Zpět na pomalolety

C-160 Transall

30.3.2001. Rozhodl jsem se zase jednou postavit něco, co připomíná skutečné letadlo. Volba padla na tohoto francouzského Otesánka, protože chci ochutnat kouzlo dvou motorů. No a pokud něco z duše nesnáším, pak je to tyčkový trup, což u tohoto letadla jaksi nehrozí.

Zatím jsem ve stádiu návrhu kompromisu mezi maketou a věcí schopnou letu. Samozřejmě musím zvětšil plochu křídla i výškovky, ale zachovat alespoň zhruba siluetu. Motory musí jít dál od trupu, aby se měly kde točit vrtule. Vznikne snad nějaká "čtvrtmaketa", kterou možná utáhnou dva MIGy 280 a čtyřčlánek LI-IONek. Tedy pochopitelně 2+2 paralelně. Prostě 8,4V/2500mAh. Další změnou oproti mým předchozím modelům budou funkční vztlakové klapky. Alespoň to mám v plánu.......

Takhle tedy vypadá skutečné letadlo:

             

TTD:

C-160 TRANSALL CARGO AIRCRAFT - SPECIFICATION 
Crew 4 (pilot,co-pilot, flight engineer,navigator) 
Dimensions 
Length 32.40 m 
Wing span 40.00 m 
Height 11.65 m 
Fuselage diameter 4.30 m 
Cabin 
Maximum height 2.98 m 
Maximum width 3.15 m 
Length including ramp 17.21 m 
Floor area 54 sq m 
Cabin volume 
Engine 
Two turboprop engines Rolls-Royce Tyne Rty.20 Mark 22 
Engine rating 4,549 kW 
Propellers BAe 4/8000/6 four blade, reversible pitch, constant speed propellers 
Fuel tanks 
Four integral wing tanks 19,000 litres 
Optional wing centre section tank 9,000 litres 
Performance 
Maximum level speed 520 km/hour at 16,000 feet 
Maximum rate of climb 400 m/minute 
Service ceiling 8,200 m 
Take-off run 720 m 
Landing run 550 m 
Ground turning radius 29 m 
Range with 16,000 kg payload 1,800 km 
Ferry range (with centre section wing tank) 8,900 km

 No a takhle jsem jej ztvárnil já (plánek ve finální verzi poskytuje v měřítku 1:1 Jarda):

Použil jsem TurboCad, který lze zdarma stáhnout z internetu. Narazil jsem na něj na stránkách Ládi Buška a je to první CAD program, se kterým se mi pracuje jen o málo hůře, než s tužkou. Ale stejně to flákám, snad se do toho dostanu. Proto jsem ten obrázek raději tak zmenšil :-). Plánuji to asi takto:

rozpětí - 1300mm

délka - 970mm

profil křídla - modifikovaný E205

letová hmotnost snad do 550g (no, nevím...)

ovládané funkce - směrovka, výškovka, křidélka, vztlakové klapky, motory, poziční osvětlení, časem snad i dveře nákladového prostoru

elektronika - serva 4x C141, servozesilovač pro vysoce svítivé LED, regulátor JES180, přijímač MZK MICRO 6

10.4.2001. Ještě sice není vše do detailu rozkresleno, ale už mám v kostře postavenou výškovku a směrovku. Mám pocit, že jsem to trošku přehnal a výškovka je předimenzovaná, tedy těžká. Vkládám naděje v broušení do profilu, kdy dost materiálu zmizí.

15.4.2001. Začínám pomalu stavět střední část křídla. Ta musí být opravdu pevná, protože ponese motory a bude nucena snášet značné setrvačné síly hlavně při přistání (pokud to vůbec poletí). Občas se vracím ke konstrukční činnosti a programu TurboCad. Těžiště je spočítané, z něj vyplývá i umístění podvozku a tím pádem i některých trupových přepážek. Zde jsou přepážky pro zadní část trupu:

20.4.2001. Dokončil jsem kostru křídla a začal pracovat na přední části trupu. Trupové přepážky se skládají vždy ze šesti měsíčků, které dohromady tvoří kruh se zářezy pro lišty. Balza je použita tloušťky od 1,5mm do 4 mm, dle pevnostních nároků. Docela piplačka, ale krásná.....

Tohle je ještě skutečná modelařina, dnes už asi trochu "out". Je pravda, že pokud z Transalla zbude po prvním hodu hromada třísek, tak zase zvážím výhody polystyrénových konstrukcí. Balzová konstrukce je ušlechtilá, krásná a poctivá, ale pracnost výroby dvou trupových přepážek je srovnatelná s výrobou celého trupu z extrudovaného polystyrénu. Ale i to je pořád lepší, než si koupit hotovou stavebnici. Když se podaří spočítat, nakreslit, postavit, zalétat a provozovat letadlo vlastními silami, je to přece jen asi silnější pocit vítězství nad hmotou. No ne?

27.4.2001. Přední část trupu je zhruba dokončena a pokračuji směrem k ocasu. Práce vázne, opět není čas. Ocasní část je zatím složena jen z přepážek a čtyř lišt. Nemohl jsem odolat pokušení a sešpendlil jsem stávající prvky, abych konečně mohl zhruba zhodnotit proporce letounu. Zbývá ještě moc práce, ale už to trochu připomíná letadlo.... no, zbývá opravdu ještě moc práce. 

18.5.2001. Nějak mi spadl řemen. Nemám teď čas vůbec na nic a na Transalla jsem pěkně dlouho ani nesáhnul.

26.6.2001. V těchto dnech jsem oddělil vztlakové klapky a křídélka od křídla. Stavěl jsem je jako jeden kus i s křídlem, potom odřízl, olištoval, vlepil panty a potáhl. Rovněž jsem obrousil a potáhnul ocasní plochy.

5.7.2001. Tak jsem se znovu pořádně pustil do stavby. Snažil jsem se vyřešit lože a uchycení křídla k trupu. Z náběžné hrany trčí dva bambusové kolíky, které se zasunou do připravených otvorů. V zadní části je křídlo přišroubováno dvěma plastovými šrouby. I když jsem se vše snažil udělat poctivě a pevně, stejně mám pocit, že musí křídlo upadnout při sebemenším nárazu. Přece jen ponese dva motory, dvě serva a přijímač. Křídlo jsem už mohl potáhnout, protože jsem dokončil i náhony kormidel, kabeláže, osvětlení a uchycení motorových gondol. Lichoběžníkové části nosných ploch jsou potaženy středně tlustým Modelspanem, obdélníkový střed raději tlustým, kvůli možnému kroucení vlivem hmotnosti předsazených motorů. Abych nezapomněl, také jsem konečně oddělil dveře nákladového prostoru. Tudy se budou do trupu jednak vkládat akumulátory a v budoucnu počítám s možností odhazování nákladu za letu. Ale jak to zatím vidím, budu rád, když Transalla utáhnou zvolené motory jen tak bez nákladu.

7.7.2001. Udělal jsem nějaké kroky ve věci podvozku a začal jsem lakovat potažené části modelu. Mám pocit, že objevuji stále víc věcí, které ještě nejsou hotovy. To jsem zvědav, jak se mi podaří potáhnout trup. Mám z toho trochu obavu. Taky nevím, co s podvozkovými kontejnery. Při hodu z ruky bych je asi utrhl a pokud náhodou ne, tak při přistání do oraniště určitě. Mám je sice rozpracované, ale zatím ještě nevím, jestli budou pevné (tím pádem se připouští létání pouze v Medlánkách, protože o jiné, bližší ploše vhodné pro start a přistání nevím), nasazovací, nebo žádné.

Taky jsem poslední dobou trochu vážil, takže:

VOP+SOP = 16g kostra + (papír+lak+panty) = 25g

Křídlo bez gondol = 92g kostra + (papír+lak+kabeláž+panty) = 135g (ta kabeláž se nezdá, je jí tam dost)

Trup včetně podvozku = 84g kostra + (papír+lak+kabeláž+panty) = 114g

Zatím to vypadá na hmotnost draku do 300g + pohony 140g + akumulátory 150g  + RC 50g = 640g!!! To nepoletí....

 

18.7.2001. Tak ne, drak po potažení a nalakování vážil "jenom" 274g včetně koleček. To je pohoda, nyní jsem si jist, že Transall alespoň bude jezdit po zemi. Však se podívejte sami, jak letadlo působilo v této fázi:

 

Detail čumáčku, vstup chladícího vzduchu do motorové gondoly (vzadu je větší výstup)....

 

Otevřený nákladový prostor, částečně vyklopené klapky, poziční světla na křídlech a ocasu....

 

Jak je vidět, je ho plná předsíň.... asi bych měl zdůraznit, že je pouze ze zbytků materiálu...

 

Takže teď zbývá udělat "jen" kamufláž, osadit RC střívka a další elektroniku. Humbrolky jsou již koupené v odstínech, které byly uvedeny na plastikové stavebnici francouzské mutace tohoto náklaďáčku. Stříkací pistoli mám Revell. Takovou tu fixírku za 400Kč. Víc nejsem ochoten investovat, pro mne je stejně čehokoli lepšího škoda. Abych nemusel kupovat originální tlakové nádobky (půl litru stlačeného vzduchu za tři sta, nebo tak nějak), nechal mi strýc vysoustružit redukci mezi ventilem dodávaným k pistoli a svým velkým kompresorem. Jsem příšerný piplal, takže nabarvené letadlo už zřejmě nebude prezentovatelné. Ale o tom zase někdy příště.

 

25.7.2001. Tento týden jsem dokončil kamufláž. Dopadla podle očekávání a jen díky snížení rozlišení fotografií se je zde nestydím ukázat. Je to opravdu ubohé. Nebudu to zbytečně rozmazávat. Zde tedy jsou alespoň tyto tři záběry:

 

Takže zepředu...

 

... a zezadu ...

 

... a tady konečně vyšly barvy skoro podle pravdy.

 

Takže je to konečně tady. Po čtyřech měsících práce jsem se prokousal tak daleko, že Transall dospěl do stádia stavebnice ARF. Ovšem s tím rozdílem, že to stálo opravdu dost času a práce, což na druhé straně bylo plně vyváženo krásným pocitem, že tohle letadlo je opravdu jenom mým dílem. O finanční stránce věci ani nemluvím. Těžko říct, kolik by taková stavebnice stála. Pokud bych použil přímou úměru s cenami, složitostí a předpracovaností stavebnic, které jsem měl možnost vidět, musel bych asi dospět k částce mnoha tisíc korun. Jenže já jsem zaplatil jen něco kolem pětistovky za kolečka, barvy, papír, panty, táhla, LED diody.... Druhá věc je, co Transall poveze na palubě. To je už počítání o řád výše.

Když už jsem se zmínil o LED diodách, tak jen doplním, jak je rozsvěcím. Jsou prostě připojeny k servozesilovači (vývody pro motor). Každá má předřazený (každá svůj, ne jeden společný!) odpor, který omezuje protékající proud na 20mA při napětí 5V. Servozesilovač není třeba nijak upravovat, pouze nahradíme potenciometr nějakými odpory, s hodnotou přibližně kolem 2K2. Pokud budeme vychylovat páku (lépe přepínač) z jedné krajní polohy do druhé, budou diody buďto uzavřeny, protože na nich naroste napětí opačné polarity, nebo budou svítit. Nic na tom není a funguje to.

 

31.7. 2001. Po dvou (značně prodloužených) večerech strávených nad osazováním částí soupravy, motorů a ostatních souvisejících "drobností", jsem mohl konečně začít programovat svou rozkošnou Eclipse a připravovat se na zalétání modelu. Využil jsem možností několika mixů. Připravil jsem si i jeden preventivní, kdybych musel korigovat nectnosti u kterých jsem si nebyl jist. Jednalo se o vyosení motorů. Později se ukázalo, že to bylo naštěstí zbytečné a mix zůstal vypnut. Letové režimy jsem využil rovněž. Zejména pro přistávací konfiguraci, která byla nastavitelná i ručně a jinak.

Výše uvedeného dne jsem si trochu přivstal a tak nějak cestou do práce jsem se stavil na poli, abych Transalla otestoval. Velice mile mne překvapil. Motory sice už nemají při hmotnosti 590g skoro žádnou rezervu výkonu (sedmičlánek NI-CD, nebo NI-MH by to spravil), ale spolehlivě model uvezou. Transall létá vyloženě věrohodně a tak jsem se nemohl nabažit pro mne doposud nepoznaného kouzla vztlakových klapek. Stále znovu jsem létal okruh s pomalým přiblížením na přistání za pomoci klapek, potom plný plyn za současného pozvolného vrácení klapek do roviny... To nádherně těžkopádné stoupání a plynulý přechod do zatáčky... Nebýt toho, že jsem mu exhibici kazil svou neumělou pilotáží, neměl by let chybu. Přistání jsem zvládl taky celkem slušně.

 

8.8.2001. Jen doplňuji nějaké fotografie mého Transalla ve vzduchu. Pořídila je moje manželka a za to ji velice děkuji.

 

 

 

 

Další vrchol byl tedy pokořen, dám si asi pořádnou pauzu. Teď rozhodně nemám chuť stavět něco složitého z balzy. Budu se pomalinku vrtat ve svém úletu jménem Albatros a víc létat. Transalla jsem si opravdu zamiloval a jen doufám, že mi chvilku vydrží. Je opravdu hodně křehký, takže v mých rukou...

18.8.2001. Tak už má chudák po plastické operaci. To bylo tak: Byl pozdní večer, vůkol háj... No prostě naprosté bezvětří a šeřilo se, tedy podmínky dokonalé pro polétání s rozsvícenými světly. Vše jsem překontroloval, ověřil funkce, přidal plyn a hodil. Protože bylo nabito "ostrým" sedmičlánkem NI-CD, jal jsem se využít poskytnutého výkonu. Rozjel jsem model při mírném klesání až k zemi, přitáhl a nechal pod úhlem cca 45° svižně vystoupat asi do čtyř metrů. Výkon motorů na víc nemá a ty se začaly pomalu zadýchávat. Potlačil jsem a ....nic!!! Transall stoupal ještě asi metr, potom se pomalu začal sklápět čumákem k zemi a nakonec mazal svisle dolů. Stáhnul jsem plyn, na klapky mi nezbyl čas, ani duchapřítomnost. Pochopitelně následoval pád. Naštěstí do vzrostlé jeteliny a navíc už zdaleka ne svisle na příď. Trochu se srovnal. Zlaté negativy a E205, jinak by šel po křídle. Po "vyndání" modelu z kráteru v porostu jsem na pohled neshledal nic převratného. Jedna prasklina v potahu o délce přibližně 40mm a tři fábory asi 15x60mm. Po ohmatání předku trupu mi však zatrnulo. Byl jakýsi gumový ve spodní části. Akumulátory! Ano, po odtržení ze suchého zipu si razily cestu trupem a vzaly s sebou částečně tři přepážky. Kousky balzy poskakovaly po dně trupu.
Ověřil jsem znovu funkce - vše fungovalo bez problémů včetně výškovky. Tak nevím. Dotlačil jsem konektory, zakýval s nimi, mačkal jsem přijímač a servo, tahal za vodiče, pořád nic.
I řekl jsem si: " tohle Ti nedaruju". A tak jak byl, putoval letoun znovu do vzduchu. Za letu jsem zapínal světla při průletech, ale byla vidět i z dálky velice dobře, neboť večer pokročil. Bylo to pěkné. Normálně jsem vylétal baterky a přistál. Pod modelem byly na zemi vykreslené tři zářivé kruhy - červený, zelený a bílý. Fakt moc pěkné, ale radost se nedostavovala, ani obvyklý požitek z létání. Letadlo jsem strčil k babičce na skříň a jel rozladěn domů.
Druhý den jsem jaksi polepil přepážky, našel jsem další poškození v přídi, to ale nebyl problém, potah zacelil Kanagom. Transall vypadá nyní sice mnohem hůře, ale už má za sebou další bezproblémové lety. Tak co to mělo znamenat?

26.8.2001. Stalo se takřka totéž, co jsem popsal výše, avšak dopoledne a výsledkem byly o trošku menší škody. Po "přistání" fungovalo vše, až na výškovku. Jakmile jsem vyzvedl model z houštin, výškovka se zotavila a chovala se, jako by nic. Nemohl jsem na nic přijít a ani při opakovaném kroucení s čímkoli se už nic neprojevilo. Opět jsem si (značně rozzuřen) ještě zariskoval a létal. Zcela bez problémů.

Odpoledne jsem opět chtěl otestovat, co se mi stane tentokrát. Problémy se projevily ještě před startem. Konkrétně s sebou nervózně cukala výškovka, při zatřesení letadlem. To snad není pravda!

 

27.8.2001. Mám to!!!! Je to samotné servo výškovky. Při velmi jemném pohybu kablíkem se cuká (ovšem velmi, velmi sporadicky, přes úpornou snahu cokoli navodit), dvakrát se mi dokonce projevilo "zmrtvěním". Pro jistotu jsem prohodil konektory serv výškovky a směrovky v přijímači. Pořád zlobila výškovka. Za celou dobu, co modelařím, mne potkaly dvě závady - dvě serva C-141 (více, včetně příčiny i opravy vysvětluje stránka o RC vybavení). Jedno bylo mechanicky vadné už jako nové, tentokrát zase tohle. Ale proč si pro svoje kejkle vybralo zrovna Transalla, který dal tolik práce? A proč selhalo zrovna servo na výškovce a ne třeba na klapkách, nebo směrovce, kterou křidélka dokáží alespoň částečně eliminovat? Asi jen tak z plezíru, aby bylo o čem psát.

 

 A to je vše. Model jsem prodal na začátku léta roku 2002 Vladimírovi. Byl v žalostném stavu díky dvojímu selhání C141, ale letuschopný.