HISTORIE PÍSMA


Úvodem
Vznik písma
Vývoj latinky
Vynález papíru a knihtisku
Vývoj písma v českých zemích
Přehled písem používaných v dnešní době
Zajímavosti


     Úvodem
     
      K dnešnímu písmu vede 5 tisíc let dlouhá cesta, na jejímž začátku je snaha člověka zaznamenat myšlenky jeskynní malbou a zapamatovat si je pomocí jednoduchého znamení, například zářezů na holi nebo uzlíků a šipek.. První vývojový stupeň směřující k písmu tvořil obrázek – piktogram -např. postava se zvířetem. I když se obrázek graficky zjednodušoval, znázorňoval celou větu. Nebyl znakem pro slovo, tím méně hlásku. Druhý stupeň byl ideogram, ve kterém znak vyjadřoval kratší či delší řady hlásek. Například nohy označovaly končetiny i chůzi. K vyjádření myšlenky byla nutná znalost mnoha znaků, pro představu, století, se mohlo zaznamenat spojením znaku číslice 100 a ptáka, který symbolizoval pohyb letu. Posledním a nejdokonalejším stupněm vývoje byly fonogramy, které zaznamenávaly zvuky, hlásky.
     Každá kultura dospěla k různému stupni vývoje písma. Tento vývoj ovlivňovala zeměpisná poloha, společenské potřeby, osobitost jazyka, vliv vlastních předcházejících písemných soustav a písma národů sousedních. Na grafickou stránku písma i rychlost jeho šíření působily i psací materiály a nástroje.

     Vznik písma
     
     Počátky vzniku písma je třeba hledat v povodí Eufratu ,Tigridu a Nilu, ale také Jang-ć-´tiang (Veliké řeky) Chuang-che (Žluté řeky), v oblastech sídel vyspělých kultur.
     
     Egypt (4. tisíce př.n.l. až do 3. stol. n. l.). Hieroglyfy (z řec. posvátné rytiny), jsou nejznámějším typem zobrazení. Počet hieroglyfů přesahoval 700 a každý znak vyjadřoval slovo, slabiku i souhlásku. Pro lepší čitelnost byl doplněn vysvětlujícím znakem - determinantem. Hieroglyfy sloužily k monumentálním nápisům psaným na kámen, popřípadě do něj tesaným. Směr psaní znaků lze určit podle pohledu zobrazených postav. Zpočátku byly znaky řazeny svisle, až kolem roku 2 tisíce př.n.l. vodorovně. Potřeba rychlého psaní vedla ke zjednodušení hieroglyfů v písmo hieratické (kněžské) a 6. stol. přineslo další zjednodušení - písmo démotické (lidové). Obecné užívání písma usnadnil vynález papyrusových svitků (2200-1500 př.n.l.), na které se psalo rozžvýkaným rákosem a inkoustem ze sazí.

     Mezopotámie (asi 3 000 př.n.l. až do 1. stol. př. n. l. ). Zde sídlil národ Sumerů a vytvořil písmo klínové. Toto písmo bylo původně obrázkové, ale více se vázalo ke zvukové podobě slova, slabiky. Například "šu" klínový obrázek označující ruku byl použit i pro jiné slovo obsahující "šu". Větší přehlednosti napomáhaly vysvětlující znaky. Sumerové psali seříznutým rákosem do hliněných destiček a na stvrzení jejich pravosti používali pečetní válečky. Zachovaly se i kamenné stély s reliéfy pro kultovní účely. Klínové písmo převzali ve 3. tisíciletí př.n.l. Chetité, národ neznámého původu. Písmo tohoto národa se podařilo rozluštit českému vědci Bedřichu Hroznému (1879–1952), z nápisů na hliněných tabulkách z královského paláce Boghazköy (Turecko). Klínového písma užívala převážná většina národů Přední Asie. Vrcholu vývoje dosáhlo klínové písmo ve fonetické podobě klínové abecedy z nálezu v syrském Ras Šamra, starobylém Ugaritu. Toto ugaritské klínové písmo vzniklo ve 2.tisíciletí př.n.l. v oblasti dnešní Sýrie a Palestiny. Obsahovalo 30 znaků.

     Féničané byli semitským národem mořeplavců a obchodníků. Sídlili na libanonském pobřeží a při svých cestách Středomořím poznali egyptská písma i klínopisy. Své písmo vytvořili kolem roku 1 300 př. n. l. písmo fénické obsahovalo 22 hláskových znaků. Písmo se čte i píše zprava doleva a mezi slovy nejsou mezery.

     Čínské písmo vytvořil podle pověsti ve 27. stol. př.n.l. císařský rádce Cchang Ťie. Toto písmo mělo také původ v obrázcích, používáním ovšem zabstraktněly. Znak zachycuje symbol pro jednoslabičné slovo a symbol pro výslovnost. Znaky, jejichž počet přesahoval desetitisíce se psaly svisle do sloupců. V Číně se psalo na bambusové destičky, zvířecí kosti nebo želví krunýře. Velkou změnu způsobil v prvním století př.n.l.. Cchaj Lun vynálezem papíru. Významným vynálezem je i deskotisk ze dřevěných matric používaný od roku 868. Tisklo se na papír i hedvábí.

     V oblasti Jižní Ameriky neexistovalo písmo v našem slova smyslu. K zaznamenávání početních údajů sloužilo uzlové písmo Inků - kipu. Naopak tokapu byly vytkávané geometrické vzory v inckém obřadním oděvu, které informovaly o společenském postavení jedince ve společnosti. Z území Peru se zachovala na textiliích a keramice vyobrazení zdobených fazolí - pallares. Fazole snad sloužily k předávání zpráv na dálku. V oblasti Střední Ameriky, Mexika, existovaly kodexy Mixtéků, Mayů a Aztéků. První z nich odkryly historii starého Mexika od roku 692. Aztécké obrázky byly kreslené z profilu černou obrysovou linkou a nakonec dobarvené. Mayské obrázkové písmo bylo stylizováno a zasazeno do čtverce.

     Vývoj latinky
     
     Původ národů a měst je často opředen pověstmi. Podobně je tomu i s bájí o vzniku řeckého písma. Podle pověsti naučil Řeky psát fénický mořeplavec Kadmos, který se usadil na ostrově Thérá.
     Řecké písmo má bezesporu fénický základ. Vzniklo v 8. stol. př.n.l. a mělo několik variant. Existovala dvě centra: východořecké, které ovlivnilo typ abecedy iónské a atické, a centrum západořecké, kde vznikla varianta dórská. Klasická řecká abeceda se vyvinula z iónského typu v r.403 př.n.l. Písmu, které bylo tesané do kamene, se říká monumentální (kapitální). Dále Řekové psali na papyrus a pergamen štětcem nebo psací tyčinkou. Ze 7. stol. př.n.l. se dochovaly nápisy psané tzv. bustrofedonem: řádky se psaly střídavě zprava doleva a naopak. V 5. stol. př.n.l. proběhla reforma tohoto směru na psaní zleva doprava. Klasická řecká abeceda se prostřednictvím Etrusků přenesla a dále rozvíjela v říši římské.
     Tak vzniklo latinské písmo, které bylo tvořeno 24 písmeny, která se psala a četla zleva doprava. Římané tesali písmena do kamene. Psané texty se dochovaly na papyrech, pergamenech, ale i na zdech domů v Pompejích. Ve 3. stol př. n. l. vyústil vývoj stejně vysokých a silných písmen nerozlišujících velká a malá písmena v římskou kapitálu. Tato kapitála byla slavnostním písmem. Staří Římané používali písmena abecedy i pro čísla C -100, L-50, D-500, M-1000, X-10. Dalším typem, který se používal byla kvadráta a v 1. stol. n. l. rustikála (štíhlý tvar). Tvary těchto římských kapitálek se nezměnily dodnes, pouze byly doplněny o některá písmena. Snaha o rychlejší psaní vedla ke vzniku kurzívy (currere - běžeti, z lat.), která je nápadná šikmým sklonem.
     Snaha o snadnější čitelnost a plynulejší psaní vedla ke vzniku okrouhlého, zjednodušeného písma nazvaného latinská unciála.
     Stěhování národů a rozklad říše se odrazily v národních osobitých stylech. Latinské písemnictví nezaniklo pádem římské říše r. 476 n.l., a to díky katolické církvi, která z latiny vytvořila liturgický jazyk. Po rozpadu římské říše převzala řeckořímskou kulturu Byzanc. Když se Karel Veliký pokusil koncem 8. stol. opět sjednotit říši římskou, ukázala se potřebnou změna písma. Vznikla malá abeceda latinky minuskula karolínská.

     Vynález papíru a knihtisku
     
     První papírna na evropském kontinentě byla ve španělské Játivě založena počátkem 12. stol. Do té doby byly svitky a kodexy pouze pergamenové. Papír znamenal úsporu na váze i velikosti knihy. Vynález papíru pocházel z Číny, ovšem do Evropy jej přinesli Arabové přes Egypt a Španělsko. Arabští papírníci začali poprvé papír barvit a škrobit.
     V polovině 15. stol. zasahuje do vývoje písma vynález knihtisku, připisovaný Johannu Gutenbergovi (Mohuč). Ovšem v Číně vznikl už v roce 868 deskotisk.
     Gutenbergovy pohyblivé litery, později kovové odlitky do forem urychlily tisk. Liter bylo 290 a zdvojená písmena umožňovala tisk stejně širokých řádek. Zásluhou knihtisku se zlevnila výroba knih a znalost čtení a psaní se rychle šířila. V této době vedle sebe pracoval tiskař i písař.

     Vývoj písma v českých zemích
     
     Nám nejbližší a zároveň nejstarší písemné památky ze 2. stol. n. l , se zachovaly v podobě římských nápisů v Trenčíně, Boldogu (jižní Slovensko) a Mušově. Všechny nápisy jsou psány kapitálním písmem kvadrátním. Tyto památky však neovlivnily užívání písma u nás v době existence Sámovy říše. Rozhodujícím mezníkem byla byzantská mise věrozvěstů Konstantina (Cyrila) a Metoděje, pocházejících ze Soluně. Tito učenci, pozváni knížetem Rastislavem v roce 863, vytvořili písmo na překlad evangelií - hlaholici. Byla tvořena 38 písmeny. Tzv. Cyrilice byla jednodušší vznikla koncem 9. stol. a měla 43 písmen. Cyrilice vycházela z hlaholice a řecké unciály . Od 10. století se v českém státě prosazovalo latinské písmo. Jediným druhem latinského písma do 13. století byla Karolínská minuskula.
     Od 1. poloviny 13. století zasahuje i české prostředí gotizace písma, projevující se v lámání dosud zaoblených tvarů. Potřeba používání písma ve všech oblastech kulturních, hospodářských a politických si vynutila vznik písma psaného - písmo kursivní. Bylo nakloněné ve směru psaní a písmena spolu plynule splývala.
     Velký rozkvět typů písem nastal ve 14. stol.. Byl podmíněn vznikem univerzity v Praze a pronikáním písma mezi širší vrstvy společnosti, zejména městské. V této době se psalo gotickou minuskulou, gotickou kurzívou a písmem bastardním.
     Na počátku 15. století dochází na podkladě Husovy práce " De Orthographia Bohemica" k reformě psané češtiny. Spřežky (rz= ř, cz= č) byly nahrazeny tečkou a čárkou nad písmeny. Později bylo přejímáno písmo humanistické a českou novogotickou kurzívu zatlačil německý kurent. Od konce 18. století se v rámci národního obrození projevila snaha zavést český typ písma - antikvu. Návrhy vytvořil Mikoláš Aleš, Josef Mánes a další. Do počátku 20. století se totiž české knihy tiskly písmy kreslenými, řezanými i odlitými v sousedních německých zemích. Významným mezníkem české typografie byla příprava na Světovou výstavu dekorativních umění v Paříži v roce 1925. Na tuto výstavu přispěl návrhy písma zvaného antikva Vojtěch Preissig. Další z významných grafiků a typografů Josef Váchal vytvořil gotizující písmo pro tisk svých bibliografií. Současně se vznikem nových typů písma se formovalo i písmo školní. Od druhé poloviny 18. století, kdy byla zavedena povinná školní docházka se projevuje snaha sjednotit a formovat psané písmo. Vzorníky písma pro školní výuku byly převzaty z Vídně a přizpůsobeny českému prostředí. V roce 1933 byl krasopis vystřídán požadavkem rychlého a osobitého písma.      Písmo 20. století ovládlo psaní na psacích strojích. V dnešní době nám poskytují velké množství typů písma počítače.

     Přehled písem používaných v dnešní době
     
      Podle odborníků vzniklo 80% známých abeced z fénické abecedy. Její rozšíření na východ ovlivnilo vznik aramejského písma v 9. stol. př.n.l. a z něj pak vzniklo písmo arabské a hebrejské. Celkově existuje na 400 druhů písem. z nichž nejrozšířenější je latinka. Latinkou se píše angličtina, evropské jazyky (26 písmen), dokonce se jí píší i jazyky jako vietnamština a indonézština.
      Při psaní se kromě písmen používají i interpunkční znaménka (.,!). Některé jazyky, jako např. francouzština nebo čeština mají navíc diakritická znaménka, jenž ukazují výslovnost. /ź´/
     Arabské písmo je pojmenované podle města Kufa na Eufratu - kufické. Je jím psán i Korán, posvátná kniha Islámu. Dnešní písmo má 28 písmen a je ornamentální. Používá se v oblasti Sýrie, Saúdské Arábie, Libye, Tuniska, Alžírska, Maroka, Egypta.      
     V Indii, zemi mnoha jazyků, se používá řada písem. Základem těchto moderních písem se stalo písmo bráhmí (šíření budhismu), které se ve 13. stol. vyvinulo v devanágarí. Je nejrozšířenější a obsahuje 50 slabičných znaků.
     V Číně je nejpoužívanějším jazykem mandarínská a kantonská čínština. Všechny jazyky jsou psány znaky představujícími slovo nebo myšlenku. V denním tisku se dnes používá 2 - 3 tisíce znaků. Významná je tradice kaligrafie - psaní krásného písma.
     Japonci používají písmo kana - slabičné.
     Africká písma. Rozsáhlý kontinent ovládá 13 jazykových skupin. Na severu je to arabština a berberské jazyky, ve středu kontinentu mande, kwa a další, podle různorodosti národů. Kolonizátoři zde zanechali své jazyky jako francouzštinu a angličtinu.
     Izraelci používají kvadrátní hebrejské písmo psané zprava doleva.
     Azbuka vznikla reformou staroslovanské církevní garaždanky v roce 1918 a to vypuštěním archaických písmen. Ruská abeceda má 30 písmen.
     Zvláštní písmo mají Tibeťané, Arméni, Mongolci, Korejci. Jsou to tzv. národní písma. Používá se i písmo cyrilské, řecké a gruzínské.

     Zajímavosti
     
     • Papyrus se vyráběl z dřeně rostliny Cyperus papyrus, která rostla v bažinách Nilu až do výšky 3 metrů. Dlouhé, sušené a posléze vyklepávané rostliny se máčely a lisovaly. Nakonec se vzniklé proužky klížily a křížem propletly. Plocha papyru se svinovala do svitku. První papír čínští papírníci vyráběli z morušových větví, které pařili v kádích. Sušily se, dokud se vrstvy dřeva nedělily. Vnitřní části větví se roztloukaly a ředily vodou, aby vznikla kaše. Ta se nabírala sítem a potom lisovala a sušila.      
     • První štětec byl ze zaječích chlupů. Pochází také z Číny, kde jej zhotovil v roce 200 př.n.l. Meng Tien.
     
     • Nejstarší nález papíru z konopí se našel v čínské provincii Šan-si a pochází z roku 74 př.n.l.
     
     • Nejstarší tištěná kniha pochází také z Číny, je datována r.863 a nazývá se "Diamantová sútra".
     
     • Filigrány - vodotisky jsou evropského původu. Nejstarší pochází z roku 1282 z Bologne. Byly vytvářeny pomocí drátku svinutého do znaku. V místě, kde byl drátek umístěn, byl papír tenčí a průsvitnější.
     
     • Číslice představují zvláštní složku písemné soustavy. Počet byl v historii znázorněn předměty, body, nebo čárkami. Nejdokonalejší zápis číslic pochází z Indie z 5. stol. n.l.. Obsahuje znaky od 0 do 9. Tuto soustavu převzali Arabové, odtud arabské číslice.
     
     • Braillovo písmo je určeno nevidomým. Tento systém v roce 1835 vytvořil Louise Braille. Je to vlastně reliéfní šestibodový zápis, jenž se vyráží na Pichtově stroji. Obsahuje znaky pro interpunkci, číslice i noty.
     
     • Morseovu telegrafickou abecedu zavedl Američan Samuel F.B. Morse. Značky jsou přizpůsobené i pro číslice a myšlenky. Například - o- o - znamená pozor!
     
     • Stenografie (těsnopis) je dílem Franze X. Gabelsberga, který roku 1834 vydal její učebnici. U nás se používá soustava S. Mikulíka a A. Herouta z roku 1921. Ve stenografickém záznamu se vynechávají samohlásky a existuje sada zkratek pro předpony, přípony, názvy a některé slovní druhy.
     
     • První ocelové pero s pružnou špičkou zkonstruoval Čech Alois Senefelder koncem 18.stol. Strojová výroba začala v Anglii ve 30. letech 19. stol.
     
     • Kuličkové pero popsal dánský pastor Malling-Hause r.1865. Trubice naplněná psací hmotou je uzavřena kuličkou. Výrobě dlouho bránily technické obtíže.
     
     • Na výrobu tužek měla dlouho monopol Anglie. Až na konci 18. stol. Rakušan J. Hardtmuth a Francouz N.J. Conté vynalezli grafitovou směs s jílem.
     
     • Břidlicové tabulky na které se děti učily psát břidlicovou tyčinkou, se používaly od nepaměti. Až později mohly používat papír a tužku nebo pero a inkoust v kalamáři.
     
     • První psací stroj sestrojil CH.L. Sholese roku 1867.

Převzato z internetu.

Zpět na hlavní stránku