Zpět na rychlejší a větší

L-39 Albatros

Prostě to na mne začátkem července 2001 najednou přišlo.... tedy touha postavit nějakou stíhačku na svah. Sice jsem tušil mnoho problémů (jak stavebních, tak s řízením něčeho takového), ale nemohl jsem si pomoci. Nic elegantnějšího, než Albatros mne nenapadlo a tak padla definitivní volba jednoznačně na něj. Jeho ladné křivky mi učarovaly a zbývalo pouze spočítat, jestli by mohl létat i jako svahový model.

 

 

Základní míry originálu:

 

Délka:        12,13m

Výška:        4,7m

Rozpětí:      9,44m

 

Zvolil jsem zhruba měřítko 1:10, což se vzhledem k rozměrům skutečného letadla vyloženě nabízelo. Musel jsem pochopitelně zvětšit nosnou plochu, tedy zejména zvětšit rozpětí v poměru k délce. Kapsy na bocích trupu jsem dost "splácnul", ale i tak se dá říct, že má model se svou předlohou pořád něco společného. Technologii jsem zvolil co nejjednodušší a snad i odolnou - polystyren potažený papírovou lepící páskou a balícím papírem. Data modelu by tedy měla být asi tato:

 

rozpětí - 1060mm bez nádrží (to je docela drsný zásah do vzhledu, možná to nemuselo být)

délka - 1200mm

hmotnost snad do 800g (včetně vybavení)

profil křídla u kořene - E180

profil křídla na konci - E184

Profily SOP  a VOP - souměrný modifikovaný - EA-8

Vybavení - 1x C507, 2x GWS BB 16g, osmikanálový přijímač HITEC HFD-08RD

 

Takže už zbývalo nakreslit použitelné podklady a poprosit o vyříznutí polotovarů Pavla Klímu, protože já si pořád na složitější řezání polystyrenu netroufám a vlastně ani nemám odpovídající vybavení. To mi stačilo akorát tak na Kaňku. A co se Pavla týče, ten když vidí polystyren, nebo cokoli pěnového, už celý žhavý žhaví odporovou pilu, takže já mu budu jen k ruce při řezání větších celků. Manželka by mne stejně s nějakým rozsáhlým pálením plastu vyhodila. Dost na tom, že zase bude plná vana polystyrenových kuliček při řezbářských orgiích, které si připravené polotovary vyžádají. Tady si dovolím malinkou radu pro broušení nad vanou, což je jediné místo, kde se v malém bytě dá něco takového vůbec dělat. Před opracováním jakéhokoli lehkého materiálu vždy vanu nejprve postříkám vodou, čímž se o něco méně materiálu dostává zpět do vzduchu, pokud například z kostry křídla ofouknu balzový prach. Ten, co ulpěl na mokrých stěnách se již znovu nevznese. Ale stejně je to pak všude, takže je to vlastně skoro jedno.

Tedy zpět k modelu letounu. Zde jsou hrubé obrysy:

 

 

17. a 19.7.2001. Dali jsme si s Pavlem dvakrát "noční šichtu" a vyřezali několik polotovarů. Šlo to poměrně pomalu, protože jsme teprve vyráběli šablony pro trup. Sám jsem zvědav, jak si poradím s dobroušením do tvaru. Tohle mi opravdu nejde, to vím. Už jsem několik podobných věcí pokazil. Teď teprve dojde k vytvoření karikatury.

 

28.7.2001. U babičky za zahradou jsem zhruba dořezal a smirkovým papírem dobrousil trup do konečného tvaru. Jak jsem očekával, nic moc, ale pořád si myslím, že trup musí v každém vzbudit dojem, že už něco takového někde viděl. Větší ambice si ani nekladu. Do přídě jsem přibližně v ose trupu zabodl a zalepil téměř 200mm dlouhou smrkovou lištu 5x5mm, ve snaze předejít "harmonikování" přední části trupu při nárazu. Doma v koupelně se odehrávaly jen drobné dodělávky.

 

02.08.2001. Pavel Klíma mi olaminoval křídla a výškovku skelnou tkaninou. Původně jsem vše chtěl jen potáhnout balícím papírem, což mi rozumně vymluvil. Papír by sice asi stačil, ale při vysychání Herkulesu by určitě pokroutil křídlo i při uložení v šabloně. Profil má příliš malou tloušťku. Křídlo teď vypadá moc pevně. Jako dubové prkno. Ne sice na omak, ale v krutu ano. V této fázi jsem vzal váhu a tady jsou výsledky:

 

trup + směrovka = 146g

olaminované křídlo = 186g

olaminovaná výškovka = 38g (pozor, je z růžového styrofoamu)

neopracované polotovary nádrží = 14g

Zatím celkem 384g

 

09.08.2001. Udělal jsem procentuelně poměrně dost práce. Na pohled se to nezdá, ale potažení trupu a směrovky jednou, až pěti vrstvami (podle místa) papírové lepící pásky je trochu piplačka. Copak směrovka, tam o nic nejde, práce je to příjemná a jde dobře od ruky. Horší je to s oblinami trupu. Páska má omezenou chuť se přizpůsobit tvaru. Musí být proto nastříhaná na kratší a užší proužky, které je místy ještě nutné nastřihnout. Přesto mají svou hlavu. Připravené proužky jsem vždy pokropil rosítkem na květiny a nechal chvilku provlhčit, aby změkly a roztáhly se. Při vysychání se pak velmi stahují a napínají. Zde je stav po první vrstvě před obroušením:

 

 

Různé odstíny jsou dány dvěma druhy použité pásky. Měly i různé mechanické vlastnosti a podle toho jsem je umístil. Nakonec bude trup i se směrovkou potažen tenkým balícím papírem, který snad trochu zakryje skoky mezi proužky pásky, patrné i po přebroušení. Přiznám se, že se s povrchem nemíním nikterak dále zabývat (žádné tmelení a podobně). Bude to otloukánek na svah a jako takový musí být zejména odolný, čemuž jsem se snažil podřídit vše. O tom svědčí i nárůst hmotnosti trupu o 100g(!) po pompletním potažení páskou. To je otřesné. Uvidíme, co ještě udělá s hmotností balící papír.

 

25.8.2001. Vrátil jsem se po delší pauze k modelu, abych dokončil potažení. Rovněž jsem v těchto dnech oddělil ovládací plochy. Ty jsem uzavřel balzovými lištami a zavěsil na klasické, plastové panty. Hmotnost byla 548g.

 

1.9.2001. Dal jsem se do povrchové úpravy. Použil jsem Balakryl, z něhož jsem namíchal odstíny, které jsem snad kdysi viděl u nějaké hodně jižní kamufláže. Míchal jsem vyloženě od pasu a model tím pádem vypadá dost netypicky a opravdu zajímavě. Navíc jsem opět pokazil, co se dalo. Ovšem přiznávám se, že mi to v tomto případě ani moc nevadí. Model nebyl příliš pracný a kdo ví, jestli vůbec poletí. Proti svahovým kombatům je pořád ještě krásný a má téměř hladký povrch. Prázdný letoun vážil v této chvíli téměř 600g.

 

 

2.9.2001. Instaloval jsem elektroniku a naprogramoval Eclipse poprvé v režimu GLIDE. Jako klíčovou vlastnost této volby vidím to, že mohu pákou plynu pohodlně, bez přehmatávání vyklápět křidélka, jako brzdy. Samozřejmě nahoru. Ovladačem klapek mohu křidélka vyklápět i dolů, jako vztlakové klapky. Do obojího se míchá výškovka. Po dlouhé době jsem konečně nepoužil bowdeny, ale klasiku - dráty a lištu, takže ovládání je naprosto přesné a bez vůlí. To je hned jiná káva.

Hmotnost bez akumulátorů byla 760g, takže bych se skutečně mohl s letovou hmotností pohybovat lehce nad plánovanými 800g. Měl jsem však jen články NI-MH 3800mAh (čtyřčlánek v obalu a s kablíkem = 220g!), tak jsem je prostě napevno zabudoval do trupu tak, aby těžiště vyšlo tam, kam podle výpočtu patří. I přes vysokou hmotnost článků, jsou tyto umístěny hodně daleko vpředu. Při jejich kapacitě se výměna nepředpokládá, takže nabíjet je budu v trupu, což mi pohodlně umožní přepínač, dodaný s Eclipse. Albatros teď váží 980g. Plošné zatížení je přibližně 36g/dm^, což by na svahu nemuselo být ani při této velikosti letadla moc. Vzhledem k rychlému profilu křídla, předpokládám velmi dobrou pronikavost proti větru, takže hmotnost snad není ani malá. Teoreticky je snad vše v pořádku.

 

 

4.9.2001. Tak jsem sebral odvahu a šel jsem Albatrosa alespoň zaklouzat. Využil jsem krátké pauzy, mezi četnými deštíky. Co se týče hození letadla, je to problém. Musí se držet buďto hodně daleko před těžištěm, nebo naopak daleko za ním. První variantu nelze (alespoň pro klouznutí na rovině) rozumně použít. Při uchopení za křídlem spočívá natolik podstatná většina hmotnosti vpředu, že je problém model bezpečně a s jistotou hodit. Ovšem po několika hodech jsem tomu přece jen jaksi přišel na chuť. Albatros skutečně slušně klouže, což mi už dopředu tvrdil Libor Kolman z vlastní zkušenosti. Přiznám se, že jsem tomu nechtěl moc věřit, ale měl pravdu. Kluz sice není zcela srovnatelný s klasickým větroněm, ale je pořád mnohem lepší, než jsem kdy doufal. Díky zvoleným profilům a malinkým negativům, je navíc naprosto stabilní. Po několika opatrných hodech jsem si opakovaně dovolil velmi strmý a silný hod do výšky několika metrů. Po dosažení kulminačního bodu, se letadlo buďto překlopilo dopředu, nebo se jen prosedlo a letělo dál. Podle toho, jak se hod podařil. Už při malém rozběhnutí, bylo vždy okamžitě bezpečně řiditelné a přešlo do kluzu. Na tak krátkém letu se toho moc otestovat nedá, ale je alespoň jasné, že Albatros na svahu poletí. Obavu mám z možná přece jen malého plošného zatížení. Zdálo se mi, že model létá až podezřele pomalu. Uvidíme, co řekne praxe. Dalším problémem je u svahového létání (alespoň na Netopýrku v Medlánkách) přistání. Tedy rozhodně pro mne. Usnadnit by jej mělo použití křidélek, jako brzdy.

Že model po mechanické stránce něco vydrží, to už vím. Dvakrát mi jej házel Pavel a při jednom hodu se mu to nějak vysmeklo, nebo mu zůstal prst viset za křídlo... sám přesně neví. Prostě jím vší silou mrštil o zem, snad dva metry před sebe. Zůstal zabodnutý ve strništi. Po vysvobození (kromě hlíny na čumáku, kterou bylo nutné oloupat) jsem na něm nenašel naprosto žádné poškození. Tak teď to chce jenom přiměřené počasí, volný čas a půjdu na svah.

 

 

28.9.2001. Docela slušně foukalo, tak jsem sbalil rodinu i s Albatrosem a vydali jsme se do Medlánek. Samozřejmě na místě nefoukalo skoro vůbec a to ani na vrcholech kopců. Na Netopýrku nebylo možné létat ani kvůli směru větru, tak jsme postupně navštívili oba "medlaňáky". Protože jsem už vážil tu cestu, takřka měsíc jsem nelétal kvůli nepřetržitým dešťům a občas přece jen trochu fouklo, začal jsem se pokoušet o létání. Albatros dokázal, že je opravdu hodným, ale zároveň mrštným letounem. Navíc vypadal ve vzduchu dost dobře a působil dravě. Letové vlastnosti se zdály být vynikající. Model držel směr a minimálně vybočoval při naklonění křidélky, což předpovídalo efektní výkruty...

Bohužel svah opravdu nenosil a tak chudák opakovaně končil v trní šípkových keřů, ve větvích stromů a na zapomenutém, zrezivělém plotě, případně i na zemi. Při daném směru větru (vánku) jsem jej musel házet nad zarostlou stranu kopce. Moc se mi hodil zabudovaný pískáček od BELa. Ovšem místo toho, abych těch nesmyslných hodů v bezvětří včas zanechal, neustále jsem se při závanech větru o něco pokoušel a modelu tak přibývalo šrámů. Postupně se ještě "pomuchlaly" nádrže na koncích křídel a natrhl se potah na jednom křidélku, poškodily se náběžky křídla i výškovky. Ovšem při těch pádech z výšky až pěti metrů po praskotu ve větvích stromů, kterých se zachytil, po setřásání z vysokých keřů a vytrhávání ze sevření trnitých šlahounů se pořád zdálo, že je Albatros takřka nezničitelný. Jednou se dokonce zabodl do země, jako oštěp. Musel jsem jej násilím vytáhnout. Jen se malinko pokrčil čumák. Po nějaké půlhodině těchto nesmyslných pokusů jsem toho prolézání křovin i sám sebe pomalu začínal mít dost. Jeden let byl obzvlášť vydařený. Albatros zalétl za strom a vůbec jsem nevěděl, co s ním je a kam letí. Už jsem jej měl trochu v ruce, tak jsem po paměti malinko klonil na levou stranu a jemně tahal za výškovku, ve snaze vrátit jej někam zpět, aby nepadl dolů, do obydleného údolí. Dle očekávání se za chvilku nedaleko ozvala rána. Protože tohle zrovna manželka natáčela z místa, odkud byl let vidět, doma jsem se mohl podívat, co se vlastně stalo. Model skutečně opisoval elegantní, kruhovou dráhu, jako by byl cíleně řízen. Trajektorie však končila ve spleti kmínků šípkového keře, kam se letoun zasekl v letu po větru, proti svahu. Skončilo to uražením špičky o délce asi 70mm.

Ačkoli je naprosto zřejmé, že jsem v uvedených povětrnostních podmínkách vůbec neměl létat (navíc s celkem pěkným a létavým modelem, který si takové zacházení rozhodně nezasloužil) a tudíž veškerý neúspěch padá na mou hlavu, stejně jsem jaksi zanevřel na veškeré svahové létání. Přestože jsem to byl já, kdo model stále dokola bezohledně deptal, zlobil jsem i na něj (přestože byl opravdu velice schopný). I když mu vlastně skoro nic nebylo, doma jsem jej odstrojil a "uložil" do kontejneru před domem (byť potřeboval maximálně dvě, nebo tři hodiny pro uvedení do původního stavu).

Kdepak, tohle není moje parketa. Letadlo asi musí přírodě pokud možno čelit a ne na ni spoléhat. Musí umět vzlétnout vlastní silou a přistát tam, kde je třeba. Svahové létání tedy není pro mne, nemám na to nervy a ani odpovídající svah v dohledu. Teď mne jen mrzí, že jsem Albatrosa raději rovnou nevybavil dmychadlem, nebo alespoň "šestistovkou" se sklopnou vrtulí v přídi. Určitě by i tak slušně létal.

Ach jo, tak tohle se mi jaksi vymklo z rukou. Budiž to výstrahou pro stejně netrpělivé, naduté a neurotické kolegy. Pokud takoví vůbec jsou. Velice se na sebe zlobím a stydím se za své nesprávné a neomluvitelné chování. Ovšem, co teď s tím, že?