Historie krasobruslení

 
 

      Ve 4. a 3. století př. n.l. se v rozsáhlé oblasti dnešního  Irska, Švýcarska, Francie, Německa i našeho území usídlily kmeny Keltů. Právě Keltové začali novou epochu ve vývoji bruslení. Kostěné brusle nahradily brusle železné, které umožňovaly díky železnému pásku zasazeného do dřevěné destičky rychlý pohyb po  ledě. Nejstarší nalezené kovové brusle, jejichž stáří je odhadováno na 2000 let, jsou uloženy v budapešťském muzeu

   
 

Bruslení jako lidová zábava

   
 

Další významné zprávy o bruslení máme ze 13.st. Jsou to především obrazy slavných           holanských malířů zachycující oblíbené lidové zábavy na zamrzlých kanálech, na  nichž můžeme vidět bruslaře v různých pozách, které byly prvými bruslařským prvky.  Železné brusle se dostaly také do našich zemí, ale pouze do šlechtických kruhů. Chudý venkovský lid nadále bruslil na bruslích kostěných. Počátkem roku 1610 byl na dvoře Rudolfa II. uspořádán velký karneval na ledě. Šlo však především o společenskou událost než o  výkony samotné. Bruslení se šířilo s velkou oblibou, ale v průběhu let mu byly kladeny ve vývoji různé překážky.Dokonci i J.A.Komenský, jeden z prvních propagátorů tělesné výchovy, řadí bruslení spolu s plaváním mezi hry životu nebezpečné a nedůstojné. V 18.st. v Nizozemí začali s pořádáním prvních závodů na zamrzlém ledě v průplavech, kterých bylo v této zemi nespočet. Závody byly velmi náročné a kdo chtěl získat cenu, musel nejméně 50x zvítězit.Za vlády francouzského krále Ludvíka XVI. se bruslilo i v Paříži a na zamrzlých jezírkách  ve Versailles. Velkým propagátorem bruslení v Německu byl básník Klopstock, ale také J.W: Goethe a F. Schiller, kteří často o bruslení psali ve svých básních. Nebruslilo se jen v západní Evropě, ale také na východě, zejména v severní části Ruska.V roce 1838 byla v Petrohradě vydaná knížka pod názvem " Zimní zábavy a umění jezdi figury na bruslích". Podává svědectví o tom, že bruslení se věnovala nejen mládež, ale i dospělí. Na kovových bruslích se v Rusku jezdilo už v 17.stl. Car Petr Veliký si dal v roce 1637 vykovat pár železných bruslí. Nejprve se jim říkalo "skorochod", teprve později, když přední část bruslí získala ozdobu koňské hlavy dostaly název, kterého se používá dodnes - "Koňky".

   
 

Počátky moderního bruslení ve světě

Další vývojovou etapu bruslení zahájilo anglické město Edinburgh, kde byl v roce 1742 založen  první bruslařský klub na světě. V roce 1772 se dokonce objevuje první kniha o bruslení od důstojníka Roberta Johnse. Popisuje některé bruslařské prvky - oblouky, vlnovky, trojky. Zakladatelem moderního bruslení se stal Američan Jackson Haines, který byl povoláním  tanečník a zpočátku bruslil jen pro radost. V letech 1864 a 1865 vyhrál mistrovství ve Spojených státech a později vystupoval na exhibič.vystoupeních po evrop.městech Paříž, Stockholm, Praha a další, kde zaznamenal své největší  úspěchy. Diváky jeho jízda doslova učarovala a byla označována za vzor obratnosti a elegance. Haines se neustále snažil  obohacovat  bruslení o nové taneční prvky a rozvíjet bruslařský styl. Po jeho vzoru rozvíjeli bruslařské umění jeho žáci a vznikla první pravidla, která převzala  Mezinárodní bruslařská unie (ISU), založená v roce  1892, a která v hlavních rysech platí dodnes. Na počátku 20. st. vtiskl krasobruslení výrazně sportovní ráz Švéd Ulrich Salchow.     Byl desetinásobným mistrem světa a posunul o mnoho výše laťku bruslařské výkonnosti. Především začal používat   vynálezu, bruslí se zoubky, které umožňovaly silné odrazy v bruslení, ale i odrazy do skoků. Salchow svou kariéru korunoval roku 1909 novým skokem, který měl rotaci 180 stupňů a je pod názvem svého objevitele dodnes jedním ze základních skoků krasobruslřské skokové abecedy.

   
     
 

Počátky krasobruslení u nás

   
 

Bruslení se rychle rozšířilo i u nás a stalo se oblíbenou zábavou Pražanů, kteří hojně jezdívali  na zamrzlé Vltavě. K rozvoji bruslení přispěla do značné míry první metodická příručka "Nauka bruslení" vydaná roku 1887. Její autor Augustin Krejčí v ní podal přesné popisy prvků a figur. Do  rozvoje krasobruslení vstoupil známý propagátor sportu v Čechách, dr. Josef Rossler -  Ořovský, který v roce 1889 založil v Praze velmi proslulý Bruslařský závodní klub (BZK). V této době také přiváží ing. Fiedler ze svých zahraničních cest první model  bruslí přimontovaných na boty. Velký obrat ve vývoji krasobruslení u nás znamená otevření prvního umělého kluziště  v  roce 1931 v Praze na Štvanici. Umělá kluziště umožňovala pravidelný trénink po několik měsíců v roce na lepším a stále obnovovaném ledě. Až do doby druhé svět.války české krasobruslení mnoího výrazných osobností nemělo. Prosadila se pouze sportovní dvojice  Hoppeová-Hoppe, která v roce 1927 na MS obsadila třetí místo.    

   
 

Světové poválečné krasobruslení

   
   

Jednou z nejdůležitějších etap vývoje světového krasobruslení bylo období po 2.sv.válce. Krasobruslení prožívalo nebývalý rozmach. Volná jízda pozvolna získávala postavení nad do té doby povinnou jízdou, která nebyla pro diváky příliš atraktivní. Volná jízda byla tvořena skoky s několikanásobnými obraty, piruetami a snahou o vyjádření hudby pohybem. V té době byl velmi populární Američan Richard Button, jenž suverénně ovládal dvojité skoky a dokázal okouzlit fanoušky na celém světě. Dalšími nástupci byli bratři Jenkinsovi a Kanadan Donald Jackson, který na MS v Praze 1962 získal zlato za předvedenou bezchybnou jízdu s trojitým lutzem. V ženách se prosadila  sympatická Barbara Ann Scottová z Kanady, která vynikala svou  volnou jízdou, do které zařazovala několik nových prvků sportovního charakteru. Úspěšnou závodnicí byla také Američanka Peggy Flemingová, mistryně světa a olympij. vítězka 1968, dále  Gabriela Seyfertová, rovněž několikanásobná mistryně Evropy a světa. V kategorii tanců na ledě dominovali především anglické páry se svým charakt. způsobem provedení tanců, tzv.angl.taneční škola - Torvillová-Dean.

 

   
 

Osobnosti československého krasobruslení po válce

   

Několik krasobruslařů se zapsalo do historie zlatým písmem. V roce 1949 a 1950 se stala mistryní světa  Ája  Vrzáňová. Poté nastupuje Karol Divín, mistr Evropy 1958,1959, jehož úspěchy vrcholí v roce 1960 druhým místem na pražs.MS 1962. Ve sportovních dvojících dosáhli velikého úspěchu Suchánková-Doležal, mistři Evropy 1957 a 1958 a stříbrní ze světového šampionátu v Bratislavě 1958. Nezapomenutelně se zapsali sourozenci Romanovi v kategorii tanečních párů. Stali se čtyřnásobnými  mistry Evropy a trojnásobnými mistry světa v letech 1962-1965. V ženách se stala roku 1968 mistryní Evropy Hana Mašková, která získala i bronzovou medaili na olympiádě  téhož roku. Avšak naším nejúspěšnějším krasobruslařem všech dob byl Ondrej Nepela, pětinásobný mistr Evropy, trojnásobný mistr světa (1969-1973) a olympijský  vítěz  z olympijských her v roce 1972. Po něm se objevil další úspěšný krasobruslař  Jozef Sabovčík. Stal se třikrát mistrem Evropy v  letech 1985-1987. Na úspěchy sourozenců Romanových v tancích částečně navázali Řeháková-Drastich 4.místem na ME a OH 1980.Dalších úspěchů našich barev jsme se dočkali u Petra Barny, který obsadil medailová místa na ME 1989,1990 a o rok později se stal evropským šampionem. Ve sportovních dvojicích se prosadila dvojice Kovaříková - Novotný a roku 1995 získala zlato na MS v Birminghamu. Letošní ME v Záhřebu - 2008 - vyhrál náš krasobruslař Tomáš Verner.

 

home

made by Elizabethqueenbork