad domem, ale z anteny vede drat a uvnitr domu, je to jako normalni pevna linka.  Nevim jak to resi proud.  Plati se mobilni spolecnosti.  Ukazalo se, ze kdyz jsem obhajila, nasi se skutecne snazili zavolat, ale mobilni spolecnost nedovolila mezinarodni hovory.  Ja bych je zavolala, ale nedali me cislo a nebyla jsem si jista, jestli nejake maji, protoze jsem vedela, ze draty tam nevedou.  Pro vaznejsi pripady je v aute dalsi telefon.  Ma draty vsude. Jeden pripoji na motor, aby ziskal proud, jeden vede k antene na magneticke podstavce.  Clovek otevre okno a postavi antenu na strese.  Vypada to jako muzejni kus (ale znacne skladnejsi nez obrovska, drevena bedna, ktera obsadila cele jedne sedadlo a byla sveho casu jediny telefon, ktery dedecek vlastnil), ale funguje to dobre a nejspise to tatinkovi zachranil zivot.  Stalo se mu takova fyzikalni jev, ktera vyzadala naprosto presne podminky teploty, atd., vec, co se stane jednou za sto let.  Jason se moudre kyval, kdyz to vysvetlil a chapal jak to fyzicky stalo, ja si to nedovedu predstavit a musim to jen licit jak to tatinek popisoval a Jason vysvetlil.  Nekdo jel po ceste po desti (jsou hlinene) a nechal hluboke stopy, ktere trvde zmrzli.  Diky presne vlasnosti pudy, hloubky a sirky stopy, teploty, tvrdosti mrazu a tak, kdyz tatinek tam najel, prudce vymenilo vsechnu jeho energii dopredu v energii nahoru.  Auto vymrstilo do vzduchu a prevratilo.  Mel mnohokrat stesti. Nejel prilis rychle, nic se mu nestalo, neztratil vedomi, a auto bylo schopno jeste napajet telefon. Auto bylo nasrot a nemohlo slouzit jako pristresi.  Tatinek mel u sebe pridavne teple obleceni a nejake cokoladu, ale nemohl si dovolit cekat na mraz ty par dny nez nekdo jiny tu cestu pouzival.  Zavolal pomoc a prijeli za ctyri hodiny. Proste klikar. Stacilo by trochu zatukat do hlavy, nemuselo by se mu stat vubec nic a zmrzl by drive nez by se mohl probrat.

Je tam nadherne ticho.  Nerve proud, draty, pocitac, lednicka.  Jsou slyset zaby a ptaky a ty dulezite vzdalene zvuky kopyt, krav, koni, kojotu a obcas motoru, ktere musi clovek sledovat, aby vedel co se deje.  Jsou nekonecna pole hvezd.  Tatinek postavil pred domem stary gauc a kdyz je cas (coz vetsinou neni), tam se nadherne hovi se psy a kockami a sleduje oblohu.

Den nez jsme prijeli, byla snehova boure s destem.  Nasi ztratili jen asi tri telaty, ale druhe nejblizsi sousede ztratili alespon 13.  To je okolo dvacetinu celorocnimu prijmu rodiny ctyr lidi.  Dela mi to trochu spatne na to premyslet. Jsou strasne fajn lide.  Kdyz to mamka vykladala, myslim tchyni, tchyne rekla neco o "nastesti", ze nasi dopadli lepe a mamka rekla, "Ja to jako stesti nevidim.  Mam je rada, a nerada bych o dobrych sousedu prisla."  Ale nebude to prvni nestesti co prezili, tak snad i toto rozchodi.  Je takove mistni rceni, cim se da najevo nekdo, ktery prozil nejake nestesti, ze se nelituje a nevyzaduje ani od ostatnich, aby ho litovali, "Jen ti, jiz je maji, mohou je ztratit."

Kdyz jsme prijeli, byly cesty temer suche a prvni tyden byl docela teply. Dosahlo az 27 stupnu C, ale dalsi den teplota dosahovala jen 0.  Posledni dva tydny byly docela studene, zmrzelo a snezilo, ale ne tolik, ze byly zase problemy s telaty.  Na nejstudenejsi den, teplota dosahla pouze -8. Letos prvni dva tydny ledna byly druhy nebo treti (nepamatuji si ktere) nejteplejsi lednove tydny v dejinach a druhy dva byly druhy nebo treti nejstudenejsi.  Zmena se nastala behem 24 hodin.  Prvni den byly teploty 4 a druhy den -40.  Zni to mnohem dobrodruzneji v Farenheitu, protoze -40 se porad rovna -40, ale +4 se rovna +40.

Je to zvlastni byt tak blizko sve osobni historie.  Je pastvina s jalovicemi, ktere cekaji prvni telata, ktere se musi projit na koni kazde ctyri hodiny, aby se zjistilo, ze nenaskytly zadne problemy.  Je to na ceste mezi usedlostmi me prababicky a praprababicky a obsahuje zahradu me babicky.  Vzdy premyslim kolikrat moji predci projeli taky na koni stejne uzemi, kazdy krok.  Dava me silny pocit, ze jsem skutecny clovek, ze zivot ma opravdu smysl a smeruje nekam od minulosti do budoucnoti.  Jedna z budov, ktera ceka az bude cas to zlikvidovat je metsky dum me prababicky s rodinou, ktery se nechal prevezt dedecek a pouzival jako skladiste naradi, atp. (je znacne vetsi nez dum, ve kterem se bydli).  Kdykoli tam prochazim, abych krmila kocku nebo hledala kladivo, uvedomim, ze to byl jeji dum, ze pouzivala stejne dvere a podlahy a hledam v tom stopy domu, ktery byval, bez vsech tech sroubovaku a hrebiku a retezu a prken a zelez na cechovani.

Ranc se sklada z usedlosti z doby osidleni.  Vlada darovala kazdemu jednou za zivot moznost ziskat urcite mnozstvi pudy (puvodne 160 akru, na konec to dotahli az na 640), pokud tam prezil 15 let, dokazal nemozne (zavlazovani pousti, pestovani lesu v prerii, nebo pestovani obili kde to neslo), a nevadil mu, ze ani 640 neni dost, aby clovek na prerii prezil (prepocitali to podle znacne bohatsi lesy na vychod).  Kdyz prijela prababicka, pradedecek uz predtim nedokazal nemozne a prisel o sve moznost nekde na sever od nas.  Prababicka svoji moznost jeste mela a postavila dum tam kde dnes zijou rodice.  Pak pozvala svoji matku a mozna slabomyslneho bratra (dvojce? prisel o bystre rozumu na dusledky detske nemoci a nakonec utekl pecovatele a zmrzel v zime), aby usadili v blizkosti (vyhledam stare dokumenty v soudni budove kde jsou uchovane, a o usedlosti praprastryci mam pouze rodinne legendy zatim, zadne dukazy). Pak vlada rozhodla, ze ji nebavi jak vsichni zemrou hlady, a tem co zbyli dali dostatek pudy kolem jeji usedlosti, aby prezili, "My si to nechame, nebude to Vase (jsme strasne hodni, tim nemusite platit dane), ale my Vam to nevememe."  To co bylo kazdemu prideleni se oplotilo a od te doby se bere jako celek.  Prababicka vlade neverila, tak ziskala jak to jen slo usedlosti od tech, co to nezvladli, pak je vymenila s vladou za pudu uvnitr jeji oploceni. Nakonec, ziskala asi tak 6x to co si puvodne dostala, ale nase/nenase zbytek je stale vetsi o 2x nebo vice.  Kdyby toho bylo cely danitelne, puda by ty dane nejspise nezaplatila, ale dokud to neni danitelne (a uz nedaruji, neprodaji, a nevymeni) musime se vzdy bat, ze vladu sve sliby nedodrzuje.  Ted, aby ranc platil sve dane, musi vynest telata na podzim alespon $.80 na libr, coz si pamatuji jako cena, ale ted jsou okolo $1.20, coz znamena, ze zbyde na velke opravy, jidlo, osaceni a obdobne zbytecnostmi a zivot je krasny.  Ranc patri mamince, stryci a tete (taky babicce, ale prisla o rozum a schopnost se vyjadrit a nedostala cast dedeckovu petinu).  Tak tatinek rad stezuje, ze sel do duchodu z pekne prace v suchu pro statu a ted macha jako sroub ve vsech pocasich bez mzdy na ranci, ktere mu v nejmensim nepatri a mamka by mu mohla kdykoli dat padak a posilat po vode.  Je tak videt jak mu to bavi (a prospiva), ze nikdo ho nelituje, ani trochu.

Blizko domu jsou dva oplocena mista.  Nejsou pastviny, protoze nejsou prisevana, hnojena, secena, obdelana, zavlazovana ci pesticidovana, ale jsou dostatecne male, aby clovek mel pri ruce kone, kteri zrovna pracuji, a jalovici.  Je mozne je do pul hodiny na koni najit.  Jinak, kdyz clovek stoji uprostred, temer vsechno co vidi do kazdeho horizontu je soucast rance a uvnitr hranicni oploceni.  Tam na prerii rodi dospele kravy.  Je to mnohem zdravejsi na ciste cerstve trave, suche lonske trave a hline, vsechno dezinfikovano sluncem nez v blate a fekalii, utesnene u sebe pod strechou bez cerstve stravy. Dospele kravy se projdou kazdy den nebo obden na koni, aby se zjistilo pripadne problemy.  Trva to dve az tri hodiny.  Za tu dobu se projde pouze cast uzemi, takze pristi den se voli trochu jinou trasu a jine kravy.  Tam se taky volne pobihaji kone, kteri zrovna maji dovolenou.

Je zajimave projit stare dokumenty, ty ze soudni budovy a ty z podkrovi, videt ty podpisy praprababicky, prababicky, dedecka, babicky a videt v tom vsechny ty drobne detaily, ty zivoty a dny, ty boje, ktere vedou kazda generace s pocasim, nahodou a vladou.

Uz zlikvidovali jsme podzemlianku pro pomocnika a garaz.  Puvodni dum to vzalo za sve v 80. letech a zbyde kurnik (taky zabudovany v kopci).  Tyto budovy vsechny postavil pradedecek a slabomyslny praprastryc.  Je mi to lito, ze nesly zachranit.  Kurnik je krasny, ale nemuzeme to nechat jako minove pole, az nekdo nesikovne slapne.  (Treba mamka.  "Prosim te, mami, nechod tam."  "Ale!  Mate uz v ruce krumpace, urcite me dokazete vytahnout, kdyby neco!"  Ale je zajimave je rozebirat, videt co tam zustalo po nich, videt co pouzivali za drevo a za hrebiky, kdyz je nemohli koupit, a citit spojeni s temi, kteri byli drive. Zbyde pouze staj z jejich staveb.  Ten je taky v kopci a mozna prezil, protoze ho staveli z prazci (mozna ukradene) a ne ty nadherne, obrovske topolove kmeny, ktere rozpadly za 70 let.

S Jasonem bydlime v maringotce, ktere je moderne udelane podle vzoru vozeku, ve kterych bydleli pastevci ovci.  To znamena, ze ma zprezeni pro auto ne kone, ze ma plechovou strechu ne z olejovane latky, a ze ma solarni panelicek a jediny funkcni elektricka svetla do okruhu desitky kilometru.  Topeni je pomerne vykona kamnicka, ke ktere se nesikovne priklada zhora a neobejde se bez coudu. Je asi polovina az tretina velikosti pokoj na vysokoskolske koleje.  Casem se uvidi, jestli se da poridit neco s zachodem a vice mista na knihy.  Prodavacka si mysli, ze panel by mozna mohl napajet baterii na Jasonuv planovany notebook.

Snazime se ziskat vlastni cech.  Mivali jsme, ale musi se kazdy deset let obnovit (a stoji 100 USD).  Oni totiz neustale vymysli nova pravidla pro cechy, ale pokud clovek nejaky ma, muze si ho nechat na veky veku, pokud ho nezapomene v cas obnovit.  Ale kdyz zapomene, ty ktere nevyhovuji pravidla jsou vyrazene. V roce 2001, kdyz jsem dokoncila magisterske studium, oznameni o obnoveni se ztratila v poste, a prisli jsme o svuj. Snazila jsem vsechno co mne napadlo, jak to obejit, ale je to ztraceny boj.  Takze, musime posilat tri navrhy, ktere by snad mohly vyhovet pravidlum a pritom byt skladne, rychle, prakticke a nesmazit celou kravu. Oni pak odpovi, ze v zadnem pripade (snad vrati penize) a hru se opakuje, dokud se dobre nevyspi, nevyhrajou loterii a Mars neni ve spravnem aspektu.  Pak nam to odkyvnou a nemohou nam ho vzit at si vymysli co vymysli dokud zaplatime vcas v 2011 a 2021 a 2031...  Jasonovi se zamlouva letajici H.  Ja mam rada 7, L, Y a V, protoze jsou jedoduche a prakticke. Cechy delaji problemy kdyz jsou kruhy (napr. 0, A, R, 9, Q) a kdyz jsou rohy, obzvlast rohy, kde potkaji tri nebo vice car (napr. E, K, 4, X).

Moje kobyla (Willow-Vrbka) se stacila sikovne a osklive zranit nez jsem prisla, tak jsem musela trochu stridat s jinym konem (Chance.)  Ted se da na ni jezdit pouze bez sedla nebo s podivnym zarizenim, ktere kvuli tomu poridila mamka. Pusobi to silne neseriozni.  Je to takova fialova placicka z umele hmoty a hlavne, nepusobi to duveryhodne, kdyz si na to clovek sedne.  Ale kvuli ni se to musim naucit pouzivat.  Kdyz jsem se vratila po tak dlouhe dobe a pak osedlala jineho kone, malem ji to zlomilo srdce.  Neslo se na to podivat.  Je vudci kobyla a nechala dvourocni hribe, aby s ni rozdelila oves.  To je jako kdyz kralovna se necha libit, kdyz je zebrak pred ni ve fronte.  Bylo na ni videt, ze ji zivot nebavi a nezajima, nema chut na sve privelegie, jidlo, nic. Kdyz jsem ji pak vzala s placickou, byla stestim bez sebe, ale vyjadruje to tak, ze clovek by _tak_ rad mel spolehlive sedlo!  Rano ve dne me svatby, sly jsme spolu bez sedla pro kytku a bylo ji tak dobre, ze zacala se vyhazovat, kdyz jsem mela ruce plne nuzky a kvetiny.  Potvora!  Ale kdyz ji bylo dve, mne na vyjizdce strasne podivnou nahodou prastil vitr do oka otezem a zlomil kontakni cocku.  Nebylo jak ty strepiny z oka dostat, tak jsem se zavrenyma ocima musela jezdit domu.  Tenkrat jsem ji rekla, ze kdyz bude tropit hlouposti me to mozna stoji oko a poprve (a mozna naposled) sla pomalu a klidne a ani se ne zakopla.

Jasona dostala na starosti klidna, hodna a prekrasna mlada hneda kobyla (Trisca).  Jeden den se docela hadali, ale zjistila, ze on je znacne vice trvdohlavy nez ona, tak ted celkem posloucha.  Musela jsem se strasne smat, kdyz se dostali na neprijemnem svahu a zaslechla jsem jak povida, "Trisca!  Mne nevadi, kdyz se ptas: <<A ted jako co?>>, ale nechci slyset: <<A ted jako co, pitomce?>>"  On ji zpiva cestou domu a myslim si, ze se ji to libi.  Je prirozeny talent s konmi, takze pokud ho nepotka nestesti ted na zacatku a vycvici spravne svaly, aby mu prestala bolet kolena, myslim, ze mu to zacne dobre jit a bavit.  I ted docela pomaha, ale nevidi to.  Vidi, ze je porad vzadu a ma problemy na svazich a ze vsechno probiha klidne a jako by nic nedelal, a nevidi, ze kdyby chybel jako dalsi jezdec, vsechno by slo hure. Kravy ho vidi a ani nic nezkusi a on nevidi to co by zkusily, kdyby ho tam nevidely.

Prisly jednou na navstevu (ohlasena vecer predem) dve rodiny.  Rekli vsechny ty stejne veci, "Jak to tady vydrzite?  Ja bych se zblaznil.  Co delate pro zabavu?"  Jinak se s nimi dobre povidalo a byla prijemna navsteva.  Prinesli obed, coz bylo od nich velice ohleduplne.  Neni zadne problem komukoli dat obed, ale vzhledem ke vzdalenosti, vsechno se musi trochu dopredu naplanovat a vecer predem bylo hodne narychlo vycarovat dalsi ctyri porce neceho.  Ale vsechno bylo tak zabalene, ze bylo asi stejne mnozstvi umele hmoty jako jidla. Prislo mi zvlastni, protoze jakekoli prirozene nebo organicke odpady nejsou pro nas problem, ale umela hmota vyzaduje cas od drahe a vzacne a kratke cesty do mesta.  Vsechno se snazi nakoupit a planovat, aby umeleho odpadu bylo co nejmene.  Tak me prislo divne, ze pro ne to bylo samozrejmost, vubec je nedoslo jaka zatez je odpad.

Listina usmrceni stoji zatim: Nas-0, Kojoti-3, ale to se casem srovna. To muze byt az 7, kdyz se pocita kocku, kterou nam na verejich ukousli a ty 3 kravy. Kravy jsou geneticky vyselektovane, aby velice efektivne premenily vlastni telo a travu skrze mleko na hovezi.  Kdyz prijdou o novorozene tele, metabolicky to nezvladaji.  Priberou a nebudou pristi rok nejspise schopne kvalitni tele, jestli vubec nejake a proto se porazi. (Toto se taky v mensi mire stane u divokych zver a proto jsem vzdy rada, kdyz se mi podari vylovit lanku bez kolouska.  Maji nejlepsi maso diky vyssi obsahu tuku a pravdepodobne jsou pouze zatez na stado a nebudou prospivat budoucnosti.)  Nasi kojoti zatim nezautoci na zivych telat, co je celkem prijemna vec.  Nejvice je chutnaji zazivu, takze je zerou zezadu behem nekolik dnu a telatka tim docela trpi.  Pouzivaji finty, napriklad, nutit kravu, aby novorozenatkem aktivne branila.  Protoze ona nepostoji, ono nedostane prvni dousek mleka, oslabne a zemre.  Kojot se vrati, az prestane branit telo.  Je jich ted hodne, takze nebezpecne snizi stavy divokych zver a berou vice telat, nez jsme je ochotni dat.  Kdyz se budou stavy snizit, budou plasi, prestanou trapit kravu, kdyz se objevi jezdci a tak.  Taky jsou inteligentni, tak staci vylovit toho, ktery vymyslel fintu, ktera funguje, napriklad, dostat tele pres plot nebo posilat nekoho jineho, aby vylakal kravu a je zase na chvili klid.  Nemam rada pasti, protoze jsou takove neuprijmne a casto nezabiji hned, ale byvala jsem dobra strelec, schopna rychle, ciste, a bezbolestne ukoncit zivot, tak uvazuji nad tim, jak se obelstit sikovneho protivnika a hrejive vlastnostmi kozesinove rukavice.

Horsi jsou ale lide.  Protoze clovek nerad porazi dobrou kravu, ktera prisla o tele kvuli pocasim nebo tak, novorozene tele muze vynest az 500 USD.  A jsou lenosi, kteri jsou kvuli takovych penezich ochotni ohrozit preziti svych sousedu, ukrast je bezbrane telete a v podstate zabit dobrou kravu.  Takze kdyz se u nas objevi na pozemku cizi auto aniz by nam nekdo ohlasil (lide to berou jako "prazdne uzemi" a nechapou, ze je to pro nas pracovna/zahrada), muze se stat, ze serif slysi poznavacke cislo jeho auto.  Pokud se nebude objevit u aukce s podezrelym novorozenetem (docela se vi, kdo kravy ma a kdo kravu v zivote nevlastnil, kdyz takovy pak prodava tele, pusobi to malinko divne), nemusi ani vedet, ze jsme ho videli.  Pokud opravdu pouze nevinne podival na krasne krajine, tak prosim.  Nam se taky libi.  Nam nevadi, kdyz nam cizinci prochazi po zahrade, pokud netrhaji hrach!  Pokud nekdo nekomu podezriva, ze proda jeho tele, serif tele prinese ke krave toho, ktery stezoval, a pokud je radostne uvitani, nasledujou neprijemne otazky.

Kdyz jsme tam byli, kopali jsme kanaly, kvuli vsem tem zmenam s vodou a prolozili potrubi.  Jeden kanal sesouval, coz by mohl i znamenat zivot (podobne zemreli dva sousedy pred par lety), ale nikdo tam nebyl, tak znamenalo to pouze dalsi prace a neprijemne pocity.  Mozna by se to nestalo, nebyt to, ze se stale zamrazilo a rozmrazilo a snezilo, kdyz jsme delali.  Protoze anglicke slovo pro akademicky titul je totozne se stupni (napriklad Celsia), tatinek jednou radostne pronesl, "Zrovna me napadlo, ze mam asi nejvzdelanejsi vykopavace kanalu na svete.  V tom kanalu je vice stupnu nez v teplomeru!"  (A ten den byla takova zima, ze mel rozhodne pravdu.  Mel tam tri doktori a jeden magistr prirodnych ved.) Na mne se pak zautocila horecka, ale byla jsem hrda na tom, ze jsem vydrzela.  Bylo nutne ctyri lide, dva v kanalu, dva prinest dalsi potrubi. Cim dele se to nechalo, cim vice zvysilo nebezpeci sesuvu a vubec, kdyby to snazili zvladnout oni sami po nasem odchodu, nebylo by to pekne.  Vitr byl hrozny, tak kdykoli nebylo nutne donest dalsi potrubi, lezela jsem v kloubku pod pelynkem a prisla me ohrivat stenatko.  Vsichni me chteli posilat pryc, ale taky chapali, ze se to jinak neda dokoncit.  Byla jsem moc rada, ze jsem to vydrzela kvuli zdravi a bezpeci vsem.  Pak jsem v klidu mohla byt nemocna zbytek dne a vsichni me nosili prikryvky a teply caj.

Je v celem uzemi takove zvlastni atmosferu strachu a uzkosti.  Dejiny jsou dlouhy pribeh toho jak nekdo neco vlastni a nekdo jiny ho to veme. Vetsina Americanu (kteri jiz neji... ti kteri ze starodavnych zvyku jeste jedi, svuj pokrm obstaraji v obchodu) rozhodla, ze ma radeji parky a romanticka divoka zvere nez lidi, kteri zijou zemedelstvim.  Vlada je rada vyhovi, protoze mame demokracii, kde je nejdulezitejsi vetsina a penize a je jich vice a maji vice penez.  A toto s radosti vyuzivaji lide, kteri chteji uzemi ziskat-bohaci, ropne spolecnosti ci jen lide, kteri si vidi jako hlavni ranger parku, kde vsechno co vidi bude JEHO a on tam bude nejvetsi buh.  Jsou to obdobne pocity jako ty z 11.9., kdy lide skutecne verili, ze zitra to muze tykat nejen zname a pribuzne, ale i je, ze se mozna zhroti nase vlada, ze se mozna nastane epidemii, pri ktere vetsina zahyne, a pristi rok nemusi jiz existovat nas stat. Jenze tehdy nic z toho se nestalo, zatimco vytlaceni lide z jejich domovu se deje dnes a denne, systematicky a pomalu.  Kdyz si Vas nekdo vsimne, jste ztraceni. Lide maji strach.  Boji se cizi lide a navstevy, boji se rici kde bydli, jak je to velke, jak to vypada, co tam je.  Premysli jestli navstevy nepodcenily.  S kym budou mluvit?  Co budou rict?  Pro koho pracuji?  Co chteji?  Co hledaji?  Co kdyz je privedou sem?  Proto vyhledam ty stare dokumenty, protoze vlada spoustu veci slibila v 19. a zacatkem 20. stoleti a ted by na to rada zapomela.  Ale kdyz to clovek dokaze, nekdy soudy rozhoduji pro neho a muze ziskat trochu casu.  Je to predem ztraceni boj. Staci, kdyz senat bude rici, "Odvolame, co jsme slibili, a slibime, co jsme odvolali." Tak.  Az si nas nekdo vsimne, budeme vyhodit vsechno co vlastnime u soudu, pak prohrat a ztratit svoje misto.  Stane se to temer jiste.  Mozna pristi rok. Ale taky mozna za dalsi 4 1/2 generaci (praprababicka je ta polovina) a ta moznost kvuli vsem tem travam a telatkam a orlum a pelynkum a skrivakum a zabam a konim a kojotum stoji. Jineho vlastnitele by nemuseli prezit.  A proto jsme tady.

Pro Michala (Zajice), Jindru, Ondru a dalsi pripadne zajemce.  Nemohu vyslovit jak nesmirne radi bychom uvitali navstevu (obzvlast od lide, kteri umi cesky a maji temer nulove moznosti zpusobit, aby nam nekdo ukradl domov).  Clovek se k nam dostane tim, ze se dopravi k obci Saco. Je to na Highway 2 (highline), v severovychode Montany mezi obcemi Glasgow a Malta.  V Saco se odboci na jih. Vetsina zkrachovalych a jeste-nezkrachovalych obchodu a tak v Saco jsou na severni strane silnice. Na jih jsou zeleznicne drahy (paralelne se silnici), parcik, zkrachovala benzinka a pokud vim, pouze jedna odbocka.  Jmenuje se Larb Creek Road, ale nevim, jestli je oznaceni.  Je 1 1/2 proudova, nezpevnena: hlina a sterk.  Pak se jede okolo 76 km, vicemene rovne na jih.  Mame pet sousedu, vetsinou na leve strane, ktery clovek mine kazdy zhruba 10 km.  Je obcas cesta, ktera odboci doprava, mezi nimi jsou Gerspacher Road a Content Road.  Na konec, Larb Creek Road se prudce otaci doleva, zatimco se da jet stale rovne na jih, tim, ze clovek odboci na Anderson Road (zatim oznaceni). Pak je v podstate u nas, ale bude se mu jeste zdat hrozne daleko, protoze si neni zvykly na tak velkou pastvinu.  Proste jede stale dopredu, dokud nevidi budovy, ty jsou nase.  Prosim, abyste nepodcenili cestu.  Neni to tak jednoduche jezdit bezpecne na sterk, kdyz clovek neni zvykly.  Jsou nahle otaceni cesty, ktere clovek nemusi videt, kdyz nevi, ze tam jsou a nemusi stihat, kdyz jede prilis rychle.  Rychlost neni nase pritelkyne.  Je pomerne dobra pravdepodobnost, ze se tam clovek potka nekde jedno auto v protismeru, ktere taky je uprostred cesty, taky nikoho neocekava a dost mozne jede prilis rychle.  Taky cesta tam nemusi byt. Obcas se znici.  Problematicka mista se oznaci oranzovymi vlajky a je velice vhodne na ne dat pozor.  Mokra mista a stopy v blate mohou delat problemy.  Je dobry napad dat dopredu vedet, ze se clovek chysta k nam (domu: 406-367-9314, v aute: 406-648-7032), protoze nekdy se stava, ze clovek se zabloudi.  Kdyz nekdo vi zhruba kdy a kde ma zacit hledat, muze to dopadnout dobre, ale jinak se muze opet stat, ze sousede naleznou necekanou mrtvolu a vubec je to nebavi.  Pokud nekdo nechce rozmlatit svoje nebo pujcene auto (sterkove cesty kupodivu auta neprospivaji), mame pribuzne v Saco.  Dost mozne by slo domluvit auto tam nechat a mohli bychom pro navstevnika prijet.  Jinak je mozne prijet temer kamkoli v Montane, pokud clovek vi o tom trochu dopredu.  Hlavni letisti je od nas 7 hodin zhruba, ale neni problem.  Stale premyslime jak prakticky obstarat botanickou exkurzi do Montany!

Moc na Vas myslime,
Sara

Zdravim,

protoze je moc lidi, na kterych mi zalezi a mam velice malo casu na pocitac, zacala jsem tyto hromadne vypraveni ze ciziny.  Zrovna jsem prisla na dalsi mejlove adresy po stehovaci zmatky, tak preposilam dve jiz stara cisla a dve dnesni.  Pokud si neprejete byt na seznamu, prosim o oznameni.  (Vazena ucitelka Evo, Tobe posilam pouze prvni.  Tyto vypraveni jsou _velice_ dlouhe a neodvazim se jim brat Tvuj cas bez pozvani.)

Date: Thu, 31 Mar 2005 11:30:33 -0700 (MST)

tak jsme se dostali do Montany!  Teprve dneska se mi to zacne trochu myslet, ale doleteli jsme v poradku. I vsechny nase veci se sem dostali. Vsude kde jsme pristali prselo, tak temer vsechny veci kompletne zmokly a museli jsme je rozhazet po celem dome, aby se mohly vysusit.  Vypada, ze uz je muzeme brzo znovu balit. Mohlo to byt mnohem horsi.  Kdybychom si to nevsimli, kdovi kolik let by to zustalo balene, dokud bychom nekde nebydleli a nemeli kam dat veci a v tom bychom zjistili, ze je to vsechno znicene.  Obzvlast vzhledem k tomu, ze vlastnime hlavne knihy, by to nemuselo dopadnout dobre. Mnohe jsou poskozene, ale zadne znicene nejsou, takze mame velkou radost. Kytara, knihy, hry, mece a noze vsechny vypadaji, ze se to prezijou.  Meli jsme myslim, 18 hodinove zpodeni.  V poradku jsme dostali do Newarku, jenze tam silene prselo a letadlo melo nefunkcni stirace.  Nez se to opravilo, trvalo to 2 hodiny a v Salt Lake City nam uletelo letadlo a museli jsme prespat.  Vzhledem k tomu, ze ten den mel 33 hodin, z nichz jsme byli 26 vzhuru, bylo nam to v podstate jedno. Jenze.  Dalsi den letelo 7 letu, ale vsechny plne.  Meli jsme slibene misto treti den, ale cekali od rana na letisti, kdyby se na nas nahodou usmalo stesti a skutecne jsme se dostali na 4. let.  Pak pohoda. Prijeli i moje rodice nam uvitat (maji to 9 hodin, si myslim, a kdybychom museli cekat na treti den, bychom se neuvideli, protoze nemohou dlouhou nechat zvirata.) Vecer jsme promitali Limonadoveho Joe. Tatinkovi se velice zamlouval.  Tady budeme dva tydny a budu mit pristup k internetu. Potom asi jedeme na 4 tydny k nasimi, kde budeme kompletne odriznuti. Pak se mozna vracime sem na nejakou dobu.

Mejte se pekne,
Sara