Historie Romů

Up ] Zprávy ] Rozhovor ] Kultura ] Stalo se... ] Reakce ] [ Historie Romů ] Recepty ] Informace ]


HISTORIE ROMŮ

Přestože Romové nejsou zdaleka nejmenším evropským národem, jejich historie je poměrně málo známá. Pokoušíme se alespoň trochu zaplnit tuto mezeru. Od tohoto čísla budeme na stránkách našeho listu na pokračování přetiskovat knihu PhDr. Jany Horváthové Základní informace o dějinách a kultuře Romů, kterou jako příručku pro učitele základních škol vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

 

ZEMĚ PŮVODU

 

     O původu Romů kolují dodnes mezi neodbornou veřejností velmi odlišné představy. Přitom již koncem 18. století bylo na základě jazykového srovnávacího studia prokázáno, že Romové pocházejí z indického subkontinentu. Badatelé se dodnes neshodli pouze na přesnějším určení místa v Indii, odkud předkové Romů vyšli na svoji cestu směrem na západ. Opět díky jazykovým i sociologickým analýzám se jako nejpravděpodobnější jeví oblast Indie střední.

     Podstatnější než určení přesného místa v Indii jsou však důvody jejich odchodu. Pro jejich vysvětlení je třeba nastínit alespoň základní momenty z indické historie.

     Na půdě Indie vznikla jedna z nejstarších známých vyspělých civilizací. Byla to již ve 3. tisíciletí př.n.l. kultura zvaná dle dvou prvně objevených center mohendžodárská nebo harappská. Tato civilizace vytvořila několik opevněných měst, jejichž urbanistické členění již znalo pravidelnou síť pravoúhle se křižujících tříd. Domy byly stavěny z pálených cihel, většina z nich byla vybavena koupelnami i záchody, napojenými na důmyslný kanalizační systém. Nalezly se také tabulky s písmem, jež zůstalo dosud nerozluštěno. Je jisté, že tuto vyspělou kulturu vytvořilo původní obyvatelstvo Indie dlouho před vpádem indoevropských kočovných kmenů.

     Někteří badatelé v oblasti romistiky se v poslední době stále častěji přiklánějí k názoru, že předkové dnešních Romů náleželi k původnímu obyvatelstvu Indie, jež bylo kolem poloviny druhého tisíciletí př.n.l. podmaněno právě expanzivními indoevropskými nájezdníky. Vítězné kmeny měly pochopitelně zájem svoji pozici nějakým způsobem utvrdit. Jednak domorodé obyvatelstvo zatlačily do těžko přístupných pralesních oblastí na jihu, jednak se vypořádaly se zbytky domácího obyvatelstva na podmaněném území tím, že zavedly takový sociální systém, jenž jim trvale zaručoval přední místa na společenském žebříčku. Tak byly položeny základy k dnes velmi složitému kastovnímu systému, který postavil mezi jednotlivé vrstvy lidí nepřekročitelné bariéry. Nejvyšší postavení tedy zaujali sami tvůrci systému – Indoarijové. Termínem arijah (arijec) se označovali příslušníci dobyvatelských kmenů sami, teprve později se slovo stalo synonymem urozenosti. Arijové původně sami sebe rozdělili do tří základních stavů (stav = varna): bráhmány (kněží, učence), kšatrije (bojovníky), vaišje (obchodníky). Později do sociálního sytému včlenili varnu čtvrtou – šúdry, kterou reprezentovalo podrobené obyvatelstvo. Jak se panství Arijů šířilo v  průběhu dalších staletí na jih a na východ, naráželi dobyvatelé na další etnické skupiny a kmeny. Děje se tak vlastně dodnes. Nově „objevená“ etnika se pak postupně stávala součástí společenského systému, a to pochopitelně součástí více okrajovější než byli šúdrové. Mezi samostatná etnika z původních obyvatel patřili i Domové. Dokladem jejich někdejší samostatnosti etnické, ale i politické, mohou být v okolí města Górakhpur dodnes zachovalé starodávné domské tvrze (např. Domdígarh), ve státě Bihár leží zase město jménem Domraon, což dle pověsti mělo být sídlo domských rádžů. V budhistické (tantrické) literatuře z 8. stol. n.l. vystupuje postava domského krále Heruka. Historici soudí, že Domové kdysi dávno měli i svůj malý stát. Pouze z četných legend můžeme usuzovat, jak asi zanikl a jak se z podrobeného etnika stala „nízká“ kasta – přesněji množina mnoha okrajových kast. Život a kultura indických Domů dosud vykazuje mnoho shodných rysů s kulturou Romů. Příslušníci domských kast se i dnes věnují řemeslům, která jsou spjata také s romskou tradicí (kovářství, kotlářství, výroba z proutí, hudební a taneční produkce, kejklířství, handlování s dobytkem, ale i vykonávání uklízečských služeb a potulná žebrota). Shodné je také nepoužívání písma, a tedy neexistence literatury, ale zato velmi rozvinutá ústní lidová slovesnost.

    Kasta = džátí je  endogamní rodová skupina se specifickou tradiční profesí. Hranice kasty jsou dány řadou předpisů a pravidel, které musí každý její člen dodržovat, nechce-li být ze skupiny vyloučen. Prostředky k obživě si obstarávají členové kasty vykonáváním jednoho určitého řemesla či profese. Znamená to tedy, že všichni dospělí příslušníci skupiny produkují stejné výrobky či služby. Monoprofesnost kast tak určila u některých z nich nutnost územního pohybu. Tato migrace se nazývá řemeslné kočovnictví. Ke změně místa docházelo vždy, když se vyčerpala potřeba daného výrobku a hledala se nová odbytiště. Z důvodů ekonomických docházelo také ke štěpení rodových skupin na další především proto, aby se její členové lépe uživili na jednom místě. Daný jev je možno pozorovat v Indii dnes stejně jako před mnoha staletími. Domové tak zcela přirozeně migrovali do různých koutů Indie a dále se štěpili na podskupiny (updžátí). Postupně se domské skupiny dostávaly stále více na západ až za hranice indického subkontinentu. Směr cesty byl dán pravděpodobně i touhou nevracet se do oblastí pravidelně postihovaných hladomorem (například pouštní stát Radžastán), ale i snahou žít tam, kde pozice nejnižších společenských vrstev nebyla až tak tíživá.

    Předkové Romů na půdě Indie patrně příslušeli k řadě nejrůznějších domských kast. Každá z nich měla své specifické jméno, které bylo pro její členy bližší než obecnější označení Dom. Navíc tímto jménem byly skupiny souhrnně označovány okolním obyvatelstvem a mělo tedy i částečně hanlivý přídech. Teprve po opuštění indického kulturního prostoru a po příchodu do zemí s antropologicky odlišným obyvatelstvem, vzbudila výrazná specifika u příslušníků domských skupin povědomí o společném původu. Tehdy se název Dom mohl sát pojmenováním celého postupně se tvořícího etnika.

    V evropských podmínkách došlo ke změně skupinového názvu Dom na etnonym Rom. Srovnávací lingvistika tuto změnu hlásky vysvětluje tím, že indické cerebrální hlásky d, t, a dh se vlivem evropských jazyků, které je nemají, mění v dialektech evropských Romů většinou v r (Romové), v Arménii v l (Lomové), v arabském jazykovém prostředí na předopatrové d (např. syrští Domové).

    Předkové Romů mohli být spolutvůrci vyspělé kulturní civilizace, která byla podmaněna hordami arijských kočovníků. Dobyvatelé převzali od domácího obyvatelstva vysoce rozvinutou, i když již upadající kulturu, tvůrce samotné zčásti pobili či zatlačili na jih Indie, zčásti ujařmili a zařadili na nejnižší příčku nového společenského systému.

    Lidé z domských kast tedy velmi pravděpodobně nezaujímali vždy tak nízké sociální postavení jako dnes. Příslušnost předků našich Romů k nejnižším a opovrhovaným kastám byla tedy nejspíše vyvolána zásadními politickými změnami na indickém území.

(Převzato z knihy PhDr. Jany Horváthové Základní informace o dějinách a kultuře Romů )


Up ] Zprávy ] Rozhovor ] Kultura ] Stalo se... ] Reakce ] [ Historie Romů ] Recepty ] Informace ]