Zpět na rychlé a větší

EXTRA 400

01.02.2002. Zase jsem to nevydržel. Najednou mne přepadl pocit, že musím postavit něco rychlejšího a jednoduchého na "vyblbnutí". Jak už to v takových případech chodí, mělo se jednat o slepenec dostatečně vhodných zbytků (co se týče vybavení) vložený do nějaké přiměřené, okřídlené bedýnky. To ještě za podmínky, že TO bude celek, připomínající skutečné letadlo. A abych nezapomněl, model bych si chtěl vzít při příležitosti synkových jarních prázdnin na krátkou dovolenou, tedy tím byla dána jeho přenosnost a skladnost a již zmíněná jednoduchost. V době rozhodnutí mi na realizaci (od volby předlohy, přes kreslení, stavbu, povrchovku a zalétání) zbývá něco přes měsíc času.

Volba padla na akrobat Extra řady 330. Tím nechci říct, že bych se chtěl pokoušet vyloženě o polomaketu, ale spíše o částečnou krádež obrysů, tohoto původně elegantního stroje. Proto jsem volil název EXTRA 400, čímž chci jen naznačit, jakým pohonem bude letoun vybaven. Kvůli rychlosti stavby jsem opět zvolil materiál MMM. Až na vyloženě pevnostní části konstrukce by to mělo vyhovět.

Předpokládané parametry:

rozpětí            1000mm (dodatečně zaříznuto na 940mm)

délka                700mm

hmotnost           500g

profil                NACA 0012

pohon               S400/6V; 2,3:1; Graupner 230/120; 7x800mAh NI-CD, nebo 4x 1250mAh LI-ION

ostatní               2x mini servo GWSBB (16g); MZK NANO6; JES 110

 

Zkušenějšími kolegy jsem byl na MODELCENTRU jistě správně upozorněn, že pro daný pohon je vhodné rozpětí maximálně kolem 900mm. Já tomu věřím, dokonce mi to vyšlo i hrubým odhadem a ze statistiky konstrukcí podobných modelů. Přes vše uvedené trvám na tom, že moje letadlo musí mít rozpětí 1000mm. Důvod? Už tohle bude pro mne těžkým pilotním oříškem. Neumím si vůbec představit, jak bych létal nebo dokonce přistával s modelem o větším plošném zatížení. Snad později. Zatím se raději vědomě okradu o výkony ve prospěch malinko snazšího (snad) zvládnutí modelu.

 

06.02.2002. První kroky mám za sebou. Náčrtek je hotov, žebra a přepážky už dostávají tvar letadla. Hlavní a jediný nosník křídla je slepen z balzy a dvou smrkových lišt. Je to velmi důvěryhodný prvek. Alespoň subjektivně. Takhle jsem zatím daleko:

 

 

Pásky polystyrenu v odtokové části budou sloužit jen jako výplň, nebo spíše záslepka křidélek a vlastního křídla po odříznutí křidélek. Bude následovat jen tuhý potah MMM.

 

10.02.2002. Už se stalo. Po dvoudenním vysychání křídla v šabloně mám velmi pevný výsledný produkt. I na trupu jsem pokročil. Než-li to složitě popisovat, raději přiložím další obrázek.

 

 

A ještě "rentgenový" snímek křídla:

 

 

15.2. - 24.2.2002. Postupně jsem po chvilkách dokončil hrubou stavbu. Před provedením povrchové úpravy jsem ještě jednou v klidu promyslel to zpropadené rozpětí a nakonec učinil změnu. Prostě jsem z každého konce křídla odříznul 30mm. Ono se to může zdát málo, ale dojem z letadla se úplně změnil. Podle mne k lepšímu. Jakoby se z větroně stala stíhačka. Teď jenom, aby těch 940mm bylo už dost málo, podle oněch rad, které (jistě správně) doporučovaly méně, než 900mm a současně dost, abych ještě model uřídil. Snad to nebude zrovna ta nejhorší střední cesta...?

Křidélka a výškovku jsem drze zavěsil na pásy Modelspanu. Snad si všimnu včas, až budou chtít upadnout. Jestli ovšem budou mít čas se ukroutit v provozu.

 

25.2. - 27.2.2002. Model jsem "pošudlil" Balakrylem. Tedy dvěma vrstvami neředěného emailu, kvůli dosažení jakéhosi částečného lesku. Abych nezapomněl, ty nejhorší prolákliny (během stavby mi na model občas něco padlo a malý synek byl také zvídavý...) jsem před lakem vytmelil "pleťovým" Micro-Fillem na balzu. Vyzkoušel jsem to už u Pandera a zdá se, že tmel celkem drží i na MMM. Před první i druhou vrstvou barvy jsem plochy jemně přejel smirkem. Druhá vrstva se již docela slila a kdyby mi nebylo líto nárůstu hmotnosti, byl by možná po třetí vrtvě povrch docela slušný. Raději jsem však oželel vzhled ve prospěch nějakého toho gramu.

 

A tady je výsledek (to "zvíření" barev vzniklo značnou kompresí do JPG):

 

 

... a ještě jeden pohled ...

 

 

Kabina je z plastové lahve bez tvarové úpravy lisováním. Nechtělo se mi dělat kopyto. Upevnil jsem ji čirým, silikonovým tmelem.

Pro případné zájemce je k dispozici plánek v měřítku 1:1, který si mohou objednat u Jardy

 

 Tak konečně je vše hotovo a model může opustit zemský povrch, aby zjistil, proč je vlastně na světě. Zalétání a další život Extry popíšu jakýmsi letovým deníkem. Tedy:

3.3.2002. Všechno bylo připraveno a ověřeno, takže nastal čas letových zkoušek. Přichystal jsem si slušně naformovanou sadu 7x NI-CD 800mAh a pro pozdější dlouhé lety už čekala v kufříku nová sada čtyř (2+2paralelně) článků Panasonic LI-ION 1950mAh, tedy celkem 8,4V/3900mAh. Jen pro zajímavost, na zemi dávala na plný plyn přes 10A, což by mělo stačit.

Přestože lehýnce foukalo, vydal jsem se na „letiště“. Dal jsem plný plyn a hodil srdnatě Extru nad povláčené pole. Velmi živě vystoupala do výšky. Měl jsem pro jistotu trochu nataženo trimem, ztráty rychlosti jsem se totiž nebál. Ubral jsem plyn asi na polovinu a naťukal trim výškovky na horizontální let. Přestože jsem měl přepnuto na malé výchylky, model reagoval velmi živě i na křidélka, která se vychylovala opravdu jen asi o 5mm na každou stranu. To přisuzuji bezspárovému připevnění křidélek. Létal jsem nejprve opatrně ploché zatáčky a zkoušel vliv plynu na směr letu. Vše se zdálo být v pořádku. Ve větší výšce asi docela foukalo, takže jsem Extru mohl na půl plynu zastavit a na plný výkon zase vyrazila prudce dopředu se značnou rezervou. S plynem na nule Extra ještě docela klouzala, což dalo za pravdu těm, kdo mne odradili od metrového rozpětí (nakonec jsem se rozhodl pro 940mm a opravdu se dalo jít i níž). Minimální rychlost byla skutečně celkem minimální. Nabyl jsem dojmu, že je vše v pořádku a začal testovat obratnost. Udělal jsem prudký náklon doprava, kdy křídla byla již svisle a ostře jsem přitáhl výškovku. Co se v té chvíli stalo, to mne mírně řečeno překvapilo. Model udělal okamžitě levý půlvýkrut o 180° a k zemi rázem mířilo levé křídlo. Srovnal jsem to a pokoušel se o další vylomeniny. Vždy to končilo stejně. Pokus o přemet s výchylkou výškovky přes 45° vyústil v jakýsi stoupavý výkrut. Brzy mi došlo, že pokud vychýlím výškovku více, než NĚCO, tak se tohle stane. Měl jsem úplně nový přijímač, tak jsem si říkal, že je třeba chyba v něm a míchá kanály dohromady. Přistání se nepovedlo, neboť Extra vyžadovala před dosednutím víc podrovnat kvůli přibrždění na nulovou rychlost, uplatnil se efekt půlvýkrutu a praštil jsem s ní do příkopu u polní cesty. Kromě prasklého trupu a vrypu v křídle se nic nestalo, oprava obojího byla otázkou několika desítek sekund, Purexu a Balakrylu. Mimochodem, na zemi se žádná závada neprojevila.

4.3.2002. Vzal jsem jiný přijímač, nicméně vše se opakovalo po nastavení 3D výchylek. Navíc jsem ťuknul křídlem do kandelábru o který jsem kdysi rozstřelil svého začátečnického Kokra. To rozhodilo přistávací manévr a Extra skončila v hroudách s pomačkaným čumákem a opět prasklým trupem. Na náběžce křídla (pouze papírová lepící páska, lakovaná řídkým LA tmelem), které potkalo železnou trubku, jen odprýskla barva. Tentokrát to vypadalo už zle a oprava byla pracnější, nicméně výsledek byl ze dvou metrů uspokojivý.

Napadla mne myšlenka černá, jako smrt - co když mám málo tuhé spojení polovin výškovky a kdovíco se tam nahoře děje. Může se při větší rychlosti a značné výchylce pravá polovina narovnávat? Mohla by při tak velké ploše fungovat výškovka skoro jako křidélka? Moc se mi to nezdálo, výškovka se mi zdála pevná, ale přilepil jsem zespodu výškovky ocelový drát 1,5mm, který udělal z té věci opravdu prkenný celek.

5.3.2002. Další den, další létání - bez úspěchu a při přistání jsem navíc hodně ohnul podvozek a vyzul kolečko. Bál jsem se podrovnávat a přistál jsem na vyšší rychlosti. Ono se bez té jistoty u výškovky opravdu špatně lítá. Podvozek spravilo srovnání v prstech. Na zemi zase fungovalo vše dobře. Na poklep, ani testy se zataženou anténou nic nereagovalo, až na klasické cukání serv při ztrátě signálu.

6.3.2002. Zbývají serva, regulátor, motor a ještě mám obavu z těsného vedení táhla výškovky, kolem táhla křidélka. Mohla by se při nějakém průhybu materiálu během přetížení dotýkat a generovat rušení? Regulátor a motor byly již prověřeny jinde a navíc by snad něco takového ani nemohly způsobit. Serva jsou však nová, doposud nepoužitá. Po zkušenosti s mým Transallem, kde se závada serva projevovala zásadně za letu a nikdy ne na zemi, jdu po nich. Vyměnil jsem tedy servo výškovky za jiný kus. Třeba ruší při zatížení, nebo ve větší nadmořské výšce (no, no, no). Naložil jsem novou sadu LI-IONek a vyrazil do polí. Nebudu napínat - chyba zůstávala chybou. Když už jsem měl na palubě LI-IONky, tak jsem v plochých zatáčkách poletoval a užíval si relativní, podvečerní pohody. Výkruty byly jemné (vzhledem k síle pohonu nebylo nutné je rvát násilím), let na zádech příjemný. Mezitím jsem ve větší výšce občas dráždil výškovku a sledoval, co se děje při různých rychlostech, kdyby se přece jen jednalo o nějakou fyzikální anomálii, například kvůli křivému křídlu, nebo už fakt nevím. Tohle se ale nepotvrdilo, protože Extra se motala vlevo jak při zastavení ve visu, tak při vybírání prudkých klesání ve velké rychlosti, to vše s plynem i bez. Nemohl jsem si dovolit letět při těchto zkouškách tak nízko, abych rozeznal na křidélkách jejich pohyb, ale musela to prostě dělat ona a hotovo. Po nějakých patnácti minutách se začalo šeřit, tak jsem uvažoval o přistání. V přibližně třiceti metrech výšky jsem letadlo prudčeji otočil k sobě, nastal oblíbený půlvýkrut, letadlo bylo možná padesát metrů daleko, to šero do toho, nezorientoval jsem se, pak ano, chtělo to dost přitáhnout, to samozřejmě nevyšlo a Extra se rozdrobila mezi hrudky osychající zeminy. Bylo najednou nějak ticho a musím říct, že i v mé hlavě. Model se rozkládal na ploše dvou metrů čtverečních, přičemž křídlu nebylo skoro nic. Jen vyzobnuté křidélko a trochu pomuchlaný spodek v místě dosednutí na trup. Baterky se válely nejdál. Mimochodem byly zcela studené, takže jim pohon zřejmě vyhovoval. Vrtule se zlomila a převodovkou nešlo otáčet. Doma to spravil úder kladívečkem.

Co naplat, Extra byla natrhána na malé kousky a s pietou odevzdána popelnici. Nějak se to prostě nestihlo, no. Ono to bez spolehlivé výškovky fakt není to pravé polétání. Teď mne napadá - nestihnul jsem vyzkoušet přemístění táhel. A ještě musím ověřit to druhé servo v nějakém jiném letadle...

Z výše uvedeného se mnohým může zdát, že by mi na první pohled mohlo být jasné, že jde o klasický problém s přetažením, které má nezanedbatelná část modelů. Ovšem vzhledem k tomu, že jsem podobné chování (trhání proudnic při velkých úhlech náběhu) mnohokrát viděl a několikrát řešil z pozice pilota u komerčních stavebnic, mohu rozhodně prohlásit, že tohle bylo o dost jiné a informace od dalších majitelů mojí Extry, která létá v jejich rukou spolehlivě mi dávají za pravdu, že nejde o chybu konstrukce. Nějaké zvlnění náběžné hrany, či jinou chybu při výrobě mého kusu však nemohu vyloučit. Ale kdo ví, co se tu vlastně stalo...

 

 A to je definitivní konec.