Tichý bard

Cyklovýlet po hradech na Karlovarsku

Myšlenka vypravit se na kole po hradech v okolí Karlových Varů ve mě uzrála už před několika týdny, ale realizoval jsem ji až v průběhu uplynulých tří dnů. Mimo jiné to byla první vícedenní akce, kterou jsem absolvoval sám poté, co nikdo nejevil zájem strávit tři dny na kole a hledáním zapomenutých hradů.

Neděle 22. 8.

Oproti plánu odjíždím s hodinovým zpožděním přesně ve 14:00. S vydatnou pomocí větru doslova svištím až k Nechranicím, kde se cesta stáčí a vítr rázem fouká proti mně celou cestu až do Kadaně. Známou cestou jedu málo frekventovanou silnicí přes Kotvinu a Okounov do Stráže nad Ohří. Čekal jsem, že silnice povede víceméně po rovině podle Ohře, ale ona neustále stoupá a klesá po svazích Doupovských hor. Ze Stráže pokračuji několik kilometrů po hlavní silnici (kamiony v neděli nejezdí) k odbočce na Horní Hrad.

Socha Švéd na HauenštejněZávěrečné stoupání ke hradu Hauenštejn mi dává docela zabrat. V improvizované pokladně kupuji od samotného majitele turistickou známku a pěknou publikaci o hradu z edice Zapomenuté hrady, tvrze a místa. Prohlídce hradu a v něm probíhajících výstav jsem věnoval celou hodinu a po ní pokračoval dál do Damic, odkud konečně sjíždím k Ohři, do Vojkovic. V rychlosti si všímám hospody, kterou jsme před několika lety navštívili v rámci vodáku na střední škole.

Podél řeky jedu mnohem rychleji a míjím další místa, která si pamatuji z vodáckého putování. Za Kyselkou odbočuji do Šemnice, kde pomalu začíná brutální krpál Slavkovským lesem k Andělské Hoře. Přestože je dost chladno, jsem nahoře totálně zpocený a také vyčerpaný. Naštěstí k zřícenině hradu to není daleko. Původně jsem chtěl na hradě přespat, ale i když je skoro osm večer, stále tu je dost lidí. Vrátil jsem se proto kousek za vesnici a trochu bokem vybaluji na kraji lesa spacák. Za chvíli usínám.

Pondělí 23. 8.

Obloha byla ráno pěkně modrá, bez mráčku a dokud jsem nevylezl ze spacáku, tak bylo i teplo. Po krátké snídani nakládám věci na kolo a pokračuji v cestě. Karlovy Vary objíždím kolem letiště a při sjezdu do Březové mi téměř umrzají prsty na rukou. V Doubí rychle omrknu zámek. Kdyby to Tomáš Durdík netvrdil, netušil bych, že vznikl přestavbou hradu.

Z Doubí vede moje cesta podle Ohře, kolem Svatošských skal do Lokte. Hrad prohlížím jen zvenku, protože vevnitř už jsem byl. Na jakési vyhlídce naproti hradu svačím. Konečně mi také úplně rozmrzají prsty.

Cesta z Lokte do Kynšperka nad Ohří přes Sokolov už tak pěkná není, protože jedu po relativně frekventované silnici, ale zase ji mám rychle za sebou. V Kynšperku znovu svačím:) a potom se od místních snažím vyzvědět, kde je Zámecký vrch. Ví to hned první člověk, a dokonce ví o hradu, který tam stával! Na to, že z něj zbyl jen příkop, docela slušné.

Hrad VildštejnZ Kynšperka pokračuji do Nebanic. Před deštěm, který se spustil, se schovávám v zastávce v Hartoušově a přehodnocuji plán cesty. Původně jsem chtěl navštívit i řadu hradů mezi Chebem a Aší, ale po včerejšku jsem docela unavený, takže pokračuji jen do Třebeně a rovnou do Skalné na hrad Vildštejn. Čekal jsem zříceninu, takže jsem byl docela překvapen dobrým stavem rekonstruovaného hradu. Restaurace uvnitř mě neláká, takže opět jen venkovní prohlídka a pak se kousek vracím do Starého Rybníka.

Starý Rybník je pěkná zřícenina hradu mezi dvěma rybníky, ale je zcela schovaná za budovou novějšího zámku (dnes slouží jako statek v mizerném stavu). Nádvoří hradu je však zcela zarostlé křovím, které dojem z hradu poněkud kazí.

Opět se vracím přes Skalnou a pokračuji až do Plesné, kde hodlám najít zbytky hradu Neuhaus. Bohužel nejsou vyznačeny na žádné mé mapě a místních nemá cenu se ptát. Obvykle jim člověk musí vysvětlit, že tu opravdu stával hrad, i když dnes už z něj moc nezbývá. Několik z nich ani neznalo název části obce – tragédie. Po hodině hledání to vzdávám, odměnou za bezvýsledné pátrání mi budiž několik hrstí borůvek a obrovských ostružin.

Z Plesné jedu dál do Lubů. Stejně jako Plesná mě překvapují svou velikostí, ale já bez zastávky projíždím. Tedy spíše se drápu do prudkých kopců dlážděných kočičími hlavami. Silnice z Lubů do Kraslic vede přes slušný krpál. Hrad v Kraslicích vynechávám. Je už zase večer, našlapáno mám přes sto kilometrů a kteroukoliv cestou na hrad bych musel absolvovat několik kilometrů dlouhé stoupání. Raději sjíždím z Kraslic směrem na Jindřichovice, ale cestou odbočuji do Dolní Rotavy a jedu až do Šindelové, kde se na chvíli zastavuji u zbytků historické vysoké pece. Potom míjím kemp a blízko jedné prázdné chaty se rozhoduji přespat.

Úterý 24. 8

Když jsem ráno otevřel oči, první co jsem spatřil byla zachmuřená obloha, takže jsem raději na hodinku ještě usnul. Po druhém probuzení je obloha modrá s jedním nebo dvěma mráčky, ale než sbalím věci, opět se zatáhne.

Věž bývalého hradu v NejdkuSjíždím do Nejdku, kde bez problémů nacházím věž, která jediná zbyla z hradu. Dělám několik fotek a místní na mě divně koukají. Líbí se mi místní inteligentně zatravněné parkoviště. Začíná to vypadat na déšť. Z Nejdku pokračuji dlouhým stoupáním do Perninku a v okamžiku, kdy se stoupání mění v rychlý sjezd do vesnice začíná pršet. Ještě než se přeháňka změnila v liják, jsem se stačil schovat v autobusové zastávce a během chvíle zjišťuji, že nejsem jediný cyklista, kterému se déšť nelíbí. Členové jakéhosi cyklistického týmu nevypadají příliš nadšeně, když je trenér žene v mírnícím se dešti dál do kopce. Moje delší čekání se vyplatilo, protože déšť znovu sílí. Po čtvrt hodině je zase klid a já jedu přes Abertamy do Jáchymova. Sjezd od Abertamské křižovatky do města je báječný.

Ani s nalezením jáchymovského hradu Freudenstein (též Šlikův hrádek, Šlikova věž či Šlikovka) nemám potíže. Zůstaly z něj stát jen dvě osamělé věže vysoko nad městem. Obloha vypadá výhružně, jemně mrholí a občas se ozve hrom. Než abych zase hodinu seděl v zastávce, raději svištím dolů městem. Kousek za ním se počasí konečně rozhodlo a mrholení se mění v prudký liják. Naštěstí právě míjím vyrabovaný objekt jakési továrny a na půl hodiny se v něm přeci jen schovávám. Když o něco později přijíždím do Horního Žďáru, déšť opět sílí a já se opět schovávám. Tentokrát jen na čtvrt hodinu, pak mám postávání plné zuby a jedu po hlavní do Stráže nad Ohří. Dnes však kamiony jezdí a v dešti s nimi není žádná legrace. V mokru mi přestává fungovat tachometr.

Ve Stráži už jsem se chystal přes most, když jsem spatřil přijíždět vlak směřující jednoznačně do Chomutova. V mžiku jsem porovnal tři hodiny šlapání v dešti s půl hodinou ve vlaku a bylo jasně rozhodnuto. Vlak jsem těsně dostihl na nádraží. Zaměstnanci ČD se zachovali vstřícně (srovnej), a přestože byly oba držáky na kola plné, nechali mě nastoupit s tím, že si mám kolo držet.

Za tři čtvrtě hodiny jsem byl v Chomutově, kde lilo jako z konve, takže než jsem se z nádraží dostal domů, byl jsem promočen víc než za celou cestu z Jáchymova do Stráže:).

Den Našlapáno Prům. ryclost Max. rychlost Čas
22. 8. 78,84 17,6 44 4:22:47
23. 8. 137,07 16,6 48 8:15:08
24. 8. 51,82 16,7 60 3:05:28

Související

Publikoval Salim, 25. 8. 2004 v 14:03

Petr „Salim“ Kinšt © 2003+

Focalize | © copyright free 2006